Americký progresivismus

Často máme zmatek v některých pojmech politických idejí. Snažil jsem se tedy udělat si v tom trošku přehled a podívat se, jak to je alespoň podle (anglojazyčné) Wikipedie. Jaké jsou znaky amerického progresivismu?

- kosmopolitní
- víra v pokrok člověka
- snaha o vědecké a nepolitické řízení shora
- celkově reformní politika
- snaha o pragmatismus
- nahrazení politiků efektivními a vyškolenými byrokraty
- regulace korporací
- snaha o přímou demokracii (referendum, primárky, odvolatelnost atp.)
- větší práva pracujících (minimální mzda, 8hod. pracovní doba atp.)
- snaha o sociální rovnost a spravedlnost
- nahradit dobrovolnou solidaritu státními profesionály
- prvky feminismu a environmentalismu
- stavění třeba i parků ve městech pro lepší využití volného času pro rodiny
- stavění se za právo národů na sebeurčení
- vzdělávací reforma ve směru sociálního pokroku (i hygiena, zdraví atp.)
- boj proti korupci ve státních institucích
- spolupráce s odbory
- (prohibice)
- konzervace národního a přírodního dědictví
- dotační náhrady
- snaha o veřejné zdravotní pojištění
- vytvoření centrální banky (FEDu)
- progresivní zdanění (a povinná federální daň z příjmu)
- práce s kriminální mládeží
- snaha o redukci drog
- politika státu příznivá pro rodinu
- cenzura násilí atd. v médiích
- postupně šel zdola nahoru (byť u moci již konal (logicky) opačně)
- snaha o lepší děti a jejich menší počet (částečně podpora eugeniky)
- volební právo žen
- změny ústavy
- antimonopolní zákony
- omezení přílivu levné pracovní síly a amerikanizace imigrantů
- limity pro přispěvatele politickým stranám
- registrace lobistů
- nahrávání veřejných jednání samosprávních orgánů
- sociální pojištění (stáří, nezaměstnaní, postižení)
- dědická daň

"... Progressives aren't simply liberals; progressives see the world for what it is, accept it as ever-changing and dynamic, and choose the best course of action in line with decidedly American values.
...
Certainly, government involvement is one solution among many. CAP intern Suzanne Kahn, another young progressive, expressed one insight: "Progressives [understand] that government can be used as a force for good." But progressives don't simply ask "How can government help this situation," but "with the tools we have, both public and private, how can we solve this problem?"
...
"Progressives believe in maximizing human freedom and helping society (and its individual members) achieve their full potential." Fong reminds us that "power, wealth, and information must flow freely rather than be concentrated in the hands of a few so that all citizens have the means to contribute."
...
Progressivism is about pragmatism and fairness, two ideas that couldn't be more American. ..."


Zdroje:
http://www.alternet.org/story/23706/what_is_progressive
https://en.wikipedia.org/wiki/Progressivism_in_the_United_States
https://en.wikipedia.org/wiki/Progressive_Party_1912_%28United_States%29

PS. Výpisky vznikly v rámci prokrastinace práce na bakalářce. Případné nepřesnosti klidně uvádějte na pravou míru v diskuzi.

 

Lide svobodný, je čas na novou pravicovou stranu!

Proč jsou faktickými vítězi letošních krajských voleb komunisti? Protože svobodně smýšlející lidé prostě nešli k volbám. No, nevím, jestli je to dobrá strategie zrovna u těch krajských, když polovina ukradených peněz se prý rozkrade právě tam. Každopádně, svým způsobem je pravda, že zodpovědní občané nemají koho volit.

Copak tu máme stranu, která by hájila hodnoty, jako je svoboda, demokracie, víra v jednotlivce, volný trh, malý stát, nízké daně, fungující právní stát, morální hodnoty, dobrovolná solidarita, vzdělanost, filozofie úspěchu a řešení problémů, zdravý pragmatismus, zdravý patriotismus, soběstačnost, vyrovnaný rozpočet atd.?

Copak tu máme stranu, kde by probíhaly transparentní primární volby pro určení pořadí na kandidátce (či výběru kandidáta) tak, že jej v daný den volí členové a registrovaní příznivci? Která by měla otevřené transparentní financování? Která by nebyla pouze marketingovým produktem několika zákulisních hráčů, ale smysluplným ideovým a občanským sdružením?

Máme tu ODS a TOP 09. Pro tu druhou byly tyto volby zřejmě počátkem konce. Pro tu první potvrzením úpadku všeho druhu. Neparlamentní Svobodné, Konzervativní stranu nebo Stranu soukromníků si trouflo volit jen pár lidí. Kde to šlo, tak došlo i na volbu nestranického regionálního sdružení a věřím, že část pravicově smýšlejících lidí ve svém kraji volila i obnovenou KDU-ČSL. To však dle mého názoru nestačí.

Je tady obrovský prostor pro vytvoření skutečně pravicové strany. Takové, která bude dělat správné reformy, za které se postaví, a které bude vysvětlovat tak, aby jejich správnost a potřebnost pochopil i ten poslední člověk v zemi. Taková strana musí být postavena na jasných hodnotách, na kterých se většina jejích příznivců shodne, ale také si vymezí témata, na kterých se neshodne (např. EU, bioetické otázky, konkrétní výše zdanění, míra etatizace, míra sociálního státu atd.).

Musí to být strana uvědomělých občanů, ne kmotrů, ne stranických nul, ne poddaných. Česká republika má na to, aby se stala vyspělou, svobodnou a demokratickou zemí, kde volný trh, právní stát a dobrovolná solidarita nejsou prázdnými pojmy ani sprostými slovy, ale každodenně žitým a lety osvědčeným přesvědčením většiny občanů!

Perspektivy levice a pravice v České republice

V poslední době se často hovoří o ideové vyprázdněnosti české politiky na straně jedné, na straně druhé pak o přežitku politických ideologií a vůbec dělení se na levici, pravici či snad o smyslu politických stran a idejí pochybujeme úplně. Rád bych zde nastínil, o jaká témata se ve 21. století bude levice a pravice i nadále přít. Je možné, že u některých věcí nebudete souhlasit se zařazením jednotlivého tématu nalevo či napravo, jde však spíše o určitou systematizaci pro názornou představu, není tedy nutné brát vše doslova. Osobně zde levicová témata uvádím na pravé straně, pravicová na levé.

