Amerika 2016: Přehled kandidátů a užitečných odkazů

wikipedia (cc)

Příští týden začíná v Iowě velká show, v níž pár Američanů rozhodne, kdo bude na další čtyři roky nejmocnějším člověkem planety. Kdo jsou hlavní soutěžící a jaké odkazy se vám budou hodit?

Díky Trumpovi jsou tyto volby ještě větším masakrem než Hunger Games, vlastně je to víc - jak by řekl Steven Colbert - je to - Hungry for Power Games. Ten je sice přesvědčený demokrat, ale ve své show si dokáže dělat srandu ze všech kandidátů.

Ale trochu vážněji. U nás se komentováním amerických voleb zabývají třeba Bohumír Židek, Daniel Anýž, Miloš Gregor, Pavel Tomášek a další. Úplně přehledné rubriky zatím všechna naše média nemají, ale články v češtině lze najít ve vybraných sekcích některých z nich: ČT24, idnes.cz, eurozprávy.cz, českénoviny.cz, ČRo, Aktuálně.cz, Novinky.cz, echo24, týden.cz či ihned.cz. Nebo si to hlídat na Google News či na Právě dnes. Aktuálně.cz připravilo dokonce online stream. Z anglických zdrojů se vyplatí sledovat rubriku na Guardianu, nebo třeba Politico, USA Today, PBS, The Hill či NYT.

Kvalitní je i e-mailový newsletter na tomto webu. Přidat se můžete taky do české skupiny k americkým volbám na Facebooku. Dobré je sledovat i průzkumy. A to ty celonárodní - jak jsou na tom republikáni, demokrati, a jak si ten který kandidát vede v souboji s kandidáty druhé strany.

Zajímavé jsou ale i průzkumy v jednotlivých státech, zejména v těch, kde se primárky konají už nyní. A to jak u republikánů - Iowa, New Hampshire, Jižní Karolína a Nevada, tak to samé u demokratů - Iowa, New Hampshire, Jižní Karolína a Nevada. 

Pak jsou tady státy, v nichž není jasné, zda zvítězí republikán nebo demokrat. Za ty jsou považovány Nevada, Colorado, Iowa, Wisconsin, Michigan, Ohio, Pennsylvánie, New Hampshire, Virginie, Severní Karolína a Florida. Demokrati se budou dále snažit v Nebrasce, Missouri, Arizoně, Georgii a Texasu, republikáni pak v Maine, Oregonu, Novém Mexiku, Minnesotě a v New Jersey.

Důležité jsou i termíny jednotlivých debat u republikánů, demokratů a pak i těch celostátních. Další klíčové informace jsou na hlavní stránce voleb na Wikipedii, případně na české verzi.   Pokud vás zajímá, s kým se nejvíce shodnete, tak nejlepší kvíz je na isidewith.com, další pak na ontheissues.com, případně na societly.com. Tax Fundation taky spočítala dopady jedlotivých návrhů daňových reforem nebo se můžete podívat, jaké jsou nyní sázkové kurzy.

Kdo jsou jednotliví kandidáti?

Demokrati mají v současnosti tři hlavní kandidáty, republikáni dvanáct. Ale v souboji jsou i kandidáti třetích stran - ať už jsou to zelení, libertariáni, řada dalších malých stran nebo nezávislí. Nejzajímavější jména mimo hlavní proud jsou například John McAfee za libertariány či transhumanista Zoltan Istvan. Kandidaturu za nezávislé nevyloučil ani demokrat Jim Webb a pohrozil jí i bývalý starosta New Yorku a úspěšný podnikatel Michael Bloomberg. 

Demokrati:

Hillary Clinton

věk: 68
vzdělání: politologie a práva; Wellesley College + Yale Law School
povolání: advokátka
zkušenosti: ministryně zahraničí, senátorka, první dáma
rodiče a původ: otec vlastník malé textilní továrny velšského a anglického původu, matka žena v domácnosti anglického, skotského, francouzsko-kanadského a a velšského původu
manžel: Bill Clinton, bývalý prezident a právník
děti: 1 dcera
náboženské vyznání: metodistka
místo narození: Chicago, Illinois
domovský stát: New York
odhadované jmění: $45 mil
peníze na kampaň: $97,8 mil
z toho drobní dárci: 17 %
hlavní sponzoři: právnické firmy, Hollywood a Wall Street
fanoušci na FB: 2,31 mil (4. místo)

významní podporovatelé: Madeleine Albright, Silvio Berlusconi, Julia Gillard, Nicolas Sarkozy, George Soros, Warren Buffett, Lady Gaga a spousta dalších celebrit

ideové zařazení: původně umírněný středo-levicový liberalismus, dnes spíše progresivismus

zajíímavost: kvůli e-mailové aféře ji vyšetřuje FBI
více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Hillary for America

Bernie Sanders

věk: 74
vzdělání: bakalář politologie; University of Chicago
povolání: politik
zkušenosti: senátor, kongresman, starosta Burlingtonu
rodiče a původ: chudá rodina, otec židovského původu narozen v Polsku, matka potomkem polských a ruských imigrantů židovského původu
manželka: druhé manželství - Jane O’Meara Sanders, sociální pracovnice
děti: syn s jinou ženou + 3 nevlastní děti
náboženské vyznání: hrdý na židovství, ale nijak zvlášť náboženský, inspirace papežem Františkem
místo narození: Brooklyn, New York
domovský stát: Vermont
odhadované jmění: $700,000
peníze na kampaň: $41,5 mil
z toho drobní dárci: 77 %
hlavní sponzoři: vzdělávací a právnické společnosti, zdravotní průmysl
fanoušci na FB: 2,49 mil (3. místo)
významní podporovatelé: Steve Wozniak, Noam Chomsky, Roseanne Barr, odbory, Přátelé Země

ideové zařazení: progresivismus, sociální demokracie skandinávského typu, demokratický socialismus

zajíímavost: mládí strávil v izraelském kibucu a líbánky v Sovětském svazu

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: A Political Revolution Is Coming

Martin O'Malley

věk: 53
vzdělání: práva; The Catholic University of America + University of Maryland
povolání: právník
zkušenosti: guvernér Marylandu a starosta Baltimoru
rodiče a původ: otec voják irského původu, matka irské, německé, nizozemské a skotské předky
manželka: Katie Curran, soudkyně
děti: 4
náboženské vyznání: římský katolík
místo narození: Washington, D. C.
domovský stát: Maryland
odhadované jmění: $0
peníze na kampaň: $3,9 mil
z toho drobní dárci: 7 %
hlavní sponzoři: právnické a realitní společnosti, alkoholový a zdravotní průmysl
fanoušci na FB: 112 tis. (14. místo)
významní podporovatelé: -

ideové zařazení: progresivistický liberalismus

zajíímavost: hraje na kytaru a zpívá

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Rebuild the American Dream

Republikáni:

Donald Trump

věk: 69
vzdělání: ekonomie; Fordham University + University of Pennsylvania
povolání: byznysový magnát a celebrita
zkušenosti: šéf vlastního impéria - The Trump Organization
rodiče a původ: otec realitní developer a multimilionář, potomek německých imigrantů, matka žena v domácnosti a filantropka narozená ve Skotsku
manželka: Melania Knauss, návrhářka šperků a hodinek a bývalá modelka; druhá manželka Marla Maples, herečka; první manželka Ivana Zelníčková, atletka a modelka původem od nás
děti: 5 (2 syny a 1 dceru s Ivanou; 1 dceru s Marlou a 1 syna s Melanií)
náboženské vyznání: presbyterián
místo narození: Queens, New York
domovský stát: New York
odhadované jmění: $4.5 bil (mld)
peníze na kampaň: $5,9 mil
z toho drobní dárci: 70 %
hlavní sponzoři: automobilový a zdravotní průmysl a realitní společnosti
fanoušci na FB: 5,48 mil (1. místo)
významní podporovatelé: Sarah Palin, Robert Kiyosaki, Vojislav Šešelj, Geert Wilders, Phyllis Schlafly, Mike Tyson

ideové zařazení: radikální a populistický konzervatismus

zajíímavost: primárky začínají a on pořád vede v republikánských průzkumech...

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Make America Great Again!

