Budoucí integrace levicových a pravicových stran u nás

Zhruba jen 2 % opravněných voličů v České republice jsou členy nějaké politické strany. V posledních sněmovních volbách kolem 3 milionů lidí dokonce ani nešlo k volbám. A z těch, co šli, tak téměř milion hlasů propadl. Máme tady desítky malých stran napravo i nalevo. Velké strany jsou zkorumpované. Občan má pocit, že nemůže nic ovlinit. Ale kdyby tomu tak bylo, tak to není demokracie. Tak tedy - co s tím?

Začněme nalevo. Říká se, že levicoví voliči jsou stádnější, proto tu donedávna existovaly snad jen čtyři levicové strany - ČSSD, KSČM a pak třeba Humanistická strana nebo drobky typu Strana demokratického socialismu či národní socialisté. Nyní je však vše jinak. Strana zelených se posunula doleva. Vznikli Zemanovci a dnes i Paroubkovci. Extrémní radikalizace některých křídel uvnitř komunistů pravděpodobně povede k jejímu rozštěpení na antidemokratickou extrémistickou stalinistickou skupinku, a na umírněnější křídlo spíše moderních demokratických socialistů. No a pak na levici ještě můžeme do určité míry zařadit i Bobošíkovou a Babiše a určitě bychom našli další drobky.

Co napravo? Zde máme ODS, TOP 09, obtížné to bude s VV - ty se rozštěpí nebo zaniknou. Se skřípěním zubů na obou stranách můžeme napravo zařadit i KDU-ČSL. Patří zde i SNK ED a pak celá řada malých pravicových stran - Svobodní, Konzervativní strana, Koruna česká, Pravý blok, Právo a spravedlnost, různé další drobky, a je dost možné, že další budou přibývat. Ještě nevíme, jakou kariéru chystá Václav Klaus, jestli Mirek Topolánek s Dalíkem nedostanou zase chuť vstoupit do politiky nebo jakou integritu si udrží TOP 09.

Jaká ale může vést cesta k tomu, aby miliony hlasů nespadlo do koše? Jak můžeme zaručit zvýšení počtu členů našich politických stran? (Nebo počet registrovaných příznivců). Myslím si, že tou cestou je spojení pravicových a spojení levicových stran každé do jednoho ze dvou velkých celků. Pracovně si to nazvěme třeba Levicové hnutí a Pravicové hnutí. V rámci těchto dvou politických subjektů by však existovalo několik různých ideových, mocenských, zájmových, stavovských či jiných frakcí a ty by mezi sebou, snahou získat si hlas členů a registrovaných příznivců soutěžily o získání co největšího vlivu či moci.

Ano, v těchto dvou hlavních stranách by probíhaly vnitřní primárky, ve kterých by si jejich příznivci a voliči vybírali toho, kdo nakonec získá nominaci a půjde do boje proti kandidátovi z opoziční strany. To by zaručilo daleko větší chuť občanů participovat a být aktivní v rámci jednotlivých stran - protože pokud by u toho nebyli, tak by mohl vyhrát někdo hloupý, neschopný, zkorumpovaný nebo jim ideově nesympatický.

A samozřejmě, že k takovému fungování by se hodil většinový volební systém. Vždyť jaké probíhají primárky v našich stranách dnes? Pár funkcionářů s budoucími vítězi veřejných zakázek se dohodnou, jaké bude pořadí kandidátek. Jaké probíhají primárky do senátních nebo prezidentských voleb? Chtěli byste je?

No a pak je tu ještě otázka co s extrémisty. Ty by tak bylo snadnější eliminovat. No a potom je tu ještě problém s těmi středovými, nezávislými atd. Ale nemyslím si, že velký. Ostatně klidně ty hlavní strany mohou být tři (tak jako tři hlavní strany mají ve Finsku, Estonsku atd.) nebo si prostě vsadí na jednu z těch dvou hlavních či to risknou proti nim sami za sebe.

Teď už je to na nás. Král ani Klaus nás nespasí!

Přestože mě šokovaly již záběry Václava Havla s Dalajlámou, kde jsem jej téměř nepoznal, ve skutečnosti jsem si nepřipouštěl, jaká bude Česká republika, až nás opustí. Pro dnešek bych zanechal sporů havlistů a klausistů, a raději se zeptal svého národa na to, jak si to představuje dál? Zkusíme ještě jednou ten komunismus – vždyť by nás zdevastoval jen ještě více než ten předchozí s jeho současnými mafiány, ne? Nebo nějakou formu fašismu? Bárta nebo Vandas? A co tak si zkusit vážit té mladé svobody, té mladé demokracie, toho volného trhu, který nám opět přinesl prosperitu, co tak začít konečně naplno využívat vládu práva? Co vy na to?

Jsem velice zvědav, jak tento národ bude na smrt prvního prezidenta své mladé republiky reagovat. Budou reakce hodny vyjádření amerického prezidenta? Nebo o něčem svědčí zrušení diskuzí pod články médií, v nichž se objevují největší zvratky? (Ten dvojsmysl může zůstat). Uvědomíme si už konečně, že Listopad 1989 byl pouze jedním krokem, jen jednou avšak velice významnou stopou na cestě za demokracií a svobodou? Pochopíme už konečně, že nebudeme-li si své volené zástupce hlídat a v případě jejich neschopnosti nebo všehoschopnosti je odvolávat, že se budeme neustále navzájem okrádat, tak se nic nezmění?

Začne nám už konečně vadit, že dáváme většinu svých těžce vydělaných peněz (teda já ještě tak moc ne) do rukou těch, kteří je buď rozkradou, promrhají nebo dají těm, kteří je nepotřebují, neváží si jich a ještě vám budou nadávat, že jim dáváte málo? (Teď zdaleka nemyslím jenom Romy). A bude nám to vadit i jinak než u piva? Stěžujete si, že tam ti nahoře jsou zloději, mafiáni, prospěcháři (pominu-li, že by se většina z nás mohla chovat podobně), ale jak se tam dostali? Kdo je zvolil? Vy? Tak trošku. Strany! A kdo volil ty strany? Vy! A kdo volí v těch stranách? Ti, kteří v nich jsou? A kde jste vy?

Vážení, tato země má problém. Už nejen vnitřní, ale vzhledem k problémům EU a mocenským ambicím nedemokratického Ruska (jehož část společnosti je dneska možná svobodnější a odvážnější než ta naše), ale především ten vnitřní. Začněte si prosím uvědomovat svoji odpovědnost, své občanské povinnosti a začněte něco dělat! Neděláte to konec konců pro sebe, vy si můžete večer zapnout Ordinaci v růžové zahradě a před tím si užít zvířátko nakonec nebo palec nahoru, ale ty vaše a naše děti, které ten večírek budou platit a uklízet po něm, už na takové věci nebudou mít vůbec čas!

A jestli se někdo zamýšlí nad tím, jak ty věci teda měnit, možná vás zkusím inspirovat. Je mi 20, jsem členem politické strany i jejího mládežnického sdružení. Sleduju aktuální dění. Nejen u nás, ale i ve světě. Čtu i média, která píší věci, které se od zaplacených a zkorumpovaných novinářů nedozvíte. Hlasuju v anketách na internetu. Když si myslím, že ten politik stojí za to, jdu mu pomoct s kampaní – rozdat letáčky a tak, přesvědčovat lidi na náměstí, rozeslat maily známým, sdílet něco na facebooku. No a taky ho jdu volit a ještě při tom dohlédnu na regulérnost voleb ve volební komisi (je to i placené, pokud vám nestačí pocit občanského jednání). Co ještě? Pomáhám matkám s kočárkem v tramvajích, pouštím sednout staré lidi, nekradu, snažím se nelhát. Ještě vlastně píšu tyto články, ono to vyjde nejen tady, přečtou si to známí na facebooku, někdo to sdílí, třeba to někoho osloví a zamyslí se. Ještě je super chodit na demonstrace a pochody. No však máte vlastní fantazii a plno dalších příkladů.

A jestli si stále myslíte, že jedinec stejně nic nezmění, tak ano, ten, který nic neudělá, ten nic nezmění. A myslete na Hitlera, takový jednotlivec jeden malinký zakomplexovaný, chudák taky nic nezměnil…

Prezident má být vzor! Něco jako volený král

Zdá se, že Češi si budou svého prezidenta konečně volit přímo. Ještě sice nevíme, který z nás 10,5 milionů by nás měl a mohl nejlépe reprezentovat, ale rád bych zde představil svůj názor na to, jaký by ten prezident měl být, psychologické důvody, proč by měl být pouze kladeč věnců a proč je důležité, aby byl volen přímo.

Jaký by tedy měl být? Podle mého názoru by to měl být především morální vzor. Ten nejlepší z nás. Hlava státu. Ten, na kterého se malé děti podívají, rodiče jim řeknou, jaký je, v čem si z něj mohou brát příklad, a děti pak prohlásí – mami, až vyrostu, tak budu prezident! Měli bychom vybírat kandidáta ani ne tak podle jeho politických názorů (byť ty budeme taky znát, s mnoha souhlasit s několika zase nesouhlasit), ale spíše podle jeho osobnostních a charakterových rysů.

Jaké by měl mít pravomoci? Není to zbytečná otázka? Není, ale je podružná. Důležitější je pro mě, kdo by měl být. Nicméně má představa o tom, jakou moc by tento prezident měl mít, je taková, že žádnou – měl by být kladečem věnců, nejlépe by měl pracovat za průměrnou mzdu (ideálně minimální, ale v Praze je draze, tak radši tu první), měla by to být výsostná funkce, zájem o ni by byl ne kvůli koryta nebo mocenským bojům, ale kvůli těm vyšším lidským potřebám – stát se vzorem pro společnost, mít na ni pozitivní vliv. Tento prezident by také měl být celé veřejnosti dokonale znám, měli bychom znát jeho majetkové poměry, jeho trestní rejstřík, jeho vzdělání a samozřejmě také podrobný životopis včetně určitých informací o jeho rodině a původu.

A proč je důležité, aby byl volen přímo? Jako myslet si, že 281 (z toho jen 81 volených přímo) našich zástupců je schopna jej vybrat lépe (nebo méně zkorumpovaně) mi přijde naivní, stejně jako představa – a monarchie je pěkná věc – aby byl vybírán geneticky – tedy dědičně (jakože král). Ale co si myslím, že je důležité – aby byl někým takovým, jako právě král je, něco jako král Miroslav, prostě slušný, spravedlivý, pracovitý a příkladný člověk, který umí nejen dobře reprezentovat svou zemi navenek, ale umí také být morálním vzorem svým občanům. A toto je důležité z jednoho důvodu (možná to tak mají i vyspělejší národy), ale Češi jsou strašně závislí na tom, jaký je jejich lídr (ono to tak funguje i v jiných organizacích) – a když jím bude mafián a zloděj, tak občané ho budou následovat, když to bude slušný člověk, věřím, že jej budou následovat také (a možná by se to dalo i historicky a psychologicky dokázat).

Sami se zamysleme, jaký vliv na současný marasmus a korupci v naší zemi má to, že si obyčejní lidé v hospodě u piva nebo u bulvárních zpráv (ano myslím i Události ČT) řeknou – když může krást Klaus, tak já můžu taky.

Satan v Brně. Čerti nám přinesli Halíka

Procházel jsem dneska kolem jednoho knihkupectví a najednou vidím ceduli, že po mé druhé přednášce bude autogramiáda Tomáše Halíka. Je to osobnost veřejného života, které si velmi vážím (avšak ne nekriticky) a jehož texty mě ovlivnily na mé cestě ohledně víry, tak jsem si říkal, že se na něj půjdu podívat. Ostatně nedávno jsem viděl naživo Klause, zítra uvidím Zemana, tak proč nepřidat další celebritu do sbírky. Je tedy Tomáš Halík skutečně takový nebezpečný demagog a nemá Petr Hájek přece jen v něčem pravdu?