Ekonomická témata

• méně daní vs. více daní
• snižování spíše daně z příjmu vs. snižování spíše DPH
• zmenšování státního dluhu vs. zvyšování státního dluhu
• řešení ekonomické recese pomocí snížení daní vs. umělá stimulace spotřeby ze státních prostředků
• rovná daň z příjmu (ideálně její úplně zrušení) vs. progresivní a milionářské daně
• snaha o co nejmenší efektivní stát vs. snaha o pečující sociální stát
• rovnost příležitostí vs. pokus o rovnost výsledků
• důraz na dobrovolnou solidaritu vs. vytváření sociálních programů pro slabé a nemocné

Společensko-etická témata

• ochrana práva na život každého jednotlivce od početí vs. právo ženy na ukončení života svého dítěte
• důraz na tradiční rodinu vs. podpora sňatků homosexuálů či registrovaného partnerství
• nesouhlas s adopcí dětí homosexuálními páry vs. jeho souhlas
• důraz na obranu osobních svobod vs. vytváření kolektivních práv
• důraz na ochranu soukromí vs. důraz na bezpečnost společnosti
• skepse k agendě ohledně globálního oteplování vs. boj proti globálnímu oteplování
• důraz na přirozenost člověka vs. vytváření nového člověka - humanizace robotů, zvířat, hologramů, genetické úpravy člověka
• obrana křesťansko-židovských hodnot vs. neomarxistické a pseudohumanisitické tendence
• definice manželství jako sňatek muže a ženy za účelem mít děti vs. pokusy o legalizaci a toleranci pedofilie, nekrofilie, zoofilie a jiného netradičního sexuálního chování
• ochrana duševního vlastnictví vs. prosazování kolektivního sdílení
• svoboda jako dělání si všeho, co neohrožuje jiného vs. svoboda jako právo dané zákony
• jinými slovy: zákony spíše zakazující vs. zákony spíše povolující
• právo jednotlivce na nošení zbraně vs. důraz na bezpečnost zajišťovanou státem

Zahraničně-bezpečnostní témata

• snaha o zachování národních států vs. kontinentální až globální federalizace
• důraz na suverenitu národních států vs. prosazování globální vlády
• silné spojenectví s NATO vs. jeho odmítání
• podpora Izraele vs. podpora Palestiny
• předsudky vůči islámu vs. naivita vůči islámu
• pro-západní orientace, zj. na USA vs. orientace na Rusko a Čínu
• větší výdaje na armádu a naši účast v zahraničních misích vs. opak

Původně jsem zamýšlel, že se pokusím být korektní, ale poněkud se mi to nedařilo, tak jsem to pojal spíše tak, že můj názor může být z popisu témat patrný. Článek nemá ani tak být konečným výčtem daných témat, jako spíše inspirací pro další, třeba i odbornější studie.

Je pak jasné, že zde asi nemáme při takovémto dělení žádnou vyloženě pravicovou stranu (možná se jí nejvíce blíží Konzervativní strana Martina Rejmana), ale spíše tu máme strany, které jsou pravicové třeba v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách, ale ve společensko-etických jsou (i z důvodu historického kontextu naší země) velice často nalevo (ODS, TOP 09, Svobodní), naopak KDU-ČSL může být v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách ve středu spektra, ale v sociálně etických ji uvidíme spíše vpravo (sic!). A nakonec by bylo otázkou, zda autentickou levicí v celém tomto schématu by byli spíše komunisti, nebo spíše zelení.

Co mají lidovci a zelení společného?

Z úst radikálních konzervativců často slýcháme, že zelení jsou horší než komunisti, že pokud by měla být jediná strana, s kterou by lidovci neměli nikdy spolupracovat, měli by to být zelení. Mnoho radikálních liberálů zase tvrdí opak - s takovými zpátečníky a polofašisty zase nemůžeme spolupracovat my. Jenže nakolik je spolupráce KDU-ČSL a SZ, tedy konzervativního a liberálního proudu české středové politiky nemožná, a v čem se naopak tyto strany silně shodnou?

Co tedy máme společného?

Myslím si, že hlavním tématem, na kterém se tyto dvě strany mohou shodnout, je koncept sociálně-tržního hospodářství, ten, který známe z poválečného Německa, a který by mohl v následujícím období být vhodnou alternativou volnému trhu bez morálky či socialismu a jeho zadlužování a rozhazování.

Dalším stěžejním tématem, které nás spojuje, je důraz na kvalitu života (a nejedná se pouze o kvalitní potraviny), na nemateriální hodnoty a celkově trvale udržitelný rozvoj. Dále si stojím za tím, že ochrana životního prostředí je výsostně konzervativní téma (byť se možná už budeme lišit v tom, jak bychom jej měli prosazovat - že my, lidovci, to budeme chtít nechat spíše na jednotlivci, zelení budou mít tendenci chtít, aby to nařídila vláda).

Samozřejmě je to také boj proti korupci, úsilí o skutečný právní stát v této zemi, o transparentnost a efektivní řízení státního aparátu, ale je to také důrazné stavění se za hodnoty, jakými jsou demokracie či svoboda. Je to také důraz na vzdělanou, kulturně a morálně vyspělou společnost. Nemluvě o boji za práva menšin (ano, nás budou zajímat spíše utlačovaní křesťané ve světě, zelené více homosexuálové). A v neposlední řadě je to také odpor proti komunistům a jiným extrémistům.

Tak, a teď si vezměte, kolik toho mají obě strany společného. Není toho málo. Jsou to velice důležité věci, které nejen chápou inteligentní a vzdělaní lidé, ale mnohé z toho dokáže oslovit i starosti běžných občanů, kteří politice zase tolik nerozumí. A co nás tedy rozděluje? Pro-life témata. Ano. Konzervativci se staví za ochranu práva jednotlivce na život od početí, zeleným jde spíše o svobodu matky své dítě nechat zavraždit. Možná se také neshodneme na definici manželství, pohledu na eutanazii, legalizaci drog a další kontroverzní témata. 

