Zobrazují se příspěvky se štítkemkomunisti. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkomunisti. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 29. března 2016

2030: Probudíme se v Čínsku?

wikipedia (cc)
Jen straším, nečtěte to. Všude jsou mrakodrapy, není nezaměstnanost a nikdo neotravuje se státní buzerací typu zákaz prodeje o svátcích.

Nikde nejsou nevkusné billboardy, jen samé pozitivní a motivační nápisy vlády, Strany a státem povolených velkých korporací. Všechny jsou samozřejmě i česky, protože komunistická vláda je pokroková a na půdě OSN je cool myslet na menšiny, zvlášť když se jedná o původní hostitele. Jinak je samozřejmě vše čínsky a něco rusky.

Na internetu už nenajdete žádné zkažené západní seriály, české, ruské a hlavně ani americké porno a už vůbec ne protistátní a anti-vlastenecké žurnalisticko-publicistické servery typu Echo24, Svobodné forum, Neovlivní.cz, HlídacíPes.org, Reportér magazín a další.

Dokonce Česká televize už neslouží havlistické propagandě, protože Havel je všude vykreslen jako neúspěšný anti-státní buřič a anomálie normalizačního úsilí o stabilizaci české společnosti. A taky už to není veřejnoprávní, ale nově se to nazývá Státní televize, a to i díky tehdejší snaze osvobodit český lid od koncesionářských poplatků.

Naštěstí nemáme euro. Ale nebojte se, žádné ultranacionalistické pokusy po vzoru Spojeného království nebo Dánska zachovat si měnovou nezávislost neprošly. Teď se platí jüanem a díky snaživosti místních soudruhů se podařilo prosadit, aby na česko-slovenských mincích byly obrázky hrdinů, jako byl Gottwald, Jakeš, Zeman, Babiš či Fico.

Když jsme u toho, nadpis je zavádějící. Samozřejmě se to nejmenuje Čínsko, jak to kdysi vtipně nazvala titulní strana Respektu. Z toho si jen dělali srandu tehdejší vlastizrádci, co se drze nazývali disidenty. Ale ty si už nikdo nepamatuje, byli vaporizováni. Nově, tedy staronově, se naše země nazývá Československo. Ano, tehdejší servery šířící ruskou propagandu vzal někdo za slovo a v platnost vyšlo, že tehdejší rozdělení bylo neplatné.

Hejtman a toho času i ministr Kotleba prý měl na vládě nějaké připomínky, ale nakonec uznal, že je to pořád lepší, než aby byl slovenský štát závislý na Bruselu nebo na Washingtonu. Hádáte správně, už není žádný bruselský diktát. Jen pětileté plány nejvyššího vedení komunistické strany v Pekingu. Proti těm se už neozývá nikdo.

Ani naši vojáci už nejsou žoldáky NATO, ale dnes působí jen v mírových misích, jako je budování umělých ostrovů na sporném území Jihočínského moře, případně pomoc severokorejským spoluobčanům, tedy spolusoudruhům, sjednotit Korejský poloostrov.

Naši zemi už nehrozí ani žádné teroristické útoky. Islám a další nebezpečná náboženství, v čele s křesťanstvím, byly Stranou zakázány. Druhé největší zlo - rozhádané a zkorumpované politické strany byly zrušeny. Strana uznala, že Senát je pro její účely taky zbytečný. Ale soudruzi se o své hypotéky bát nemuseli, protože zároveň s tím byl počet poslanců zvýšen na 300.

Ostatně díky rostoucí populaci česko-slovenské společnosti toto číslo neustále stoupá. Ano, i díky státní bytové politice a obnovení novomanželských půjček se podařilo vyřešit důchodovou krizi. Děti se zase rodí. Většinou jsou sice čínského původu, prý z dovozu, ale někdo nově budovaná sídliště obsazovat musí. Ostatně nejde o masovou imigraci, ale o soudružskou výpomoc.

Naše města, tedy vlastně velkoměsta už jsou k nepoznání. Žádné zbytečné památkové nebo pěší zóny a všude jen obrovské mrakodrapy a vlastně celá země je jedno velké velkoměsto. Soudruzi uznali, že řepkou zničená pole je zbytečné obnovovat, a tam, kde kdysi byla zeleň, dnes chodí nadšený lid vesele pracovat do státních továren.

Ano, už nikdo neomezuje svobodu dětí pracovat. Už nikdo nebrzdí komunistický pokrok skrze nesmylné regulace svévolného trhu, a díky absenci 8hodinové pracovní doby mají česko-slovensko-rusko-čínští dělníci svobodu pracovat klidně i 12 nebo i 16 hodin denně, nadšeně i v neděli. Naše země je konkurenceschopná jako nikdy předtím. A taky řadu výrobků už nemusíme dovážet z Číny, ale můžeme si je vyrobit rovnou doma.

Pokud jste to přesto četli a pochopili, tak se musím přiznat, že jsem to měl potřebu při příležitosti vyvěšování čínských vlajek a uvítacích billboardů napsat takhle narychlo. Dříve, než ne-agenta ministra zavřou za dotační podvod. Dříve, než se občanská společnost vzpamatuje a proti Zemanovi v dalších volbách nasadí někoho zvolitelného. A dříve, než národ zamezí tomu, aby celou zemi ovládl majitel Agrofertu, ruská propaganda a čínský byznys.

Dále čtěte:

pátek 19. dubna 2013

Politický systém Itálie - zajímavosti...

Těžko říct, jestli si z italského politického systému můžeme vzít něco, co by tam bylo lepší, nicméně alespoň pár zajímavostí:

- v historii tzv. transformismus - tlak zdola a nastolování sociální otázky - politická neutralizace možné opozice nových sociálních skupin, kooptace individuálních představitelů nebo vybraných politických organizací... jeho základním mechanismem se stal klientelismus, kde ti zdola se občas domohou uspokojení nejrůznějších potřeb a tužeb, jež obdrží z rukou místních notáblů a vůdců, výměnou za svou bezvýhradnou podporu
- v roce 1946 si Italové odhlasovali v referendu, že se stanou republikou - 54,3 % pro; na severu a ve středu země většina pro republiku, na jihu pro monarchii
- dneska aktuální záležitost - http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/299619-ve-trech-kolech-v-italii-nezvolili-prezidenta.html - prezident se volí nepřímo - obě komory parlamentu + 3 delegáti z každé z 20 italských provincií; v 1971 byl prezident zvolen až ve 21. kole
- obě komory parlamentu jsou rovnomocné - o (ne)důvěře vládě mají právo hlasovat obě
- zákon musí být schválen v obou komorách odděleně, ale jeho schválení není časově omezeno, takže může putovat tam a zpět, tzv. člunek (fakticky je ale v praxi limitován délkou mandátů jednotlivých komor, protože nově zvolený parlament nemůže dokončovat projednání zákonů, které začal ten předchozí)
- ... spolu s hlasem pro určitou kandidátku mohl volič (ve starém volebním systému) uplatnit 3-4 preferenční hlasy pro jednotlivé kandidáty, případně mohl v kandidátce provádět škrty ... s těmito preferencemi se v jednotlivých volebních obvodech celkem otevřeně obchodovalo, a také se velice rozšířila tzv. mikrotužková mina, totiž miniaturní tuha pod nehtem členů sčítací komise, kteří pak nenápadně třeba voličovu preferenci "3" změnili na preferenci "13"
- referendum může iniciovat třetina zákonodárného sboru, pět regionálních shromáždění nebo 500 voličů
- v roce 1993 si v něm Italové schválili změnu volebního systému z proporčního na takový, kde 3/4 poslanců jsou v jednomandátových okrscích voleni přímo (většinově) a 1/4 proporčně dle kandidátní listy stran (se 4% klauzulí)
- ale v prosinci 2005 (půl roku před řádnými volbami) prosadila vláda S. Berlusconiho nový volební zákon - ten se v obou komorách vrací k poměrnému zastoupení ... uzavírací klauzule (ve sněmovně) je 2 % pro strany, které kandidují v koalici, 4 % pro samostatně kandidující strany a 10 % pro celou koalici ... specifickým rysem volebního systému je mandátový bonus - vítěz voleb do Sněmovny má automaticky nárok na 340 mandádtů z 630, tj. 54 % ... většina expertů se shodovala, že změna systému byla účelová, a měla nahrávat Berlusconimu... avšak volby na jaře 2006 nakonec přidělily mandátový bonus opozičnímu Romanu Prodimu

- Italská komunistická strana (PCI) se postupně začala distancovat od politiky KSSS - přihlásila k členství v NATO, odsoudila invazi do Československa a později do Afghánistánu, přijala eurokomunistickou platformu a po vojenském převratu v Polsku se jednoznačně distancovala od souhrnného myšlenkového odkazu bolševické revoluce

- průměrná životnost italských vlád se za První republiky (1946-1994) pohybovala kolem osmi měsíců
- ještě v polovině 70. let se poukazovalo na převažující partikularismus, charakterizovaný loajalitami obrácenými především k nejbližším primárním komunitám, jako je rodina, klan, vesnice, v politickém životě pak fixovanými na předem danou, takřka při narození přidělenou politickou stranu ... všechny masové politické strany se snažily rozšířit svou podporu připojením přidružených organizací odborových, studentských, kulturních, sportovních, rekreačních (všechny strany nabízely pro své členy a příznivce rozmanité a cenově výhodné programy na dovolenou, prázdniny atd.), kde by individuum mohlo být integrováno od kolébky do hrobu... všechny strany zakládaly svá výrobní družstva a byly spojeny s určitými "svými" podniky (ne bez závisti se například poukazovalo, že podnikatelé sympatizující, respektive sponzorující PCI mají privilegovaný přístup na trhy v sovětském bloku). Taková rozsáhlá aktivita stran vyžadovala také komplexní hospodaření a rozsáhlé finanční prostředky
- pojem hlas dle příslušnosti - dvě silné politické komunity - komunistický lid a křesťanský lid... hlasování bez individuální volby - jako pouhé potvrzení toho, kam člověk patří, s jakými kulturními hodnotami nebo symboly se identifikuje
- systémový efekt stabilních stran a nestabilních vlád...

