Může revoluce v ČR něco změnit?

Revoluce vždy něco změní. Otázkou však je, zda to změní k lepšímu. Problém České republiky není ani tak v současné vládě, ani v politice či státních institucích. Ten základní a zásadní problém je ve společnosti samé. V každém jednotlivci, v hlavě každého z nás. Dalo by se říci, že jsme společensky, politicky a psychicky nemocní. No a dnešní protestující si myslí, že šokovou terapií - svržením vlády a prezidenta se něco vyřeší. Ano nebo ne?

Dejme tomu, že by se v následujících dnech do protestů začalo zapojovat stále více lidí. (Teď odhlédnu od toho, že v čele protestů je extrémní levice, protože důvod vyjít do ulic a chtít něco změnit má jistě každý občan). Tak třeba by se i povedlo svrhnout Nečasovu vládu (protože bude hlasování o nedůvěře a Věci veřejné se mohou zachovat všelijak). No, třeba by se pak podařilo sestavit úřednickou vládu nestranických odborníků (co na tom, že by jen přerušili členství ve straně po dobu funkce). Co by se tím změnilo?

Takovým oprávněným požadavkem, který by mohli občané vznést, by bylo vyhlášení nových, předčasných voleb, ale s tím, že se změní volební systém a třeba se posílí prvky přímé demokracie (i s možností zjednodušit institut referenda). No, ale co potom? Budou nové volby - zvolíme si ČSSD, která je schopna nás zadlužovat v době ekonomického růstu a méně korupčních kauz má jen proto, že byla u moci kratší dobu, ta bude vládnout s komunisty, a aby to bylo ještě šílenější, tak třeba i s Bobošíkovou. Ale co se tím změní? (Dobře, to je ta varianta, kde jsou jen nové volby bez změny volebního systému, ta horší je zrušení politických stran - a pak co? Všichni povinně do Národní fronty, pardon rady?).

Co ale ten argument, že ke změně poměrů v ČR stačí vyměnit politiky? Ano, je zřejmé, že kdyby na postech těch současných lidí (čest výjimkám!) byli lidé morálně silní, se silným pocitem osobní odpovědnosti, vnitřní integrity a slušnosti, tak by byla spousta věcí o mnoho lepší. A to nejen na funkci prezidenta, premiéra, ministrů, poslanců, hejtmanů, primátorů, ale také na pozicích šéfů různých úřadů, šéfů policistů, státních zástupců, soudců atd. (proto jsem pro jejich přímou volbu), ale problém je v lidských zdrojích. Vždyť my takové lidi nemáme! Komunisti je systematicky zničili a takoví lidé se teprve rodí. Nemáme staletí budovaný silný morální charakter. Kdokoliv tam dneska vleze místo nich, tak je jen otázkou času, kdy začne krást taky. Ale nemusí to být zase tak úplně pravda. 

V naší zemi je i dnes spousta slušných lidí, kteří by se mohli těchto zodpovědných pozic ujmout, kteří třeba nemají práci, ale chtěli by něco změnit - k lepšímu! Takže je dost možné, že kdyby na těchto místech byli takovíto lidé, tak bychom se tu měli všichni lépe. Jenže, proč tam ti lidé nejsou? Mají strach? Jsou zaneprázdnění sledováním Ordinace nebo Ulice?

Takže, třeba se povede lidem v této zemi donutit současné garnitury, aby se poroučely, spoustu z nich taky pozavírat (ale nutně pod podmínkou spravedlivého soudu!), třeba se dostanou do vedení této země. Podobně jako při takovém otřesu režimu v roce 1989, kdy se pak do vedení této země dostalo spousta slušnějších a schopnějších lidí - a pak se stáhli. Nebo zkazili.

Uvědomme si ale všichni jednu podstatnou a důležitou věc - je to dlouhodobý proces!

Vím, že si myslíte, že je třeba to řešit hned - že už toho máte prostě dost, ale dávejte si velký pozor na to, jací lidé se stavějí do čela těch protestů (a psychologové by mohli vykládat o tom, jaký typ lidí se do vedení přirozeně žene jako první)! Bude to trvat měsíce, roky, desetiletí, než bude naše země lepší. Od roku 1918 klesáme strmě dolů, někdy více, někdy méně. Vůle to otočit směrem nahoru bude stát spoustu práce, námahy, času, energie a sebeobětování! Ale do toho! A opatrně, důrazně a zodpovědně! A s vědomím, že zhruba 90 % světa je na tom stále hůře než my!

Ruďoši v čele studentských protestů

Tak jsme si zaprotestovali. Podle pořadatelů policie odhadla, že nás bylo v Brně kolem 6000. Na vysoké škole se mi líbí čím dál více jedna věc - tudíž nutnost používat kritické myšlení a dohledávat zdroje. Je to sice otravné, ale má to svůj smysl. Mají studenti skutečně nárok (privilegium) na neomezené vzdělávání z veřejných rozpočtů zdarma? A kdo to platí? A mají do toho tito co mluvit?

Asi je to logické - když někdo ze studentů, kteří mají pravicové smyšlení (a kde jsou ty časy mladých voličů TOPky, VV, ODS), už s prosazovanou reformou vysokých škol souhlasí, asi se nebude účastnit protestů proti ní. A pak se to asi nutně stane, že právě do čela těch protestů se dostanou ti největší levicoví radikálové, budoucí odboráři, budoucí ministři financí, kteří nás budou zadlužovat v době růstu, budoucí premiéři krachujících zemí, sočuasní i budoucí anarchisté, ale taky možná úředníci zelenorudé globální vlády. (Ta si sice bude říkat svobodná a demokratická, ale všichni víme, že tou nejdemokratičtější zemí je přece KLDR).

Je trošku zvláštní, že zastánci reformy z řad studentů nezahájí protesty právě proti těmto protestům, které protestují proti reformě VŠ. Ale nenechme se mýlit. Skandovalo se "nechceme reformy" - nikoliv "nechceme reformu" - a člověk, vysokoškolák, který má nějaké kritické myšlení (a já věřím, že právě za tuto schopnost jsou s námi někteří lidé, kterým by mohl být osud VŠ jedno a platit by nám nemuseli, že právě toto očekávají, že nás vysoké školy naučí), tak by mu to mělo být minimálně podezřelé.

Hesla typu "reforma smrdí," "Dobeše do koše," a tak dále už přeci nejsou v racionální rovině. Ale vím - dav není racionální, dav nehledí na následky, dav nereflektuje, v davu se ztrácí jedinec a dav málokdy přinesl něco dobrého.

Někteří studenti si myslí, že "vzdělání není zboží," že "titul není zboží" atp. No, je to přinejmenším sporné. Je dost pravděpodobné, že mnozí studenti si nevšimli, že žijeme ve světě volného trhu a především práva na osobní vlastnictví a na následování vlastního štěstí (no dobře, to poslední mají Američané). Že jaksi tím, že mám diplom z vysoké školy, že jsem zvýhodněn na trhu práce (i když!), tak tím získávám něco, něco, co je v můj vlastní osobní prospěch. Hezké jsou fráze, že peníze nejsou všechno, ale lépe znějí od lidí, kteří je mají, než od těch, kteří je ostatním závidí, protože je někdo přesvědčil, že mají být chudí, že chudoba je správná věc.

Takže vzdělání je minimálně statek smíšený, ani čistě veřejný, ani čistě soukromý. Potřebujeme ve společnosti filozofy, potřebujeme sociální vědce, umělce atd. Jenže je třeba, aby je někdo platil. A já nemám nic proti tomu, aby je platili daňoví poplatníci, ostatně je to v jejich zájmu (ale toto je můj názor, který bych jim jako ten elitář neměl vnucovat), ale měli by k tomu dojít sami, resp. by s tím měli souhlasit, že nám chtějí to vzdělání platit - a my bychom se neměli těmto absolventům učilišť posmívat, ale měli bychom jim být vděční, vděční za to, že můžeme studovat to, na co máme talent, že nás neposlali do uranových dolů jako se to dělo předchozích generacích.

Řádně odložené školné se zvýhodněnými půjčkami a za jasných podmínek možná není úplně špatný nápad. Někteří lidé prostě nepochopí, proč je v celospolečenském zájmu, abychom tu ty filozofy, společenské vědce nebo umělce měli. Avšak kompromis pro ně by mohl být takový, že studenti, kteří na sebe vezmou ten risk - a půjdou tyto prestižní (avšak nejistě uplatnitelné obory) studovat, tak si na ně přispějí. A školné by možná opravdu mohlo být i takové, aby si na něj student mohl sám vydělat o letních prázdninách, jak říkal předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.