Nechci podrývat jejich důležitost, ale uvědomme si prosím, že v českém kontextu máme více společného, než toho, co nás rozděluje, a můžeme se tak pokusit o konstruktivní spolupráci v těchto tématech, samozřejmě s vědomím a respektem toho, co nás rozděluje.

Reálná utopie? Aneb kam s tím světem?

Svoboda, demokracie, právní stát, volný trh, morálně silná, vzdělaná a vnitřně solidární společnost. Utopie? Kapitalismus bez morálky prý může být horší než socialismus nebo komunismus. I tak by se to dalo říct. I kapitalismus bez solidarity je otřesný. Proč ale někde může fungovat kapitalismus, a zároveň je o ty nemocné a chudé postaráno, aniž by bylo zavedeno nespravedlivé progresivní zdanění a stát se staral pomalu o kdeco?

Myslím si, že ve společnosti, která bude morálně silná (ať už díky křesťanství, humanismu nebo jinému hodnotovému systému, který je správný a funguje), je možné, aby fungoval volný trh. Aby byl stát co nejmenší. Aby zajišťoval jen ty nejzákladnější funkce. (Ostatně bych mohl říct, že desítky let nám to dokazovaly (snad nejen) USA - tedy před tím, než se jich chopila agresivní sekularizace a socialisti všeho druhu).

Zákon zisku - osobního prospěchu - bohatství jsou přece špatné, ne? A proč? Proč je špatné vydělávat miliony, a tím mít možnost dávat své bohatství na charitu, na dobročinné, vzdělávací účely? Jak je to potom se solidaritou? Když se stát nepostará o chudé, nemocné, postižené atd., tak se o ně nepostará nikdo (slyšíme z úst levicových demagogů). Ale opravdu? Ve vyspělé humanizované společnosti, která žije podle křesťanských zásad (ne nutně podle nějaké z křesťanských teologií)?

Svoboda - ale nejen ta formální, ale i osobní svobody - ne nároky, ale skutečná práva (daná Bohem, ne vládou). Tedy negativní svoboda - takový právní systém, který jen zakazuje, už nepřikazuje, co se má dělat. (To přikazuje mravní zákon ve mně, chtělo by se říci s Kantem).

Demokracie - nejlépe přímá - pocit přímé odpovědnosti a participace všech občanů za dění v jejich zemi.

K právnímu státu - a funkčnímu - tedy malému, ale zato silnému - také soukromé (osobní vlastnictví) - neboť jen k tomu pociťujeme tu největší osobní odpovědnost, vztah, cit.

A co národ? Patriotismus, vlastenectví. Globální vláda, nebo svět suverénních a nezávislých sebevědomých národů? Myslím, že to druhé je nevyhnutelností podle správnosti (byť to první třeba blízkou nevyhnutelnou realitou mocných současnosti).

Je to utopie? Je utopie vychovávat kvalitní, sebevědomé, samostatné, odpovědné a vzdělané občany pomocí médií, reklamy, knih, seriálů, filmů, vzdělávacího systému, náboženských a občanských organizací? A nakolik, jakým směrem a pro koho nás vychovávají tyto organizace v současnosti?

Ale, jestli máte lepší utopii (nebo reálnější), tak sem s ní. Je dobré mít mysl otevřenou.

Budoucí integrace levicových a pravicových stran u nás

Zhruba jen 2 % opravněných voličů v České republice jsou členy nějaké politické strany. V posledních sněmovních volbách kolem 3 milionů lidí dokonce ani nešlo k volbám. A z těch, co šli, tak téměř milion hlasů propadl. Máme tady desítky malých stran napravo i nalevo. Velké strany jsou zkorumpované. Občan má pocit, že nemůže nic ovlinit. Ale kdyby tomu tak bylo, tak to není demokracie. Tak tedy - co s tím?

Začněme nalevo. Říká se, že levicoví voliči jsou stádnější, proto tu donedávna existovaly snad jen čtyři levicové strany - ČSSD, KSČM a pak třeba Humanistická strana nebo drobky typu Strana demokratického socialismu či národní socialisté. Nyní je však vše jinak. Strana zelených se posunula doleva. Vznikli Zemanovci a dnes i Paroubkovci. Extrémní radikalizace některých křídel uvnitř komunistů pravděpodobně povede k jejímu rozštěpení na antidemokratickou extrémistickou stalinistickou skupinku, a na umírněnější křídlo spíše moderních demokratických socialistů. No a pak na levici ještě můžeme do určité míry zařadit i Bobošíkovou a Babiše a určitě bychom našli další drobky.

Co napravo? Zde máme ODS, TOP 09, obtížné to bude s VV - ty se rozštěpí nebo zaniknou. Se skřípěním zubů na obou stranách můžeme napravo zařadit i KDU-ČSL. Patří zde i SNK ED a pak celá řada malých pravicových stran - Svobodní, Konzervativní strana, Koruna česká, Pravý blok, Právo a spravedlnost, různé další drobky, a je dost možné, že další budou přibývat. Ještě nevíme, jakou kariéru chystá Václav Klaus, jestli Mirek Topolánek s Dalíkem nedostanou zase chuť vstoupit do politiky nebo jakou integritu si udrží TOP 09.

Jaká ale může vést cesta k tomu, aby miliony hlasů nespadlo do koše? Jak můžeme zaručit zvýšení počtu členů našich politických stran? (Nebo počet registrovaných příznivců). Myslím si, že tou cestou je spojení pravicových a spojení levicových stran každé do jednoho ze dvou velkých celků. Pracovně si to nazvěme třeba Levicové hnutí a Pravicové hnutí. V rámci těchto dvou politických subjektů by však existovalo několik různých ideových, mocenských, zájmových, stavovských či jiných frakcí a ty by mezi sebou, snahou získat si hlas členů a registrovaných příznivců soutěžily o získání co největšího vlivu či moci.

