Chtěl bych volit ODS, ale…

Možná si říkáte, že uvažovat o volbě kmotrovské ODS dnes může jenom naprostý idiot. Nebo taky člověk,

který uvažuje strategicky. Který chce, aby ve sněmovně zbyla i nějaká konstruktivní opozice. Jaká jsou pro a proti?

Podle všeho ODS v příští vládě nebude. Pokud se do sněmovny dostane, bude v opozici. V důležité opozici. Proti Zemanovi, proti levici, proti účelovým a populistickým stranám. V čele s Miroslavou Němcovou, která – bohužel – nebude premiérkou. ODS bude ideovou a principiální hrází proti hradním, vládním a jiným nesmyslům. Bude důležité, aby její argumenty byly v příští sněmovně slyšet. Bez ohledu na to, jestli bude mít procent šest nebo osm, tak ji tam potřebujeme. Jenže jaká je?

ODS ideová

Chtěl bych ji volit, protože reprezentuje ideje, se kterými se dokážu ztotožnit. Jen si ji poslechněme – „Naší výhodou oproti konkurenčním stranám je i dlouhodobě neměnný, na jasných liberálních, konzervativních a eurorealistických idejích a principech postavený politický program.

Středobodem našeho programu, ale i více než dvacetiletého snažení a působení ODS v naší zemi, je ochrana svobody a nedotknutelnosti soukromí. Jsme zastánci soukromého vlastnictví, nízkých daní a omezeného přerozdělování veřejných financí. Dlouhodobě naopak bojujeme proti nadbytečným regulacím a obtěžujícím intervencím státu do života občanů. Důraz na tyto hodnoty ovšem neznamená, že ODS nechápe v určitých situacích nenahraditelnou roli státu. Stát plní řadu funkcí především v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti, hájí naše národní zájmy na mezinárodním poli, poskytuje občanům velké množství služeb. V těchto oblastech musí být stát silný a občané v něj musí mít důvěru.“

Nebo dále – „Jako strana konzervativní garantujeme, že všechny naše návrhy vycházejí z realistických odhadů a prognóz, které bude možné uskutečnit. Zásadní změny budeme činit, pouze pokud budou nezbytně nutné a budou moci fungovat v delším časovém horizontu. V této hektické době a relativizaci naše společnost stabilitu velmi potřebuje.“ Krása, že?

ODS programová

Ale je toho víc. Když si čtu její program, jen zřídka nacházím něco, s čím bych nějak výrazně nesouhlasil. Spíše naopak. Svět, který je vylíčen v programu ODS, se mi líbí. Dokáže reflektovat svobodu jednotlivce, zakotvení naší země v západní civilizaci, klade důraz na vzdělání a hodnotově je v rámci umírněného liberalismu i konzervatismu.

Dokonce i z hlediska přístupu k Evropské unii se mi zdá, že zastává ODS nejlepší postoj. Eurorealistický. Že EU ano, ale takovou, jakou (by) měla být – tedy ne kontinentálním sociálním státem s centralistickou byrokratickou mašinérií, ale místem pro co nejjednodušší obchodování, volný pohyb osob, co nejnižší administrativní zátěží pro podnikání atp.

ODS nabízí program, který by mohl být výhodný pro lidi pracovité a poctivé, pro rodiny s dětmi, pro malé a střední podnikatele a živnostníky, pro zaměstnance, kteří na sobě makají, ale i pro mladé a seniory. Dalo by se z něj vybrat pár zajímavých věcí:

• vyrovnaný rozpočet do roku 2020 a prosazení finanční ústavy
• sjednocení dnešních daní a odvodů pojistného u OSVČ do jedné předem stanovené paušální platby
• zachování rovné daně pro všechny

• postupné zrušení daně z převodu nemovitosti
• ne evropským daním
• sloučení dalších ministerstev

• větší transparentnost veřejných zakázek
• zasílat data jednomu, ne třem úřadům
• zjednodušení zakládání společností

• nepřipuštění dalšího zvýšení minimální mzdy, kterou považuje ve svém důsledku za asociální
• možnost převést část důchodového spoření vlastním rodičům
• kdo se dopustí přestupku do 5000,- třikrát v řadě, bude souzen pro trestný čin

• podpora přínosné imigrační politiky (přijímat ty, kteří jsou přínosem, ne ty, kteří by chtěli zneužívat sociální systém)
• zjednodušení a pročištění právního řádu

A taky něco k EU: „Zasadíme se o to, aby čeští zástupci reprezentovali Českou republiku v Bruselu a ne Brusel v České republice. … Nechceme, aby naši senioři dopláceli na mnohem bohatší řecké důchodce, kteří si v posledních letech místo šetření užívali luxusu. ODS také nepřipustí, aby vklady tuzemských daňových poplatníků a střadatelů posloužily jako záruky za dluhy zahraničních bank v důsledku vzniku jednotného evropského dohledu.“

ODS reálná

Jenže program je jedna věc, reálie této strany druhá. Když se díváme na ODS, je třeba vnímat ještě několik dalších aspektů. Tím prvním je to, že řadu věcí, které prosazuje ve svém programu, mohla už dávno prosadit během uplynulých sedmi let, když byla ve vládě. Jakou mají její příznivci záruku, že to všechno nejsou jen fráze hrající na city pravicových voličů?

Druhou věcí je to, že ODS se sice hlásí ke klasickému liberalismu a hodnotovému konzervatismu, ale v myšlení jejích politiků, členů a voličů je to často spíše naopak. Tedy snaha konzervovat to, co vyhovuje jim, ne prosazovat to, co by mohlo být spravedlivé pro všechny. Ze strany principů se někdy stává spíše stranou privilegií.

Mediální polokmotři?

Třetí věcí je pak problém s kmotry. Někteří její politici nebo členové by nám jistě tvrdili, že žádní takoví neexistují, a pokud ano, ať přineseme konkrétní důkazy. Bez ohledu na to, zda na modré kmotry věříme, nebo je považujeme jen za mediální fikci, jsou právě oni důvodem, proč dnes lidi ODS nechtějí volit.

Ti opravdu nebezpeční jsou zřejmě v pozadí. Minimálně teď na kandidátkách nejsou. Nicméně i v těchto volbách tam má ODS takové kandidáty, o kterých si lidé myslí, že by kandidovat neměli. Jsou to často lidé už na první pohled nesympatičtí - Martin Kuba, Pavel Blažek, Petr Bendl, Marek Benda…

S Blažkem v zádech

Přiznám se, že když jsem se dozvěděl, že profesor Petr Fiala bude lídrem kandidátky v Jihomoravském kraji, začal jsem vážně přemýšlet, že si vyřídím voličský průkaz a budu volit v Brně. Jak na univerzitě, tak na ministerstvu školství udělal Petr Fiala spoustu dobré práce. Navíc hlas idejí, které reprezentuje, budeme v příští levicové a populistické sněmovně velmi potřebovat. Bude tam vracet rozum, umírněnost a důraz na to, jaká by politika měla být.

Co mě však tehdy docela odradilo, byla právě informace, že kontroverzní Pavel Blažek bude dvojkou kandidátky. Pro mě trošku nepochopitelně na tom Petr Fiala nevidí nic divného, spíše se Blažka zastává. Ovšem jen z informací, které se o bývalém ministru spravedlnosti dají přečíst na Wikipedii, mi přijde jako člověk, který je nevolitelný. Uklidnit se můžeme tím, že voliči ODS umí kroužkovat a Pavel Blažek se do sněmovny nakonec nedostane.

V každém případě je to právě Petr Fiala, kdo může být do budoucna novým lídrem české pravice. Vzdělaný člověk, pravicový intelektuál, se zkušenostmi nejen z akademické sféry, ale i z vrcholného managementu a konec konců také z politiky. Nemluvě o tom, že jeho vize o tom, jak má vypadat pravicová politika ve 21. století, je něčím, co navrací ideje do marketingově-mediálního vzduchoprázdna české politiky.

Co ale na ODS nepochopím?

Proč nemá transparentní účet? Proč si nezvolila Miroslavu Němcovou jako předsedkyni již před volbami? Proč odmítá hlasovat pro některé zákony, které by mohly pomoci bojovat s korupcí? Proč nechce odstranit anonymní akcie? Proč podle Volební kalkulačky prosazuje internet zdarma pro všechny?

Pravicovému voliči může ale vadit i něco dalšího. Přestože ODS vychází z podobných ideových pozic, liší se například od Svobodných ve dvou věcech. Svobodní chtějí radikálně změnit vše tak, aby to bylo v souladu s idejemi klasického liberalismu, libertarianismu či euroskeptismu. ODS však akceptuje realitu současnosti - že naše země je do značné míry sociálním státem, a tuto skutečnost nechce výrazně měnit. V jejím programu bychom dokázali nalézt spoustu spíše sociálně demokratických prvků, přestože tím hlavním východiskem je alespoň kladení důrazu na to, aby pravicové hodnoty byly také slyšet, aby byl sociální systém co nejadresnější, aby úspěšnější část společnosti nebyla výrazně stahována těmi méně úspěšnými.

Což ale může být další problém a rozdíl mezi těmito dvěma stranami. ODS se dá vnímat právě jako strana jen pro ty úspěšné, vzdělané, s vyšší inteligencí, lepším sociálním postavením, kvalitnějším genetickým materiálem či zkrátka s vyššími příjmy. Její voliči někdy mají až namyšlenou potřebu zdůrazňovat, že jsou v něčem lepší. Je to taková podobná vlastnost jako závist a třídní nenávist na opačné straně spektra. Taková post‑komunistická zaostalost českého pravicového elektorátu. Ale zpět k tomu pozitivnímu.

ODS vládní

Pojďme si představit, že žijeme v normální demokratické zemi, jako je třeba Německo nebo Velká Británie. Dvě volební období po sobě jsme měli ve vládě naši hlavní pravicovou stranu. Té se podařilo něco prosadit, něco pokazit.  Nyní před nás předstupuje a chce, abychom jí vystavili účet. A protože kromě návrhů pro budoucnost najdeme v programu ODS také informace o tom, co její lidé v uplynulých letech prosadili, pojďme si to nyní shrnout (případně to vyvrátit, pokud něco z toho není pravda):

• „Občanská demokratická strana je a vždy byla tahounem v oblasti elektronizace veřejné správy. Po roce 2006 to bylo právě Ministerstvo vnitra, na jehož půdě vznikl eGON jako symbol Czech POINTU, datových schránek, základních registrů a komunikační infrastruktury.“

• „… dokázala v minulém volebním období prosadit řadu pozitivních změn v živnostenském zákoně, které zjednodušují život podnikatelů. Jedná se např. o zavedení centrálního registračního místa, kde při zahájení podnikání vyplňuje živnostník na jednom místě přihlášku pro finanční úřad, VZP a okresní správu sociálního zabezpečení, zavedení jedné široké živnosti nebo zrušení povinnosti označovat provozovnu zvláštním identifikačním číslem.“

• „Přes všechny mediální i skutečné kauzy je zřejmé, že to byla vláda ODS, za které se prokazatelně zvýšila nezávislost státních zastupitelství.“

• „Občanské demokratické straně se díky konkrétním změnám zákonů podařilo zkrátit trestní i občanskoprávní řízení před českými soudy.“

• „Díky snížení odměn exekutorů, které Občanská demokratická strana prosadila, se podařilo v letošním roce snížit počet exekucí o třetinu.“

• „Vztahy České republiky se sousedními státy se za vlád pod vedením ODS dostaly na zatím nejvyšší úroveň. Německo je nejenom naším největším odbytištěm výrobků, ale také partnerem prosazujícím rozšiřování volného trhu a zdrženlivou fiskální politiku na evropské úrovni.“

Taky bychom mohli přidat i další věci. Nečasově vládě pod vedením ODS se – sice nakonec trošku ironicky - podařilo zabojovat s korupcí. Byl to právě ministr spravedlnosti za ODS, který jmenoval do funkce nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Nemluvě o silně pro-západní, pro-americké i pro-izraelské zahraniční politice už od dob Topolánkovy vlády. Co by za to pravicoví voliči v západní Evropě dali?

Chceme-li tedy soudit přibližně sedm let pravicové vlády v čele s ODS, buďme důslední. Nemluvme jenom o kmotrech a směšných ministerských figurách typu Řebíček, skandálech Fischerovy vlády, kauzách na ministerstvech pod vedením koaličních partnerů z VV či TOP 09, nepovedené důchodové reformě. Mluvme i o zdařilém předsednictví v EU, o prosazení církevních restitucí, o snaze mít u nás americký radar, o stabilizaci ministerstva školství i dopravy, o jmenování Lenky Bradáčové, o snahu, aby občan na výplatní pásce viděl celou cenu své práce.

Takhle by měla ODS před voliče předstoupit. Prostě říct – za naší vlády se nám podařilo to a to a v následujícím období chceme nadále pracovat na těch a těch věcech.

Společně proti ODS

V současnosti můžeme pozorovat politologicky zajímavý jev. Tzv. „pravda a láska“ je zajedno s Klausem. Proti ODS. (Levicově) liberální střed a národně-konzervativní pravice alespoň zde jednou jsou. Skoro to vypadá, že být dneska sympatizantem (co teprve členem) ODS už je považováno za horší, než být členem komunistů. A v intelektuálně-kreativních kruzích by možná bylo bezpečnější nosit rudé tričko s Che Guevarou než placku s Mirkou.

Možná o důvod víc, proč volit ODS. Na protest. I z hlediska historického kontextu. V osudných volbách v roce 1946 nesměly kandidovat pravicové strany. Vzhledem k tomu, že naše Zemanem ovládnutá, a tedy stěží demokratická levice bude mít společně s Babišem (někdo by řekl Burešem) téměř jistě ústavní většinu, ocitá se dnes naše země v podobné situaci. Jen málo stran asi bude po volbách hájit hodnoty západní civilizace. Kdo s tím ODS pomůže? TOPka? Lidovci? Kdo dál?

ODS opoziční

V každém případě, kdo se rozhodne přece jen volit v těchto volbách občanské demokraty, musí si být vědom jedné věci. ODS bude stranou opoziční (tedy doufejme). Její program se nám může líbit, ale naše země teď půjde jiným směrem. Poslanci ODS tady budou především od toho, aby ukazovali, že může existovat směr lepší.

Ostatně, ani tehdy, až bude ODS vládu za jedno, dvě, tři (snad ne více) volebních období přebírat, se jí bude takový program prosazovat hůře. Pokud nyní zvítězí socialistické, korporativistické či populistické strany, tak můžeme za pár let čekat zemi zadluženou, těsně před bankrotem, s vysokými daněmi, na státu závislém obyvatelstvu, se spoustou montoven. Tedy ne zemi sebevědomých a svobodných občanů - samostatných živnostníků, řemeslníků, podnikatelů či vzdělaných a vysoce kvalifikovaných zaměstnanců.

Proč má smysl volit ODS?

Jaké jsou výhody občanských demokratů oproti ostatním stranám? Na rozdíl od TOP 09 má početnou členskou základnu. Na rozdíl od ANO se hlásí k nějakým idejím. Taky má program. Umírněný a realistický. Uznává parlamentní systém, chce jej bránit a při takto nízkých volebních preferencích se za ní letos do sněmovny pravděpodobně dostanou jen opravdu kvalitní osobnosti.

Jako poslanci a stínoví ministři budou muset v následujících letech zdůrazňovat, proč jsme se před 23 lety vydali na cestu svobody, demokracie, právního státu a tržního hospodářství. Budou muset přesvědčit voliče o tom, proč - několik let možná líbivé - levicové a populistické recepty mohou být nakonec ke škodě nás všech.

Pro očistu ODS podle mě není nutné to, aby ze sněmovny vypadla úplně. Věřím, že mafiáni a kmotři na ni přisáti půjdou za mocí, která bude v příštích několika letech jinde. Že si ODS změní stanovy tak, aby o jejích lídrech mohli rozhodovat řadoví členové. A že ti – společně s úspěšnými politiky z komunální úrovně – budou za několik let opět připraveni ujmout se role, která straně s názvem občanská a demokratická v českém politickém a stranickém systému náležitě patří.

Čtěte také:

• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?
• Chtěl bych volit Svobodné, ale...
• Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…
• Věci veřejné 2.0 a občan nepoučitelný

KDU-ČSL se od nich už očistila, teď je řada na TOP 09!

Když se v roce 2009 vstupoval do Mladých křesťanských demokratů, KDU-ČSL tehdy byla jednou ze dvou středopravicových stran v naší zemi (vedle ODS). Říkal jsem si, že v ní je sice taky spousta mafiánů, ale ne tolik jako v ODS, a třeba jednou odejdou. Byl jsem pak velmi rád za to, že lidé typu Kalouska, Šustra, Severy, Parkanové atd. KDU opouštějí. A před volbami jsem potenciální (a následně i budoucí) voliče TOP 09 upozorňoval, co si o těchto lidech myslím. Neposlouchali. Ignorovali to. Ale nyní mají historickou šanci svůj přístup změnit.

Ano, KDU-ČSL se to podařilo. Sice k tomu potřebovala vypadnout ze sněmovny, ale zvolila si nové, mladé a nadějné vedení, které není zatíženo žádnými skandály a věřme, že do budoucna ani nebude - je to totiž v zájmu všech občanů naší země. Po tom, co praskla mediální, marketingová a mafiánská bublina jménem Věci veřejné, bylo jen otázkou času, kdy se začne hroutit podobná bublina jménem TOP 09. A už se to děje! Kauzy Šustr a Severa se dosud dařilo překrývat spícím knížetem, ale nyní policisté začínají útočit i na taková esa, jako je Parkanová nebo Kalousek. A nejen orgánům činným v trestním řízení, ale také novinářům už asi přestávají stačit (čistě hypotetické, ovšem) úplatky nebo manipulace, a symbol mediálního neohrožení jménem Miroslav Kalousek se nám také začíná bortit.

Výzývám proto slušné straníky TOP 09 (tedy ty, kterým samozvaní aparátčíci uvnitř strany dovolili se jimi stát), aby se těchto lidí začali zbavovat. Aby si uvědomili, že s těmito lidmi nechtějí mít nic společného. A proč? Protože tito lidé od začátku popírají všechny ideály, na které se jim podařilo 16,7 % svých voličů nachytat.

Teď bych se právě nebavil jen o této korupčně-klientelistické stránce této strany, ale nakousl bych i do jejích idejí. Fiskálně konzervativní pravicová strana, že? Podle mě je to liberálně-socialistická levicová strana. Proč? Aktivní prosazování většího socialismu v již tak socialistické zemi, jako je Česká republika, v podobně zvyšování daní, zavádení daně progresivní, zvyšování zadlužování, vytváření nesmyslných regulací, zvyšování byrokracie, šikana živnostníků a malých podnikatelů, příživnictví na korupci a klientelismu, nulová priorita pro pravicové hodnoty, jako je vzdělání, kultura, rodina, dále pak kolektivistické myšlení a aninemluvě o kulturně-levicové politice v morálních otázkách.

Je toho hodně. Věřím, že mladí, vzdělaní a schopní lidé v této zemi mají ještě šanci tuto stranu zachránit. Mohla by být pro-eurounijní liberální alternativou pravého středu vůči ODS. Takže do toho! Je čas změnit naše strany zevnitř. A kdo věříte v ideály této strany, nebojte se, dejte jí charakter a ovládněte ji!

Rozhovor s předsedou Mladých lidovců v Moravskoslezském kraji Mirkem Návratem

Jakub Krainer: Proč ses rozhodl vstoupit do KDU-ČSL?

Mirek Návrat: Řekl jsem si, že už je na čase přestat jenom mluvit, ale také do té politiky aktivně vstoupit a něco s tím dělat. Tak jsem hledal mládežnické organizace našich stran, a rozhodoval jsem se mezi Mladými konzervativci a Mladými křesťanskými demokraty, sešel se s jejich zástupci v našem kraji, nicméně pak jsem si vybral MKD, protože mi byla trošku bližší, protože přece jenom jsem středopravičák a ti mladí konzervativci na mě byli tehdy možná ještě trošku moc pravicoví. Každopádně jako nelituju té volby, jako hodně jsem se naučil atd., takže myslím, že to bylo prospěšné.

Zvukový záznam:

JK: Hmm. A my tady ještě trošku ladíme techniku, ale už se nám to blíží do zdárného finále. Mirku, jsi spokojený v KDU-ČSL? Říká se, že je to taková zkostnatělá strana, že nepouští mladé, jak na kandidátku, tak vůbec k žádnému hlasování.

MN: Tak já myslím, že ty mladé teďka jako, ne že pouští, ale že ti mladí se tam pustili sami. Ve vedení máme, ve vedení KDU-ČSL v podstatě jsou tři členové MKD nebo čtyři - a to je i předseda Pavel Bělobrádek nový, takže ti mladí se prosazují i v té komunální politice. Jako je to složitější třeba než v některých jiných stranách, kde mají třeba kvóty jako v ČSSD nebo takhle, ale myslím si, že kdo chce a kdo se snaží a nějak tu aktivitu vyvine, tak se tam dokáže dostat a nějak se prosadit.

JK: Dobře. Ty osobně, chceš se prosadit?

MN: Tak já jako teďka tu ambici nemám, protože si myslím, že osobně jako musím nějak zapracovat na sobě a dokázat něco i jakože mimo politiku - nebo možná při politice - ale prostě být nějak nezávislý na tom materiálně atd., takže možná jako spíše do budoucna jako, ale teďka jako bych tam více jako přímo v politice asi neviděl.

JK: Jaká je tvá politická vize, jakou by sis přál republiku?

MN: Jo takhle. No, jako já jak říkám, že jsem pravičák, tak jako v Americe jsem hodně jako republikán, akorát že si myslím, že v České republice, "kdybysme" aplikovali tuto politiku, jakože třeba Strana svobodných občanů je mi hodně sympatická atd., tak že by to jako tak radikálně jako nešlo, že by prostě s tím radikálně levicovým elektorátem, který tady máme, tak by to asi vedlo k silným sociálním nepokojům atd., takže jsem zastáncem spíše teďka sociálně-tržního hospodářství, které právě prosazuje KDU-ČSL po vzoru třeba Bavorska. Náš místopředseda Pavel Svoboda říká takový bonmot, jakože pokud se chcete mít jako v Bavorsku, tak musíte volit jako v Bavorsku, takže spíše jako teďka si myslím, že právě ta politika takového pravého středu může být jako lepší, ale zase si myslím, že do budoucna "bysme" ty lidi měli pomocí médií, vzdělávání a občanské společnosti jako vést k té osobní odpovědnosti, aby si samo uvědomovali, že oni sami jsou zodpovědní za svůj život, a není to stát, kdo by se o ně měl starat.

JK: Která média bys řekl, že jsou jakoby pro vaši stranu laděná?

MN: Já myslím, že žádná.

JK: Žádná? Dělí se podle tebe jakoby do tábora dvou velkých stran?

MN: No možná jako, nevím, jaký tam je potom rozdíl v tom, které pseudopravicové médium fandí víc TOPce a které víc ODSce, ale jako myslím si, že KDU-ČSL v podstatě, co se týká médií, tak jako by si měla vytvořit postupně vlastní, protože současné české média jako...

JK: Katolický týdeník?

MN: To ne. Jako nevím, možná jako, ale tam to taky moc není.

JK: Když se podíváme na osobu vašeho předsedy, Pavla Bělobrádka, uvítal jsi tu změnu, nebo ti přijde ještě mladý a třeba příliš radikální, řekněme.

MN: Já jsem jako uvítal to, že hlavně kandidoval, protože tam to jako fakt vypadalo, že budou zase kandidovat tváře, jako je Michaela Šojdrová a další, kteří už jakoby byli tím establishmentem, proti kterému právě ti lidi v tom roce 2010 volili, tak právě jsem uvítal, že Pavel se rozhodl do toho jít a přijmout tu výzvu a i jsem ho vlastně hodně podporoval, aby do toho šel a jsem rád, že i vlastně s prvním místopředsedou Marianem Jurečkou jakoby se jim podařilo dostat do toho vedení a já osobně teda jako Pavlovi věřím, že dokáže nejenom jako zvednout KDU, ale až se tam dostaneme, tak taky nějakým způsobem pozitivně působit v rámci jakoby parlamentu atd.

JK: Má podle tebe křesťanská demokracie u nás budoucnost, řekněme nějakou větší třeba jako za Josefa Luxe, nebo bude dál přežívat okolo pěti procent?

MN: Já si myslím, že ta budoucnost tady je, protože my dneska přece jenom nějakých 35 000 nebo kolik členů, takže oni to jsou většinou jakoby starší lidé a ti mají svoje děti a ti mají zase jako svoje děti, takže ten potenciál je obrovský, akorát že my ho zatím nedokážeme zatím využít. Já si myslím jako, že to oslovení je velké a zároveň si myslím, že společnost dneska se nějakým způsobem ubírá směrem, že to je jako trvale neudržitelné, a že obliba vůbec celkově konzervativní politiky bude stoupat, ale musí se to prostě dělat marketingově chytře a jako musí to být prostě přitažlivé a přijatelné pro ty lidi, protože jinak jako to asi nebude nejlepší.

JK: A co bys řekl na tu výtku, že jako středová strana nebo středopravicová tedy nemáte, co nabídnout vyhraněnému voliči, který se prezentuje buď jako pravicový, nebo jako levicový?

MN: Já si myslím, že právě to, že jsme jako středová strana, že to může mít jako výhodu v tom, že jakože někdo právě říká, že jdeme s každým jo, ale my se to snažíme jako vysvětlovat teďka, že to není, že my jdeme s každým, ale že my jsme ta středová síla, která jde rovně, dopředu a máme nějakou politiku a na to se nabalují pak ty levicové nebo pravicové směry. Takže, si myslím, že musíme spíš jako hledat v té české společnosti nějaký ten národní konsensus a snažit se hledat nějaké ty pozitivní kroky, které "bysme" měli dělat, a to si myslím, že právě může i volič, který je více doprava nebo více doleva trošku akceptovat, jakože za cenu toho, abychom se dohodli na něčem smysluplném, tak ustoupí přímo od té své radikální nebo fundamentální vize, ale zase ne ve všem jde ustupovat, no.

JK: Neohrozila vás právě tady ta ideová nevyhraněnost, ta výtka, kterou jsi tady sám zmínil, to, že jdeme s každým? Ty říkáš, my určujeme směr, my jsme ve středu, ostatní se k nám z těch stran přidávají. Na druhou stranu to většina voličů vnímá včetně mě tak, že když dám hlas středové straně, tak jako bych ten hlas neudělil. Jo když...

MN: Já si myslím, že to může být jako velká výhoda, protože kdyby ta strana třeba měla těch sedm procent a pár poslanců, třeba deset nebo patnáct, tak potom při případném sestavování vlády nebo při nějakém prosazování čehokoliv může hrát tu důležitou roli, která prostě, její voliči budou vědět, že když tam prostě bude ta strana, tak ta může přesvědčit tu hlavní vládnoucí stranu třeba o tom, že v rámci třeba té koaliční smlouvy tam budou ty témata, které ta malá strana prosazuje, jakože ti voliči nemusí být tak zklamaní, ale můžou naopak jako si uvědomit, že právě ta malá strana jim může zajistit prosazení nějakého toho jejich zájmu a tématu, které oni považují za důležité třeba.

JK: Jaké byly hlavní chyby před, řekněme třeba vedení Cyrila Svobody, proč se lidovci v posledních parlamentních volbách neprobojovali?

MN: Tak tam byly jako různé analýzy. S některými jako závěry souhlasím, s některými ne. Ono se třeba i říká, že to, že jsme se nevyhranili silně proti Jiřímu Paroubkovi, takže to pak způsobilo to, že nás lidé jako brali jako levicovou stranu, a že jako potom půjdeme s Paroubkem atd., že to byla chyba. Já si myslím, že tady v tomto bych jako souhlasil. A potom by to samozřejmě bylo to, že jsme nedokázali tak úplně nabídnout především ve vedení právě ty tváře, které tam dneska už máme, takže jako Cyril Svoboda určitě je velice zkušený politik atd., ale nemyslím si, že by dokázal ty voliče nějak strhnout nebo zaujmout. A potom to určitě bylo spousta dalších věcí.

JK: Jiří Čunek naopak strhnout dokázal?

MN: Jako já si myslím, nebo já jsem aspoň na tom sjezdu nebo takhle fandil Jiřímu Čunkovi, aby byl předsedou, a pak jsem byl zklamaný, když to byl Cyril Svoboda.

JK: On je tam od vás? Čunek?

MN: Jako myslíš jako odkud?

JK: Blízko... on je...

MN: Ze Vsetínska, no. A právě jako si myslím, že Jiří Čunek je známý a že jsme to mohli hrát právě na tu notu prostě, že vidíte, on tam přišel, chtěl něco změnit, a oni ho všichni semleli, a vymysleli si na něho lživé kampaně atd. A pak samozřejmě už to nikdo neřešil, že to prostě pravda nebyla atd. Takže si myslím, že jsme to mohli spíše hrát tímto směrem a že ti lidi by prostě věděli, že tam ten Čunek, který prostě tam chtěl bojovat za ty správné věci, ale oni ho tam jako nechtěli mezi sebe pustit.

JK: Já bych chtěl v polovině, to, jak tady říkáš pravda nepravda, tak v polovině našeho času přijít s omluvou vůči tobě. My jsme si psali asi před dvěma lety a tehdy jsi říkal, že vyjde na povrch spousta věcí a že se rozjede soudní mašinérie a tak a já jsem ti tenkrát nevěřil, říkal jsem prostě ne, nic takového se dít nebude, takže jsi lepší prognostik, tak se ti tady veřejně omlouvám a uznávám svou chybu a kéž by to tak bylo dále. Myslíš si, že to tak bude dále, že skutečně se něco odhalí na povrch, povede se očista?

MN: Já si myslím, že jako jo - ono je to jako celkem jedno, jestli to tak bude, nebo nebude, já si myslím, že to tak prostě být musí, že prostě jako i co se týká toho Jiřího Čunka, tak on sám prostě sbírá neustále ty materiály a myslím, že chce i napsat o tom knihu celkově a kde bude prostě udávat konkrétní jména a důkazy atd., takže si myslím, že až tohle se jako stane, tak se potom rozběhne spousta dalších kauz, které jako hodně zamíchají tím prostě tím politickým a nejenom tam, ale i v justici třeba atd. a celkově jako, jestli se ptáš celkově jako na politiku i, tak si myslím, že to, co se dneska děje, Vít Bárta a Věci veřejné atd., tak to byl takový už jakoby začátek toho, že se ten korupční systém jako trošku sypat, ale zase se bojím, aby se nesesypal tak, že potom nás tady odboráři a Holešovská výzva jako bude vyhánět do emigrace, že jo.

JK: Co tys ocenil jako mladý, řekněme inteligentní volič a člen malé strany, co jsi ocenil z poslední doby, co se povedlo, řekněme, ať už jsou to kauzy právě odsouzení dvou členů Věcí veřejných, soudce pana Šotta nebo změny na státním zastupitelství, je něco, co bys vyzdvihl?

MN: No, určitě, jako tady to, že došlo vlastně k tomu procesu soudnímu s Vítem Bártou a se  Škárkou a dalšími, tak si myslím, že to je taková jako pozitivní věc z hlediska té občanské společnosti a vůbec celkově fungování demokracie a právního státu, už jakoby, že se tak jako učíme už fungovat a potom jako kroky z poslední doby si myslím, že právě jak se teďka zatracuje současná vláda, tak určitě i současná sněmovna udělala spoustu dobrých kroků jako omezení imunity nebo schválení prezidentské volby, to jsou jako zas věci, které ještě nejsou jako přád natolik jjisté, "abysme" mohli říct, jo tohle prostě byl ten úspěch. A nebo teďka ze současnosti, na SANEPu může jako každý hlasovat prostě v těch průzkumech atd. a když tam je vždycky hlasování o důvěře členům vlády, tak v poslední době jsem tam dával u každého ne nebo spíše ne, jakože mu nedůvěřuju, tak teďka tam přibyl zrovna jeden ministr, u kterého jsem teďka jako dával, že spíše ano, to je nový ministr školství takže, ale jako nic moc o něm nevím, takže uvidíme.

JK: V policejním sporu, a to je můj poslední dotaz. Fandíš spíše panu Kubicemu, nebo panu Lessymu, nebo si myslíš oba, že jsou na straně dobra, když to tak řeknu, a ty konflikty jsou čistě technické.

MN: Já jako nesleduju podrobnosti, protože už jako některé české takové politické bulvární věci mě až tak jako už nezajímají v poslední době, že se soustředím spíš jako na ty myšlenky a na ty dlouhodobé věci, ale myslím si, jakože jmenování těchto dvou do těch úřadů, že to byl jako pozitivní krok oproti minulosti jo, ale oba dva mají jako taky prostě něco, s čím se dá jako nesouhlasit, takže nevím, jestli bych říkal, komu víc fandím, ale myslím si, že určitě by je v budoucnu bude mít nahradit někdo lepší, ale oni jsou lepší, než ti, co tam byli předtím.

JK: Je tohleto český problém, že každá nová vláda si přivede nového policejního prezidenta, své šéfy úřadů, že se mění úředníci na ministerstvech, náměstci, ale i ti nižší, je to velký problém, že vždycky nedůvěřuje té staré politické garnituře, a potom se tam znovu zaškolují a dělají chyby stejné jako každé čtyři roky?

MN: Ono se sice říká, že jako je velký problém to, že ještě nevstoupil v platnost ten zákon o státní službě a podstatě tady máme toto, ale na druhou stranu, když jsem se tak zamýšlel, jako kdybych byl ministr, a vstoupil do toho úřadu, tak bych tam přece chtěl mít ty lidi, kterým můžu důvěřovat a o kterých vím, že jsou schopní, a kdybych prostě tam měl nějaké úředníky, kteří tam jsou sto let třeba, tak by s nima nešlo jako nic dělat, že jo, takže potom z té pozice toho ministra, který chce přijmout na sebe tu zodpovědnost a jako fakt to udělat s tím, že potom to bude na něho, tak si myslím, že je lepší, aby si mohl sám určit, kdo tam bude, ale těžko říct no.

JK: Když se podíváme do světa, aby si o tobě udělali posluchači lepší představu, komu fandíš třeba ve Spojených státech?

MN: Tak v prezidentské volbě jako určitě fandím republikánům. Bojím se trošku, že Ron Paul bude kandidovat sám za sebe a potom sebere hlasy republikánům a vyhraje to nakonec Obama, ale myslím si, že je nutné pro to, aby Amerika se mohla vrátit k tomu, co byla Amerika, ty hodnoty, které právě ona reprezentovala a v poslední době od nich spíše ustupuje, tak je nutné, aby to Američanům podařilo dát do Bílého domu, než je právě Barack Obama, a to je v podstatě nejlevicovější prezident v její historii a myslím si, že jako prostě jako to není, nereprezentuje ty hodnoty, kterými Američané nám jdou v podstatě celému světu příkladem, jako je svoboda jednotlivce, volný trh a zároveň jako fungující morálně a sociálně vyspělá společnost.

JK: Velká Británie?

MN: Tak tam, jako já si myslím, že teďka tam je vliv toho UKIPu, té Nezávislé strany Velké Británie, tak si myslím jako, že v rámci Konzervativců, tak se říká v podstatě, že Cameron je zelený levičák ve vedení těch Konzervativců, takže tam taky dojde k nějakému objevu, k nějaké nové Tatcherové, která... tam spíše jako jsem četl na České pozici o nějakém, co kandidoval proti němu tehdy na sjedu, ale nevyhrál to. Já si myslím, že tam bude taky ta tendence a stejně tak jako v Německu potom i v CDU prostě nějakého toho pravicovějšího, konzervativnějšího proudu, který nebude tak moc chtít se přibližovat tomu sociálně demokratickému mainstreamu v celé té Evropě. Ať už jsou to dneska evropští lidovci nebo i v podstatě ostatní pravicové strany dělají.

JK: Německo jsi shrnul, ale když se podíváš třeba na vládu konkrétně Angely Merkelové, jsi spokojen s jejími kroky, ať už na energetickém poli nebo s tím, jak se potácela a vypořádala s evropskou krizí, s finanční krizí?

MN: Těžko říct no. Jako ona samozřejmě dělá, co může atd., ale myslím si, že by kdyby tam byl někdo schopnější, tak by to asi dokázal dělat líp no, ale jako tak německou politiku nesleduju tak podrobně, ale třeba, co se týká těch jaderných elektráren, tak to je taková ta ukázka toho, jak ta pravice vlastně ustupuje té liberální levici v mnoha těch hodnotových otázkách atd. a vůbec v tom programu a je to právě věc, která se těm současným pravicovým politikům asi může vymstít, což můžeme asi dneska vidět i v té Francii.

JK: Oplakal jsi Nikolase Sarkozyho?

MN: No, tak já jsem to jako komentoval tak, že umírněného socialistu vystřídal radikální socialista, tak ono to v té Francii asi, jeden člověk to komentoval tak, že od roku 1789 tam vlastně není koho volit, což jako já nevím, ale je tako takové jako dobré přirovnání v tom, že tam vlastně ve Francii moc pravici asi nevidíme.

JK: A když se vrátíme zpět zase do České republiky, jak dopadnou příští volby parlamentní?

MN: Tak asi nám tu vyhraje levice, ale třeba se stane to, že Paroubek, Zeman a Bobošíková dostanou všichni 4,9 a bude pokračovat potom vláda ODSky a TOPky a třeba i s nějakou jinou stranou, třeba se tam dostane Karolína Peake nebo takhle, ale jako byl bych rád, kdyby spíše, protože ono se jako dneska říká, že a jako je dobře a myslím si, že z hlediska pravice je to dobrá strategie, že strašíme tím, že tam budou komunisti, ale můžeme se tak jako zamýšlet i nad tím, jestli tam jako třeba není i jiná alternativa, než současná pravice a současná levice, jestli třeba tam nemůže vzniknout i třeba nějakká středová - nejenom teda jako jen KDU-ČSL, ale právě jako nějaká liberální nebo občanská strana, něco na způsob Občanského fora, která by byla schopna prostě dělat tu politiku trošku jinak no, ale záleží jak budou schopni vzdělaní a inteligentní lidi v Česku do té politiky zasáhnout.

JK: Koho podpoříš na prezidenta?

MN: Na prezidenta, tak tam fandím naší kandidátce Zuzaně Roithové, europoslankyni, ale jako pokud se do druhého kola nedostane, nebo tam budou třeba, já jsem to tak jako třídil, kdo by mi jako, když tam budou ti dva lidé, pokud by tam byli mediálně, médií vybraní kandidáti Fischer a Švejnar, tak určitě bych spíše fandil Švejnarovi, no.

JK: Co si myslíš o cinknutých průzkumech? Že každé procento něco stojí a jestli lidová strana má zásoby, aby mohla zaplatit průzkum?

MN: Teda jako konkrétní důkazy, že by to bylo uplacené nemám, takže to je spíš jako můj názor a myslím si, že to jsou jako zaplacené průzkumy, že to neodráží veřejné mínění, ale naopak že to vytváří to veřejné mínění potom. To jsme mohli několikrát vidět na případu zelených v roce 2006 a nebo i v podsatatě na případu Věcí veřejných, kterým ani nedávali 11 %, ale nějakých 6, a přesto potom prostě uspěly a co se týká KDU, tak prostředky si myslím, že na to nemáme, i když nevím jako, kolik to stojí ty průzkumy, ale myslím si jako, že - nevím no jako.

JK: Myslíš, že by to šlo - asi by to nebylo průchodné, ale teoreticky, že by šlo zákonem zakázat, jako je zákonem zakázáno 14 dní před volbami třeba ve Francii vystupovat, tak bylo by něco takového možné u průzkumů veřejného mínění, že by skutečně najednou jsme měli úplně jinou sněmovnu třeba?

MN: Jako ono by to bylo takový ideál možná, který si tady vysnívají intelektuálové, ale myslím si, že spíše tou cestou pro ty strany, které chtějí uspět, je, že si pořídí vlastní média, vlastní výzkumné agentury a potom to budou interpretovat ve svůj prospěch no, ale to je takové zase, to už je zase takový ten opačný extrém.

JK: It's all about money. Mirku, náš čas se nachýlil. Je něco, co bys vzkázal voličům potenciálním?

MN: Tu budu asi dělat kampaň, ale chtěl bych asi spíše jako na ten občanský, jako apelovat na tu občanskou společnost, "abysme" jako třeba věnovali aspoň hodinu denně a šli k volbám a nejenom šli k volbám, ale mnoho lidí si stěžuje na to, že politici se o ně starají jenom před volbama, ale jako já říkám, že to je vzájemné prostě, ti voliči se taky starají, ještě daleko později a daleko méně, než ti politici, oni se voliči starají až třeba v té volební urně nebo tam nejdou vůbec. Já si myslím, že musíme se starat celé ty čtyři roky o ty politiky, kontrolovat je a prostě sledovat a dívat se, kdo sponzoruje jejich kampaň, jak potom hlasujou, kdo vyhrává veřejné zakázky atd. a prostě se toho účastnit. Jo, to si myslím, že je cesta, že cesta je v tom, že půjdeme do těch stran, třeba i do těch stávajících nebo si můžeme klidně založit nové, ale že to asi určitě nevyřveme na ulici se Zavadilem nebo s panem Popelkou z Holešovské výzvy.

JK: Někteří voliči se zajímají až v urně, to jsi řekl hezky na závěr. Tak já ti děkuji za dnešní povídání.

MN: Díky za pozvání.

JK: A přeji hodně zdaru, nejen v politické kariéře, ale i v osobní životě jak tobě, a hodně zdaru KDU-ČSL v kariéře politické.

MN: Díky.

JK: My si dáme píseň a po písni možná dorazí druhý host

8. května 2012 v pořadu OPEN na studentském rádiu Masarykovy univerzity, Rádiu R

Co mají lidovci a zelení společného?

Z úst radikálních konzervativců často slýcháme, že zelení jsou horší než komunisti, že pokud by měla být jediná strana, s kterou by lidovci neměli nikdy spolupracovat, měli by to být zelení. Mnoho radikálních liberálů zase tvrdí opak - s takovými zpátečníky a polofašisty zase nemůžeme spolupracovat my. Jenže nakolik je spolupráce KDU-ČSL a SZ, tedy konzervativního a liberálního proudu české středové politiky nemožná, a v čem se naopak tyto strany silně shodnou?

Co tedy máme společného?

Myslím si, že hlavním tématem, na kterém se tyto dvě strany mohou shodnout, je koncept sociálně-tržního hospodářství, ten, který známe z poválečného Německa, a který by mohl v následujícím období být vhodnou alternativou volnému trhu bez morálky či socialismu a jeho zadlužování a rozhazování.

Dalším stěžejním tématem, které nás spojuje, je důraz na kvalitu života (a nejedná se pouze o kvalitní potraviny), na nemateriální hodnoty a celkově trvale udržitelný rozvoj. Dále si stojím za tím, že ochrana životního prostředí je výsostně konzervativní téma (byť se možná už budeme lišit v tom, jak bychom jej měli prosazovat - že my, lidovci, to budeme chtít nechat spíše na jednotlivci, zelení budou mít tendenci chtít, aby to nařídila vláda).

Samozřejmě je to také boj proti korupci, úsilí o skutečný právní stát v této zemi, o transparentnost a efektivní řízení státního aparátu, ale je to také důrazné stavění se za hodnoty, jakými jsou demokracie či svoboda. Je to také důraz na vzdělanou, kulturně a morálně vyspělou společnost. Nemluvě o boji za práva menšin (ano, nás budou zajímat spíše utlačovaní křesťané ve světě, zelené více homosexuálové). A v neposlední řadě je to také odpor proti komunistům a jiným extrémistům.

Tak, a teď si vezměte, kolik toho mají obě strany společného. Není toho málo. Jsou to velice důležité věci, které nejen chápou inteligentní a vzdělaní lidé, ale mnohé z toho dokáže oslovit i starosti běžných občanů, kteří politice zase tolik nerozumí. A co nás tedy rozděluje? Pro-life témata. Ano. Konzervativci se staví za ochranu práva jednotlivce na život od početí, zeleným jde spíše o svobodu matky své dítě nechat zavraždit. Možná se také neshodneme na definici manželství, pohledu na eutanazii, legalizaci drog a další kontroverzní témata. 

Nechci podrývat jejich důležitost, ale uvědomme si prosím, že v českém kontextu máme více společného, než toho, co nás rozděluje, a můžeme se tak pokusit o konstruktivní spolupráci v těchto tématech, samozřejmě s vědomím a respektem toho, co nás rozděluje.

Opravdu globální totalita vyřeší všechny problémy lidstva?

Lidé jsou špatní! Současný systém je neudržitelný! Současná podoba kapitalismu nemůže nadále fungovat! Potřebujeme novou, chytřejší, stabilnější planetu! Chytřejší vládnutí. Parlamentarismus je zastaralý, zkostnatělý a nevyhovující! Svět se mění! V roce 2012 se stane něco velkého! Musíme se připravit! Čemu z toho věříte a co skutečně musíme?

Takže, nežijeme zdravě ani udržitelně. Jíme nezdravá nebo nekvalitní jídla. Většina světa žije v chudobě a je hladová. My si mezitím žijeme v luxusu, konzumu a nevděčnosti. Někdo by s tím měl něco udělat, ne? Co dál? Ničíme životní prostředí a podle nějakých vědců tím způsobujeme globální oteplování. A je nutné zakročit rychle, účinně a globálně! Nesmíme být egoisti a myslet jen na naši osobní svobodu nebo zpátečnické osobní vlastnictví, přece. Většina lidí jsou hlupáci. Chtělo by to vládu odborníků, elit, nadprůměrně inteligentních a vzdělaných lidí, kteří vědí lépe - než tito hlupáci - co je pro tyto hlupáky dobré. 

Něco tak zpátečnického, zaostalého a neefektivního (když přidáme špetku demagogie a neznalosti - i xenofobního a rasistického) jako je národ, je třeba nahradit něčím jiným - interaktivnějším. Něčím, co lépe zajistí prosazování předem vytyčených globálních cílů. Ano, globální vláda by to vyřešila. My, tady na západě jsme tak bohatí, zbytečně bohatí (a ani si to nezasloužíme, protože přece my - lidé - patříme přírodě, ne ona nám), takže komu by mohlo vadit, že vytvoříme spravedlivější společnost? Vyřeší se tím chudoba, sociální spravedlnost a nerovnost mezi lidmi.

Takže jak to provést? Několik let musíme do mládeže hustit v učebnicích, médiích, seriálech, filmech, počítačových hrách a reklamách, že už to vlastně všechno je. Proč by pak někdo protestoval proti zavádění něčeho, co již vlastně existuje? Jenže, jak to podat, aby to bylo velkolepé? No jo, čísla umí být mocná. Co třeba vymyslet příběhy o konci světa v roce 2012? Dokonalé. Sice nenastane konec světa, ale konec světa takového, jaký jej dnes známe. Konec světa zlého - zpátečnického, kapitalistického, egoistického. Světa chudoby, nemoci a zneužívání přírody. A nastane ráj. Zelenorudý ráj. Ráj, ze kterého není úniku. Není, protože každý je sledován. Máme Facebook, máme Google, máme mobily. Kdo nemá, dostane třeba čip, nebo ho taky můžeme zlikvidovat. Ostatně, kdo není na Facebooku, jako by nebyl. Je to dokonalá manipulace.

A co je na tom nejlepší? Lidé to budou chtít. A ti, kteří to budou prosazovat, budou přesvědčeni o tom, že dělají dobrou věc. Protiargumenty nebo důkazy o špatnosti toho všeho nebudou poslouchat, nebudou je chtít slyšet. Bude to nepohodlné. A o pohodlí jde především - vše musí být hladké, dokonalé, konformní.

Těšíte se? Většině lidí to asi bude jedno. Pokud budou mít chléb a hry, tak se přizpůsobí. Životní úroveň se jim sice sníží, ale na to už si zvykli při této umělé ekonomické krizi. Peníze budou dostávat pořád - efektivně, elektronicky - spravedlivě. Jen už nebudou svobodní.

A teď otázka - děje se to? Není to jen další hloupá konspirace, která postrádá jakékoliv důkazy? (Byť těch by se našlo dost, vč. svědectví, indicií a racionálních úvah). A jak se proti tomu bránit, pokud se to skutečně chystá, když ani nevíme, jestli se to skutečně děje? A není právě v tom ta dokonalost?

Oakeshott, Hayek, Burke nebo Čapek a Orwell nám možná ve svých knihách napoví...

http://www.youtube.com/watch?v=zjGdWMVvMG4&fb_source=message

Bude KDU-ČSL 21. století pro-choice stranou?

Podle názorů některých občanů chce KDU-ČSL něco zakazovat. Třeba potraty nebo eutanazii. Její nový předseda Pavel Bělobrádek před pár dny v Hyde Parku na ČT24 řekl, že ani v případě, že vyhraje KDU-ČSL volby, nebude požadovat např. úplný zákaz potratů, byť je proti nim. V USA typická nálepka pro-choice politika, pro-choice strany. Jaká budou ale pro-life témata v tomto století? Náboženské svobody, genetické úpravy, svoboda sexuality, kyberorganismy, čipování lidí, lidská práva robotům? Jaký bude postoj KDU-ČSL?

Je to pochopitelné. KDU-ČSL se obává, že v české sekularizované, radikálně levicové, závistivé, vykořeněné, nevzdělané, nevychované společnosti bez morálky a svědomí, která toleruje korupci, ctí své největší zloděje, netrestá zločince a ráda vzpomíná na své otrokáře, by se měla tomuto trendu přizpůsobit a prosazovat jen taková témata, na která taková společnost uslyší a vůbec nevytahovat témata, která by takové společnosti mohla nastavovat zrcadlo, mohla jí vlepit přímo do tváře její falešnost a hloupost. Je to pochopitelné. Je to však správné? A je to postoj, který by křesťansko-konzervativní strana měla do budoucna mít?

Chápu levicově liberální (dobře, na naše poměry středové) novináře, myslitele nebo politiky a aktivisty (A. B. Bartoš by je hodil do skupinky pravdoláskaři), že chtějí, aby KDU-ČSL byla taky taková, jejich. Chápu je, protože s nimi má KDU-ČSL mnoho společného. Od boje proti korupci, hazardu, přes odklon od materialismu k vyšším duchovnějším hodnotám, kvalitu života, trvale udržitelný rozvoj, sociálně-tržní hospodářství, až po odmítání politiky jako byznys, kde sponzor platí kampaň, a pak vyhrává losovačky. Nicméně v základních ideových sporech 21. století se budeme rozcházet už jen více.

Tak si představte budoucnost, kde bude zákaz jakékoliv propagace náboženství na veřejnosti (samozřejmě to bude zcela korektní) - hlavně žádné křížky na krku! Děti se budou o všech možných sexuálních praktikách a úchylkách učit už v první třídě, v pokrokovějších oblastech (těch méně zaostalých) samozřejmě už ve školce (sexuolog Uzel nám už vysvětlí, proč to je pro jejich dobro), nebude pochyb o tom, že sexuální orientaci si mohou zvolit, jakou chtějí, a předsudky o tom, že se žena nemá chovat jako chlap, budou dávno překonané. Dokonce za nekrofilii, pedofilii, polygamii nebo incest už se dávno nebudete muset stydět. Zpátečníci dávno drží hubu.

Antikoncepce se sice prodává (pořád je to velký byznys), ale potraty jsou dostupné již12letým dívkám (jak jinak než bez vědomí rodičů nebo otce dětí - co je jim taky do toho, že), takže no stress - hlavně volnost (bez odpovědnosti), láska (byť falešná) a mír (byť s pistolí islámisty u hlavy). Už se nudíte, umírat nechcete (není třeba, jsou na to prášky), tak si sebe naklonujete. Dítě sice mít nemusíte, ale necháte si jedno vyrobit (upravíte jeho genetiku, dáte mu superschopnosti a rodit ho už dávno nemusíte). Facebook v iPhone už je nuda, dáte si ho do hlavy, sice vás tím může každý sledovat, číst vaše myšlenky a manipulovat s vámi lépe než kdy dřív (ty reklamy ve snu vám taky nevadí), ale co? Pokrok přece nejde zastavit :-).

A já se ptám - jaký bude postoj KDU-ČSL v té době? Řekne, že to je prostě společenská norma v této zemi, tak proti tomu bojovat nebude? Řekne, že to není politické téma? Že jí to sice vadí, ale dneska opačný postup neprosadí? Proč tedy bojuje proti korupci, krádežím, vraždám narozených lidí, závisti, lenosti atd.? Vždyť to je také normou české společnosti. Proč ji tedy měnit? Proč někomu chce něco zakazovat?

Potřebujeme pravicově-konzervativní média!

Mám pocit, že nám v České republice chybí pravicově-konzervativní média. Chybí nám tu něco, jako je americká televize FOX News. Chtělo by to soukromou zpravodajskou televizi, která by propagovala pravicově-konzervativní hodnoty. Stejně tak by to chtělo pravicově-konzervativní denní tisk, bulvární deník nebo také intelektuální společensko-politický týdeník (konkurenci k levicově-liberálnímu Respektu).

A jaké hodnoty, že by taková média mohla propagovat? Je to jednoduché od ekonomické svobody – nízkých daní, snižování státního dluhu, méně státu, podpory malého a středního podnikání – až po vládu práva, likvidaci korupce, ale samozřejmě také propagaci rodiny, svobody jednotlivce a morálních (příp. náboženských) hodnot – od základní morálky (pro dobro, proti zlu + slušné chování) – až po prolife témata, podporu institutu manželství či práva rodičů.

A jaká je cílová skupina? Možná se ptáte, jak by taková média mohla v takto sekularizované a liberální společnosti vydělat? Myslím si, že zdání klame. Že většina občanů u nás nejsou vyhraněně liberální, ale spíše lhostejní – a to jak k politicko-společenským tématům, tak k těm morálně-náboženským. Stačilo by to umět prodat.

Za úspěchem americké televize FOX News stojí také chytrá strategie, jak ve svém článku - Média smí všechno – pokud nejsou Murdochova, ovšem! – napsal Roman Joch – stojí za povšimnutí si „onoho většinového konzervatismu širokých lidových vrstev“.

A proč by to šlo i u nás? Dva důkazy – (byť levicově) konzervativní Miloš Zeman – tak oblíben u běžných lidí – ale také má vlastní zkušenost, kdy jsem se původně pod vlivem levicově-liberálního mainstreamu stal díky získaným informacím pravicovým konzervativcem. 

Lze prosadit konzervativní utopii?

Politická teorie hovoří o tom, že konzervatismus vlastně ani není ideologií v pravém slova smyslu (tak jako liberalismus či socialismus), ale je mnohdy spíše postojem nebo sklonem. Hovoří se také o tom, že konzervatismus není doktrinální (že prostě nemá jasně daný program, kterého by se držel a ten prosazoval). Nicméně rád bych se zamyslel nad tím, jak by mohla ideální společnost podle určitého druhu umírněného postsekulárního konzervatismu ve 21. století vypadat – do jaké míry je to utopie, nebo realistická záležitost, posuďte sami.

Představte si dům na předměstí nějakého města. Je to krásný dům v příjemné a udržované čtvrti. Je sedm ráno a my se společně se slunečními paprsky pomalu blížíme do okna jídelny tohoto domu. U stolu sedí muž, naproti němu jeho žena a po stranách jejich nádherných pět dětí a všichni společně snídají zdravé, vydatné jídlo vyrobené nebo vypěstované nejlépe právě v podnicích z okolí a na nějakém poli za městem.

Rodina se po ránu skvěle baví, děti projevují přirozenou a nenucenou úctu ke svým rodičům, všichni jsou k sobě navzájem zdvořilí a snaží se pro ty ostatní udělat, co jim na očích vidí – od úsměvu po podání misky s kvalitními, jedlými a křupavými rohlíky. Tato rodina také dokáže ocenit dar tohoto dobrého jídla a toho, že jsou všichni spolu a že mají vůbec příležitost užívat si daru života – svou upřímnou a uvědomělou vděčnost projevují společnou modlitbou a poděkováním.

Starší děti se připravují do školy, mladší se těší na skvělé dopoledne strávené se svou maminkou a manžel se s chutí chystá do své práce, která ho baví, kterou miluje a v které je dobrý. Nastartuje rodinné auto (sice je ojeté, ale to nevadí, tato rodina si uvědomuje, že je lepší investovat někde jinde), kromě starších dětí bere taky souseda, aby zbytečně neplýtvali (a nepotřebují k tomu ani žádné vládní nařízení nebo vyhlášku).

Samozřejmě, zatímco děti školou již povinné (byť mnoho lidí v té době využívá i domácí vyučování) si po ránu s hrdostí zazpívaly hymnu své země, ty mladší si užívají chvíle svého dětství strávené se svou matkou doma – hrají spolu různé hry, učí se dalšímu jazyku, hrají na hudební nástroje, kreslí si, čtou si pohádky (zkrátka dělají věci, které tak chybí dospělým). Samozřejmě spolu také vaří a uklízí (s čímž jim díky dobré výchově příkladem rádi pomáhají i ti starší a manžel).

