čtvrtek 29. listopadu 2012

Tajný projev premiéra Nečase



„Dámy a pánové, Vážení spoluobčané, děkuji Vám za tak silnou podporu, kterou jsem od Vás na čtyři roky dostal. Bude mi ctí sloužit Vám jako Váš premiér. Rád bych Vás všechny v této nelehké době chtěl požádat o jednu věc. Chci společně s Vámi usilovat o lepší a svobodnější Českou republiku!

Je nutno přiznat si, že v posledních letech jsme si nevládli zrovna nejlépe. Naším dětem jsme vytvořili obrovské dluhy, nebojovali jsme dostatečně odvážně proti korupci, dokonce jsme zažili mezinárodní ostudu. To vše je teď již za námi. Je jedno, kdo za to může. Podstatné je nyní to, abychom se všichni spojili a začali na obnově naší země usilovně a poctivě pracovat.

Společně s celou naší západní civilizací zažíváme největší ekonomickou, společenskou i morální krizi od velké deprese z třicátých let minulého století. Tehdy demokratičtí političtí vůdci neměli odvahu postavit se výzvám své doby čelem. Všichni víme, jak to dopadlo.

Dámy a pánové, během čtyř let mé nové vlády chci snížit a zjednodušit daně. Věřím, že díky tomu se nám podaří ulehčit život všem občanům a především živnostníkům a poctivým podnikatelům, kteří pro naši zemi denně vstávají a riskují, aby mohli dalším lidem vytvořit kvalitní pracovní místa. Snížíme daně také proto, že to rozproudí spotřebu a dá to všem lidem a firmám možnost více investovat a pomáhat těm nejpotřebnějším, kterých se úsporná opatření v kombinaci s poklesem ekonomiky dotknou nejvíce.

Moje vláda bude rušit také spoustu úřadů, několik stovek úřednických pozic, snižovat byrokratickou zátěž, omezovat mnohé státní zakázky a ukončí nebo lépe nasměruje státní podporu poskytovanou na státu závislým jednotlivcům i institucím. Chci Vás proto požádat o jednu skutečně důležitou věc – pojďme se všichni společně dívat ve svých rodinách, ve svém okolí, v našich vesnicích a městech, zda tam není někdo, kdo by potřeboval naši finanční, materiální či alespoň slovní pomoc.

A nechci v této souvislosti jen mluvit a apelovat na nás všechny. Osobně jsem se rozhodl dát 60 % svého premiérského i poslaneckého platu na charitu a k podobnému kroku jsem vyzval i ministry mé vlády, zákonodárce a politiky mé strany a také všechny ostatní, kteří mohou pomoci. Bude to těžké, ale je to správné, pojďme to udělat!

Za čtyři roky můžeme dokázat mnoho. Věřím v demokracii, věřím na zavedení funkčního právního státu i v naší postkomunistické zemi, věřím ve svobodu jednotlivce a dobrovolnou solidaritu, věřím ve zdravý a svobodný trh, věřím, že naše země – Česká republika – může být tím nejlepším místem k životu a společně s Vámi se nám podaří tuto novou éru naší nádherné země úspěšně nastartovat!
Váš Petr Nečas“

Pozn.: Je jen škoda, že žádný takový projev premiéra Nečase neexistuje, že žádný takový projev nebyl vysílán nejen ve všech veřejnoprávních médiích v hlavním vysílacím čase, nebyl otištěn ve všech novinách a na sociálních sítích a přes e-maily sdílen všemi poctivými a demokratickými občany, kteří to s touto zemí myslí skutečně dobře. Ale uvidíme, do konce funkčního období současné vlády zbývá ještě více než rok a půl, třeba se ještě dočkáme.

neděle 18. listopadu 2012

Listopad

A máme zase listopad,
ale rudou krajinu,
člověk už by z toho pad,
na náměstích spodinu.

Prý, že není z čeho brát,
že vláda tvoří chudinu,
bolševik by prý nekrad,
oblbujou mladinu.

Že prý máme malý plat,
sic v historii nejvyšší,
bohatým zas chtějí brát,
na to davy uslyší.

Jenže ono u sebe,
každý z nás si musí přát,
volat třeba do nebe,
ne furt na stát spoléhat.

sobota 17. listopadu 2012

A ať generální stávka trvá… 41 let!



„Já bych si moc přál, aby ta generální stávka byla, aby nebyla dvouhodinová, aby byla třeba týdenní,“ řval dnes na Václavském náměstí nejviditelnější boss českých odborů Jaroslav Zavadil. A jak to všechno začalo? „Úterý 24. února (1948, pozn.) ve 12 hodin začala generální stávka, které se zúčastnilo 2,5 milionů pracujících. Měla pomoci prosadit sociální a ekonomické požadavky.“

Ano, slyším vaše slova. Nechcete návrat komunistů ani totalitu. Chcete jen prostě lépe žít a myslíte si, že kvůli této špatné vládě se vám to nedaří. Chápu to. Kdysi jsem tak taky uvažoval. „Nejsem tak šťastný, jak bych chtěl, nemám tolik peněz, kolik bych chtěl, nemám takové politiky, jaké bych chtěl, nemám takové spoluobčany, s jakými by se mi žilo lépe a vůbec – kdo to má všechno vydržet, už je toho moc!“ Ano, i takhle se dá uvažovat.

Nebo takhle: Jak můžu být šťastnější? Která životní filozofie, náboženství či psychologický směr mi v tom může pomoci? Jakou knihu si o tom mohu přečíst? Jaký článek, film, člověk mi s tím pomůže? Jak mohu vydělat více peněz? Z těch, kdo to již poctivě a z ničeho dokázali, kým se mohu inspirovat? Jak mohu já konkrétně s tím, co už umím, zařídit, abychom měli lepší politiky? Sakra, není tam nikdo lepší, není už konečně řada na mně? Jak mohu zlepšit náladu ve společnosti? Jak mohu pomoci druhým, aby žili lepší životy, a měli jsme se tady všichni lépe? Jak se mohu zbavit stresu? Jaké věci mohou zlepšit mou odolnost vůči němu?

Ne, dámy a pánové, mí spoluobčané, žádný odborář, žádný šéf komunistů, žádný nový charismatický vůdce ani s těmi nejlepšími slovy či nápady nás nespasí. Žádný další mesiáš už nepřijde. Teď je to všechno na nás. My, každý sám u sebe musíme začít a měnit tento svět zevnitř.

A pokud namítnete, že to je sice možná pravda, ale tato vláda je prostě objektivně strašná, tak s vámi budu souhlasit. Je hrozná. A ta, co přijde po ní, bude pravděpodobně ještě horší. Ale taky tomu tak být nemusí. Možná se nám podaří, že najdeme dostatek schopných a lepších lídrů a v dalších volbách je tam dostaneme. Však přemýšlejme – co můžeme ještě dnes udělat pro to, abychom tuto vládu zlepšili? Víte, jak by to mohla dělat lépe? Víte, jak na to Nečasovi dodat odvahu? Tak mu napište!

„Buďte tou změnou, kterou chcete vidět na tomto světě.“ Mahátmá Gándhí

Zdroje: