Zobrazují se příspěvky se štítkemideje. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemideje. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 27. února 2015

Může mít hnutí ANO nějaké ideje?

Zdroj: Wikipedia (cc)
Pravicová strana se sociálním cítěním? Středopravicoví liberálové? Nebo banda bezhodnotových kariéristických StBáků z Agrofertu? Hnutí s Babišem stojí a padá. Nebo ne?

Možná bych tento článek neměl psát. Proč pomáhat k úspěchu zrovna Babišovu hnutí? Jakékoliv ideje, které bude mít, budou zřejmě jen kecy, které nikdo nebere vážně, podle nichž nikdo nejedná, ale které občas pomohou v marketingu. Chtělo by se dodat - tak jako tomu řadu let bývalo i u ODS a ČSSD.

Jenže vždycky existuje šance, že v členech a voličích ANO se objeví smysl pro demokracii a čest. Že jakmile si všimnou, že Babiš škodí (ačkoliv aktuálně stále aspoň v marketingové rovině pomáhá), tak jej prostě odstaví od moci a my budeme mít v pravém středu ideově zajímavou stranu. A alespoň ta malá šance, která tu je, by se měla využít.

Slušní nebo poslušní?

Tak a teď k tomu, proč si myslím, že se to nepodaří. Ve vedení ANO by měli zasednout lidé jako Ivan Pilný, Jiří Hlavatý či Martin Stropnický. Místo toho tam s největší pravděpodobností budou Faltýnek a Kleslová. Oba svého času politici za ČSSD. První Babišův člověk z Agrofertu, druhá bývalá příslušnice StB.

Pokud bude do vedení ANO zvolena Kleslová, očekávám, že všichni slušní lidé, kteří to v ANO myslí dobře, okamžitě ukončí své členství a zákonodárci založí nový klub. Prostě není možné, aby v čele strany, která se označuje za pravicovou a liberální, byl někdo s takovouto minulostí. Už to, že nikomu nevadí, že je v čele pražské organizace, je ovšem zarážející a napovídá nám to, že procitnutí se v ANO bude konat asi až později. Ironicky se chce dodat - až začnou klesat preference a ubývat koryta.

Ale o tom, co je na hnutí ANO problematického, jsem psal už několikrát. A nejen já. Nehorázný střet zájmů a napojení na Agrofert, podmaňování si masmédií, násilné vyhazování kritiků z debaty, extrémní propaganda, vymývání mozků a profesionální marketing. Kult vůdce, řízení shora, absence vnitřní opozice. A dalo by se pokračovat. Nicméně tento článek je spíše o idejích a programu.

Politické ideje

Když jsme u toho, tak ANO se hlásí k pravici se sociálním cítěním, k modernímu evropskému liberalismu, je členem evropské frakce ALDE. Možná by rádo vypadalo jako dánská Venstre, britští Liberální demokraté, němečtí Svobodní demokraté, rakouští NEOS, australští Liberálové a možná tak trochu i jako američtí Demokraté. Ostatně s nimi toho mají v současnosti dost společného. Například charismatického populistu v čele a tehdejší étos změny a naděje.

Ve skutečnosti je ale ANO spíše stranou, která by se dala ideově zařadit jako středový/centristický populismus. Tedy bezhodnotový marketingový projekt okolo výrazného (a často bohatého) lídra, který je schopen jít do koalice s každým. A skutečně i v tomto dokáže být konkurencí ČSSD. Jít ve městech velikosti Havířova do koalice s komunisty a označovat se za protikorupční středopravicovou stranu, to chce odvahu. Nebo aspoň zvýšenou schopnost odolat vlastní soudnosti. Už se těším na krajské volby.

Každopádně zpět k politice ANO. Babišovy výmluvy, že musí zvyšovat daně, zvedat minimální mzdu, prosazovat více regulací, najímat více státních zaměstnanců, zvyšovat sociální dávky, rušit regulační poplatky a ztěžovat život živnostníkům a malým podnikatelům jen proto, že je v koalici s levicovou ČSSD, jsou samozřejmě trapné a liché.

Jeho preference jsou takové, že kdyby mu na této zemi a jeho voličích záleželo více, než na svém korytu, tak by mohl okamžitě vyvolat předčasné volby a sestavit koalici s pravicovými stranami. Ostatně s TOPkou toho má ANO společného víc, než si myslíme. Konec konců ke středopravicové koalici by ani nové volby nepotřeboval.

Jenže Babiš má patrně větší ambice. Snad věří, že se mu podaří ty volby vyhrát absolutně nebo změnit volební systém tak, aby mohl vládnout sám. I to se teoreticky může podařit. Cílená diskreditační kampaň na politiky z demokratických stran spojená s dokonalou prezentací pár vlastních úspěchů a je to. Ostatně i mezi svými by asi našel pár lidí, kteří se sbíráním kompromitujících materiálů na opozici mají bohaté zkušenosti.

