Zelení Piráti všech krajů, spojte se!

zdroj: www.fb.com/iniciativa.zeleni.pirati

Zelení a Piráti, mám na vás prosbu. Věřím, že i vám záleží na tom, aby naše země byla jedním z nejlepších míst k životu. A abyste to mohli prosazovat, tak se musíte někam dostat. Proč je klíčové, abyste se nyní spojili?

V krajských volbách to máte snadnější, protože vám stačí 5 % na to, abyste se jako koalice do zastupitelstva dostali. V Jihomoravském kraji jste si to už naštěstí uvědomili. Ale opravdu si myslíte, že se vám podaří nezůstat mimo i v každém z těch dalších krajů, pokud budete kandidovat samostatně? Jak, že se jmenuje ten váš společný europoslanec, který naposledy získal 8,55 % hlasů?

Jistě, nejste úplně tytéž strany a stejně tak jsou mírně odlišní i vaši voliči. Jenže ve složité době, v jaké se naše země, Evropa, svět i jednotlivé kraje nacházejí, jsou vaše odlišnosti natolik marginální, že byste se měli soustředit na ty klíčové věci, které vás spojují, a využít to ve prospěch vašich voličů a nás všech. Nikomu nepomůžete, když budete mít sice 100% čistý program a své kandidátky, ale nikam se nedostanete, a nebudete tak mít možnost nic z toho prosadit.

Kdybyste se spojili

Nejde jen o negativní témata, na nichž se můžete shodnout, a na nichž by bylo možné získat hlas liberálně-demokratických voličů okolo politického středu. V krajích je třeba bojovat nejen proti jejich ovládnutí komunisty, (polo)fašisty, kmotry, oligarchy či populisty. Je tam k tomu všemu navíc i řada pozitivních témat, na které byste se mohli zaměřit.

Můžete zařídit, aby správa našich krajů byla skutečně transparentní, aby občan věděl, na jaké veřejné služby své těžce vydělané peníze skrze daňový systém do krajů posílá. Mohli byste dohlížet na to, aby se neutrácelo za nesystémové nesmysly, a aby rozpočty zůstávaly vyrovnané a kraje nebyly zadlužené.

Zároveň s tím můžete prosazovat, aby krajská vzdělávací politika byla v souladu s tím, že žijeme ve 21., a nikoliv v 18. století. Mohli byste bojovat za kvalitní a dostupnou zdravotní péči, za vhodnou sociální politiku, za pěstování kultury, vyváženého místního rozvoje, za různorodou dopravu, čisté ovzduší, elektronizaci a debyrokratizaci. A je toho daleko víc a vy to víte.

V některých krajích byste se ale měli spojit i s dalšími subjekty. Například v tom Ústeckém, Karlovarském, Libereckém či Středočeském by byla vhodná předvolební koalice i s lidovci. Chápu, že jako spíše společensko-kulturně liberální/progresivní strany můžete mít obavy, že by to v těchto detailech skřípalo. To se u řady jednotlivců asi stát může, ale není to natolik podstatné, abychom kvůli tomu museli mít rudé nebo hnědé kraje.

A kromě lidovců byste se v řadě regionů mohli spojit i s dalšími stranami. Mám na mysli především Starosty a nezávislé, kteří si taktéž z nějakého zvláštního důvodu myslí, že v řadě krajů uspějí samostatně. Spojení zelených a Pirátů se Starosty by mohlo mít smysl třeba v mém Moravskoslezském kraji. A tam by bylo ideální, kdybyste rektora VŠB-TUO přesvědčili, ať se vykašle na Babiše a postaví se do čela vaší společné kandidátky.

Kde už byste mohli být?

Přiznejme si to otevřeně. Kdybyste se spojili už dávno, tak jste dneska mohli mít nejenom někoho v Senátu, ale i svého zástupce v Evropském parlamentu, několik poslanců, možná i ministrů a krajské zastupitele ve Středočeském, Jihomoravském a málem i v Moravskoslezském kraji. Není to sice jisté, ale pokud byste netříštili síly, tak si myslím, že i v těch dalších.

Myslete na to, že pokud v krajích, v Evropském parlamentu a následně i ve Sněmovně nebudete, tak nikomu nepomůžete, ani sobě. Vaše programy a mentalita vašich voličů není natolik odlišná, abyste nemohli pragmatické předvolební spojenectví uzavřít.

Taky myslete na voliče, jako jsem já, kteří minule volili Piráty, protože skoro jako jediní měli kvalitní krajský program, ale kteří je nyní volit nebudou, pokud nebude velká šance, že překročí 5 %. Naše země nyní není v situaci, kdy by si mohla dovolit jen tak vyhazovat hlasy svobodně a demokraticky smýšlejících voličů. A to nejen v našich krajích.

Celostátně je vaše budoucí spojenectví ještě důležitější. Nutno říct, že vzhledem k nevýraznosti současných lídrů obou vašich stran a naopak dobré zapamatovatelnosti předchozího pirátského předsedy byste Ivana Bartoše měli přesvědčit, ať se do čela Zelených Pirátů postaví i pro nadcházející sněmovní volby.

Asi kvůli dredům jsem k němu měl vždycky předsudky, že je to jen pomatený zhulenec, ale v nedávném rozhovoru mě přesvědčil, že má na to, aby byl jedním z nejlepší opozičních lídrů současnosti. Možná i v něčem lepší než Kalousek s Fialou dohromady. Jo a nekandidujte pak jako koalice, ale vytvořte novou stranu jen pro volební účely, aby vám i do sněmovny stačilo mít pouze 5 %. Ale to asi víte.

Související články:

• Český sen
• TOP 09 jako naděje občanské společnosti 
• Svobodní - klub pro bohaté, nebo strana budoucnosti? 
• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?

TOP 09 jako naděje občanské společnosti

zdroj: wikipedia (cc)

ISIS, Putin, Babiš, Zeman, kmotři. Naše svoboda, bezpečnost a demokracie jsou ohroženy jako téměř nikdy předtím. Někdo se tomu musí postavit. Jaký má nyní úkol TOP 09?

Kalousek je symbol. Nejenom Babiš se jej snaží vykreslit jako ikonu korupce a rozkrádání naší země. Problém je v tom, že zatímco Kalouskovi nikdy nikdo nic neprokázal a všechno to mohou být pouze pomluvy, tak u Babiše je řada věcí zcela jasných a je jen otázkou času, kdy si toho všimnou i jeho dosud slepí voliči.

Upřímně, nelíbí se mi, že lídrem občanské, středopravicové a parlamentní opozice se o víkendu stane právě Kalousek. Bez ohledu na to, zda je čistý či nikoliv, jeho pověst je z mediálního hlediska velice špatná. Jen to, co se o něm píše na Wikipedii, by ve vyzrálé západní demokracii zřejmě dávno znamenalo konec politické kariéry.

Bohužel, to je luxus, který si teď naše země, česká opozice a pravice nemohou dovolit. Kalousek je nejlepší rétor a nebojí se Babišovi a Zemanovi postavit. Navíc u toho dokáže být i vtipný. Jeho vedení může být ale i zárukou toho, že TOP 09 po příštích volbách nezradí své voliče, a neskočí kvůli silně pro-unijní politice do vládní koalice s Babišem a ČSSD.

Tedy pokud tehdejší Kalouskovo spojenectví s komunisty bylo skutečně jen strategickým tahem, jak zabránit velké koalici, a nikoliv bezbřehý pragmatismus. Zároveň ale bude pod jeho vedením bohužel asi komplikovaná i spolupráce se Starosty či lidovci.

Nedá se nic dělat, lepší náhradu za Karla se zatím najít nepodařilo, trvám ale na tom, že pro ty další volby nám TOP 09 musí najít jiného kandidáta na premiéra, než je Kalousek. Není přece možné, aby více než čtvrt století po Listopadu nedokázala česká veřejnost vygenerovat schopného a sympatického kandidáta na premiéra. Někoho formátu Davida Camerona, Marca Rubia, Mauricia Macriho nebo třeba Larse Rasmussena.

Jaká by TOP 09 měla být?

To nás přivádí k tomu, zda má smysl, aby na české politické scéně TOPka vůbec byla. K čemu potřebujeme čtyři až šest (středo)pravicových stran? Čím se liší od eurorealistické ODS, čím od pseudopravicových xenofobních populistů okolo Okamury a Konvičky, čím od euroskepticko-libertariánských Svobodných, čím od ekonomicky středo-levicových lidovců a čím od pseudoliberálně populistických babišovců?

TOPka a ANO toho mají bohužel společného víc, než si myslíme. První z nich se sice pasuje do role tradiční strany a postupně se k tomu začíná přibližovat, ale její začátky byly jiné. Jen si vzpomeňme na složitost přijímání nových členů, na podobnou rétoriku, že TOPka je tou očistnou stranou oproti špinavé ODS, že její předseda jakožto bohatý a zajištěný člověk je zárukou toho, že nebude mít potřebu krást. Nemluvě o podpoře velkých peněz a profesionálním marketingu.

Většina současných i tehdejších podporovatelů TOPky ji viděla jinak než já. Tehdy jí mainstreamová média fandila a vyzdvihovala převážně to dobré. A skutečně, spojení oblíbeného a charismatického knížete reprezentujícího "pravdu a lásku" se schopným pragmatikem a reformním fiskálně konzervativním ministrem financí byl velice úspěšný marketingový tah. Takovému by tehdy středopravicový volič znechucený narůstajícími a neřešenými skandály ODS a posunem tehdejších lidovců Cyrila Svobody doleva, mohl jen těžce odolat.

Jenže z mého pohledu to bylo trošku jinak. Byl jsem tehdy jen krátce členem KDU, vybral jsem si ji oproti ODS, protože na té druhé mi vadili kmotři a lidi, co by ve vyspělé zemi neměli v politice šanci ani minutu. Ale podobná věc mi z části vadila i u lidovců. A právě takový dojem jsem měl z řady lidí, kteří patřili do tehdejšího Kalouskova křídla. Ostatně stále působící generální sekretář TOP 09 je jeden z nich.

Opravdu konzervativní?

Ale dost personální kritiky. Na tohle musí tlačit poctiví a svobodomyslní politici a členové strany. A nebát se, aby při odporu skončili jako nejmenovaný bývalý primátor jedné metropole. V každém případě, důležitější teď je, jak je na tom TOPka ideově a programově.

Hrdě se hlásí k (umírněnému) konzervatismu, občas nalezneme i zmínku o křesťanské demokracii. Všichni ale víme, že TOP 09 má většinou voliče, kteří by se sami označili spíše za liberály, případně za konzervativní liberály nebo liberální konzervativce. V těch pojmech je dneska zmatek a širokou veřejnost ostatně asi nezajímají tolik jako třeba nás studenty politologie.

Proto je zajímavější řešit to, jak by své ideje měla TOPka promítnout do programu a následně do své politiky, pokud bude mít příště nebo spíš přespříště zase jednou vládní odpovědnost. Na rozdíl od jiných stran nám připravila přehled toho, co pro naši zemi za svého minulého vládního působení dokázala prosadit.

Z nedávných rozhovorů dokonce plyne, že si její čelní politici uvědomují i některé z těch zbytečných chyb, které při svých reformách napáchali. Náš národ je spíše středolevicový a domnívám se, že tam, kde je to rozumné a efektivní, si i většina (středo)pravicových voličů přeje, abychom měli systémovou solidaritu.

Není proto možné, aby své reformy příští středopravicová vláda zase začínala tupými škrty u těch, u nichž by se mělo škrtat až naposledy, a kteří solidární systém potřebují nejvíce, když by zároveň s tím vůbec neomezovala státní výhody pro bohatší část společnosti. Pak to navozuje dojem, že česká pravice nezastupuje pravicové hodnoty, ale pouze privilegia pro vyšší střední třídu, tedy jen pro své voliče. A z toho se musí TOPka poučit.

To, že dneska máme druhou nejnižší nezaměstnanost a druhý nejvyšší ekonomický růst v EU, je zřejmě jedna z věcí, za kterou taky může Kalousek. Snižování rozpočtového deficitu je důležitá věc, ale dle mého to v žádném případě nestačí. Smutná čísla jsou bohužel i v tom, o kolik dalších stovek miliard za těch sedm let Kalousek naši zemi zadlužil.

Jak je možné, že po těch sedmi letech středopravicových vlád nejsme aspoň v první patnáctce, ale až na děsivém 122. místě v tom, kolik hodin musí u nás firmy strávit nad daňovým přiznáním? Navozuje to otázku, zda je to u nás skutečně jen levice a Babiš, kdo je na straně spřízněných byrokratů a velkých firem, které si na to mohou dovolit najmout lidi, a nikoliv na straně začínajících, malých a středních podnikatelů a svobodné tržní konkurence.

Proč jsme se za tu dobu výrazně nikam nepohnuli v oblasti digitalizace státní správy? Proč nejsou dosud všechny veřejné výdaje dostupné online na internetu? Proč Kalouskovi vadí boj s hazardem a proč dělá nesmyslné kroky proti plné transparentnosti veřejných smluv?

A daří se TOPce vůbec veřejnost přesvědčit, že je na straně lidí? Je sice vybudovaná jako antipopulistická strana, ale i já s ní mám občas problém, že působí až moc elitářsky. Nejde jen o to, v jakém prostředí většinou pořádá svůj sněm, ale třeba i o symboliku pořadí struktury strany ve stanovách. U takové, která se hlásí k osobní odpovědnosti jednotlivce a důležitosti subsidiarity, bych čekal, že pořadí bude opačné - tedy od místních organizací k té celostátní.

Poučit se z chyb a najít příštího premiéra

Smyslem mé kritiky není poškozovat stranu, která se zdá být hlavní a možná i jedinou nadějí příštích voleb. Zvlášť po fotkách u plotu, členství různých Nováků, spojování se s Valentou či prosazování Babišových nebo levicových nesmyslů těmi jinými. To, o co mi jde, je, aby se TOP 09 z těchto chyb poučila. Aby si je přiznala, aby pochopila, proč jsou to chyby, a aby je příště nedělala.

V dalších dvou letech půjde o to, aby Babišovi dokázala vzít zpět zklamané středopravicové voliče. Aby byla skutečně stranou, v níž mohou urmírnění konzervativci a liberálové najít své místo. A kromě cíle dostat nás ve všech důležitých mezinárodních žebříčcích alespoň do první patnáctky by si měla uvědomit ještě další dvě věci.

Zaprvé, potřebujeme řadu pravicových reforem, ale některé pravicové recepty nemusí být správným řešením, pokud chceme zůstat solidární společností s vysokou sociální mobilitou. A zadruhé, strategickým a bezpečnostním zájmem naší země je sice stále zůstat v Evropské unii, ale TOPka k ní musí začít přistupovat o mnoho realističtěji. Nelze kritizovat zbytečné utrácení, byrokracii, centralizaci, etatizaci a úbytek demokracie u nás doma, a zároveň s tím ignorovat, když se to děje na unijní úrovni.

Jak už bylo napsáno, TOP 09 se teď stává volbou negativní. Z Kalouska v čele není příliš nadšený nikdo, ale pro další dva roky se s tím musíme smířit.

Klíčovým úkolem této strany bude nejen přesvědčivá kritika Babiše, Zemana a (polo)fašistů, ale i nalezení nového premiéra, který za pár let, až se Agrofert společně s levicí v naší zemi vyřádí, bude schopen s týmem zkušených lidí prosadit zásadní a důležité reformy, které z naší země udělají ve všech oblastech jedno z nejlepších míst k životu. Snad si to kromě jejích členů uvědomuje i Kalousek.

Související články:

• Svobodní - klub pro bohaté, nebo strana budoucnosti?
• Problematická role KDU-ČSL v Babišově vládě 
• Komu chce ČSSD vlastně pomáhat? 
• Může mít hnutí ANO nějaké ideje?
• Český sen

Komu chce ČSSD vlastně pomáhat?

Zdroj: wikipedia (cc)

Spřízněným oligarchům, nadnárodním korporacím a privilegovaným byrokratům? Nebo tvrdě a poctivě pracujícím obyčejným lidem a rodinám s dětmi? Jaká chce naše sociální demokracie ve skutečnosti být?

Mnohé hodnoty máme společné. Humanitní ideály, osobní svobodu, solidaritu, rovnost před zákonem, úsilí o snižování nerovností, přesvědčení o nutnosti co největší sociální mobility, úctu k poctivé práci, snahu o to, aby každý člověk mohl žít důstojný a kvalitní život, aby se zlepšovaly životní podmínky nízkopříjmových a těch nejchudších, aby v zemi existovala silná a vzdělaná střední vrstva, abychom pomáhali rodinám s dětmi, aby lidé mohli žít důstojné stáří.

Teď jde ale o to, že se často neshodneme na tom, jak se tyto hodnoty dají nejlépe prosazovat. Jako obdivovatel staré dobré Ameriky, v níž se dařilo skloubit ideje klasického liberalismu s morálně vyspělou společností, bych byl rád, kdybychom to co nejvíce nechali na jednotlivci, jeho rodině, občanské společnosti, svobodném trhu a co nejštíhlejším státu. Jenže dnes stát zasahuje na mnoha místech, řada lidí je na něm závislá, žijeme v postkomunistické České republice a v Evropě a je docela dobře možné, že k naplnění těchto hodnot stát musí nebo může udělat něco více, než jen plnit právní a obrannou funkci.

Samozřejmě, že tento text nemá smysl pro ty sociální demokraty, kteří jsou spíše socialisty, a kteří by si přáli rovnost výsledků nebo snad svržení kapitalismu a svobody. Nicméně pro ty, kteří v sobě mají liberalismu více, a kteří prosazují spíše rovnost příležitostí, dodávám, že v určité rovině s nimi souhlasím. Myslím si například, že určitá míra pozitivní svobody je nutná v tom smyslu, že každý člověk by měl mít přístup ke kvalitnímu vzdělání, k univerzální zdravotní péči, k čistému životnímu prostředí atp.

Že by zároveň zaměstnanci měli mít kvalitní pracovně-právní ochranu, spotřebitelé právo na kontrolu potravin a dalšího zboží. A především si myslím, že by český stát měl zvýhodňovat rodinu a v rámci demokratického konsensu taky podporovat morální hodnoty. Možná jste si ale všimli, že v těchto věcech se od klasického liberalismu neposunuju nutně ani tak k sociální demokracii, jako spíše ke konzervatismu či křesťanské demokracii.

Kdo je nepřítel obyčejného člověka?

Asi se shodneme na tom, že to jsou často velké nadnárodní korporace, případně i čeští a východní oligarchové. Kde už ale asi budete mít problém souhlasit, je to, když řeknu, že je to i velká vláda, byrokracie a vydávání veřejných peněz na cokoliv, co by bylo možné zajistit efektivněji na svobodném trhu nebo v rámci občanské společnosti.

Možná se totiž domníváte, že je v pořádku pomáhat středním vrstvám tím, že se vytvářejí tisíce umělých pracovních míst ve veřejném sektoru, že je v pořádku vytvářet jiná umělá pracovní místa skrze státní stimuly a kvůli tomu se zadlužovat, a že je v pořádku pomáhat nízkopříjmovým a chudým tím, že je uvrhneme do závislosti na sociálních dávkách, přestože by většina z nich žádnou státní podporu nepotřebovala.

Problém je totiž v tom, že na toto přerozdělování jak k chudým, tak ke středním vrstvám, ale konec konců někdy i k bohatým, se musejí někomu vzít peníze. Musíme vybírat daně. Zbytečné daně. Od těch, kteří tvrdě a pod velkým stresem pracují na tom riskantním a nejistém volném trhu, před nímž chcete obyčejného člověka co nejvíce chránit. A tito tak musejí pracovat ještě tvrději a déle, aby jiní měli pohodlnější život. Vše s posvěcením státní nespravedlnosti.

A já se vás ptám - jste si jistí, že víte, jak funguje trh? Že tím, že koláč spíše přerozdělujeme, nevytváříme větší koláč? Že pokud máme vysoké daně pro firmy, tak máme taky menší platy pro obyčejného člověka? Že pokud je velké daňové zatížení na jeho mzdu, tak jej činíme chudším? Že pokud máme vysokou DPH, daň z nemovitostí, vysoké zdanění pohonných hmot atp., tak to opět jeho materiální podmínky nezvyšuje?

Skutečně jste přesvědčeni, že je morálně správné obyčejnému člověku brát někdy i více než polovinu jeho peněz skrze zdanění, a následně velkou část z toho utrácet za věci, které by mohly být efektivněji učiněny skrze svobodnou směnu? Nemluvě o tom, jaký potenciál pro další plýtvání nebo přímo pro korupci vytváří jakékoliv státní přerozdělování vůbec.

Ale pojďme dál. Nejhorším způsobem, jak (nejen) sociálně-demokratické vlády v naší zemi bojují proti obyčejným lidem a nízkopříjmovým rodinám s dětmi, je ten, že zemi zadlužují. A každý si umí domyslet, že dluhy nejsou nic jiného, než další zbytečné budoucí daně a další státem posvěcené okrádání - i proto, že se jednou budou řešit hyperinflací, znehodnocováním měny, a tedy i úspor a majetku širokých vrstev.

Další věc je státní přeregulovanost a přebujelost byrokracie. Ano, určitá regulace je nutná, ale abychom ji ospravedlnili, měli bychom dělat vše pro to, aby byla skutečně jen tam, kde nemůže nebýt. Uvědomte si, že velké nadnárodní korporace si mohou dovolit najmout drahé poradce a právníky, kteří jim s tím vším poradí. Ale co malí, střední a rodinní podnikatelé? Skutečně si myslíte, že zlepšení životních podmínek pro obyčejné lidi dosáhneme tím, že pozornost podnikatele budeme od vytváření přidané hodnoty a bohatství odvádět k vyřizování byrokracie, kterou by vyřizovat nemusel?

Kdy už sociální stát škodí?

A snad nejhorší věc, která bývá důsledkem dobře míněné sociálně-demokratické politiky, je široký sociální stát. Ke kvalitě života obyčejného člověka nepatří pouze to, že je dobře materiálně zajištěn, že mu stát poskytuje určitou rovnost příležitostí, že má dostatek volného času. Patří k tomu - a chtělo by se říci, že především - to, že je soběstačný a nezávislý.

Že si je vědom své osobní odpovědnosti, a že jeho smysl pro pospolitost a solidaritu není nastaven tak, že druzí (rodina, stát, korporace) jsou tu od toho, aby mu všechno zajistily (protože na to má přece právo, tedy nárok). Ale má být nastaven tak, že on sám má morální povinnost se v rámci svých sil postarat sám o sebe způsobem, který považuje za čestný a poctivý, a následně se dívá, komu všemu by mohl ještě pomoci. Je to tedy individualismus ve spojení s altruismem. Ne kolektivismus projevený v egoismu.

Potřebujeme totiž společnost svobodných, soběstačných a morálně vyspělých jedinců rovných před zákonem, nikoliv stádo nesvéprávných, nedospělých, nesoběstačných a zadlužených přerostlých dětí s nárokovou mentalitou, které na každém kroku hledají, co by mohly vyždímat ze státu skrze sociální dávky, daňové úlevy nebo dotace.

Mohl bych dál rozebírat další aspekty toho, na čem se shodneme, nebo neshodneme. Mohl bych se dotknout i témat, jako je přehnaný konzum (a že je to dost možná spíše levice, které vyhovuje, protože činí lidi méně svobodnými, a tedy lépe manipulovatelnými). Mohl bych se zeptat, proč by na sociální stát měli mít nárok jen čeští občané, proč ne všichni Evropané, a konec konců - proč ne všichni lidé - v sociálně-demokratickém pojetí světa dost možná - občané planety. Mohli bychom se bavit, jaké nerovnosti jsou prospěšné, a jaké nebezpečí v tomto smyslu představují nové technologie.

A nebo taky o tom, zda chce být naše ČSSD stranou pro obyčejné rodiny, pro velký byznys, stranou lůzoidního populismu či snad stranou pro privilegované intelektuální elity napojené na státní rozpočet. O tom ale někdy příště.

Budoucnost ČSSD? Rozumná, zodpovědná a pro-rodinná

Jestli tedy chcete skutečně pomáhat obyčejným lidem, nízkopříjmovým rodinám a domácím malým a středním podnikatelům, jestli vám skutečně více záleží na nich, než na zájmech velkých korporací, oligarchů a byrokratů, pak se prosím při svých politikách držte následujících zásad.

Nezadlužujte zemi. Nevytvářejte takovou byrokracii, která je zbytečná. Nezavádějte nové daně, ty stávající nezvyšujte, nekomplikujte je a vytvořte jednoduchý, přehledný a transparentní elektronický systém na jejich výběr. Chcete-li progresivní zdanění, učiňte na jeho rozumné a nedemotivující míře dohodu napříč celým politickým spektrem, nebo si přiznejte, že i rovná daň už je z absolutního hlediska progresivní. Nedělejte opatření na buzeraci slušných lidí. Neposunujte naši zemi směrem na východ a na Balkán.

V oblasti sociálního státu podporujte jen taková opatření, která pomohou rodinám s dětmi, zvýší soběstačnost jednotlivců, přenesou odpovědnost na občanskou společnost a dobrovolnou solidaritu tam, kde je to možné. Nedopusťte, abychom opakovali chybné politiky západoevropských zemí, například v oblasti kulturně nekompatibilní imigrace či vytváření nových pseudopráv typu kvóty. Především taky začněte zodpovědně řešit problém s průběžným důchodovým systémem.

A nezapomeňte si číst Burka, Tocquevilla, Bastiata, Misese, Hayeka, Euckena, Röpkeho, Friedmana, Reada, Boaze či Jocha. Já se taky pokusím číst si více Meyera, Keynesse, Marxe, Pikettyho, Rawlse, Žižega, Kellera nebo vaši čítanku. Hodnoty můžeme mít podobné, věřím, že nám všem záleží na tom, aby naše země byla tím nejlepším místem k životu. Jen musíme věnovat značné úsilí v rozpoznávání toho, jaká politická opatření nás tam skutečně dovedou.

Související články:

• Český sen 
• Cesta pro českou sociální demokracii
• Může mít hnutí ANO nějaké ideje?
• Antikomunismus – co uniká levicovým intelektuálům?

Programy stran - sněmovní volby 2013

1) ČSSD
2) Svobodní
3) Piráti
4) TOP 09
5) Hlavu vzhůru
6) ODS
7) RDS
8) KAN
9) Změna
10) SsČR
11) KDU-ČSL
12) PB
13) S-SZR
14) ANEO
15) SPOZ
16) O11
17) Úsvit
18) DSSS
19) (ČSS) - viz
20) ANO
21) KSČM
22) LEV 21
23) SZ
24) KČ

Věci veřejné 2.0 a občan nepoučitelný

Babišovo ANO a Okamurův Úsvit podle všeho obohatí příští sněmovnu. Jejich voliči věří, že s nimi nám bude líp. Na základě čeho? A proč se český občan nedokáže poučit?

Korupce, rozbité dálnice, vysoké a nepřehledné daně, zneužívaný sociální systém, pokleslá morálka – komu z nás toto nevadí? Kdo z nás by si nepřál, aby přišel nějaký politik, který zařídí, aby se to všechno změnilo? Aby měl nějaký zázračný recept, který zatočí s mafiány a parazity. Nachytat se na slova těch, kteří to sebevědomě slibují, je snadné.

V minulých volbách to byly Věci veřejné, které byly postaveny na podobném principu jako Úsvit a ANO. Bohatý podnikatel, firma, rázná rétorika, důraz na změnu a naději, nové tváře, populismus, boj za přímou demokracii, celebrity. Už chybí jen ABL. I když - na co bezpečnostní agentura? Třeba budou stačit nějaké staré kontakty v tajných službách…

Jak dopadly Věci veřejné?

Když se podíváme na Wikipedii, můžeme se velmi pobavit tím, kde vlastně skončili členové Věcí veřejných. Na kandidátkách Úsvitu (8), Hlavu vzhůru (3), Změna (1). Ti za LIDEM pak u soukromníků (7) či Pro sport a zdraví u Zemanovců (1). Samotný Vít Bárta pak hraje mučednickou roli jako krajský lídr Úsvitu v Plzeňském kraji. A někteří mu to věří. Nemluvě o tom, že i voliči Věcí veřejných nyní tvoří většinu současných voličů ANO a Úsvitu (viz strana 13).

Pravdou je, že je to oproti roku 2010 trošku posunuté. Babišovo ANO je spíše něco mezi VV a TOP 09. Úsvit pak něco mezi VV a DSSS. Rozdíl zřejmě bude také v tom, že Babiš sice bude v příští vládě, ale v té levicové (přestože se na něj nachytají pravicoví voliči). A Okamura zůstane v opozici. Což mu buď pomůže, nebo odsoudí k trvalému klesání preferencí. Taky záleží na tom, kdy budou další předčasné volby.

Proč chceme prohrát?

Do voleb zbývá několik dnů a občané, kteří mají alespoň rámcovou představu o tom, co je to svoboda, demokracie, právní stát a jak funguje tržní ekonomika, jakoby rezignovali. Smířili jsme se s tím, že volby vyhraje Zemanovi podřízena ČSSD a s komunisty bude mít většinu. Společně s SPOZ a Babišem dokonce ústavní.

Smířili jsme se s tím, že občanské a demokratické strany, jako je ODS a dnes možná i TOP 09 musejí volby prohrát, že musejí (společně s navrátivšími se lidovci) zůstat v opozici. Že Svobodní, zelení, Piráti, Změna, monarchisti nebo soukromníci se tam nedostanou. Že naše země se ocitla na cestě k ještě většímu socialismu, k ještě většímu korporativismu.

Nemusí to tak být

Řada lidí bude po volbách zvažovat emigraci. Možná skutečně odejdou. Chci doufat, že to nebude nutné. Období Zemana a Babiše nebude pro svobodného člověka lehké. V boji proti nepoctivým to dle české tradice patrně zase odnesou ti poctiví. Asi zažijeme nějaké ty buzerace či represe, ale do uranových dolů nás snad nenaženou. Snad ani těch uhelných či budovat Baťův kanál. Ale radši jim nebudu radit…

Českou republiku (nikdy!) nezlepší populistický mesiáš typu Zemana či Babiše. Nemůžeme si myslet, že stačí jednou za čtyři či pět let přijít k volbám, zvolit si největšího populistu a radovat se, že naše občanské povinnosti skončily. Pokud chceme, aby v naší zemi bylo skutečně líp, musejí být politické strany opět tvořeny občany. Naše strany potřebují ideje, realistický program a početnou členskou základnu. Ne podprahový marketing, celebrity a mocné v pozadí!

Tyto volby budou podle všeho prohrou občanské společnosti. Ta si bude stejně jako v roce 2010 pár minut po oznámení výsledků myslet, že je tomu naopak. Brzy však procitne. Jenže svým způsobem je to obrovská šance - pro ty, kteří se rozhodnou zůstat a být kvalitní občanskou opozicí a v následujících letech jednat tak, abychom přesvědčili i ostatní, že to jde jinak. Teď ale máme ještě pár dní na to, aby byl demokratický a občanský hlas co nejvíce slyšet i ve sněmovně!

Čtěte také:

• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?
• Chtěl bych volit Svobodné, ale...
• Chtěl bych volit KDU-ČSL, ale…

Rozlučkový dopis členům KDU-ČSL (15. října 2012)

Dobrý den,

tento polootevřený dopis bych rád věnoval všem členům KDU-ČSL. Přestože se to při pohledu na skvělý a zasloužený úspěch v krajských a senátních volbách může zdát nelogické, rozhodl jsem se již před volbami ukončit své členství v KDU-ČSL, a to hned z několika důvodů. 

Tím prvním je můj dlouhodobý vnitřní ideový boj. Neustálé napětí mezi tím, co si myslí KDU-ČSL, co má v programu a co je životní filozofií jejích členů vs. to, čemu věřím já, co po zralých úvahách považuji za správné. Na české poměry je KDU-ČSL jistě stabilní středová strana (v něčem trochu doprava, v něčem trochu doleva), ale já jsem středový pravičák v Americe, ne u nás ani v Evropě. Osobně se považuji za amerického konzervativce, v České republice se pod tím dá rozumět liberální konzervatismus, příp. konzervativní liberalismus. Jsou pro mě například nepřijatelné progresivní daně z příjmu, jako symbol trestání snahy a úspěchu, jako nástroj závisti, socialistické mentality a násilím vynucené solidarity. To prostě není pravicové, to prostě není správné. Jsou to věci, s kterými nesouhlasím, a ve volbách jde především o ekonomická témata.

Tím druhým je potom moje kariéra. Rád bych byl mj. komentátorem nadčasových politických a společenských témat a zároveň nezávislým poradcem, a s tím je členství v jakékoliv politické straně - nejen dle mého názoru - neslučitelné.

A samozřejmě, ptáte-li se, zda mé rozhodnutí závisí i na kauze, která se vyrojila v naší krajské organizaci, tak toto zdaleka není hlavní důvod pro mé rozhodnutí, ale spíše pomyslná poslední kapka, kdy pohár už přetekl. Síla charakteru některých čelních představitelů naší krajské organizace (včetně neslavné reakce vedení KDU-ČSL na vzniklou situaci) je pro mě velkým zklamáním. Ptáte-li se, koho tím myslím, nebudu jmenovat, jen snad řeknu, že dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (po přečtení krajského programu, přístupu k občanovi a zvážení osobností) jsem v našem kraji volil Pirátskou stranu.

Nadále však budu KDU-ČSL volit v těch volbách, kde mi její program a konkrétní osobnosti přijdou nejlepší. Budu ji podporovat i v těch tématech a idejích, na kterých se shodneme. Rád budu spolupracovat s nadějnými a slušnými politiky a členy KDU-ČSL. A než někde něco řeknu nebo napíšu, uvědomím si, zda to není informace, kterou bych považoval za interní.

Netajím se tím, že jsem příznivcem většinového systému, kde volíme osobnosti v jednotlivých okrscích, máme dvě hlavní strany, které mezi sebou soupeří, pak jsou schopny přijmout plnou zodpovědnost za svou čtyřletou službu ve vládě, jsou vnitřně daleko pluralitnější, než naše iluze o pluralitě v poměrném systému, kde strany fungují spíše jako dogmatické klientelistické sekty, a ne jako ideová sdružení svobodných občanů, v nichž jednání podle vlastního svědomí a vědomí není považováno za rebelií či vnější poškozování strany, ale jako svobodné vyjádření vlastního (mnohdy od mainstreamu vzdáleného) názoru.

Mým heslem je, že „pomáhám vytvářet novou generaci politiků.“ Rád bych tomuto mému mottu zůstal věrný i nadále. Myslím si, že za své zhruba již čtyřleté aktivní působení v politických organizacích se mi podařilo nějakým způsobem naplnit a budu velmi rád, když se mi podaří objevovat nové a nadějné politiky, kteří věří, že věci mohou být lepší, že to jde dělat slušně a poctivě, že politika je dočasná služba občanům, ne doživotní stavovské koryto.

Bratři a sestry, na závěr mi dovolte Vám za společně strávený čas poděkovat. Právě při setkání s Vámi, členy KDU-ČSL, s křesťany, jsem poznal, jak jinak může vypadat slušný život a vzájemný respekt mezi lidmi, který vidíme při návštěvě západních zemí. Mnoho jsem se toho naučil a určitě se o tom ještě někdy rozepíšu. Bylo mi ctí pomáhat společně s Vámi zlepšovat naši politiku a českou společnost a věřím, že na tom různými způsoby budeme spolupracovat i nadále. Věřím, že KDU-ČSL se dostane v příštích volbách do sněmovny a stane se pozitivní středovou alternativou pro obyčejného voliče.

Jmenovitě bych také rád poděkoval všem, s kterými jsem v KDU strávil nejvíce času, od nichž jsem se toho mnoho naučil a kteří významným způsobem ovlivnili můj život. Děkuji tedy Jiřímu Carbolovi, Petru Drábkovi, Martě Kolegové, Liboru Kovalovi, Jarce Liškové, Vladimíru Liškovi, Marcelu Sikorovi, Petru Lebedovi, Aleši Hanslíkovi, Jiřímu Čunkovi, Lucii Kmentové, Vaškovi Davidovi, Pavlu Horáčkovi, Pavlu Bělobrádkovi, Marianu Jurečkovi, Alexandře Alvarové, Zuzaně Roithové, Janu Bartoškovi, Tomáši Zdechovskému, Marii Cinařové, Vojtěšce Gavlasové, Michalu Novákovi, Petru Adamcovi, Lukáši Curylovi, Václavu Pomikálkovi, Jaroslavu Šulovi, Jiřímu Navrátilovi, Jaroslavu Suchému, Honzovi Novotnému, Petru Jurčíkovi, Tondovi Homolovi, Davidu Mackovi, Marii Jílkové, Františku Tesařovi, Kamilu Janu Svobodovi, Mikuláši Vochozkovi a spoustě dalších, které jsem zde z úsporných důvodů nejmenoval. 

Děkuji a s přáním všeho dobrého,

Návrat Miroslav

Revoluce musí proběhnout ve stranách, ne na ulici!

"To je strašné! Všichni kradou! A obyčejný člověk živoří. Všichni politici kradou, bez rozdílu! Všichni jsou zkorumpovaní. Někdo by s tím měl něco udělat! Už je toho dost! To, kdybych tam byl já, tak s tím zatočím raz dva!" Poznáváte se? Opravdu byste také dokázali nepodlehnout moci, prestiži, vlivu, penězům, slávě, státním zakázkám pro své kamarády? A proč revolucí na ulici nedosáhneme změny k lepšímu, a raději bychom se měli snažit měnit naše stávající strany zevnitř?

Už jsem o tom psal v předchozích dvou článcích. Zkrátka, být naštvaný, přemístit se z hospody na náměstí a následně do televize nestačí. 22 let (když budeme důslední, tak 93 let) se snažíme zvrátit špatný vývoj v této zemi. A teď najednou - zázračná Holešovská výzva nebo snad zázračný Babiš, či snad předtím zázračná TOP 09 a Věci veřejné (a budeme-li důslední, tak předtím zázračný Zeman, Klaus nebo Havel, a když ještě důslednější, tak Gottwald, Beneš či Masaryk) - a všechno bude najednou růžové - prostě stačí svrhnout vládu a prezidenta, a ono už se to samo nějak vyřeší. Ne! Nevyřeší!

Ano, je to spojité. Špatní politici ovlivňují společnost, a špatná společnost vytváří špatné politiky (nebo dobří, dobrá dobré). Takže, co můžeme udělat už teď hned? Ono je to třeba řešit co nejdříve, na tom se shodneme. Spousta věcí je špatně a jestli to tak půjde dál, tak budeme mít velký problém.

V naší zemi je obrovský nedostatek v tom (a není to jen fenomén naší země), že politické strany mají strašně málo členů. A přitom to jsou ony, kdo kvůli tak obrovským pravomocem a vlivu státu v našich životech (který je ostatně v takové míře podle mě taky špatně) hrají v naší zemi takovou roli. A 99 % občanů v nich není!? Jak si sakra myslíte, že to můžete změnit? Jednou za čtyři roky ve volbách? To určitě! Proč nevyužít svůj vliv maximálně?

Máme tady spoustu pravicových, středových i levicových stran. Tak si vyberte! Nebo pokud už teď máte spoustu peněz, vlastních médií a tisíce dobrovolníků, tak si vytvořte vlastní. Možná si ale myslíte, že když do stran, které mají jen nějakých 20 nebo 30 tisíc členů vstoupí 100 000 dalších, tak nemůžete nic změnit. No, počítat umíte, takže nebudu napovídat.

Jaký ale máme důkaz nebo zkušenost, že to jde? Budu mluvit trošku z vlastní zkušenosti. Před několika lety jsem vstoupil do tehdy vládní strany (která v poměru co nejméně zlodějů v ní a nejsympatičtější ideje mi byla nejblíže). V této straně před pár měsíci také proběhla revoluce. Jen se zeptejte Pavla Bělobrádka nebo Mariana Jurečky, jak to dokázali, že to jde, že to má smysl a že tak to musíme dělat. Dnes jsou tito mladí politikové lídry třetí nejsilnější senátní strany u nás.

Takže, jak moc se zvýší váš vliv na dění v naší zemi, když se stane členy nějaké strany? Volit můžete stále, dokonce si můžete i vydělat pár stovek tím, že budete ve volební komisi plnit svou občanskou povinnost/ctnost a dohlížet na regulérnost voleb. Ale také se účastníte stranických schůzí, volíte orgány, které mají větší a větší vliv na dění ve vaší obci, kraji, zemi (či konec konců EU). Samozřejmě můžete také stoupat výš a stát se sami politikem. Ale důležité je, aby ty sta tisíce občanů v těch stranách byli především jako řadoví členové - v případě potřeby klidně připraveni zasáhnout do hry sami, ale věci ovlivňující. Členové, kteří budou přehlasovávat černé duše mafiánů, kteří naše strany jen zneužívají ke svým špinavým hrám nebo svému nelegálnímu byznysu.

Jako člen strany se také účastním vnitrostranických anket, které dávají vedení strany zpětnou vazbu a představu o tom, jakým směrem by se naše strana (a následně naše země) měly ubírat. Mám možnost s vedením komunikovat (o to více v době sociálních sítí), navrhovat mu nové myšlenky, nápady, programové priority a samozřejmě také si jej volit, odvolávat a v případě potřeby a osobní zralosti také sám kandidovat.

"Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty," říkal Masaryk už před lety. Uvědomme si to prosím. My tu máme demokracii, svobodu, volný trh, právní stát, instituce občanské společnosti atd. - to že nefungují, fungují špatně nebo nedostatečně, je jen naší chybou, protože jsme je ještě nezačali naplno využívat. Pojďme do toho! Pojďme společně obnovit Českou republiku! Je to běh na dlouhou a složitou trať, ale těžko nalezneme lepší a efektivnější cestu.

Pokud si myslíte, že to dává smysl, že podobným způsobem můžeme společně všichni něco změnit, tak prosím tento článek nebo jeho myšlenky šiřte a sdílejte!