Po mé třetí přednášce jsem se ke všemu dozvěděl, že v aule naší fakulty bude mít Tomáš Halík dokonce přednášku. Času jsem sice neměl nazbyt, ale myslím si, že člověk by měl být otevřený názorům a argumentům všech možných stran (pak je může lépe hodnotit), tak jsem tomu trochu času věnoval. Kdo by čekal, že na katolického kněze se v silně sekulární České republice sejde možná pár desítek skalních nadšenců, je v případě, že přijde na přednášku načas, nepříjemně překvapen plností sálu, absencí židlí a tím, že bude hodinku a půl stát. Ale co. Na mnohem méně hodnotnější celebrity lidé vydávají ještě větší oběti (zejména fanynky J. Biebera atp.).

Stovky lidí odpustí i 15minutové zpoždění, byť jsem si říkal, jestli to není taková demonstrace vlivu, síly a slávy od duchovní celebrity fanoušků pravdy a lásky a až zvláštní smání se jedné části sálu nad některými jeho slovy, které mně nepřišly vůbec vtipné ani úsměvné, jsem trošku nechápal (ale možná jsem si chtěl pouze zachovat racionální postoj a nenechat se manipulovat aurou pozitivních emocí).

Tomáš Halík se několikrát strefoval do katolických tradicionalistů, zastával se muslimů a bazíroval na hraně politické korektnosti, nicméně otázkou pro české křesťany (nebo lidi, které ty spory třeba baví a zajímají) je, která strana je ta správná? Je to snad tradicionalističtější křídlo Hájka, Dobeše, Bátory či Duky, nebo jsou to otevřenější a liberálnějších křesťané typu Halíka, Czendlika atd.? Podle čeho je chceme hodnotit?

Podle výsledků? Potom si myslím, že by mělo navrch v českých podmínkách právě liberální křídlo, které podle mě správně chápe, že sekulárně humanistickou (většinou intelektuální) společnost nezaujmou církevními dogmaty středověku, a kteří přivedou k víře či už přímo ke křesťanství určitě více lidí (je to můj odhad; jestli víte o nějakém průzkumu, budu za něj v diskuzi rád). Ale stačí to? Co ten člověk, který už hledal, na základě něčeho si řekl, že křesťanství je pro něj to pravé, možná i přímo katolická církev, bude mu to stačit?

Myslím si, že právě zde, v této fázi se hloubavější lidé dají spíše na stranu Michala Semína, Petra Hájka a dalších. Zde budou chtít víc. Zde už nebudou stačit humanistické ideály, sklony ke spiritualitě, snaha prosadit mír a lásku po celém světě. Zde nastanou ožehavější témata – tito lidé budou chtít řešit pronásledování křesťanů ve světě, budou chtít co nejvíce zamezit potratům, budou přemýšlet nad definicí manželství, budou se ptát, zda je islám skutečně mírumilovné a rovnoprávné náboženství.

Mohl bych zde rozebírat další věci, ve kterých s Tomášem Halíkem nesouhlasím (jeho odpor k pochodům pro život nebo odpor k expresivnějšímu vyjadřování víry u některých zj. amerických evangelických církví atp.), nicméně můj pohled je takový, že obě křídla jsou důležitá a mají zde své místo. Obě by se měla snažit co nejvíce působit na hledající či ignorující, a méně se hádat mezi sebou. Jde jim totiž v zásadě o to samé, avšak mají odlišné cesty (a obě jsou správné; jen ne vždy vhodně situované).

Témata přímé prezidentské volby 2013

Jaký by měl být nový český prezident? Co by měl přinést a co od něj očekáváme? Proč je pro nás tato funkce tak důležitá? Jaké by měl mít pravomoci a co by mělo být hlavními tématy přímé prezidentské volby 2013?

Ano, chci přímou volbu prezidenta. Ostatně jsem pro přímou volbu všech možných dalších veřejných činitelů - od správců pokladen, volebních komisařů, starostů a primátorů, místních šéfů policistů (obdoba šerifů), státních zástupců, poslanců, senátorů, ředitelů veřejnoprávních médií až po toho prezidenta. Přímo si u nás nyní volíme pouze senátory a tyto volby by stejně měly být správně prohlášeny za neplatné kvůli směšně nízké volební účasti. Pak si volíme strany a kroužkujeme předem určené stranické kádry, kteří za nás dosazují všechny ostatní. Tomu neříkám demokracie. Ale zpět k prezidentovi.

Náš národ je příliš fixovaný na svou hlavu. Skoro každý by v mládí chtěl být prezident a pro téměř všechny je prezident jeho vzorem. Toto někteří z nich nepochopili. Tato funkce bude mít v české krajině asi navždy určitý monarchistický přídech a nevidím na tom nic špatného. O to víc je však nutné si dobře vybírat. Z čeho to pramení? Kde bychom měli hledat vzor pozitivních vlastností budoucích prezidentů? Ať už to byl ochránce a bojovník Sámo, moudrý praotec Čech, selští Přemyslovci, svatý Václav jako symbol slušnosti, budovatel, vzdělanec a velikán Karel IV., osvícený Jiří z Poděbrad či vzdělaný a odvážný Tomáš Masaryk nebo světem uznávaný Václav Havel, vždy hledáme ten vzor. Myslím si, že věty typu "když může krást Klaus, já můžu taky" hodně stojí za tím, proč je naše země nyní mezi lídry světové korupce.

Jaký by ale měl být? Osobně si za ideál prezidenta představuji člověka vzdělaného, odvážného, inteligentního, moudrého - takového, který umí mluvit (spisovně a slušně) a je výborným státníkem. Měl by také být mistrem v etiketě, ale především v morálce. Měl by to být lídr, který dokáže strhnout davy - ale ke správným věcem. A samozřejmě - pojďme takového najít. A až ho najdeme, tak ho zvolme. A až ho zvolíme a bude nás reprezentovat, nechme se jím i inspirovat. Učme se od něj. Chovejme se jako on. Podporujme ho. Snažme se být ještě lepší. I kdybychom to měli dělat z čistě pragmatického hlediska, že nikdy nevíme, kdy budeme povoláni do služby pro naši zemi a volba padne právě na nás. Jsme totiž všichni Češi, občané České republiky a každý z nás má právo se jednoho dne prezidentem stát. Ale buďme především slušnými občany. Budujme každým dnem naši zemi mravenčí prací - ne jak to říkal bolševik, ale jak to říkal Masaryk!

Samozřejmě, že bych byl také rád, aby měl můj prezident podobné názory jako já - tedy aby byl umírněný konzervativec, ale když bude splňovat předchozí kritéria, nebude mi vadit, když bude umírněný liberál či umírněný sociální demokrat.

A co se týká pravomocí - u nás má prezident především reprezentativní funkci a nevidím důvod, proč bychom na tomto i v případě přímé volby měli něco měnit. Prezident je pro Čechy vzorem, ne úředníkem, ne vládcem.

A jaká budou témata? Máme vůbec nějaká? Jistě, někteří extrémisté a populisté typu Paroubka či Bobošíkové nepochopí, o čem takové volby jsou a začnou tam cpát věci, které se mají řešit ve sněmovních volbách. Takže těmi tématy určitě nebude důchodová, zdravotní či sociální reforma. Nebudou se řešit ani daně ani dálnice atd. Zkrátka prezident nebude kandidovat s programem, ve kterém by měl věci, které ve své funkci nemůže ovlivnit nebo zařídit. Co ale slibovat (a následně plnit - nebo být odvolán či znovu nezvolen) může? Určitě vizi toho, jaká chce být a kam chce naše země do budoucna směřovat. Mohl by morálně podpořit kulturu, vzdělanost či charakter našich občanů, svobodných jednotlivců. Sice by mohl i nastínit vizi toho, jak by si určité kroky vlády a parlamentu na témata výše představoval, ale tato funkce by mu neměla sloužit jako prostředek pro zajištění si budoucí politické kariéry v důchodovém věku.