Rozdíl mezi ANO a ODS

Nicméně k tomu, co středové a pravicové voliče u ANO ještě stále drží. Ta strana symbolizuje něco, co zejména ODS stále nechápe. A sice úsilí o transparentní a úspornou správu státu. Že to zní z úst divize Agrofertu směšně, je samozřejmě druhá věc. Jenže Babiš má i výsledky.

Nějak si nepamatuju, že by za vlády ODS bývaly zvykem věci typu, že policií obviněný politik okamžitě odstoupí a než bude soudem očištěn, tak je ze strany vyloučen. Že by ministerstva pod jejím vedením začala na internetu zveřejňovat smlouvy a faktury. Že by se začalo dělat něco s tím, že se firmy po léta vyhýbají daňovým kontrolám skrze umístění svého sídla v Praze.

Stejně tak za vlády ODS nebyl přijat služební zákon, nepodařilo se odkoupit pozemky od farmářky Havránkové, neřešilo se větší zdanění hazardu, problém s ubytovnami, nezveřejňovaly se digitálně platy a odměny úředníků, nevyvíjelo se úsilí na snížení vlivu lobbistů v parlamentu atp.

A to jsou věci, které středopravicoví voliči dnes na hnutí ANO a této vládě mohou právem oceňovat. Navíc skrze osobnost Babiše jim dává něco, co od dob Klause a trochu i Topolánka nezažili. Úspěšného a sebevědomého alfa samce, který v životě něco dokázal, který je ukázkovým archetypem pravicového lídra. Vstává brzo ráno, aby cvičil a udržoval si zdravý životní styl, je bohatým podnikatelem, který zaměstnává stovky lidí.

ANO proti zájmům svých středopravicových voličů

Tak a abych nás v opojné náladě z Babišových úspěchů nenechával příliš dlouho, tak teď k tomu, čeho se takový volič naopak musí děsit, kvůli čemu musí ANO přestat volit, nebo do něj vstoupit a hlasitě křičet, že je to špatně a musí začít usilovat o to, aby se to okamžitě začalo dělat jinak.

Pojďme na to. Jak může strana, která se označuje za liberální a pravicovou zavádět jednotné přijímačky na střední školy, prosazovat povinný předškolní ročník, vytvářet povinnost firem hlásit pracovním úřadům volná pracovní místa, nutit podnikatele, aby každý měsíc hlásili DPH, zavádět registrační pokladny, nutit zákazníky, aby si brali účtenky, prosazovat nutnost prokázat vlastní majetek na základě presumpce viny, chtít kvóty v dozorčích a správních radách velkých firem, plošně zakazovat kouření v soukromých restauracích a ještě to nelegitimně označovat za veřejný prostor?

Jak může taková strana do očí lhát, že po mnoha letech snižuje státní dluh, a to způsobem, že naprosto hazarduje s penězi, které ministerstvu financí vůbec nepatří? Jak může vůbec středopravicová strana dělat v době ekonomického růstu stomiliardové schodky rozpočtu? Jak může vůbec nějaký schodek dělat a jak je možné, že už konečně nezačíná dluhy splácet? Jak může rušit druhý pilíř důchodového systému, aniž by přicházela s řešením problému, který za pár let způsobí státní bankrot?

Jak může vytvářet další komplikaci typu třetí sazba DPH, aby ji v zápětí měla v úmyslu hned zrušit? Jak může jinde lhát o tom, že nebude zvyšovat daně, přičemž tak činí. Navíc porušuje sociální dohody nejen na tripartitě při rozsáhlejším zvyšování minimální mzdy, ale i tím, že ponechává v platnosti onu (prý) dočasnou 7% solidární přirážku pro lidi s vyššími příjmy.

Jak může zároveň zvyšovat počet úředníků a stejně tak vytvářet zákony, které jen dále zvýší rozsah státní správy a byrokracie? Jak se může chlubit tím, že zlepšila výběr daní, když to podle všeho není pravda? Jak může říkat, že zvyšuje investice, když jsou nižší než za předchozích vlád?

Jak může rušit regulační poplatky ve zdravotnictví, odmítnout vytvořit lepší podmínky pro zadávání státních zakázek, pár dní před koncem roku nevědět, jaké daně od prvního ledna vlastně budou? Jak může podporovat nečitelnou či někdy až škodlivou zahraniční politiku? Jak může umožnit sedět ve vládě bývalým StBákům a především a ze všeho - jak může tolerovat tak obrovský střet zájmů, který Babiš a jeho lidi prostě předvádějí, a který v civilizovaných demokraciích nemá obdoby? To se pak ta aura úspěšného alfa samce trošku rozpouští, je-li závislá na nemorálních normalizačních kontaktech a dnešních morálně rozporuplných státních dotacích.