Není to ale vše, rodina a čas s ní strávený a jak hodnotně strávený je v takové společnosti velice důležitý. Pro živitele rodiny je také velice důležitá jeho práce, jeho povolání, ve kterém vidí smysl a naplnění a díky tomu má také dostatek (nadbytek) peněz pro svou rodinu. Jak už jsem naznačil, taková rodina se velmi věnuje také dobročinným aktivitám – pravidelně dávají peníze i svůj čas charitě, mají svou rodinnou nadaci, přes kterou podporují např. vzdělávací projekty nejen ve své zemi, ale třeba také na jiných kontinentech, prostřednictvím čehož bojují se světovou chudobou – jsou si totiž plně vědomi toho, jaké mají zrovna oni to štěstí, že patří mezi deset, možná pět procent nejbohatších lidí této planety. Postsekulární rodina 21. století má také svou církev, které rovněž pravidelně přispívá.

Jsou to zodpovědní a uvědomělí občané, kteří sledují dění a vývoj ve své obci, účastní se zasedání obecního zastupitelstva (které připomíná spíše veřejné shromáždění občanů, než stranickou schůzi komunistické strany), zajímají se také o svůj region a velmi o svou zemi, na kterou jsou patřičně hrdí. Svou hrdost projevují i tím, že mají na domě vyvěšenou její vlajku, chodí volit a jsou i členy nějakého občanského sdružení a minimálně registrovanými příznivci (nejlépe členy) své blízké politické strany.

A jaké platí zákony v takové společnosti? Samozřejmě od hlavy státu (není-li to zrovna král) jsou všichni přes poslance, starosty, státní zástupce až po různé úředníky voleni přímo. V takové společnosti funguje právní stát (nejlépe na zvykovém právu), je zde vymahatelnost práva, soudci se řídí spíše zdravým rozumem, než formálními zbytečnostmi, vše je rychlé a efektivní.

Jací jsou politici? Jsou to obyčejní občané. Díky přímé volbě a většinovému systému a také institutu primárních voleb uvnitř jednotlivých stran (a s tím spojenému vysokému počtu členů a registrovaných příznivců těchto stran) se daří vybírat ty nejkvalitnější a nejschopnější kandidáty s potřebným morálním profilem pro vykonávání dané funkce, tito politici jsou také co nejblíže svým občanům, reprezentující svůj lokální volební okrsek.

Jaké jsou názory takové společnosti? A o čem se vedou hlavní politické spory? Většina lidí je proti potratům, proti eutanazii, jsou toho názoru, že manželství je sňatkem mezi mužem a ženou za účelem mít a vychovávat děti, váží si tradic a své historie, jsou hrdými vlastenci a většina lidí je velmi věřících. Hlavní spory se tedy vedou spíše např. o to, zda by potraty měly být zakázány nebo povoleny (všeobecný názor je, že je to vraždou vlastního dítěte, morálně ospravedlnitelnou snad jen v případě ohrožení zdraví matky dítěte, kde by mohli o život přijít oba jednotlivci). No a v tomto duchu se vedou i další spory – zda v té a té věci by měl stát více zasahovat do života občanů, nebo je nechávat na pokoji.

Muži mají možnost po střední škole navštěvovat tříměsíční vojenský výcvik, kde se naučí důležité věci (používání zbraně; jak ochránit sebe, svou ženu, rodinu a další spoluobčany; atd.), mnoho z nich je doživotně také členy aktivních záloh a mají před dětmi pečlivě schovanou zbraň i ve svém domově (protože je celospolečensky uznávané právo, že člověk má právo chránit svůj život a majetek před někým, kdo společenskou smlouvu nerespektuje).

Jak už jsem uváděl, stát v takové společnosti má velmi omezené pravomoci (nicméně v oblastech, kde už mu byly jeho občany svěřeny je má zase silné a jasné). Je řízen levně, efektivně a transparentně. Občané platí velmi nízké daně. Je zde snaha, aby stát plnil jen ty nezbytně nutné funkce, tudíž není třeba ani výrazných příjmů (a ani dluhů, což je i opatřeno v ústavě, že se dluhy dělat nesmí). Daň z příjmu je pouze symbolická, a aby byla co nejspravedlivější, tak je rovná. Majetkové daně jsou rovněž symbolické a odvádí se přímo obci, v které se dané nemovitosti nacházejí. Dědické a darovací daně považuje tato společnost za neopodstatněné. Daň z přidané hodnoty je také velmi nízká, rozdělená do více pásem, kde společensky a kulturně důležité věci (knihy, pomůcky pro vzdělávání atd.) mají nejnižší sazbu, kdežto ty společensky škodlivé (alkohol, cigarety) tu nejvyšší.

Je to společnost, kde funguje volný trh, který je v rozumné a nezbytně nutné míře regulován. Stát téměř neplní roli sociální, protože občan je veden jak v rodině, tak následně ve škole a veřejnoprávních médiích k osobní odpovědnosti za svůj život, tudíž se nejdříve snaží každý zabezpečit sám sebe a díky obrovské skutečné solidaritě občanů s těmi méně šťastnými a méně dochází k tomu, že většina občanů dává část svých příjmů charitám ve svém okolí, které tak mohou efektivně právě těmto lidem pomáhat nebo jim třeba dočasně pomoci dostat se zase zpátky na své nohy.

Ano, i v takové společnosti funguje státem garantovaný průběžný důchodový systém, který nemá výrazné obtíže, protože většina občanů má mnoho dětí a daná společnost netrpí populační krizí, ale mnoho občanů také rádo investuje do nemovitostí, firem či jinými způsoby, čímž se také zajišťují na své stáří nebo jen vytvářejí budoucí bohatství pro své potomky.

Hlavní páteří ekonomiky jsou malé firmy, drobní a střední podnikatelé, živnostníci, zemědělci, řemeslníci, ale také učitelé a vzdělanci, různí odborníci a poradci, v neposlední řadě i pracovníci ve službách či průmyslu. Celkově je zde výborné prostředí pro podnikání, minimální byrokracie a motivovaní zaměstnanci, kteří smysluplně využívají práva na své členství být v odborech.

Odvaha, čestnost, opravdovost, bohatství, solidarita, vytrvalost, sebevědomí, pokora, pravdomluvnost a zdvořilost jsou ctnosti, které jsou zde vysoce ceněné.

V této společnosti fungují rovná práva – ženy mohou volit, ale nepanuje zde agresivní feminismus, vztah muže a ženy je o spolupráci a vzájemném doplňování se, ne o soutěži, žena je ráda, když jí muž podrží dveře, navleče kabát nebo za ní zaplatí v restauraci. Mnoho žen je hrdo na to, že jsou doslova ženami v domácnosti – starají se o děti, vychovávají je, učí je, starají se o domácnost (ano dokonce umí vařit a pravidelně uklízí) a díky vzájemnému respektu jim s tím jejich manželé rádi pomáhají. Tyto ženy nejsou ani hloupé, ani nevzdělané. Dále se učí, mnoho z nich dokonce zvládá práci přes internet. Jsou věrnými manželkami, skvělými matkami a elegantními společnicemi.

Taková společnost mezi sebe ráda přijímá nové lidi z celého světa, ale pouze takové, kteří deklarují, že skutečně chtějí žít v takové společnosti a takové kultuře a dennodenně to také dokazují. Není zde diskriminace, ale ani zbytečné kvóty.

V této společnosti má šanci opravdu každý, klade se důraz na rovné příležitosti a demokracii – i proto je velice podporováno veřejné vzdělání hrazené z veřejných rozpočtů.

Možná vám to připomíná i dnešní realitu některých částí světa (osobně si umím představit, že se tomu blíží třeba Bavorsko, Švýcarsko nebo mnohé oblasti ve Spojených státech).

A co vy? Líbí se vám taková společnost? Myslíte si, že je reálné k takové dospět, nebo je to pouhá utopie? A má pro konzervativce 21. století smysl, aby usiloval o prosazení takové společnosti v masovějším měřítku, nebo by si měl raději najít takové místo na zemi a začít to žít? A co takhle obojí?