Jakého prezidenta chcete vy? Šli byste do toho vy osobně? Kdo vyhraje v roce 2013? A bude vůbec přímá volba? Jaká témata jsou důležitá pro vás?

Přestaňme si lhát v kauze Bátora

Bátora je prý nácek. Prý je slušný katolík a konzervativec. Prý je to nacionalista. Prý je to národní konzervativec. Kým tedy je? A kým je pro vás? Je nebezpečný? A pro koho?

Osobně jsem o Ladislavu Bátorovi slyšel poprvé, když nedávno kandidoval za Suverenitu do senátu. Věděl jsem, že je lídrem akce D.O.S.T., o které jsem si svého času myslel, že je to extrémistická organizace – i když to jsou spíše předsudky kvůli loga a předním osobnostem, napojeným na tvrdou pravici – a naopak jsem mnohdy uvažoval, že jejich manifest taky podepíšu (zatím jsem nepodepsal, je to neslučitelné s jinou mnou podepsanou peticí – www.dostklause.cz). Říkal jsem si tehdy, že je zajímavé, že za Suverenitu kandiduje národní konzervativec.

Pak se o něm začalo mluvit jako o náměstkovi ministra Dobeše. Zvedla se vlna protestu, byl označen za fašistu a nacistu. Má mládežnická organizace - Mladí křesťanští demokraté, se za něj ústy předsednictva ihned postavila. To ji samozřejmě názorově velmi rozdělilo a někteří členové tehdy organizaci opustili, protože je pro ně osoba Ladislava Bátory nepřijatelná.

Začal jsem tedy názory a činy Ladislava Bátory studovat. Začal jsem odhalovat řadu lží a demagogie ze strany jeho odpůrců – podobně jako to levicoví radikálové dělali v případě jmenování Romana Jocha poradcem premiéra. To ve mně trochu vzbudilo sympatie k Bátorovi. Řekl bych, že je to nacionalista či národní konzervativec. Pravděpodobně je demokrat, ale zdá se, že národ je pro něj víc než demokracie.

S Ladislavem Bátorou v mnoha věcech nesouhlasím. Začíná to samozřejmě nekultivovaným vystupováním, které patří někam mezi tu nejhorší společenskou spodinu – za vše mluví jeho transparent – „Intelektuálové, jděte už do hajzlu“. Když se podíváme na tzv. „bátorismy“ – tak mám raději občanskou společnost než národní pospolitost; globální než lokální; profesionální armádu než povinnou vojenskou službu – zkrátka více mě oslovuje světovost než typicky česká provinčnost. Nemyslím si, že Němci a zastánci Václava Havla jsou pomalu největším nebezpečím našeho národa atd.

Na případu Bátora jsem si uvědomil, že mít Bátorovy názory, je naprosto v pořádku. Jsou prostě odlišné, než má většina vzdělaných a inteligentních lidí v Česku (což se pravda už asi nedá říct o té méně vzdělané a méně inteligentní části naší společnosti). Neznamená to ale, že by tyto názory byly nebezpečné natolik, že bychom je měli zakazovat nebo považovat za extrémistické. Prostě s nimi třeba nesouhlasíme. Mám totiž pocit, že pro řadu lidí poblíž středu politického spektra se stalo jednodušším někoho nazvat extrémistou, než rozumně diskutovat.

Ale je také možné, že i tato svým způsobem krajní pravice (protože krajní pravicí je právě nacionalismus nebo např. vyhraněný libertarianismus – nikoliv národní socialismus (nacismus a neonacismus), který má s pravicí společné jen to, že levicoví extrémisté (komunisté, socialisté, ekosocialisté a anarchisté) se na něj dívají přes celé spektrum napravo, ovšem, kdyby se podívali doleva, uvidí je mnohem blíž) je nebezpečná. A v čem? Není náhodou něco pravdy na tom, jak říká jeden český teolog (mnozí určitě poznají který) – tito lidé hrají na strunu těch lidí v naší společnosti, kteří nemyslí.

Co myslíte vy? Je Ladislav Bátora nebezpečný? A pro koho? Pro demokracii, svobodu, občanskou společnost? Západní civilizaci a globalizaci? Nebo jen pro extrémní levici?

Okurky 2011: Bárta, Bátora, Barták, Bartošová

Tak tato čtyři velice si podobná jména vévodí v tomto létě českému bulváru – byť ten má někdy i tu drzost nazývat se seriózním tiskem, což mu bohužel prochází, protože tu serióznějších médií není. Už si toho všimli dokonce i Slováci a upozorňují na to, jak je úroveň našich médií těmito jmény stahována stále níž.

Co k Bártovi? Taky se divíte, že ještě nesedí? A bude vůbec někdy? Nebo si zahraje na Napoleona v mučednickém stylu ala Kadáfi?

Co se týká Bátory, tak je vše natolik směšné, že začínám souhlasit s některými novináři a komentátory, že za tím bude něco víc. Možná se v pozadí (avšak do zákulisí je dost vidět) koná zásadní boj o budoucí podobu české pravice – Klaus nebo Kalousek? A co když se do toho vloží ještě Topolánek - třeba s „vítězem“ kroužkovací revoluce Langerem? Velmi bych si přál, aby se slova ujal pravicový volič a tyto směšné figury upadly do zapomnění.

Samotného Ladislava Bátoru nepovažuji za nebezpečného extrémistu, ale za celkem běžného nacionalistu 19. století či národního konzervativce, jehož názory si rád vyslechnu, pousměju se nad nimi, z většiny s nimi nesouhlasím, ale nevidím důvod je zakazovat.

Abych neurazil - tak vážený pán doktor - Barták je směšnou figurou a jen ukazuje na to, že lidé z vyšší společnosti v České republice připomínají svým chováním a morálními postoji spíše tu nejsprostší chudinu, která by si mohla podat ruce s londýnskými gangstery. To, že ti čeští nepotřebují zapalovat sídliště, možná svědčí o tom, že jsou Češi strašně konformní a mafiánům nechávají komunisty a následně přebarvenými komunisty nakradený nebo nemravně nabytý majetek bez protestů – tedy až na nic neřešící kecy v hospodě, případně v diskuzi pod články na blogu či přímo v něm.

Bartošová mě nezajímá a kdo nemá to štěstí jako já, tak ho upřímně lituji a přeji brzké uzdravení.

O čem to celé svědčí? Proč nás „novináři“ krmí takovými zbytečnými nesmysly? Proč odvádějí pozornost od skutečných problémů? Proč tyto odmítají řešit, otevírat a vůbec se jimi zabývat? Kdo to celé platí? Komu se to hodí? Přestane v naší zemi někdy platit označení novinářů, jak je údajně nazval Miloš Zeman – „Novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie“? Budeme mít zase své Čapky a Peroutky?

Sním o zemi, kde hrdinové nebudou nazýváni vrahy

Hrdinové odcházejí, zločinci zůstávají i nadále ve sněmovně a ještě jim rostou preference. Je to mu již rok, co zemřel československý hrdina Milan Paumer a nyní zemřel další ze skupiny bratří Mašínů Ctirad (Radek) Mašín. Český velvyslanec v USA i ministr obrany budou účastni na jeho pohřbu. Komunistická a socialistická opozice nesouhlasí, ale nejen ona. Společnost je rozdělena. A neměli bychom se stydět, že náš hrdina na vlastní přání nebude pohřben v naší zemi?

Ano, účastníci třetího odboje, odvážní chlapci ze skupiny bratří Mašínů jsou hrdinové! Můžete prskat, můžete manipulovat, můžete nesouhlasit, ale to je tak všechno, co na tomto faktu změníte.

Dokonce demokratická strana – ČSSD – má problém s tím, že vláda chce této skupině – jedněm z mála našich hrdinů – udělit vyznamenání. Tuto odvahu již před časem projevil bývalý premiér Topolánek. Naopak zbabělost v této věci projevili oba čeští prezidenti Václav Havel i Václav Klaus. Ale není to jen česká komunisty zmanipulovaná nebo věc jinak nechápající levice, která nesouhlasí s tím, že se jedná o hrdiny. Někteří sice nemají tu drzost nazývat je vrahy, ale poměrně často se setkáme i s tím, že příznivci pravice jejich odboji nerozumí a nedokážou jej ocenit.