- revoluce soudců (1992) - trestní řízení s mnoha čelnými představiteli politických stran a státních úřadů - cca 900 vyšetřovaných předních politiků, cca 600 z nich bylo obžalováno z braní úplatků, spojení s mafií atd.

- téma protestu proti daním se stává jednou z hlavních konotací protesti proti Římu a celému Jihu (kde nikdy nic pořádného nevytvořili, zato odtud vždy chtěli jen rozhodovat a vládnout a utrácet peníze vydělané na pracovitém Severu) - polarizace Lombardie - Řím -> metaforou perifernosti rozvinutějšího a schopného Severu a zároveň symbolem napětí mezi běžnými lidmi a systémem stran

...
- nutno dodat, že politologicky je to zajímavý chaos; vítězí zde účelovost místo principů; hypotéza o tom, že okolnosti vzniku národa formuje jeho politickou kulturu i dnes se zdá být platný i zde; btw. nebyl Machiavelli taky Ital?

- ale aspoň mají Italové pěkný jazyk... http://www.youtube.com/watch?v=vtonJi2Ivfc&list=PLalJeBK8desZWNYKk91k-r__JBNCcjH-q

Informace volně převzaty z: Dvořáková, V., Kunc, J.: Italská republika: partitokracie v re/konstrukci. In: Říchová, B. a kol.: Západoevropské politické systémy. Praha 2009

úterý 12. února 2013

Antikomunismus – co uniká levicovým intelektuálům?

V poslední době ze strany levicových intelektuálů slýcháme, že antikomunismus je něco špatného, používají se přívlastky typu primitivní antikomunismus či zastydlý antikomunismus. Míní se tím zřejmě to, že pravicově orientovaným lidem uniká, že zatímco jimi volené „pravicové“ vlády kradou, zvyšují daně, likvidují střední třídu, malé a střední podnikatele a vymýšlejí jednu regulaci za druhou, osvícená KSČM 23 let slušně sedí v parlamentu, nekorumpuje, nekrade a dokonce bojuje proti nesmyslným regulacím z Bruselu. Ano, myslíte si, že nám toho uniká ještě víc, já vím. Co ale uniká vám a proč si myslím, že dost možná dojedete na svou naivitu?
.
.
Zesměšnění jako argument

Milan Kohout na konferenci Demokracie versus totalita v 21. století pořádané Hnutím za přímou demokracii (HzPD) sedí vedle předsedy komunistů Vojtěcha Filipa. Předsedy strany, která přímo vychází z organizace, která je dle platných českých zákonů prohlášena za zločineckou. Řada z nás by si vedle něj veřejně asi nesedla, ale to nechme stranou a pojďme se věnovat obsahu Kohoutova sdělení.

Český antikomunismus nazval zastydlým. Odkazuje se tak na podobně nazvanou část puberty. Nebudu se teď pouštět do psychologického rozboru osobnosti pana Kohouta, kde bychom jistě našli nějakou tu projekci a pubertální zastydlost. Budu se spíše ptát a poukazovat na určité detaily.

Zdá se mi, že levicoví intelektuálové tohoto typu nechápou podstatu současných problémů západního světa. Za vše podle nich může totalitní kapitalismus a bájný neoliberalismus, ke kterému se sice nikdo nehlásí, ale jako nálepka slouží zřejmě dobře. Uniká jim, že to je absence morálky, přebujelý „sociální“ stát způsobující nepřítomnost dobrovolné solidarity, stát a jeho populističtí politici a nenasytní byrokrati, kteří se pasovali do rolí spasitelů, že je to korupce vytvářející se u všemožných dotací a státních zakázek, že je to nesmyslná regulace každého aspektu lidského života, která ničí individuální iniciativu, a která na mentální úrovni snímá osobní a věčnou odpovědnost každého jednotlivce.
.
Ne kapitalismus, ale jeho absence je problém

Co si představuji pod tím, když člověk žije v kapitalismu? Je to svobodný trh, nízké a jednoduché daně, malý stát, který se občanům do života plete co nejméně, právní podmínky umožňující volnou konkurenci a naopak znemožňující podvádění a porušování pravidel.

V tomto my žijeme? Ne! Žijeme v něčem, co Roman Joch nazval socialismem pro bohaté, ale toto pojmenování není přesné – nazval bych to spíše socialismem pro vychcané. Na systému, který zde máme, parazitují buď pseudopodnikatelé, kteří díky svým pseudoporadcům vědí, jak se dá ze státních či unijních peněz vytěžit co nejvíce. Dále ten typ nezodpovědných byrokratů, kteří si přijdou ke svým – z hlediska snahy a výsledku – neúměrně vysokým platům (které jsou navíc placené z daní poctivě pracujících zedníků či dělníků v továrnách) díky korupci na další velké a nepoctivé peníze.