Stane se ANO zavedenou stranou?

Kde jsou všichni ti demokraté, liberálové a středoví pravičáci se sociálním cítěním, aby tuto politiku svých vládních a parlamentních představitelů hlasitě kritizovali? Ano, jsem přesvědčen, že hnutí ANO může mít politické ideje. Leccos už jsem naznačil výše. U koho v Evropě a jinde na západě hledat inspiraci. Většina voličů, na které ANO cílí, se pravděpodobně považuje za středopravicové liberály. Potenciál převzít je ODS na delší dobu, tady podle mě existuje.

Jen mám dva velké důvody se domnívat, že se to nepodaří. Nepatří mezi ně ani tak to, že by se ODS dokázala výrazně vzpamatovat. K té voliči ANO možná znovu přejdou, ale asi ne proto, že by většina lidí v ODS pochopila, proč jsou dnes 7% stranou. Ten důvod je v tom, že na sněmu uspěje Babiš, Faltýnek a Kleslová. Že nepůjde o to, zalíbit se středopravicovým liberálům, ale vyhrát volby, a tedy brát voliče i socanům a komunistům. A těmto stále více.

A druhý důvod je ten, že český středopravicový volič je velice nestálý. Bylo by sice hezké mít tady ideově ukotvenou stranu tohoto typu, jenže takový volič přebíhá od Občanského fóra a ODS k ODA, přes US-DEU a SNK ED k zeleným, TOP 09 a Věcem veřejným a dnes skončil v ANO. A domnívám se, že kvůli Babišovým chybám a politické nevyzrálosti a zbabělosti českých středopravicových liberálních politiků opět jen dočasně.


Související články:


neděle 27. května 2012

Bude 21. století stěhováním ideových národů?


Říká se, že ideové, hodnotové či morální spory v dnešním světě jsou již tak obrovské, že někde nepůjdou překonat (Roman Joch dokonce jednou psal, že si myslí, že třeba USA se kvůli tomu rozpadnou). Je pro mě otázkou, na kolik bude nutné, aby se lidé z celého světa se stejnými představami o jeho podobě stěhovali k sobě, nebo zda budou schopni žít paralelně vedle sebe v jakémsi skutečném kotli multikulturalismu.

Vezměme si, že jste třeba člověk, který ctí svobodu jednotlivce, jeho právo na život, usilování o hledání vlastního štěstí atd. Že zkrátka chcete žít v tom, co si mnozí představíme pod idejemi, na kterých byly založeny Spojené státy americké. Že svoboda znamená činit vše, co neškodí druhému. Že zákony mají být takové, že určitě věci jen zakazují - tedy ne takové, které vám povolují nebo přikazují, co smíte dělat. Že budete chtít žít v zemi, kde se bude prosperita odvíjet od svobodného podnikání, volného trhu s minimálními zásahy státu. V zemi, kde každý jednotlivec si bude vědom, že on sám je primárně odpovědný za svůj život - a kde to budou na první místě rodiny, církevní či občanské organizace, které budou pomáhat těm, kteří měli štěstí méně. Že chcete žít v zemi, kde moc náleží lidu, ale ne z toho důvodu, že pár revolucionářů se dohodlo na tom, že vám povolí mít svobodu a rozhodovat si o tom, kdo bude mít nějaké pravomoci, ale proto, že vaše nezadatelná práva jsou dána od Boha. Takhle nějak si představuji, že by mohla, měla nebo vypadala (a možná znovu bude) Amerika. V takové zemi bych chtěl žít.

Jenže, někdo by raději žil v zemi, jako je Švédsko, kde státu dáte převážnou většinu vašeho výdělku, máte kvalitní veřejné služby, všechno to díky vyspělosti, vzdělanosti a poměrně slušné morální úrovni nějakou dobu dobře funguje. (Byť si z přirozenosti lidské povahy myslím, že to takhle nemůže fungovat věčně - sklon k pohodlí, nároková mentalita, přesvědčení, že stát by se měl postarat).

Někdo zase bude chtít žít v zemi, kde vládne pevná ruka, kde mají totalitu. Kde demokracie je směšné sprosté slovo pro kavárenské povaleče, rozumějte intelektuály. Kde svoboda jednotlivce nic neznamená, protože důležitější je stát, třída, národ, náboženská organizace či příroda. Dobře jim tak. Osobně tak žít nechci.