Ano, v těchto dvou hlavních stranách by probíhaly vnitřní primárky, ve kterých by si jejich příznivci a voliči vybírali toho, kdo nakonec získá nominaci a půjde do boje proti kandidátovi z opoziční strany. To by zaručilo daleko větší chuť občanů participovat a být aktivní v rámci jednotlivých stran - protože pokud by u toho nebyli, tak by mohl vyhrát někdo hloupý, neschopný, zkorumpovaný nebo jim ideově nesympatický.

A samozřejmě, že k takovému fungování by se hodil většinový volební systém. Vždyť jaké probíhají primárky v našich stranách dnes? Pár funkcionářů s budoucími vítězi veřejných zakázek se dohodnou, jaké bude pořadí kandidátek. Jaké probíhají primárky do senátních nebo prezidentských voleb? Chtěli byste je?

No a pak je tu ještě otázka co s extrémisty. Ty by tak bylo snadnější eliminovat. No a potom je tu ještě problém s těmi středovými, nezávislými atd. Ale nemyslím si, že velký. Ostatně klidně ty hlavní strany mohou být tři (tak jako tři hlavní strany mají ve Finsku, Estonsku atd.) nebo si prostě vsadí na jednu z těch dvou hlavních či to risknou proti nim sami za sebe.

Bude KDU-ČSL 21. století pro-choice stranou?

Podle názorů některých občanů chce KDU-ČSL něco zakazovat. Třeba potraty nebo eutanazii. Její nový předseda Pavel Bělobrádek před pár dny v Hyde Parku na ČT24 řekl, že ani v případě, že vyhraje KDU-ČSL volby, nebude požadovat např. úplný zákaz potratů, byť je proti nim. V USA typická nálepka pro-choice politika, pro-choice strany. Jaká budou ale pro-life témata v tomto století? Náboženské svobody, genetické úpravy, svoboda sexuality, kyberorganismy, čipování lidí, lidská práva robotům? Jaký bude postoj KDU-ČSL?

Je to pochopitelné. KDU-ČSL se obává, že v české sekularizované, radikálně levicové, závistivé, vykořeněné, nevzdělané, nevychované společnosti bez morálky a svědomí, která toleruje korupci, ctí své největší zloděje, netrestá zločince a ráda vzpomíná na své otrokáře, by se měla tomuto trendu přizpůsobit a prosazovat jen taková témata, na která taková společnost uslyší a vůbec nevytahovat témata, která by takové společnosti mohla nastavovat zrcadlo, mohla jí vlepit přímo do tváře její falešnost a hloupost. Je to pochopitelné. Je to však správné? A je to postoj, který by křesťansko-konzervativní strana měla do budoucna mít?

Chápu levicově liberální (dobře, na naše poměry středové) novináře, myslitele nebo politiky a aktivisty (A. B. Bartoš by je hodil do skupinky pravdoláskaři), že chtějí, aby KDU-ČSL byla taky taková, jejich. Chápu je, protože s nimi má KDU-ČSL mnoho společného. Od boje proti korupci, hazardu, přes odklon od materialismu k vyšším duchovnějším hodnotám, kvalitu života, trvale udržitelný rozvoj, sociálně-tržní hospodářství, až po odmítání politiky jako byznys, kde sponzor platí kampaň, a pak vyhrává losovačky. Nicméně v základních ideových sporech 21. století se budeme rozcházet už jen více.

Tak si představte budoucnost, kde bude zákaz jakékoliv propagace náboženství na veřejnosti (samozřejmě to bude zcela korektní) - hlavně žádné křížky na krku! Děti se budou o všech možných sexuálních praktikách a úchylkách učit už v první třídě, v pokrokovějších oblastech (těch méně zaostalých) samozřejmě už ve školce (sexuolog Uzel nám už vysvětlí, proč to je pro jejich dobro), nebude pochyb o tom, že sexuální orientaci si mohou zvolit, jakou chtějí, a předsudky o tom, že se žena nemá chovat jako chlap, budou dávno překonané. Dokonce za nekrofilii, pedofilii, polygamii nebo incest už se dávno nebudete muset stydět. Zpátečníci dávno drží hubu.

Antikoncepce se sice prodává (pořád je to velký byznys), ale potraty jsou dostupné již12letým dívkám (jak jinak než bez vědomí rodičů nebo otce dětí - co je jim taky do toho, že), takže no stress - hlavně volnost (bez odpovědnosti), láska (byť falešná) a mír (byť s pistolí islámisty u hlavy). Už se nudíte, umírat nechcete (není třeba, jsou na to prášky), tak si sebe naklonujete. Dítě sice mít nemusíte, ale necháte si jedno vyrobit (upravíte jeho genetiku, dáte mu superschopnosti a rodit ho už dávno nemusíte). Facebook v iPhone už je nuda, dáte si ho do hlavy, sice vás tím může každý sledovat, číst vaše myšlenky a manipulovat s vámi lépe než kdy dřív (ty reklamy ve snu vám taky nevadí), ale co? Pokrok přece nejde zastavit :-).

A já se ptám - jaký bude postoj KDU-ČSL v té době? Řekne, že to je prostě společenská norma v této zemi, tak proti tomu bojovat nebude? Řekne, že to není politické téma? Že jí to sice vadí, ale dneska opačný postup neprosadí? Proč tedy bojuje proti korupci, krádežím, vraždám narozených lidí, závisti, lenosti atd.? Vždyť to je také normou české společnosti. Proč ji tedy měnit? Proč někomu chce něco zakazovat?

Proč pravici do levicového Česka a demokracii do totalitního Ruska?

Někteří lidé se domnívají, že nám (vyspělému západnímu světu) není nic do vnitřních záležitostí totalitních zemí typu Ruska, Číny, KLDR apod. Že by nás vůbec nemělo zajímat pošlapávání lidských práv, zatýkání občanů z politických důvodů atd. Opravdu? Jako občany, jako lidi?

Zasahovat do vnitřní politiky suverénních zemí, nebo ne? A jakým právem? Mohli bychom argumentovat, že tyto země jsou členy OSN. A tudíž jsou povinny určitá práva, na kterých se členové OSN (a ti, kteří se jimi rozhodli být) shodli. A proto mají země, které jsou členy, právo kontrolovat a případně vymáhat, zda jsou skutečně lidská práva a svobody dodržovány. Protistrana by mohla argumentovat, abychom je tedy z OSN vyloučili.

