Zobrazují se příspěvky se štítkemliberalismus. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemliberalismus. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 4. června 2015

Má stát právo zakázat kouření v restauracích?

zdroj: wikipedia (cc)
Není pochyb o tom, že kuřáci omezují svobodu, poškozují zdraví a znehodnocují majetek nekuřáků. Proč je přesto neliberální plošně zakazovat kouření ve všech restauracích?

Základem liberální filozofie, k níž se většina lidí na Západě i naše země hlásí, je to, že člověk může dělat cokoliv, co neomezuje nebo nepoškozuje druhého, jeho práva a svobody. Je evidentní, že kuřáci je svou činností omezují a může se zdát nesmyslné se jich de facto zastávat.

Jenže rozhodujícím argumentem, proč nemůže být liberál pro plošný zákaz kouření, je to, že restaurace je sice v podstatě veřejně přístupný prostor, ale v žádném případě není prostorem veřejným. Je to soukromý podnik, v němž si může majitel o regulaci kouření u svých hostů rozhodovat sám. Není to ale tak jednoduché, protože i pro zákaz se nabízí celá řada kvalitních argumentů.

Proč být pro zákaz?

Osobně jsem nekuřák. Kdybych neřešil i ideový a filozofický rozměr politiky a jen slepě hájil své zájmy, byl bych okamžitě pro. Člověk má sice volbu, ale primárním faktorem pro výběr restaurace, baru či hospody není to, zda je kuřácká či nekuřácká. Navíc ze sociálně-psychologického hlediska, jde-li člověk v rámci skupiny svých známých či kolegů do nějakého podniku, tak nemusí být vždy snadné prosazovat ten nekuřácký. Zvlášť, jsou-li v dané skupině i kuřáci. A zvlášť, je-li to nový kolektiv, kde je v českém prostředí úvodní strategií spíše zapadnout, než být potížistou. Ale toto za nás pochopitelně nemusí řešit stát.

Daleko důležitější argumenty pro plošný zákaz jsou ty zdravotní. Tvrdí se, že v zemích, kde k zákazu přistoupili, došlo ke snížení počtu kuřáků, ale i počtu infarktů, poklesu nemocnosti či pracovní neschopnosti atp. První argument nemůže být pro liberála přijatelný, protože stát tady není od toho, aby vychovával dospělé občany a ani od toho, aby prosazoval svůj morální pohled na svět. Navíc se zdá, že pokles kuřáků v důsledku zákazu nemusí být automatický. Argument zdravotní by přijatelný být mohl, pokud by neexistovaly nekuřácké podniky, jenže ty existují.

Kvalitní je taktéž sociálně-demokratický argument, že stát by zákazem chránil zaměstnance těchto podniků. Jenže ten padá ve chvíli, kdy si přiznáme, že i zaměstnanec je svobodný člověk, který si své pracoviště může vybírat. Jistě to nemusí být zvlášť v chudých krajích jednoduché, ale i tam existuje možnost své povolání změnit nebo se přestěhovat. Zní to tvrdě, ale je to tak. I když na druhou stranu je tento argument silný, pokud se shodujeme na tom, že stát má zakazovat kouření na pracovištích, a zde by byla evidentní nerovnost.

Kdo preferuje demokracii a vůli lidu před svobodou a právy jednotlivce, by mohl argumentovat tím, že je ospravedlnitelné být pro plošný zákaz, protože podle několika výzkumů je většina občanů naší země pro. Nicméně taková argumentace je pro liberála opět nepřijatelná. Demokracie nestojí nad svobodou. A nekuřák nemusí kuřácký podnik navštěvovat.

Pak je ale i celá řada dalších spíše úsměvných argumentů typu, že všechny vyspělé země to tak mají, proto bychom to měli mít taky. To skutečně nemůže být klíčový argument. Navíc to asi není tak úplně pravda. A zaznamenal jsem i názor, že podnik je sice v soukromém vlastnictví majitele, ale už ne vzduch, který se tam nachází, protože ten je volným statkem. Takový argument mi přijde absurdní. A nepřesný je i argument, že stát dnes vynucuje různé hygienické normy, a tím omezuje svobodu podnikání. Jenže je rozdíl, zda by zákazník musel kontrolovat zázemí kuchyně, nebo si všimnout cedulky, o jaký typ ne/kuřáckého podniku se jedná.

Proč být proti zákazu?

Pojďme si nicméně připomenout pár úsměvných i vážných argumentů proti. Není možné argumentovat tím, že to některé podniky zruinuje, jako se tomu údajně v některých zemích stalo. Je sice nepříjemné, že stát svým opatřením může způsobit krach některých firem, ale ten by mohl přivodit třeba i tím, že by zavedl základní hygienické normy atp., a přesto by to mohlo být ospravedlnitelné. Podobné je to i s argumentem o případném zvýšení nezaměstnanosti. Ten není v zemi se svobodným trhem na místě.

Za úsměvné, byť do jisté míry za relevantní, považuji i argumenty, že stát by zákazem ostrakizoval určitou skupinu obyvatel, že by z kuřáků dělal občany druhé kategorie. To by skutečně dělal. Jenže především je ze sebe dělají kuřáci samotní. Neexistuje důvod, proč by museli kouřit. Jak fyzicky, tak psychologicky se lze této drahé a kuřákovi i druhým škodící závislosti zbavit. Domnívám se, že není normální kouřit. Na druhé straně stát nemá restriktivními zákony dospělé poučovat o tom, že si nemají ničit svoje zdraví. U cigaret je ale problém, že tím často neškodí pouze sobě.

