2014: Koho volit ve druhém kole do Senátu?

Především kandidáty středopravicových demokratických a občanských stran. Tam, kde to nejde, tak kvalitní osobnosti. Jenže koho konkrétně, případně proč?

Myslím si, že ODS a TOP 09 dělají chybu, když proti kandidátům ANO automaticky podporují kandidáty ČSSD. Ne všichni sociální demokraté jsou skutečně demokraté. Zvlášť se o tom dá pochybovat u těch, co značnou část svého života strávili v KSČ.

Zároveň mezi kandidáty ANO jsou i takoví, kteří přemýšlejí středopravicově. A je docela dost dobře možné, že Babišova hvězda může pohasnout dříve, než funkční období těchto senátorů. Proto je důležité i zde rozlišovat. Koho bych volil v jednotlivých senátních obvodech v druhém kole?

3 - Cheb: Jiří Dufka (ANO). Sice je za Babiše, ale sám říká, že je středopravicový. Navíc jeho konkurent, přestože jej kromě Pirátů podpořili všichni ostatní kandidáti včetně ODS, byl nejen členem KSČ, ale i KSČM.

6 - Louny: Zdeňka Hamousová (ANO). Opět sice za Babiše, ale proti ní kandiduje Chládek. Ten není zrovna sociální demokrat, kterého by měla pravice podpořit.

9 - Plzeň-město: Lumír Aschenbrenner (ODS+KČ). Vypadá jako kvalitní pravicový kandidát.

12 - Strakonice: Martin Gregora (TOP+STAN).

15 - Pelhřimov: Ivo Jahelka (TOP+STAN). Navíc důležitý obvod, protože by bylo dobré, aby se nedostal současný předseda Senátu Milan Štech. Osobně si myslím, že by na takto vysokém postu měl být za ČSSD někdo reprezentativnější, než bývalý komunista a odborář.

18 - Příbram: Jiří Burian (ODS). Přestože oba kandidáti vypadají kvalitně, preferoval bych raději občanského demokrata.

21 - Praha 5: Pavel Žáček (ODS). Je docela dobře možné, že spíše vyhraje Láska, a i proto bych hlas dal raději Žáčkovi, který je navíc symbolem toho dobrého, co přinesl Listopad 89. Navíc je lepší v Senátu mít vzdělanější lidi. Láska by se hodil více do nějaké exekutivnější funkce. Tak jako tak se v tomto obvodě bohužel ukazuje, jak je škoda, když proti sobě v pražských obvodech jdou dva kandidáti, které bychom tam nejradši viděli oba.

24 - Praha 9: Tomáš Kladívko (ODS). Zde to opět vypadá, že vyhraje spíše Baudyšová. Jenže potřebujeme mít v Senátu více kvalitních lidí za ODS a méně lidí z ANO. I zde je škoda, že jeden z kvalitních kandidátů se nedostane.

27 - Praha 1: Zdeněk Schwarz (ODS) i Václav Hampl (KDU+SZ). Tady je to ještě horší. Chtěl bych tam oba.

30 - Kladno: Michaela Vojtová (TOP+STAN). Proti Dienstbierovi jasná volba. 

33 - Děčín: Zbyněk Linhart (STAN). Patrně kvalitní komunální politik vs. socialistický senátor, který byl léta v KSČ. Zde je volba taktéž jasná. 

36 - Česká Lípa: Jiří Vosecký (SLK).

39 - Trutnov: Adolf Klepš (TOP+STAN) i Jiří Hlavatý (ANO). Opět dva kvalitní kandidáti. Jeden s podporou demokratických stran ODS a KDU, druhý zase úspěšný miliardář s vůlí měnit naši zemi k lepšímu.

42 - Kolín: Milan Rak (ODS). Vypadá kvalitně, přestože jeho protikandidátka taky, ale bohužel je za ČSSD a v Senátu nejde jen o kvalitu osobnosti, ale i o program a ideje.

45 - Hradec Králové: Oldřich Vlasák (ODS). Tento politik občanských demokratů mě zaujal už při volbách do Evropského paralmentu. Zdá se, že patří mezi to lepší v ODS.

48 - Rychnov nad Kněžnou: Luboš Řehák (KDU-ČSL). Jeho socialistický protikandidát Antl sice získal v prvním kole drtivou podporu, ale to je docela logické, když jsou jeho programovou prioritou zvrácenosti typu zdanění restitucí církevního majetku, který komunisti, jichž byl před rokem 89 členem, sprostě ukradli.

51 - Žďár nad Sázavou: František Bradáč (KDU-ČSL). Mimo jiné 4 děti.

54 - Znojmo: Jiří Němec (KDU-ČSL). Dokonce 5 dětí.

57 - Vyškov: Roman Celý (KDU-ČSL). I tady 5 dětí.

60 - Brno-město: Zdeněk Papoušek (KDU-ČSL). Dobrý kandidát i ukázka toho, jak má vypadat kvalitní volební kampaň.

63 - Přerov: Jitka Seitlová (KDU-ČSL+SZ). Proti ministru dopravy za ANO jasná volba.

66 - Olomouc: Alena Šromová (KDU-ČSL).

69 - Frýdek-Místek: Jiří Carbol (KDU-ČSL). Úspěšný starosta, který je v kontaktu s obyčejnými lidmi, proti socanovi. I zde jasná volba.

72 - Ostrava-město: prázdný lístek. Zde je to zajímavé. Živnostník za ČSSD, nebo lékař za ANO?

75 - Karviná: prázdný lístek. I zde to asi vyjde nastejno. Dva lékaři z vládní dvojky ČSSD či ANO. Co s tím? Pozitivní aspoň je, že v druhém kole není komunista. A přestože senátor Radek Sušil za ČSSD vypadá, že je v pohodě, tak mě odrazuje to, že ho podporuje jeho kolega Antl, o němž byla výše řeč. Naopak o Martninu Gebauerovi se nedá nikde nic zjistit a vypadá to, že ho lidi na Karvinsku volili jen kvůli Babišovi.

78 - Zlín: Alena Gajdůšková (ČSSD). Zde má pravicový volič jasno. Navíc si myslím, že by to měla být právě Gajdůšková, kdo by měl být při současném rozpoložení předsedkyní Senátu. Taky je to tady souboj normalizačně-zemanovské vs. sociálně-demokratické levice. A přestože dle wiki byla i ona kandidátkou na členku KSČ, tak Čuba jím byl skutečně a poněkud déle - od roku 56.

81 - Uherské Hradiště: Pavel Botek (KDU-ČSL). Tady je škoda, že se nedostal Jan Pijáček, nicméně proti králi hazardu Valentovi je kandidát lidovců a obyčejných lidí jasnou volbou.

Více info o dalších kandidátech na idnes.cz.

Senátní duely na ČT24.

Pokud by zvítězili mí favorité, tak bychom měli novou třetinu senátorů za tyto strany:

KDU-ČSL (+SZ): 9 (10)

ODS: 7 (6)

TOP/STAN: 5 (4)

ANO: 2 (4-5)

ČSSD: 1 (3)

SLK: 1

nerozhodně: 2 (0)

Čísla v závorkách označují obvody, kde bych případně preferoval i jiného kandidáta.

Mám-li si tipnout, tak to nakonec dopadne takto:

ČSSD: 13 (17)

KDU-ČSL (+SZ): 7 (9)

ANO: 2 (5)

ODS: 2 (3)

TOP/STAN: 2

SLK: 1

SsČR: 0 (1)

SPO: 0 (1)

Čísla v závorkách označují, kolik to může být v případě vítězství v obvodech, kde to bude těšné.

Jestli vás děsí, že ČSSD může nakonec získat více senátorů, než kolik i premiér Sobotka předpokládal, tak běžte k volbám. Počítejte s tím, že tito zvolení senátoři nebudou schvalovat jen zákony v tomto volebním období, ale i v tom příštím. A to může být dříve, než si myslíme. A v úplně jiných barvách či jiném rozpoložení sil.

Čtěte také:

• Proč nevolit hnutí ANO do Senátu?
• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?
• Antikomunismus – co uniká levicovým intelektuálům?

Koho volit v komunálních a senátních volbách 2014?

Ty, které známe, kteří se osvědčili, kteří něco dokázali i mimo politiku. A k tomu mají dobrý program. Do senátu opozici. A koho konkrétně volit ve velkých městech a v různých senátních obvodech?

Praha: Trojkoalice SZ, KDU-ČSL a STAN. Kampaň mohli mít lepší, ale mají šanci ohrozit vládnoucí TOP 09 či k moci se deroucí ANO. Následně bych křížkoval kvalitní kandidáty v ostatních stranách. Zejména ty, kteří mají šanci přeskočit nekvalitní lídry těch stran, které by mohly mít primátora. Ostatně přemýšlím, jestli vůbec některá z pražských stran má na prvním místě někoho, kdo by si nezasloužil přeskočit.

Brno: Žít Brno. Na rozdíl od hnutí ANO je kandidátka Matěje Hollana příkladem skutečného demokratického středu. Který jde zezdola. On sám udělal v rámci občanské společnosti spoustu práce a nyní přišel čas, aby přijal i politickou odpovědnost a on to udělal. Nutno říct, že každé město by potřebovalo svého Hollana. A pak má asi smysl křížkovat kvalitní lidi na ostatních kandidátkách, zejména v KDU.

Ústí nad Labem: PRO! Ústí. Lídrem tohoto hnutí je úspěšný podnikatel Martin Hausenblas, který do tohoto dnes nešťastného regionu vnáší pozitivní a konstruktivní přístup. Možná není od věci, aby i Ústí mělo jednou svého Baťu.

Ostatní větší města: Upřímně, nevím. Můžeme si udělat volební kalkulačku, ale nevím, jestli ta má na komunální úrovni nějakou vypovídací hodnotu. Spíše je třeba se informovat, jakou politiku dělali ti předchozí, jakou chtějí dělat ti ostatní, a především se dívat na konkrétní lidi - a ty pak vybírat i v ostatních stranách.

Frýdek-Místek: TOP 09. Neznám podrobnosti, ale za ty čtyři roky mi přišlo, že v rámci konstruktivní kritiky radnice v mém rodném a okresním městě to byla právě místní TOPka, kdo upozorňoval na to, co je špatně. Navíc by mohla zastupovat poctivé podnikatele, vzdělané, inteligentní, kreativní a občansky aktivní lidi.

Křížkoval bych ale i kvalitní lidi v ostatních stranách. Vypadá to na pokus o novou ODS, v KDU se taky najdou a pravděpodobně i v ANO. Důležité bude, aby bylo konečně moci zbavena ČSSD, a aby se tam nedostali místní kmotři a (polo)mafie s pěknými billboardy. Však místní vědí lépe než já, o kom mluvím.

Dobrá: Před čtyřmi lety byla má volba jasná - Aby Dobrá byla dobrá. A je nutno říct, že starosta Jiří Carbol společně s místostarostou Milanem Stypkou a dalšími udělali v obci spoustu práce. Konsolidovali finance, i díky prostředkům z EU opravili kostel, rekonstruovali školu, začaly se opravovat chodníky. Taky se zlepšil přístup obce směrem k občanům a místním spolkům a mohl bych pokračovat.

Kritizovat by se jistě také dalo. Některé věci by se nemusely platit z veřejných prostředků, ale mohli by si je občané zaplatit sami. Tak jako tak ale nevidím zásadní důvod, proč by stávající koalice neměla pokračovat. Ještě zvážím, zda neoznačím mladé z hnutí Lepší Dobrá, ale nejvíce křížků ode mě dostanou kvalitní kandidáti právě těchto tří hnutí.

Jak vlastně volit?

To je právě otázka. Jak nám na videu krásně vysvětlili vyučující z mé katedry, tak se zdá, že nejvíce se vyplatí zakřížkovat jednu stranu a následně zakřížkovat pár kvalitních kandidátů v těch ostatních. Byť je škoda, že to nebude mít takovou váhu, a že zároveň nemůžeme dávat preferenční hlasy v rámci námi preferované strany.

Ať už výsledek voleb v naší obci, městě či městské části dopadne jakkoliv, musíme si uvědomit jednu věc. Tyto a asi kterékoliv jiné volby nejsou nic jiného, než průzkum toho, jak kvalitní lidé v dané oblasti žijí. Na kolik jsou politicky vzdělaní a uvědomělí. Proto si nestěžujme, volme a přesvědčujme k dobré volbě i ostatní.

Koho volit do senátu?

Jak jsem psal v předchozím článku. Pro budoucnost svobody a demokracie v této zemi je důležité volit především kandidáty stran současné občanské, demokratické a parlamentní středopravé opozice. Tedy ODS a TOP 09. Tam, kde není pravděpodobné, že by se jejich kandidát mohl dostat do druhého kola, tak kandidáta lidovců. A ve většině případů nevolit hnutí ANO, protože není bezpečné, aby Babiš získával takovou moc.

Je škoda, že v některých volebních obvodech najdeme více než jednoho dobrého kandidáta, v jiných zase zvítězí někdo nekvalitní. Nebudu vypisovat všechny obvody, tak snad jen ty, kde jsou kandidáti, které bych rád mezi budoucími senátory viděl.

6 - Louny: Leo Steiner (KDU, SZ atp.)

9 - Plzeň-město: Ladislav Cabada (TOP 09)

15 - Pelhřimov: Ivo Jahelka (TOP 09)

21 - Praha 5: Pavel Žáček (ODS)

27 - Praha 1: Václav Hampl (KDU + SZ)

30 - Kladno: Lenka Kohoutová (ODS)

39 - Trutnov: Pavel Káňa (ODS)

42 - Kolín: Pavel Kárník (TOP 09)

45 - Hradec Králové: Oldřich Vlasák (ODS)

54 - Znojmo: Karel Podzimek (ODS)

57 - Vyškov: Zdeněk Šigut (TOP 09)

60 - Brno-město: Zdeněk Papoušek (KDU)

63 - Přerov: Jitka Seitlová (KDU + SZ)

69 - Frýdek-Místek: Jiří Carbol (KDU)

Ke svému obvodu jen krátký komentář. Ideálně bych rád volil Evu Pastuškovou z ODS a na druhém místě by asi byl i přes ne úplně férovou kampaň na Velké doberské Slavomír Bača za TOP 09. Pochybuju ale, že by v našem obvodě mohl uspět kandidát těchto dvou stran. Proto si myslím, že do druhého kola má šanci se dostat právě kandidát lidovců.

Jsem sice proti tomu, abychom volili kandidáty hnutí ANO, ale Stanislav Fridrich, který u nás za něj kandiduje, vypadá poměrně solidně. Naopak si myslím, že nemá smysl volit Martina Adamce, přestože sám bude pravděpodobně taky slušný člověk. Ale upřímně - proč potřebujeme v senátu lékaře, u něhož ani nevíme, jaké jsou jeho ideje, a proč kandiduje zrovna za toto (někdo znalý místních poměru by asi řekl - nedůvěryhodné) hnutí.

72 - Ostrava-město: Lukáš Curylo (KDU)

75 - Karviná: Vladislav Szkandera (KDU + KONS)

78 - Zlín: Petr Žůrek (STAN)

81 - Uherské Hradiště: Jan Pijáček (ODS)

Nakonec to vypadá, že hnutí ANO stejně příliš kvalitních kandidátů ani nemá. Přesto je pravděpodobné, že kvůli vyšší volební účasti zároveň s komunálními volbami budou méně politicky informovaní voliči preferovat kandidáty vládní koalice. Což je škoda, protože kvalitní osobnosti i dobrý program je někde jinde.

Zároveň jsem trošku nepochopil, proč Česká televize neudělala nějakou generální debatu k senátním volbám. Z věcného hlediska by byla potřeba. Nicméně možná je to dobře. Ona by příliš věcná asi nebyla a stejně by se v ní nediskutovalo o tom, o čem by se mělo.

Přestože k tomu volební systém svádí, tak senátní volby nejsou primárně o osobnostech nebo našem regionu. Jsou především o programu a idejích. V Senátu se rozhoduje o zákonech a má moc ovlivnit i zákon nejvyšší, tedy ústavu.

V komunálních volbách naproti tomu vůbec o celostátní politiku nejde. Tam neřešíme, zda podporujeme vládní koalici, opozici či někoho jiného. Jde nám o to, abychom volili ty, u nichž si můžeme být jistí, že se jim nebojíme svěřit starost o značnou část našich peněženek.

Čtěte také:

• Komunální volby = příležitost pro nový začátek
• Proč nevolit hnutí ANO do Senátu?

Volím ECR, tedy ODS. Proč?

zdroj: ecrgroup.eu

Nevíte, koho volit a podle čeho se rozhodnout? Co tak nevolit české strany, ale evropské frakce? Je to těžké, ale myslím, že zatím bychom EU rušit neměli. Proč letos volit ODS a Svobodné? A koho dalšího?

V letošní debatě na ČT už to jednou zaznělo. Důvod, proč je nízká volební účast v evropských volbách, je ten, že lidé na jedné straně musejí investovat velké intelektuální úsilí do zjišťování toho, koho a podle čeho volit, a na druhé straně pak nevidí jasný výsledek své volby. Brusel (a Štrasburk) je prostě daleko.

Upřímně, běžnému občanovi, který zrovna nestuduje politologii, tyto volby vůbec nezávidím. Ze všech stran se na něj valí, že až 80 % naší legislativy pouze přijímáme z Evropské unie. Z toho by mohl usuzovat, že se jedná snad o volby nejdůležitější. Ale koho si z těch 38 stran jenom vybrat?

Samozřejmě, je možné podlehnout na podvědomí a emoce zaměřené kampani (zdravím voliče ANO), laciným slibům, mediálním tvářím, silným slovům, předvolebním výzkumům nebo se v lepším případě inspirovat volební kalkulačkou. Ať už tou od kohovolit.eu nebo od EUvox.

Nebo můžeme investovat několik hodin a přečíst si volební programy. Tedy alespoň od těch stran, které se tam mohou dostat. Některé z nich jsou docela kvalitní. Propracovaný program má TOP 09. Představu o podobě EU i o svém působení v Evropském parlamentu mají i Svobodní. Podobně je na tom i ODS, zelení či KDU-ČSL. Piráti nebo ČSSD zase sázejí spíše na programy svých evropských frakcí. V každém z těch programů je něco, v čem by se mohly vzájemně inspirovat, ale není v nich zdaleka vše, co by tam mělo být.

A tak se alespoň v tomto článku pokusím vysvětlit, proč jsem se letos rozhodl volit zrovna takto, jaké jsou další možnosti, koho kroužkovat, jak si budoucnost Evropy a Evropské unie představuju a konečně taky to, jaký je vlastně program ECR (Evropských konzervativců a reformistů).

Proč jsem začal být skeptický k současné EU?

Dlouhou dobu jsem byl nekritický fanoušek Evropské unie. Mám rád Ameriku, a pro takového Evropana může být snadné sklouznout k tomu, že bude chtít Spojené státy evropské. Jenže se zdá, že to jsou pohádky, z nichž je dobré vystřízlivět.

Současná EU si na sebe bere pravomoci, které jí nepřísluší. Ještě ani není federací, a už se chová jako centralizovaná říše. A to by možná federací ani být neměla. Zkrátka nutit soukromým firmám povinné kvóty, vydávat podrobné směrnice o podobě potravin nebo jejich názvu, plánovat, kolik zemědělských komodit se může vyrobit nebo mít dvě sídla Evropského parlamentu či jeho zbytečnou televizi, na kterou se nikdo nedívá, jsou věci, které by bylo dobré zarazit.

Je ale nutné si uvědomit, že současný euroskeptismus není jen jeden. Mám dojem, že ten máme například klasicky liberální, křesťansko-konzervativní, radikálně socialistický či třeba šovinisticko-nacionalistický. První z nich je z části i mým euroskeptismem.

Ten druhý chápu, a až v Evropě vznikne v některých tématech křesťansko-muslimská koalice, tak jej pochopí i levicoví liberálové. Třetí v současné EU poněkud postrádá smysl a existenci čtvrtého lze sice rozumět, ale zároveň je nutné si uvědomovat jeho nebezpečí.

Jenže jakou Evropu chci?

Bandu šovinisticko-nacionalistických států, které skrze protekcionismus došly až na pokraj dalších evropských válek? Nebo socialistickou říši, v níž je každý náš pohyb sledován, a každá naše aktivita musí být zaznamenána a hlavně schválena v Bruselu?

Nebo prostě jen evropský sociální stát? Či snad lákavou evropskou federaci s novým evropským národem nebo i bez něj? Nebo chci jen Evropu mezinárodně suverénních národních států, které se sdružují v unii, která je pouze ekonomickou organizací a zónou volného obchodu?

V předchozím článku podrobněji rozepisuju, proč se mi přese všechno jeví jako nejrozumnější možnost jiná. A sice idea vícerychlostní Evropy, kdy si některé státy mohou vytvářet měnové, fiskální či bankovní unie, ale ty ostatní nesmějí být nuceny do nich vstupovat, pokud nechtějí. Zároveň chci určitou reformu současné EU, ústup od centralizace a naopak důslednější využívání principu subsidiarity - tedy řešit věci na nejnižší úrovni, na jaké je to možné, a nikdy ne výše.

Co je rozumné na úrovni EU řešit?

To je zase otázka, kterou se podrobněji zabývám v jiném článku. A tak ve zkratce jen to nejzásadnější. Některé věci jsou jasné - svobodný trh a volný obchod, možnost studovat, pracovat a podnikat kdekoliv v EU, odstraňování administrativních a byrokratických překážek všeho druhu atp.

Na druhé straně je pár věcí taky docela jasných. EU by neměla plnit funkci centralizovaného sociálního státu, měla by upustit od tak rozsáhlého systému dotací, neměla by usilovat o daňovou harmonizaci, asi by neměla mít ani vlastní armádu a společnou zahraniční politiku a v žádném případě by se členským státům neměla plést do rodinného práva ani se za ně snažit řešit složité morálně-etické otázky atd.

Pak je ale spousta věcí, u nichž je těžké říct, zda bychom je na celoevropské/celounijní úrovni měli řešit či nikoliv. Máme poskytovat dotace ekonomicky slabším regionům v oblasti dopravní infrastruktury, vzdělání, životního prostředí, rekvalifikačních kurzů atp.? Měli bychom jednotně bojovat proti nekvalitním výrobkům, které ohrožují naše zdraví?

Tyto a další otázky jsou na velkou diskuzi. Ale tak povídat si v debatě u Václava Moravce o tom, co se děje na Ukrajině, nebo jak nás strašně štvou daňové ráje, aniž bychom přemýšleli, proč vlastně vznikají, je asi jednodušší.

Skutečná témata těchto voleb

Tyto evropské volby mají tři roviny. Ta první je to, o co v nich skutečně jde. Tedy, o čem Evropský parlament opravdu hlasuje. Podle toho, bohužel, volí málokdo. Druhá je symbolická. Dáváme najevo, jakou Evropu a jakou EU si přejeme mít, ačkoliv Evropský parlament v tom úplně klíčovou roli nehraje. A třetí - a podle té se bohužel asi rozhodujeme nejčastěji - vnitřní politika našeho vlastního státu.

Koho ještě nenaštval Babiš a kdo snese alzáka Teličku, tak to hodí ANO. Kdo je zase zvědavý na Kellera, ten to hodí ČSSD. Koho zaujme černá ovce přes palubu a všimne si, že Klára Samková už tam není, pro toho je Úsvit jasná volba. Jiní se za své peníze nechají nachytat nezvolitelnými stranami a většina ostatních bude volit ty své - tak nějak ze setrvačnosti.

Jenže to podstatné - jaké zákony, směrnice, nařízení atp. našim národním parlamentům odhlasuje parlament evropský, tedy i to, jak moc bude náš stát (či přímo EU) zasahovat do našich životů, to je to, o co v těchto volbách skutečně jde. A námi zvolení europoslanci mohou zamezit tomu, aby naši čeští poslanci pak pro různé - někdy samozřejmě sice dobré věci - ale někdy spíše nesmysly (a jak by řekli Svobodní - euronesmysly) nemuseli už jen povinně zvedat ruce.

ODS - poprvé a naposled?

Je to zvláštní. Ideově je mi ODS možná nejbližší. Chybělo jen málo a tehdy jsem vstoupil spíše do její mládežnické organizace. A přesto jsem ji ještě nikdy nevolil. Před pěti lety pro mě byla jasnou volbou EPP, Zuzana Roithová a moje tehdejší strana KDU-ČSL. Ale EU i moje vůle vidět ji kriticky a vytvořit si nezaujatý názor mě v letošních volbách přivedla voličsky jinde.

Trošku se bojím, že ODS uškodilo, že ze sněmovny na rozdíl od lidovců nevypadla úplně. Někdy to vypadá, že si její věrní ještě neuvědomili, že už nemají Topolánkových 40 %, ale prezidentských 2,5 či sněmovních 7,7. Bylo by skvělé, kdyby se Petru Fialovi podařilo stranu obnovit, ale zatím to spíše vypadá, že on se stává více jako ODS, nikoliv občanští demokraté více jako profesor Fiala. Ale uvidíme, třeba se to podaří a letos to nebude naposled.

Co je to vlastně ECR?

Jak naznačuji v nadpisu, nevolím ani tak ODS, jako spíše její evropskou frakci - European Conservatives and Reformists. A proto je na místě připomenout, co je vlastně jejím cílem a jaký má program. (I proto, že z toho krátkého sociálně-demokratického PDFka od ODSky se toho moc nedozvíme).

Z její pražské deklarace můžeme například vyčíst, že jí jde o svobodné podnikání, volný a spravedlivý obchod, snížení daní, malou vládu, individuální svobodu a osobní odpovědnost. Ale také o národní prosperitu, že je pro ni důležitá rodina jako základ společnosti, a že se staví za suverénní integritu národních států proti federalismu EU.

Zkrátka jejím cílem není EU zrušit, ale reformovat. Kromě několika malých stran po celé Evropě a naší ODS jsou jejími členy i britští a polští konzervativci. Více se lze dozvědět na jejích stránkách.

Koho u ODS kroužkovat?

Bohužel v těchto volbách máme jen dva kroužky. Voličům ODS to zase tak vadit nemusí, protože ta stejně více europoslanců letos mít nebude. Jako dobrou volbu v jejím případě vidím Jana Zahradila a Oldřicha Vlasáka. Oba patří k nejaktivnějším českým europoslancům. Druhý kandiduje ze čtvrtého místa, ale po tom, co jsem si přečetl jeho životopis a trochu se s tímto nenápadným politikem alespoň online seznámil, si myslím, že má šanci ty před ním přeskočit. A pak může být dobrou volbou ještě i Edvard Kožušník.

Koho dál volit a koho nevolit?

Myslím, že je celkem jedno, pokud to v těchto volbách hodíme ODS nebo Svobodným. Podstatné je, abychom je volili, a jejich zástupci se tam dostali. Jedni jsou ECR, druzí možná budou EFD. První chtějí EU reformovat, druzí se bojí, že reforma již nebude možná, a tak bude nutné EU opustit, nicméně potom založit unii novou.

Ostatně můžeme být docela klidní, protože ani jedno se v následujících pěti letech asi nestane. A tak není nutné se bát, že hlasem pro Svobodné způsobíme rozpad EU a 26. května do českých zemí vtrhne Putin. Jde spíše o symboliku, o vzkaz a o signál, že nechceme větší centralizaci, větší moc státu v našich životech a ekonomice, že ale Evropskou unii chceme, avšak požadujeme, aby plnila jen ty funkce, které plnit má.

Pokud půjdeme podle evropských frakcí, tak kromě ECR a EFD (Evropa svobody a demokracie), máme ještě EPP (eurolidovce), jejichž členy jsou u nás KDU-ČSL a TOP 09, eurosocialisty (PES, u nás ČSSD), euroliberály (ALDE, u nás zřejmě ANO), eurozelené (u nás SZ, a pokud se nepletu, tak zatím asi i Piráti) a taky eurokomunisty a spoustu nezařazených (většinou euroskeptických nebo nacionalistických stran).

Když si člověk přečte program TOPky, tak dojde k názoru, že tak šíleně eurohujerský zase není. KDU-ČSL zase chce family-friendly politiku prosazovat i na celoevropské úrovni. Pokud ji chcete volit, doporučil bych kroužkovat třeba Tomáše Zdechovského či Honzu Novotného. V případě TOPky zase například Jaromíra Štětinu.

Smysl má podle mě volit i zelené nebo Piráty. Ne kvůli jejich programu, i když ten taky není na některých místech úplně šílený, ale spíše proto, že jsou to strany nového typu, které za sebou mají nějaké ideje a osobnosti a především voličský potenciál do budoucna.

Naopak bych nevolil ANO. Tedy ne pouze proto, že jejich program je takový akademicko-byrokratický newspeak, který by ani Orwell nevymyslel, ale kvůli Babišovi. Je sice super, že si občané konečně uvědomili, že nemá smysl stále dokola volit kmotrovské strany, že je třeba volit osobnosti a nová uskupení. Ale nemůžeme všechnu moc v zemi dát člověku, který ani sám neví, jestli s StB spolupracoval či nikoliv.

Samozřejmě volit socialisty nebo komunisty je úplný nesmysl. U těch prvních vás nemusím přesvědčovat. Tam si stačí přečíst jejich program. Tedy hlavně ten, který převzali a nekvalitně přeložili od evropských socialistů. A u těch druhých vás taky nemusím přesvědčovat.

Nevolte nezvolitelné strany - není to zdarma!

Na závěr chci ještě varovat před všemi ostatními stranami. Sice na kandidátkách některých z nich jsou zajímavá jména - Martin Uhlíř, Aleš Hodina, Zdeňka Mašínová, Vladimír Hučín atp., ale jde o něco jiného. Celkem chtělo kandidovat 39 stran, ale jen ty, které jsem uvedl výše, se tam mají šanci dostat. A skoro bych se i vsadil, že díky předpokládané nízké volební účasti i všechny z nich dostanou.

Jenže víte, proč kandiduje tolik stran? Pokud totiž přesáhnou určité procento hlasů, tak za každý získaný hlas dostanou od státu peníze. Ano, vaše peníze. Skoro to vypadá, že některé nezvolitelné strany to mají už přes 20 let jako docela výnosný byznys.

V těchto volbách nevolíme jen české národní zájmy. Jsme v situaci, kdy tak trošku neseme odpovědnost za podobu celé Evropy. Svým způsobem jsou tyto volby nejdůležitější, protože to, co se v Evropském parlamentu schvaluje, má dnes na naše životy obrovský dopad. A pokud víte, jakou chcete mít Evropu, pak přeji šťastnou volbu!

Čtěte dále:

• Evropský sen. Jakou EU chcete?
• Co je a co není rozumné řešit na úrovni EU?
• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?

Podle čeho se rozhodnout, koho volit?

V pátek to vypukne a řada z nás ještě stále neví, komu to nakonec hodíme. Otázka, jak vlastně zjistit, koho bychom měli volit, je více než na místě. Jaké jsou možnosti?

1) Přečtěte si ústavu a taky její preambuli.

2) Poznejte náš volební systém. Ne v každém kraji má náš hlas stejnou váhu. A máme 4 kroužky.

3) Mějte znalosti o české historii. A nejen české. Projděte si třeba weby typu totalita.cz atp.

4) Sledujte politiky průběžně. Ne jen pár dnů před volbami. 

5) Přečtěte si programy kandidujících stran. A porovnejte je třeba s tím, jak moc se jim dařily plnit v minulosti a jak dobře dokážou argumentovat, proč něco z toho neprosadili. Pročtěte si taky jejich historii. 

6) Přemýšlejte o politické filozofii. Je vám blízký liberalismus, konzervatismus, křesťanská demokracie, sociální demokracie či jiné směry?

7) Využijte internetové nástroje:

- prezentace na webu kohovolit.eu

- demagog.cz – lžou?

- slibujeme.cz – neplní?

- deníkpolitika.cz – jaké mají hodnocení?

- blablanevolím.cz – chtějí bojovat proti korupci?

- Inventura hlasování - hlasovali tak, jak byste chtěli?

8) Udělejte si předvolební testy

- volební kalkulačka (35 otázek)

- rozšířená volební kalkulačka (80 otázek)

- test na Aktuálně.cz

- premiérská kalkulačka

9) Sledujte televizní debaty

- z vašeho kraje

- tu hlavní ve čtvrtek

- tu z idnes.cz

- ty na Nově

- nebo nějaké další

10) Projděte si weby, sociální sítě, články, rozhovory atd. od jednotlivých politiků či kandidujících stran.

A položte si následující otázky:

• Co očekávám od těch, kteří budou zvoleni?
• Co z toho si mohu zařídit sám?
• Co je skutečným důvodem, proč jsem se rozhodl volit zrovna tuto stranu?
• Jsem si jistý, že moje volba bude správná?
• Prozkoumal jsem opravdu všechny ostatní možnosti?
• Je moje volba chytrá i ze strategických důvodů?
• Jakou má moje strana šanci dostat se do sněmovny?
• Volím tak, aby to bylo výhodné pro mě osobně, nebo aby to bylo spravedlivé pro všechny?
• Budou se na mou volbu dívat Češi ve 22. století jako na správné rozhodnutí?

Těch otázek si můžete položit klidně i víc. Nebo se nechte zmanipulovat průzkumy, billboardy, celebritami, nesplnitelnými sliby a emocemi. Dělají to tak všichni a je to jednodušší než přemýšlet. Přece jen, kdybychom volili hlavou a jednou si zvolili schopné lidi, na co bychom si pak v hospodě stěžovali?

Čtěte také:

• Programy stran - sněmovní volby 2013
• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?
• Chtěl bych volit Svobodné, ale...
• Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…
• Věci veřejné 2.0 a občan nepoučitelný

Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…

Vypadnout ze sněmovny. Očistit se. Poučit se z chyb. Získat důvěryhodné osobnosti. Napsat kvalitní a udržitelný program. Nejen podle průzkumů to teď vypadá, že se lidovci do sněmovny dostanou. Jako jejich bývalý člen se ptám – měli by, nebo raději ne?

Budu vám vyprávět příběh

Možná čekáte, že budu na KDU-ČSL házet špínu. Přece jen důvody mého odchodu nebyly jen ideové nebo profesní. Mohl bych tady psát o nějakých interních drbech a chovat se jako zhrzený milenec. Nic takového dělat nebudu. Místo toho vám něco povyprávím.

Představte si, že je vám osmnáct. Chcete měnit svět. Od starších slyšíte, jak je to těžké. Ale těm se vysmějete, protože víte, že je jednodušší rezignovat a vymlouvat se. Zatím to nevíte. S přibývajícími zkušenostmi však zjišťujete, že to těžké opravdu je. Zjišťujete, že na to, abyste v české společnosti skrze politiku dokázali něco změnit k lepšímu, musíte být opravdu silná osobnost. Zatím jí nejste.

A tak máte možnost zevnitř poznávat tehdy jednu ze dvou jediných pravicových stran ve sněmovně. Fandíte Čunkovi. Proti té šílené mediální štvanici. Vadí vám Kalousek i kmotři a arogance v ODS. Zjišťujete však, že ani vaše strana není ideální. Že v ní jsou taky takoví, kvůli nimž jste jí dali přednost před ODS. Jaká to úleva, když začnete věřit, že takoví si zakládají vlastní stranu a společně s Kalouskem odcházejí do TOP 09. Všichni.

Poznáváte dál - že věkový průměr spolustraníků je vskutku vysoký. Někdo by řekl – je to strana důchodců, pár desítek lidí ve středním věku a několika mladých. Zjišťujete, že ne vše funguje, jak byste chtěli. Představujete si profesionální stranu na úrovni rakouských lidovců či německé CDU/CSU. Ale ono to tak není. Co sami nezařídíte, to nefunguje. Jste v Česku. A ještě k tomu na Ostravsku. Lidský, organizační ani finanční kapitál není ideální.

Cyril Svoboda jako nový předseda vám navíc není moc sympatický, nepovažujete ho za schopného lídra, myslíte si, že ve Vsetíně měl vyhrát Čunek. S ním by KDU mohla získat i 10 %. Lidé ho znají. Média by o lidovcích mluvila. Ale i tak – spoustě dalších lidí věříte a podle své motivace jim také pomáháte. Už dávno víte, že lidovecká mentalita je trošku jiná. Že minimálně v běžné lidské rovině se k sobě navzájem chovají podobně jako lidé v západních zemích. To jste z běžné české populace, která nežije křesťanstvím, dosud moc neznali.

A tak vesele podléháte Dunnig-Krugerově efektu a vytváříte grafy, kde KDU-ČSL bude mít minimálně deset, ale klidně i patnáct a proč ne rovnou třicet procent. Ještě nemáte tolik politologického vzdělání, abyste chápali kontext, v jakém se čeští křesťanští demokraté sociálně i historicky zrovna nacházejí. Bojujete, fandíte, chcete, ať se dostanou do sněmovny.

Ale ono ne. Přicházejí poslední výsledky převážně z velkých pražských obvodů a vy ještě stále věříte, že to na těch 5 % bude stačit. Že opravdu ne, si přiznáte až ve chvíli, kdy Cyril Svoboda oznamuje porážku.

Co se dá dělat. Fandíte dál. Nejste přece kariéristický TOPák, říkáte si, a začnete vymýšlet plán, jak by to lidovci měli zařídit, aby se v roce 2014 do sněmovny opět dostali. Přece jen by to byl veliký historický úspěch. Vždyť, která česká strana po tom, co vypadla ze sněmovny, se tam dokázala znovu vrátit? Navíc se strana očistí, projde sebereflexí, uvědomí si, co dělala špatně, přiláká nové lidi a navíc zůstanou jen srdcaři.

A to je přesně to, co se nyní děje. KDU-ČSL si zvolila nového předsedu. Mladého, vzdělaného, s vůlí bojovat a měnit politiku k lepšímu. Na kandidátky se jí podařilo dostat zajímavé osobnosti, dokázala vyřešit své finanční problémy, splácet dluhy, a tím i trošku naznačit, že by dobrým hospodářem mohla být i ve vládě. Při sbírání podpisů pro Zuzanu Roithovou navíc ukázala, v čem spočívá síla početné členské základny. Zlepšila i svou marketingovou komunikaci a snad i lépe pochopila, co v minulosti dělala špatně. Zažila něco, co by nyní potřebovala i ODS. Vypadnout z vlády, možná i ze sněmovny, očistit se a zbavit se některých lidí, kteří v ní jsou převážně kvůli mocenskému prospěchu.

Kvalitní osobnosti

Hlavní přednost současné KDU-ČSL vidím v některých lidech, kteří za ní teď kandidují. Kteří mají odvahu nejen se veřejně pustit do voleb, ale kteří tu odvahu prokazují i v občanském a profesním životě. Jmenovitě - Jan Čižinský, Ondřej Závodský, Daniel Herman, Alexandra Alvarová, Jan Bartošek, Šimon Heller, Václav Krása, Leo Steiner, již zmíněný Pavel Bělobrádek, Ondřej Benešík či Marian Jurečka. Nemluvě o zástupech starostů, radních, učitelů, lékařů, živnostníků a dalších aktivních občanů. Tito lidé by v příští sněmovně měli být.

To dobré z programu

Program KDU-ČSL je tradičně jeden z nejlepších. Na české poměry středový. Pavel Bělobrádek sice říká, že lidovci jsou středo-pravicová strana se silným sociálním akcentem, ale abych si trochu rýpnul – to druhé v rétorice KDU trošku převažuje. Tak v poměru 95:5. Což je k současnému politickému kontextu pochopitelné a i pro pravicového voliče snad přijatelné. Ale konkrétně – co z programu křesťanských demokratů může mít smysl?

Ekonomika a pracovní místa

- změna systému zadávání veřejných zakázek

- podpora malých a středních podniků a rodinných firem

- zlepšení praktické spolupráce škol a firem

- role Úřadů práce opět jako poradců nezaměstnaným

- snaha nezvyšovat daně ani celkovou daňovou zátěž pro firmy a živnostníky

- daňová stabilizace

- zlepšení situace pro zaměstnávání absolventů

Veřejné finance a profesionální stát

- finanční ústava a zastavení zadlužování

- snížení výdajů na provoz veřejné správy, omezení nepotřebné agendy státu

- transparentní rozklikávací rozpočet

- úplný zákaz anonymních akcií

- prosazení zákona o státní službě

- jeden identifikační průkaz pro všechno

- otevřená výběrová kritéria do pozic ve státem vlastněných firmách

- snaha o adresné vyplácení sociálních dávek a zpřísnění pravidel pro jejich vyplácení

Daně a podpora rodin

- snížení daní pracujícím rodičům, společné zdanění manželů, zvýšení slevy na dani pro dítě

- snížená sazba DPH na zboží potřebné pro výchovu nových generací

- důchodová reforma s ohledem na počet vychovaných dětí

- zastavení podivných praktik v oblasti exekucí

- umožnění rodinám péči o seniory a handicapované osoby v domácím prostředí

Omezení korupce

- větší transparentnost financování politických stran

- povinné online zveřejňování veřejných zakázek, smluv a faktur

- povinnost rozkrytí vlastnické struktury pro firmy spolupracující se státem atp.

Zdravotní péče

- zachování existence veřejného zdravotního pojištění

- připuštění nadstandardní zdravotní péče pouze v případech, kde nebude ohrožena dostupnost standardní péče pro všechny občany

- větší transparentnost v tom, co je ve zdravotnictví hrazeno z veřejného zdravotního pojištění

Potraviny a soběstačnost

- zpřísnění trestů za šizení spotřebitelů

- větší informovanost veřejnosti o nabízeném zboží

- úsilí o potravinovou soběstačnost ČR

- zvýhodňování domácích výrobců a producentů

- podpora rodinných farem, regionálních značek atp.

- lokální patriotismus při nákupu potravin

- oslabení vlivu velkých nákupních řetězců

Další věci:

- důraz na etickou a ekologickou výchovu, občanské vzdělávání, podporu praktických oborů

- zlepšení vzdělávání i postavení učitelů ve společnosti

- osvěta v oblasti finanční i počítačové gramotnosti obyvatel

- důraz na kulturu, ochranu památek i přírodního bohatství

- snaha o zlepšení dopravní infrastruktury a zvýšení její bezpečnosti

- prozápadní zahraniční politika

- důsledné potírání nelegální imigrace i zpřísnění imigrační politiky EU

Až příliš levicový program

Jenže logicky můžeme namítnout, že tento program je až příliš levicový, možná i paternalistický. Ony levicové věci z něj budu ale kritizovat až nyní. Z hlediska idejí klasického liberalismu jsou však i některé věci uvedené výše problematické. Je však otázkou, zda tyto ideje jsou tím, co zrovna nyní Česká republika potřebuje, zda rozumný kompromis v podobě sociálně-tržního hospodářství po vzoru (poválečného) Německa, a především tedy našich sousedů z Bavorska by pro naši zemi nebyl přece jen lepší.

KDU-ČSL ve svém programu říká: „Podpoříme snížení ceny práce.“ Ale jak je to myšleno? Že by platy u nás měly být ještě nižší? Neodporuje si to potom s jinou částí programu? Tedy kritikou právě toho, že v uplynulém období u nás mzdy klesaly? Dále hovoří o tom, že stát by měl posílit investice. Keynesiánství? Je to ovšem z dlouhodobého pohledu historicky úspěšný ekonomický koncept?

Dále pak lidovci slibují, že dokážou zařídit tvorbu nových pracovních míst. Tak jako v jiných věcech mi tam chybí, jak konkrétně a na základě jakých studií, progńoz i reálných zkušeností předpokládají, že zrovna jejich řešení bude úspěšné. Obecně mi v programu chybí odkazy na nějaké konkrétní propočty. Nejsem ekonom, ale v naší zemi ekonomy máme. Snad i nějaké nezávislé, skutečné vědce a badatele. Kdybych jím byl, požádal bych relevantní politické strany, aby mi svůj ekonomický program poslaly a pokusil bych se provést nezávislou analýzu.

Co mi dále vadí, co je diskutabilní?

- zavedení registračních pokladen

- „povinná majetková přiznání pro občany, kteří v jednom kalendářním roce nabudou movitého nebo nemovitého majetku, cenných papírů a podílů v korporacích v součtu nad deset milionů korun“ – ptám se proč?

- zavedení progresivního zdanění – 12, 20 a 28 %

- postupné zvyšování minimální mzdy

- plošné testování žáků - vede to však k lepší vzdělanosti našeho národa?

- nezavedení školného na vysokých školách – jenže nevedlo by naopak zavedení školného k tomu, že by studenti dopředu více přemýšleli nad tím, zda má smysl investovat své budoucí peníze a nejlepší roky svého života do oboru s nízkou pravděpodobností na uplatnění?

- zavedení čipového občanského průkazu – chápu, je to efektivní, ale může to mít i své nevýhody, ne?

- budoucí přijetí eura – je to chytré?

- pokračování v další integraci v rámci Evropské unie - je to pro nás výhodné?

- postupné přecházení na elektronické volby – je to bezpečné?

- a vadí mi ještě jedna věc – jak může být lídrem v mém kraji současný Zemanův ministr, který navíc s krajem nemá podle všeho ani nic společného?

Z filozofického hlediska je pak program KDU-ČSL problematický v jedné věci. Není spravedlivý. Chce (sice mírně, rozumně a s respektem) zvýhodňovat některé vybrané sociální skupiny na úkor druhých. Rodiče s dětmi na úkor těch, co děti nemají. České podnikatele a zaměstnance na úkor zahraničních. Poctivé na úkor nepoctivých. Ty, kteří přinášejí přidanou hodnotu, na úkor parazitů. Znevýhodněné, slabé, nemocné, staré a mladé na úkor zdravých a silných lidí v produktivním věku. Můžeme říct, že je to tak ale nakonec přece jen morálně správné, a tedy spravedlivé. Možná je. To je otázka do diskuze.

S kým půjde KDU-ČSL do vlády? Zůstane v opozici?

Často se říká, že lidovci byli v každé vládě. Kdo chce znát fakta, ví, že to není pravda. Že v některých vládách lidovci nebyli. Psát o tom by však bylo na samostatný článek, proto bych zájemcům doporučil prostudovat si alespoň neakademický zdroj, tedy informace na české Wikipedii – zejména tady a tady.

Dovolím si tvrdit, že dle programu je v současném českém kontextu KDU-ČSL stranou středovou. Ideově především umírněně konzervativní, avšak s prvky jak liberálními, tak sociálně-demokratickými. Do vlády odmítá vyloženě jít především s komunisty. Umím si však představit nějakou sociálně-tržní středo-levicovou vládu ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Teoreticky by taková vláda mohla prosadit řadu důležitých věcí, a zároveň zabránit vlivu komunistů i nebezpečného prezidenta. Možná i dávat pozor na Babiše.

Co by pro KDU-ČSL ale mohlo být lepší, je to, kdyby zůstala v opozici. A to zejména v situaci, kdy by politická scéna i ČSSD byly na další čtyři roky skutečně ovládnuty Zemanem. Lidovci by tak společně se stranami, které se označují za pravicové, s TOP 09, s ODS, možná i se Svobodnými byli hrází proti těm, kteří by byli nebezpečím pro svobodu, demokracii, právní stát, svobodnou ekonomiku i parlamentní a ústavní pořádek v zemi.

Proč ji přece jen možná budu zase volit?

Kandidáty KDU-ČSL jsem až na dvě výjimky volil od svých osmnácti. (Karla v druhém kole. Piráty s propracovaným programem před dvěma lety v krajských volbách). Jeden z důvodů, proč jsem už nadále nechtěl být členem KDU-ČSL, byl ten, abych mohl skutečně nezávisle a objektivně zhodnotit kvalitu programů, idejí a osobností všech stran a měl při svém rozhodování volnou ruku. Nebo by snad bylo stranicky loajální a férové, abych jako straník napsal veřejně takovýto článek? V kontextu českého stranického systému?

Dnešní KDU-ČSL není stranou ideologickou ani dogmatickou. Můžeme jí vyčítat, že jí chybí ideje. Možná. Ale její současný program je dle mého zdravě pragmatický. Nechce principiální rovnost pro všechny jako Svobodní. Nechce ani utopickou sociální rovnost jako komunisti. Nechce zároveň privilegia pro tu „lepší“ část naší společnosti, jako to dělá ODS a TOP 09. Ani naopak jenom nárokové výhody pro tu chudší, méně vzdělanou, méně inteligentní, méně zvýhodněnou část společnosti, jako to prosazuje ČSSD nebo zemanovci. Není ani stranou nebezpečně populistickou tak jako Babišovo ANO nebo Okamurův Úsvit.

Je stranou umírněně středovou. Chce kompromisy a konsenzy na důležitých tématech, které se týkají celé naší společnosti. Bere společnost jako celek a zároveň má úctu ke svobodě, právům i povinnostem jednotlivce. Snaží se hájit zájmy českých občanů. Vrátit pouto ke krajině, národní historii, k rodině i k přirozené solidaritě. Chce současný český politický a ekonomický systém upravit tak, aby se v naší zemi dobře žilo všem socio-ekonomickým skupinám. Zároveň věří, že skrze vzdělávání, podporu neziskového sektoru a daňové zvýhodnění toho, co je podle ní prospěšné, dosáhne i zlepšení úrovně celé české společnosti.

Teoreticky by se s ohledem na výsledky voleb u našich západních sousedů – Bavorů i Němců obecně dal program KDU-ČSL shrnout do sloganu, který jej provází – „Chcete se mít jako v Německu? Volte jako v Německu!“ Jen je k tomu nutno dodat, že bychom u nás potřebovali nejen nastavit politicko-ekonomický systém, jako se to za pomocí vítězných mocností podařilo po válce v Německu, ale taky bychom museli mít tak kvalitní lidský kapitál, jako mají dnes Němci. A taky jejich občanskou uvědomělost.

Oprostit se od předsudků

V našem českém politickém rybníčku asi nenajdeme stranu, která by měla více hanlivých nálepek, než právě KDU-ČSL. „Jdou s každým. Byli ve všech vládách. Jsou to hadi. Hrají to na všechny strany. Jsou to koaliční vyděrači. Pámbíčkáři. Klerofašisti.“ A mohli bychom pokračovat. Jenže, kdo z nás pozorně četl jejich program, seznámil se s kandidujícími osobnostmi, přemýšlí nad současnou politickou situací i strategicky, tak si možná – tak jako já – říká, jestli ty předsudky nejsou přece jen zbytečné. Jestli jsou v roce 2013 vůbec na místě. 

KDU-ČSL je nyní stranou, která je demokratická, která je občanská, která má vůli hájit parlamentní režim a ústavní principy. Je stranou, která je alternativou jak vůči bývalé vládní koalici ODS a TOP 09, tak vůči šílené bývalé opozici v podobě levicové ČSSD, extrémistické KSČM a dnešnímu bláznivému Hradu. Zároveň s tím dobrým, co se jí v minulosti podařilo, je i tradičním prvkem vůči novým projektům ala Věci veřejné, tedy dnešnímu ANO a Úsvitu. Pokud vás toto všechno oslovuje, myslím si, že má smysl KDU-ČSL volit. Já o tom budu ještě pár dní přemýšlet. A jak jsem psal už včera – tato volba nebude vůbec snadná.

Čtěte také:

• Chtěl bych volit Svobodné, ale...
• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?
• Volit Korunu českou?
• Kteří poslanci by měli zůstat? Rozhodněte i vy!