Kdo je Marco Rubio a co prosazuje?

wikipedia (cc)

Je to právě tento umírněný a reformní konzervativec s jasnými hodnotami, kdo má nejen největší šanci sjednotit různé ideové proudy uvnitř republikánů a vyhrát primárky, ale následně taky porazit Hillary. Co byste o něm měli vědět?

Příběh

Jako 44letý floridský senátor je nejmladší ze zbylých kandidátů. Jeho rodiče byli kubánskými imigranty. Živili se jako barman a pokojská. Marcův příběh je příkladem amerického snu, kdy se syn chudých imigrantů díky svému nadání a úsilí dostal do nejvyšších pater americké politiky a nyní se možná stane i prezidentem.

Se svou ženou, s níž je ženatý již od studií, a kterou požádal o ruku na střeše Empire State Building, má 4 malé děti. Patří mezi kandidáty, kteří vlastní nejméně majetku, a své dluhy za studium splatil teprve nedávno. Má tedy docela pochopení pro to, jaký je život obyčejných amerických rodin.

Ti, kteří jej podceňují nebo považují za součást establishmentu, by se měli podívat, jak se stal senátorem. Vyzval tehdejšího favorita, republikánského guvernéra Floridy Charlieho Christa. V průzkumech proti němu začínal na 4 %, po roce již vedl, získal podporu Tea Party a jeho establishmentový konkurent se později rozhodl kandidovat jako nezávislý. I přesto jej i jejich demokratického konkurenta následně Marco drtivě porazil.

Už tehdy se začalo spekulovat, že se u republikánů rodí druhý Obama či chcete-li druhý Reagan či snad Kennedy. Ostatně legendární byl i jeho projev na CPAC 2012, kdy se nechal slyšet, že jakmile se stal senátorem a viděl všude kolem sebe ty respektované politiky, které dosud vídal jen v televizi, tak se sám sebe ptal, jak se tam mohl dostat. O 6 měsíců později se ale v té samé místnosti podíval kolem sebe a ptal se spíše na to - jak se tam mohli dostat oni.

I jeho svěží styl je ale v politice většinou výjimečný. Když se ještě předtím stal předsedou floridské sněmovny, tak ve svém projevu řekl všem kongresmanům, aby se podívali do svých stolů, kde mohli najít knihu s názvem: 100 inovativních nápadů pro budoucnost Floridy. Vtip byl v tom, že všechny její stránky byly prázdné a on je vyzval, aby je společně s obyčejnými Floriďany napsali. Knihu pak publikoval a řadu věcí z ní se mu podařilo prosadit.

Názory, ideje a program

Když se řekne americký republikán, tak si i díky médiím většina lidí představí šíleného radikála. Když si pak poslechne Trumpa nebo Cruze, tak se není čemu divit. Jenže Rubio je jiný. Ostatně je jen otázkou času, kdy si voliči všimnou, že na rozdíl od velkohubých či patetických projevů těm hodnotám skutečně věří.

Jsou to hodnoty rodiny, svobody, osobní odpovědnosti, svobodného podnikání, morálky, lidských práv, obyčejného člověka, sociální mobility, malého státu, decentralizace a debyrokratizace, nízkých a jednoduchých daní, ekonomického růstu, inovací a především optimistického pohledu na budoucnost.

Ekonomika

Zdůrazňuje, že je pro společnost důležité, aby měla funkční a úplné rodiny. Proto navrhuje jejich zvýhodnění skrze daňový bonus 2500 dolarů na dítě pro pracující rodiče, chce odstranit daňové znevýhodňování manželství a jako jediný z republikánů navrhuje nějaké (byť ne úplně dostatečné) řešení v oblasti placené mateřské, rodičovské, nemocenské atp.

Je proti zavádění daně z přidané hodnoty a chce snížit daně z příjmů fyzických osob i počet pásem na tři v rozmezí 15, 25 a 35 %. Dále zjednodušit daňové zákony, eliminovat daňové odpočty, zachovat je u charity a hypoték. Volá po rychlejších odpisech, eliminaci dvojího zdanění, zrušení daně z kapitálových zisků, dividend, úroků, majetku i dědictví.

Zastává se drobného podnikání, navrhuje snížit firemní daň na 25 % a mít stejnou sazbu pro všechny typy firem, odstranit zbytečné regulace, omezit moc regulátorů a posílit práva zaměstnanců vůči moci odborů. Dále chce snížit ceny energie tím, že se rozšíří její americká produkce zahrnující ropu, uhlí, zemní plyn i obnovitelné zdroje, a že se schválí výstavba ropovodu Keystone XL.

Je proti obchodu s emisními povolenkami, uhlíkové a energetické dani a dalším novým ekologickým regulacím. Nevěří, že za změny klimatu může lidská aktivita a vládní regulace podle něj nic nevyřeší, jen poškodí ekonomiku. Kritizuje vládní zachraňování bank i to, že regulace velké banky zvýhodňují, protože ty malé nestačí držet krok a mít vliv na vládu. Je pro audit FEDu.

Volá po inovacích, sdílené ekonomice, nekladení překážek novým konkurenčním firmám, jako je Uber či Airbnb. Je proti zavádění daně z online prodeje či z internetu. Je i pro otevření wi-fi služeb pro komerční poskytovatele a proti tzv. síťové neutralitě, která podle něj omezuje inovace a zvyšuje ceny pro uživatele. Je pro obnovu dopravní infrastruktury a předání autonomie v této věci jednotlivým státům.

Je pro zachování a reformu záchranné sociální sítě, postupného navyšování odchodu věku do důchodu, snížení benefitů pro vysoko-příjmové seniory a jejich posílení pro ty nízko-příjmové i pro osvobození pracujících seniorů od daní z práce. Je proti zvyšování minimální mzdy a proti zákonům o stejných platech pro ženy a muže.

Prosazuje škrty ve vládním utrácení, ústavní dodatek o vyrovnaném rozpočtu, trvalý zákaz tzv. porcování medvěda, snížení počtu vládních zaměstnanců či zrušení vládní podpory korporacím typu exportně-importní banky. Je pro dohody o volném obchodu TPP a TTIP.

Zahraniční a bezpečnostní politika

Dle jeho názoru je svět svobodnějším a bezpečnějším místem, pokud je to Amerika, kdo má nejsilnější a nejmodernější armádu na světě. Navrhuje tedy její řádné financování a modernizaci. Války se nemají podněcovat, ale má se jim předcházet. Ozývá se proti jakémukoliv narušování mezinárodních vod, vzdušného, vesmírného i kybernetického prostoru. Volá po větším tlaku na to, aby Čína umožnila skutečnou svobodu svým lidem.

Je proti Obamově změně přístupu ke kubánskému režimu. Považuje za nutné nepodceňovat hrozbu z KLDR, pracovat na likvidaci jejího jaderného arzenálu a podporovat tam lidská práva. Je proti odstranění sankcí na Irán a prosazuje jejich znovuzavedení. Zdůrazňuje důležitost i morální rozměr silného spojenectví a podpory Izraele, práva na jeho sebeobranu a usiluje o přestěhování americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. 

Chce zničit ISIS a sebrat mu jím okupované území. Amerika podle něj musí být v čele strategie na jeho zničení, vytvořit koalici s lokálními i dalšími spojenci, zvýšit počet amerických pozemních sil, rozšířit letecké nálety v Sýrii a Iráku, mít plán, jak se zbavit Assada, vycvičit proti němu i proti ISIS syrské rebely, vytvořit bezpečné zóny uvnitř Sýrie a pokud to bude nutné, tak vyzbrojit sunnitské kmeny a Kurdy. Taktéž chce chránit etnické a náboženské menšiny v regionu a bojovat i na poli propagandy.

Volá po posílení možností tajných služeb, hlasoval pro rozšíření Patriot Actu, je pro odposlechy, pro posílání teroristů do Guantanáma, pro pozdržení přijímání nových uprchlíků z Iráku a Sýrie, dokud nebude zaveden efektivní způsob, jak filtrovat teroristy. S Ruskem odmítá v Sýrii spolupracovat, dokud se nezřekne své podpory Assadovi. Invaze do Iráku podle něj nebyla chyba, protože panovalo přesvědčení, že režim disponuje zbraněmi hromadného ničení.

Putina označuje za gangstera, a chce bránit a obnovit suverenitu Ukrajiny, zvrátit ruskou anexi Krymu, pomoci Ukrajině získat zpět kontrolu nad její východní částí, poskytnout Kyjevu vojenskou pomoc, rozšířit ruské sankce a snížit ukrajinskou ekonomickou závislost na Moskvě. 

Rád by zvýšil kapacity NATO, umístil ve střední a východní Evropě americké jednotky a snížil její energetickou závislost na Rusku. Také chce oslabit ruskou propagandu a navázat lidská práva a větší ochranu tamních žurnalistů, disidentů a aktivistů na americko-ruské vztahy.

Je pro právo občanů držet zbraň a proti dalším restrikcím prosazovaným Obamou. Je přesvědčen, že to kriminálníky nijak neodradí a jen to omezí práva občanů dodržujících zákony. Volá po zlepšení péče o mentálně nemocné.

V oblasti imigrace chce nejdříve zajistit ochranu hranic dobudováním zdi, kamer a čidel na jižních hranicích, deportovat kriminální ilegální cizince, bojovat proti zaměstnávání ilegálních imigrantů a uznat angličtinu jako oficiální jazyk. Na druhé straně je pro zjednodušení legální imigrace, především talentovaných lidí.

Vzdělávání, zdravotní péče a kulturní otázky

Je pro svobodné vzdělávání, posílení role rodičů ve výběru školy, pro tzv. charterové a další inovativní typy škol, online i domácí vzdělávání, umožnění větší flexibility a autonomie pro jednotlivé státy, je proti tzv. Common Core, pro větší pomoc dětem z nízko-příjmových rodin i těm se zdravotním postižením.

Systém vyššího vzdělávání považuje za zastaralý, drahý, časově náročný a neflexibilní. Je pro sjednocení systému federálních půjček a pro navázání jejich splácení na příjem absolventů i pro větší podporu odborného a učňovského vzdělávání.

Je proti tzv. ObamaCare, chce ji nahradit tržně řízenou alternativou zaměřenou na spotřebitele, zvýšit její pokrytí a snížit ceny, a to skrze daňové odpočty na zdravotní pojištění, reformu regulací a zajištění přístupu ke zdravotní péči i pro lidi s předchozím zdravotním znevýhodněním.

Je proti legalizaci marihuany pro rekreační účely, pouze pro ty zdravotní, a volá po vynucení federálních zákonů ve státech, které ji legalizovaly. Studenti mají být vedeni k tomu, aby dokázali drogám odolat. Je proti manželství stejnopohlavních párů a redefinici by nechal na jednotlivých státech. Je skeptický k sociálním experimentům typu svěřování dětí homosexuálním pěstounům a podpořil zákaz homosexuálům sloužit v armádě.

Je pro ochranu nenarozeného lidského života již od jeho vzniku při početí a věří, že umělý potrat není přijatelný ani v případě znásilnění či incestu, hlasoval ale pouze pro zákaz po 20. týdnu. Vyzývá k hledání alternativních řešení, je pro zvrácení rozsudku Roe vs. Wade, pro zákony požadující jít nejdříve na ultrazvuk, proti financování potratů z veřejných prostředků i proti výzkumu kmenových buněk lidských embryí.

Slabiny a negativa

Rubio je politik, ne spasitel, a proto není dokonalý. Kromě toho, že je mladý, a že má zkušenosti jen o něco větší, než měl tehdy Obama, a snahy najít, že měl nějaké milenky, jsou tu i kauzy z minulosti. Ať už je to tehdejší problém se stranickou kreditkou, financováním kampaně či vlastního bydlení. Ideální nejsou ani jeho významní sponzoři typu Goldman Sachs či Koch Industries. 

Po velkém úspěchu při získání třetího místa v Iowě měl nakročeno k tomu, že v New Hampshire skončí druhý, a následně by bylo jasno o tom, kdo z rozumných republikánů bude hlavním favoritem proti Trumpovi. To mu bohužel v tehdejší debatě překazil Chris Christie a Rubio tam skončil až na pátém místě. Svůj dosud nejslabší debatní výkon ale naštěstí napravil v poslední debatě před primárkami v Jižní Karolíně.

Nutno ale říct, že v řadě věcí má na nás Evropany až příliš konzervativní názory a osobně bych považoval za ideálnější, kdyby v řadě z nich zaujal středovější postoje. Navíc je otázkou, zda by jeho reformy nepomohly daleko více bohatým a nízkopříjmovým než střední třídě. Sice by podle analýzy Tax Foundation způsobily z dlouhodobého hlediska až 15% ekonomický růst, ale zároveň s tím i velký rozpočtový deficit.

Proč jsem si na něj vsadil?

Marco je ztělesněním amerického snu, jeho projevy jsou autentické, optimistické a inspirativní. Ano, je mladý a bylo by lepší, kdyby měl více zkušeností, ale jeho konkurence není tak dobrá jako on. Kasich je rozumný, ale v primárkách bude mít těžké získat hlasy evangelikálů nebo Tea Party.

Jako bývalý guvernér je Jeb Bush zkušenější, ale v debatách je naprosto nepřesvědčivý, bez energie, bez charismatu. Zatím má jen nejvíce sponzorů a jak psal David Brooks, byl by dobrým kandidátem, kdyby kandidoval v roce 1956. Trump je mocichtivý extrémista a je jen otázkou času, kdy mu jeho předstírané konzervativní hodnoty přestanou republikáni věřit.

Cruz je na tom docela podobně. Jeho mladické ambice dominovat světu, neférové vedení kampaně, manželka pracující pro Goldman Sachs či snad jeho elitní školy napovídají, že není ten anti-establishmentový svatoušek, jakého v něm někteří chtějí vidět.

Hillary je lhářka, kterou vyšetřuje FBI, a o tom, že ji v Iowě na - rozdíl od New Hampshire - jen těsně neporazil samozvaný socialista, jenž své líbánky strávil v Sovětském svazu, musel rozhodnout hod mincí. Aspoň všechny hody vyhrála a Bernieho příznivci se mohou utvrdit v tom, že jediný důvod, proč by u demokratů získala nominaci ona, je ten, že peníze (a superdelegáti) jsou na její straně.

Rubia mnozí podceňují, ale je velice pravděpodobné, že prezidentem bude právě on. Pokud ne už od příštího roku, tak jednou určitě ano. A jestli bude schopen reflektovat, že ne vše, co navrhuje, slouží hodnotám, které prosazuje, tak možná i jedním z nejlepších, jakého Američani a s nimi i zbytek světa měl kdy možnost poznat.

Souviející články:

• Amerika 2016: Přehled kandidátů a užitečných odkazů
• „Socialista“ Bernie Sanders – co vlastně chce?
• Marco Rubio - druhý Reagan - o velikosti a úloze Ameriky
• Amerika 2016: První republikánské fórum
  

Opravdoví lídři se neřídí průzkumy. Opravdoví lídři je mění!

Chris Christie, guvernér amerického státu New Jersey, nám včera ukázal, jak vypadá brilantní projev po obsahové i formální stránce. Výrok v titulku je jen jedna z mnoha skvělých částí jeho projevu. Pojďme se podívat i na ty další, protože to je něco, co by i Češi potřebovali slyšet!

"Stát tady před vámi je pro mě něco velice neskutečného. Republikánský guvernér ze státu, kde je o 700 000 víc demokratů než republikánů, dává projev na našem celonárodním kongresu. Republikán z New Jersey tu dnes stojí před vámi."

"Jsem hrdý na mou stranu, jsem hrdý na svůj stát a jsem hrdý na svou zemi."

"Jsem synem irského otce a sicilské matky."

"Oni oba prožili těžký život. Otec vyrůstal v chudobě. Po tom, co se vrátil ze služby v armádě, pracoval v 50. letech v továrně. S tímto zaměstnáním a jako americký voják zvládl vystudovat na večerní univerzitě, aby se stal prvním člověkem ve své rodině, který dosáhl vysokoškolského diplomu. Náš první rodinný obrázek byl v den jeho promocí, s mojí mámou, rozzářenou vedle něj, šest měsíců těhotnou, když mě čekala."

"Máma také začínala z ničeho. Byla vychována svobodnou matkou, která musela jezdit každý den třemi autobusy, aby se dostala do práce. A máma trávila čas tak, jak ji bylo určeno - dítě vychovávající děti - její dva mladší sourozence. Byla pevná jako skála a vůbec nestrpěla hlupáky. Pravdou je, že si to nemohla dovolit. Říkala pravdu - bez obalu, přímo a bez mazání medu kolem pusy. 

Jsem její syn.

Byl jsem její syn, když jsem poslouchal "Darkness on the Edge of Town" s mými středoškolskými kamarády na břehu v Jersey.

Byl jsem její syn, když jsem se přestěhoval do garsonky s Mary Pat, abychom začali manželství, které dnes trvá 26 let.

Byl jsem její syn, když jsem trénoval své syny Andrewa a Patricka na hřištích v Mendhamu a když jsem s hrdostí sledoval, jak naše dvě dcery Sarah a Bridget pochodovaly se svými fotbalovými týmy v průvodu na Dni práce.

A jsem stále její syn i dnes, jako guvernér, řídící se pravidly, která mě naučila: říkat věci od srdce a bojovat za naše principy. Nikdy mě neučila, že mohu získat extra kredit za to, že budu prostě říkat pravdu.

Ta největší lekce, kterou mě máma naučila, byla nicméně tato: řekla mi - budou časy ve tvém životě, kdy si budeš muset vybrat mezi tím, být milovaný, a být respektovaný. Řekla mi - vždy si vyber to, že budeš respektovaný, protože láska bez respektu je vždy pomíjivá - ale respekt může vyrůst ve skutečnou, věčnou lásku."

"Naši otcové zakladatelé měli tu moudrost, aby věděli, že přijetí okolím a popularita jsou pomíjivé a že principy této země potřebují být zakořeněné v silách větších, než jsou vášně a emoce naší doby. Naši lídři se dnes ovšem rozhodli, že je důležitější být populární, dělat to, co je jednoduché a říkat "ano," místo toho, aby říkali ne, když "ne" je to, co je zapotřebí."

"Je to síla našich ideí, ne naší rétoriky, co lidi přitahuje k naší straně."

"Když máte lidi, kteří se starají více o to, aby byla udělaná práce, kvůli které byli zvoleni, místo aby se starali o své znovuzvolení, tak je možné pracovat společně, dosahovat zásadových kompromisů a mít výsledky."

"Naše problémy jsou obrovské a jejich řešení nebudou bezbolestná. Všichni musíme sdílet tu oběť. Jakýkoliv lídr, který nám bude říkat něco jiného, nám prostě neříká pravdu."

"Co o nás budou říkat naše děti a naši vnuci? Budou říkat, že jsme strčili hlavy do písku, že jsme se nechali utišit vytvořeným komfortem, který jsme získali, že naše problémy byly příliš velké a my příliš malí, že někdo jiný by měl něco změnit, protože my nemůžeme? Nebo budou říkat, že jsme povstali a udělali těžká rozhodnutí, potřebná k zachování našeho způsobu života?

Nevím, jak vy, ale já nechci, aby si mé děti a vnoučata musela v historických knihách číst, jaké to bylo žít v Americkém století. Já nechci, aby jejich dědictvím byla obrovská vláda, která vysokými daněmi, neúměrným utrácením a zadlužením přetížila a uvrhla skvělé lidi do druhořadého občanství. Já chci, aby žili v druhém Americkém století!"

"My jsme nikdy nebyli oběti našeho osudu. My jsme vždycky byli pány našeho vlastního!"

Takové lídry potřebuje nejen dnešní Amerika, ale i dnešní Česká republika! Přepis celého projevu naleznete zde - http://drudgereport.com/flashcc.htm

USA jsou prý za zenitem? Jaké ale mají ve skutečnosti názory dnešní Američané?

Spojené státy jsou již několik desítek let ekonomicky i vojensky nejsilnější zemí světa. Celý svět si však přeje, aby ty úspěšné Američany někdo zastavil, aby konečně zažili neúspěch, aby se jim nedařilo (přesně podle logiky, když zamezíme úspěchu jedničkáři, budou na tom pětkaři hned lépe). Často teď slyšíme, že Ameriku střídá Čína, že Spojené státy jsou na tom špatně a už se z toho nevzpamatují. Je tomu ale skutečně tak? Nebyli na tom ve 30. nebo 60. letech minulého století ještě daleko hůře? A jaké jsou názory a hodnoty amerických občanů dnes?

Je zajímavé tyto postoje sledovat a je škoda, že něco podobného nejsou výzkumné agentury zatím schopny udělat i u nás. Tak schválně, například s výrokem "jsem velmi vlastenecký" souhlasí 92 % Američanů. S výrokem "je mou občanskou povinností pokaždé volit" souhlasí 96 % lidí. S tvrzením "většina věcí, o kterých se diskutuje v hlavním městě, se mě osobně netýkají" NEsouhlasí 79 % z nich. S výrokem, že "je každého povinnost účastnit se aktivit ve své komunitě a řešit místní problémy," souhlasí 90 % Američanů.

O tom, že "volby dávají běžným lidem možnost vyjádřit se k tomu, jak dobře vlády fungují," je přesvědčeno 73 % obyvatel USA. Co se pak týká obecného národního sebevědomí, tak o tom, že "jako Američané vždy dokážeme najít způsob řešení našich problémů a získat to, co chceme," je přesvědčeno 70 % občanů. A teď něco, co bychom v České republice našli asi jen u málokoho - tedy 67% NEsouhlas s tvrzením, že "úspěch v životě je spíše determinován vnějšími silami, které jsou mimo naši kontrolu," stejně jako 67% NEsouhlas s názorem, že "tvrdá práce nabízí malou garanci úspěchu."

V odpovědích Američanů jde ale vidět i jejich zdravě rovnostářská a demokratická povaha, což v tomto případě vůbec není na škodu. Uvědomují si například problém toho, že "dnes je stále více pravdou, že bohatí bohatnou, zatímco chudí chudnou" (73% souhlas). A přestože, Američané silně "obdivují lidi, kteří se díky vlastní tvrdé práci stanou bohatí" (90% souhlas), na straně druhé s výrokem "obdivuji lidi, kteří jsou bohatí," NEsouhlasí 66 % z nich (a to dokonce i 52 % republikánů). "Naše společnost by měla udělat to nejnutnější, abychom se ujistili, že každý má rovnou příležitost uspět," je přesvědčení 84 % Američanů.

Ohledně rodinných otázek jsou názory obyvatel Spojených států takové: S výrokem - "zastávám staromódní hodnoty ohledně rodiny a manželství," souhlasí 71 % (dokonce 59 % demokratů). Pro někoho možná překvapivě při tomto výsledku bude znít postoj u dalšího výroku - tedy, že "ženy by se měly vrátit ke své tradiční roli ve společnosti," se kterým NEsouhlasí 82 % lidí (a dokonce ani 77 % republikánů). Podobně je mezi Američany silný NEsouhlas s diskriminací homosexuálů, kdy 82 % z nich NEsouhlasí s výrokem "gayům a lesbám by nemělo být dovoleno vyučovat na veřejných školách" a 76 % NEsouhlasí ani s tím, že  "by školní rady měly mít právo vyhodit učitele, o kterých se ví, že jsou homosexuálové."

Víra Američanů je i přes současné nepříznivé trendy u mládeže stále silná. 76 % jich uvádí, že "modlitba je důležitá součást jejich každodenního života." 80 % tvrdí, že "nikdy nepochybuje o existenci Boha" a 74 % obyvatel je přesvědčeno o tom, že "každý se bude v Soudný den zpovídat před Bohem za své hříchy."

Názory na zahraniční politiku jsou rovněž zajímavé. 85 % lidí souhlasí s tím, že "pro budoucnost naší země je nejlepší, když budeme aktivní ve světových záležitostech," nicméně "měli bychom zaměřit méně pozornosti na problémy v zámoří, a více se koncentrovat na problémy, které máme doma" (83% souhlas).

V ekonomických a sociálních otázkách jsou pak názory Američanů takové: "Síla naší země je dnes nejvíce založena na úspěchu amerického podnikání" (72 %). Názor, že "vládní regulace obvykle udělají více škody než užitku" zastává 57 % lidí, nicméně 60 % z nich se zase ztotožňuje s výrokem, že "ekonomika volného trhu potřebuje vládní regulace takové, aby co nejlépe sloužily veřejnému zájmu."

S názorem, že "vláda by měla pomoci potřebným lidem i přes to, pokud by to znamenalo jít do větších dluhů" NEsouhlasí 57 % občanů a 72 % z nich je toho názoru, že "se lidé stali příliš závislí na vládních pomocných programech." 55 % se však domnívá, že "je povinností vlády postarat se o lidi, kteří se o sebe nemohou postarat sami."

Takže to jen tak ve zkratce takové malé nahlédnutí do americké mentality. Mnoho z nás si z toho vyvodí, že právě za těmito vybranými věcmi stojí úspěch této skvělé země a že pokud v tomto bude pokračovat, má jej zajištěn i nadále. A dá se předpokládat, že (především křesťané a svobodně smýšlějící lidé) budou stálou zásobárnou imigrantů pro USA i v blízké budoucnosti. Pokud to ovšem nedopadne tak, že tam lidé začnou jezdit za Obamovými sociálními výhodami, které by Ameriku nejspíše dostaly tam, kde se dnes nachází morálně i finančně zdevastovaná Evropa. A jak by asi na tyto otázky odpovídali dnešní Češi?

Podrobnější data a zdroj informací naleznete zde - http://www.people-press.org/files/legacy-detailed_tables/Detailed%20tables%20for%20Party%20ID.pdf

Rozhovor s předsedou Mladých lidovců v Moravskoslezském kraji Mirkem Návratem

Jakub Krainer: Proč ses rozhodl vstoupit do KDU-ČSL?

Mirek Návrat: Řekl jsem si, že už je na čase přestat jenom mluvit, ale také do té politiky aktivně vstoupit a něco s tím dělat. Tak jsem hledal mládežnické organizace našich stran, a rozhodoval jsem se mezi Mladými konzervativci a Mladými křesťanskými demokraty, sešel se s jejich zástupci v našem kraji, nicméně pak jsem si vybral MKD, protože mi byla trošku bližší, protože přece jenom jsem středopravičák a ti mladí konzervativci na mě byli tehdy možná ještě trošku moc pravicoví. Každopádně jako nelituju té volby, jako hodně jsem se naučil atd., takže myslím, že to bylo prospěšné.

Zvukový záznam:

JK: Hmm. A my tady ještě trošku ladíme techniku, ale už se nám to blíží do zdárného finále. Mirku, jsi spokojený v KDU-ČSL? Říká se, že je to taková zkostnatělá strana, že nepouští mladé, jak na kandidátku, tak vůbec k žádnému hlasování.

MN: Tak já myslím, že ty mladé teďka jako, ne že pouští, ale že ti mladí se tam pustili sami. Ve vedení máme, ve vedení KDU-ČSL v podstatě jsou tři členové MKD nebo čtyři - a to je i předseda Pavel Bělobrádek nový, takže ti mladí se prosazují i v té komunální politice. Jako je to složitější třeba než v některých jiných stranách, kde mají třeba kvóty jako v ČSSD nebo takhle, ale myslím si, že kdo chce a kdo se snaží a nějak tu aktivitu vyvine, tak se tam dokáže dostat a nějak se prosadit.

JK: Dobře. Ty osobně, chceš se prosadit?

MN: Tak já jako teďka tu ambici nemám, protože si myslím, že osobně jako musím nějak zapracovat na sobě a dokázat něco i jakože mimo politiku - nebo možná při politice - ale prostě být nějak nezávislý na tom materiálně atd., takže možná jako spíše do budoucna jako, ale teďka jako bych tam více jako přímo v politice asi neviděl.

JK: Jaká je tvá politická vize, jakou by sis přál republiku?

MN: Jo takhle. No, jako já jak říkám, že jsem pravičák, tak jako v Americe jsem hodně jako republikán, akorát že si myslím, že v České republice, "kdybysme" aplikovali tuto politiku, jakože třeba Strana svobodných občanů je mi hodně sympatická atd., tak že by to jako tak radikálně jako nešlo, že by prostě s tím radikálně levicovým elektorátem, který tady máme, tak by to asi vedlo k silným sociálním nepokojům atd., takže jsem zastáncem spíše teďka sociálně-tržního hospodářství, které právě prosazuje KDU-ČSL po vzoru třeba Bavorska. Náš místopředseda Pavel Svoboda říká takový bonmot, jakože pokud se chcete mít jako v Bavorsku, tak musíte volit jako v Bavorsku, takže spíše jako teďka si myslím, že právě ta politika takového pravého středu může být jako lepší, ale zase si myslím, že do budoucna "bysme" ty lidi měli pomocí médií, vzdělávání a občanské společnosti jako vést k té osobní odpovědnosti, aby si samo uvědomovali, že oni sami jsou zodpovědní za svůj život, a není to stát, kdo by se o ně měl starat.

JK: Která média bys řekl, že jsou jakoby pro vaši stranu laděná?

MN: Já myslím, že žádná.

JK: Žádná? Dělí se podle tebe jakoby do tábora dvou velkých stran?

MN: No možná jako, nevím, jaký tam je potom rozdíl v tom, které pseudopravicové médium fandí víc TOPce a které víc ODSce, ale jako myslím si, že KDU-ČSL v podstatě, co se týká médií, tak jako by si měla vytvořit postupně vlastní, protože současné české média jako...

JK: Katolický týdeník?

MN: To ne. Jako nevím, možná jako, ale tam to taky moc není.

JK: Když se podíváme na osobu vašeho předsedy, Pavla Bělobrádka, uvítal jsi tu změnu, nebo ti přijde ještě mladý a třeba příliš radikální, řekněme.

MN: Já jsem jako uvítal to, že hlavně kandidoval, protože tam to jako fakt vypadalo, že budou zase kandidovat tváře, jako je Michaela Šojdrová a další, kteří už jakoby byli tím establishmentem, proti kterému právě ti lidi v tom roce 2010 volili, tak právě jsem uvítal, že Pavel se rozhodl do toho jít a přijmout tu výzvu a i jsem ho vlastně hodně podporoval, aby do toho šel a jsem rád, že i vlastně s prvním místopředsedou Marianem Jurečkou jakoby se jim podařilo dostat do toho vedení a já osobně teda jako Pavlovi věřím, že dokáže nejenom jako zvednout KDU, ale až se tam dostaneme, tak taky nějakým způsobem pozitivně působit v rámci jakoby parlamentu atd.

JK: Má podle tebe křesťanská demokracie u nás budoucnost, řekněme nějakou větší třeba jako za Josefa Luxe, nebo bude dál přežívat okolo pěti procent?

MN: Já si myslím, že ta budoucnost tady je, protože my dneska přece jenom nějakých 35 000 nebo kolik členů, takže oni to jsou většinou jakoby starší lidé a ti mají svoje děti a ti mají zase jako svoje děti, takže ten potenciál je obrovský, akorát že my ho zatím nedokážeme zatím využít. Já si myslím jako, že to oslovení je velké a zároveň si myslím, že společnost dneska se nějakým způsobem ubírá směrem, že to je jako trvale neudržitelné, a že obliba vůbec celkově konzervativní politiky bude stoupat, ale musí se to prostě dělat marketingově chytře a jako musí to být prostě přitažlivé a přijatelné pro ty lidi, protože jinak jako to asi nebude nejlepší.

JK: A co bys řekl na tu výtku, že jako středová strana nebo středopravicová tedy nemáte, co nabídnout vyhraněnému voliči, který se prezentuje buď jako pravicový, nebo jako levicový?

MN: Já si myslím, že právě to, že jsme jako středová strana, že to může mít jako výhodu v tom, že jakože někdo právě říká, že jdeme s každým jo, ale my se to snažíme jako vysvětlovat teďka, že to není, že my jdeme s každým, ale že my jsme ta středová síla, která jde rovně, dopředu a máme nějakou politiku a na to se nabalují pak ty levicové nebo pravicové směry. Takže, si myslím, že musíme spíš jako hledat v té české společnosti nějaký ten národní konsensus a snažit se hledat nějaké ty pozitivní kroky, které "bysme" měli dělat, a to si myslím, že právě může i volič, který je více doprava nebo více doleva trošku akceptovat, jakože za cenu toho, abychom se dohodli na něčem smysluplném, tak ustoupí přímo od té své radikální nebo fundamentální vize, ale zase ne ve všem jde ustupovat, no.

JK: Neohrozila vás právě tady ta ideová nevyhraněnost, ta výtka, kterou jsi tady sám zmínil, to, že jdeme s každým? Ty říkáš, my určujeme směr, my jsme ve středu, ostatní se k nám z těch stran přidávají. Na druhou stranu to většina voličů vnímá včetně mě tak, že když dám hlas středové straně, tak jako bych ten hlas neudělil. Jo když...

MN: Já si myslím, že to může být jako velká výhoda, protože kdyby ta strana třeba měla těch sedm procent a pár poslanců, třeba deset nebo patnáct, tak potom při případném sestavování vlády nebo při nějakém prosazování čehokoliv může hrát tu důležitou roli, která prostě, její voliči budou vědět, že když tam prostě bude ta strana, tak ta může přesvědčit tu hlavní vládnoucí stranu třeba o tom, že v rámci třeba té koaliční smlouvy tam budou ty témata, které ta malá strana prosazuje, jakože ti voliči nemusí být tak zklamaní, ale můžou naopak jako si uvědomit, že právě ta malá strana jim může zajistit prosazení nějakého toho jejich zájmu a tématu, které oni považují za důležité třeba.

JK: Jaké byly hlavní chyby před, řekněme třeba vedení Cyrila Svobody, proč se lidovci v posledních parlamentních volbách neprobojovali?

MN: Tak tam byly jako různé analýzy. S některými jako závěry souhlasím, s některými ne. Ono se třeba i říká, že to, že jsme se nevyhranili silně proti Jiřímu Paroubkovi, takže to pak způsobilo to, že nás lidé jako brali jako levicovou stranu, a že jako potom půjdeme s Paroubkem atd., že to byla chyba. Já si myslím, že tady v tomto bych jako souhlasil. A potom by to samozřejmě bylo to, že jsme nedokázali tak úplně nabídnout především ve vedení právě ty tváře, které tam dneska už máme, takže jako Cyril Svoboda určitě je velice zkušený politik atd., ale nemyslím si, že by dokázal ty voliče nějak strhnout nebo zaujmout. A potom to určitě bylo spousta dalších věcí.

JK: Jiří Čunek naopak strhnout dokázal?

MN: Jako já si myslím, nebo já jsem aspoň na tom sjezdu nebo takhle fandil Jiřímu Čunkovi, aby byl předsedou, a pak jsem byl zklamaný, když to byl Cyril Svoboda.

JK: On je tam od vás? Čunek?

MN: Jako myslíš jako odkud?

JK: Blízko... on je...

MN: Ze Vsetínska, no. A právě jako si myslím, že Jiří Čunek je známý a že jsme to mohli hrát právě na tu notu prostě, že vidíte, on tam přišel, chtěl něco změnit, a oni ho všichni semleli, a vymysleli si na něho lživé kampaně atd. A pak samozřejmě už to nikdo neřešil, že to prostě pravda nebyla atd. Takže si myslím, že jsme to mohli spíše hrát tímto směrem a že ti lidi by prostě věděli, že tam ten Čunek, který prostě tam chtěl bojovat za ty správné věci, ale oni ho tam jako nechtěli mezi sebe pustit.

JK: Já bych chtěl v polovině, to, jak tady říkáš pravda nepravda, tak v polovině našeho času přijít s omluvou vůči tobě. My jsme si psali asi před dvěma lety a tehdy jsi říkal, že vyjde na povrch spousta věcí a že se rozjede soudní mašinérie a tak a já jsem ti tenkrát nevěřil, říkal jsem prostě ne, nic takového se dít nebude, takže jsi lepší prognostik, tak se ti tady veřejně omlouvám a uznávám svou chybu a kéž by to tak bylo dále. Myslíš si, že to tak bude dále, že skutečně se něco odhalí na povrch, povede se očista?

MN: Já si myslím, že jako jo - ono je to jako celkem jedno, jestli to tak bude, nebo nebude, já si myslím, že to tak prostě být musí, že prostě jako i co se týká toho Jiřího Čunka, tak on sám prostě sbírá neustále ty materiály a myslím, že chce i napsat o tom knihu celkově a kde bude prostě udávat konkrétní jména a důkazy atd., takže si myslím, že až tohle se jako stane, tak se potom rozběhne spousta dalších kauz, které jako hodně zamíchají tím prostě tím politickým a nejenom tam, ale i v justici třeba atd. a celkově jako, jestli se ptáš celkově jako na politiku i, tak si myslím, že to, co se dneska děje, Vít Bárta a Věci veřejné atd., tak to byl takový už jakoby začátek toho, že se ten korupční systém jako trošku sypat, ale zase se bojím, aby se nesesypal tak, že potom nás tady odboráři a Holešovská výzva jako bude vyhánět do emigrace, že jo.

JK: Co tys ocenil jako mladý, řekněme inteligentní volič a člen malé strany, co jsi ocenil z poslední doby, co se povedlo, řekněme, ať už jsou to kauzy právě odsouzení dvou členů Věcí veřejných, soudce pana Šotta nebo změny na státním zastupitelství, je něco, co bys vyzdvihl?

MN: No, určitě, jako tady to, že došlo vlastně k tomu procesu soudnímu s Vítem Bártou a se  Škárkou a dalšími, tak si myslím, že to je taková jako pozitivní věc z hlediska té občanské společnosti a vůbec celkově fungování demokracie a právního státu, už jakoby, že se tak jako učíme už fungovat a potom jako kroky z poslední doby si myslím, že právě jak se teďka zatracuje současná vláda, tak určitě i současná sněmovna udělala spoustu dobrých kroků jako omezení imunity nebo schválení prezidentské volby, to jsou jako zas věci, které ještě nejsou jako přád natolik jjisté, "abysme" mohli říct, jo tohle prostě byl ten úspěch. A nebo teďka ze současnosti, na SANEPu může jako každý hlasovat prostě v těch průzkumech atd. a když tam je vždycky hlasování o důvěře členům vlády, tak v poslední době jsem tam dával u každého ne nebo spíše ne, jakože mu nedůvěřuju, tak teďka tam přibyl zrovna jeden ministr, u kterého jsem teďka jako dával, že spíše ano, to je nový ministr školství takže, ale jako nic moc o něm nevím, takže uvidíme.

JK: V policejním sporu, a to je můj poslední dotaz. Fandíš spíše panu Kubicemu, nebo panu Lessymu, nebo si myslíš oba, že jsou na straně dobra, když to tak řeknu, a ty konflikty jsou čistě technické.

MN: Já jako nesleduju podrobnosti, protože už jako některé české takové politické bulvární věci mě až tak jako už nezajímají v poslední době, že se soustředím spíš jako na ty myšlenky a na ty dlouhodobé věci, ale myslím si, jakože jmenování těchto dvou do těch úřadů, že to byl jako pozitivní krok oproti minulosti jo, ale oba dva mají jako taky prostě něco, s čím se dá jako nesouhlasit, takže nevím, jestli bych říkal, komu víc fandím, ale myslím si, že určitě by je v budoucnu bude mít nahradit někdo lepší, ale oni jsou lepší, než ti, co tam byli předtím.

JK: Je tohleto český problém, že každá nová vláda si přivede nového policejního prezidenta, své šéfy úřadů, že se mění úředníci na ministerstvech, náměstci, ale i ti nižší, je to velký problém, že vždycky nedůvěřuje té staré politické garnituře, a potom se tam znovu zaškolují a dělají chyby stejné jako každé čtyři roky?

MN: Ono se sice říká, že jako je velký problém to, že ještě nevstoupil v platnost ten zákon o státní službě a podstatě tady máme toto, ale na druhou stranu, když jsem se tak zamýšlel, jako kdybych byl ministr, a vstoupil do toho úřadu, tak bych tam přece chtěl mít ty lidi, kterým můžu důvěřovat a o kterých vím, že jsou schopní, a kdybych prostě tam měl nějaké úředníky, kteří tam jsou sto let třeba, tak by s nima nešlo jako nic dělat, že jo, takže potom z té pozice toho ministra, který chce přijmout na sebe tu zodpovědnost a jako fakt to udělat s tím, že potom to bude na něho, tak si myslím, že je lepší, aby si mohl sám určit, kdo tam bude, ale těžko říct no.

JK: Když se podíváme do světa, aby si o tobě udělali posluchači lepší představu, komu fandíš třeba ve Spojených státech?

MN: Tak v prezidentské volbě jako určitě fandím republikánům. Bojím se trošku, že Ron Paul bude kandidovat sám za sebe a potom sebere hlasy republikánům a vyhraje to nakonec Obama, ale myslím si, že je nutné pro to, aby Amerika se mohla vrátit k tomu, co byla Amerika, ty hodnoty, které právě ona reprezentovala a v poslední době od nich spíše ustupuje, tak je nutné, aby to Američanům podařilo dát do Bílého domu, než je právě Barack Obama, a to je v podstatě nejlevicovější prezident v její historii a myslím si, že jako prostě jako to není, nereprezentuje ty hodnoty, kterými Američané nám jdou v podstatě celému světu příkladem, jako je svoboda jednotlivce, volný trh a zároveň jako fungující morálně a sociálně vyspělá společnost.

JK: Velká Británie?

MN: Tak tam, jako já si myslím, že teďka tam je vliv toho UKIPu, té Nezávislé strany Velké Británie, tak si myslím jako, že v rámci Konzervativců, tak se říká v podstatě, že Cameron je zelený levičák ve vedení těch Konzervativců, takže tam taky dojde k nějakému objevu, k nějaké nové Tatcherové, která... tam spíše jako jsem četl na České pozici o nějakém, co kandidoval proti němu tehdy na sjedu, ale nevyhrál to. Já si myslím, že tam bude taky ta tendence a stejně tak jako v Německu potom i v CDU prostě nějakého toho pravicovějšího, konzervativnějšího proudu, který nebude tak moc chtít se přibližovat tomu sociálně demokratickému mainstreamu v celé té Evropě. Ať už jsou to dneska evropští lidovci nebo i v podstatě ostatní pravicové strany dělají.

JK: Německo jsi shrnul, ale když se podíváš třeba na vládu konkrétně Angely Merkelové, jsi spokojen s jejími kroky, ať už na energetickém poli nebo s tím, jak se potácela a vypořádala s evropskou krizí, s finanční krizí?

MN: Těžko říct no. Jako ona samozřejmě dělá, co může atd., ale myslím si, že by kdyby tam byl někdo schopnější, tak by to asi dokázal dělat líp no, ale jako tak německou politiku nesleduju tak podrobně, ale třeba, co se týká těch jaderných elektráren, tak to je taková ta ukázka toho, jak ta pravice vlastně ustupuje té liberální levici v mnoha těch hodnotových otázkách atd. a vůbec v tom programu a je to právě věc, která se těm současným pravicovým politikům asi může vymstít, což můžeme asi dneska vidět i v té Francii.

JK: Oplakal jsi Nikolase Sarkozyho?

MN: No, tak já jsem to jako komentoval tak, že umírněného socialistu vystřídal radikální socialista, tak ono to v té Francii asi, jeden člověk to komentoval tak, že od roku 1789 tam vlastně není koho volit, což jako já nevím, ale je tako takové jako dobré přirovnání v tom, že tam vlastně ve Francii moc pravici asi nevidíme.

JK: A když se vrátíme zpět zase do České republiky, jak dopadnou příští volby parlamentní?

MN: Tak asi nám tu vyhraje levice, ale třeba se stane to, že Paroubek, Zeman a Bobošíková dostanou všichni 4,9 a bude pokračovat potom vláda ODSky a TOPky a třeba i s nějakou jinou stranou, třeba se tam dostane Karolína Peake nebo takhle, ale jako byl bych rád, kdyby spíše, protože ono se jako dneska říká, že a jako je dobře a myslím si, že z hlediska pravice je to dobrá strategie, že strašíme tím, že tam budou komunisti, ale můžeme se tak jako zamýšlet i nad tím, jestli tam jako třeba není i jiná alternativa, než současná pravice a současná levice, jestli třeba tam nemůže vzniknout i třeba nějakká středová - nejenom teda jako jen KDU-ČSL, ale právě jako nějaká liberální nebo občanská strana, něco na způsob Občanského fora, která by byla schopna prostě dělat tu politiku trošku jinak no, ale záleží jak budou schopni vzdělaní a inteligentní lidi v Česku do té politiky zasáhnout.

JK: Koho podpoříš na prezidenta?

MN: Na prezidenta, tak tam fandím naší kandidátce Zuzaně Roithové, europoslankyni, ale jako pokud se do druhého kola nedostane, nebo tam budou třeba, já jsem to tak jako třídil, kdo by mi jako, když tam budou ti dva lidé, pokud by tam byli mediálně, médií vybraní kandidáti Fischer a Švejnar, tak určitě bych spíše fandil Švejnarovi, no.

JK: Co si myslíš o cinknutých průzkumech? Že každé procento něco stojí a jestli lidová strana má zásoby, aby mohla zaplatit průzkum?

MN: Teda jako konkrétní důkazy, že by to bylo uplacené nemám, takže to je spíš jako můj názor a myslím si, že to jsou jako zaplacené průzkumy, že to neodráží veřejné mínění, ale naopak že to vytváří to veřejné mínění potom. To jsme mohli několikrát vidět na případu zelených v roce 2006 a nebo i v podsatatě na případu Věcí veřejných, kterým ani nedávali 11 %, ale nějakých 6, a přesto potom prostě uspěly a co se týká KDU, tak prostředky si myslím, že na to nemáme, i když nevím jako, kolik to stojí ty průzkumy, ale myslím si jako, že - nevím no jako.

JK: Myslíš, že by to šlo - asi by to nebylo průchodné, ale teoreticky, že by šlo zákonem zakázat, jako je zákonem zakázáno 14 dní před volbami třeba ve Francii vystupovat, tak bylo by něco takového možné u průzkumů veřejného mínění, že by skutečně najednou jsme měli úplně jinou sněmovnu třeba?

MN: Jako ono by to bylo takový ideál možná, který si tady vysnívají intelektuálové, ale myslím si, že spíše tou cestou pro ty strany, které chtějí uspět, je, že si pořídí vlastní média, vlastní výzkumné agentury a potom to budou interpretovat ve svůj prospěch no, ale to je takové zase, to už je zase takový ten opačný extrém.

JK: It's all about money. Mirku, náš čas se nachýlil. Je něco, co bys vzkázal voličům potenciálním?

MN: Tu budu asi dělat kampaň, ale chtěl bych asi spíše jako na ten občanský, jako apelovat na tu občanskou společnost, "abysme" jako třeba věnovali aspoň hodinu denně a šli k volbám a nejenom šli k volbám, ale mnoho lidí si stěžuje na to, že politici se o ně starají jenom před volbama, ale jako já říkám, že to je vzájemné prostě, ti voliči se taky starají, ještě daleko později a daleko méně, než ti politici, oni se voliči starají až třeba v té volební urně nebo tam nejdou vůbec. Já si myslím, že musíme se starat celé ty čtyři roky o ty politiky, kontrolovat je a prostě sledovat a dívat se, kdo sponzoruje jejich kampaň, jak potom hlasujou, kdo vyhrává veřejné zakázky atd. a prostě se toho účastnit. Jo, to si myslím, že je cesta, že cesta je v tom, že půjdeme do těch stran, třeba i do těch stávajících nebo si můžeme klidně založit nové, ale že to asi určitě nevyřveme na ulici se Zavadilem nebo s panem Popelkou z Holešovské výzvy.

JK: Někteří voliči se zajímají až v urně, to jsi řekl hezky na závěr. Tak já ti děkuji za dnešní povídání.

MN: Díky za pozvání.

JK: A přeji hodně zdaru, nejen v politické kariéře, ale i v osobní životě jak tobě, a hodně zdaru KDU-ČSL v kariéře politické.

MN: Díky.

JK: My si dáme píseň a po písni možná dorazí druhý host

8. května 2012 v pořadu OPEN na studentském rádiu Masarykovy univerzity, Rádiu R

Marco Rubio - druhý Reagan - o velikosti a úloze Ameriky

Ve Spojených státech nyní probíhá konference CPAC 2012, na které se sejdou politici, aktivisté, politologové, komentátoři a všichni, co mají co dočinění s konzervativní politikou. Na ní probíhají projevy všech těchto lidí. Naprosto úžasný projev měl v prvním ze čtyř dnů konference mladý floridský senátor kubánského původu Marco Rubio. Přikládám také odkaz na video z jeho projevu a vybírám jeho hlavní myšlenky - dovolte mi, abych vám představil názory pravděpodobně jednou budoucího prezidenta Spojených států amerických:

http://www.therightscoop.com/full-speech-marco-rubio-at-cpac-2012/

"Já jsem teď člen amerického senátu (aplaus), zatím netleskejte, dovolte mi říct - je to zajímavé místo. Když jsem se tam poprvé dostal a jeden skvělý muž mi řekl - víš, nejlepší věc na tom je - můžeš tu být 30 let a pořád budeš ten nejmladší člověk (smích, potlesk) - když jsem se tam poprvé dostal, tak jsem se tak díval okolo sebe a tam bylo všude plno lidí, které jsem vídával po léta v médiích a spoustu známých lidí všude okolo mě - kteří třeba kandidovali na prezidenta nebo tak - a vy se ptáte sami sebe - jak jsem se tu dostal? No, o 16 měsíců později se podíváte kolem sebe v té samé místnosti a začnete se divit - jak se tu dostali oni?"

‎"Základní argument, který vytváří náš národ, je důvod, proč někdo z nás je na tom hůře, než býval, je, že ostatním lidem se daří příliš dobře? Že ten jediný důvod, proč je na tom kdokoliv z nás lépe, je, že někteří lidé jsou na tom hůře? A ten jediný způsob pro některé lidi, jak vyšplhat nahoru, je strhnout ostatní lidi dolů? To je ten argument, který tento prezident tak jako nikdo před ním v moderní americké politice vytváří. A on to dělá, protože to je jeho kalkul, jak vyhrát volby. To je ten problém. To, na čem záleží, především, pokud kandidujete do toho nejvyššího úřadu v zemi. A ta idea některých lidí, že na tom budou lépe, pokud ostatní na tom budou hůře - to je to, v co věří ostatní země! To je ten typ myšlenkového procesu, kvůli kterému tady lidé přicházejí odjinud!"

"Většina Američanů jsou konzervativci! Víte, někdo se mě ptal - jak to víš, že Američané jsou konzervativci? (...) O čem jsou republikánské primárky? Ony jsou obvykle o tom základním - kdo je více jako Ronald Reagan. Demokraté nikdy nesoutěžili o tom, kdo je víc jako Jimmy Carter. Takže většina Američanů jsou konzervativci. Oni obvykle věří v Ústavu. (...) Tak o čem je konzervativní hnutí? Je to přímočaré přesvědčení, že prosperita je tvořena tím, že lidé mají svobodu a příležitost naplnit své sny."

"Konzervativní hnutí je tak, jako žádné jiné, hlavně o reformě daní. O jednoduchém daňovém řádu, který mohou lidé dodržovat. (...) My rozumíme tomu, že musíme mít daně. Musíte platit za národní obranu. (...) Musíte mít regulace, ale ty regulace musejí dávat smysl! Ony nemohou existovat jenom proto, aby ospravedlnily existenci nějaké agentury. Ony vás nesmějí vytvořit neschopnými soutěžit se zbytkem světa.

" (...) vláda, která utrácí více peněz, než kolik dostává. To je neudržitelné! Lidé se toho obávají. Rozpoznávájí, že pokud s tím něco neuděláme, řítíme se ke kalamitě. Podívejte se, co se děje v Evropě. To je naše budoucnost. A my nevíme, jak blízko to je. 6 měsíců nebo 6 let, ale ono to přichází. My to víme."

"Musíte být silní ekonomicky. Musíte být silný vojensky. A je tu ještě jedna věc, kde musíte být silní. A to jsou lidé, kteří musejí být silní. To, co dělá náš národ odlišným, jsou naši lidé. Naše velikost není daná naší vládou nebo našimi zákony nebo naším prezidentem a určitě ne naším kongresem. Síla našeho národa je odvozena od našich lidí. (...) A nemůžete mít silné lidi, pokud nemají silný charakter a silné morální hodnoty. A to znamená, že ve společnosti existují kritické insituce, které pomáhají rodinám vychovávat silné lidi. Jako církve, synagogy a komunitní skupiny. Vláda by neměla těmto institucím říkat, co mají dělat, a určitě by na ně neměla působit."

"Od druhé světové války tu nebyly další světové války. Jistě, byly tu konflikty. (...) ale svět je o moc lepší od doby, než jaký byl na začátku 20. století. Protože Amerika byla nejsilnější zemí světa. Dnes miliony lidí po celém světě jsou součástí střední třídy - kvůli rozvoji demokracie a svobodnému podnikání. A to se stalo samo? Je to ten přirozený stav člověka? Historie říká, že není. Pokud budete studovat historii, od jejího začátku, zjistíte, že převážná většina lidí žila pod represivními vládami, které jim říkaly, k jakému Bohu se mají modlit, která jim říkala, kdo mají být ještě před tím, než se vůbec narodili, mnohdy taky vybíraly, koho by si měli vzít. Toto bylo pravidlem napříč historií. Takže co se změnilo? Jak to, že rodiny, které po léta žily v chudobě, se nyní objevily v tomto? Ta odpověď je - šíření, ne pouze demokracie, ale systému svobodného podnikání. A proč se to rozšířilo? Rozšířilo se to proto, že ta nejsilnější země světa věřila v tyto věci, bojovala pro tyto věci, vyslovovala se pro tyto věci - a to nejdůležitější - byla příkladem těmito věcmi!"

‎"Naše armáda je tou nejsilnější sílou v lidské historii - a čas od času jsme ji museli použít. Ale to není tím naším největším příspěvkem. Náš politický systém, tak chaotický a špinavý, jak vypadá, ochránil práva a svobody, tak jako žádný jiný systém na světě. Ale to není ta nejlepší věc na Americe. Víte, co je tou nejmocnější věcí na našem národě? Je to ten americký příklad. Fakt, že kdekoliv jdete ve světě, lidé vědí, že tam je někdo jako oni, lidé, kteří žijí tady a dělají věci, které oni nemohou. (...) A víte, proč lidé dávají oběti a zápasí o demokracii a svobodné podnikání po celém světě? Protože oni vidí, co máme tady. Vidí na americkém příkladě, co může být."

"Takže co se stane, pokud se oslabíme? Co se stane, pokud se oslabíme, protože bychom nemohli dále být tou nejlepší zemí světa? Co se stane, pokud se oslabíme, protože se naši lídři rozhodnou, že my nechceme být tou nejlepší zemí světa? Co se stane, pokud ustoupíme? To, co se stane, je, že opustíme prostor. A ten prostor bude zaplněn někým jiným. A kdo je ten někdo jiný? Jediní lidé, jediné národy, které to mohou nyní udělat, jsou národy, které nevěří ve věci, v které my věříme. Totalitní národy jako Čína a Rusko, které rozšiřují své zbraně, aby mohly vetovat ochranu Sýrie. Víte, proč jsou proti ochraně Sýrie? Protože si rezervují právo dělat to samé svým vlastním lidem, ty samé věci, pokud jejich vlády budou jednou ohroženy. A tak v tomto 21. století, kdo vyhraje? Čí ideje se budou šířit napříč planetou? Budou to naše ideje svobody, demokracie a svobodného podnikání? Nebo to budou jejich ideje státního podnikání a totalitarismu? To není pouze vojenský nebo politický konflikt. Je to příklad. Tou nejlepší věcí, kterou můžeme udělat pro svět je - být Amerikou! A to je to, co je v sázce. To je to, co si musejí Američané vybrat. To je to, o čem bude listopad. Prezident Spojených států vypadá, že je dobrý otec, že je dobrý manžel, ale on je strašný prezident! A tou základní otázkou toho všeho je, jaký národ tu necháme za sebou. A jaký svět."

"Dovolte mi skončit tím, že my Američané (...) neradi říkáme lidem, co by měli dělat. Nechceme řešit problémy někoho jiného. A upřímně někdy bychom neměli. My to nemáme rádi. My bychom preferovali pro každého, aby si prostě udělali ty samé závěry sami za sebe. A často to dělají - sledováním našeho příkladu."

"Naše velikost není dána pouze našimi lidmi nebo politickým systémem. Naše je velikost je daná také našimi požehnáními. Jsme požehnaný národ. Přemýšlejte, co nám Bůh dal. Národ bohatý na vše, co si jen umíte představit. (...) Přemýšlejte o vlastních životech. Možná jste tu přišlli odněkud jinud. Nebo vaši rodiče, nebo jejich rodiče. Ale přemýšlejte o tom, jak oni sem přišli a jak žili své životy. A jak vy žijete vaše. Já to dělám. Mí rodiče, můj otec, můj dědeček. Já si myslím, že oni byli lepšími lidmi, než jsem já. A přesto si nemohli splnit své sny. Proč? Co byl ten rozdíl mezi jimi a mnou? Tím rozdílem je to, že já jsem se narodil s tím privilegiem a poctou být občanem, toho jediného a nejlepší národa v lidské historii. Takže být Američanem je požehnání. A je to také odpovědnost. Odpovědnost nejen chránit Ameriku tady doma, ale i ujištění se, že věci, které tady děláme jsou příkladem pro zbytek světa."

"Amerika je světlem. Naším světlem. Vaším světlem. To, co děláte ve svých životech v každém jednotlivém dni. Světlem kažodenního Američana, který bez toho, aniž by mu vláda říkala, co má dělat, nečeká na vládu, aby mu říkala, co má dělat - jde a vezme si to pro sebe. Světlem každodenních lidí, kteří mají dobré nápady. A vezmou své celoživotní úspory a jdou si za tím nápadem. A ono to funguje. Světlem každodenních lidí, jejichž jména nikdy nebudete znát, jejichž příběhy nebudou nikdy řečeny, kteří nikdy nebudou mít své místo na předních stranách magazínů, ale dělají skutečný rozdíl ve skutečných životech skutečných lidí. Toto světlo. Světlo národa, který se zapojuje do světa a zapojuje se do něj vojensky - ať už s tím souhlasíte nebo ne - ne proto, že bychom chtěli jejich země. Nechceme, aby byl Afghánistán dalším státem. Chceme anektovat Irák? Ať už souhlasíte nebo ne, když Američané posílají své syny a dcery umírat do zámoří, dělají to pro svobodu ostatních lidí. A který jiný národ tohoto světa tohle kdy udělal?"