Slabý je taktéž argument, že zákazem kouření uvnitř budou kuřáci vyhnání na chodníky před restauracemi, a tedy budou dětem ještě víc na očích a pro chodce a obyvatele domů nad podniky ještě víc obtěžující. A to především proto, že stát to může zakázat i tam. Taky je nepříjemné, že by stát opět v krátké době měnil pravidla, ale tady by změna asi byla trvalejší.

Rozesmál mě ale argument, že je třeba zachovat tradiční českou hospodskou kulturu. Nevím, řekl bych, že bez cigaret by byla lepší, snad i kulturnější. K tomu je třeba připomenout argument, že český člověk si najde způsob, jak zákon obejít, a hospody a restaurace se třeba přejmenují na různé kluby a spolky. I s tím by si ale zákon mohl poradit.

Podstatné jsou ale argumenty, že trh postupně tento problém dokáže řešit sám. Po nekuřáckých podnicích je prostě poptávka a v poslední době již nebývá takový problém na ně narazit, nebo je jednoduše vyhledat. Komplikace ale může být v nutnosti platit další úředníky a kontrolory, kteří by dodržování zákazu museli hlídat. To by ale asi mohl vyřešit i strach z tvrdých trestů.

Dobrý argument proti zákazu je ten, že by mohl poškodit ty podniky, které lidé navštěvují právě proto, že nabízejí přidanou hodnotu tím, že jsou nekuřácké. Nicméně liberální stát tu (v drtivé většině případů) nemá být od toho, aby své zákony šil na míru zájmům vybraných skupin.

Nezbývá, než připomenout onen klíčový liberální argument proti zákazu, který je skutečně relevantní. A sice, že restaurace, hospody, bary atp. nejsou veřejným prostorem, ale soukromým podnikem, v němž si o regulaci kouření může rozhodovat majitel, a do něhož hosta nikdo nenutí vstupovat. Navíc pokud by i zákon chtěl označit soukromý podnik za veřejný prostor, tak je otázkou, na kolik by byl v souladu s ústavou.

Co bychom měli dělat především?

Pro mě osobně z toho vychází, že nelze být pro. Nicméně řada argumentů, které plošný zákaz obhajují, je natolik silná, že nemohu být ani proti. Pokud bych o tom hlasoval, a byla by ta možnost, tak bych se po přednesení těchto argumentů zdržel. Měl-li bych říct pouze ano nebo ne, pak bohužel převažuje síla argumentů proti.

Sice bych radši žil v zemi, kde plošný zákaz platí, a kde bych po příchodu ze setkání s přáteli, známými či kolegy nemusel trpět nasmrádlé oblečení ani se obávat, že se zase o nějakou dobu zkrátil můj život v důsledku pasivního kouření, ale ještě raději bych žil spíše v takové zemi, kde je většina podniků nekuřáckých i bez státního zákazu.

Je-li tedy pro liberála nepřijatelné (protože ne nutné) zakazovat kouření v soukromých (byť veřejně přístupných) podnicích, je na místě se ptát, kde by onen zákaz přijatelný být mohl. A to dle mého na skutečně veřejných místech a tam, kde se pasivnímu kouření druzí nemohou bránit. V prvním případě jde o chodníky, venkovní posezení před podniky, zastávky, parky atp. V druhém například o balkóny v poschoďových domech a na zvážení je i ochrana dětí před kuřáky-rodiči v jejich bytech, autech atp.

Jenže, pak si řekněme, že to by kuřáci už nemohli kouřit skoro nikde. I když nějaká místa by se pořád ještě našla. Třeba střechy, speciální klimatizované kuřárny jako v Japonsku nebo právě ty soukromé kuřácké podniky. Vím, že je to vůči kuřákům tvrdé, ale je nutné si uvědomit, že to nejsou oni, kdo tady trpí kvůli jejich kouření. A to prostě proto, že oni kouřit nemusejí, ale nekuřáci se tomu často vyhnout nemohou.

Bylo by tedy ideální, aby lidé sami postupně kouřit přestali, a to zejména na místech, kde tím obtěžují druhé. Restaurace a podobné podniky by si zase mohly vzít příklad z nápadu jednoho majitele, který v Máte slovo vysvětloval svůj důvod, proč u nich kouření dobrovolně zakázali. Udělali si mezi hosty průzkum podle toho, jakou měli útratu, a spočítali si, co se jim vyplatí více. Možná je na čase začít neviditelné ruce trhu a lidské svobodě zase trochu více důvěřovat.

Odkazy k tématu:

- Máte slovo z 2008, 2013 a 2015
- názory poslanců - 78 % zákaz vítá; názory zde a zde
- analýza Liberálního institutu
- stránky odpůrců zákazu
- univerzitní výzkum k postojům ohledně kouření
- zákaz kouření na Wikipedii


pátek 27. února 2015

Může mít hnutí ANO nějaké ideje?

Zdroj: Wikipedia (cc)
Pravicová strana se sociálním cítěním? Středopravicoví liberálové? Nebo banda bezhodnotových kariéristických StBáků z Agrofertu? Hnutí s Babišem stojí a padá. Nebo ne?

Možná bych tento článek neměl psát. Proč pomáhat k úspěchu zrovna Babišovu hnutí? Jakékoliv ideje, které bude mít, budou zřejmě jen kecy, které nikdo nebere vážně, podle nichž nikdo nejedná, ale které občas pomohou v marketingu. Chtělo by se dodat - tak jako tomu řadu let bývalo i u ODS a ČSSD.