A teď se zeptám těch, kteří jste o jejich činnosti něco četli – např. Odkaz od Barbary Masin, kteří jste na toto téma mnohokrát diskutovali a četli různá fakta a různé názory, kteří jste jejich čin pochopili, kteří si uvědomujete, že svoboda je důležitější než život – nestydíte se – tak jako já – za český národ, že jeden z mála našich hrdinů nebude pohřben v jeho rodné zemi, bývalé vlasti – a to na vlastní přání?

Za to americká společnost si svých hrdinů vážit umí – a jedním z amerických hrdinů byl i Ctirad Mašín – protože bojoval v americké armádě a bude tak pohřben jako válečný veterán se všemi poctami.

Divíte se, proč se vlastně Mašíni odmítají vrátit zpátky do České republiky? I za cenu, že už svou vlast nikdy neuvidí? Pojďme se třeba zamyslet nad tím, proč je v české justici 70 % soudců s komunistickou minulostí – včetně předsedy soudu ústavního, proč komunistům neustále stoupají preference, proč vládnou v několika krajích, proč slušnost je v naší zemi slabostí a malost a podfukářství naopak ctností, proč se ohledně činů skupiny bratří Mašínů odvíjejí hysterické diskuze?

Řeknu to tedy znovu – a věřím, že se všemi svobodnými lidmi – sním o zemi, kde hrdinové nebudou nazýváni vrahy.

Nová Klausostrana

V posledních dnech se o možnosti, že Václav Klaus po odchodu z Hradu stane v čele nějaké nové pravicové a konzervativní strany, začalo mluvit otevřeně. Myslím si, že se tak nakonec opravdu stane, že je to lepší řešení, než to že by se snažil reformovat liberální ODS nebo se uchýlil k šéfování CEVRO Institutu či něčeho podobného. A jaký by mohl být program této nové strany a jaké osobnosti by v ní mohly zasednout? Má vůbec šanci na úspěch?

Tato strana by se zcela jistě označovala za pravicově-konzervativní, eurorealistickou a libertariánskou. Jejím hlavní programem by mohl být boj za malý a efektivní stát, nízké daně a vyrovnaný rozpočet a naopak boj proti environmentalismus, europeismu, globálně oteplovacímu alarmismu, radikálnímu feminismu, homosexualismu, globální vládě atp. Zkrátka byla by to taková opozice vůči levicově-liberálnímu mainstreamu, který dnes z většiny ovládá ODS a téměř naplno TOP 09.

A co se týká osobností? Největší úspěch by určitě měla, kdyby předsedou byl samotný Václav Klaus. Zcela jistě dalšími osobnostmi by mohli být lidé z Akce D.O.S.T včetně národního konzervativce až nacionalisty Ladislava Bátory, mnozí konzervativní senátoři ODS, lidé ze Strany svobodných občanů, ale zcela jistě i spousta komunistických kariéristů, kteří náhle po samotové revoluci ve svém kariérismu pokračovali (ať už přímo v ODS či mimo ni), byli tehdy úspěšní podnikatelé (nebo lidově taky podvodníci a zloději). Mohli by to být i podnikatelé jako Andrej Babiš, ale možná i mladší generace typu Víta Bárty.

Myslím si, že tato strana by měla velkou šanci na úspěch a hned ze startu by pod 10 % nešla. Ostatně mnoho věcí vznik takové strany naznačuje – ať už je to ideové se vyhrazování Václava Klause a jeho lidí vůči ODS nebo jeho samotná garance nad tím, že současná levicová vláda s údajně pravicovými stranami ODS, TOP 09 a VV bude pokračovat – což asi bude, protože se to hodí nejen Klausovi, ale i samotným těmto stranám. Na předčasné volby nikdo nemá a stejně by v nich neuspěl.

Jinak taková strana vypadá velice zajímavě a stála by za podporu. Až na ty „osobnosti“, no.