Perspektivy levice a pravice v České republice

V poslední době se často hovoří o ideové vyprázdněnosti české politiky na straně jedné, na straně druhé pak o přežitku politických ideologií a vůbec dělení se na levici, pravici či snad o smyslu politických stran a idejí pochybujeme úplně. Rád bych zde nastínil, o jaká témata se ve 21. století bude levice a pravice i nadále přít. Je možné, že u některých věcí nebudete souhlasit se zařazením jednotlivého tématu nalevo či napravo, jde však spíše o určitou systematizaci pro názornou představu, není tedy nutné brát vše doslova. Osobně zde levicová témata uvádím na pravé straně, pravicová na levé.

Ekonomická témata

• méně daní vs. více daní
• snižování spíše daně z příjmu vs. snižování spíše DPH
• zmenšování státního dluhu vs. zvyšování státního dluhu
• řešení ekonomické recese pomocí snížení daní vs. umělá stimulace spotřeby ze státních prostředků
• rovná daň z příjmu (ideálně její úplně zrušení) vs. progresivní a milionářské daně
• snaha o co nejmenší efektivní stát vs. snaha o pečující sociální stát
• rovnost příležitostí vs. pokus o rovnost výsledků
• důraz na dobrovolnou solidaritu vs. vytváření sociálních programů pro slabé a nemocné

Společensko-etická témata

• ochrana práva na život každého jednotlivce od početí vs. právo ženy na ukončení života svého dítěte
• důraz na tradiční rodinu vs. podpora sňatků homosexuálů či registrovaného partnerství
• nesouhlas s adopcí dětí homosexuálními páry vs. jeho souhlas
• důraz na obranu osobních svobod vs. vytváření kolektivních práv
• důraz na ochranu soukromí vs. důraz na bezpečnost společnosti
• skepse k agendě ohledně globálního oteplování vs. boj proti globálnímu oteplování
• důraz na přirozenost člověka vs. vytváření nového člověka - humanizace robotů, zvířat, hologramů, genetické úpravy člověka
• obrana křesťansko-židovských hodnot vs. neomarxistické a pseudohumanisitické tendence
• definice manželství jako sňatek muže a ženy za účelem mít děti vs. pokusy o legalizaci a toleranci pedofilie, nekrofilie, zoofilie a jiného netradičního sexuálního chování
• ochrana duševního vlastnictví vs. prosazování kolektivního sdílení
• svoboda jako dělání si všeho, co neohrožuje jiného vs. svoboda jako právo dané zákony
• jinými slovy: zákony spíše zakazující vs. zákony spíše povolující
• právo jednotlivce na nošení zbraně vs. důraz na bezpečnost zajišťovanou státem

Zahraničně-bezpečnostní témata

• snaha o zachování národních států vs. kontinentální až globální federalizace
• důraz na suverenitu národních států vs. prosazování globální vlády
• silné spojenectví s NATO vs. jeho odmítání
• podpora Izraele vs. podpora Palestiny
• předsudky vůči islámu vs. naivita vůči islámu
• pro-západní orientace, zj. na USA vs. orientace na Rusko a Čínu
• větší výdaje na armádu a naši účast v zahraničních misích vs. opak

Původně jsem zamýšlel, že se pokusím být korektní, ale poněkud se mi to nedařilo, tak jsem to pojal spíše tak, že můj názor může být z popisu témat patrný. Článek nemá ani tak být konečným výčtem daných témat, jako spíše inspirací pro další, třeba i odbornější studie.

Je pak jasné, že zde asi nemáme při takovémto dělení žádnou vyloženě pravicovou stranu (možná se jí nejvíce blíží Konzervativní strana Martina Rejmana), ale spíše tu máme strany, které jsou pravicové třeba v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách, ale ve společensko-etických jsou (i z důvodu historického kontextu naší země) velice často nalevo (ODS, TOP 09, Svobodní), naopak KDU-ČSL může být v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách ve středu spektra, ale v sociálně etických ji uvidíme spíše vpravo (sic!). A nakonec by bylo otázkou, zda autentickou levicí v celém tomto schématu by byli spíše komunisti, nebo spíše zelení.

Hlasy Peakovců = 2 roky na emigraci k dobru!

Kdo slyšel v sobotu z Václavského náměstí projevy odborářů a jiných levicových extrémistů, kteří se snažili zmanipulovat tupé davy, musel si myslet, že už ví, jak to tady vypadalo v druhé polovině 40. let minulého století. Ano, korupce je špatná! Ale pořád lepší je levicová vláda (údajně pravicových) stran ODS a TOP 09, než vláda ČSSD a KSČM po případných předčasných volbách. A co můžeme udělat během těch dvou let?

Ano, taky bych nejraději chtěl předčasné volby. Chtěl bych, aby tuto mafiánskou a levicovou vládu (která má tu drzost nazývat se pravicovou) nahradily nějaké slušné pravicové strany, které udělají potřebné reformy tak, aby mohla celá tato země prosperovat. Jenže takové strany, takové lidi tu zatím nemáme. Ve volbách by vyhrála extrémní levice, nejdříve by hrála na závist a zdanila bohaté ještě více než Kalousek, elity by emigrovaly, řítili bychom se řeckou cestou - a spíše než by to tito radikální socialisté dali zpátky do ruky umírněnému socialistovi Kalouskovi, utahovali by šrouby, potlačovali opozici a už by tu skutečně zůstali jen odborážští bossové a jejich tupé ovce. To už tu bylo. I proto není dobré, aby byly v červnu předčasné volby. Slovensko nám budiž varováním.

Co ale můžeme udělat my občané během těch dvou let, kdy nám tu bude sloužit (nikoli vládnout, učme se už tu demokracii!) Nečasova vláda? Panu premiérovi bych poradil, aby jasně řekl - "ano, chováme se jako levičáci, nedaří se nám pořádně zatočit s korupcí (ono to asi po pravdě není tak lehké, když máme takhle rozsáhlý stát), ale to, co by přišlo po předčasných volbách, by bylo ještě horší. Proto vám dáváme dva roky na to, abyste ovládli současné zavedené strany, abyste případně založili nové, abyste si uvědomili, že jste občané a ne ovce totalitářů, a pak - za ty dva roky - přesvědčte všechny své známé, a zvolte ty nejlepší!"

Ano, možná si skutečně myslíte, že by bohatí měli být donuceni k solidaritě násilím, že když jim nehorázně zvýšíte daně, tak neutečou, že je bude motivovat to, že oni budou na sobě makat, jak můžou, a vy z toho budete těžit a ještě jim nadávat. V takovém případě klidně vstupte i do těch levicových stran. V naší zemi je jen 1 % obyvatel v politických stranách. Nadávat však umí všichni. Přesťante nadávat, ovládněte současné politické strany. Být straníkem není ostuda! Je to spíše občanská povinnost. Zvlášt v tak těžké době!

Pojďme si během těch dvou let uvědomit, že situace ve světě bude šílená. Pojďme poctivě naslouchat a diskutovat o tom, co je pro naši zemi nejlepší. Jakou ji chceme za 20 let. Nikdy v historii této země neměl obyčejný člověk takovou možnost něco změnit, ovlivnit. A kdo tomu stále nevěří, tomu vždy připomenu, že Hitler byl taky jenom jeden. Pak přemýšlejte dále.

Budoucí integrace levicových a pravicových stran u nás

Zhruba jen 2 % opravněných voličů v České republice jsou členy nějaké politické strany. V posledních sněmovních volbách kolem 3 milionů lidí dokonce ani nešlo k volbám. A z těch, co šli, tak téměř milion hlasů propadl. Máme tady desítky malých stran napravo i nalevo. Velké strany jsou zkorumpované. Občan má pocit, že nemůže nic ovlinit. Ale kdyby tomu tak bylo, tak to není demokracie. Tak tedy - co s tím?

Začněme nalevo. Říká se, že levicoví voliči jsou stádnější, proto tu donedávna existovaly snad jen čtyři levicové strany - ČSSD, KSČM a pak třeba Humanistická strana nebo drobky typu Strana demokratického socialismu či národní socialisté. Nyní je však vše jinak. Strana zelených se posunula doleva. Vznikli Zemanovci a dnes i Paroubkovci. Extrémní radikalizace některých křídel uvnitř komunistů pravděpodobně povede k jejímu rozštěpení na antidemokratickou extrémistickou stalinistickou skupinku, a na umírněnější křídlo spíše moderních demokratických socialistů. No a pak na levici ještě můžeme do určité míry zařadit i Bobošíkovou a Babiše a určitě bychom našli další drobky.

Co napravo? Zde máme ODS, TOP 09, obtížné to bude s VV - ty se rozštěpí nebo zaniknou. Se skřípěním zubů na obou stranách můžeme napravo zařadit i KDU-ČSL. Patří zde i SNK ED a pak celá řada malých pravicových stran - Svobodní, Konzervativní strana, Koruna česká, Pravý blok, Právo a spravedlnost, různé další drobky, a je dost možné, že další budou přibývat. Ještě nevíme, jakou kariéru chystá Václav Klaus, jestli Mirek Topolánek s Dalíkem nedostanou zase chuť vstoupit do politiky nebo jakou integritu si udrží TOP 09.

Jaká ale může vést cesta k tomu, aby miliony hlasů nespadlo do koše? Jak můžeme zaručit zvýšení počtu členů našich politických stran? (Nebo počet registrovaných příznivců). Myslím si, že tou cestou je spojení pravicových a spojení levicových stran každé do jednoho ze dvou velkých celků. Pracovně si to nazvěme třeba Levicové hnutí a Pravicové hnutí. V rámci těchto dvou politických subjektů by však existovalo několik různých ideových, mocenských, zájmových, stavovských či jiných frakcí a ty by mezi sebou, snahou získat si hlas členů a registrovaných příznivců soutěžily o získání co největšího vlivu či moci.

Ano, v těchto dvou hlavních stranách by probíhaly vnitřní primárky, ve kterých by si jejich příznivci a voliči vybírali toho, kdo nakonec získá nominaci a půjde do boje proti kandidátovi z opoziční strany. To by zaručilo daleko větší chuť občanů participovat a být aktivní v rámci jednotlivých stran - protože pokud by u toho nebyli, tak by mohl vyhrát někdo hloupý, neschopný, zkorumpovaný nebo jim ideově nesympatický.

A samozřejmě, že k takovému fungování by se hodil většinový volební systém. Vždyť jaké probíhají primárky v našich stranách dnes? Pár funkcionářů s budoucími vítězi veřejných zakázek se dohodnou, jaké bude pořadí kandidátek. Jaké probíhají primárky do senátních nebo prezidentských voleb? Chtěli byste je?

No a pak je tu ještě otázka co s extrémisty. Ty by tak bylo snadnější eliminovat. No a potom je tu ještě problém s těmi středovými, nezávislými atd. Ale nemyslím si, že velký. Ostatně klidně ty hlavní strany mohou být tři (tak jako tři hlavní strany mají ve Finsku, Estonsku atd.) nebo si prostě vsadí na jednu z těch dvou hlavních či to risknou proti nim sami za sebe.

Všichni jsme vlastně socialisti - někdo globálně, někdo činy

Asi se všichni shodneme na tom, že solidarita je lidsky správná věc. Že bychom měli v rámci možností pomáhat chudým, nemocným, méně šťastným, zkrátka těm, co si sami pomoci nemohou. Už se však neshodneme na poměru v rozměru a intenzitě té pomoci. A do toho se ještě můžeme hádat, jestli je třeba takové křesťanství více levicové nebo pravicové.

Pojem socialisti v titulku jsem použil pro zjednodušení - zkrátka myslím tím levičáky. Jak se tedy můžeme stát levičákem? Tak třeba na úrovni jednotlivých států - třeba jako je Česká republika. Jak se to bude projevovat? Budeme chtít, aby byly vysoké daně, a stát tedy zajišťoval mnoho služeb, které si sice občané jsou schopni zajistit sami, ale z nějakého důvodu se dohodli, že to budou dělat přes stát, v rámci veřejných rozpočtů (samozřejmě ti prozíravější, ne ti méně matematickými schopnostmi obdaření či bankami zlobbovaní, kteří se budou chtít zadlužit - tedy ne sebe - ale budoucí generace).

Dobrá tedy, budou chtít, aby se stát postaral. Aby se postaral nejen o bezpečnost (vnější i vnitřní), o dodržování a vymáhání zákonů, o zajištění těch nezbytných úřadů na jeho fungování, ale také aby se postaral o vzdělání, zdravotnictví, dopravní infrastrukturu, sociální systém, důchody, životní prostředí, životní styl obyvatel atd. A to vše na úrovni toho státu. Třeba tím, že se zavede (podle mě nespravedlivé) progresivní zdanění u daně z příjmů - pořádně vysoké (jen je potrestejme za jejich úspěch a snažení). Pak se vymyslí všemožné další dodatkové daně - majetkové, z převodu nemovitostí, darovací, dědické, ekologické, daň ze vzduchu, z tuku a všeho možného, co nás jen napadne.

Tak, pak ale jsou takoví, kteří si myslí, že bychom tento socialismus (nazveme-li to takhle - zřejmě politologicky nepřesně, ale pro tento článek snad dostatečně) chtěli mít v rámci třeba celé Evropské unie - tedy připlatíme si další a další úředníky, úřady a instituce, které tohle všechno za naše těžce vydělávané peníze budou zajišťovat.

Pak jsou ale i takoví, kteří by to chtěli na úrovní celého světa. A je to při nejmenším lidsky pochopitelné (dle mého zpátečnického názoru však velice neprozíravé z hlediska reality a zkušenosti) - polovina světa je hladem a my si žijeme jako prasata v žitě. Měli bychom tedy přece přerozdělit naše bohatství v rámci celého světa a nakrmit chudé a postarat se o nemocné (a při tom budeme opomíjet kecy pravičáckých konzervativců o tom, že okradením bohatých se z chudých nikdy nestanou bohatí, ale chudí budou nakonec všichni - třeba to jednou vyjde, třeba způsobíme historickou anomálii).

Dobře, teď ani nebudu domýšlet, až lidstvo narazí na údajnou vyspělejší formu života ve vesmíru - zřejmě první meziplanetární doktrínou bude také socialismus - vždyť jsou bohatší, ať sypou - a pořádně! Jde mi ale o to, že levičákem může člověk být i na úrovni třeba takového kraje. Proč bychom třeba nemohli převést zdravotní péči na regiony? No, ale můžeme jít ještě níže - co na místní úrovni, na úrovni obcí? Měla by obec pouze spravovat nezbytné úřady, případně školy? Nebo by se měla starat o silnice, kulturu, občanskou společnost, ekologické aktivity? Jak by měl starosta mluvit do toho, jakou bychom měli mít zahrádku, kdy smíme kosit nebo co všechno můžeme pálit? I tady můžeme být více vlevo nebo naopak vpravo.

Kde je však určitá míra levičáctví přijatelná i pro tvrdého pravičáka? Přece na osobní úrovni, ne? Ano, předtím tam bude třeba ještě sféra občanské společnosti, třeba i církve a především rodiny, ale ta osobní rovina, kdy část svých prostředků dávám na dobročinné aktivity, charitě, žebrákovi na ulici, nějaké nadaci zajišťující stipendia talentům nebo jen pošlu DMS na Afriku. Takovými socialisty můžeme být všichni - a k tomu přece nepotřebujeme ani posvěcení od starosty, ani povolení od rady kraje, ani souhlas parlamentu, ani směrnici evropské komise, ani dohodu globální vlády a už vůbec ne příkaz případné meziplanetární vlády!

A myslím si, že taková solidarita - nenucená, dobrovolná, právě taková má podle mě největší smysl a je nejvíce morálně správná. A přihlédneme-li ke křesťanským idejím - vždyť přece Bůh nám dal svobodu. Činit dobro i zlo - našimi vlastními rozhodnutími - ne alibistickým hozením všech nepříjemných starostí na stát - který většinou spíše nadělá ještě víc škody než očekávaného či nárokovaného užitku.

Bůh je tvrdý kapitalista, Ježíš levicový anarchista – a co my?

Pro křesťany je obtížné zvolit si, koho by měli volit. Vedou se velké diskuze o tom, zda křesťanství je pravicové nebo levicové. U nás volí katolíci levici (ač ta se křesťanství veřejně vysmívá) nebo střed (KDU-ČSL), vesměs jsou konzervativní. Protestanti jsou spíše liberální (asi jak kteří). V USA volí konzervativní pravici převážně protestanti (nebo mormoni), katolíci tam volí liberální levici. Ale čím to, že si část křesťanů myslí, že křesťanství je pravicové, a část si myslí, že je naopak velice levicové?

Podle křesťanství nám Bůh dal svobodu. Svobodu volit si dobro a zlo – a to neustále, sami za sebe. A taky za své volby poneseme zcela nevyhnutelně následky. Nevodí nás tedy za ručičku (jak si mnozí myslí), ale řekl nám – ty a ty principy vás přivedou ke spáse, tyto vás zničí – je na vás, abyste si vybrali! Vždyť z tohoto pohledu je Bůh-otec přece tvrdý liberální kapitalista, který nemá s těmi slabými a neschopnými žádné slitování (tedy do jisté míry, protože v jeho kapitalismu funguje právní řád – je nanejvýš spravedlivý).

A co Ježíš? Jaký vedl život? Nikde se nezastavil, všude vzbudil rozruch, nesmířil se s poměry, byl velký revolucionář. A co hlásala jeho revoluce? „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Vždyť to jsou velice levicové myšlenky, ne?  Starejte se o chudé, o nemocné! Nehromaďte bohatství! Nejsou i toto myšlenky, které inspirovaly rané socialisty?

A co chce Bůh tedy po nás, po lidech (po křesťanech)? Když otec je liberál a syn socialista (přehnaně řečeno), nechce po nás, abychom byli konzervativci? Abychom byli rozumem pravičáky a srdcem levičáky? Abychom uznávali, ctili a bojovali za ideály svobody, demokracie, právního státu a volného trhu (v tomto pořadí?)? Nechce po nás, abychom si z něj brali tak trošku příklad? Nastolili režim, který bude dávat lidem možnost konat dobré i špatné (tím kapitalismus i demokracie jsou), abychom k tomu měli svobodu, ale také nějaké funkční soudy, které budou trestat a napravovat ty, kteří všeobecná pravidla budou porušovat?

Jak bychom měli projevovat solidaritu? A je myslím patrné, že Bůh po nás nechce sociální darwinismus – tedy co nejefektivnější vylepšování genetického kódu tím, že ty chudé, nemocné, staré, nechtěné nebo hloupé necháme pochcípat. Ale jak to udělat? Vytvořit sociální systém a státní instituce, které se o ně budou starat, a my budeme mít pokoj? Když uvidíme žebráka na ulici, vzpomeneme si na neschopnou vládu, a jdeme dál? A není to tak trošku alibismus? Nechce po nás především, abychom se nejdříve sami za sebe snažili? Abychom se naučili, jak se nezávisle postarat sami o sebe, o svůj život, jak se zajistit? A pak vytvořili rodinu nebo neutíkali od té staré, a snažili si navzájem si všichni pomáhat? A co církve, charity a nadace? Neměly by i ty mít přednost před obcemi, městy, kraji, státem či evropským sociálním fondem?

Tak co, jaký je podle vás Bůh-otec, jeho syn a duch ve vás?