Jenže vždycky existuje šance, že v členech a voličích ANO se objeví smysl pro demokracii a čest. Že jakmile si všimnou, že Babiš škodí (ačkoliv aktuálně stále aspoň v marketingové rovině pomáhá), tak jej prostě odstaví od moci a my budeme mít v pravém středu ideově zajímavou stranu. A alespoň ta malá šance, která tu je, by se měla využít.

Slušní nebo poslušní?

Tak a teď k tomu, proč si myslím, že se to nepodaří. Ve vedení ANO by měli zasednout lidé jako Ivan Pilný, Jiří Hlavatý či Martin Stropnický. Místo toho tam s největší pravděpodobností budou Faltýnek a Kleslová. Oba svého času politici za ČSSD. První Babišův člověk z Agrofertu, druhá bývalá příslušnice StB.

Pokud bude do vedení ANO zvolena Kleslová, očekávám, že všichni slušní lidé, kteří to v ANO myslí dobře, okamžitě ukončí své členství a zákonodárci založí nový klub. Prostě není možné, aby v čele strany, která se označuje za pravicovou a liberální, byl někdo s takovouto minulostí. Už to, že nikomu nevadí, že je v čele pražské organizace, je ovšem zarážející a napovídá nám to, že procitnutí se v ANO bude konat asi až později. Ironicky se chce dodat - až začnou klesat preference a ubývat koryta.

Ale o tom, co je na hnutí ANO problematického, jsem psal už několikrát. A nejen já. Nehorázný střet zájmů a napojení na Agrofert, podmaňování si masmédií, násilné vyhazování kritiků z debaty, extrémní propaganda, vymývání mozků a profesionální marketing. Kult vůdce, řízení shora, absence vnitřní opozice. A dalo by se pokračovat. Nicméně tento článek je spíše o idejích a programu.

Politické ideje

Když jsme u toho, tak ANO se hlásí k pravici se sociálním cítěním, k modernímu evropskému liberalismu, je členem evropské frakce ALDE. Možná by rádo vypadalo jako dánská Venstre, britští Liberální demokraté, němečtí Svobodní demokraté, rakouští NEOS, australští Liberálové a možná tak trochu i jako američtí Demokraté. Ostatně s nimi toho mají v současnosti dost společného. Například charismatického populistu v čele a tehdejší étos změny a naděje.

Ve skutečnosti je ale ANO spíše stranou, která by se dala ideově zařadit jako středový/centristický populismus. Tedy bezhodnotový marketingový projekt okolo výrazného (a často bohatého) lídra, který je schopen jít do koalice s každým. A skutečně i v tomto dokáže být konkurencí ČSSD. Jít ve městech velikosti Havířova do koalice s komunisty a označovat se za protikorupční středopravicovou stranu, to chce odvahu. Nebo aspoň zvýšenou schopnost odolat vlastní soudnosti. Už se těším na krajské volby.

Každopádně zpět k politice ANO. Babišovy výmluvy, že musí zvyšovat daně, zvedat minimální mzdu, prosazovat více regulací, najímat více státních zaměstnanců, zvyšovat sociální dávky, rušit regulační poplatky a ztěžovat život živnostníkům a malým podnikatelům jen proto, že je v koalici s levicovou ČSSD, jsou samozřejmě trapné a liché.

Jeho preference jsou takové, že kdyby mu na této zemi a jeho voličích záleželo více, než na svém korytu, tak by mohl okamžitě vyvolat předčasné volby a sestavit koalici s pravicovými stranami. Ostatně s TOPkou toho má ANO společného víc, než si myslíme. Konec konců ke středopravicové koalici by ani nové volby nepotřeboval.

Jenže Babiš má patrně větší ambice. Snad věří, že se mu podaří ty volby vyhrát absolutně nebo změnit volební systém tak, aby mohl vládnout sám. I to se teoreticky může podařit. Cílená diskreditační kampaň na politiky z demokratických stran spojená s dokonalou prezentací pár vlastních úspěchů a je to. Ostatně i mezi svými by asi našel pár lidí, kteří se sbíráním kompromitujících materiálů na opozici mají bohaté zkušenosti.

Rozdíl mezi ANO a ODS

Nicméně k tomu, co středové a pravicové voliče u ANO ještě stále drží. Ta strana symbolizuje něco, co zejména ODS stále nechápe. A sice úsilí o transparentní a úspornou správu státu. Že to zní z úst divize Agrofertu směšně, je samozřejmě druhá věc. Jenže Babiš má i výsledky.

Nějak si nepamatuju, že by za vlády ODS bývaly zvykem věci typu, že policií obviněný politik okamžitě odstoupí a než bude soudem očištěn, tak je ze strany vyloučen. Že by ministerstva pod jejím vedením začala na internetu zveřejňovat smlouvy a faktury. Že by se začalo dělat něco s tím, že se firmy po léta vyhýbají daňovým kontrolám skrze umístění svého sídla v Praze.

Stejně tak za vlády ODS nebyl přijat služební zákon, nepodařilo se odkoupit pozemky od farmářky Havránkové, neřešilo se větší zdanění hazardu, problém s ubytovnami, nezveřejňovaly se digitálně platy a odměny úředníků, nevyvíjelo se úsilí na snížení vlivu lobbistů v parlamentu atp.

A to jsou věci, které středopravicoví voliči dnes na hnutí ANO a této vládě mohou právem oceňovat. Navíc skrze osobnost Babiše jim dává něco, co od dob Klause a trochu i Topolánka nezažili. Úspěšného a sebevědomého alfa samce, který v životě něco dokázal, který je ukázkovým archetypem pravicového lídra. Vstává brzo ráno, aby cvičil a udržoval si zdravý životní styl, je bohatým podnikatelem, který zaměstnává stovky lidí.