Abych to shrnul. Jsem rád, že studenti vyšli do ulic. Jsem vždycky rád, protože si myslím, že občanská společnost v této zemi se musí probudit, resp. vytvářet. Jsem proti reformě VŠ tak, jak ji navrhuje tato (pro mě socialistická, v žádném případě ne pravicová) vláda. Velice nerad vidím omezování akademických svobod, ač s jejich úžasnou výhodou a důležitostí se teprve seznamuji. Ale osobní útoky, demagogické výlevy, marxistické proklamace, všechno ještě skrytě, manipulativně a promyšleně - tomu říkám NE! A jsem rád za gesto, které nyní udělal prezident, protože se asi bohužel naplňuje můj předpoklad od minulých voleb - že jsou-li mí vrstevníci  schopni nechat se nachytat na populární marketing TOP 09 nebo VV, v příštích volbách budou horlivě volit extrémisty zelené, oranžové a hlavně rudé.

A možná ještě takto - vzdělanost není zboží; vzdělání nebo diplom jím být může.

Přestaňme si lhát v kauze Bátora

Bátora je prý nácek. Prý je slušný katolík a konzervativec. Prý je to nacionalista. Prý je to národní konzervativec. Kým tedy je? A kým je pro vás? Je nebezpečný? A pro koho?

Osobně jsem o Ladislavu Bátorovi slyšel poprvé, když nedávno kandidoval za Suverenitu do senátu. Věděl jsem, že je lídrem akce D.O.S.T., o které jsem si svého času myslel, že je to extrémistická organizace – i když to jsou spíše předsudky kvůli loga a předním osobnostem, napojeným na tvrdou pravici – a naopak jsem mnohdy uvažoval, že jejich manifest taky podepíšu (zatím jsem nepodepsal, je to neslučitelné s jinou mnou podepsanou peticí – www.dostklause.cz). Říkal jsem si tehdy, že je zajímavé, že za Suverenitu kandiduje národní konzervativec.

Pak se o něm začalo mluvit jako o náměstkovi ministra Dobeše. Zvedla se vlna protestu, byl označen za fašistu a nacistu. Má mládežnická organizace - Mladí křesťanští demokraté, se za něj ústy předsednictva ihned postavila. To ji samozřejmě názorově velmi rozdělilo a někteří členové tehdy organizaci opustili, protože je pro ně osoba Ladislava Bátory nepřijatelná.

Začal jsem tedy názory a činy Ladislava Bátory studovat. Začal jsem odhalovat řadu lží a demagogie ze strany jeho odpůrců – podobně jako to levicoví radikálové dělali v případě jmenování Romana Jocha poradcem premiéra. To ve mně trochu vzbudilo sympatie k Bátorovi. Řekl bych, že je to nacionalista či národní konzervativec. Pravděpodobně je demokrat, ale zdá se, že národ je pro něj víc než demokracie.

S Ladislavem Bátorou v mnoha věcech nesouhlasím. Začíná to samozřejmě nekultivovaným vystupováním, které patří někam mezi tu nejhorší společenskou spodinu – za vše mluví jeho transparent – „Intelektuálové, jděte už do hajzlu“. Když se podíváme na tzv. „bátorismy“ – tak mám raději občanskou společnost než národní pospolitost; globální než lokální; profesionální armádu než povinnou vojenskou službu – zkrátka více mě oslovuje světovost než typicky česká provinčnost. Nemyslím si, že Němci a zastánci Václava Havla jsou pomalu největším nebezpečím našeho národa atd.

Na případu Bátora jsem si uvědomil, že mít Bátorovy názory, je naprosto v pořádku. Jsou prostě odlišné, než má většina vzdělaných a inteligentních lidí v Česku (což se pravda už asi nedá říct o té méně vzdělané a méně inteligentní části naší společnosti). Neznamená to ale, že by tyto názory byly nebezpečné natolik, že bychom je měli zakazovat nebo považovat za extrémistické. Prostě s nimi třeba nesouhlasíme. Mám totiž pocit, že pro řadu lidí poblíž středu politického spektra se stalo jednodušším někoho nazvat extrémistou, než rozumně diskutovat.

Ale je také možné, že i tato svým způsobem krajní pravice (protože krajní pravicí je právě nacionalismus nebo např. vyhraněný libertarianismus – nikoliv národní socialismus (nacismus a neonacismus), který má s pravicí společné jen to, že levicoví extrémisté (komunisté, socialisté, ekosocialisté a anarchisté) se na něj dívají přes celé spektrum napravo, ovšem, kdyby se podívali doleva, uvidí je mnohem blíž) je nebezpečná. A v čem? Není náhodou něco pravdy na tom, jak říká jeden český teolog (mnozí určitě poznají který) – tito lidé hrají na strunu těch lidí v naší společnosti, kteří nemyslí.

Co myslíte vy? Je Ladislav Bátora nebezpečný? A pro koho? Pro demokracii, svobodu, občanskou společnost? Západní civilizaci a globalizaci? Nebo jen pro extrémní levici?