Ale co my, Češi? Tolikrát osvobození díky zásahům cizích států? Co bylo té zlé Americe do toho, co se děje tady v sovětském bloku? Proč se sakra západ pletl do Hitlerovy suverénní politiky? Jaký názor na to mají ti, kteří jsou proti snaze západu vyvážet demokracii a lidská práva do totalitních zemí současnosti? Na obou stranách spousta demagogie a nepřesností, přiznávám. Je to složité.

Avšak kdybychom důsledně vyznávali názor, že vyspělé západní demokratické a svobodné státy nemají zasahovat do vnitřních záležitostí států z opačné strany, proč tedy zavádět pravicovou politiku do země, jejíž občané jsou přesvědčeni socialisté? Proč sakra chceme volný trh a svobodu jednotlivců v takové zemi, jakou je Česká republika? Co na to chudák suverénní levicový názor jejích občanů?

Možná bych to uzavřel tím, že jako občan země, která Americe dluží za třikrát nabytou svobodu a nezávislost, bych byl pro zásahy do vnitřních záležitostí cizích států, ale jako potenciální americký daňový poplatník, bych měl pochybnosti, jestli si za své těžce vydělané peníze nezajet raději na delší dovolenou, než je investovat do těch, kteří později neprojeví ani kapku vděku. A ano, snažme se, aby občané České republiky byli rozumem pravičáky (a možná srdcem levičáky) – tedy, aby volili nízké daně, ale dávali spoustu peněz na charitu a na vzdělání!

A za ty zásahy děkuji matkám padlých (nejen) amerických vojáků!

Lze prosadit konzervativní utopii?

Politická teorie hovoří o tom, že konzervatismus vlastně ani není ideologií v pravém slova smyslu (tak jako liberalismus či socialismus), ale je mnohdy spíše postojem nebo sklonem. Hovoří se také o tom, že konzervatismus není doktrinální (že prostě nemá jasně daný program, kterého by se držel a ten prosazoval). Nicméně rád bych se zamyslel nad tím, jak by mohla ideální společnost podle určitého druhu umírněného postsekulárního konzervatismu ve 21. století vypadat – do jaké míry je to utopie, nebo realistická záležitost, posuďte sami.

Představte si dům na předměstí nějakého města. Je to krásný dům v příjemné a udržované čtvrti. Je sedm ráno a my se společně se slunečními paprsky pomalu blížíme do okna jídelny tohoto domu. U stolu sedí muž, naproti němu jeho žena a po stranách jejich nádherných pět dětí a všichni společně snídají zdravé, vydatné jídlo vyrobené nebo vypěstované nejlépe právě v podnicích z okolí a na nějakém poli za městem.

Rodina se po ránu skvěle baví, děti projevují přirozenou a nenucenou úctu ke svým rodičům, všichni jsou k sobě navzájem zdvořilí a snaží se pro ty ostatní udělat, co jim na očích vidí – od úsměvu po podání misky s kvalitními, jedlými a křupavými rohlíky. Tato rodina také dokáže ocenit dar tohoto dobrého jídla a toho, že jsou všichni spolu a že mají vůbec příležitost užívat si daru života – svou upřímnou a uvědomělou vděčnost projevují společnou modlitbou a poděkováním.

Starší děti se připravují do školy, mladší se těší na skvělé dopoledne strávené se svou maminkou a manžel se s chutí chystá do své práce, která ho baví, kterou miluje a v které je dobrý. Nastartuje rodinné auto (sice je ojeté, ale to nevadí, tato rodina si uvědomuje, že je lepší investovat někde jinde), kromě starších dětí bere taky souseda, aby zbytečně neplýtvali (a nepotřebují k tomu ani žádné vládní nařízení nebo vyhlášku).

Samozřejmě, zatímco děti školou již povinné (byť mnoho lidí v té době využívá i domácí vyučování) si po ránu s hrdostí zazpívaly hymnu své země, ty mladší si užívají chvíle svého dětství strávené se svou matkou doma – hrají spolu různé hry, učí se dalšímu jazyku, hrají na hudební nástroje, kreslí si, čtou si pohádky (zkrátka dělají věci, které tak chybí dospělým). Samozřejmě spolu také vaří a uklízí (s čímž jim díky dobré výchově příkladem rádi pomáhají i ti starší a manžel).

Není to ale vše, rodina a čas s ní strávený a jak hodnotně strávený je v takové společnosti velice důležitý. Pro živitele rodiny je také velice důležitá jeho práce, jeho povolání, ve kterém vidí smysl a naplnění a díky tomu má také dostatek (nadbytek) peněz pro svou rodinu. Jak už jsem naznačil, taková rodina se velmi věnuje také dobročinným aktivitám – pravidelně dávají peníze i svůj čas charitě, mají svou rodinnou nadaci, přes kterou podporují např. vzdělávací projekty nejen ve své zemi, ale třeba také na jiných kontinentech, prostřednictvím čehož bojují se světovou chudobou – jsou si totiž plně vědomi toho, jaké mají zrovna oni to štěstí, že patří mezi deset, možná pět procent nejbohatších lidí této planety. Postsekulární rodina 21. století má také svou církev, které rovněž pravidelně přispívá.

Jsou to zodpovědní a uvědomělí občané, kteří sledují dění a vývoj ve své obci, účastní se zasedání obecního zastupitelstva (které připomíná spíše veřejné shromáždění občanů, než stranickou schůzi komunistické strany), zajímají se také o svůj region a velmi o svou zemi, na kterou jsou patřičně hrdí. Svou hrdost projevují i tím, že mají na domě vyvěšenou její vlajku, chodí volit a jsou i členy nějakého občanského sdružení a minimálně registrovanými příznivci (nejlépe členy) své blízké politické strany.

A jaké platí zákony v takové společnosti? Samozřejmě od hlavy státu (není-li to zrovna král) jsou všichni přes poslance, starosty, státní zástupce až po různé úředníky voleni přímo. V takové společnosti funguje právní stát (nejlépe na zvykovém právu), je zde vymahatelnost práva, soudci se řídí spíše zdravým rozumem, než formálními zbytečnostmi, vše je rychlé a efektivní.