ANO proti zájmům svých středopravicových voličů

Tak a abych nás v opojné náladě z Babišových úspěchů nenechával příliš dlouho, tak teď k tomu, čeho se takový volič naopak musí děsit, kvůli čemu musí ANO přestat volit, nebo do něj vstoupit a hlasitě křičet, že je to špatně a musí začít usilovat o to, aby se to okamžitě začalo dělat jinak.

Pojďme na to. Jak může strana, která se označuje za liberální a pravicovou zavádět jednotné přijímačky na střední školy, prosazovat povinný předškolní ročník, vytvářet povinnost firem hlásit pracovním úřadům volná pracovní místa, nutit podnikatele, aby každý měsíc hlásili DPH, zavádět registrační pokladny, nutit zákazníky, aby si brali účtenky, prosazovat nutnost prokázat vlastní majetek na základě presumpce viny, chtít kvóty v dozorčích a správních radách velkých firem, plošně zakazovat kouření v soukromých restauracích a ještě to nelegitimně označovat za veřejný prostor?

Jak může taková strana do očí lhát, že po mnoha letech snižuje státní dluh, a to způsobem, že naprosto hazarduje s penězi, které ministerstvu financí vůbec nepatří? Jak může vůbec středopravicová strana dělat v době ekonomického růstu stomiliardové schodky rozpočtu? Jak může vůbec nějaký schodek dělat a jak je možné, že už konečně nezačíná dluhy splácet? Jak může rušit druhý pilíř důchodového systému, aniž by přicházela s řešením problému, který za pár let způsobí státní bankrot?

Jak může vytvářet další komplikaci typu třetí sazba DPH, aby ji v zápětí měla v úmyslu hned zrušit? Jak může jinde lhát o tom, že nebude zvyšovat daně, přičemž tak činí. Navíc porušuje sociální dohody nejen na tripartitě při rozsáhlejším zvyšování minimální mzdy, ale i tím, že ponechává v platnosti onu (prý) dočasnou 7% solidární přirážku pro lidi s vyššími příjmy.

Jak může zároveň zvyšovat počet úředníků a stejně tak vytvářet zákony, které jen dále zvýší rozsah státní správy a byrokracie? Jak se může chlubit tím, že zlepšila výběr daní, když to podle všeho není pravda? Jak může říkat, že zvyšuje investice, když jsou nižší než za předchozích vlád?

Jak může rušit regulační poplatky ve zdravotnictví, odmítnout vytvořit lepší podmínky pro zadávání státních zakázek, pár dní před koncem roku nevědět, jaké daně od prvního ledna vlastně budou? Jak může podporovat nečitelnou či někdy až škodlivou zahraniční politiku? Jak může umožnit sedět ve vládě bývalým StBákům a především a ze všeho - jak může tolerovat tak obrovský střet zájmů, který Babiš a jeho lidi prostě předvádějí, a který v civilizovaných demokraciích nemá obdoby? To se pak ta aura úspěšného alfa samce trošku rozpouští, je-li závislá na nemorálních normalizačních kontaktech a dnešních morálně rozporuplných státních dotacích.

Stane se ANO zavedenou stranou?

Kde jsou všichni ti demokraté, liberálové a středoví pravičáci se sociálním cítěním, aby tuto politiku svých vládních a parlamentních představitelů hlasitě kritizovali? Ano, jsem přesvědčen, že hnutí ANO může mít politické ideje. Leccos už jsem naznačil výše. U koho v Evropě a jinde na západě hledat inspiraci. Většina voličů, na které ANO cílí, se pravděpodobně považuje za středopravicové liberály. Potenciál převzít je ODS na delší dobu, tady podle mě existuje.

Jen mám dva velké důvody se domnívat, že se to nepodaří. Nepatří mezi ně ani tak to, že by se ODS dokázala výrazně vzpamatovat. K té voliči ANO možná znovu přejdou, ale asi ne proto, že by většina lidí v ODS pochopila, proč jsou dnes 7% stranou. Ten důvod je v tom, že na sněmu uspěje Babiš, Faltýnek a Kleslová. Že nepůjde o to, zalíbit se středopravicovým liberálům, ale vyhrát volby, a tedy brát voliče i socanům a komunistům. A těmto stále více.

A druhý důvod je ten, že český středopravicový volič je velice nestálý. Bylo by sice hezké mít tady ideově ukotvenou stranu tohoto typu, jenže takový volič přebíhá od Občanského fóra a ODS k ODA, přes US-DEU a SNK ED k zeleným, TOP 09 a Věcem veřejným a dnes skončil v ANO. A domnívám se, že kvůli Babišovým chybám a politické nevyzrálosti a zbabělosti českých středopravicových liberálních politiků opět jen dočasně.


Související články:


pátek 21. března 2014

Sociálně-tržní ekonomika a ordoliberalismus

Často máme zmatek v některých pojmech politických idejí. Snažil jsem se tedy udělat si v tom trošku přehled a podívat se, jak to je alespoň podle (anglojazyčné) Wikipedie. Jaké jsou znaky sociálně-tržní ekonomiky a ordoliberalismu?

Sociálně-tržní ekonomika:

(původ v Německu, Adenauer, vycházení i z křesťanského učení)

- třetí cesta mezi klasickým liberalismem a sociální demokracií
- inspirováno ordoliberalismem
- volný trh považuje za naprostou nezbytnost
- ochrana soukromého vlastnictví
- svobodný zahraniční obchod atd.
- důchodové pojištění
- univerzální zdravotní péče
- pojištění v nezaměstnanosti
- pojištění kombinací příspěvků zaměstnance, zaměstnavatele a vládních dotací
- nastaveny politiky zaměstnanosti, bydlení a vzdělávání
- snaha o balancování přerozdělování příjmů
- anti-monopolní zákony atp.
- ekonomický humanismus

"... development of the Social Market Economy as a viable socio-political and economic alternative between the extremes of laissez-faire capitalism and the collectivist planned economy not as a compromise, but as a combination of seemingly conflicting objectives namely greater state provision for social security and the preservation of individual freedom. ..."


Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Social_market_economy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C4%9B_tr%C5%BEn%C3%AD_hospod%C3%A1%C5%99stv%C3%AD


Ordoliberalismus:

- německý kompromis mezi sociálním liberalismem a neoliberalismem (klasickým liberalismem)
- respekt k volnému trhu
- stát musí vytvářet vhodné právní prostředí pro ekonomiku
- zajišťovat zdravou soutěž
- skrze měřítka, která se drží tržních principů
- což dává základ jeho legitimitě
- boj proti monopolům a oligopolům, které by podvracely výhody tržní ekonomiky
- ale taky by podpopávaly dobré vládnutí, protože silná ekonomická síla by se mohla transformovat v politickou sílu
- monetární politika je zodpovědností centrální banky
- stejně jako úsilí o měnovou stabilitu, nízkou inflaci; a má nezávislý status na politické moci
- balancování daňových příjmů proti vládním výdajům je práce vlády
- makroekonomickou politiku řeší zaměstnavatelé a odbory
- stát má zajišťovat ekonomický pořádek, ne řídit ekonomické procesy
- kombinace svobodného podnikání a vládních regulací pro zajištění férové soutěže
- snaha o minimální konfiguraci životně důležitých (energetických) zdrojů
- a co nejmenší progresivní zdanění
- důraz na privatizaci veřejných služeb a jiných veřejných podniků
- asi i zákony o minimální mzdě a určitá míra přerozdělování bohatství
- snaha o kombinaci svobody a pořádku

Zdroj:
http://en.wikipedia.org/wiki/Ordoliberalism

PS. Výpisky vznikly v rámci prokrastinace práce na bakalářce. Případné nepřesnosti klidně uvádějte na pravou míru v diskuzi.

 

úterý 22. října 2013

Chtěl bych volit ODS, ale…

Možná si říkáte, že uvažovat o volbě kmotrovské ODS dnes může jenom naprostý idiot. Nebo taky člověk,
který uvažuje strategicky. Který chce, aby ve sněmovně zbyla i nějaká konstruktivní opozice. Jaká jsou pro a proti?

Podle všeho ODS v příští vládě nebude. Pokud se do sněmovny dostane, bude v opozici. V důležité opozici. Proti Zemanovi, proti levici, proti účelovým a populistickým stranám. V čele s Miroslavou Němcovou, která – bohužel – nebude premiérkou. ODS bude ideovou a principiální hrází proti hradním, vládním a jiným nesmyslům. Bude důležité, aby její argumenty byly v příští sněmovně slyšet. Bez ohledu na to, jestli bude mít procent šest nebo osm, tak ji tam potřebujeme. Jenže jaká je?

ODS ideová

Chtěl bych ji volit, protože reprezentuje ideje, se kterými se dokážu ztotožnit. Jen si ji poslechněme – „Naší výhodou oproti konkurenčním stranám je i dlouhodobě neměnný, na jasných liberálních, konzervativních a eurorealistických idejích a principech postavený politický program.

Středobodem našeho programu, ale i více než dvacetiletého snažení a působení ODS v naší zemi, je ochrana svobody a nedotknutelnosti soukromí. Jsme zastánci soukromého vlastnictví, nízkých daní a omezeného přerozdělování veřejných financí. Dlouhodobě naopak bojujeme proti nadbytečným regulacím a obtěžujícím intervencím státu do života občanů. Důraz na tyto hodnoty ovšem neznamená, že ODS nechápe v určitých situacích nenahraditelnou roli státu. Stát plní řadu funkcí především v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti, hájí naše národní zájmy na mezinárodním poli, poskytuje občanům velké množství služeb. V těchto oblastech musí být stát silný a občané v něj musí mít důvěru.“

Nebo dále – „Jako strana konzervativní garantujeme, že všechny naše návrhy vycházejí z realistických odhadů a prognóz, které bude možné uskutečnit. Zásadní změny budeme činit, pouze pokud budou nezbytně nutné a budou moci fungovat v delším časovém horizontu. V této hektické době a relativizaci naše společnost stabilitu velmi potřebuje.“ Krása, že?

ODS programová

Ale je toho víc. Když si čtu její program, jen zřídka nacházím něco, s čím bych nějak výrazně nesouhlasil. Spíše naopak. Svět, který je vylíčen v programu ODS, se mi líbí. Dokáže reflektovat svobodu jednotlivce, zakotvení naší země v západní civilizaci, klade důraz na vzdělání a hodnotově je v rámci umírněného liberalismu i konzervatismu.

Dokonce i z hlediska přístupu k Evropské unii se mi zdá, že zastává ODS nejlepší postoj. Eurorealistický. Že EU ano, ale takovou, jakou (by) měla být – tedy ne kontinentálním sociálním státem s centralistickou byrokratickou mašinérií, ale místem pro co nejjednodušší obchodování, volný pohyb osob, co nejnižší administrativní zátěží pro podnikání atp.