Ale teď si vezměme, jak můžeme všichni žít takhle společně? Jak se můžeme vzájemně dohodnout na obrovských ideových, morálně-kulturních sporech? Co třeba utlačovaní křesťané, kteří žijí v islámistických režimech, kde nejsou vítáni, jsou pronásledování a likvidováni.Jaký má pro ně smysl nechat se masově vyvražďovat? Nemá větší smysl, aby tito lidé emigrovali třeba do Spojených států, a tam se snažili obnovit to, čím tato země kdysi bývala příkladem celému světu, a o co je různými totalitářskými psychopaty dnes a denně připravována?

Podle čeho se budou tvořit státy a národy ve 21. století? Bude to etnický původ a místo narození, nebo spíše morálně-politické ideje? Kam půjdete či kde zůstanete vy?

úterý 15. května 2012

Perspektivy levice a pravice v České republice


V poslední době se často hovoří o ideové vyprázdněnosti české politiky na straně jedné, na straně druhé pak o přežitku politických ideologií a vůbec dělení se na levici, pravici či snad o smyslu politických stran a idejí pochybujeme úplně. Rád bych zde nastínil, o jaká témata se ve 21. století bude levice a pravice i nadále přít. Je možné, že u některých věcí nebudete souhlasit se zařazením jednotlivého tématu nalevo či napravo, jde však spíše o určitou systematizaci pro názornou představu, není tedy nutné brát vše doslova. Osobně zde levicová témata uvádím na pravé straně, pravicová na levé.


Ekonomická témata

  • méně daní vs. více daní
  • snižování spíše daně z příjmu vs. snižování spíše DPH
  • zmenšování státního dluhu vs. zvyšování státního dluhu
  • řešení ekonomické recese pomocí snížení daní vs. umělá stimulace spotřeby ze státních prostředků
  • rovná daň z příjmu (ideálně její úplně zrušení) vs. progresivní a milionářské daně
  • snaha o co nejmenší efektivní stát vs. snaha o pečující sociální stát
  • rovnost příležitostí vs. pokus o rovnost výsledků
  • důraz na dobrovolnou solidaritu vs. vytváření sociálních programů pro slabé a nemocné



Společensko-etická témata

  • ochrana práva na život každého jednotlivce od početí vs. právo ženy na ukončení života svého dítěte
  • důraz na tradiční rodinu vs. podpora sňatků homosexuálů či registrovaného partnerství
  • nesouhlas s adopcí dětí homosexuálními páry vs. jeho souhlas
  • důraz na obranu osobních svobod vs. vytváření kolektivních práv
  • důraz na ochranu soukromí vs. důraz na bezpečnost společnosti
  • skepse k agendě ohledně globálního oteplování vs. boj proti globálnímu oteplování
  • důraz na přirozenost člověka vs. vytváření nového člověka - humanizace robotů, zvířat, hologramů, genetické úpravy člověka
  • obrana křesťansko-židovských hodnot vs. neomarxistické a pseudohumanisitické tendence
  • definice manželství jako sňatek muže a ženy za účelem mít děti vs. pokusy o legalizaci a toleranci pedofilie, nekrofilie, zoofilie a jiného netradičního sexuálního chování
  • ochrana duševního vlastnictví vs. prosazování kolektivního sdílení
  • svoboda jako dělání si všeho, co neohrožuje jiného vs. svoboda jako právo dané zákony
  • jinými slovy: zákony spíše zakazující vs. zákony spíše povolující
  • právo jednotlivce na nošení zbraně vs. důraz na bezpečnost zajišťovanou státem



Zahraničně-bezpečnostní témata

  • snaha o zachování národních států vs. kontinentální až globální federalizace
  • důraz na suverenitu národních států vs. prosazování globální vlády
  • silné spojenectví s NATO vs. jeho odmítání
  • podpora Izraele vs. podpora Palestiny
  • předsudky vůči islámu vs. naivita vůči islámu
  • pro-západní orientace, zj. na USA vs. orientace na Rusko a Čínu
  • větší výdaje na armádu a naši účast v zahraničních misích vs. opak


Původně jsem zamýšlel, že se pokusím být korektní, ale poněkud se mi to nedařilo, tak jsem to pojal spíše tak, že můj názor může být z popisu témat patrný. Článek nemá ani tak být konečným výčtem daných témat, jako spíše inspirací pro další, třeba i odbornější studie.

Je pak jasné, že zde asi nemáme při takovémto dělení žádnou vyloženě pravicovou stranu (možná se jí nejvíce blíží Konzervativní strana Martina Rejmana), ale spíše tu máme strany, které jsou pravicové třeba v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách, ale ve společensko-etických jsou (i z důvodu historického kontextu naší země) velice často nalevo (ODS, TOP 09, Svobodní), naopak KDU-ČSL může být v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách ve středu spektra, ale v sociálně etických ji uvidíme spíše vpravo (sic!). A nakonec by bylo otázkou, zda autentickou levicí v celém tomto schématu by byli spíše komunisti, nebo spíše zelení.