Jací jsou politici? Jsou to obyčejní občané. Díky přímé volbě a většinovému systému a také institutu primárních voleb uvnitř jednotlivých stran (a s tím spojenému vysokému počtu členů a registrovaných příznivců těchto stran) se daří vybírat ty nejkvalitnější a nejschopnější kandidáty s potřebným morálním profilem pro vykonávání dané funkce, tito politici jsou také co nejblíže svým občanům, reprezentující svůj lokální volební okrsek.

Jaké jsou názory takové společnosti? A o čem se vedou hlavní politické spory? Většina lidí je proti potratům, proti eutanazii, jsou toho názoru, že manželství je sňatkem mezi mužem a ženou za účelem mít a vychovávat děti, váží si tradic a své historie, jsou hrdými vlastenci a většina lidí je velmi věřících. Hlavní spory se tedy vedou spíše např. o to, zda by potraty měly být zakázány nebo povoleny (všeobecný názor je, že je to vraždou vlastního dítěte, morálně ospravedlnitelnou snad jen v případě ohrožení zdraví matky dítěte, kde by mohli o život přijít oba jednotlivci). No a v tomto duchu se vedou i další spory – zda v té a té věci by měl stát více zasahovat do života občanů, nebo je nechávat na pokoji.

Muži mají možnost po střední škole navštěvovat tříměsíční vojenský výcvik, kde se naučí důležité věci (používání zbraně; jak ochránit sebe, svou ženu, rodinu a další spoluobčany; atd.), mnoho z nich je doživotně také členy aktivních záloh a mají před dětmi pečlivě schovanou zbraň i ve svém domově (protože je celospolečensky uznávané právo, že člověk má právo chránit svůj život a majetek před někým, kdo společenskou smlouvu nerespektuje).

Jak už jsem uváděl, stát v takové společnosti má velmi omezené pravomoci (nicméně v oblastech, kde už mu byly jeho občany svěřeny je má zase silné a jasné). Je řízen levně, efektivně a transparentně. Občané platí velmi nízké daně. Je zde snaha, aby stát plnil jen ty nezbytně nutné funkce, tudíž není třeba ani výrazných příjmů (a ani dluhů, což je i opatřeno v ústavě, že se dluhy dělat nesmí). Daň z příjmu je pouze symbolická, a aby byla co nejspravedlivější, tak je rovná. Majetkové daně jsou rovněž symbolické a odvádí se přímo obci, v které se dané nemovitosti nacházejí. Dědické a darovací daně považuje tato společnost za neopodstatněné. Daň z přidané hodnoty je také velmi nízká, rozdělená do více pásem, kde společensky a kulturně důležité věci (knihy, pomůcky pro vzdělávání atd.) mají nejnižší sazbu, kdežto ty společensky škodlivé (alkohol, cigarety) tu nejvyšší.

Je to společnost, kde funguje volný trh, který je v rozumné a nezbytně nutné míře regulován. Stát téměř neplní roli sociální, protože občan je veden jak v rodině, tak následně ve škole a veřejnoprávních médiích k osobní odpovědnosti za svůj život, tudíž se nejdříve snaží každý zabezpečit sám sebe a díky obrovské skutečné solidaritě občanů s těmi méně šťastnými a méně dochází k tomu, že většina občanů dává část svých příjmů charitám ve svém okolí, které tak mohou efektivně právě těmto lidem pomáhat nebo jim třeba dočasně pomoci dostat se zase zpátky na své nohy.

Ano, i v takové společnosti funguje státem garantovaný průběžný důchodový systém, který nemá výrazné obtíže, protože většina občanů má mnoho dětí a daná společnost netrpí populační krizí, ale mnoho občanů také rádo investuje do nemovitostí, firem či jinými způsoby, čímž se také zajišťují na své stáří nebo jen vytvářejí budoucí bohatství pro své potomky.

Hlavní páteří ekonomiky jsou malé firmy, drobní a střední podnikatelé, živnostníci, zemědělci, řemeslníci, ale také učitelé a vzdělanci, různí odborníci a poradci, v neposlední řadě i pracovníci ve službách či průmyslu. Celkově je zde výborné prostředí pro podnikání, minimální byrokracie a motivovaní zaměstnanci, kteří smysluplně využívají práva na své členství být v odborech.

Odvaha, čestnost, opravdovost, bohatství, solidarita, vytrvalost, sebevědomí, pokora, pravdomluvnost a zdvořilost jsou ctnosti, které jsou zde vysoce ceněné.

V této společnosti fungují rovná práva – ženy mohou volit, ale nepanuje zde agresivní feminismus, vztah muže a ženy je o spolupráci a vzájemném doplňování se, ne o soutěži, žena je ráda, když jí muž podrží dveře, navleče kabát nebo za ní zaplatí v restauraci. Mnoho žen je hrdo na to, že jsou doslova ženami v domácnosti – starají se o děti, vychovávají je, učí je, starají se o domácnost (ano dokonce umí vařit a pravidelně uklízí) a díky vzájemnému respektu jim s tím jejich manželé rádi pomáhají. Tyto ženy nejsou ani hloupé, ani nevzdělané. Dále se učí, mnoho z nich dokonce zvládá práci přes internet. Jsou věrnými manželkami, skvělými matkami a elegantními společnicemi.

Taková společnost mezi sebe ráda přijímá nové lidi z celého světa, ale pouze takové, kteří deklarují, že skutečně chtějí žít v takové společnosti a takové kultuře a dennodenně to také dokazují. Není zde diskriminace, ale ani zbytečné kvóty.

V této společnosti má šanci opravdu každý, klade se důraz na rovné příležitosti a demokracii – i proto je velice podporováno veřejné vzdělání hrazené z veřejných rozpočtů.

Možná vám to připomíná i dnešní realitu některých částí světa (osobně si umím představit, že se tomu blíží třeba Bavorsko, Švýcarsko nebo mnohé oblasti ve Spojených státech).