ODS nabízí program, který by mohl být výhodný pro lidi pracovité a poctivé, pro rodiny s dětmi, pro malé a střední podnikatele a živnostníky, pro zaměstnance, kteří na sobě makají, ale i pro mladé a seniory. Dalo by se z něj vybrat pár zajímavých věcí:

  • vyrovnaný rozpočet do roku 2020 a prosazení finanční ústavy
  • sjednocení dnešních daní a odvodů pojistného u OSVČ do jedné předem stanovené paušální platby
  • zachování rovné daně pro všechny
  • postupné zrušení daně z převodu nemovitosti
  • ne evropským daním
  • sloučení dalších ministerstev
  • větší transparentnost veřejných zakázek
  • zasílat data jednomu, ne třem úřadům
  • zjednodušení zakládání společností
  • nepřipuštění dalšího zvýšení minimální mzdy, kterou považuje ve svém důsledku za asociální
  • možnost převést část důchodového spoření vlastním rodičům
  • kdo se dopustí přestupku do 5000,- třikrát v řadě, bude souzen pro trestný čin
  • podpora přínosné imigrační politiky (přijímat ty, kteří jsou přínosem, ne ty, kteří by chtěli zneužívat sociální systém)
  • zjednodušení a pročištění právního řádu
A taky něco k EU: „Zasadíme se o to, aby čeští zástupci reprezentovali Českou republiku v Bruselu a ne Brusel v České republice. … Nechceme, aby naši senioři dopláceli na mnohem bohatší řecké důchodce, kteří si v posledních letech místo šetření užívali luxusu. ODS také nepřipustí, aby vklady tuzemských daňových poplatníků a střadatelů posloužily jako záruky za dluhy zahraničních bank v důsledku vzniku jednotného evropského dohledu.“

ODS reálná

Jenže program je jedna věc, reálie této strany druhá. Když se díváme na ODS, je třeba vnímat ještě několik dalších aspektů. Tím prvním je to, že řadu věcí, které prosazuje ve svém programu, mohla už dávno prosadit během uplynulých sedmi let, když byla ve vládě. Jakou mají její příznivci záruku, že to všechno nejsou jen fráze hrající na city pravicových voličů?

Druhou věcí je to, že ODS se sice hlásí ke klasickému liberalismu a hodnotovému konzervatismu, ale v myšlení jejích politiků, členů a voličů je to často spíše naopak. Tedy snaha konzervovat to, co vyhovuje jim, ne prosazovat to, co by mohlo být spravedlivé pro všechny. Ze strany principů se někdy stává spíše stranou privilegií.

Mediální polokmotři?

Třetí věcí je pak problém s kmotry. Někteří její politici nebo členové by nám jistě tvrdili, že žádní takoví neexistují, a pokud ano, ať přineseme konkrétní důkazy. Bez ohledu na to, zda na modré kmotry věříme, nebo je považujeme jen za mediální fikci, jsou právě oni důvodem, proč dnes lidi ODS nechtějí volit.

Ti opravdu nebezpeční jsou zřejmě v pozadí. Minimálně teď na kandidátkách nejsou. Nicméně i v těchto volbách tam má ODS takové kandidáty, o kterých si lidé myslí, že by kandidovat neměli. Jsou to často lidé už na první pohled nesympatičtí - Martin Kuba, Pavel Blažek, Petr Bendl, Marek Benda

S Blažkem v zádech

Přiznám se, že když jsem se dozvěděl, že profesor Petr Fiala bude lídrem kandidátky v Jihomoravském kraji, začal jsem vážně přemýšlet, že si vyřídím voličský průkaz a budu volit v Brně. Jak na univerzitě, tak na ministerstvu školství udělal Petr Fiala spoustu dobré práce. Navíc hlas idejí, které reprezentuje, budeme v příští levicové a populistické sněmovně velmi potřebovat. Bude tam vracet rozum, umírněnost a důraz na to, jaká by politika měla být.

Co mě však tehdy docela odradilo, byla právě informace, že kontroverzní Pavel Blažek bude dvojkou kandidátky. Pro mě trošku nepochopitelně na tom Petr Fiala nevidí nic divného, spíše se Blažka zastává. Ovšem jen z informací, které se o bývalém ministru spravedlnosti dají přečíst na Wikipedii, mi přijde jako člověk, který je nevolitelný. Uklidnit se můžeme tím, že voliči ODS umí kroužkovat a Pavel Blažek se do sněmovny nakonec nedostane.

V každém případě je to právě Petr Fiala, kdo může být do budoucna novým lídrem české pravice. Vzdělaný člověk, pravicový intelektuál, se zkušenostmi nejen z akademické sféry, ale i z vrcholného managementu a konec konců také z politiky. Nemluvě o tom, že jeho vize o tom, jak má vypadat pravicová politika ve 21. století, je něčím, co navrací ideje do marketingově-mediálního vzduchoprázdna české politiky.

Co ale na ODS nepochopím?

Proč nemá transparentní účet? Proč si nezvolila Miroslavu Němcovou jako předsedkyni již před volbami? Proč odmítá hlasovat pro některé zákony, které by mohly pomoci bojovat s korupcí? Proč nechce odstranit anonymní akcie? Proč podle Volební kalkulačky prosazuje internet zdarma pro všechny?

Pravicovému voliči může ale vadit i něco dalšího. Přestože ODS vychází z podobných ideových pozic, liší se například od Svobodných ve dvou věcech. Svobodní chtějí radikálně změnit vše tak, aby to bylo v souladu s idejemi klasického liberalismu, libertarianismu či euroskeptismu. ODS však akceptuje realitu současnosti - že naše země je do značné míry sociálním státem, a tuto skutečnost nechce výrazně měnit. V jejím programu bychom dokázali nalézt spoustu spíše sociálně demokratických prvků, přestože tím hlavním východiskem je alespoň kladení důrazu na to, aby pravicové hodnoty byly také slyšet, aby byl sociální systém co nejadresnější, aby úspěšnější část společnosti nebyla výrazně stahována těmi méně úspěšnými.

Což ale může být další problém a rozdíl mezi těmito dvěma stranami. ODS se dá vnímat právě jako strana jen pro ty úspěšné, vzdělané, s vyšší inteligencí, lepším sociálním postavením, kvalitnějším genetickým materiálem či zkrátka s vyššími příjmy. Její voliči někdy mají až namyšlenou potřebu zdůrazňovat, že jsou v něčem lepší. Je to taková podobná vlastnost jako závist a třídní nenávist na opačné straně spektra. Taková post‑komunistická zaostalost českého pravicového elektorátu. Ale zpět k tomu pozitivnímu.

ODS vládní

Pojďme si představit, že žijeme v normální demokratické zemi, jako je třeba Německo nebo Velká Británie. Dvě volební období po sobě jsme měli ve vládě naši hlavní pravicovou stranu. Té se podařilo něco prosadit, něco pokazit.  Nyní před nás předstupuje a chce, abychom jí vystavili účet. A protože kromě návrhů pro budoucnost najdeme v programu ODS také informace o tom, co její lidé v uplynulých letech prosadili, pojďme si to nyní shrnout (případně to vyvrátit, pokud něco z toho není pravda):
  • „Občanská demokratická strana je a vždy byla tahounem v oblasti elektronizace veřejné správy. Po roce 2006 to bylo právě Ministerstvo vnitra, na jehož půdě vznikl eGON jako symbol Czech POINTU, datových schránek, základních registrů a komunikační infrastruktury.“
  • „… dokázala v minulém volebním období prosadit řadu pozitivních změn v živnostenském zákoně, které zjednodušují život podnikatelů. Jedná se např. o zavedení centrálního registračního místa, kde při zahájení podnikání vyplňuje živnostník na jednom místě přihlášku pro finanční úřad, VZP a okresní správu sociálního zabezpečení, zavedení jedné široké živnosti nebo zrušení povinnosti označovat provozovnu zvláštním identifikačním číslem.“
  • „Přes všechny mediální i skutečné kauzy je zřejmé, že to byla vláda ODS, za které se prokazatelně zvýšila nezávislost státních zastupitelství.“
  • „Občanské demokratické straně se díky konkrétním změnám zákonů podařilo zkrátit trestní i občanskoprávní řízení před českými soudy.“
  • „Díky snížení odměn exekutorů, které Občanská demokratická strana prosadila, se podařilo v letošním roce snížit počet exekucí o třetinu.“
  • „Vztahy České republiky se sousedními státy se za vlád pod vedením ODS dostaly na zatím nejvyšší úroveň. Německo je nejenom naším největším odbytištěm výrobků, ale také partnerem prosazujícím rozšiřování volného trhu a zdrženlivou fiskální politiku na evropské úrovni.“
Taky bychom mohli přidat i další věci. Nečasově vládě pod vedením ODS se – sice nakonec trošku ironicky - podařilo zabojovat s korupcí. Byl to právě ministr spravedlnosti za ODS, který jmenoval do funkce nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Nemluvě o silně pro-západní, pro-americké i pro-izraelské zahraniční politice už od dob Topolánkovy vlády. Co by za to pravicoví voliči v západní Evropě dali?

Chceme-li tedy soudit přibližně sedm let pravicové vlády v čele s ODS, buďme důslední. Nemluvme jenom o kmotrech a směšných ministerských figurách typu Řebíček, skandálech Fischerovy vlády, kauzách na ministerstvech pod vedením koaličních partnerů z VV či TOP 09, nepovedené důchodové reformě. Mluvme i o zdařilém předsednictví v EU, o prosazení církevních restitucí, o snaze mít u nás americký radar, o stabilizaci ministerstva školství i dopravy, o jmenování Lenky Bradáčové, o snahu, aby občan na výplatní pásce viděl celou cenu své práce.

Takhle by měla ODS před voliče předstoupit. Prostě říct – za naší vlády se nám podařilo to a to a v následujícím období chceme nadále pracovat na těch a těch věcech.

Společně proti ODS

V současnosti můžeme pozorovat politologicky zajímavý jev. Tzv. „pravda a láska“ je zajedno s Klausem. Proti ODS. (Levicově) liberální střed a národně-konzervativní pravice alespoň zde jednou jsou. Skoro to vypadá, že být dneska sympatizantem (co teprve členem) ODS už je považováno za horší, než být členem komunistů. A v intelektuálně-kreativních kruzích by možná bylo bezpečnější nosit rudé tričko s Che Guevarou než placku s Mirkou.

Možná o důvod víc, proč volit ODS. Na protest. I z hlediska historického kontextu. V osudných volbách v roce 1946 nesměly kandidovat pravicové strany. Vzhledem k tomu, že naše Zemanem ovládnutá, a tedy stěží demokratická levice bude mít společně s Babišem (někdo by řekl Burešem) téměř jistě ústavní většinu, ocitá se dnes naše země v podobné situaci. Jen málo stran asi bude po volbách hájit hodnoty západní civilizace. Kdo s tím ODS pomůže? TOPka? Lidovci? Kdo dál?