Ted Cruz

věk: 45
vzdělání: veřejná politika a práva; Princeton University + Harvard Law School
povolání: prokurátor a politik
zkušenosti: senátor a prokurátor Texasu
rodiče a původ: vlastníci programátorské firmy pro ropné vrty, otec narozen na Kubě, matka v Americe
manželka: Heidi Nelson, investiční manažerka v Goldman Sachs
děti: 2
náboženské vyznání: protestant (jižanský baptista)
místo narození: Calgary v Kanadě
domovský stát: Texas
odhadované jmění: $3.5 mil
peníze na kampaň: $65,3 mil
z toho drobní dárci: 42 %
hlavní sponzoři: realitní kanceláře, právnické firmy, Wall Street
fanoušci na FB: 1,82 mil (7. místo)
významní podporovatelé: Rick Perry, Glenn Beck, Dana Loesch

ideové zařazení: radikální konzervatismus, blízko k Tea Party a evangelikálům

zajíímavost: narodil se v Kanadě a není zcela vyjasněné, zda může být prezident

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Reigniting the Promise of America

Marco Rubio

věk: 44
vzdělání: politologie a práva; University of Florida + University of Miami
povolání: právník a politik
zkušenosti: senátor a předseda floridské sněmovny
rodiče a původ: kubánští imigranti, otec barman, matka pokojská
manželka: Jeanette Dousdebes, profesionální tanečnice a roztleskávačka
děti: 4
náboženské vyznání: římský katolík
místo narození: Miami, Florida
domovský stát: Florida
odhadované jmění: $100,000
peníze na kampaň: $32,8 mil
z toho drobní dárci: 29 %
hlavní sponzoři: automobilový, elektronický a zdravotní průmysl, Wall Street
fanoušci na FB: 1,21 mil (8. místo)
významní podporovatelé: George Pataki, Charles Krauthammer, hlavní noviny v Iowě

ideové zařazení: umírněný konzervatismus, neokonzervatismus

zajíímavost: jako nový šéf floridské sněmovny dal tehdy za úkol všem jejím členům, aby vytvořili seznam 100 inovativních nápadů pro lepší budoucnost Floridy

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: A New American Century

Jeb Bush

věk: 62
vzdělání: bakalář latinsko-amerických studií; University of Texas
povolání: bankéř, konzultant a politik
zkušenosti: guvernér Floridy
rodiče a původ: dynastie Bushů
manželka: Columba Bush, dcera mexických imigrantů
děti: 3
náboženské vyznání: původně episkopální, nyní římský katolík
místo narození: Midland, Texas
domovský stát: Florida
odhadované jmění: $22 mil
peníze na kampaň: $128 mil
z toho drobní dárci: 5 %
hlavní sponzoři: Wall Street, těžařské firmy a realitní kanceláře
fanoušci na FB: 319 tis. (10. místo)
významní podporovatelé: prezidenti Bushové a jejich první dámy, Lindsey Graham

ideové zařazení: establishmentový konzervatismus, neokonzervatismus

zajíímavost: mluví plynně španělsky a otec jeho ženy byl svého času nelegální mexický imigrant

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Jeb Can Fix It

Ben Carson

věk: 64
vzdělání: psychologie a medicína; Yale University + University of Michigan povolání: neurochirurg
zkušenosti: jako první na světě oddělil dvě siamská dvojčata spojená lebkou
rodiče a původ: otec dělník v automobilce, matka služebná v domácnostech
manželka: Lacena "Candy" (Rustin) Carson, houslistka a pracovnice v realitách a pojištění
děti: 3 synové
náboženské vyznání: adventista
místo narození: Detroit, Michigan
domovský stát: Michigan
odhadované jmění: $26 mil
peníze na kampaň: $38,7 mil
z toho drobní dárci: 63 %
hlavní sponzoři: zdravotní průmysl, realitní společnosti
fanoušci na FB: 5,05 mil (2. místo)
významní podporovatelé: -

ideové zařazení: sociální konzervatismus, blízko k Tea Party

zajíímavost: konzervativci si ho zamilovali, když tehdy pár metrů od Obamy přednesl projev, v němž kritizoval jeho politiku - představte si to v Rusku nebo v Číně

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Heal, Inspire, Revive

Chris Christie

věk: 53
vzdělání: politologie a práva; University of Delaware + Seton Hall University
povolání: právník a prokurátor
zkušenosti: guvernér a prokurátor v New Jersey
rodiče a původ: otec účetní německého, skotského a irského původu, matka sicilského
manželka: Mary Pat Foster, investiční bankéřka
děti: 4
náboženské vyznání: římský katolík
místo narození: Newark, New Jersey
domovský stát: New Jersey
odhadované jmění: $3 mil
peníze na kampaň: $18,6 mil
z toho drobní dárci: 3 %
hlavní sponzoři: Wall Street, banky, realitní společnosti a neziskovky
fanoušci na FB: 147 tis. (13. místo)
významní podporovatelé: -

ideové zařazení: centristický konzervatismus, RINO

zajíímavost: na minulém sjezdu republikánů měl skvělý projev, po němž asi mnozí litovali, že kandidátem tehdy nebyl on

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Telling it like it is

John Kasich

věk: 63
vzdělání: bakalář politologie; Ohio State University
povolání: pracovník v administrativě a politik
zkušenosti: guvernér státu Ohio, předseda rozpočtového výboru sněmovny
rodiče a původ: otec poštovní doručovatel českého původu, matka chorvatského
manželka: druhé manželství - Karen Waldbillig, manažerka
děti: 2 dcery
náboženské vyznání: anglikán
místo narození: McKees Rocks, Pennsylvania
domovský stát: Ohio
odhadované jmění: $10 mil+
peníze na kampaň: $4,4 mil
z toho drobní dárci: 12 %
hlavní sponzoři: právnické a realitní společnosti, byznysové a finanční služby
fanoušci na FB: 157 tis. (12. místo)
významní podporovatelé: kutil Tim

ideové zařazení: umírněný až centristický konzervatismus

zajíímavost: jeho otec byl český imigrant

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Kasich for US

Rand Paul

věk: 53
vzdělání: medicína, Duke University School of Medicine
povolání: lékař
zkušenosti: senátor
rodiče a původ: otec Ron Paul, lékař a politik, němečtí předci
manželka: Kelley Ashby, oční lékařka
děti: 3
náboženské vyznání: presbyterián
místo narození: Pittsburg, Pennsylvánie
domovský stát: Kentucky
odhadované jmění: $2 mil
peníze na kampaň: $15,2 mil
z toho drobní dárci: 58 %
hlavní sponzoři: Wall Street, elektronický a zdravotní průmysl, realitní společnosti
fanoušci na FB: 2,1 mil (5. místo)
významní podporovatelé: Mitch McConnell, Nigel Farage, Andrew Napolitano

ideové zařazení: libertariánský konzervatismus

zajíímavost: přestože to tak vypadá, tak jeho jméno nebylo zvoleno záměrně s odkazem na Ayn Rand

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Defeat the Washington machine. Unleash the American dream.

Carly Fiorina:

věk: 61
vzdělání: bakalářka filozofie a středověké historie, marketing a management; Stanford University + University of Maryland + MIT
povolání: sekretářka a ředitelka
zkušenosti: ředitelka HP a neúspěšná kandidátka do senátu
rodiče a původ: otec profesor a soudce, matka abstraktní malířka; angličtí a němečtí předci
manžel: druhé manželství - Frank Fiorina, manažer
děti: 2 nevlastní dcery
náboženské vyznání: původně episkopální, nyní křesťanka (bez denominace)
místo narození: Austin, Texas
domovský stát: Virginie
odhadované jmění: $58 mil
peníze na kampaň: $12 mil
z toho drobní dárci: 47 %
hlavní sponzoři: byznysové služby, Wall Street, realitní společnosti
fanoušci na FB: 543 tis. (9. místo)
významní podporovatelé: -

ideové zařazení: umírněný, ale anti-establishmentový konzervatismus

zajíímavost: překonala rakovinu

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: New Possibilities. Real Leadership.

Mike Huckabee

věk: 60
vzdělání: bakalář náboženství; Ouachita Baptist University
povolání: pastor, řečník a politik
zkušenosti: guvernér Arkansasu
rodiče a původ: otec hasič a mechanik, matka prodavačka v plynárenské společnosti; anglický původ dávno v koloniální éře
manželka: Janet Huckabee, učitelka a asistentka lékárníka
děti: 4
náboženské vyznání: jižanský baptista
místo narození: Hope, Arkansas
domovský stát: Arkansas
odhadované jmění: $9 mil
peníze na kampaň: $7,8 mil
z toho drobní dárci: 40 %
hlavní sponzoři: agrární a zábavní průmysl, realitní a těžařské společnosti
fanoušci na FB: 1,86 mil (6. místo)
významní podporovatelé: Chuck Norris

ideové zařazení: sociální konzervatismus až paleokonzervatismus

zajíímavost: narodil se ve stejném městě jako Bill Clinton

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Hope to Higher Ground

Rick Santorum

věk: 57
vzdělání: politologie, management a práva; Pennsylvania State University + University of Pittsburgh + Dickinson School of Law
povolání: právník, lobbista a politik
zkušenosti: senátor a kongresman
rodiče a původ: otec klinický psycholog a italský imigrant, matka administrativní sestra s italskými a irskými předky
manželka: Karen Garver, studovala práva
děti: 8
náboženské vyznání: římský katolík
místo narození: Winchester, Virginie
domovský stát: Pennsylvánie
odhadované jmění: $2 mil
peníze na kampaň: $1,4 mil
z toho drobní dárci: 22 %
hlavní sponzoři: finanční a právnické služby, manufakturní průmysl a Wall Street
fanoušci na FB: 269 tis. (11. místo)
významní podporovatelé: -

ideové zařazení: sociální konzervatismus

zajíímavost: jedno z dětí se narodilo ve 20. týdnu těhotenství, po dvou hodinách zemřelo, přespali s ním v nemocnici a následně jej jeli představit svým dalším dětem

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Restore the American Dream for hardworking families

Jim Gilmore

věk: 66
vzdělání: práva; University of Virginia
povolání: agent armádní kontrarozvědky a prokurátor
zkušenosti: guvernér Virginie
rodiče a původ: otec řezník, matka sekretářka v kostele
manželka: Roxane Gatling, vysokoškolská profesorka
děti: 2 synové
náboženské vyznání: metodista
místo narození: Richmond, Virginie
domovský stát: Virginie
odhadované jmění: $7 mil
peníze na kampaň: $0,3 mil
z toho drobní dárci: 1 %
hlavní sponzoři: finanční, těžařské a právnické společnosti
fanoušci na FB: 10,5 tis. (15. místo)
významní podporovatelé: -

ideové zařazení: pravděpodobně establishmentový konzervatismus

zajíímavost: neúspěšně kandidoval už v roce 2008 a taktéž neúspěšně i do senátu

více info: wiki, názory, web, program, FB, Twitter, zprávy
motto: Gilmore for America

Zdroje:

Články na Wikipedii a další neakademické zdroje + jmění kandidátů, celkové finance, podíl malých dárců a typ sponzorů.

Související články:

• Amerika 2016: První republikánské fórum
  
• Socialista“ Bernie Sanders – co vlastně chce?
• Kdo je Marco Rubio a co prosazuje?

Premiérův projev ke stavu České republiky

Zdroj: http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=11936&p

Každý rok se ve Spojených státech koná projev prezidenta ke stavu Unie. V něm šéf vlády podává Američanům zprávu o tom, jak se zemi daří pod jeho vedením. Kromě povzbudivých hesel, v nichž připomíná ideje, na kterých byla jejich země postavena, představuje rovněž konkrétní plány a reálná čísla o tom, čeho v následujícím roce hodlá dosáhnout. Ostatním také dává za příklad ty občany, kteří během roku prokázali mimořádnou občanskou statečnost.

Jsem toho názoru, že podobnou událost bychom měli mít i v České republice. V první části článku se pokusím nastínit, jak by to mohlo vypadat u nás.

Jen si to představte. Premiér České republiky za mohutného potlesku vchází do místnosti, v níž jsou zákonodárci z obou parlamentních komor, členové vlády, premiérova manželka, významní občané z řad soudců, armády, kultury, podnikatelů atp. Během příchodu si s ostatními podává ruce, je jeden z nich, občan dočasně sloužící na nejmocnější volené pozici v zemi.

Ještě než začne mluvit, předá písemnou podobu své zprávy předsedovi senátu a poslanecké sněmovny. Ve chvíli, kdy řekne něco, s čím poslanci a senátoři v sále souhlasí, přeruší jej potlesk, v případě mimořádného souhlasu i ve stoje. Většinou se z lavic zvedají vládní zákonodárci, ale přibližně ve třetině případů se stává, že vstávají a aplaudují také ti opoziční. Často se děje také to, že u jednotlivých věcí v rámci jedné politické strany vstávají jen jednotlivci a všichni okolo nich sedí.

Potom, co premiér apeluje na vládní i opoziční zákonodárce, aby hlasovali pro důležité zákony, které se chystá v parlamentu prosadit, přichází z hlediska posilování morálky ve společnosti nejdůležitější část projevu. Předseda vlády uvádí příklad těch občanů, kteří udělali během roku pro zemi něco mimořádného, čím mohou být pro všechny ostatní vzorem. Jsou to obyčejní lidé a jsou v sále – a tedy i na obrazovkách milionů občanů - přítomni. Jako třeba paní ve věku sto dvou let, která čekala šest hodin ve frontě jen proto, aby mohla jít volit.

Ano, u nás bychom se tomu asi cynicky vysmáli. Asi i tomu, kdyby šéf vlády na konci svého projevu řekl – Bůh žehnej České republice. Považovali bychom to celé za patetickou hru emocí. Jsem ale toho názoru, že bychom to velice potřebovali. Částečně nám to vynahrazuje několikaminutový novoroční projev prezidenta či jeho každoroční předávání státních vyznamenání. To ale není ono.

V premiérově zprávě o stavu země by nemohly být pouze fráze, ale musely by tam být také konkrétní výsledky, čísla a plány. Pro vládu by to byla obrovská příležitost, jak si udržovat a zlepšovat vztahy s veřejností. A není pochyb o tom, že zrovna současné vládě by to více než prospělo. Přemýšlejme o tom.

A to nejlepší z Obamova letošního projevu?

Pro širší pochopení toho, jak uvažuje americký občan, jak vůbec uvažuje svobodný a demokratický člověk a hrdý patriot, přináším věty, které mě v tomto roce nejvíce zaujaly:

- „občané nečekají, že vláda vyřeší každý jejich problém“

- „nejlepší národ na planetě“

- „ne větší, ale chytřejší vláda“

- „Amerika jako magnet pro nová pracovní místa“

- „nejlepší produkty a nejlepší nápady“

- „můžeme to napravit společně“

- „self government“

- „můžeme mít každý rozdílná povolání, nosit odlišné uniformy a mít opačný názor, než člověk vedle nás, ale jako Američané všichni sdílíme ten stejný hrdý titul – jsme občané“

- „občané jako autoři příští skvělé kapitoly Spojených států“

A na závěr snad jen to, kdy před zraky celého světa v přímém přenosu děkoval své ženě – „Thank you, honey.“

Záznam projevu - http://www.c-span.org/SOTU/

Jeho přepis - http://www.c-span.org/uploadedFiles/Content/Documents/State-of-the-Union-2013.pdf

ČT24 k tématu - http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/214907-obama-nejprve-opravime-cele-spojene-staty/

Psáno pro BigBlogger na Lidovky.cz.

Opravdoví lídři se neřídí průzkumy. Opravdoví lídři je mění!

Chris Christie, guvernér amerického státu New Jersey, nám včera ukázal, jak vypadá brilantní projev po obsahové i formální stránce. Výrok v titulku je jen jedna z mnoha skvělých částí jeho projevu. Pojďme se podívat i na ty další, protože to je něco, co by i Češi potřebovali slyšet!

"Stát tady před vámi je pro mě něco velice neskutečného. Republikánský guvernér ze státu, kde je o 700 000 víc demokratů než republikánů, dává projev na našem celonárodním kongresu. Republikán z New Jersey tu dnes stojí před vámi."

"Jsem hrdý na mou stranu, jsem hrdý na svůj stát a jsem hrdý na svou zemi."

"Jsem synem irského otce a sicilské matky."

"Oni oba prožili těžký život. Otec vyrůstal v chudobě. Po tom, co se vrátil ze služby v armádě, pracoval v 50. letech v továrně. S tímto zaměstnáním a jako americký voják zvládl vystudovat na večerní univerzitě, aby se stal prvním člověkem ve své rodině, který dosáhl vysokoškolského diplomu. Náš první rodinný obrázek byl v den jeho promocí, s mojí mámou, rozzářenou vedle něj, šest měsíců těhotnou, když mě čekala."

"Máma také začínala z ničeho. Byla vychována svobodnou matkou, která musela jezdit každý den třemi autobusy, aby se dostala do práce. A máma trávila čas tak, jak ji bylo určeno - dítě vychovávající děti - její dva mladší sourozence. Byla pevná jako skála a vůbec nestrpěla hlupáky. Pravdou je, že si to nemohla dovolit. Říkala pravdu - bez obalu, přímo a bez mazání medu kolem pusy. 

Jsem její syn.

Byl jsem její syn, když jsem poslouchal "Darkness on the Edge of Town" s mými středoškolskými kamarády na břehu v Jersey.

Byl jsem její syn, když jsem se přestěhoval do garsonky s Mary Pat, abychom začali manželství, které dnes trvá 26 let.

Byl jsem její syn, když jsem trénoval své syny Andrewa a Patricka na hřištích v Mendhamu a když jsem s hrdostí sledoval, jak naše dvě dcery Sarah a Bridget pochodovaly se svými fotbalovými týmy v průvodu na Dni práce.

A jsem stále její syn i dnes, jako guvernér, řídící se pravidly, která mě naučila: říkat věci od srdce a bojovat za naše principy. Nikdy mě neučila, že mohu získat extra kredit za to, že budu prostě říkat pravdu.

Ta největší lekce, kterou mě máma naučila, byla nicméně tato: řekla mi - budou časy ve tvém životě, kdy si budeš muset vybrat mezi tím, být milovaný, a být respektovaný. Řekla mi - vždy si vyber to, že budeš respektovaný, protože láska bez respektu je vždy pomíjivá - ale respekt může vyrůst ve skutečnou, věčnou lásku."

"Naši otcové zakladatelé měli tu moudrost, aby věděli, že přijetí okolím a popularita jsou pomíjivé a že principy této země potřebují být zakořeněné v silách větších, než jsou vášně a emoce naší doby. Naši lídři se dnes ovšem rozhodli, že je důležitější být populární, dělat to, co je jednoduché a říkat "ano," místo toho, aby říkali ne, když "ne" je to, co je zapotřebí."

"Je to síla našich ideí, ne naší rétoriky, co lidi přitahuje k naší straně."

"Když máte lidi, kteří se starají více o to, aby byla udělaná práce, kvůli které byli zvoleni, místo aby se starali o své znovuzvolení, tak je možné pracovat společně, dosahovat zásadových kompromisů a mít výsledky."

"Naše problémy jsou obrovské a jejich řešení nebudou bezbolestná. Všichni musíme sdílet tu oběť. Jakýkoliv lídr, který nám bude říkat něco jiného, nám prostě neříká pravdu."

"Co o nás budou říkat naše děti a naši vnuci? Budou říkat, že jsme strčili hlavy do písku, že jsme se nechali utišit vytvořeným komfortem, který jsme získali, že naše problémy byly příliš velké a my příliš malí, že někdo jiný by měl něco změnit, protože my nemůžeme? Nebo budou říkat, že jsme povstali a udělali těžká rozhodnutí, potřebná k zachování našeho způsobu života?

Nevím, jak vy, ale já nechci, aby si mé děti a vnoučata musela v historických knihách číst, jaké to bylo žít v Americkém století. Já nechci, aby jejich dědictvím byla obrovská vláda, která vysokými daněmi, neúměrným utrácením a zadlužením přetížila a uvrhla skvělé lidi do druhořadého občanství. Já chci, aby žili v druhém Americkém století!"

"My jsme nikdy nebyli oběti našeho osudu. My jsme vždycky byli pány našeho vlastního!"

Takové lídry potřebuje nejen dnešní Amerika, ale i dnešní Česká republika! Přepis celého projevu naleznete zde - http://drudgereport.com/flashcc.htm

USA jsou prý za zenitem? Jaké ale mají ve skutečnosti názory dnešní Američané?

Spojené státy jsou již několik desítek let ekonomicky i vojensky nejsilnější zemí světa. Celý svět si však přeje, aby ty úspěšné Američany někdo zastavil, aby konečně zažili neúspěch, aby se jim nedařilo (přesně podle logiky, když zamezíme úspěchu jedničkáři, budou na tom pětkaři hned lépe). Často teď slyšíme, že Ameriku střídá Čína, že Spojené státy jsou na tom špatně a už se z toho nevzpamatují. Je tomu ale skutečně tak? Nebyli na tom ve 30. nebo 60. letech minulého století ještě daleko hůře? A jaké jsou názory a hodnoty amerických občanů dnes?

Je zajímavé tyto postoje sledovat a je škoda, že něco podobného nejsou výzkumné agentury zatím schopny udělat i u nás. Tak schválně, například s výrokem "jsem velmi vlastenecký" souhlasí 92 % Američanů. S výrokem "je mou občanskou povinností pokaždé volit" souhlasí 96 % lidí. S tvrzením "většina věcí, o kterých se diskutuje v hlavním městě, se mě osobně netýkají" NEsouhlasí 79 % z nich. S výrokem, že "je každého povinnost účastnit se aktivit ve své komunitě a řešit místní problémy," souhlasí 90 % Američanů.

O tom, že "volby dávají běžným lidem možnost vyjádřit se k tomu, jak dobře vlády fungují," je přesvědčeno 73 % obyvatel USA. Co se pak týká obecného národního sebevědomí, tak o tom, že "jako Američané vždy dokážeme najít způsob řešení našich problémů a získat to, co chceme," je přesvědčeno 70 % občanů. A teď něco, co bychom v České republice našli asi jen u málokoho - tedy 67% NEsouhlas s tvrzením, že "úspěch v životě je spíše determinován vnějšími silami, které jsou mimo naši kontrolu," stejně jako 67% NEsouhlas s názorem, že "tvrdá práce nabízí malou garanci úspěchu."

V odpovědích Američanů jde ale vidět i jejich zdravě rovnostářská a demokratická povaha, což v tomto případě vůbec není na škodu. Uvědomují si například problém toho, že "dnes je stále více pravdou, že bohatí bohatnou, zatímco chudí chudnou" (73% souhlas). A přestože, Američané silně "obdivují lidi, kteří se díky vlastní tvrdé práci stanou bohatí" (90% souhlas), na straně druhé s výrokem "obdivuji lidi, kteří jsou bohatí," NEsouhlasí 66 % z nich (a to dokonce i 52 % republikánů). "Naše společnost by měla udělat to nejnutnější, abychom se ujistili, že každý má rovnou příležitost uspět," je přesvědčení 84 % Američanů.

Ohledně rodinných otázek jsou názory obyvatel Spojených států takové: S výrokem - "zastávám staromódní hodnoty ohledně rodiny a manželství," souhlasí 71 % (dokonce 59 % demokratů). Pro někoho možná překvapivě při tomto výsledku bude znít postoj u dalšího výroku - tedy, že "ženy by se měly vrátit ke své tradiční roli ve společnosti," se kterým NEsouhlasí 82 % lidí (a dokonce ani 77 % republikánů). Podobně je mezi Američany silný NEsouhlas s diskriminací homosexuálů, kdy 82 % z nich NEsouhlasí s výrokem "gayům a lesbám by nemělo být dovoleno vyučovat na veřejných školách" a 76 % NEsouhlasí ani s tím, že  "by školní rady měly mít právo vyhodit učitele, o kterých se ví, že jsou homosexuálové."

Víra Američanů je i přes současné nepříznivé trendy u mládeže stále silná. 76 % jich uvádí, že "modlitba je důležitá součást jejich každodenního života." 80 % tvrdí, že "nikdy nepochybuje o existenci Boha" a 74 % obyvatel je přesvědčeno o tom, že "každý se bude v Soudný den zpovídat před Bohem za své hříchy."

Názory na zahraniční politiku jsou rovněž zajímavé. 85 % lidí souhlasí s tím, že "pro budoucnost naší země je nejlepší, když budeme aktivní ve světových záležitostech," nicméně "měli bychom zaměřit méně pozornosti na problémy v zámoří, a více se koncentrovat na problémy, které máme doma" (83% souhlas).

V ekonomických a sociálních otázkách jsou pak názory Američanů takové: "Síla naší země je dnes nejvíce založena na úspěchu amerického podnikání" (72 %). Názor, že "vládní regulace obvykle udělají více škody než užitku" zastává 57 % lidí, nicméně 60 % z nich se zase ztotožňuje s výrokem, že "ekonomika volného trhu potřebuje vládní regulace takové, aby co nejlépe sloužily veřejnému zájmu."

S názorem, že "vláda by měla pomoci potřebným lidem i přes to, pokud by to znamenalo jít do větších dluhů" NEsouhlasí 57 % občanů a 72 % z nich je toho názoru, že "se lidé stali příliš závislí na vládních pomocných programech." 55 % se však domnívá, že "je povinností vlády postarat se o lidi, kteří se o sebe nemohou postarat sami."

Takže to jen tak ve zkratce takové malé nahlédnutí do americké mentality. Mnoho z nás si z toho vyvodí, že právě za těmito vybranými věcmi stojí úspěch této skvělé země a že pokud v tomto bude pokračovat, má jej zajištěn i nadále. A dá se předpokládat, že (především křesťané a svobodně smýšlějící lidé) budou stálou zásobárnou imigrantů pro USA i v blízké budoucnosti. Pokud to ovšem nedopadne tak, že tam lidé začnou jezdit za Obamovými sociálními výhodami, které by Ameriku nejspíše dostaly tam, kde se dnes nachází morálně i finančně zdevastovaná Evropa. A jak by asi na tyto otázky odpovídali dnešní Češi?

Podrobnější data a zdroj informací naleznete zde - http://www.people-press.org/files/legacy-detailed_tables/Detailed%20tables%20for%20Party%20ID.pdf

Bude 21. století stěhováním ideových národů?

Říká se, že ideové, hodnotové či morální spory v dnešním světě jsou již tak obrovské, že někde nepůjdou překonat (Roman Joch dokonce jednou psal, že si myslí, že třeba USA se kvůli tomu rozpadnou). Je pro mě otázkou, na kolik bude nutné, aby se lidé z celého světa se stejnými představami o jeho podobě stěhovali k sobě, nebo zda budou schopni žít paralelně vedle sebe v jakémsi skutečném kotli multikulturalismu.

Vezměme si, že jste třeba člověk, který ctí svobodu jednotlivce, jeho právo na život, usilování o hledání vlastního štěstí atd. Že zkrátka chcete žít v tom, co si mnozí představíme pod idejemi, na kterých byly založeny Spojené státy americké. Že svoboda znamená činit vše, co neškodí druhému. Že zákony mají být takové, že určitě věci jen zakazují - tedy ne takové, které vám povolují nebo přikazují, co smíte dělat. Že budete chtít žít v zemi, kde se bude prosperita odvíjet od svobodného podnikání, volného trhu s minimálními zásahy státu. V zemi, kde každý jednotlivec si bude vědom, že on sám je primárně odpovědný za svůj život - a kde to budou na první místě rodiny, církevní či občanské organizace, které budou pomáhat těm, kteří měli štěstí méně. Že chcete žít v zemi, kde moc náleží lidu, ale ne z toho důvodu, že pár revolucionářů se dohodlo na tom, že vám povolí mít svobodu a rozhodovat si o tom, kdo bude mít nějaké pravomoci, ale proto, že vaše nezadatelná práva jsou dána od Boha. Takhle nějak si představuji, že by mohla, měla nebo vypadala (a možná znovu bude) Amerika. V takové zemi bych chtěl žít.

Jenže, někdo by raději žil v zemi, jako je Švédsko, kde státu dáte převážnou většinu vašeho výdělku, máte kvalitní veřejné služby, všechno to díky vyspělosti, vzdělanosti a poměrně slušné morální úrovni nějakou dobu dobře funguje. (Byť si z přirozenosti lidské povahy myslím, že to takhle nemůže fungovat věčně - sklon k pohodlí, nároková mentalita, přesvědčení, že stát by se měl postarat).

Někdo zase bude chtít žít v zemi, kde vládne pevná ruka, kde mají totalitu. Kde demokracie je směšné sprosté slovo pro kavárenské povaleče, rozumějte intelektuály. Kde svoboda jednotlivce nic neznamená, protože důležitější je stát, třída, národ, náboženská organizace či příroda. Dobře jim tak. Osobně tak žít nechci.

Ale teď si vezměme, jak můžeme všichni žít takhle společně? Jak se můžeme vzájemně dohodnout na obrovských ideových, morálně-kulturních sporech? Co třeba utlačovaní křesťané, kteří žijí v islámistických režimech, kde nejsou vítáni, jsou pronásledování a likvidováni.Jaký má pro ně smysl nechat se masově vyvražďovat? Nemá větší smysl, aby tito lidé emigrovali třeba do Spojených států, a tam se snažili obnovit to, čím tato země kdysi bývala příkladem celému světu, a o co je různými totalitářskými psychopaty dnes a denně připravována?

Podle čeho se budou tvořit státy a národy ve 21. století? Bude to etnický původ a místo narození, nebo spíše morálně-politické ideje? Kam půjdete či kde zůstanete vy?

Už by to vážně chtělo českou Tea Party!

Vyšší daně, zavedení trestající progresivní daně, zvyšování poplatků, masivní zadlužování, další nárůst byrokracie, házení klacků pod nohy středním a malým podnikatelům a živnostníkům, neschopnost bojovat s korupcí, likvidace konkurence schopného prostředí - takhle si představuji nefalšovanou levicovou vládu! Nečasova vláda si ale stále říká pravicová. Kdy vyjdou do ulic také pravicově orientované občané? A ke komu přejdou voliči ODS a TOP 09?

Velice dobře to napsal Miroslav Macek ve své nedávné glose: "Čtenář glos M. S. mi napsal:

Dnes ráno jsem se probudil a s překvapením jsem zjistil, že mi vládne autentická sociální demokracie. A to jsem si nějak nevšiml, že by včera proběhly mimořádné volby do Sněmovny…"

Ve Spojených státech, kdy se moci chopil socialista Obama (byť sám stále napravo od "pravičáků" všeho druhu v Evropě), se rozmohlo tzv. hnutí Tea Party. Stovky a miliony obyčejných lidí po celé zemi vyšly do ulic - protestovat proti zavádění socialismu do Ameriky. Vadily jim vyšší daně, masivní zadlužování, nárůst byrokracie, další a další regulace a celkově zvyšující se moc federální vlády. Takže zatímco v Evropě vyjde do ulic radikální levice, v USA vyšli do ulic obyčejní lidé, kteří stále věří, že pravicová politika malého a efektivního státu, nízkých daní, fiskální zodpovědnosti a absence zbytečných regulací je tou správnou cestou, jak bojovat s ekonomickou krizí, resp., jak opět zajistit prosperitu západnímu světu.

Kdy se něčeho takového dočkáme i u nás? Zatím jsme v ulicích viděli odboráře, socialisty, komunisty, mladé levicové radikály a extrémisty z hnutí ProAlt či DSSS apod. Ale kde jsou ti, kteří jsou motorem naší ekonomiky? Živnostníci a malí podnikatelé, matky a otcové několika dětí, vzdělaná a přemýšlející střední třída?

A koho budou příště volit? Ke komu přejdou voliči dnes již autenticky levicových ODS a TOP 09? Může se stát, že třeba 10 % voličů ODS a 10 % voličů TOP 09 přejdou ke Svobodným? Už dnes mají v průzkumech přes 3 % (a to si myslím, že si to ani - na české poměry netradičně - nezaplatili, ale že je skutečně mají).

Aleš Michl ve svém skvělém rozhovoru pro Reflex mj. prohlásil: "Po tomhle rozhovoru bych asi volby nevyhrál." Dovolil bych si s ním nesouhlasit. Spojené státy nám ukazují, že pravicový program dokážou pochopit i obyčejní lidé ze středních i nižších středních tříd - protože ten je v jejich zájmu. Ne zadlužování, zvyšování daní, nárůst regulací, plýtvání, byrokracie, korupce a klientelistické zlodějny!

Marco Rubio - druhý Reagan - o velikosti a úloze Ameriky

Ve Spojených státech nyní probíhá konference CPAC 2012, na které se sejdou politici, aktivisté, politologové, komentátoři a všichni, co mají co dočinění s konzervativní politikou. Na ní probíhají projevy všech těchto lidí. Naprosto úžasný projev měl v prvním ze čtyř dnů konference mladý floridský senátor kubánského původu Marco Rubio. Přikládám také odkaz na video z jeho projevu a vybírám jeho hlavní myšlenky - dovolte mi, abych vám představil názory pravděpodobně jednou budoucího prezidenta Spojených států amerických:

http://www.therightscoop.com/full-speech-marco-rubio-at-cpac-2012/

"Já jsem teď člen amerického senátu (aplaus), zatím netleskejte, dovolte mi říct - je to zajímavé místo. Když jsem se tam poprvé dostal a jeden skvělý muž mi řekl - víš, nejlepší věc na tom je - můžeš tu být 30 let a pořád budeš ten nejmladší člověk (smích, potlesk) - když jsem se tam poprvé dostal, tak jsem se tak díval okolo sebe a tam bylo všude plno lidí, které jsem vídával po léta v médiích a spoustu známých lidí všude okolo mě - kteří třeba kandidovali na prezidenta nebo tak - a vy se ptáte sami sebe - jak jsem se tu dostal? No, o 16 měsíců později se podíváte kolem sebe v té samé místnosti a začnete se divit - jak se tu dostali oni?"

‎"Základní argument, který vytváří náš národ, je důvod, proč někdo z nás je na tom hůře, než býval, je, že ostatním lidem se daří příliš dobře? Že ten jediný důvod, proč je na tom kdokoliv z nás lépe, je, že někteří lidé jsou na tom hůře? A ten jediný způsob pro některé lidi, jak vyšplhat nahoru, je strhnout ostatní lidi dolů? To je ten argument, který tento prezident tak jako nikdo před ním v moderní americké politice vytváří. A on to dělá, protože to je jeho kalkul, jak vyhrát volby. To je ten problém. To, na čem záleží, především, pokud kandidujete do toho nejvyššího úřadu v zemi. A ta idea některých lidí, že na tom budou lépe, pokud ostatní na tom budou hůře - to je to, v co věří ostatní země! To je ten typ myšlenkového procesu, kvůli kterému tady lidé přicházejí odjinud!"

"Většina Američanů jsou konzervativci! Víte, někdo se mě ptal - jak to víš, že Američané jsou konzervativci? (...) O čem jsou republikánské primárky? Ony jsou obvykle o tom základním - kdo je více jako Ronald Reagan. Demokraté nikdy nesoutěžili o tom, kdo je víc jako Jimmy Carter. Takže většina Američanů jsou konzervativci. Oni obvykle věří v Ústavu. (...) Tak o čem je konzervativní hnutí? Je to přímočaré přesvědčení, že prosperita je tvořena tím, že lidé mají svobodu a příležitost naplnit své sny."

"Konzervativní hnutí je tak, jako žádné jiné, hlavně o reformě daní. O jednoduchém daňovém řádu, který mohou lidé dodržovat. (...) My rozumíme tomu, že musíme mít daně. Musíte platit za národní obranu. (...) Musíte mít regulace, ale ty regulace musejí dávat smysl! Ony nemohou existovat jenom proto, aby ospravedlnily existenci nějaké agentury. Ony vás nesmějí vytvořit neschopnými soutěžit se zbytkem světa.

" (...) vláda, která utrácí více peněz, než kolik dostává. To je neudržitelné! Lidé se toho obávají. Rozpoznávájí, že pokud s tím něco neuděláme, řítíme se ke kalamitě. Podívejte se, co se děje v Evropě. To je naše budoucnost. A my nevíme, jak blízko to je. 6 měsíců nebo 6 let, ale ono to přichází. My to víme."

"Musíte být silní ekonomicky. Musíte být silný vojensky. A je tu ještě jedna věc, kde musíte být silní. A to jsou lidé, kteří musejí být silní. To, co dělá náš národ odlišným, jsou naši lidé. Naše velikost není daná naší vládou nebo našimi zákony nebo naším prezidentem a určitě ne naším kongresem. Síla našeho národa je odvozena od našich lidí. (...) A nemůžete mít silné lidi, pokud nemají silný charakter a silné morální hodnoty. A to znamená, že ve společnosti existují kritické insituce, které pomáhají rodinám vychovávat silné lidi. Jako církve, synagogy a komunitní skupiny. Vláda by neměla těmto institucím říkat, co mají dělat, a určitě by na ně neměla působit."

"Od druhé světové války tu nebyly další světové války. Jistě, byly tu konflikty. (...) ale svět je o moc lepší od doby, než jaký byl na začátku 20. století. Protože Amerika byla nejsilnější zemí světa. Dnes miliony lidí po celém světě jsou součástí střední třídy - kvůli rozvoji demokracie a svobodnému podnikání. A to se stalo samo? Je to ten přirozený stav člověka? Historie říká, že není. Pokud budete studovat historii, od jejího začátku, zjistíte, že převážná většina lidí žila pod represivními vládami, které jim říkaly, k jakému Bohu se mají modlit, která jim říkala, kdo mají být ještě před tím, než se vůbec narodili, mnohdy taky vybíraly, koho by si měli vzít. Toto bylo pravidlem napříč historií. Takže co se změnilo? Jak to, že rodiny, které po léta žily v chudobě, se nyní objevily v tomto? Ta odpověď je - šíření, ne pouze demokracie, ale systému svobodného podnikání. A proč se to rozšířilo? Rozšířilo se to proto, že ta nejsilnější země světa věřila v tyto věci, bojovala pro tyto věci, vyslovovala se pro tyto věci - a to nejdůležitější - byla příkladem těmito věcmi!"

‎"Naše armáda je tou nejsilnější sílou v lidské historii - a čas od času jsme ji museli použít. Ale to není tím naším největším příspěvkem. Náš politický systém, tak chaotický a špinavý, jak vypadá, ochránil práva a svobody, tak jako žádný jiný systém na světě. Ale to není ta nejlepší věc na Americe. Víte, co je tou nejmocnější věcí na našem národě? Je to ten americký příklad. Fakt, že kdekoliv jdete ve světě, lidé vědí, že tam je někdo jako oni, lidé, kteří žijí tady a dělají věci, které oni nemohou. (...) A víte, proč lidé dávají oběti a zápasí o demokracii a svobodné podnikání po celém světě? Protože oni vidí, co máme tady. Vidí na americkém příkladě, co může být."

"Takže co se stane, pokud se oslabíme? Co se stane, pokud se oslabíme, protože bychom nemohli dále být tou nejlepší zemí světa? Co se stane, pokud se oslabíme, protože se naši lídři rozhodnou, že my nechceme být tou nejlepší zemí světa? Co se stane, pokud ustoupíme? To, co se stane, je, že opustíme prostor. A ten prostor bude zaplněn někým jiným. A kdo je ten někdo jiný? Jediní lidé, jediné národy, které to mohou nyní udělat, jsou národy, které nevěří ve věci, v které my věříme. Totalitní národy jako Čína a Rusko, které rozšiřují své zbraně, aby mohly vetovat ochranu Sýrie. Víte, proč jsou proti ochraně Sýrie? Protože si rezervují právo dělat to samé svým vlastním lidem, ty samé věci, pokud jejich vlády budou jednou ohroženy. A tak v tomto 21. století, kdo vyhraje? Čí ideje se budou šířit napříč planetou? Budou to naše ideje svobody, demokracie a svobodného podnikání? Nebo to budou jejich ideje státního podnikání a totalitarismu? To není pouze vojenský nebo politický konflikt. Je to příklad. Tou nejlepší věcí, kterou můžeme udělat pro svět je - být Amerikou! A to je to, co je v sázce. To je to, co si musejí Američané vybrat. To je to, o čem bude listopad. Prezident Spojených států vypadá, že je dobrý otec, že je dobrý manžel, ale on je strašný prezident! A tou základní otázkou toho všeho je, jaký národ tu necháme za sebou. A jaký svět."

"Dovolte mi skončit tím, že my Američané (...) neradi říkáme lidem, co by měli dělat. Nechceme řešit problémy někoho jiného. A upřímně někdy bychom neměli. My to nemáme rádi. My bychom preferovali pro každého, aby si prostě udělali ty samé závěry sami za sebe. A často to dělají - sledováním našeho příkladu."

"Naše velikost není dána pouze našimi lidmi nebo politickým systémem. Naše je velikost je daná také našimi požehnáními. Jsme požehnaný národ. Přemýšlejte, co nám Bůh dal. Národ bohatý na vše, co si jen umíte představit. (...) Přemýšlejte o vlastních životech. Možná jste tu přišlli odněkud jinud. Nebo vaši rodiče, nebo jejich rodiče. Ale přemýšlejte o tom, jak oni sem přišli a jak žili své životy. A jak vy žijete vaše. Já to dělám. Mí rodiče, můj otec, můj dědeček. Já si myslím, že oni byli lepšími lidmi, než jsem já. A přesto si nemohli splnit své sny. Proč? Co byl ten rozdíl mezi jimi a mnou? Tím rozdílem je to, že já jsem se narodil s tím privilegiem a poctou být občanem, toho jediného a nejlepší národa v lidské historii. Takže být Američanem je požehnání. A je to také odpovědnost. Odpovědnost nejen chránit Ameriku tady doma, ale i ujištění se, že věci, které tady děláme jsou příkladem pro zbytek světa."

"Amerika je světlem. Naším světlem. Vaším světlem. To, co děláte ve svých životech v každém jednotlivém dni. Světlem kažodenního Američana, který bez toho, aniž by mu vláda říkala, co má dělat, nečeká na vládu, aby mu říkala, co má dělat - jde a vezme si to pro sebe. Světlem každodenních lidí, kteří mají dobré nápady. A vezmou své celoživotní úspory a jdou si za tím nápadem. A ono to funguje. Světlem každodenních lidí, jejichž jména nikdy nebudete znát, jejichž příběhy nebudou nikdy řečeny, kteří nikdy nebudou mít své místo na předních stranách magazínů, ale dělají skutečný rozdíl ve skutečných životech skutečných lidí. Toto světlo. Světlo národa, který se zapojuje do světa a zapojuje se do něj vojensky - ať už s tím souhlasíte nebo ne - ne proto, že bychom chtěli jejich země. Nechceme, aby byl Afghánistán dalším státem. Chceme anektovat Irák? Ať už souhlasíte nebo ne, když Američané posílají své syny a dcery umírat do zámoří, dělají to pro svobodu ostatních lidí. A který jiný národ tohoto světa tohle kdy udělal?"

Bude KDU-ČSL 21. století pro-choice stranou?

Podle názorů některých občanů chce KDU-ČSL něco zakazovat. Třeba potraty nebo eutanazii. Její nový předseda Pavel Bělobrádek před pár dny v Hyde Parku na ČT24 řekl, že ani v případě, že vyhraje KDU-ČSL volby, nebude požadovat např. úplný zákaz potratů, byť je proti nim. V USA typická nálepka pro-choice politika, pro-choice strany. Jaká budou ale pro-life témata v tomto století? Náboženské svobody, genetické úpravy, svoboda sexuality, kyberorganismy, čipování lidí, lidská práva robotům? Jaký bude postoj KDU-ČSL?

Je to pochopitelné. KDU-ČSL se obává, že v české sekularizované, radikálně levicové, závistivé, vykořeněné, nevzdělané, nevychované společnosti bez morálky a svědomí, která toleruje korupci, ctí své největší zloděje, netrestá zločince a ráda vzpomíná na své otrokáře, by se měla tomuto trendu přizpůsobit a prosazovat jen taková témata, na která taková společnost uslyší a vůbec nevytahovat témata, která by takové společnosti mohla nastavovat zrcadlo, mohla jí vlepit přímo do tváře její falešnost a hloupost. Je to pochopitelné. Je to však správné? A je to postoj, který by křesťansko-konzervativní strana měla do budoucna mít?

Chápu levicově liberální (dobře, na naše poměry středové) novináře, myslitele nebo politiky a aktivisty (A. B. Bartoš by je hodil do skupinky pravdoláskaři), že chtějí, aby KDU-ČSL byla taky taková, jejich. Chápu je, protože s nimi má KDU-ČSL mnoho společného. Od boje proti korupci, hazardu, přes odklon od materialismu k vyšším duchovnějším hodnotám, kvalitu života, trvale udržitelný rozvoj, sociálně-tržní hospodářství, až po odmítání politiky jako byznys, kde sponzor platí kampaň, a pak vyhrává losovačky. Nicméně v základních ideových sporech 21. století se budeme rozcházet už jen více.

Tak si představte budoucnost, kde bude zákaz jakékoliv propagace náboženství na veřejnosti (samozřejmě to bude zcela korektní) - hlavně žádné křížky na krku! Děti se budou o všech možných sexuálních praktikách a úchylkách učit už v první třídě, v pokrokovějších oblastech (těch méně zaostalých) samozřejmě už ve školce (sexuolog Uzel nám už vysvětlí, proč to je pro jejich dobro), nebude pochyb o tom, že sexuální orientaci si mohou zvolit, jakou chtějí, a předsudky o tom, že se žena nemá chovat jako chlap, budou dávno překonané. Dokonce za nekrofilii, pedofilii, polygamii nebo incest už se dávno nebudete muset stydět. Zpátečníci dávno drží hubu.

Antikoncepce se sice prodává (pořád je to velký byznys), ale potraty jsou dostupné již12letým dívkám (jak jinak než bez vědomí rodičů nebo otce dětí - co je jim taky do toho, že), takže no stress - hlavně volnost (bez odpovědnosti), láska (byť falešná) a mír (byť s pistolí islámisty u hlavy). Už se nudíte, umírat nechcete (není třeba, jsou na to prášky), tak si sebe naklonujete. Dítě sice mít nemusíte, ale necháte si jedno vyrobit (upravíte jeho genetiku, dáte mu superschopnosti a rodit ho už dávno nemusíte). Facebook v iPhone už je nuda, dáte si ho do hlavy, sice vás tím může každý sledovat, číst vaše myšlenky a manipulovat s vámi lépe než kdy dřív (ty reklamy ve snu vám taky nevadí), ale co? Pokrok přece nejde zastavit :-).

A já se ptám - jaký bude postoj KDU-ČSL v té době? Řekne, že to je prostě společenská norma v této zemi, tak proti tomu bojovat nebude? Řekne, že to není politické téma? Že jí to sice vadí, ale dneska opačný postup neprosadí? Proč tedy bojuje proti korupci, krádežím, vraždám narozených lidí, závisti, lenosti atd.? Vždyť to je také normou české společnosti. Proč ji tedy měnit? Proč někomu chce něco zakazovat?

Bůh je tvrdý kapitalista, Ježíš levicový anarchista – a co my?

Pro křesťany je obtížné zvolit si, koho by měli volit. Vedou se velké diskuze o tom, zda křesťanství je pravicové nebo levicové. U nás volí katolíci levici (ač ta se křesťanství veřejně vysmívá) nebo střed (KDU-ČSL), vesměs jsou konzervativní. Protestanti jsou spíše liberální (asi jak kteří). V USA volí konzervativní pravici převážně protestanti (nebo mormoni), katolíci tam volí liberální levici. Ale čím to, že si část křesťanů myslí, že křesťanství je pravicové, a část si myslí, že je naopak velice levicové?

Podle křesťanství nám Bůh dal svobodu. Svobodu volit si dobro a zlo – a to neustále, sami za sebe. A taky za své volby poneseme zcela nevyhnutelně následky. Nevodí nás tedy za ručičku (jak si mnozí myslí), ale řekl nám – ty a ty principy vás přivedou ke spáse, tyto vás zničí – je na vás, abyste si vybrali! Vždyť z tohoto pohledu je Bůh-otec přece tvrdý liberální kapitalista, který nemá s těmi slabými a neschopnými žádné slitování (tedy do jisté míry, protože v jeho kapitalismu funguje právní řád – je nanejvýš spravedlivý).

A co Ježíš? Jaký vedl život? Nikde se nezastavil, všude vzbudil rozruch, nesmířil se s poměry, byl velký revolucionář. A co hlásala jeho revoluce? „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Vždyť to jsou velice levicové myšlenky, ne?  Starejte se o chudé, o nemocné! Nehromaďte bohatství! Nejsou i toto myšlenky, které inspirovaly rané socialisty?

A co chce Bůh tedy po nás, po lidech (po křesťanech)? Když otec je liberál a syn socialista (přehnaně řečeno), nechce po nás, abychom byli konzervativci? Abychom byli rozumem pravičáky a srdcem levičáky? Abychom uznávali, ctili a bojovali za ideály svobody, demokracie, právního státu a volného trhu (v tomto pořadí?)? Nechce po nás, abychom si z něj brali tak trošku příklad? Nastolili režim, který bude dávat lidem možnost konat dobré i špatné (tím kapitalismus i demokracie jsou), abychom k tomu měli svobodu, ale také nějaké funkční soudy, které budou trestat a napravovat ty, kteří všeobecná pravidla budou porušovat?

Jak bychom měli projevovat solidaritu? A je myslím patrné, že Bůh po nás nechce sociální darwinismus – tedy co nejefektivnější vylepšování genetického kódu tím, že ty chudé, nemocné, staré, nechtěné nebo hloupé necháme pochcípat. Ale jak to udělat? Vytvořit sociální systém a státní instituce, které se o ně budou starat, a my budeme mít pokoj? Když uvidíme žebráka na ulici, vzpomeneme si na neschopnou vládu, a jdeme dál? A není to tak trošku alibismus? Nechce po nás především, abychom se nejdříve sami za sebe snažili? Abychom se naučili, jak se nezávisle postarat sami o sebe, o svůj život, jak se zajistit? A pak vytvořili rodinu nebo neutíkali od té staré, a snažili si navzájem si všichni pomáhat? A co církve, charity a nadace? Neměly by i ty mít přednost před obcemi, městy, kraji, státem či evropským sociálním fondem?

Tak co, jaký je podle vás Bůh-otec, jeho syn a duch ve vás?

Proč pravici do levicového Česka a demokracii do totalitního Ruska?

Někteří lidé se domnívají, že nám (vyspělému západnímu světu) není nic do vnitřních záležitostí totalitních zemí typu Ruska, Číny, KLDR apod. Že by nás vůbec nemělo zajímat pošlapávání lidských práv, zatýkání občanů z politických důvodů atd. Opravdu? Jako občany, jako lidi?

Zasahovat do vnitřní politiky suverénních zemí, nebo ne? A jakým právem? Mohli bychom argumentovat, že tyto země jsou členy OSN. A tudíž jsou povinny určitá práva, na kterých se členové OSN (a ti, kteří se jimi rozhodli být) shodli. A proto mají země, které jsou členy, právo kontrolovat a případně vymáhat, zda jsou skutečně lidská práva a svobody dodržovány. Protistrana by mohla argumentovat, abychom je tedy z OSN vyloučili.

Ale co my, Češi? Tolikrát osvobození díky zásahům cizích států? Co bylo té zlé Americe do toho, co se děje tady v sovětském bloku? Proč se sakra západ pletl do Hitlerovy suverénní politiky? Jaký názor na to mají ti, kteří jsou proti snaze západu vyvážet demokracii a lidská práva do totalitních zemí současnosti? Na obou stranách spousta demagogie a nepřesností, přiznávám. Je to složité.

Avšak kdybychom důsledně vyznávali názor, že vyspělé západní demokratické a svobodné státy nemají zasahovat do vnitřních záležitostí států z opačné strany, proč tedy zavádět pravicovou politiku do země, jejíž občané jsou přesvědčeni socialisté? Proč sakra chceme volný trh a svobodu jednotlivců v takové zemi, jakou je Česká republika? Co na to chudák suverénní levicový názor jejích občanů?

Možná bych to uzavřel tím, že jako občan země, která Americe dluží za třikrát nabytou svobodu a nezávislost, bych byl pro zásahy do vnitřních záležitostí cizích států, ale jako potenciální americký daňový poplatník, bych měl pochybnosti, jestli si za své těžce vydělané peníze nezajet raději na delší dovolenou, než je investovat do těch, kteří později neprojeví ani kapku vděku. A ano, snažme se, aby občané České republiky byli rozumem pravičáky (a možná srdcem levičáky) – tedy, aby volili nízké daně, ale dávali spoustu peněz na charitu a na vzdělání!

A za ty zásahy děkuji matkám padlých (nejen) amerických vojáků!

Lze prosadit konzervativní utopii?

Politická teorie hovoří o tom, že konzervatismus vlastně ani není ideologií v pravém slova smyslu (tak jako liberalismus či socialismus), ale je mnohdy spíše postojem nebo sklonem. Hovoří se také o tom, že konzervatismus není doktrinální (že prostě nemá jasně daný program, kterého by se držel a ten prosazoval). Nicméně rád bych se zamyslel nad tím, jak by mohla ideální společnost podle určitého druhu umírněného postsekulárního konzervatismu ve 21. století vypadat – do jaké míry je to utopie, nebo realistická záležitost, posuďte sami.

Představte si dům na předměstí nějakého města. Je to krásný dům v příjemné a udržované čtvrti. Je sedm ráno a my se společně se slunečními paprsky pomalu blížíme do okna jídelny tohoto domu. U stolu sedí muž, naproti němu jeho žena a po stranách jejich nádherných pět dětí a všichni společně snídají zdravé, vydatné jídlo vyrobené nebo vypěstované nejlépe právě v podnicích z okolí a na nějakém poli za městem.

Rodina se po ránu skvěle baví, děti projevují přirozenou a nenucenou úctu ke svým rodičům, všichni jsou k sobě navzájem zdvořilí a snaží se pro ty ostatní udělat, co jim na očích vidí – od úsměvu po podání misky s kvalitními, jedlými a křupavými rohlíky. Tato rodina také dokáže ocenit dar tohoto dobrého jídla a toho, že jsou všichni spolu a že mají vůbec příležitost užívat si daru života – svou upřímnou a uvědomělou vděčnost projevují společnou modlitbou a poděkováním.

Starší děti se připravují do školy, mladší se těší na skvělé dopoledne strávené se svou maminkou a manžel se s chutí chystá do své práce, která ho baví, kterou miluje a v které je dobrý. Nastartuje rodinné auto (sice je ojeté, ale to nevadí, tato rodina si uvědomuje, že je lepší investovat někde jinde), kromě starších dětí bere taky souseda, aby zbytečně neplýtvali (a nepotřebují k tomu ani žádné vládní nařízení nebo vyhlášku).

Samozřejmě, zatímco děti školou již povinné (byť mnoho lidí v té době využívá i domácí vyučování) si po ránu s hrdostí zazpívaly hymnu své země, ty mladší si užívají chvíle svého dětství strávené se svou matkou doma – hrají spolu různé hry, učí se dalšímu jazyku, hrají na hudební nástroje, kreslí si, čtou si pohádky (zkrátka dělají věci, které tak chybí dospělým). Samozřejmě spolu také vaří a uklízí (s čímž jim díky dobré výchově příkladem rádi pomáhají i ti starší a manžel).

Není to ale vše, rodina a čas s ní strávený a jak hodnotně strávený je v takové společnosti velice důležitý. Pro živitele rodiny je také velice důležitá jeho práce, jeho povolání, ve kterém vidí smysl a naplnění a díky tomu má také dostatek (nadbytek) peněz pro svou rodinu. Jak už jsem naznačil, taková rodina se velmi věnuje také dobročinným aktivitám – pravidelně dávají peníze i svůj čas charitě, mají svou rodinnou nadaci, přes kterou podporují např. vzdělávací projekty nejen ve své zemi, ale třeba také na jiných kontinentech, prostřednictvím čehož bojují se světovou chudobou – jsou si totiž plně vědomi toho, jaké mají zrovna oni to štěstí, že patří mezi deset, možná pět procent nejbohatších lidí této planety. Postsekulární rodina 21. století má také svou církev, které rovněž pravidelně přispívá.

Jsou to zodpovědní a uvědomělí občané, kteří sledují dění a vývoj ve své obci, účastní se zasedání obecního zastupitelstva (které připomíná spíše veřejné shromáždění občanů, než stranickou schůzi komunistické strany), zajímají se také o svůj region a velmi o svou zemi, na kterou jsou patřičně hrdí. Svou hrdost projevují i tím, že mají na domě vyvěšenou její vlajku, chodí volit a jsou i členy nějakého občanského sdružení a minimálně registrovanými příznivci (nejlépe členy) své blízké politické strany.

A jaké platí zákony v takové společnosti? Samozřejmě od hlavy státu (není-li to zrovna král) jsou všichni přes poslance, starosty, státní zástupce až po různé úředníky voleni přímo. V takové společnosti funguje právní stát (nejlépe na zvykovém právu), je zde vymahatelnost práva, soudci se řídí spíše zdravým rozumem, než formálními zbytečnostmi, vše je rychlé a efektivní.

Jací jsou politici? Jsou to obyčejní občané. Díky přímé volbě a většinovému systému a také institutu primárních voleb uvnitř jednotlivých stran (a s tím spojenému vysokému počtu členů a registrovaných příznivců těchto stran) se daří vybírat ty nejkvalitnější a nejschopnější kandidáty s potřebným morálním profilem pro vykonávání dané funkce, tito politici jsou také co nejblíže svým občanům, reprezentující svůj lokální volební okrsek.

Jaké jsou názory takové společnosti? A o čem se vedou hlavní politické spory? Většina lidí je proti potratům, proti eutanazii, jsou toho názoru, že manželství je sňatkem mezi mužem a ženou za účelem mít a vychovávat děti, váží si tradic a své historie, jsou hrdými vlastenci a většina lidí je velmi věřících. Hlavní spory se tedy vedou spíše např. o to, zda by potraty měly být zakázány nebo povoleny (všeobecný názor je, že je to vraždou vlastního dítěte, morálně ospravedlnitelnou snad jen v případě ohrožení zdraví matky dítěte, kde by mohli o život přijít oba jednotlivci). No a v tomto duchu se vedou i další spory – zda v té a té věci by měl stát více zasahovat do života občanů, nebo je nechávat na pokoji.

Muži mají možnost po střední škole navštěvovat tříměsíční vojenský výcvik, kde se naučí důležité věci (používání zbraně; jak ochránit sebe, svou ženu, rodinu a další spoluobčany; atd.), mnoho z nich je doživotně také členy aktivních záloh a mají před dětmi pečlivě schovanou zbraň i ve svém domově (protože je celospolečensky uznávané právo, že člověk má právo chránit svůj život a majetek před někým, kdo společenskou smlouvu nerespektuje).

Jak už jsem uváděl, stát v takové společnosti má velmi omezené pravomoci (nicméně v oblastech, kde už mu byly jeho občany svěřeny je má zase silné a jasné). Je řízen levně, efektivně a transparentně. Občané platí velmi nízké daně. Je zde snaha, aby stát plnil jen ty nezbytně nutné funkce, tudíž není třeba ani výrazných příjmů (a ani dluhů, což je i opatřeno v ústavě, že se dluhy dělat nesmí). Daň z příjmu je pouze symbolická, a aby byla co nejspravedlivější, tak je rovná. Majetkové daně jsou rovněž symbolické a odvádí se přímo obci, v které se dané nemovitosti nacházejí. Dědické a darovací daně považuje tato společnost za neopodstatněné. Daň z přidané hodnoty je také velmi nízká, rozdělená do více pásem, kde společensky a kulturně důležité věci (knihy, pomůcky pro vzdělávání atd.) mají nejnižší sazbu, kdežto ty společensky škodlivé (alkohol, cigarety) tu nejvyšší.

Je to společnost, kde funguje volný trh, který je v rozumné a nezbytně nutné míře regulován. Stát téměř neplní roli sociální, protože občan je veden jak v rodině, tak následně ve škole a veřejnoprávních médiích k osobní odpovědnosti za svůj život, tudíž se nejdříve snaží každý zabezpečit sám sebe a díky obrovské skutečné solidaritě občanů s těmi méně šťastnými a méně dochází k tomu, že většina občanů dává část svých příjmů charitám ve svém okolí, které tak mohou efektivně právě těmto lidem pomáhat nebo jim třeba dočasně pomoci dostat se zase zpátky na své nohy.

Ano, i v takové společnosti funguje státem garantovaný průběžný důchodový systém, který nemá výrazné obtíže, protože většina občanů má mnoho dětí a daná společnost netrpí populační krizí, ale mnoho občanů také rádo investuje do nemovitostí, firem či jinými způsoby, čímž se také zajišťují na své stáří nebo jen vytvářejí budoucí bohatství pro své potomky.

Hlavní páteří ekonomiky jsou malé firmy, drobní a střední podnikatelé, živnostníci, zemědělci, řemeslníci, ale také učitelé a vzdělanci, různí odborníci a poradci, v neposlední řadě i pracovníci ve službách či průmyslu. Celkově je zde výborné prostředí pro podnikání, minimální byrokracie a motivovaní zaměstnanci, kteří smysluplně využívají práva na své členství být v odborech.

Odvaha, čestnost, opravdovost, bohatství, solidarita, vytrvalost, sebevědomí, pokora, pravdomluvnost a zdvořilost jsou ctnosti, které jsou zde vysoce ceněné.

V této společnosti fungují rovná práva – ženy mohou volit, ale nepanuje zde agresivní feminismus, vztah muže a ženy je o spolupráci a vzájemném doplňování se, ne o soutěži, žena je ráda, když jí muž podrží dveře, navleče kabát nebo za ní zaplatí v restauraci. Mnoho žen je hrdo na to, že jsou doslova ženami v domácnosti – starají se o děti, vychovávají je, učí je, starají se o domácnost (ano dokonce umí vařit a pravidelně uklízí) a díky vzájemnému respektu jim s tím jejich manželé rádi pomáhají. Tyto ženy nejsou ani hloupé, ani nevzdělané. Dále se učí, mnoho z nich dokonce zvládá práci přes internet. Jsou věrnými manželkami, skvělými matkami a elegantními společnicemi.

Taková společnost mezi sebe ráda přijímá nové lidi z celého světa, ale pouze takové, kteří deklarují, že skutečně chtějí žít v takové společnosti a takové kultuře a dennodenně to také dokazují. Není zde diskriminace, ale ani zbytečné kvóty.

V této společnosti má šanci opravdu každý, klade se důraz na rovné příležitosti a demokracii – i proto je velice podporováno veřejné vzdělání hrazené z veřejných rozpočtů.

Možná vám to připomíná i dnešní realitu některých částí světa (osobně si umím představit, že se tomu blíží třeba Bavorsko, Švýcarsko nebo mnohé oblasti ve Spojených státech).

A co vy? Líbí se vám taková společnost? Myslíte si, že je reálné k takové dospět, nebo je to pouhá utopie? A má pro konzervativce 21. století smysl, aby usiloval o prosazení takové společnosti v masovějším měřítku, nebo by si měl raději najít takové místo na zemi a začít to žít? A co takhle obojí?