Parazitují na něm také bezcharakterní a neschopní či všehoschopní politici, ta část bankéřů, která ze svého života vytěsnila morálku, ale také spousta tzv. sociálně potřebných lidí, kteří kdyby platili nižší daně, měli lepší pracovně-právní a podnikatelské prostředí, tak by žádnou podporu od státu vůbec nepotřebovali. Ostatně z hlediska světové chudoby ji stejně nepotřebují. Určitě nás napadnou další skupiny občanů, kteří by se ve zdravě a přirozeně nastaveném prostředí museli živit jinak.
.
Occupy humanismus?

Hezký pojem. Milanu Kohoutovi připadá, že mladí lidé na českých univerzitách místo s antikapitalistickými hnutími, jak je sám nazývá, typu Occupy Wall Street spíše sympatizují s hypotetickými hnutími Occupy humanismus, Occupy solidaritu či chartu lidských práv. „Pravičákům“ mezi studenty se budu věnovat níže, ale ti pravicově orientovaní studenti, jejichž ideová příslušnost k pravici pochází z něčeho víc, než z házení vajíček na Paroubka či z nošení placky s Karlem, nemají nic proti humanismu, solidaritě ani skutečným lidským právům a svobodám.

Ti naopak podporují kapitalismus, ideje osobní a ekonomické svobody a volného trhu právě proto, že jsou přesvědčeni, že ty – jakkoliv jsou si vědomi jejich nedokonalostí – ze všech známých ekonomických, politických či společenských systémů nejlépe vedou k prosazování humanismu, nejlépe vedou k elementární lidské slušnosti ve společnosti. Nejsou ani proti solidaritě, ale jsou přesvědčeni, že solidarita, která je na jedné straně vynucená, na straně druhé nároková, nemá se solidaritou nic společného. Že naopak solidarita dobrovolná, spontánní a přirozená vede ke skutečně sociálně vyspělé společnosti. A lidská práva a osobní svobody? K rozdílu mezi osobními svobodami a tzv. kolektivními „právy“ bych opět odkázal na texty kolegy Jocha.
.
Neoliberální tlak na svobodné univerzitní studenty

Milana Kohouta přímo šokovalo, když viděl, jak jsou u nás studenti na univerzitách pravicoví. Odkazuje se přitom na Spojené státy, kde zřejmě totalitní neoliberálové tlačí na chudáky svobodomyslné americké studenty, kteří si to vůbec nenechají líbit, a i přesto jsou levicoví a o studium marxismu či anarchismu se v žádném případě nenechají připravit. Detail, který jsem od něj neslyšel – že jaksi establishmenty většiny amerických univerzit jsou již desítky let na americké poměry extrémně levicové a nějaký emočně-sociální tlak tam tedy probíhá spíše z této strany.

A čeští univerzitní studenti jsou prý podle něj pravicoví. No, pravda. Asi to odvozuje z těch vajíček a placky s Karlem. Nebo z toho, že studenti volili „konzervativní“ TOP 09 či „pravicovou“ ODS. Pravicový konzervatismus, podobně jako klasický liberalismus (tedy pravicové ideje) u českých studentů jsou skutečně asi na podobné úrovni jako u jimi volených politiků.

Takže zatímco tito „pravicoví“ politici zvyšují daně, dělají je složitějšími, přijímají do českého právního řádu jednu nesmyslnou regulaci za druhou, rapidně pokračují v zadlužování dalších generací a každou chvíli přicházejí s novými návrhy, jak by mohli život znepříjemnit živnostníkům, malým podnikatelům či prostě tvrdě pracujícím daňovým poplatníkům, tak oni „pravicoví“ studenti neznají elementární západní slušnost a zdvořilost (tedy základní občanské ctnosti jak klasického liberalismu, tak konzervatismu).

Ve chvíli, kdy se střetnou s realitou, že by se museli sami živit, tak jsou jejich pravicové ideje ty tam. Vymýšlejí, v kterých úřednických strukturách by se mohli zachytit, spekulují, že by jim vláda ČSSD a komunistů až tak nevadila, protože ještě studují a nechtějí platit školné. A ano, největší studentský neklid, pochody a demonstrace nebyly kvůli komunistům na krajských radnicích, nebyly kvůli zvyšujícím se daním, nebyly ani kvůli nekonečnému zadlužování jejich budoucích potomků, ale byly – počkejte si – kvůli školnému. Tak se ptám – kde je ta pravicovost českých studentů?

Demagogické prohlášení Milana Kohouta bez dalšího vysvětlení této světoborné myšlenky o tom, že pokud se antikomunismus prosadí v celé české společnosti, tak dojde k restauraci nejen totalitního kapitalismu, ale dokonce přímo totalitního feudalismu, již pouze zmiňuju.
.
Proč na to levicoví intelektuálové ZASE dojedou?

Je to hezké – léčit si svou frustraci ze zmatení pojmů hlásáním boje proti bájnému neoliberalismu po pravici předsedy zločinecké organizace. Takový intelektuální dýchánek. Zatím o nic nejde, zatím se nikomu nezabavují majetky, zatím není nikdo popravován, zatím to neřídí oni. Co se ale stane, až jednou tito – samozřejmě nijak neškodní a v žádném případě ne nebezpeční komunisté vyhrají volby?

Budu trochu ironický. Určitě nebudou lhát, určitě budou dodržovat nejen své demokratické mechanismy, určitě dají prostor pro realizaci geniálních intelektuálních nápadů o tom, jak ještě lépe řídit lidskou společnost a jak ještě více dobra v ní prosadit.

Ne. Tipuju následující postup – a ať při nás stojí všichni svatí, abych nemusel mít pravdu – radikální stalinistické křídlo společně s psychopaty z frustrované komunistické mládeže sejme dosud dobře sloužící a sympatické Filipy a Dolejše. Řada z nich, tzv. Fischerové se často po důkladné, ale občas i včasné analýze přizpůsobí a někde se uchytí. Však těch státních firem ještě máme dost a těch, co budou do poslední chvíle čekat na znárodnění o to víc.

Ti ale nebudou těmi, kteří by páchali ta největší svinstva. Těmi budou pánové typu Janoušek, Hrdlička, Bém a všichni ti kmotři, kteří již 23 let – stejně jako to dělali před Listopadem – pouze sprostě a neoprávněně parazitují na české společnosti. Nebudou to senilní a nostalgičtí dědečkové a babičky z vesnic se špatně sloužící pamětí, kdo bude vraždit, pronásledovat, znárodňovat, věšet naivní intelektuály, kteří je dostali k moci, a likvidovat vše, co jim přijde pod ruku, budou to právě tito. Ti, kteří v tom mají praxi. Ti, kteří se dokážou přizpůsobit každému režimu. Ti, kteří chtějí jen ničit a parazitovat na hodnotách, které vytvářejí jiní. Těšte se. Být komunistou totiž není ani tak o ideologii, ale spíše o stavu mysli, o vyspělosti charakteru.

A že je to blbost, protože tady dnes komunisti za zády nemají Sovětský svaz? Vzhledem k mocenským ambicím Ruska na našem území v poslední době, vzhledem k aktuálním aktivitám Číny na evropské půdě je to velice odvážné tvrzení. Ano, můžete namítnout – ale tyto země mají ten váš kapitalismus. Skutečně? V těchto zemích je určitý druh kapitalismu, ale na takový nejsme ve vyspělém západním prostoru zvědaví. Kapitalismus bez právních jistot, bez morálky, bez solidárních občanů. A můžete říct – ale ten se tu právě prosazuje, proti tomu my bojujeme. V tom případě si uvědomte, že máme stejného nepřítele, jen my jej spíše nazýváme socialismem a fašismem, vy pro něj vymýšlíte nesedící nálepky onoho neoliberalismu.
.
Závěr

Nebuďte tedy naivní, neskákejte komunistům na to. Je známo, že komunismus je 10 % ideologie a 90 % taktiky. Vzpomeňte na Grebeníčkův výrok, že „my máme čas.“ Vzpomeňte na to, co prohlašovala soudružka Semelová o údajném přes 20 let trvajícím přepisování historie. Berte na vědomí, že za pár dní bude na Hradě sedět člověk, který volby vyhrál podobným způsobem, jakým je již desítky let po celém světě vyhrávají komunisti – tedy pomocí lží, primitivní demagogie a porušováním základních pravidel jakékoliv férové soutěže.

A nakonec snad jen kousek Karla Čapka – „Proč nejsem komunistou? Protože mé srdce je na straně chudých.“

Psáno pro Evropský rozhled



neděle 18. listopadu 2012

Listopad

A máme zase listopad,
ale rudou krajinu,
člověk už by z toho pad,
na náměstích spodinu.

Prý, že není z čeho brát,
že vláda tvoří chudinu,
bolševik by prý nekrad,
oblbujou mladinu.

Že prý máme malý plat,
sic v historii nejvyšší,
bohatým zas chtějí brát,
na to davy uslyší.

Jenže ono u sebe,
každý z nás si musí přát,
volat třeba do nebe,
ne furt na stát spoléhat.

sobota 17. listopadu 2012

A ať generální stávka trvá… 41 let!



„Já bych si moc přál, aby ta generální stávka byla, aby nebyla dvouhodinová, aby byla třeba týdenní,“ řval dnes na Václavském náměstí nejviditelnější boss českých odborů Jaroslav Zavadil. A jak to všechno začalo? „Úterý 24. února (1948, pozn.) ve 12 hodin začala generální stávka, které se zúčastnilo 2,5 milionů pracujících. Měla pomoci prosadit sociální a ekonomické požadavky.“

Ano, slyším vaše slova. Nechcete návrat komunistů ani totalitu. Chcete jen prostě lépe žít a myslíte si, že kvůli této špatné vládě se vám to nedaří. Chápu to. Kdysi jsem tak taky uvažoval. „Nejsem tak šťastný, jak bych chtěl, nemám tolik peněz, kolik bych chtěl, nemám takové politiky, jaké bych chtěl, nemám takové spoluobčany, s jakými by se mi žilo lépe a vůbec – kdo to má všechno vydržet, už je toho moc!“ Ano, i takhle se dá uvažovat.

Nebo takhle: Jak můžu být šťastnější? Která životní filozofie, náboženství či psychologický směr mi v tom může pomoci? Jakou knihu si o tom mohu přečíst? Jaký článek, film, člověk mi s tím pomůže? Jak mohu vydělat více peněz? Z těch, kdo to již poctivě a z ničeho dokázali, kým se mohu inspirovat? Jak mohu já konkrétně s tím, co už umím, zařídit, abychom měli lepší politiky? Sakra, není tam nikdo lepší, není už konečně řada na mně? Jak mohu zlepšit náladu ve společnosti? Jak mohu pomoci druhým, aby žili lepší životy, a měli jsme se tady všichni lépe? Jak se mohu zbavit stresu? Jaké věci mohou zlepšit mou odolnost vůči němu?

Ne, dámy a pánové, mí spoluobčané, žádný odborář, žádný šéf komunistů, žádný nový charismatický vůdce ani s těmi nejlepšími slovy či nápady nás nespasí. Žádný další mesiáš už nepřijde. Teď je to všechno na nás. My, každý sám u sebe musíme začít a měnit tento svět zevnitř.

A pokud namítnete, že to je sice možná pravda, ale tato vláda je prostě objektivně strašná, tak s vámi budu souhlasit. Je hrozná. A ta, co přijde po ní, bude pravděpodobně ještě horší. Ale taky tomu tak být nemusí. Možná se nám podaří, že najdeme dostatek schopných a lepších lídrů a v dalších volbách je tam dostaneme. Však přemýšlejme – co můžeme ještě dnes udělat pro to, abychom tuto vládu zlepšili? Víte, jak by to mohla dělat lépe? Víte, jak na to Nečasovi dodat odvahu? Tak mu napište!

„Buďte tou změnou, kterou chcete vidět na tomto světě.“ Mahátmá Gándhí

Zdroje:

pondělí 10. září 2012

Zlatí komunisti! Já to tež říkám! Čest práci, soudružko!


Všichni jsme naštvaní. Jak sami na sebe, tak na naše spoluobčany, tak na naše politiky, tak na současnou vládu! Píše se rok 2012. Je to už pár desítek let od dob, co se za názor, vyznání či svobodné myšlení vraždilo. Kdy takhle vraždila naše vláda. Dob, kdy naše vláda masivně kradla soukromé majetky vlastních občanů. Dob, kdy naše vláda odměňovala nespravedlivé, a trestala spravedlivé. Tyto strašné doby jsou pryč, ale ne vše z toho je pryč a do budoucna to může být ještě horší!

Nečasova vláda nevraždí své politické odpůrce. Nečasova vláda může kdykoliv padnout. Nečasova vláda nemá snad ani jednoho ministra, za kterého by kdokoliv z občanů mohl dát ruku do ohně. Nečasova vláda zadlužuje naše děti, zvyšuje daně a vytváří další nesmyslné zákony, které zvýší nezaměstnanost. Nečasova vláda není schopna důrazně zatočit s korupcí. Ale - Nečasova vláda po volbách skončí. A přijde jiná vláda.

Píše se rok 2012 a rozhovor z nadpisu lze slyšet mezi obyčejnými lidmi ve vlaku, na ulici, v hospodě, nedej Bože i na akademické půdě. Je to strašné! To je ale jedna věc. Vy, co to dneska taky říkáte, jste naštvaní a myslíte si, že volba KSČM je řešení pro všechny problémy naší země, světa a Vaše osobní, ještě chvíli čtěte.

Co očekáváte, že se stane, když zvolíte komunisty? Nastane ráj na zemi? Přestaneme se zadlužovat? Vrátíme se před rok 1946, kdy tato země patřila mezi nejvyspělejší na světě? Rohlík bude stát 0,1 korun? Zničíme korupci? Ale no tak! Dobře víte, že kdybyste sami byli "tam nahoře", tak byste kradli ještě víc akorát chytřeji! To není o "těch nahoře"! To je o nás všech! Tu změnu musíme učinit sami ve svých životech. Začít být poctiví, finančně zodpovědní, mít silný chrakter, nebát se bojovat se zlem na všech úrovních a ovlivňovat okolí k lepšímu - i politiku! Zkrátka začít každý jediný z nás u sebe!

Ale, co se opravdu stane, pokud si většina národa zvolí komunisty a oni budou vládnout? Všichni mafiáni z KSČ, kteří po Listopadu nalezli do ODS, aby mohli dále beztrestně rozkrádat tuto zemi, nalezou zpátky do KSČM - a vše bude stejné a ještě horší. Víte, proč horší? Protože ti slušní tuto zemi opustí. Udělají to co nejdříve, aby nebyli popraveni, zatčeni či pronásledováni. A ve chvíli, kdy nejslušnější, nejschopnější a nejvzdělanější lidi z této země utečou, pak Vám nezbude nic jiného než bída, diktatura a otroctví. V takovém případě - Bůh s Vámi!

Takže přemýšlejme a nedělejme to! Tentokrát nám už Západ pomoci nemusí.

čtvrtek 15. března 2012

Naivní spodina v ulicích - komunistická kontrarevoluce?

Nejdříve bych se chtěl omluvit všem slušným lidem, kteří se právem nepovažují za spodinu, ale protestů se také z nějakých důvodů účastní. Pojďme se ale raději podívat na to, kdo tuto akci organizuje, co požaduje a co si od toho slibuje a také jakou roli v tom hrají média. A proč vlastně násilná revoluce nic nezmění a nemůže změnit? Tedy k lepšímu?

Holešovská výzva - pamflet spodiny, primitivních internetových diskutérů, nebo sofistikovaný a promyšlený tah bývalých StBáků a současných marketingovvých stratégů komunistů? (Můj názor - zřejmě obojí). Jen si přečtěte obsah - žvást levicových extrémistů.

Jak ale vypadá mediální manipulace ohledně této události? Takže, podle svého označení nezávislý portál Novinky.cz (internetová verze rudého Práva) - úžasné video, krásně emotivní, zpívaný chorál Któž sú Boží bojovníci a u toho pochodují desítky lidí směrem na Českou televizi. Češi v sobě objevili husitské sklony, nebo co? Ano, původně dobrá myšlenka (tedy podle toho, co nás učí učebnice dějepisu na základních školách), která se však zvrhla ve vyplenění naší země a morální devastaci.

Co Česká televize? Pokud jsem to z médií pochytil správně, tak do ulic nevyšlo ani 10 000 lidí (ano, i tak, jak to řeknu já, je v tom má interpretace, má manipulace, ale zde záměrně) - no a ČT píše o tom, že TISÍCE lidí pochodují Prahou. No, spíše stovky, ne?

Co Parlamentní listy? Ty už se jeví skoro jako pořadatelské médium. Zmanipulovaná anketa je více než vypovídající. Co když chce dát člověk NE, ale zároveň nepodporuje (podle mého názoru levicovou, socialistickou a mafiánskou) vládu Petra Nečase? To ale nelze, neboť možnosti jsou takové - Souhlasíte s protivládní demonstrací? 1) Ano, tuto vládu nechci; 2) Ano, ale s protestem před ČT nesouhlasím; 3) Ne, vláda provádí jen nutné reformy. To asi není třeba více komentovat.

No a proč není třeba měnit vládu, politiku, ale společnost - a to zevnitř, každý sám u sebe? Chtělo by se říci, že počet revolucí, které v rámci lidské historie dopadly dobře, by se daly spočítat na prstech jedné ruky (avšak na ruce člověka, který má prsty amputované). Ale takové dvě, tři dobré revoluce by se našly - americká, britská a pak třeba ta sametová (byť to byl spíše způsob, jak si prospěcháři mohou ještě lépe nakrást nebo promyšlená taktika komunistů - ukážeme jim, že kapitalismus bez morálky, svoboda bez osobní odpovědnosti a demokracie bez demokratů nebude fungovat, a ti blbci si nás zvolí zpátky).

Takže jednoduché poselství, jak změnit tuto zkorumpovanou, prolhanou, zdemoralizovanou zemi plnou zlodějů a nevychovaných primitivů - ano, stále choďte volit, ale vybírejte - pečlivě a zodpovědně (vždy je koho, pokud si myslíte, že ne, pak je řada na vás - se předvěďte sami). Začněte se chovat slušně - sami před sebou, před Bohem, pokud v něj věříte, ve svých rodinách, v rámci své obce, při každodenním kontaktu s lidmi na ulici, v obchodech, v práci. Změňte se zevnitř. Začněte si věřit. Začněte si uvědomovat svoji občanskou odpovědnost za to, jak svět a naše země vypadá. Je to na vás! Jen na vás - je to o té každodenní mravenčí práci, jak o ní mluvil Masaryk.

A nevěřte zločincům. Rudým, oranžovým, modrým, fialovým ani jiným!

neděle 28. srpna 2011

Václav Moravec ala Major Zeman


Je normální, aby dnes dostával člen zločinecké organizace, sprostý lhář a demagog takový prostor v hlavní politické diskuzi v naší zemi? Je záměr či hloupost to, že mu má v tak historicky důležité kauze pro naši zemi, jako je odbojová činnost skupiny bratří Mašínů, oponovat zkompromitovaný a řečnicky ne příliš nadaný ministr Vondra?

Soudruh Kováčik se nezapřel. Lhal, urážel, plival nesmysly. Řekl spoustu věcí, na které by měl svobodný člověk a demokrat reagovat velice rázně – a ne jen sedět a usmívat se. Osobně nechápu, jak může svobodně a demokraticky smýšlející člověk vůbec jít do pořadu se členem zločinecké bandy masových vrahů. Kdykoliv komunista řekne, že Mašíni byli sprostí vrazi, je třeba jasně říct, že těmi sprostými vrahy jsou komunisti a jejich zastánci – a Mašíni jsou hrdinové.