ODS opoziční

V každém případě, kdo se rozhodne přece jen volit v těchto volbách občanské demokraty, musí si být vědom jedné věci. ODS bude stranou opoziční (tedy doufejme). Její program se nám může líbit, ale naše země teď půjde jiným směrem. Poslanci ODS tady budou především od toho, aby ukazovali, že může existovat směr lepší.

Ostatně, ani tehdy, až bude ODS vládu za jedno, dvě, tři (snad ne více) volebních období přebírat, se jí bude takový program prosazovat hůře. Pokud nyní zvítězí socialistické, korporativistické či populistické strany, tak můžeme za pár let čekat zemi zadluženou, těsně před bankrotem, s vysokými daněmi, na státu závislém obyvatelstvu, se spoustou montoven. Tedy ne zemi sebevědomých a svobodných občanů - samostatných živnostníků, řemeslníků, podnikatelů či vzdělaných a vysoce kvalifikovaných zaměstnanců.

Proč má smysl volit ODS?

Jaké jsou výhody občanských demokratů oproti ostatním stranám? Na rozdíl od TOP 09 má početnou členskou základnu. Na rozdíl od ANO se hlásí k nějakým idejím. Taky má program. Umírněný a realistický. Uznává parlamentní systém, chce jej bránit a při takto nízkých volebních preferencích se za ní letos do sněmovny pravděpodobně dostanou jen opravdu kvalitní osobnosti.

Jako poslanci a stínoví ministři budou muset v následujících letech zdůrazňovat, proč jsme se před 23 lety vydali na cestu svobody, demokracie, právního státu a tržního hospodářství. Budou muset přesvědčit voliče o tom, proč - několik let možná líbivé - levicové a populistické recepty mohou být nakonec ke škodě nás všech.

Pro očistu ODS podle mě není nutné to, aby ze sněmovny vypadla úplně. Věřím, že mafiáni a kmotři na ni přisáti půjdou za mocí, která bude v příštích několika letech jinde. Že si ODS změní stanovy tak, aby o jejích lídrech mohli rozhodovat řadoví členové. A že ti – společně s úspěšnými politiky z komunální úrovně – budou za několik let opět připraveni ujmout se role, která straně s názvem občanská a demokratická v českém politickém a stranickém systému náležitě patří.


Čtěte také:


středa 2. listopadu 2011

Sociálně-konzervativní liberalismus

Je liberalismus ještě relevantní? Známe liberalismus klasický či moderní (sociální). Napadla mě však ještě jedna verze, která by mohla být pro mnohé lidi zajímavá. Nazval bych ji sociálně-konzervativním liberalismem. Co si pod tímto zdánlivě si protiřečícím pojmem představit?

Z čeho vychází klasický liberalismus? Podle Heywooda jsou základními prvky liberalismu – důraz na jednotlivce, svobodu či rozum. Liberalismus také věří v pokrok a má rád univerzalismus, toleranci a rozmanitost. V neposlední řadě je to také spravedlnost. Liberální stát je také charakterizován tím, že zdrojem legitimity je konsenzus ovládaných, existuje v něm ústavní vláda a funguje zde právní stát.

Důležité je také vnímání svobody jako negativní, respekt k osobnímu vlastnictví, oddělení politické moci od náboženství a přesvědčení, že stát je nutné zlo.

Stačí však pouze tento liberalismus (mnohdy nazývaný také neoliberalismem či pravicovým libertarianismem)? Nechybí zde sociální, hodnotový či vlastenecký rozměr? A jak by to mohlo vypadat s nimi?

Proč konzervativní?

Sociálně-konzervativní liberál by mohl věřit všemu předchozímu a zároveň by uznával důležitost příslušnosti k danému národu a byl by na něj hrdý. Mohl by také zároveň vyznávat konzervativní hodnoty, jako je například odpor k potratům, eutanazii, homosexuálnímu manželství, státní sexuální výchově či adopci dětí homosexuálními páry. Aby zůstal liberál, mohlo by mu být svým způsobem i jedno, zda jsou tyto věci zaopatřeny legislativně. Například by všemi možnými liberálními prostředky bojoval proti potratům (osvěta, kampaně, diskuze, atd.), ale už by např. nepožadoval jejich zákonný zákaz či kriminalizaci.

Druhým rozměrem je třeba to, že by takový liberál byl hluboce věřícím křesťanem, měl by 5 dětí a byl své ženě 100% věrný. Celkově by se choval slušně a umírněně.

A proč sociální?

Takový liberál by si velice uvědomoval důležitost solidarity s těmi méně šťastnými, které přirozené podmínky (špatné výchozí prostředí, špatná výchova atd.) velmi znevýhodňují, a chtěl by jim pomoci. Takový liberál by samozřejmě chápal, jak funguje volný trh, byl by třeba vzdělaný, a věděl tak, jak získávat obrovské finanční bohatství. Takový liberál by dával velkou část svých prostředků na vzdělávací projekty, na charitu či skutečně potřebným v jeho okolí. Ano, byl by srdcem velice levicový, avšak stále by požadoval malý liberální stát, který by primárně plnil roli právní a bezpečnostní, ale už méně (ideálně vůbec) by řešil záležitosti sociální, vzdělanostní, kulturní či jiné.

Jen si teď trošku říkám, zda to, pod čím si v českých poměrech dokážu představit pojem sociálně-konzervativního liberála, není ideál amerického konzervativce. Co myslíte?