Zobrazují se příspěvky se štítkemSvobodní. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSvobodní. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 12. listopadu 2015

Svobodní - klub pro bohaté, nebo strana budoucnosti?

zdroj. www.svobodni.cz
Hlavní hodnotou Svobodných je svoboda. Jenže jaká a pro koho? Mají šanci dostat se příště do sněmovny? Co pro to musí udělat? A komu by pomohlo prosazení jejich programu?

Téměř všichni chtějí více svobody. A naše země by skutečně mohla být svobodnější, pokud bychom změnili některé zákony, daně, veřejné výdaje či regulace. Jenže jsou to Svobodní, kdo nabízí ten správný recept?

Ještě, než se dostanu ke kritice některých programových bodů, je třeba zmínit dvě věci. Byla chvíle, kdy jsem si myslel, že prosazování (klasicky) liberálních idejí, je pro Svobodné téma číslo jedna. Že to není nacionalistický boj proti Evropské unii. Ale dnes?

Vím, je to teď cool a spousta kritiky našeho společného evropského projektu je na místě. Jenže absurdní situace, kdy na předsedu kandiduje zároveň i člověk, který od pravicové sociologické kritiky velmi rychle přešel k něčemu, co si snad ani nezaslouží nazvat pravicovým populismem, přináší otázku, zda je to skutečně svoboda, co je pro tuto stranu nejdůležitější.

Liberalismus u nás byl sice i v době před první republikou spojen s emancipačním národoveckým hnutím, ale nevím, zda je šťastné, že Svobodní dnes působí dojmem, jako by Brusel považovali za něco, čím pro tehdejší politiky z českých zemí byla Vídeň.

Český pravicový volič by možná ocenil, kdybyste kromě boje proti EU či snad snahy o naše vystoupení z ní, akcentovali důležitější témata. Mimochodem, neměli byste bojovat na dvou frontách, a prát se za liberální ideje i na unijní úrovni? Jak například bojujete proti clům a zemědělským dotacím?

Vykašlat se na krajské volby by byla zbytečná chyba

Druhou věcí jsou volby do krajských zastupitelstev. Asi se shodneme na tom, že dlouhodobým problémem našich krajů jsou kromě regionálních mafií i oranžovo-rudé koalice a dnešní hrozba ovládnutí krajů těmi lidmi z ANO, kteří by jen prosazovali šéfův byznys. Proč mám tedy pocit, že vám na krajských volbách příliš nezáleží?

Jsem zvědavý, v kolika krajích uzavřete předvolební koalici napříč všemi pravicovými stranami - s ODS, TOP 09 i těmi malými. Myslíte si, že v krajích není prostor pro prosazování klasicky liberálních idejí? Proč už teď neiniciujete celospolečenskou diskuzi o tom, jak změnit jejich fungování? Zda by nebylo lepší, aby se (z části) kraje financovaly z vlastních daní? Zda by pro ČR nebyly vhodnější samosprávné okresy? Proč v parlamentu nehledáte podporu pro možnost lidového veta, které navrhujete?

Opravdu mají všechny kraje vyrovnaný rozpočet? Skutečně nejsou žádné z nich zadlužené? Má každý kraj naprosto transparentní online přehled o všech výdajích, smlouvách či veřejných zakázkách? Proč si neuděláte podrobnou analýzu toho, za co se v každém kraji za posledních několik let zbytečně utrácelo? A nedalo by se skrze kraje prosadit, aby děti na školách konečně získaly kvalitní ekonomické a finanční vzdělání?

Máte šanci?

Ale zpět k celostátní politice. Dneska bych na vás nevsadil. Sice máte velice dobře napsaný program, ale problém je, že ten je psán pro situaci, kdy byste vyhráli volby, a mohli zemi spravovat sami. A to se nestane. Bylo by proto vhodné, kdybyste měli i takový program, který by realisticky nabízel to, co můžete prosadit buď jako jedna z koaličních stran nějaké budoucí pravicové vlády. Nebo - a to je teď pravděpodobnější - co se budete snažit prosazovat, když budete v parlamentní opozici.

Můj názor je ten, že pokud byste své reformy prosazovali podobně amatérsky jako předchozí pravicové vlády u nás, tak těžko pomůžete zvýšit svobodu těch voličů, o nichž říkáte, že je vaše politika v jejich zájmu. Tedy třeba těch malých a poctivých, co se snaží skrze tvrdou práci zlepšit životní podmínky pro sebe a své rodiny.

Taky je důležité, v jakém pořadí byste své reformy začali prosazovat. Pokud začnete s těmi, které nejdříve rapidně sníží životní úroveň nízkopříjmových občanů a zároveň s tím ji zvýší těm bohatším, tak způsobíte maximálně to, že se k moci hezky rychle dostane radikální levice.

Proto je podstatné, abyste začali s těmi reformami, které uškodí maximálně těm, kteří na současném systému skutečně parazitují. Zároveň, abyste začali s tím, pro co dokážete nalézt podporu i u jiných stran a ideálně i napříč spektrem.

Levici přece nemusí vadit, že výběr daní bude přehledný, jednoduchý a možný online, protože z jejího pohledu se alespoň vybere víc peněz třeba na sociální politiku. A vám to vadit taky nemusí, protože by to snížilo zátěž pro podnikatele, zaměstnance, občany, byli bychom bohatší a mohli bychom snižovat výdaje, rychleji splácet dluh a snižovat daně.

Komu pomůže vaše svoboda?

Tak a teď k tomu, co ze středo-pravicového pohledu považuju ve vašem programu za problematické. Nejen z hlediska toho, že se obávám, že by to nízkopříjmovým tvrdě pracujícím rodinám nepomohlo (krátkodobě ani systémově), ale i proto, že si myslím, že s takovými věcmi většina české (a ani středové či pravicové) veřejnosti nebude souhlasit.

V programu máte řadu dobrých věcí, ať už se to týká fiskální politiky, rušení těch regulací, které jsou zbytečné, větší transparentnosti a lepšího hospodaření státní správy, reformy základního a středního vzdělávání atd. Navíc je jasné, že v naší zemi rapidně potřebujeme posílit v lidech osobní odpovědnost, finanční vzdělanost, že potřebujeme omezit veřejné výdaje, snížit daně, přestat se zadlužovat, přehodnotit sociální systém, zvýšit bohatství společnosti a kvalitu našich životů.

Jenže dle mého potřebujeme i to, aby naše společnost zůstala i nadále systémově solidární, abychom zároveň neodstranili ty regulace, které vytvářejí určitý standard pro všechny (např. zaměstnance či spotřebitele). Abychom měli sociálně inkluzivní společnost s vysokou mírou sociální mobility směrem vzhůru. Aby lepší kvalita života nebyla jen privilegiem pro tržně nejúspěšnější, ale reálná možnost pro všechny, kteří se snaží a žijí poctivě.

Není mi příliš jasné, jak by kvalitě života u nízkopříjmových občanů pomohlo, kdybychom ukončili své členství v Mezinárodní organizaci práce, a kdybychom pracovně-právní legislativu "liberalizovali" i v těch věcech, které pro zaměstnavatele nejsou zbytečnou zátěží, ale které mohou být pro kvalitní život zaměstnanců klíčové. Ony "svobodné" pracovní smlouvy by taky mohly znamenat návrat námezdní práce, šíleně dlouhé pracovní doby atp.

Další věc je váš návrh na zrušení daně z příjmu fyzických osob. To zní krásně, problém je v tom, že v jiné části svého programu navrhujete tzv. negativní/zápornou daň jako náhradu za téměř všechny sociální dávky. Mám samozřejmě pochybnosti i o údajném motivačním efektu takovéto sociální politiky, ale jde o to, že když DPFO zrušíte, tak jak to teda bude fungovat?

U osobní daně z příjmu ale mluvíte i o tom, že řadu výjimek považujete za nespravedlivé a nesystémové. A podobně jako ODS už se nezmiňujete o tom, které z nich to konkrétně podle vás jsou. Skutečně je např. zvýhodnění spořádaných rodin s dětmi nespravedlivé a nesystémové? Nebo snad administrativně náročné?

Příliš nerozumím ani tomu, proč chcete rušit daň z nemovitých věcí. Argumentujete, jak už je napravo zvykem, že je nepřijatelné, aby stát danil majetek, protože je to v podstatě legalizovaná krádež. To jistě je a skrze parlament s ní souhlasíme, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že z hlediska svobody jednotlivce je například daň z jeho práce ještě horší. Zvlášť pro liberála. Nemluvě o tom, že asi víte, že daň z nemovitosti je z hlediska výběru asi nejjednodušší a nejstabilnější (pokud se tedy nepočítá skrze odhadní cenu, ale skrze rozměry a účel).

Bohužel se v této věci ale dopouštíte ještě větší hlouposti. Navrhujete totiž nahradit daň z nemovitých věcí obecní daní z hlavy. Bez ohledu na to, že asi víte, že zrovna tato věc nebyla jedna z nejšťastnějších věcí, které premiérka Thatcherová tehdy prosazovala. Jak si jako myslíte, že by taková politika přispěla k větší svobodě jednotlivců, zvlášť těch s nižšími příjmy? Jak chcete středolevicový národ, který přece taky máte tak rádi, přesvědčit, že vám skrze podobné návrhy nejde o to prosadit sice větší svobodu, ale pouze pro některé?

Zdravotní péče jen pro bohaté?

Dnešní zdravotní systém není ideální. Jistě je v něm spousta příležitostí pro plýtvání, brzdění inovací, zbytečnou byrokracii i černé pasažéry. Vše by šlo zlepšit. Ale pochybuju, že by váš návrh byl žádoucí. Mít základní povinné pojištění, které by se vztahovalo jen na první pomoc a záchranu života, zní sice pěkně, ale má dvě základní chyby. Tou první je, že chcete, aby se do něj přispívalo bez ohledu na výši příjmu jednotlivce, a prosazujete tudíž již druhou daň z hlavy.

A druhý problém je v onom individuálním, doplňkovém pojištění u soukromých pojišťoven, které by opět znamenalo, že lidé s nižšími příjmy by si třeba nemohli dovolit mít kvalitní a dostatečné pojištění. A to bych se ještě bál, že váš ideologický boj proti všemožným regulacím, by způsobil, že by ty důležité v tomto chyběly. Taky mi není jasné, kdo by to pojištění platil dětem nebo práce neschopným občanům.

Do budoucna je navíc otázka, zda je vhodné, abychom něco tak citlivého, jako je zdravotní péče, nechali na neviditelné ruce trhu, prozřetelnosti či přirozeném výběru. Co když pokročilé a drahé technologie v oblasti zdravotnictví způsobí, že si velký rozsah zdravotní péče nebudou moct dovolit všichni, a ve společnosti vzniknou obrovské, třeba i geneticky modifikované nerovnosti?

Pak je tu ještě jedna věc, a to je vaše zmínka o tom, že pojišťovny by si měly určit výši pojištění i na základě toho, jestli člověk užívá návykové a psychotropní látky. Jenže je otázkou, jak to ty pojišťovny budou zjišťovat, aby to bylo v souladu s ideou svobodné společnosti. To se nebojíte, že by naše soukromí neohrožovala jen všemocná vláda, ale i velké korporace?

Taky by mě zajímalo, zda by ve vámi prosazeném systému lidé, kteří mají vrozené nebo jiné dispozice k tomu, že budou více potřebovat zdravotní péči, museli platit daleko vyšší pojištění? Neobáváte se, že by takový systém vedl k tomu, že by to často byli lidé s nižšími příjmy, a tudíž bychom ve společnosti vytvářeli ještě větší nerovnosti? A mimochodem - dosud jsem nepochopil, proč jste proti regulačním poplatkům, a proč je považujete za levicové?

Máte recept na důchodovou reformu?

Fráze, že stát má ponechat občanům prostředky po hledání individuálního řešení v oblasti zajištění se na stáří, zní sice krásně, ale nezohledňuje moji obavu, že pro lidi s nižšími příjmy by to mohlo znamenat méně příjmů nebo skoro žádný důchod. Do toho zase navrhujete, pokud to správně chápu, už třetí daň z hlavy - tedy předem pevně určenou (paušální) platbu poplatníka do státního průběžného systému - tedy opět bez ohledu na výši příjmu.

Na výstupu pak chcete zavedení paušálního státního důchodu z tohoto systému, a aby byl stanoven tak, aby zajišťoval přiměřený životní standard poplatníkům s podprůměrnými příjmy. To má podle mě zase dvě zásadní chyby. Proč by tu stejnou částku měli dostávat i lidé s průměrnými a nadprůměrnými příjmy?

A druhá věc je - jak vlastně stát pod vaší správou zjistí, jaké má kdo příjmy, když přece zrušíte daň z příjmu fyzických osob - a když ani do zdravotního a důchodového systému nebudou lidé odvádět částky na základě svého příjmu (a tedy své schopnosti platit)? Taky bych se mohl zeptat, z jakých daní byste to celé zaplatili, když navrhujete pro současné důchodce stávající systém ponechat, a zároveň nebudou skoro žádné daně (tedy např. sociální pojištění)?

Taktéž kritizujete, že v současném systému jsou důchody degresivně odvozené od výše příjmu, a že tedy lidé s vyššími příjmy dostávají nižší důchody. Mám ale dojem, že jeden z důvodů, proč je současný systém neudržitelný, je to, že důchody neposkytujeme pouze těm potřebným, ale všem - a čím více si člověk vydělával (a do systému odváděl), tím vyšší má (do určité hranice) nyní důchod, ne?

Budeme se Svobodnými svobodnější?

Byl bych rád, kdybyste některé věci ve svém programu ještě specifikovali. Taky mi není úplně jasné, jak se stavíte k antimonopolní politice a detailům v konstrukci firemní daně. Celkově je škoda, že u nás nemáme nějaký kvalitní think tank, který by návrhy našich stran dokázal ekonomicky propočítat, jako tak činí např. Tax Foundation v Americe.

Potom bychom se mohli bavit o tom, zda by náhodou i ti nízkopříjmoví lidé neměli dostatek peněz na své vlastní zdravotní, důchodové či nemocenské pojištění, pokud by platili rapidně nižší daně. Třeba ano. Mohli bychom se bavit, k čemu všemu by vaše politika mohla vést - zda by lidi motivovala zakládat rodiny a vytvářet skutečné hodnoty, nebo naopak. I když dle mého si naivně myslíte, že klasicky-liberální stát by byl z hlediska motivace lidí neutrální.

A dejte nám vědět, jaká je vaše vize pro Českou republiku. Chcete, abychom zaměstnance uvrhli do šíleností z 19. století a zadělali si na další komunistickou diktaturu? Chcete riskovat, že Češi jsou podobně vyspělí a politicky uvědomělí lidé jako Švýcaři, a předstírat, že u nás žádné ruské a čínské nebezpečí v případě odpoutání se od Ameriky a Evropy nehrozí?

Je ve vašich představách budoucnost naší země podobná Švýcarsku, Singapuru, Hong Kongu, Nevadě nebo snad dnešní Číně? Jste si jistí, že by vaše politika vedla k tomu, že bychom byli zemí svobodných a dobře zajištěných lidí, poctivých podnikatelů, spokojených zaměstnanců a rodin s kvalitně vzdělanými dětmi s otevřenými příležitostmi?

A jste si jistí, že by vaše politika nevedla spíše ke koncentraci mocných a bohatých korporací, k extrémním sociálním a ekonomickým nerovnostem, ke zvýšení svobody jen pro některé, a snížení kvality života pro méně bohaté? A že i těmto budete moct říct, že i jim vaše politika snížila daně a rozšířila jejich svobodu? Já si tím tak úplně jistý nejsem a budu rád, když nás všechny přesvědčíte o opaku.

Související články:



středa 11. června 2014

Strana svobodných občanů z hlediska politických idejí

Anotace: Často není jasné, jaké ideje politického myšlení se vyskytují v našich politických stranách. Tento text si bere za cíl prozkoumat politické ideje Strany svobodných občanů a podat odpověď na otázky: jakou politickou filozofii Svobodní zastávají; jaký směr v tradici svobody je jim nejbližší; nakolik a jestli vůbec jsou ovlivněni idejemi konzervatismu; zda je jejich euroskeptismus motivován klasickým liberalismem nebo nacionalismem; zda je u nich možné identifikovat nějaký vliv prvních českých liberálů; a na kolik je jejich klasický liberalismus slučitelný s důrazem na demokracii, navíc na demokracii přímou.

Celou mou bakalářskou práci si můžete přečíst na tomto odkazu.

středa 21. května 2014

Volím ECR, tedy ODS. Proč?

zdroj: ecrgroup.eu
Nevíte, koho volit a podle čeho se rozhodnout? Co tak nevolit české strany, ale evropské frakce? Je to těžké, ale myslím, že zatím bychom EU rušit neměli. Proč letos volit ODS a Svobodné? A koho dalšího?

V letošní debatě na ČT už to jednou zaznělo. Důvod, proč je nízká volební účast v evropských volbách, je ten, že lidé na jedné straně musejí investovat velké intelektuální úsilí do zjišťování toho, koho a podle čeho volit, a na druhé straně pak nevidí jasný výsledek své volby. Brusel (a Štrasburk) je prostě daleko.

Upřímně, běžnému občanovi, který zrovna nestuduje politologii, tyto volby vůbec nezávidím. Ze všech stran se na něj valí, že až 80 % naší legislativy pouze přijímáme z Evropské unie. Z toho by mohl usuzovat, že se jedná snad o volby nejdůležitější. Ale koho si z těch 38 stran jenom vybrat?

Samozřejmě, je možné podlehnout na podvědomí a emoce zaměřené kampani (zdravím voliče ANO), laciným slibům, mediálním tvářím, silným slovům, předvolebním výzkumům nebo se v lepším případě inspirovat volební kalkulačkou. Ať už tou od kohovolit.eu nebo od EUvox.

Nebo můžeme investovat několik hodin a přečíst si volební programy. Tedy alespoň od těch stran, které se tam mohou dostat. Některé z nich jsou docela kvalitní. Propracovaný program má TOP 09. Představu o podobě EU i o svém působení v Evropském parlamentu mají i Svobodní. Podobně je na tom i ODS, zelení či KDU-ČSL. Piráti nebo ČSSD zase sázejí spíše na programy svých evropských frakcí. V každém z těch programů je něco, v čem by se mohly vzájemně inspirovat, ale není v nich zdaleka vše, co by tam mělo být.

A tak se alespoň v tomto článku pokusím vysvětlit, proč jsem se letos rozhodl volit zrovna takto, jaké jsou další možnosti, koho kroužkovat, jak si budoucnost Evropy a Evropské unie představuju a konečně taky to, jaký je vlastně program ECR (Evropských konzervativců a reformistů).

Proč jsem začal být skeptický k současné EU?

Dlouhou dobu jsem byl nekritický fanoušek Evropské unie. Mám rád Ameriku, a pro takového Evropana může být snadné sklouznout k tomu, že bude chtít Spojené státy evropské. Jenže se zdá, že to jsou pohádky, z nichž je dobré vystřízlivět.

Současná EU si na sebe bere pravomoci, které jí nepřísluší. Ještě ani není federací, a už se chová jako centralizovaná říše. A to by možná federací ani být neměla. Zkrátka nutit soukromým firmám povinné kvóty, vydávat podrobné směrnice o podobě potravin nebo jejich názvu, plánovat, kolik zemědělských komodit se může vyrobit nebo mít dvě sídla Evropského parlamentu či jeho zbytečnou televizi, na kterou se nikdo nedívá, jsou věci, které by bylo dobré zarazit.

Je ale nutné si uvědomit, že současný euroskeptismus není jen jeden. Mám dojem, že ten máme například klasicky liberální, křesťansko-konzervativní, radikálně socialistický či třeba šovinisticko-nacionalistický. První z nich je z části i mým euroskeptismem.

Ten druhý chápu, a až v Evropě vznikne v některých tématech křesťansko-muslimská koalice, tak jej pochopí i levicoví liberálové. Třetí v současné EU poněkud postrádá smysl a existenci čtvrtého lze sice rozumět, ale zároveň je nutné si uvědomovat jeho nebezpečí.

Jenže jakou Evropu chci?

Bandu šovinisticko-nacionalistických států, které skrze protekcionismus došly až na pokraj dalších evropských válek? Nebo socialistickou říši, v níž je každý náš pohyb sledován, a každá naše aktivita musí být zaznamenána a hlavně schválena v Bruselu?

Nebo prostě jen evropský sociální stát? Či snad lákavou evropskou federaci s novým evropským národem nebo i bez něj? Nebo chci jen Evropu mezinárodně suverénních národních států, které se sdružují v unii, která je pouze ekonomickou organizací a zónou volného obchodu?

V předchozím článku podrobněji rozepisuju, proč se mi přese všechno jeví jako nejrozumnější možnost jiná. A sice idea vícerychlostní Evropy, kdy si některé státy mohou vytvářet měnové, fiskální či bankovní unie, ale ty ostatní nesmějí být nuceny do nich vstupovat, pokud nechtějí. Zároveň chci určitou reformu současné EU, ústup od centralizace a naopak důslednější využívání principu subsidiarity - tedy řešit věci na nejnižší úrovni, na jaké je to možné, a nikdy ne výše.

Co je rozumné na úrovni EU řešit?

To je zase otázka, kterou se podrobněji zabývám v jiném článku. A tak ve zkratce jen to nejzásadnější. Některé věci jsou jasné - svobodný trh a volný obchod, možnost studovat, pracovat a podnikat kdekoliv v EU, odstraňování administrativních a byrokratických překážek všeho druhu atp.

Na druhé straně je pár věcí taky docela jasných. EU by neměla plnit funkci centralizovaného sociálního státu, měla by upustit od tak rozsáhlého systému dotací, neměla by usilovat o daňovou harmonizaci, asi by neměla mít ani vlastní armádu a společnou zahraniční politiku a v žádném případě by se členským státům neměla plést do rodinného práva ani se za ně snažit řešit složité morálně-etické otázky atd.

Pak je ale spousta věcí, u nichž je těžké říct, zda bychom je na celoevropské/celounijní úrovni měli řešit či nikoliv. Máme poskytovat dotace ekonomicky slabším regionům v oblasti dopravní infrastruktury, vzdělání, životního prostředí, rekvalifikačních kurzů atp.? Měli bychom jednotně bojovat proti nekvalitním výrobkům, které ohrožují naše zdraví?

Tyto a další otázky jsou na velkou diskuzi. Ale tak povídat si v debatě u Václava Moravce o tom, co se děje na Ukrajině, nebo jak nás strašně štvou daňové ráje, aniž bychom přemýšleli, proč vlastně vznikají, je asi jednodušší.

Skutečná témata těchto voleb

Tyto evropské volby mají tři roviny. Ta první je to, o co v nich skutečně jde. Tedy, o čem Evropský parlament opravdu hlasuje. Podle toho, bohužel, volí málokdo. Druhá je symbolická. Dáváme najevo, jakou Evropu a jakou EU si přejeme mít, ačkoliv Evropský parlament v tom úplně klíčovou roli nehraje. A třetí - a podle té se bohužel asi rozhodujeme nejčastěji - vnitřní politika našeho vlastního státu.

Koho ještě nenaštval Babiš a kdo snese alzáka Teličku, tak to hodí ANO. Kdo je zase zvědavý na Kellera, ten to hodí ČSSD. Koho zaujme černá ovce přes palubu a všimne si, že Klára Samková už tam není, pro toho je Úsvit jasná volba. Jiní se za své peníze nechají nachytat nezvolitelnými stranami a většina ostatních bude volit ty své - tak nějak ze setrvačnosti.

Jenže to podstatné - jaké zákony, směrnice, nařízení atp. našim národním parlamentům odhlasuje parlament evropský, tedy i to, jak moc bude náš stát (či přímo EU) zasahovat do našich životů, to je to, o co v těchto volbách skutečně jde. A námi zvolení europoslanci mohou zamezit tomu, aby naši čeští poslanci pak pro různé - někdy samozřejmě sice dobré věci - ale někdy spíše nesmysly (a jak by řekli Svobodní - euronesmysly) nemuseli už jen povinně zvedat ruce.

ODS - poprvé a naposled?


Je to zvláštní. Ideově je mi ODS možná nejbližší. Chybělo jen málo a tehdy jsem vstoupil spíše do její mládežnické organizace. A přesto jsem ji ještě nikdy nevolil. Před pěti lety pro mě byla jasnou volbou EPP, Zuzana Roithová a moje tehdejší strana KDU-ČSL. Ale EU i moje vůle vidět ji kriticky a vytvořit si nezaujatý názor mě v letošních volbách přivedla voličsky jinde.

Trošku se bojím, že ODS uškodilo, že ze sněmovny na rozdíl od lidovců nevypadla úplně. Někdy to vypadá, že si její věrní ještě neuvědomili, že už nemají Topolánkových 40 %, ale prezidentských 2,5 či sněmovních 7,7. Bylo by skvělé, kdyby se Petru Fialovi podařilo stranu obnovit, ale zatím to spíše vypadá, že on se stává více jako ODS, nikoliv občanští demokraté více jako profesor Fiala. Ale uvidíme, třeba se to podaří a letos to nebude naposled.

Co je to vlastně ECR?

Jak naznačuji v nadpisu, nevolím ani tak ODS, jako spíše její evropskou frakci - European Conservatives and Reformists. A proto je na místě připomenout, co je vlastně jejím cílem a jaký má program. (I proto, že z toho krátkého sociálně-demokratického PDFka od ODSky se toho moc nedozvíme).

Z její pražské deklarace můžeme například vyčíst, že jí jde o svobodné podnikání, volný a spravedlivý obchod, snížení daní, malou vládu, individuální svobodu a osobní odpovědnost. Ale také o národní prosperitu, že je pro ni důležitá rodina jako základ společnosti, a že se staví za suverénní integritu národních států proti federalismu EU.

Zkrátka jejím cílem není EU zrušit, ale reformovat. Kromě několika malých stran po celé Evropě a naší ODS jsou jejími členy i britští a polští konzervativci. Více se lze dozvědět na jejích stránkách.

Koho u ODS kroužkovat?

Bohužel v těchto volbách máme jen dva kroužky. Voličům ODS to zase tak vadit nemusí, protože ta stejně více europoslanců letos mít nebude. Jako dobrou volbu v jejím případě vidím Jana Zahradila a Oldřicha Vlasáka. Oba patří k nejaktivnějším českým europoslancům. Druhý kandiduje ze čtvrtého místa, ale po tom, co jsem si přečetl jeho životopis a trochu se s tímto nenápadným politikem alespoň online seznámil, si myslím, že má šanci ty před ním přeskočit. A pak může být dobrou volbou ještě i Edvard Kožušník.

Koho dál volit a koho nevolit?

Myslím, že je celkem jedno, pokud to v těchto volbách hodíme ODS nebo Svobodným. Podstatné je, abychom je volili, a jejich zástupci se tam dostali. Jedni jsou ECR, druzí možná budou EFD. První chtějí EU reformovat, druzí se bojí, že reforma již nebude možná, a tak bude nutné EU opustit, nicméně potom založit unii novou.

Ostatně můžeme být docela klidní, protože ani jedno se v následujících pěti letech asi nestane. A tak není nutné se bát, že hlasem pro Svobodné způsobíme rozpad EU a 26. května do českých zemí vtrhne Putin. Jde spíše o symboliku, o vzkaz a o signál, že nechceme větší centralizaci, větší moc státu v našich životech a ekonomice, že ale Evropskou unii chceme, avšak požadujeme, aby plnila jen ty funkce, které plnit má.

Pokud půjdeme podle evropských frakcí, tak kromě ECR a EFD (Evropa svobody a demokracie), máme ještě EPP (eurolidovce), jejichž členy jsou u nás KDU-ČSL a TOP 09, eurosocialisty (PES, u nás ČSSD), euroliberály (ALDE, u nás zřejmě ANO), eurozelené (u nás SZ, a pokud se nepletu, tak zatím asi i Piráti) a taky eurokomunisty a spoustu nezařazených (většinou euroskeptických nebo nacionalistických stran).

Když si člověk přečte program TOPky, tak dojde k názoru, že tak šíleně eurohujerský zase není. KDU-ČSL zase chce family-friendly politiku prosazovat i na celoevropské úrovni. Pokud ji chcete volit, doporučil bych kroužkovat třeba Tomáše Zdechovského či Honzu Novotného. V případě TOPky zase například Jaromíra Štětinu.

Smysl má podle mě volit i zelené nebo Piráty. Ne kvůli jejich programu, i když ten taky není na některých místech úplně šílený, ale spíše proto, že jsou to strany nového typu, které za sebou mají nějaké ideje a osobnosti a především voličský potenciál do budoucna.

Naopak bych nevolil ANO. Tedy ne pouze proto, že jejich program je takový akademicko-byrokratický newspeak, který by ani Orwell nevymyslel, ale kvůli Babišovi. Je sice super, že si občané konečně uvědomili, že nemá smysl stále dokola volit kmotrovské strany, že je třeba volit osobnosti a nová uskupení. Ale nemůžeme všechnu moc v zemi dát člověku, který ani sám neví, jestli s StB spolupracoval či nikoliv.

Samozřejmě volit socialisty nebo komunisty je úplný nesmysl. U těch prvních vás nemusím přesvědčovat. Tam si stačí přečíst jejich program. Tedy hlavně ten, který převzali a nekvalitně přeložili od evropských socialistů. A u těch druhých vás taky nemusím přesvědčovat.

Nevolte nezvolitelné strany - není to zdarma!

Na závěr chci ještě varovat před všemi ostatními stranami. Sice na kandidátkách některých z nich jsou zajímavá jména - Martin Uhlíř, Aleš Hodina, Zdeňka Mašínová, Vladimír Hučín atp., ale jde o něco jiného. Celkem chtělo kandidovat 39 stran, ale jen ty, které jsem uvedl výše, se tam mají šanci dostat. A skoro bych se i vsadil, že díky předpokládané nízké volební účasti i všechny z nich dostanou.

Jenže víte, proč kandiduje tolik stran? Pokud totiž přesáhnou určité procento hlasů, tak za každý získaný hlas dostanou od státu peníze. Ano, vaše peníze. Skoro to vypadá, že některé nezvolitelné strany to mají už přes 20 let jako docela výnosný byznys.

V těchto volbách nevolíme jen české národní zájmy. Jsme v situaci, kdy tak trošku neseme odpovědnost za podobu celé Evropy. Svým způsobem jsou tyto volby nejdůležitější, protože to, co se v Evropském parlamentu schvaluje, má dnes na naše životy obrovský dopad. A pokud víte, jakou chcete mít Evropu, pak přeji šťastnou volbu!

Čtěte dále:


čtvrtek 24. října 2013

Volte KDU-ČSL, ODS, Svobodné a TOP 09. Proč?


zdoj: wikipedia (cc)
Nebo zelené a Piráty. A naopak - nevolte komunisty, zemanovce ani socialisty. Koho volit? Koho nevolit? A z jakých důvodů?

Tyto volby jsou mimořádné. Nejen předčasné, ale dost možná i historické. Dav si žádá krev a několik hlupáků vycítilo příležitost postavit na tom své politické kariéry. Budiž. Ani v české historii to není poprvé.

Snad to teď vidíme jen všechno černě a Češi populistické sliby prohlédnou a v příštích volbách už budou vědět, že žádný Zeman, žádný Babiš ani žádný Okamura nás nespasí. Pokud teda nějaké příští volby budou. Co pro to můžeme udělat? Volit ty strany, které budou v příští sněmovně plnit roli konstruktivní, demokratické a občanské opozice.

Strany, které má smysl volit, a dostanou se tam:

KDU-ČSL

Tři roky byla mimo sněmovnu. Měla příležitost očistit se od lidí, kterým jde jen o moc. Kandidují za ni osobnosti, které něco dokázaly v osobním, občanském, profesním nebo i politickém životě – třeba na komunální úrovni. Je zárukou toho, že bude bránit demokracii a svobodu. Že zároveň nepůjde na ruku kmotrům. Její program je středový. Jejím vzorem jsou německé CDU a CSU, kterým voliči opakovaně vyjadřují důvěru v několika volebních obdobích po sobě. Navíc – to asi není ani tak názor jako spíše fakt – u křesťanských demokratů se dá předpokládat, že díky svým hodnotám jsou to lidé, kteří umějí makat. A spíše poctivě a zodpovědně.

Pokud o volbě KDU-ČSL přemýšlíte a stejně jako já ještě váháte, čtěte dále – Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…

ODS

Vzhledem k tomu, že můžeme očekávat její nízký volební výsledek (6-10 %), a protože i voliči ODS umějí kroužkovat, dá se předpokládat, že v příští sněmovně za ni zasednou spíše důvěryhodné osobnosti, ne kmotři. Je to strana, která má umírněný středo-pravicový program, která se hlásí k liberálním a konzervativním idejím, a která v následujících letech bude plnit důležitou opoziční roli. Kromě programu a idejí má také okolo 21 tisíc členů. A přestože tyto volby rekordně projede, tak pokud se jí podaří nastartovat podobný očistný proces jako lidovcům, bude i do budoucna zavedenou demokratickou stranou, která není jen na jedno použití, ale která generuje schopné lídry a důležité myšlenky.

Pokud se nudíte, tak argumenty pro a proti volbě ODS si můžete přečíst tady – Chtěl bych volit ODS, ale…

TOP 09

Další ze stran, která se v příští rudé a populistické sněmovně bude zastávat hodnot západní civilizace. Bude důležité, aby i ona měla co nejvíce opozičních poslanců, kteří budou alespoň zdůrazňovat to, že některé věci se mají dělat jinak a jak. Před třemi lety se zdálo, že je to jen jednorázová marketingová strana, že po odchodu Karla už z ní nic nezbude. Není to dle mého tak úplně pravda. Její program je poměrně kvalitní. Trošku připomíná německou CDU. A od svých konkurentů z řad ANO, ODS, Svobodných, KDU-ČSL, SZ i ČSSD se dokáže odlišit. Navíc jejím příštím předsedou zřejmě nebude Kalousek, ale spíše někdo jako je Leoš Heger.

Strany, které má smysl volit, přestože se tam pravděpodobně nedostanou:

Svobodní

Bylo by krásné, kdyby se Svobodným podařilo překonat 5% hranici. Ačkoliv jejich vesměs klasicky liberální program působí v době sociálního státu spíše jako taková pravicová utopie z kvalitních politicko-filosofických textů, v debatách ČT z jednotlivých krajů mi jejich odlišný pohled na věc chyběl. Pokud bychom je ve sněmovně měli, byla by česká pravice sice rozštěpená podobně jako ta slovenská, ale měla by další posily. Hlasy pro svobodu.

Přemýšlíte-li stejně jako já i nad Svobodnými, čtěte dále – Chtěl bych volit Svobodné, ale…

Strana zelených

Melouni a neomarxisti? Ne tak docela. Čeští zelení se sice pod vedením Ondřeje Lišky či Matěje Stropnického posunuli doleva, nicméně lze i u nich očekávat, že se budou zastávat právního státu, demokracie a svobody. Že budou bojovat za transparentní státní správu a připomínat některé postmateriální hodnoty.

Piráti

Oni si sice sami nevěří na 5 %, ale mohli by se stát zajímavým překvapením voleb. Přestože zdaleka nesouhlasím s jejich programem, jsou mi podobně jako zelení nebo Svobodní v něčem sympatičtí - spontánní kampaň, která jde zespodu, podpora z řad občanské společnosti i nastolování témat, kterým ostatní strany zatím moc nerozumí. A i u nich se dá očekávat odpor k autoritářské vládě, stejně jako boj za transparentnější státní správu.

Strany, které by mělo smysl volit, ale určitě se tam nedostanou:

Koruna česká

Kdyby situace nebyla tak vážná a demokratické strany, které v příští sněmovně usednou, by nepotřebovaly každý hlas, klidně bych monarchisty volil. Nejenže mi na volební kalkulačce vyšli opakovaně snad pokaždé, když jsem si ji dělal, ale také mám takové intuitivní tušení, že ideje, za které se Koruna česká staví, jsou tím, co by naše země potřebovala. Parlamentní monarchii postavenou na hodnotách západní civilizace. Jenže KČ se tam nedostane a je škoda, že její zástupci nekandidují strategicky chytře na kandidátkách KDU-ČSL či TOP 09. V tuto chvíli je hlas pro KČ zbytečně vyhozeným hlasem.

Strana soukromníků ČR

Živnostníci a malí podnikatelé hájící zájmy svého stavu. V době marketingových stran zajímavá pochoutka pro politology. Středopravicový program, na kandidátce i lidé z Konzervativní strany. Kdyby nehrozila rudá ústavní většina s Babišem a Okamurou k tomu, byla by to určitě dobrá volba. V tuto chvíli je to opět zbytečně vyhozený hlas. Bohužel.

Strany, u nichž se voliči zřejmě opět nachytají:

ANO

Je krásné poslouchat naštvaného Babiše, jak tvrdí, že za jeho řízení bude líp. Dokonce má i podporu respektovaných podnikatelů, celebrit i osobností z občanské společnosti. Jenže pravicový volič by měl na emoce a podvědomí zacílenou kampaň umět prohlédnout. Měla by jej znepokojovat slova o řízení občanů politiky, o vedení demokratického státu jako firmy, o tom, že demokracie je problém, že kapitalismus je problém, že umějí dát lidem práci atp. 

Měl by se znepokojovat také nad odmítnutou inzercí v Babišem ovládnutých novinách, nad jeho neschopností vyvrátit svou spolupráci s StB, nad tím, že z kariérních důvodů vstoupil do KSČ a ještě se drze vymlouvá na to, že jej k tomu donutila jeho matka, nad tím, že většina budoucích poslanců za ANO nemá politické zkušenosti nebo nad tím, že je ze sálu gorilami vyhazován někdo, kdo má nepříjemné dotazy. Popřemýšlet i nad tím, co je na - za pochodu program měnícím - ANO tak pravicového a jak to vlastně v historii vypadalo, když se k moci dostávaly fašistické strany.


Úsvit

Každému z nás vadí, že je tady korupce a bor*el. Někteří však věří tomu, že si stačí zvolit silného vůdce, a vše rázem zmizí. Tomio Okamura je ukázkou potenciálně nebezpečného demagoga. Pokud se do sněmovny dostane, pravděpodobně zůstane v opozici a jeho voliči si začnou naříkat – „vy už tam jste, ale pořád se nic nezměnilo. My pořád zažíváme negativní emoce, a ráj na zemi stále nenastal. Už vám nevěříme.“ A hvězda Tomia zase pohasne. Doufejme. 

Nechápejte mě špatně, taky bych si přál, aby s tím bord*lem u nás někdo něco udělal, ale to nebude ten, kdo nejvíc řve. To bude každý z nás dělající mravenčí práci v našem okolí a taky v našich vlastních životech.

Strany, které nemá smysl volit

Moc bych si přál, abychom i u nás měli vyspělou a zodpovědnou sociální demokracii západního typu, která uznává vládu práva, svobodný trh, úctu ke svobodě jednotlivce a odmítá se vést na vlně primitivního populismu. Jenže u naší ČSSD platí dvojnásob, že to nebyli pouze sociální demokraté, kdo se kdysi vyvinul ze socialistického hnutí, ale že to byli také revoluční komunisté. 

Tajná předvolební schůzka se stalinistickou KSČM asi nebude jen geniální trik, jak vyhecovat pravicové voliče, aby k těm volbám přece jen šli. Špičky ČSSD zadním zatímco špičky komunistů předním vchodem budou spíše předzvěst něčeho většího, hrozivějšího. Pro voliče naší nedemokratické a Zemanovi pokorně sloužící levice mám pár dotazů:

Otázky pro voliče ČSSD:

- skutečně vám nevadí paktovat se téměř 24 let od Listopadu s komunisty?
- opravdu si myslíte, že program sociální demokracie je dlouhodobě udržitelný?
- volíte ČSSD proto, že je to zodpovědná volba pro naši společnou budoucnost, nebo jen kvůli vlastnímu aktuálnímu prospěchu?
- už jste zapomněli na kauzy z dob socialistických vlád, na nezodpovědné zadlužování v době ekonomického růstu, na dobu opoziční smlouvy?
- co říkáte na to, že je to snad jediná česká strana, která jde do koalice opravdu s každým?
- a skutečně vám nevadí, že je to strana, která je ochotná se do jednoho člověka podřídit šílenému Zemanovi?

Otázky pro voliče SPOZ:

- chléb a hry – co to znamená?
- přemýšleli jste někdy nad tím, kolik utrpení se na světě stalo pod vedením arogantního autoritáře?
- kdo zemanovce sponzoruje?
- co napojení na Kreml?
- už jste zapomněli na dobu normalizace?

Otázky pro voliče KSČM:

- zjišťovali jste si někdy, co je vaše strana zač?
- četli jste někdy stránky typu – www.totalita.cz?
- co byste si mysleli o Němcích, kteří by v roce 1969 chtěli volit nacisty?
- víte o tom, že ani tato KSČM není stranou bez korupčních kauz?
- máte alespoň kousek slušnosti, snahy hledat fakta a pokory přiznat si, že vaše volba není správná?

Závěr

Řadu stran jsem zde ani nejmenoval. Jednoprocentní hranici sice mají šanci překročit ještě národovecko-konzervativní Hlavu vzhůru s - kmotrů se zastávajícím - Klausem na billboardech či národně socialistcká DSSS, nepředpokládám však, že někdo soudný by jejich volbu vůbec zvažoval. A ostatní strany jsou naprosto marginální, přestože KAN s volebním spotem se Zdenou Mašínovou nebo komunálně-občanská Změna by taky stály za zmínku. Ne však za propadlý hlas.

Tyto volby budou pro naši zemi extrémně důležité. Jestliže dnes vtipkujeme o tom, že bychom si měli užívat těch posledních několik hodin svobody a demokracie, soudruzi v SPOZ už možná přemýšlejí, jak zařídit, aby nám úsměv na tváři pěkně zamrzl. Tak jak se za podivných okolností naše země zbavila Nečase, přejde o víkendu na čas zimní. 

Volme tak, aby naše děti nemusely vyrůstat v Kremlofertu!
 
Čtěte také: 




čtvrtek 10. října 2013

Chtěl bych volit Svobodné, ale...

Strana klasického liberalismu. Obhajující rovnost, svobodu a spravedlnost pro všechny. Nezatížená skandály ani korupcí. Dokonce s chytrým vnitrostranickým systémem. Skutečná pravice, která má šanci dostat se do sněmovny. Je ale chytré volit Svobodné?

V programu mají řadu dobrých věcí. Člověk intuitivně cítí, že přesně tak by to mělo být. Že idea nadčasově svobodné společnosti si přímo žádá takový program. Co z něj má podle mě smysl?

- zrušení daně silniční, z elektřiny a uhlí, dědické, z převodu nemovitostí
- zrušení daně z příjmů fyzických osob
- a s tím spojené rušení zbytečných dotací
- úsilí vyrovnat státní rozpočet bez zvyšování daní
- zrušení některých úřadů a snížení zatěžující byrokracie
- legalizace tzv. švarcsystému
- finanční ústava a lidové veto při zvyšování daní
- obecně pak snaha odstraňovat nepotřebné věci, kterými nás stát dnes zatěžuje

Svobodní mají ale i jednu další výhodu. Snad je to dáno jejich úctou ke svobodě. V jiných stranách se často vytvářejí volební kandidátky shora dolů. Nějaké dávno navolené orgány tam rozhodují o tom, kdo a v jakém pořadí bude za jejich stranu kandidovat. Krásný potenciál pro klientelismus a vnitrostranické vydírání.

U Svobodných je to jinak. Mají primární volby. Na rozdíl od jiných opravdové. Tedy ne pouze podle názvu. Členové a registrovaní příznivci mají právo na internetu hlasovat o tom, jaké pořadí budou ve volbách jejich kandidáti nakonec mít. Systém, který je hoden demokratické a svobodné strany.

Ne vše je růžové

Jenže pak tady máme věci, které jsou poněkud problematické, které stojí za úvahu, a které Svobodní budou muset být schopni politicky i filozoficky obhájit. Neříkám, že to nedokážou. Podle mě jsou to - kromě jiných - například tyto:

- zrušení minimální mzdy
- referendum o vystoupení z EU
- prosazení výjimky z nutnosti přijímat euro

Ano, argumenty klasického liberalismu o nesmyslnosti minimální mzdy jsou velice přesvědčivé. Jenže, skutečně je minimální mzda jen socialistický nesmysl, který zbytečně dusí ekonomiku a omezuje některé lidi v práci? Opravdu by nemohlo dojít k tomu, že velké nadnárodní korporace budou mzdu snižovat a snižovat? Stejně tak bude samozřejmě klesat i nezaměstnanost, pár továren se přesune z Číny k nám a Češi, tak zvyklí se přikrčit, když je to potřeba, se přizpůsobí.

Nebylo by v takovém případě přece jen lepší, aby ten tlak probíhal opačným způsobem? Že když lidé nebudou schopni si najít levnou práci, tak se pokusí rekvalifikovat a postupně dosáhnou na lépe placená pracovní místa? Víte, jde tu o to, že ty sociální rozdíly, které by mohly zrušením minimální mzdy vzniknout, nejsou pro obecné zdraví celé společnosti ze sociálně-psychologického hlediska úplně ideální. Nebo nic takového nehrozí, moje úvahy tímto směrem jsou mylné a vše je jinak?

Hlavní téma Svobodných: svoboda nikoliv euroskeptismus

A co Evropská unie? Ta má jistě řadu problémů. I ti největší eurofederalisté i tzv. eurohujeři si dnes musejí pokládat otázku - kam jsme to dopracovali? Je to vůbec udržitelné? Je to řešitelné? Není to celé postavené na hlavu? Nebylo by lepší vystoupit? Přece jen Evropané nejsou Američané a lze očekávat, že trend bude směřovat spíše k ještě větší centralizaci, k ještě větší roli státních institucí v našich životech. Nemluvě o tom, že - ač se to nezdá - dnes jsou v EU ještě stále u moci strany, které v Evropě považujeme za pravicové.

Jenže my jsme v Česku. Naše ekonomika je v současnosti navázána na země EU. Navíc se nabízí možná nepatřičná řečnická otázka - jsou lepší čeští politici a úředníci, nebo ti (západo)evropští? Skutečně jsme na tom lidsky, ekonomicky, geograficky i systémově tak dobře jako Švýcaři, Norové nebo Britové? A co naši rusofilové? Nebylo by přece jen lepší měnit EU zevnitř? Nemluvě o tom, že pro rozumného pravicového voliče to není boj proti Evropské unii, ale svoboda, co jej bude zajímat. Ty nerozumné Svobodným stejně přebere Bobošíková.

A co to euro? Možná je celý jeho koncept jen nebezpečný nesmysl. V každém případě jsou tací, kteří argumentují, že by pro nás bylo pragmatické, kdybychom jím dnes taky platili. Skutečně se nám to nevyplatí? Jaká jsou pro a proti?

Možná jsou tyto moje otázky v podobné argumentační rovině jako hlášky Petra Macha o tom, že za všechny naše problémy může EU. Nevím, jsou lidé, co to ví lépe a je důležité, abychom o tom diskutovali. Nebudou to totiž ani tak volby do Evropského parlamentu, které rozhodnou o vztahu ČR k Evropské unii. Budou to tyto sněmovní volby, z nichž vzejde příští vláda, která bude na půdě EU naše zájmy prosazovat.

Volební strana nebo intelektuální sekta?

Ani Svobodní však nejsou stranou ideální. Její představitelé často působí až příliš dogmaticky, téměř až sektářsky. Skoro jako takový intelektuální či akademický klub. Moc výrazných osobností taky nemají. Jejich program je velice nekompromisní, na evropské poměry možná až radikální.

Je sice možné připsat jim k dobru, že ve chvíli, kdy se spekulovalo o vzniku slepence okolo Václava Klause, připojení k němu dopředu odmítli. Ovšem těžko říct, zda to taky není jen promyšlená taktika, zda dopředu nevěděli, že Klaus nakonec přece jen kandidovat nebude. V každém případě, ve chvíli, kdy to vypadalo, že svoboda je pro Svobodné více než Klaus, mi začali být velice sympatičtí.

Je volba Svobodných strategicky prozíravá?

Řada lidí si myslí, že Svobodní se do sněmovny nedostanou. Je to možné. Dokonce pravděpodobné. Jenže stát se může ještě jedna věc. Něco podobného, co těsně před prezidentskými volbami dokázala kampaň Karla. Překvapivě dobrý závěr. Něco, kdy si pravicoví voliči řeknou, že už nadále nebudou volit mediálně menší zlo v podobě ODS a TOP 09. Nenachytají se ani na Babišovo ANO. KDU-ČSL pro ně nebude dostatečně pravicová a Okamurův Úsvit dostatečně při smyslech. Korunu českou, Stranu soukromníků a další budou právem považovat za sice zajímavé, ale vyhozené hlasy.

A tak si to spočítají. Uvědomí si, že sice nejsou tak vpravo jako Svobodní a ani téma EU pro ně není tak důležité, ale pokud by se Svobodní do sněmovny dostali, mohou být důležitým opozičním hlasem, jehož názory bude potřeba slyšet. Místo toho, aby naštvaně zůstali doma, k volbám nakonec půjdou a hodí to Svobodným. Alespoň na protest. Na ukázku toho, že pravicový volič u nás existuje, jen nemá koho volit. A i kdyby se tam nakonec Svobodní nedostali, 4 procenta jako signál taky nejsou k zahození.

Jenže, existuje taky několik dobrých důvodů, proč to přece jen nedělat. Náš ústavní a parlamentní režim, možná i celé svobodné a demokratické zřízení se ocitá na historické křižovatce. Dokonce se volby symbolicky konají okolo dvou zajímavých dat spojených s naší historií. Náš hlas pro Svobodné by taky mohl způsobit ústavní většinu tvrdé české levice. A v takovém případě by přece jen mohlo být chytřejší zuřivě kroužkovat na kandidátkách TOP 09 a ODS, které se do sněmovny dost možná dostanou.

I když, nabízí se otázka - nemůže to potom být spíše opačně? Kdyby náš hlas a těch, které pro stejnou volbu přesvědčíme, byl tím rozhodujícím o tom, zda se Svobodní do sněmovny dostanou, nebo nedostanou, čím bychom způsobili levicovou ústavní většinu?

Jsou Svobodní budoucností české pravice?

Strana svobodných občanů má v české politice jednu výhodu. Není to strana privilegií. Není tím typem pravicové strany, která by chtěla prosazovat výhody jedné sociálně-ekonomické skupiny na úkor nějaké druhé. Není to pravice pro nadprůměrně příjmové, vysokoškolsky vzdělané, pro lidi s dobrými konexemi. Naopak. Na rozdíl od ODS a TOP 09 má potenciál být pravicí pro obyčejné lidi. Tak jako tak, tato volba nebude vůbec snadná.

Čtěte také:


úterý 15. května 2012

Perspektivy levice a pravice v České republice


V poslední době se často hovoří o ideové vyprázdněnosti české politiky na straně jedné, na straně druhé pak o přežitku politických ideologií a vůbec dělení se na levici, pravici či snad o smyslu politických stran a idejí pochybujeme úplně. Rád bych zde nastínil, o jaká témata se ve 21. století bude levice a pravice i nadále přít. Je možné, že u některých věcí nebudete souhlasit se zařazením jednotlivého tématu nalevo či napravo, jde však spíše o určitou systematizaci pro názornou představu, není tedy nutné brát vše doslova. Osobně zde levicová témata uvádím na pravé straně, pravicová na levé.


Ekonomická témata

  • méně daní vs. více daní
  • snižování spíše daně z příjmu vs. snižování spíše DPH
  • zmenšování státního dluhu vs. zvyšování státního dluhu
  • řešení ekonomické recese pomocí snížení daní vs. umělá stimulace spotřeby ze státních prostředků
  • rovná daň z příjmu (ideálně její úplně zrušení) vs. progresivní a milionářské daně
  • snaha o co nejmenší efektivní stát vs. snaha o pečující sociální stát
  • rovnost příležitostí vs. pokus o rovnost výsledků
  • důraz na dobrovolnou solidaritu vs. vytváření sociálních programů pro slabé a nemocné



Společensko-etická témata

  • ochrana práva na život každého jednotlivce od početí vs. právo ženy na ukončení života svého dítěte
  • důraz na tradiční rodinu vs. podpora sňatků homosexuálů či registrovaného partnerství
  • nesouhlas s adopcí dětí homosexuálními páry vs. jeho souhlas
  • důraz na obranu osobních svobod vs. vytváření kolektivních práv
  • důraz na ochranu soukromí vs. důraz na bezpečnost společnosti
  • skepse k agendě ohledně globálního oteplování vs. boj proti globálnímu oteplování
  • důraz na přirozenost člověka vs. vytváření nového člověka - humanizace robotů, zvířat, hologramů, genetické úpravy člověka
  • obrana křesťansko-židovských hodnot vs. neomarxistické a pseudohumanisitické tendence
  • definice manželství jako sňatek muže a ženy za účelem mít děti vs. pokusy o legalizaci a toleranci pedofilie, nekrofilie, zoofilie a jiného netradičního sexuálního chování
  • ochrana duševního vlastnictví vs. prosazování kolektivního sdílení
  • svoboda jako dělání si všeho, co neohrožuje jiného vs. svoboda jako právo dané zákony
  • jinými slovy: zákony spíše zakazující vs. zákony spíše povolující
  • právo jednotlivce na nošení zbraně vs. důraz na bezpečnost zajišťovanou státem



Zahraničně-bezpečnostní témata

  • snaha o zachování národních států vs. kontinentální až globální federalizace
  • důraz na suverenitu národních států vs. prosazování globální vlády
  • silné spojenectví s NATO vs. jeho odmítání
  • podpora Izraele vs. podpora Palestiny
  • předsudky vůči islámu vs. naivita vůči islámu
  • pro-západní orientace, zj. na USA vs. orientace na Rusko a Čínu
  • větší výdaje na armádu a naši účast v zahraničních misích vs. opak


Původně jsem zamýšlel, že se pokusím být korektní, ale poněkud se mi to nedařilo, tak jsem to pojal spíše tak, že můj názor může být z popisu témat patrný. Článek nemá ani tak být konečným výčtem daných témat, jako spíše inspirací pro další, třeba i odbornější studie.

Je pak jasné, že zde asi nemáme při takovémto dělení žádnou vyloženě pravicovou stranu (možná se jí nejvíce blíží Konzervativní strana Martina Rejmana), ale spíše tu máme strany, které jsou pravicové třeba v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách, ale ve společensko-etických jsou (i z důvodu historického kontextu naší země) velice často nalevo (ODS, TOP 09, Svobodní), naopak KDU-ČSL může být v ekonomických či zahraničně-bezpečnostních otázkách ve středu spektra, ale v sociálně etických ji uvidíme spíše vpravo (sic!). A nakonec by bylo otázkou, zda autentickou levicí v celém tomto schématu by byli spíše komunisti, nebo spíše zelení.

sobota 21. dubna 2012

Jak mohou skončit předčasné volby?


Od politologů je sice pošetilé dělat prognózy, jak by něco mohlo dopadnout, protože společnost je nepředvídatelná, nicméně občané i novináři od nich očekávají právě to. Takže si dovolím trošku odhadnout z občanského hlediska, možná trošku již ovlivněn i politickou vědou, jaké scénáře nás čekají. (Schválně jsem potom zvědavý, nakolik jsem odhadoval neodhadovatelné správně).

Takže tou úplně první možností je, že žádné předčasné volby nebudou. Vláda ODS, TOP 09 a Peakovců seženou (nebo (do)koupí) nějaké další tři poslance, aby mohli podle Nečasem daných kritérií sloužit ve vládě dál. To se stále může stát. Uvidíme v pondělí.

Pokud ale předčasné volby budou, a to již teď na konci června, napadají mě takové tři scénáře. Začnu tím nejlepším z hlediska demokracie, svobody, právního státu a ekonomické prosperity pro naši zemi. Všechny současné sněmovní strany výrazně ztratí. ODS a TOP 09 budou hluboce pod 10 %. Jejich místo na pravici zaujmou Svobodní a KDU-ČSL a možná ještě (pravděpodobně) se rodící středopravicový subjekt zaměřený proti korupci z okolí podnikatelů Karla Janečka, Radima Jančury, Stanislava Bernadra atd. Nalevo by se zase dostali Zemanovci, Paroubkovci, Bobošíkovci, zelení, Babiš (no pravdoláskaři se asi najdou ve více z těch projektů, další strana by byla zbytečná). Ještě bychom se pak bavili, co s Peakovci (začlenění do ODS či TOP mě napadá) a jestli nám odsouzený bojovník proti korupci a zločinu Bárta ještě jednou nezahraje na city (ale to už by bylo víc než 100 %, taktže ti se asi nedostanou). Vládu by pak sestavily nějaké kdovíjaké strany, ale parlamentně by to bylo zajímavé.

Druhá varianta je šílená, ale také možná. Všechny tyto malé strany - KDU-ČSL, Svobodní, SZ, SPOZ, NS-LEV21, SBB, Janečkovci, ANO2011, VV, Peakovci se nedostanou - budou mít třeba všichni od 4 do 4,99 %. Vládu sestaví ODS a TOP 09, i když spíše asi ČSSD a KSČ(M). To bychom v ulicích asi viděli více lidí a méně ochotných respektovat, že celé to je sice demokratické, ale pěkně hnusné, protože 50 % hlasů zůstalo mimo sněmovnu, a bylo by tak lepší, aby byly volby nové.

Třetí varianta je taková, že to bude tak, jak dopadl poslední průzkum. Tedy máme tam pět stran - ČSSD, KSČM, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Vládu by sestavila KSČSSD - své voliče by utěšila asi tím, že by po roce rezignovala a dala to radši zpátky Kalouskovi - nebo bychom se podívali do Řecka a pohromadě by se to drželo pomocí levicové diktatury po masových emigracích elit země - ostatně oblíbený to projekt českého občana.

A pak je tu varianta ještě šílenější, na tu nechci ani pomýšlet, ale stát se to může. Mimo sněmovnu se ocitnou všechny (nejen) středové a pravicové strany. Pod pěti procenty bude mít ODS, TOP 09, KDU-ČSL, VV, Peakovci, SZ, SPOZ, NSLEV21, SBB, Babiš, Janeček atd. Jediné dvě sněmovní strany zůstanou ČSSD (s 35 % hlasů, s 2x více však % poslanců) a KSČ(M) (s 20 % hlasů, s 2x více však % poslanců). Nikdo jiný. Doufám, že toto není jediný způsob, jak zabránit tomu, aby se komunisti opět vrátili do vlády :-)...

Na závěr - vstupte už konečně do těch stran! Teď je tam 1 % obyvatel. Počítat umíte! Jestli chcete něco skutečně změnit, tak tady je ta cesta! Obávám se, že jediná pro demokracii dobrá cesta!

pátek 13. dubna 2012

Už by to vážně chtělo českou Tea Party!

Vyšší daně, zavedení trestající progresivní daně, zvyšování poplatků, masivní zadlužování, další nárůst byrokracie, házení klacků pod nohy středním a malým podnikatelům a živnostníkům, neschopnost bojovat s korupcí, likvidace konkurence schopného prostředí - takhle si představuji nefalšovanou levicovou vládu! Nečasova vláda si ale stále říká pravicová. Kdy vyjdou do ulic také pravicově orientované občané? A ke komu přejdou voliči ODS a TOP 09?

Velice dobře to napsal Miroslav Macek ve své nedávné glose: "Čtenář glos M. S. mi napsal:
Dnes ráno jsem se probudil a s překvapením jsem zjistil, že mi vládne autentická sociální demokracie. A to jsem si nějak nevšiml, že by včera proběhly mimořádné volby do Sněmovny…"

Ve Spojených státech, kdy se moci chopil socialista Obama (byť sám stále napravo od "pravičáků" všeho druhu v Evropě), se rozmohlo tzv. hnutí Tea Party. Stovky a miliony obyčejných lidí po celé zemi vyšly do ulic - protestovat proti zavádění socialismu do Ameriky. Vadily jim vyšší daně, masivní zadlužování, nárůst byrokracie, další a další regulace a celkově zvyšující se moc federální vlády. Takže zatímco v Evropě vyjde do ulic radikální levice, v USA vyšli do ulic obyčejní lidé, kteří stále věří, že pravicová politika malého a efektivního státu, nízkých daní, fiskální zodpovědnosti a absence zbytečných regulací je tou správnou cestou, jak bojovat s ekonomickou krizí, resp., jak opět zajistit prosperitu západnímu světu.

Kdy se něčeho takového dočkáme i u nás? Zatím jsme v ulicích viděli odboráře, socialisty, komunisty, mladé levicové radikály a extrémisty z hnutí ProAlt či DSSS apod. Ale kde jsou ti, kteří jsou motorem naší ekonomiky? Živnostníci a malí podnikatelé, matky a otcové několika dětí, vzdělaná a přemýšlející střední třída?

A koho budou příště volit? Ke komu přejdou voliči dnes již autenticky levicových ODS a TOP 09? Může se stát, že třeba 10 % voličů ODS a 10 % voličů TOP 09 přejdou ke Svobodným? Už dnes mají v průzkumech přes 3 % (a to si myslím, že si to ani - na české poměry netradičně - nezaplatili, ale že je skutečně mají).

Aleš Michl ve svém skvělém rozhovoru pro Reflex mj. prohlásil: "Po tomhle rozhovoru bych asi volby nevyhrál." Dovolil bych si s ním nesouhlasit. Spojené státy nám ukazují, že pravicový program dokážou pochopit i obyčejní lidé ze středních i nižších středních tříd - protože ten je v jejich zájmu. Ne zadlužování, zvyšování daní, nárůst regulací, plýtvání, byrokracie, korupce a klientelistické zlodějny!

pátek 2. března 2012

Budoucí integrace levicových a pravicových stran u nás

Zhruba jen 2 % opravněných voličů v České republice jsou členy nějaké politické strany. V posledních sněmovních volbách kolem 3 milionů lidí dokonce ani nešlo k volbám. A z těch, co šli, tak téměř milion hlasů propadl. Máme tady desítky malých stran napravo i nalevo. Velké strany jsou zkorumpované. Občan má pocit, že nemůže nic ovlinit. Ale kdyby tomu tak bylo, tak to není demokracie. Tak tedy - co s tím?

Začněme nalevo. Říká se, že levicoví voliči jsou stádnější, proto tu donedávna existovaly snad jen čtyři levicové strany - ČSSD, KSČM a pak třeba Humanistická strana nebo drobky typu Strana demokratického socialismu či národní socialisté. Nyní je však vše jinak. Strana zelených se posunula doleva. Vznikli Zemanovci a dnes i Paroubkovci. Extrémní radikalizace některých křídel uvnitř komunistů pravděpodobně povede k jejímu rozštěpení na antidemokratickou extrémistickou stalinistickou skupinku, a na umírněnější křídlo spíše moderních demokratických socialistů. No a pak na levici ještě můžeme do určité míry zařadit i Bobošíkovou a Babiše a určitě bychom našli další drobky.

Co napravo? Zde máme ODS, TOP 09, obtížné to bude s VV - ty se rozštěpí nebo zaniknou. Se skřípěním zubů na obou stranách můžeme napravo zařadit i KDU-ČSL. Patří zde i SNK ED a pak celá řada malých pravicových stran - Svobodní, Konzervativní strana, Koruna česká, Pravý blok, Právo a spravedlnost, různé další drobky, a je dost možné, že další budou přibývat. Ještě nevíme, jakou kariéru chystá Václav Klaus, jestli Mirek Topolánek s Dalíkem nedostanou zase chuť vstoupit do politiky nebo jakou integritu si udrží TOP 09.

Jaká ale může vést cesta k tomu, aby miliony hlasů nespadlo do koše? Jak můžeme zaručit zvýšení počtu členů našich politických stran? (Nebo počet registrovaných příznivců). Myslím si, že tou cestou je spojení pravicových a spojení levicových stran každé do jednoho ze dvou velkých celků. Pracovně si to nazvěme třeba Levicové hnutí a Pravicové hnutí. V rámci těchto dvou politických subjektů by však existovalo několik různých ideových, mocenských, zájmových, stavovských či jiných frakcí a ty by mezi sebou, snahou získat si hlas členů a registrovaných příznivců soutěžily o získání co největšího vlivu či moci.

Ano, v těchto dvou hlavních stranách by probíhaly vnitřní primárky, ve kterých by si jejich příznivci a voliči vybírali toho, kdo nakonec získá nominaci a půjde do boje proti kandidátovi z opoziční strany. To by zaručilo daleko větší chuť občanů participovat a být aktivní v rámci jednotlivých stran - protože pokud by u toho nebyli, tak by mohl vyhrát někdo hloupý, neschopný, zkorumpovaný nebo jim ideově nesympatický.

A samozřejmě, že k takovému fungování by se hodil většinový volební systém. Vždyť jaké probíhají primárky v našich stranách dnes? Pár funkcionářů s budoucími vítězi veřejných zakázek se dohodnou, jaké bude pořadí kandidátek. Jaké probíhají primárky do senátních nebo prezidentských voleb? Chtěli byste je?

No a pak je tu ještě otázka co s extrémisty. Ty by tak bylo snadnější eliminovat. No a potom je tu ještě problém s těmi středovými, nezávislými atd. Ale nemyslím si, že velký. Ostatně klidně ty hlavní strany mohou být tři (tak jako tři hlavní strany mají ve Finsku, Estonsku atd.) nebo si prostě vsadí na jednu z těch dvou hlavních či to risknou proti nim sami za sebe.