A co vy? Líbí se vám taková společnost? Myslíte si, že je reálné k takové dospět, nebo je to pouhá utopie? A má pro konzervativce 21. století smysl, aby usiloval o prosazení takové společnosti v masovějším měřítku, nebo by si měl raději najít takové místo na zemi a začít to žít? A co takhle obojí?

Sociálně-konzervativní liberalismus

Je liberalismus ještě relevantní? Známe liberalismus klasický či moderní (sociální). Napadla mě však ještě jedna verze, která by mohla být pro mnohé lidi zajímavá. Nazval bych ji sociálně-konzervativním liberalismem. Co si pod tímto zdánlivě si protiřečícím pojmem představit?

Z čeho vychází klasický liberalismus? Podle Heywooda jsou základními prvky liberalismu – důraz na jednotlivce, svobodu či rozum. Liberalismus také věří v pokrok a má rád univerzalismus, toleranci a rozmanitost. V neposlední řadě je to také spravedlnost. Liberální stát je také charakterizován tím, že zdrojem legitimity je konsenzus ovládaných, existuje v něm ústavní vláda a funguje zde právní stát.

Důležité je také vnímání svobody jako negativní, respekt k osobnímu vlastnictví, oddělení politické moci od náboženství a přesvědčení, že stát je nutné zlo.

Stačí však pouze tento liberalismus (mnohdy nazývaný také neoliberalismem či pravicovým libertarianismem)? Nechybí zde sociální, hodnotový či vlastenecký rozměr? A jak by to mohlo vypadat s nimi?

Proč konzervativní?

Sociálně-konzervativní liberál by mohl věřit všemu předchozímu a zároveň by uznával důležitost příslušnosti k danému národu a byl by na něj hrdý. Mohl by také zároveň vyznávat konzervativní hodnoty, jako je například odpor k potratům, eutanazii, homosexuálnímu manželství, státní sexuální výchově či adopci dětí homosexuálními páry. Aby zůstal liberál, mohlo by mu být svým způsobem i jedno, zda jsou tyto věci zaopatřeny legislativně. Například by všemi možnými liberálními prostředky bojoval proti potratům (osvěta, kampaně, diskuze, atd.), ale už by např. nepožadoval jejich zákonný zákaz či kriminalizaci.

Druhým rozměrem je třeba to, že by takový liberál byl hluboce věřícím křesťanem, měl by 5 dětí a byl své ženě 100% věrný. Celkově by se choval slušně a umírněně.

A proč sociální?

Takový liberál by si velice uvědomoval důležitost solidarity s těmi méně šťastnými, které přirozené podmínky (špatné výchozí prostředí, špatná výchova atd.) velmi znevýhodňují, a chtěl by jim pomoci. Takový liberál by samozřejmě chápal, jak funguje volný trh, byl by třeba vzdělaný, a věděl tak, jak získávat obrovské finanční bohatství. Takový liberál by dával velkou část svých prostředků na vzdělávací projekty, na charitu či skutečně potřebným v jeho okolí. Ano, byl by srdcem velice levicový, avšak stále by požadoval malý liberální stát, který by primárně plnil roli právní a bezpečnostní, ale už méně (ideálně vůbec) by řešil záležitosti sociální, vzdělanostní, kulturní či jiné.

Jen si teď trošku říkám, zda to, pod čím si v českých poměrech dokážu představit pojem sociálně-konzervativního liberála, není ideál amerického konzervativce. Co myslíte?

Volili byste takovou stranu?

Rád bych vám představil principy (program) jedné strany v Orange County poblíž Los Angeles v USA. Můžeme si je v hlavě převést na jedinečnou českou situaci, ale pro autentičnost nabízím pokus o doslovný překlad.

Principy

Nezcizitelná práva: Věříme, že lidská „práva“ pocházejí od našeho Stvořitele a právo na život, svobodu a spravedlnost nemohou být legitimně udělena ani odebrána člověkem.

Samospráva: Věříme, že jedinou odpovědí na současný morální úpadek, se kterým se náš národ potýká, je návrat k těm přesvědčením a morálním standardům, na kterých otcové zakladatelé vytvořili Ústavu. Věříme společně s tvůrci tohoto dokumentu, jak prezident Adams uvedl, že „tato Ústava nebude fungovat bez věřících lidí.“ Rozumíme tomu, že koncept samosprávy začíná s tím, že člověk nejprve vládne sobě, pak v rodině, ve svém okolí, v rámci státu a až pak na celonárodní úrovni.

Vzdělání: Věříme v práva rodičů na kvalitní vzdělání pro své děti. Podporujeme volbu rodičů vytvářet soutěž mezi školami. Musíme se ujistit, že žádná škola nebo unie učitelů nemůže ohrozit vzdělávání našich dětí nebo jejich vývoj nějakou politickou agendou na úkor vzdělání naší budoucí generace.

Daně: Věříme, že federální daňový systém je na americké lidi příliš přísný a zároveň odrazuje od investování a ekonomický růst. Věříme, že na ekonomický růst orientovaná daňová politika, která by postupně eliminovala trestající daně z příjmu a posunula náš daňový systém ve směru pouze daní z přidané hodnoty.

Svoboda podnikání: Věříme v systém svobodného podnikání jako nejlepší naději pro každého člověka, jak naplnit své ekonomické naděje a sny. Víme, že volný trh je tím nejefektivnějším a nejméně nákladným systémem pro zajištění té nejlepší kvality zboží a služeb za tu nejnižší cenu směrem k zákazníkovi. Budeme podporovat pouze ty, kdo podporují systém svobodného podnikání pomocí legislativy, která by redukovala a eliminovala otravné vládní zásahy na trhu.

Rodina: Věříme, že tradiční americká rodina, která je definována jako pokrevní svazek všech zúčastněných osob, manželství muže a ženy a/nebo adopce, je tím základním kamenem americké společnosti a vláda má povinnost chránit integritu rodinné jednotky pomocí legislativy a daňové politiky.

Posvátnost života: Věříme, že nenarozené dítě je plnohodnotná lidská bytost, která si zaslouží plnou právní ochranu.

Národní obrana: Věříme v silnou a důslednou národní obranu. Věříme ve vítězství nad tyranií, a ne dohodu s ní v jakékoliv její podobě nebo filozofii.

