Německá CDU...

"CDU zdůrazňuje zejména svůj všelidový charakter, orientaci na křesťanské chápání světa a člověka. Křesťanství ovšem pro CDU představuje jakýsi etický fundament, v žádném případě ne politický program. CDU silně prosazuje koncept sociálně-tržního hospodářství, podporu rodiny a rodinných hodnot, preferuje individualismus proti kolektivismu atd."

Zdroj: Strmiska, Maxmilián - Hloušek, Vít - Chytilek, Roman - Kopeček, Lubomír: Politické strany moderní Evropy. Portál, Praha 2005, s. 301

Volte KDU-ČSL, ODS, Svobodné a TOP 09. Proč?

zdoj: wikipedia (cc)

Nebo zelené a Piráty. A naopak - nevolte komunisty, zemanovce ani socialisty. Koho volit? Koho nevolit? A z jakých důvodů?

Tyto volby jsou mimořádné. Nejen předčasné, ale dost možná i historické. Dav si žádá krev a několik hlupáků vycítilo příležitost postavit na tom své politické kariéry. Budiž. Ani v české historii to není poprvé.

Snad to teď vidíme jen všechno černě a Češi populistické sliby prohlédnou a v příštích volbách už budou vědět, že žádný Zeman, žádný Babiš ani žádný Okamura nás nespasí. Pokud teda nějaké příští volby budou. Co pro to můžeme udělat? Volit ty strany, které budou v příští sněmovně plnit roli konstruktivní, demokratické a občanské opozice.

Strany, které má smysl volit, a dostanou se tam:

KDU-ČSL

Tři roky byla mimo sněmovnu. Měla příležitost očistit se od lidí, kterým jde jen o moc. Kandidují za ni osobnosti, které něco dokázaly v osobním, občanském, profesním nebo i politickém životě – třeba na komunální úrovni. Je zárukou toho, že bude bránit demokracii a svobodu. Že zároveň nepůjde na ruku kmotrům. Její program je středový. Jejím vzorem jsou německé CDU a CSU, kterým voliči opakovaně vyjadřují důvěru v několika volebních obdobích po sobě. Navíc – to asi není ani tak názor jako spíše fakt – u křesťanských demokratů se dá předpokládat, že díky svým hodnotám jsou to lidé, kteří umějí makat. A spíše poctivě a zodpovědně.

Pokud o volbě KDU-ČSL přemýšlíte a stejně jako já ještě váháte, čtěte dále – Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…

ODS

Vzhledem k tomu, že můžeme očekávat její nízký volební výsledek (6-10 %), a protože i voliči ODS umějí kroužkovat, dá se předpokládat, že v příští sněmovně za ni zasednou spíše důvěryhodné osobnosti, ne kmotři. Je to strana, která má umírněný středo-pravicový program, která se hlásí k liberálním a konzervativním idejím, a která v následujících letech bude plnit důležitou opoziční roli. Kromě programu a idejí má také okolo 21 tisíc členů. A přestože tyto volby rekordně projede, tak pokud se jí podaří nastartovat podobný očistný proces jako lidovcům, bude i do budoucna zavedenou demokratickou stranou, která není jen na jedno použití, ale která generuje schopné lídry a důležité myšlenky.

Pokud se nudíte, tak argumenty pro a proti volbě ODS si můžete přečíst tady – Chtěl bych volit ODS, ale…

TOP 09

Další ze stran, která se v příští rudé a populistické sněmovně bude zastávat hodnot západní civilizace. Bude důležité, aby i ona měla co nejvíce opozičních poslanců, kteří budou alespoň zdůrazňovat to, že některé věci se mají dělat jinak a jak. Před třemi lety se zdálo, že je to jen jednorázová marketingová strana, že po odchodu Karla už z ní nic nezbude. Není to dle mého tak úplně pravda. Její program je poměrně kvalitní. Trošku připomíná německou CDU. A od svých konkurentů z řad ANO, ODS, Svobodných, KDU-ČSL, SZ i ČSSD se dokáže odlišit. Navíc jejím příštím předsedou zřejmě nebude Kalousek, ale spíše někdo jako je Leoš Heger.

Strany, které má smysl volit, přestože se tam pravděpodobně nedostanou:

Svobodní

Bylo by krásné, kdyby se Svobodným podařilo překonat 5% hranici. Ačkoliv jejich vesměs klasicky liberální program působí v době sociálního státu spíše jako taková pravicová utopie z kvalitních politicko-filosofických textů, v debatách ČT z jednotlivých krajů mi jejich odlišný pohled na věc chyběl. Pokud bychom je ve sněmovně měli, byla by česká pravice sice rozštěpená podobně jako ta slovenská, ale měla by další posily. Hlasy pro svobodu.

Přemýšlíte-li stejně jako já i nad Svobodnými, čtěte dále – Chtěl bych volit Svobodné, ale…

Strana zelených

Melouni a neomarxisti? Ne tak docela. Čeští zelení se sice pod vedením Ondřeje Lišky či Matěje Stropnického posunuli doleva, nicméně lze i u nich očekávat, že se budou zastávat právního státu, demokracie a svobody. Že budou bojovat za transparentní státní správu a připomínat některé postmateriální hodnoty.

Piráti

Oni si sice sami nevěří na 5 %, ale mohli by se stát zajímavým překvapením voleb. Přestože zdaleka nesouhlasím s jejich programem, jsou mi podobně jako zelení nebo Svobodní v něčem sympatičtí - spontánní kampaň, která jde zespodu, podpora z řad občanské společnosti i nastolování témat, kterým ostatní strany zatím moc nerozumí. A i u nich se dá očekávat odpor k autoritářské vládě, stejně jako boj za transparentnější státní správu.

Strany, které by mělo smysl volit, ale určitě se tam nedostanou:

Koruna česká

Kdyby situace nebyla tak vážná a demokratické strany, které v příští sněmovně usednou, by nepotřebovaly každý hlas, klidně bych monarchisty volil. Nejenže mi na volební kalkulačce vyšli opakovaně snad pokaždé, když jsem si ji dělal, ale také mám takové intuitivní tušení, že ideje, za které se Koruna česká staví, jsou tím, co by naše země potřebovala. Parlamentní monarchii postavenou na hodnotách západní civilizace. Jenže KČ se tam nedostane a je škoda, že její zástupci nekandidují strategicky chytře na kandidátkách KDU-ČSL či TOP 09. V tuto chvíli je hlas pro KČ zbytečně vyhozeným hlasem.

Strana soukromníků ČR

Živnostníci a malí podnikatelé hájící zájmy svého stavu. V době marketingových stran zajímavá pochoutka pro politology. Středopravicový program, na kandidátce i lidé z Konzervativní strany. Kdyby nehrozila rudá ústavní většina s Babišem a Okamurou k tomu, byla by to určitě dobrá volba. V tuto chvíli je to opět zbytečně vyhozený hlas. Bohužel.

Strany, u nichž se voliči zřejmě opět nachytají:

ANO

Je krásné poslouchat naštvaného Babiše, jak tvrdí, že za jeho řízení bude líp. Dokonce má i podporu respektovaných podnikatelů, celebrit i osobností z občanské společnosti. Jenže pravicový volič by měl na emoce a podvědomí zacílenou kampaň umět prohlédnout. Měla by jej znepokojovat slova o řízení občanů politiky, o vedení demokratického státu jako firmy, o tom, že demokracie je problém, že kapitalismus je problém, že umějí dát lidem práci atp. 

Měl by se znepokojovat také nad odmítnutou inzercí v Babišem ovládnutých novinách, nad jeho neschopností vyvrátit svou spolupráci s StB, nad tím, že z kariérních důvodů vstoupil do KSČ a ještě se drze vymlouvá na to, že jej k tomu donutila jeho matka, nad tím, že většina budoucích poslanců za ANO nemá politické zkušenosti nebo nad tím, že je ze sálu gorilami vyhazován někdo, kdo má nepříjemné dotazy. Popřemýšlet i nad tím, co je na - za pochodu program měnícím - ANO tak pravicového a jak to vlastně v historii vypadalo, když se k moci dostávaly fašistické strany.

Čtěte dále – Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?

Úsvit

Každému z nás vadí, že je tady korupce a bor*el. Někteří však věří tomu, že si stačí zvolit silného vůdce, a vše rázem zmizí. Tomio Okamura je ukázkou potenciálně nebezpečného demagoga. Pokud se do sněmovny dostane, pravděpodobně zůstane v opozici a jeho voliči si začnou naříkat – „vy už tam jste, ale pořád se nic nezměnilo. My pořád zažíváme negativní emoce, a ráj na zemi stále nenastal. Už vám nevěříme.“ A hvězda Tomia zase pohasne. Doufejme. 

Nechápejte mě špatně, taky bych si přál, aby s tím bord*lem u nás někdo něco udělal, ale to nebude ten, kdo nejvíc řve. To bude každý z nás dělající mravenčí práci v našem okolí a taky v našich vlastních životech.

Strany, které nemá smysl volit

Moc bych si přál, abychom i u nás měli vyspělou a zodpovědnou sociální demokracii západního typu, která uznává vládu práva, svobodný trh, úctu ke svobodě jednotlivce a odmítá se vést na vlně primitivního populismu. Jenže u naší ČSSD platí dvojnásob, že to nebyli pouze sociální demokraté, kdo se kdysi vyvinul ze socialistického hnutí, ale že to byli také revoluční komunisté. 

Tajná předvolební schůzka se stalinistickou KSČM asi nebude jen geniální trik, jak vyhecovat pravicové voliče, aby k těm volbám přece jen šli. Špičky ČSSD zadním zatímco špičky komunistů předním vchodem budou spíše předzvěst něčeho většího, hrozivějšího. Pro voliče naší nedemokratické a Zemanovi pokorně sloužící levice mám pár dotazů:

Otázky pro voliče ČSSD:

- skutečně vám nevadí paktovat se téměř 24 let od Listopadu s komunisty?

- opravdu si myslíte, že program sociální demokracie je dlouhodobě udržitelný?

- volíte ČSSD proto, že je to zodpovědná volba pro naši společnou budoucnost, nebo jen kvůli vlastnímu aktuálnímu prospěchu?

- už jste zapomněli na kauzy z dob socialistických vlád, na nezodpovědné zadlužování v době ekonomického růstu, na dobu opoziční smlouvy?

- co říkáte na to, že je to snad jediná česká strana, která jde do koalice opravdu s každým?

- a skutečně vám nevadí, že je to strana, která je ochotná se do jednoho člověka podřídit šílenému Zemanovi?

Otázky pro voliče SPOZ:

- chléb a hry – co to znamená?

- přemýšleli jste někdy nad tím, kolik utrpení se na světě stalo pod vedením arogantního autoritáře?

- kdo zemanovce sponzoruje?

- co napojení na Kreml?

- už jste zapomněli na dobu normalizace?

Otázky pro voliče KSČM:

- nestydíte se?

- zjišťovali jste si někdy, co je vaše strana zač?

- četli jste někdy stránky typu – www.totalita.cz?

- co byste si mysleli o Němcích, kteří by v roce 1969 chtěli volit nacisty?

- víte o tom, že ani tato KSČM není stranou bez korupčních kauz?

- máte alespoň kousek slušnosti, snahy hledat fakta a pokory přiznat si, že vaše volba není správná?

Závěr

Řadu stran jsem zde ani nejmenoval. Jednoprocentní hranici sice mají šanci překročit ještě národovecko-konzervativní Hlavu vzhůru s - kmotrů se zastávajícím - Klausem na billboardech či národně socialistcká DSSS, nepředpokládám však, že někdo soudný by jejich volbu vůbec zvažoval. A ostatní strany jsou naprosto marginální, přestože KAN s volebním spotem se Zdenou Mašínovou nebo komunálně-občanská Změna by taky stály za zmínku. Ne však za propadlý hlas.

Tyto volby budou pro naši zemi extrémně důležité. Jestliže dnes vtipkujeme o tom, že bychom si měli užívat těch posledních několik hodin svobody a demokracie, soudruzi v SPOZ už možná přemýšlejí, jak zařídit, aby nám úsměv na tváři pěkně zamrzl. Tak jak se za podivných okolností naše země zbavila Nečase, přejde o víkendu na čas zimní. 

Volme tak, aby naše děti nemusely vyrůstat v Kremlofertu!

 

Čtěte také: 

• Podle čeho se rozhodnout, koho volit?
• Programy stran - sněmovní volby 2013
• Věci veřejné 2.0 a občan nepoučitelný

Podle čeho se rozhodnout, koho volit?

V pátek to vypukne a řada z nás ještě stále neví, komu to nakonec hodíme. Otázka, jak vlastně zjistit, koho bychom měli volit, je více než na místě. Jaké jsou možnosti?

1) Přečtěte si ústavu a taky její preambuli.

2) Poznejte náš volební systém. Ne v každém kraji má náš hlas stejnou váhu. A máme 4 kroužky.

3) Mějte znalosti o české historii. A nejen české. Projděte si třeba weby typu totalita.cz atp.

4) Sledujte politiky průběžně. Ne jen pár dnů před volbami. 

5) Přečtěte si programy kandidujících stran. A porovnejte je třeba s tím, jak moc se jim dařily plnit v minulosti a jak dobře dokážou argumentovat, proč něco z toho neprosadili. Pročtěte si taky jejich historii. 

6) Přemýšlejte o politické filozofii. Je vám blízký liberalismus, konzervatismus, křesťanská demokracie, sociální demokracie či jiné směry?

7) Využijte internetové nástroje:

- prezentace na webu kohovolit.eu

- demagog.cz – lžou?

- slibujeme.cz – neplní?

- deníkpolitika.cz – jaké mají hodnocení?

- blablanevolím.cz – chtějí bojovat proti korupci?

- Inventura hlasování - hlasovali tak, jak byste chtěli?

8) Udělejte si předvolební testy

- volební kalkulačka (35 otázek)

- rozšířená volební kalkulačka (80 otázek)

- test na Aktuálně.cz

- premiérská kalkulačka

9) Sledujte televizní debaty

- z vašeho kraje

- tu hlavní ve čtvrtek

- tu z idnes.cz

- ty na Nově

- nebo nějaké další

10) Projděte si weby, sociální sítě, články, rozhovory atd. od jednotlivých politiků či kandidujících stran.

A položte si následující otázky:

• Co očekávám od těch, kteří budou zvoleni?
• Co z toho si mohu zařídit sám?
• Co je skutečným důvodem, proč jsem se rozhodl volit zrovna tuto stranu?
• Jsem si jistý, že moje volba bude správná?
• Prozkoumal jsem opravdu všechny ostatní možnosti?
• Je moje volba chytrá i ze strategických důvodů?
• Jakou má moje strana šanci dostat se do sněmovny?
• Volím tak, aby to bylo výhodné pro mě osobně, nebo aby to bylo spravedlivé pro všechny?
• Budou se na mou volbu dívat Češi ve 22. století jako na správné rozhodnutí?

Těch otázek si můžete položit klidně i víc. Nebo se nechte zmanipulovat průzkumy, billboardy, celebritami, nesplnitelnými sliby a emocemi. Dělají to tak všichni a je to jednodušší než přemýšlet. Přece jen, kdybychom volili hlavou a jednou si zvolili schopné lidi, na co bychom si pak v hospodě stěžovali?

Čtěte také:

• Programy stran - sněmovní volby 2013
• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?
• Chtěl bych volit Svobodné, ale...
• Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…
• Věci veřejné 2.0 a občan nepoučitelný

Programy stran - sněmovní volby 2013

1) ČSSD
2) Svobodní
3) Piráti
4) TOP 09
5) Hlavu vzhůru
6) ODS
7) RDS
8) KAN
9) Změna
10) SsČR
11) KDU-ČSL
12) PB
13) S-SZR
14) ANEO
15) SPOZ
16) O11
17) Úsvit
18) DSSS
19) (ČSS) - viz
20) ANO
21) KSČM
22) LEV 21
23) SZ
24) KČ

Chtěl bych volit ODS, ale…

Možná si říkáte, že uvažovat o volbě kmotrovské ODS dnes může jenom naprostý idiot. Nebo taky člověk,

který uvažuje strategicky. Který chce, aby ve sněmovně zbyla i nějaká konstruktivní opozice. Jaká jsou pro a proti?

Podle všeho ODS v příští vládě nebude. Pokud se do sněmovny dostane, bude v opozici. V důležité opozici. Proti Zemanovi, proti levici, proti účelovým a populistickým stranám. V čele s Miroslavou Němcovou, která – bohužel – nebude premiérkou. ODS bude ideovou a principiální hrází proti hradním, vládním a jiným nesmyslům. Bude důležité, aby její argumenty byly v příští sněmovně slyšet. Bez ohledu na to, jestli bude mít procent šest nebo osm, tak ji tam potřebujeme. Jenže jaká je?

ODS ideová

Chtěl bych ji volit, protože reprezentuje ideje, se kterými se dokážu ztotožnit. Jen si ji poslechněme – „Naší výhodou oproti konkurenčním stranám je i dlouhodobě neměnný, na jasných liberálních, konzervativních a eurorealistických idejích a principech postavený politický program.

Středobodem našeho programu, ale i více než dvacetiletého snažení a působení ODS v naší zemi, je ochrana svobody a nedotknutelnosti soukromí. Jsme zastánci soukromého vlastnictví, nízkých daní a omezeného přerozdělování veřejných financí. Dlouhodobě naopak bojujeme proti nadbytečným regulacím a obtěžujícím intervencím státu do života občanů. Důraz na tyto hodnoty ovšem neznamená, že ODS nechápe v určitých situacích nenahraditelnou roli státu. Stát plní řadu funkcí především v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti, hájí naše národní zájmy na mezinárodním poli, poskytuje občanům velké množství služeb. V těchto oblastech musí být stát silný a občané v něj musí mít důvěru.“

Nebo dále – „Jako strana konzervativní garantujeme, že všechny naše návrhy vycházejí z realistických odhadů a prognóz, které bude možné uskutečnit. Zásadní změny budeme činit, pouze pokud budou nezbytně nutné a budou moci fungovat v delším časovém horizontu. V této hektické době a relativizaci naše společnost stabilitu velmi potřebuje.“ Krása, že?

ODS programová

Ale je toho víc. Když si čtu její program, jen zřídka nacházím něco, s čím bych nějak výrazně nesouhlasil. Spíše naopak. Svět, který je vylíčen v programu ODS, se mi líbí. Dokáže reflektovat svobodu jednotlivce, zakotvení naší země v západní civilizaci, klade důraz na vzdělání a hodnotově je v rámci umírněného liberalismu i konzervatismu.

Dokonce i z hlediska přístupu k Evropské unii se mi zdá, že zastává ODS nejlepší postoj. Eurorealistický. Že EU ano, ale takovou, jakou (by) měla být – tedy ne kontinentálním sociálním státem s centralistickou byrokratickou mašinérií, ale místem pro co nejjednodušší obchodování, volný pohyb osob, co nejnižší administrativní zátěží pro podnikání atp.

ODS nabízí program, který by mohl být výhodný pro lidi pracovité a poctivé, pro rodiny s dětmi, pro malé a střední podnikatele a živnostníky, pro zaměstnance, kteří na sobě makají, ale i pro mladé a seniory. Dalo by se z něj vybrat pár zajímavých věcí:

• vyrovnaný rozpočet do roku 2020 a prosazení finanční ústavy
• sjednocení dnešních daní a odvodů pojistného u OSVČ do jedné předem stanovené paušální platby
• zachování rovné daně pro všechny

• postupné zrušení daně z převodu nemovitosti
• ne evropským daním
• sloučení dalších ministerstev

• větší transparentnost veřejných zakázek
• zasílat data jednomu, ne třem úřadům
• zjednodušení zakládání společností

• nepřipuštění dalšího zvýšení minimální mzdy, kterou považuje ve svém důsledku za asociální
• možnost převést část důchodového spoření vlastním rodičům
• kdo se dopustí přestupku do 5000,- třikrát v řadě, bude souzen pro trestný čin

• podpora přínosné imigrační politiky (přijímat ty, kteří jsou přínosem, ne ty, kteří by chtěli zneužívat sociální systém)
• zjednodušení a pročištění právního řádu

A taky něco k EU: „Zasadíme se o to, aby čeští zástupci reprezentovali Českou republiku v Bruselu a ne Brusel v České republice. … Nechceme, aby naši senioři dopláceli na mnohem bohatší řecké důchodce, kteří si v posledních letech místo šetření užívali luxusu. ODS také nepřipustí, aby vklady tuzemských daňových poplatníků a střadatelů posloužily jako záruky za dluhy zahraničních bank v důsledku vzniku jednotného evropského dohledu.“

ODS reálná

Jenže program je jedna věc, reálie této strany druhá. Když se díváme na ODS, je třeba vnímat ještě několik dalších aspektů. Tím prvním je to, že řadu věcí, které prosazuje ve svém programu, mohla už dávno prosadit během uplynulých sedmi let, když byla ve vládě. Jakou mají její příznivci záruku, že to všechno nejsou jen fráze hrající na city pravicových voličů?

Druhou věcí je to, že ODS se sice hlásí ke klasickému liberalismu a hodnotovému konzervatismu, ale v myšlení jejích politiků, členů a voličů je to často spíše naopak. Tedy snaha konzervovat to, co vyhovuje jim, ne prosazovat to, co by mohlo být spravedlivé pro všechny. Ze strany principů se někdy stává spíše stranou privilegií.

Mediální polokmotři?

Třetí věcí je pak problém s kmotry. Někteří její politici nebo členové by nám jistě tvrdili, že žádní takoví neexistují, a pokud ano, ať přineseme konkrétní důkazy. Bez ohledu na to, zda na modré kmotry věříme, nebo je považujeme jen za mediální fikci, jsou právě oni důvodem, proč dnes lidi ODS nechtějí volit.

Ti opravdu nebezpeční jsou zřejmě v pozadí. Minimálně teď na kandidátkách nejsou. Nicméně i v těchto volbách tam má ODS takové kandidáty, o kterých si lidé myslí, že by kandidovat neměli. Jsou to často lidé už na první pohled nesympatičtí - Martin Kuba, Pavel Blažek, Petr Bendl, Marek Benda…

S Blažkem v zádech

Přiznám se, že když jsem se dozvěděl, že profesor Petr Fiala bude lídrem kandidátky v Jihomoravském kraji, začal jsem vážně přemýšlet, že si vyřídím voličský průkaz a budu volit v Brně. Jak na univerzitě, tak na ministerstvu školství udělal Petr Fiala spoustu dobré práce. Navíc hlas idejí, které reprezentuje, budeme v příští levicové a populistické sněmovně velmi potřebovat. Bude tam vracet rozum, umírněnost a důraz na to, jaká by politika měla být.

Co mě však tehdy docela odradilo, byla právě informace, že kontroverzní Pavel Blažek bude dvojkou kandidátky. Pro mě trošku nepochopitelně na tom Petr Fiala nevidí nic divného, spíše se Blažka zastává. Ovšem jen z informací, které se o bývalém ministru spravedlnosti dají přečíst na Wikipedii, mi přijde jako člověk, který je nevolitelný. Uklidnit se můžeme tím, že voliči ODS umí kroužkovat a Pavel Blažek se do sněmovny nakonec nedostane.

V každém případě je to právě Petr Fiala, kdo může být do budoucna novým lídrem české pravice. Vzdělaný člověk, pravicový intelektuál, se zkušenostmi nejen z akademické sféry, ale i z vrcholného managementu a konec konců také z politiky. Nemluvě o tom, že jeho vize o tom, jak má vypadat pravicová politika ve 21. století, je něčím, co navrací ideje do marketingově-mediálního vzduchoprázdna české politiky.

Co ale na ODS nepochopím?

Proč nemá transparentní účet? Proč si nezvolila Miroslavu Němcovou jako předsedkyni již před volbami? Proč odmítá hlasovat pro některé zákony, které by mohly pomoci bojovat s korupcí? Proč nechce odstranit anonymní akcie? Proč podle Volební kalkulačky prosazuje internet zdarma pro všechny?

Pravicovému voliči může ale vadit i něco dalšího. Přestože ODS vychází z podobných ideových pozic, liší se například od Svobodných ve dvou věcech. Svobodní chtějí radikálně změnit vše tak, aby to bylo v souladu s idejemi klasického liberalismu, libertarianismu či euroskeptismu. ODS však akceptuje realitu současnosti - že naše země je do značné míry sociálním státem, a tuto skutečnost nechce výrazně měnit. V jejím programu bychom dokázali nalézt spoustu spíše sociálně demokratických prvků, přestože tím hlavním východiskem je alespoň kladení důrazu na to, aby pravicové hodnoty byly také slyšet, aby byl sociální systém co nejadresnější, aby úspěšnější část společnosti nebyla výrazně stahována těmi méně úspěšnými.

Což ale může být další problém a rozdíl mezi těmito dvěma stranami. ODS se dá vnímat právě jako strana jen pro ty úspěšné, vzdělané, s vyšší inteligencí, lepším sociálním postavením, kvalitnějším genetickým materiálem či zkrátka s vyššími příjmy. Její voliči někdy mají až namyšlenou potřebu zdůrazňovat, že jsou v něčem lepší. Je to taková podobná vlastnost jako závist a třídní nenávist na opačné straně spektra. Taková post‑komunistická zaostalost českého pravicového elektorátu. Ale zpět k tomu pozitivnímu.

ODS vládní

Pojďme si představit, že žijeme v normální demokratické zemi, jako je třeba Německo nebo Velká Británie. Dvě volební období po sobě jsme měli ve vládě naši hlavní pravicovou stranu. Té se podařilo něco prosadit, něco pokazit.  Nyní před nás předstupuje a chce, abychom jí vystavili účet. A protože kromě návrhů pro budoucnost najdeme v programu ODS také informace o tom, co její lidé v uplynulých letech prosadili, pojďme si to nyní shrnout (případně to vyvrátit, pokud něco z toho není pravda):

• „Občanská demokratická strana je a vždy byla tahounem v oblasti elektronizace veřejné správy. Po roce 2006 to bylo právě Ministerstvo vnitra, na jehož půdě vznikl eGON jako symbol Czech POINTU, datových schránek, základních registrů a komunikační infrastruktury.“

• „… dokázala v minulém volebním období prosadit řadu pozitivních změn v živnostenském zákoně, které zjednodušují život podnikatelů. Jedná se např. o zavedení centrálního registračního místa, kde při zahájení podnikání vyplňuje živnostník na jednom místě přihlášku pro finanční úřad, VZP a okresní správu sociálního zabezpečení, zavedení jedné široké živnosti nebo zrušení povinnosti označovat provozovnu zvláštním identifikačním číslem.“

• „Přes všechny mediální i skutečné kauzy je zřejmé, že to byla vláda ODS, za které se prokazatelně zvýšila nezávislost státních zastupitelství.“

• „Občanské demokratické straně se díky konkrétním změnám zákonů podařilo zkrátit trestní i občanskoprávní řízení před českými soudy.“

• „Díky snížení odměn exekutorů, které Občanská demokratická strana prosadila, se podařilo v letošním roce snížit počet exekucí o třetinu.“

• „Vztahy České republiky se sousedními státy se za vlád pod vedením ODS dostaly na zatím nejvyšší úroveň. Německo je nejenom naším největším odbytištěm výrobků, ale také partnerem prosazujícím rozšiřování volného trhu a zdrženlivou fiskální politiku na evropské úrovni.“

Taky bychom mohli přidat i další věci. Nečasově vládě pod vedením ODS se – sice nakonec trošku ironicky - podařilo zabojovat s korupcí. Byl to právě ministr spravedlnosti za ODS, který jmenoval do funkce nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Nemluvě o silně pro-západní, pro-americké i pro-izraelské zahraniční politice už od dob Topolánkovy vlády. Co by za to pravicoví voliči v západní Evropě dali?

Chceme-li tedy soudit přibližně sedm let pravicové vlády v čele s ODS, buďme důslední. Nemluvme jenom o kmotrech a směšných ministerských figurách typu Řebíček, skandálech Fischerovy vlády, kauzách na ministerstvech pod vedením koaličních partnerů z VV či TOP 09, nepovedené důchodové reformě. Mluvme i o zdařilém předsednictví v EU, o prosazení církevních restitucí, o snaze mít u nás americký radar, o stabilizaci ministerstva školství i dopravy, o jmenování Lenky Bradáčové, o snahu, aby občan na výplatní pásce viděl celou cenu své práce.

Takhle by měla ODS před voliče předstoupit. Prostě říct – za naší vlády se nám podařilo to a to a v následujícím období chceme nadále pracovat na těch a těch věcech.

Společně proti ODS

V současnosti můžeme pozorovat politologicky zajímavý jev. Tzv. „pravda a láska“ je zajedno s Klausem. Proti ODS. (Levicově) liberální střed a národně-konzervativní pravice alespoň zde jednou jsou. Skoro to vypadá, že být dneska sympatizantem (co teprve členem) ODS už je považováno za horší, než být členem komunistů. A v intelektuálně-kreativních kruzích by možná bylo bezpečnější nosit rudé tričko s Che Guevarou než placku s Mirkou.

Možná o důvod víc, proč volit ODS. Na protest. I z hlediska historického kontextu. V osudných volbách v roce 1946 nesměly kandidovat pravicové strany. Vzhledem k tomu, že naše Zemanem ovládnutá, a tedy stěží demokratická levice bude mít společně s Babišem (někdo by řekl Burešem) téměř jistě ústavní většinu, ocitá se dnes naše země v podobné situaci. Jen málo stran asi bude po volbách hájit hodnoty západní civilizace. Kdo s tím ODS pomůže? TOPka? Lidovci? Kdo dál?

ODS opoziční

V každém případě, kdo se rozhodne přece jen volit v těchto volbách občanské demokraty, musí si být vědom jedné věci. ODS bude stranou opoziční (tedy doufejme). Její program se nám může líbit, ale naše země teď půjde jiným směrem. Poslanci ODS tady budou především od toho, aby ukazovali, že může existovat směr lepší.

Ostatně, ani tehdy, až bude ODS vládu za jedno, dvě, tři (snad ne více) volebních období přebírat, se jí bude takový program prosazovat hůře. Pokud nyní zvítězí socialistické, korporativistické či populistické strany, tak můžeme za pár let čekat zemi zadluženou, těsně před bankrotem, s vysokými daněmi, na státu závislém obyvatelstvu, se spoustou montoven. Tedy ne zemi sebevědomých a svobodných občanů - samostatných živnostníků, řemeslníků, podnikatelů či vzdělaných a vysoce kvalifikovaných zaměstnanců.

Proč má smysl volit ODS?

Jaké jsou výhody občanských demokratů oproti ostatním stranám? Na rozdíl od TOP 09 má početnou členskou základnu. Na rozdíl od ANO se hlásí k nějakým idejím. Taky má program. Umírněný a realistický. Uznává parlamentní systém, chce jej bránit a při takto nízkých volebních preferencích se za ní letos do sněmovny pravděpodobně dostanou jen opravdu kvalitní osobnosti.

Jako poslanci a stínoví ministři budou muset v následujících letech zdůrazňovat, proč jsme se před 23 lety vydali na cestu svobody, demokracie, právního státu a tržního hospodářství. Budou muset přesvědčit voliče o tom, proč - několik let možná líbivé - levicové a populistické recepty mohou být nakonec ke škodě nás všech.

Pro očistu ODS podle mě není nutné to, aby ze sněmovny vypadla úplně. Věřím, že mafiáni a kmotři na ni přisáti půjdou za mocí, která bude v příštích několika letech jinde. Že si ODS změní stanovy tak, aby o jejích lídrech mohli rozhodovat řadoví členové. A že ti – společně s úspěšnými politiky z komunální úrovně – budou za několik let opět připraveni ujmout se role, která straně s názvem občanská a demokratická v českém politickém a stranickém systému náležitě patří.

Čtěte také:

• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?
• Chtěl bych volit Svobodné, ale...
• Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…
• Věci veřejné 2.0 a občan nepoučitelný

Věci veřejné 2.0 a občan nepoučitelný

Babišovo ANO a Okamurův Úsvit podle všeho obohatí příští sněmovnu. Jejich voliči věří, že s nimi nám bude líp. Na základě čeho? A proč se český občan nedokáže poučit?

Korupce, rozbité dálnice, vysoké a nepřehledné daně, zneužívaný sociální systém, pokleslá morálka – komu z nás toto nevadí? Kdo z nás by si nepřál, aby přišel nějaký politik, který zařídí, aby se to všechno změnilo? Aby měl nějaký zázračný recept, který zatočí s mafiány a parazity. Nachytat se na slova těch, kteří to sebevědomě slibují, je snadné.

V minulých volbách to byly Věci veřejné, které byly postaveny na podobném principu jako Úsvit a ANO. Bohatý podnikatel, firma, rázná rétorika, důraz na změnu a naději, nové tváře, populismus, boj za přímou demokracii, celebrity. Už chybí jen ABL. I když - na co bezpečnostní agentura? Třeba budou stačit nějaké staré kontakty v tajných službách…

Jak dopadly Věci veřejné?

Když se podíváme na Wikipedii, můžeme se velmi pobavit tím, kde vlastně skončili členové Věcí veřejných. Na kandidátkách Úsvitu (8), Hlavu vzhůru (3), Změna (1). Ti za LIDEM pak u soukromníků (7) či Pro sport a zdraví u Zemanovců (1). Samotný Vít Bárta pak hraje mučednickou roli jako krajský lídr Úsvitu v Plzeňském kraji. A někteří mu to věří. Nemluvě o tom, že i voliči Věcí veřejných nyní tvoří většinu současných voličů ANO a Úsvitu (viz strana 13).

Pravdou je, že je to oproti roku 2010 trošku posunuté. Babišovo ANO je spíše něco mezi VV a TOP 09. Úsvit pak něco mezi VV a DSSS. Rozdíl zřejmě bude také v tom, že Babiš sice bude v příští vládě, ale v té levicové (přestože se na něj nachytají pravicoví voliči). A Okamura zůstane v opozici. Což mu buď pomůže, nebo odsoudí k trvalému klesání preferencí. Taky záleží na tom, kdy budou další předčasné volby.

Proč chceme prohrát?

Do voleb zbývá několik dnů a občané, kteří mají alespoň rámcovou představu o tom, co je to svoboda, demokracie, právní stát a jak funguje tržní ekonomika, jakoby rezignovali. Smířili jsme se s tím, že volby vyhraje Zemanovi podřízena ČSSD a s komunisty bude mít většinu. Společně s SPOZ a Babišem dokonce ústavní.

Smířili jsme se s tím, že občanské a demokratické strany, jako je ODS a dnes možná i TOP 09 musejí volby prohrát, že musejí (společně s navrátivšími se lidovci) zůstat v opozici. Že Svobodní, zelení, Piráti, Změna, monarchisti nebo soukromníci se tam nedostanou. Že naše země se ocitla na cestě k ještě většímu socialismu, k ještě většímu korporativismu.

Nemusí to tak být

Řada lidí bude po volbách zvažovat emigraci. Možná skutečně odejdou. Chci doufat, že to nebude nutné. Období Zemana a Babiše nebude pro svobodného člověka lehké. V boji proti nepoctivým to dle české tradice patrně zase odnesou ti poctiví. Asi zažijeme nějaké ty buzerace či represe, ale do uranových dolů nás snad nenaženou. Snad ani těch uhelných či budovat Baťův kanál. Ale radši jim nebudu radit…

Českou republiku (nikdy!) nezlepší populistický mesiáš typu Zemana či Babiše. Nemůžeme si myslet, že stačí jednou za čtyři či pět let přijít k volbám, zvolit si největšího populistu a radovat se, že naše občanské povinnosti skončily. Pokud chceme, aby v naší zemi bylo skutečně líp, musejí být politické strany opět tvořeny občany. Naše strany potřebují ideje, realistický program a početnou členskou základnu. Ne podprahový marketing, celebrity a mocné v pozadí!

Tyto volby budou podle všeho prohrou občanské společnosti. Ta si bude stejně jako v roce 2010 pár minut po oznámení výsledků myslet, že je tomu naopak. Brzy však procitne. Jenže svým způsobem je to obrovská šance - pro ty, kteří se rozhodnou zůstat a být kvalitní občanskou opozicí a v následujících letech jednat tak, abychom přesvědčili i ostatní, že to jde jinak. Teď ale máme ještě pár dní na to, aby byl demokratický a občanský hlas co nejvíce slyšet i ve sněmovně!

Čtěte také:

• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?
• Chtěl bych volit Svobodné, ale...
• Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…

Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…

Vypadnout ze sněmovny. Očistit se. Poučit se z chyb. Získat důvěryhodné osobnosti. Napsat kvalitní a udržitelný program. Nejen podle průzkumů to teď vypadá, že se lidovci do sněmovny dostanou. Jako jejich bývalý člen se ptám – měli by, nebo raději ne?

Budu vám vyprávět příběh

Možná čekáte, že budu na KDU-ČSL házet špínu. Přece jen důvody mého odchodu nebyly jen ideové nebo profesní. Mohl bych tady psát o nějakých interních drbech a chovat se jako zhrzený milenec. Nic takového dělat nebudu. Místo toho vám něco povyprávím.

Představte si, že je vám osmnáct. Chcete měnit svět. Od starších slyšíte, jak je to těžké. Ale těm se vysmějete, protože víte, že je jednodušší rezignovat a vymlouvat se. Zatím to nevíte. S přibývajícími zkušenostmi však zjišťujete, že to těžké opravdu je. Zjišťujete, že na to, abyste v české společnosti skrze politiku dokázali něco změnit k lepšímu, musíte být opravdu silná osobnost. Zatím jí nejste.

A tak máte možnost zevnitř poznávat tehdy jednu ze dvou jediných pravicových stran ve sněmovně. Fandíte Čunkovi. Proti té šílené mediální štvanici. Vadí vám Kalousek i kmotři a arogance v ODS. Zjišťujete však, že ani vaše strana není ideální. Že v ní jsou taky takoví, kvůli nimž jste jí dali přednost před ODS. Jaká to úleva, když začnete věřit, že takoví si zakládají vlastní stranu a společně s Kalouskem odcházejí do TOP 09. Všichni.

Poznáváte dál - že věkový průměr spolustraníků je vskutku vysoký. Někdo by řekl – je to strana důchodců, pár desítek lidí ve středním věku a několika mladých. Zjišťujete, že ne vše funguje, jak byste chtěli. Představujete si profesionální stranu na úrovni rakouských lidovců či německé CDU/CSU. Ale ono to tak není. Co sami nezařídíte, to nefunguje. Jste v Česku. A ještě k tomu na Ostravsku. Lidský, organizační ani finanční kapitál není ideální.

Cyril Svoboda jako nový předseda vám navíc není moc sympatický, nepovažujete ho za schopného lídra, myslíte si, že ve Vsetíně měl vyhrát Čunek. S ním by KDU mohla získat i 10 %. Lidé ho znají. Média by o lidovcích mluvila. Ale i tak – spoustě dalších lidí věříte a podle své motivace jim také pomáháte. Už dávno víte, že lidovecká mentalita je trošku jiná. Že minimálně v běžné lidské rovině se k sobě navzájem chovají podobně jako lidé v západních zemích. To jste z běžné české populace, která nežije křesťanstvím, dosud moc neznali.

A tak vesele podléháte Dunnig-Krugerově efektu a vytváříte grafy, kde KDU-ČSL bude mít minimálně deset, ale klidně i patnáct a proč ne rovnou třicet procent. Ještě nemáte tolik politologického vzdělání, abyste chápali kontext, v jakém se čeští křesťanští demokraté sociálně i historicky zrovna nacházejí. Bojujete, fandíte, chcete, ať se dostanou do sněmovny.

Ale ono ne. Přicházejí poslední výsledky převážně z velkých pražských obvodů a vy ještě stále věříte, že to na těch 5 % bude stačit. Že opravdu ne, si přiznáte až ve chvíli, kdy Cyril Svoboda oznamuje porážku.

Co se dá dělat. Fandíte dál. Nejste přece kariéristický TOPák, říkáte si, a začnete vymýšlet plán, jak by to lidovci měli zařídit, aby se v roce 2014 do sněmovny opět dostali. Přece jen by to byl veliký historický úspěch. Vždyť, která česká strana po tom, co vypadla ze sněmovny, se tam dokázala znovu vrátit? Navíc se strana očistí, projde sebereflexí, uvědomí si, co dělala špatně, přiláká nové lidi a navíc zůstanou jen srdcaři.

A to je přesně to, co se nyní děje. KDU-ČSL si zvolila nového předsedu. Mladého, vzdělaného, s vůlí bojovat a měnit politiku k lepšímu. Na kandidátky se jí podařilo dostat zajímavé osobnosti, dokázala vyřešit své finanční problémy, splácet dluhy, a tím i trošku naznačit, že by dobrým hospodářem mohla být i ve vládě. Při sbírání podpisů pro Zuzanu Roithovou navíc ukázala, v čem spočívá síla početné členské základny. Zlepšila i svou marketingovou komunikaci a snad i lépe pochopila, co v minulosti dělala špatně. Zažila něco, co by nyní potřebovala i ODS. Vypadnout z vlády, možná i ze sněmovny, očistit se a zbavit se některých lidí, kteří v ní jsou převážně kvůli mocenskému prospěchu.

Kvalitní osobnosti

Hlavní přednost současné KDU-ČSL vidím v některých lidech, kteří za ní teď kandidují. Kteří mají odvahu nejen se veřejně pustit do voleb, ale kteří tu odvahu prokazují i v občanském a profesním životě. Jmenovitě - Jan Čižinský, Ondřej Závodský, Daniel Herman, Alexandra Alvarová, Jan Bartošek, Šimon Heller, Václav Krása, Leo Steiner, již zmíněný Pavel Bělobrádek, Ondřej Benešík či Marian Jurečka. Nemluvě o zástupech starostů, radních, učitelů, lékařů, živnostníků a dalších aktivních občanů. Tito lidé by v příští sněmovně měli být.

To dobré z programu

Program KDU-ČSL je tradičně jeden z nejlepších. Na české poměry středový. Pavel Bělobrádek sice říká, že lidovci jsou středo-pravicová strana se silným sociálním akcentem, ale abych si trochu rýpnul – to druhé v rétorice KDU trošku převažuje. Tak v poměru 95:5. Což je k současnému politickému kontextu pochopitelné a i pro pravicového voliče snad přijatelné. Ale konkrétně – co z programu křesťanských demokratů může mít smysl?

Ekonomika a pracovní místa

- změna systému zadávání veřejných zakázek

- podpora malých a středních podniků a rodinných firem

- zlepšení praktické spolupráce škol a firem

- role Úřadů práce opět jako poradců nezaměstnaným

- snaha nezvyšovat daně ani celkovou daňovou zátěž pro firmy a živnostníky

- daňová stabilizace

- zlepšení situace pro zaměstnávání absolventů

Veřejné finance a profesionální stát

- finanční ústava a zastavení zadlužování

- snížení výdajů na provoz veřejné správy, omezení nepotřebné agendy státu

- transparentní rozklikávací rozpočet

- úplný zákaz anonymních akcií

- prosazení zákona o státní službě

- jeden identifikační průkaz pro všechno

- otevřená výběrová kritéria do pozic ve státem vlastněných firmách

- snaha o adresné vyplácení sociálních dávek a zpřísnění pravidel pro jejich vyplácení

Daně a podpora rodin

- snížení daní pracujícím rodičům, společné zdanění manželů, zvýšení slevy na dani pro dítě

- snížená sazba DPH na zboží potřebné pro výchovu nových generací

- důchodová reforma s ohledem na počet vychovaných dětí

- zastavení podivných praktik v oblasti exekucí

- umožnění rodinám péči o seniory a handicapované osoby v domácím prostředí

Omezení korupce

- větší transparentnost financování politických stran

- povinné online zveřejňování veřejných zakázek, smluv a faktur

- povinnost rozkrytí vlastnické struktury pro firmy spolupracující se státem atp.

Zdravotní péče

- zachování existence veřejného zdravotního pojištění

- připuštění nadstandardní zdravotní péče pouze v případech, kde nebude ohrožena dostupnost standardní péče pro všechny občany

- větší transparentnost v tom, co je ve zdravotnictví hrazeno z veřejného zdravotního pojištění

Potraviny a soběstačnost

- zpřísnění trestů za šizení spotřebitelů

- větší informovanost veřejnosti o nabízeném zboží

- úsilí o potravinovou soběstačnost ČR

- zvýhodňování domácích výrobců a producentů

- podpora rodinných farem, regionálních značek atp.

- lokální patriotismus při nákupu potravin

- oslabení vlivu velkých nákupních řetězců

Další věci:

- důraz na etickou a ekologickou výchovu, občanské vzdělávání, podporu praktických oborů

- zlepšení vzdělávání i postavení učitelů ve společnosti

- osvěta v oblasti finanční i počítačové gramotnosti obyvatel

- důraz na kulturu, ochranu památek i přírodního bohatství

- snaha o zlepšení dopravní infrastruktury a zvýšení její bezpečnosti

- prozápadní zahraniční politika

- důsledné potírání nelegální imigrace i zpřísnění imigrační politiky EU

Až příliš levicový program

Jenže logicky můžeme namítnout, že tento program je až příliš levicový, možná i paternalistický. Ony levicové věci z něj budu ale kritizovat až nyní. Z hlediska idejí klasického liberalismu jsou však i některé věci uvedené výše problematické. Je však otázkou, zda tyto ideje jsou tím, co zrovna nyní Česká republika potřebuje, zda rozumný kompromis v podobě sociálně-tržního hospodářství po vzoru (poválečného) Německa, a především tedy našich sousedů z Bavorska by pro naši zemi nebyl přece jen lepší.

KDU-ČSL ve svém programu říká: „Podpoříme snížení ceny práce.“ Ale jak je to myšleno? Že by platy u nás měly být ještě nižší? Neodporuje si to potom s jinou částí programu? Tedy kritikou právě toho, že v uplynulém období u nás mzdy klesaly? Dále hovoří o tom, že stát by měl posílit investice. Keynesiánství? Je to ovšem z dlouhodobého pohledu historicky úspěšný ekonomický koncept?

Dále pak lidovci slibují, že dokážou zařídit tvorbu nových pracovních míst. Tak jako v jiných věcech mi tam chybí, jak konkrétně a na základě jakých studií, progńoz i reálných zkušeností předpokládají, že zrovna jejich řešení bude úspěšné. Obecně mi v programu chybí odkazy na nějaké konkrétní propočty. Nejsem ekonom, ale v naší zemi ekonomy máme. Snad i nějaké nezávislé, skutečné vědce a badatele. Kdybych jím byl, požádal bych relevantní politické strany, aby mi svůj ekonomický program poslaly a pokusil bych se provést nezávislou analýzu.

Co mi dále vadí, co je diskutabilní?

- zavedení registračních pokladen

- „povinná majetková přiznání pro občany, kteří v jednom kalendářním roce nabudou movitého nebo nemovitého majetku, cenných papírů a podílů v korporacích v součtu nad deset milionů korun“ – ptám se proč?

- zavedení progresivního zdanění – 12, 20 a 28 %

- postupné zvyšování minimální mzdy

- plošné testování žáků - vede to však k lepší vzdělanosti našeho národa?

- nezavedení školného na vysokých školách – jenže nevedlo by naopak zavedení školného k tomu, že by studenti dopředu více přemýšleli nad tím, zda má smysl investovat své budoucí peníze a nejlepší roky svého života do oboru s nízkou pravděpodobností na uplatnění?

- zavedení čipového občanského průkazu – chápu, je to efektivní, ale může to mít i své nevýhody, ne?

- budoucí přijetí eura – je to chytré?

- pokračování v další integraci v rámci Evropské unie - je to pro nás výhodné?

- postupné přecházení na elektronické volby – je to bezpečné?

- a vadí mi ještě jedna věc – jak může být lídrem v mém kraji současný Zemanův ministr, který navíc s krajem nemá podle všeho ani nic společného?

Z filozofického hlediska je pak program KDU-ČSL problematický v jedné věci. Není spravedlivý. Chce (sice mírně, rozumně a s respektem) zvýhodňovat některé vybrané sociální skupiny na úkor druhých. Rodiče s dětmi na úkor těch, co děti nemají. České podnikatele a zaměstnance na úkor zahraničních. Poctivé na úkor nepoctivých. Ty, kteří přinášejí přidanou hodnotu, na úkor parazitů. Znevýhodněné, slabé, nemocné, staré a mladé na úkor zdravých a silných lidí v produktivním věku. Můžeme říct, že je to tak ale nakonec přece jen morálně správné, a tedy spravedlivé. Možná je. To je otázka do diskuze.

S kým půjde KDU-ČSL do vlády? Zůstane v opozici?

Často se říká, že lidovci byli v každé vládě. Kdo chce znát fakta, ví, že to není pravda. Že v některých vládách lidovci nebyli. Psát o tom by však bylo na samostatný článek, proto bych zájemcům doporučil prostudovat si alespoň neakademický zdroj, tedy informace na české Wikipedii – zejména tady a tady.

Dovolím si tvrdit, že dle programu je v současném českém kontextu KDU-ČSL stranou středovou. Ideově především umírněně konzervativní, avšak s prvky jak liberálními, tak sociálně-demokratickými. Do vlády odmítá vyloženě jít především s komunisty. Umím si však představit nějakou sociálně-tržní středo-levicovou vládu ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Teoreticky by taková vláda mohla prosadit řadu důležitých věcí, a zároveň zabránit vlivu komunistů i nebezpečného prezidenta. Možná i dávat pozor na Babiše.

Co by pro KDU-ČSL ale mohlo být lepší, je to, kdyby zůstala v opozici. A to zejména v situaci, kdy by politická scéna i ČSSD byly na další čtyři roky skutečně ovládnuty Zemanem. Lidovci by tak společně se stranami, které se označují za pravicové, s TOP 09, s ODS, možná i se Svobodnými byli hrází proti těm, kteří by byli nebezpečím pro svobodu, demokracii, právní stát, svobodnou ekonomiku i parlamentní a ústavní pořádek v zemi.

Proč ji přece jen možná budu zase volit?

Kandidáty KDU-ČSL jsem až na dvě výjimky volil od svých osmnácti. (Karla v druhém kole. Piráty s propracovaným programem před dvěma lety v krajských volbách). Jeden z důvodů, proč jsem už nadále nechtěl být členem KDU-ČSL, byl ten, abych mohl skutečně nezávisle a objektivně zhodnotit kvalitu programů, idejí a osobností všech stran a měl při svém rozhodování volnou ruku. Nebo by snad bylo stranicky loajální a férové, abych jako straník napsal veřejně takovýto článek? V kontextu českého stranického systému?

Dnešní KDU-ČSL není stranou ideologickou ani dogmatickou. Můžeme jí vyčítat, že jí chybí ideje. Možná. Ale její současný program je dle mého zdravě pragmatický. Nechce principiální rovnost pro všechny jako Svobodní. Nechce ani utopickou sociální rovnost jako komunisti. Nechce zároveň privilegia pro tu „lepší“ část naší společnosti, jako to dělá ODS a TOP 09. Ani naopak jenom nárokové výhody pro tu chudší, méně vzdělanou, méně inteligentní, méně zvýhodněnou část společnosti, jako to prosazuje ČSSD nebo zemanovci. Není ani stranou nebezpečně populistickou tak jako Babišovo ANO nebo Okamurův Úsvit.

Je stranou umírněně středovou. Chce kompromisy a konsenzy na důležitých tématech, které se týkají celé naší společnosti. Bere společnost jako celek a zároveň má úctu ke svobodě, právům i povinnostem jednotlivce. Snaží se hájit zájmy českých občanů. Vrátit pouto ke krajině, národní historii, k rodině i k přirozené solidaritě. Chce současný český politický a ekonomický systém upravit tak, aby se v naší zemi dobře žilo všem socio-ekonomickým skupinám. Zároveň věří, že skrze vzdělávání, podporu neziskového sektoru a daňové zvýhodnění toho, co je podle ní prospěšné, dosáhne i zlepšení úrovně celé české společnosti.

Teoreticky by se s ohledem na výsledky voleb u našich západních sousedů – Bavorů i Němců obecně dal program KDU-ČSL shrnout do sloganu, který jej provází – „Chcete se mít jako v Německu? Volte jako v Německu!“ Jen je k tomu nutno dodat, že bychom u nás potřebovali nejen nastavit politicko-ekonomický systém, jako se to za pomocí vítězných mocností podařilo po válce v Německu, ale taky bychom museli mít tak kvalitní lidský kapitál, jako mají dnes Němci. A taky jejich občanskou uvědomělost.

Oprostit se od předsudků

V našem českém politickém rybníčku asi nenajdeme stranu, která by měla více hanlivých nálepek, než právě KDU-ČSL. „Jdou s každým. Byli ve všech vládách. Jsou to hadi. Hrají to na všechny strany. Jsou to koaliční vyděrači. Pámbíčkáři. Klerofašisti.“ A mohli bychom pokračovat. Jenže, kdo z nás pozorně četl jejich program, seznámil se s kandidujícími osobnostmi, přemýšlí nad současnou politickou situací i strategicky, tak si možná – tak jako já – říká, jestli ty předsudky nejsou přece jen zbytečné. Jestli jsou v roce 2013 vůbec na místě. 

KDU-ČSL je nyní stranou, která je demokratická, která je občanská, která má vůli hájit parlamentní režim a ústavní principy. Je stranou, která je alternativou jak vůči bývalé vládní koalici ODS a TOP 09, tak vůči šílené bývalé opozici v podobě levicové ČSSD, extrémistické KSČM a dnešnímu bláznivému Hradu. Zároveň s tím dobrým, co se jí v minulosti podařilo, je i tradičním prvkem vůči novým projektům ala Věci veřejné, tedy dnešnímu ANO a Úsvitu. Pokud vás toto všechno oslovuje, myslím si, že má smysl KDU-ČSL volit. Já o tom budu ještě pár dní přemýšlet. A jak jsem psal už včera – tato volba nebude vůbec snadná.

Čtěte také:

• Chtěl bych volit Svobodné, ale...
• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?
• Volit Korunu českou?
• Kteří poslanci by měli zůstat? Rozhodněte i vy!