Pro ty, kdo chtějí hledat pravdu, kdo se odmítají podřídit komunistické propagandě a neustálému vymývání mozků pokračující na obrazovkách nejen České televize dodnes, nabízím hned několik velice podnětných článků.

Upozorňuji, že dokud toto nebudeme schopni pochopit, pak nám nepomůže ani rating stoupající i o pět stupňů!


Roman Joch: Odboj nebyl žádný tragický omyl - „Ne, nic z toho předešlého nestálo za to. Nejvyšší hodnotou je biologické přežití.“ To je však stanovisko otroka. (…) Máme-li vůbec něčeho litovat, pak jen toho, že se k nim nepřidalo více lidí. …

A pro větší národní sebereflexi ještě jeden - Ross Hedvicek: Česká lůza s pěnou u úst se zmítá v křečích – „Pro ty, kterym neni jasny muj vyraz luza a mozna se jim dokonce zda urazlivy, rad poslouzim vysvetlenim. Luza je pomerne stare ceske slovo, ktera dnesni ceska mladez vetsinou ani nezna, navzdory tomu, ze sami maji castou tendenci se tak sami chovat. Luza (cesky ekvivalent anglickeho slova rabble) je nejnizsi trida, odruda ci kasta lidi (nikoliv majetkove, vyhradne mentalne), kteri nemajice obzvlastnich intelektualnich schopnosti maji pak tendenci se chovat jako smecka zvirat (jako priklad pouzijme vlky). V Ceske republice se za plnopravne prislusniky luzy muze povazovat zhruba 50% obyvatelstva CR, prilezitostnym luzovitym chovanim je ale ovlivneno a infikovano daleko vetsi procento, muj odhad je az 90% lidi. Pokud je mi znamo, Penicilin ani Tetracyklin na to nezabira.“

čtvrtek 18. srpna 2011

Sním o zemi, kde hrdinové nebudou nazýváni vrahy


Hrdinové odcházejí, zločinci zůstávají i nadále ve sněmovně a ještě jim rostou preference. Je to mu již rok, co zemřel československý hrdina Milan Paumer a nyní zemřel další ze skupiny bratří Mašínů Ctirad (Radek) Mašín. Český velvyslanec v USA i ministr obrany budou účastni na jeho pohřbu. Komunistická a socialistická opozice nesouhlasí, ale nejen ona. Společnost je rozdělena. A neměli bychom se stydět, že náš hrdina na vlastní přání nebude pohřben v naší zemi?

Ano, účastníci třetího odboje, odvážní chlapci ze skupiny bratří Mašínů jsou hrdinové! Můžete prskat, můžete manipulovat, můžete nesouhlasit, ale to je tak všechno, co na tomto faktu změníte.

Dokonce demokratická strana – ČSSD – má problém s tím, že vláda chce této skupině – jedněm z mála našich hrdinů – udělit vyznamenání. Tuto odvahu již před časem projevil bývalý premiér Topolánek. Naopak zbabělost v této věci projevili oba čeští prezidenti Václav Havel i Václav Klaus. Ale není to jen česká komunisty zmanipulovaná nebo věc jinak nechápající levice, která nesouhlasí s tím, že se jedná o hrdiny. Někteří sice nemají tu drzost nazývat je vrahy, ale poměrně často se setkáme i s tím, že příznivci pravice jejich odboji nerozumí a nedokážou jej ocenit.
A teď se zeptám těch, kteří jste o jejich činnosti něco četli – např. Odkaz od Barbary Masin, kteří jste na toto téma mnohokrát diskutovali a četli různá fakta a různé názory, kteří jste jejich čin pochopili, kteří si uvědomujete, že svoboda je důležitější než život – nestydíte se – tak jako já – za český národ, že jeden z mála našich hrdinů nebude pohřben v jeho rodné zemi, bývalé vlasti – a to na vlastní přání?

Za to americká společnost si svých hrdinů vážit umí – a jedním z amerických hrdinů byl i Ctirad Mašín – protože bojoval v americké armádě a bude tak pohřben jako válečný veterán se všemi poctami.

Divíte se, proč se vlastně Mašíni odmítají vrátit zpátky do České republiky? I za cenu, že už svou vlast nikdy neuvidí? Pojďme se třeba zamyslet nad tím, proč je v české justici 70 % soudců s komunistickou minulostí – včetně předsedy soudu ústavního, proč komunistům neustále stoupají preference, proč vládnou v několika krajích, proč slušnost je v naší zemi slabostí a malost a podfukářství naopak ctností, proč se ohledně činů skupiny bratří Mašínů odvíjejí hysterické diskuze?

Řeknu to tedy znovu – a věřím, že se všemi svobodnými lidmi – sním o zemi, kde hrdinové nebudou nazýváni vrahy.