Právo nosit zbraně: Věříme v bezvýhradné právo našich občanů držet a nosit zbraně bez dotěrné ruky vlády.

Práva obětí: Věříme v koncept práv obětí nad právy jakéhokoliv zločince. Podporujeme systém restitucí jako zastrašujícího prostředku zločinnosti a recidivy.

Omezení funkčního období: Věříme, že veřejná služba je výsada. Podporujeme omezené funkční období pro veřejné činitele, ne jako ideál, ale jako nutnost pro odrazení kariéristických politiků. Je to lid, kdo by měl vládnout, ne elity s malou odpovědností.

Národní suverenita: Věříme, že v Americe první program, na který by se vláda měla nejdříve soustředit je blahobyt a ochrana amerického lidu. Nevěříme v obchodní protekcionismus, ale podporujeme takové politické lídry, kteří budou prosazovat takovou politiku, která vytvoří spravedlivé a soutěživé obchodování.

Decentralizovaná vláda: Věříme v sílu jednotlivce více než v sílu státu. Věříme, že pouze mladá vláda skutečně slouží těm nejpotřebnějším.

Má nějaká strana u nás podobný program? Tyto principy jsou hodnotami Republikánské strany v Orange County v americké Californii. Možná se vám bude lépe číst originál - http://www.ocgop.org/principles. Co na ně říkáte? Jak se vám líbí? Volili byste takovou stranu?

Nová Klausostrana

V posledních dnech se o možnosti, že Václav Klaus po odchodu z Hradu stane v čele nějaké nové pravicové a konzervativní strany, začalo mluvit otevřeně. Myslím si, že se tak nakonec opravdu stane, že je to lepší řešení, než to že by se snažil reformovat liberální ODS nebo se uchýlil k šéfování CEVRO Institutu či něčeho podobného. A jaký by mohl být program této nové strany a jaké osobnosti by v ní mohly zasednout? Má vůbec šanci na úspěch?

Tato strana by se zcela jistě označovala za pravicově-konzervativní, eurorealistickou a libertariánskou. Jejím hlavní programem by mohl být boj za malý a efektivní stát, nízké daně a vyrovnaný rozpočet a naopak boj proti environmentalismus, europeismu, globálně oteplovacímu alarmismu, radikálnímu feminismu, homosexualismu, globální vládě atp. Zkrátka byla by to taková opozice vůči levicově-liberálnímu mainstreamu, který dnes z většiny ovládá ODS a téměř naplno TOP 09.

A co se týká osobností? Největší úspěch by určitě měla, kdyby předsedou byl samotný Václav Klaus. Zcela jistě dalšími osobnostmi by mohli být lidé z Akce D.O.S.T včetně národního konzervativce až nacionalisty Ladislava Bátory, mnozí konzervativní senátoři ODS, lidé ze Strany svobodných občanů, ale zcela jistě i spousta komunistických kariéristů, kteří náhle po samotové revoluci ve svém kariérismu pokračovali (ať už přímo v ODS či mimo ni), byli tehdy úspěšní podnikatelé (nebo lidově taky podvodníci a zloději). Mohli by to být i podnikatelé jako Andrej Babiš, ale možná i mladší generace typu Víta Bárty.

Myslím si, že tato strana by měla velkou šanci na úspěch a hned ze startu by pod 10 % nešla. Ostatně mnoho věcí vznik takové strany naznačuje – ať už je to ideové se vyhrazování Václava Klause a jeho lidí vůči ODS nebo jeho samotná garance nad tím, že současná levicová vláda s údajně pravicovými stranami ODS, TOP 09 a VV bude pokračovat – což asi bude, protože se to hodí nejen Klausovi, ale i samotným těmto stranám. Na předčasné volby nikdo nemá a stejně by v nich neuspěl.

Jinak taková strana vypadá velice zajímavě a stála by za podporu. Až na ty „osobnosti“, no.

Chtělo by to pravicového Miloše Zemana

Také jste si všimli? Když mluví Miloš Zeman (i dnes) – já jako pravicově smýšlející člověk – poslouchám, co říká. Má to totiž hlavu a patu, je to kultivované, inteligentní, ale také srozumitelné – byť s tím nesouhlasíte, máte možnost nesouhlasit slušně a věcně diskutovat. Bývalý český premiér je velice populární. Proč tomu tak je? Proč ho lidé hltají?

Miloš Zeman jako konzervativec

Expředseda sociální demokracie je sice stoupencem proudu, který je v dnešní době velice progresivní (pokrokový), ale působí dojmem konzervativce, který dokáže oslovit starší, střední ale také mladé vrstvy naší společnosti. Dokáže zkrátka oslovit průměrného Čecha.

A co se týče jeho názorů, tak i ty jsou v mnohém konzervativní a člověk si až říká, proč je Miloš Zeman sociálním demokratem. Ano, co bychom dali za takovou sociální demokracii, která by chtěla zvyšovat roli státu (a další sociální dávky a „výhody“) prostřednictvím zvýšení daní – nikoliv zadlužováním našich dětí a dětí našich dětí. Jako pravičáci s tím sice nesouhlasíme, protože víme, že to má své další důsledky (viz např. článek na České pozici - Kapitola 35. Katastrofální následky německého sociálního státu), ale jé férové říct – chceme vyšší státní výdaje, proto zvýšíme daně.

V čem je ještě Miloš Zeman konzervativní? Například si dokáže uvědomovat důležitost zapojení České republiky v NATO nebo nebezpečí, které pro Evropu a celý vyspělý západní svět představuje islám (a především přistěhovalci z muslimských zemí). Zcela jistě je to také poukazování na prostou lidskou čestnost a běžnou morálku. Byť při vzpomínce na opoziční smlouvu a další morální zločiny Zemanovy vlády se to trochu mlží.

Pravice by potřebovala právě takového lídra i proto, že osobnost Miloše Zemana dokáže oslovit průměrného, běžného, nízko až středně příjmového občana České republiky. Potřebovala by člověka inteligentního, vzdělaného a taky takového, který dokáže mluvit k lidem a také jim naslouchat.

Miloš Zeman vypráví vtip: