Pro křesťany je obtížné zvolit si, koho by měli volit. Vedou se velké diskuze o tom, zda křesťanství je pravicové nebo levicové. U nás volí katolíci levici (ač ta se křesťanství veřejně vysmívá) nebo střed (KDU-ČSL), vesměs jsou konzervativní. Protestanti jsou spíše liberální (asi jak kteří). V USA volí konzervativní pravici převážně protestanti (nebo mormoni), katolíci tam volí liberální levici. Ale čím to, že si část křesťanů myslí, že křesťanství je pravicové, a část si myslí, že je naopak velice levicové?
Podle křesťanství nám Bůh dal svobodu. Svobodu volit si dobro a zlo – a to neustále, sami za sebe. A taky za své volby poneseme zcela nevyhnutelně následky. Nevodí nás tedy za ručičku (jak si mnozí myslí), ale řekl nám – ty a ty principy vás přivedou ke spáse, tyto vás zničí – je na vás, abyste si vybrali! Vždyť z tohoto pohledu je Bůh-otec přece tvrdý liberální kapitalista, který nemá s těmi slabými a neschopnými žádné slitování (tedy do jisté míry, protože v jeho kapitalismu funguje právní řád – je nanejvýš spravedlivý).
A co Ježíš? Jaký vedl život? Nikde se nezastavil, všude vzbudil rozruch, nesmířil se s poměry, byl velký revolucionář. A co hlásala jeho revoluce? „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Vždyť to jsou velice levicové myšlenky, ne? Starejte se o chudé, o nemocné! Nehromaďte bohatství! Nejsou i toto myšlenky, které inspirovaly rané socialisty?
A co chce Bůh tedy po nás, po lidech (po křesťanech)? Když otec je liberál a syn socialista (přehnaně řečeno), nechce po nás, abychom byli konzervativci? Abychom byli rozumem pravičáky a srdcem levičáky? Abychom uznávali, ctili a bojovali za ideály svobody, demokracie, právního státu a volného trhu (v tomto pořadí?)? Nechce po nás, abychom si z něj brali tak trošku příklad? Nastolili režim, který bude dávat lidem možnost konat dobré i špatné (tím kapitalismus i demokracie jsou), abychom k tomu měli svobodu, ale také nějaké funkční soudy, které budou trestat a napravovat ty, kteří všeobecná pravidla budou porušovat?
Jak bychom měli projevovat solidaritu? A je myslím patrné, že Bůh po nás nechce sociální darwinismus – tedy co nejefektivnější vylepšování genetického kódu tím, že ty chudé, nemocné, staré, nechtěné nebo hloupé necháme pochcípat. Ale jak to udělat? Vytvořit sociální systém a státní instituce, které se o ně budou starat, a my budeme mít pokoj? Když uvidíme žebráka na ulici, vzpomeneme si na neschopnou vládu, a jdeme dál? A není to tak trošku alibismus? Nechce po nás především, abychom se nejdříve sami za sebe snažili? Abychom se naučili, jak se nezávisle postarat sami o sebe, o svůj život, jak se zajistit? A pak vytvořili rodinu nebo neutíkali od té staré, a snažili si navzájem si všichni pomáhat? A co církve, charity a nadace? Neměly by i ty mít přednost před obcemi, městy, kraji, státem či evropským sociálním fondem?
Tak co, jaký je podle vás Bůh-otec, jeho syn a duch ve vás?
