Lide svobodný, je čas na novou pravicovou stranu!

Proč jsou faktickými vítězi letošních krajských voleb komunisti? Protože svobodně smýšlející lidé prostě nešli k volbám. No, nevím, jestli je to dobrá strategie zrovna u těch krajských, když polovina ukradených peněz se prý rozkrade právě tam. Každopádně, svým způsobem je pravda, že zodpovědní občané nemají koho volit.

Copak tu máme stranu, která by hájila hodnoty, jako je svoboda, demokracie, víra v jednotlivce, volný trh, malý stát, nízké daně, fungující právní stát, morální hodnoty, dobrovolná solidarita, vzdělanost, filozofie úspěchu a řešení problémů, zdravý pragmatismus, zdravý patriotismus, soběstačnost, vyrovnaný rozpočet atd.?

Copak tu máme stranu, kde by probíhaly transparentní primární volby pro určení pořadí na kandidátce (či výběru kandidáta) tak, že jej v daný den volí členové a registrovaní příznivci? Která by měla otevřené transparentní financování? Která by nebyla pouze marketingovým produktem několika zákulisních hráčů, ale smysluplným ideovým a občanským sdružením?

Máme tu ODS a TOP 09. Pro tu druhou byly tyto volby zřejmě počátkem konce. Pro tu první potvrzením úpadku všeho druhu. Neparlamentní Svobodné, Konzervativní stranu nebo Stranu soukromníků si trouflo volit jen pár lidí. Kde to šlo, tak došlo i na volbu nestranického regionálního sdružení a věřím, že část pravicově smýšlejících lidí ve svém kraji volila i obnovenou KDU-ČSL. To však dle mého názoru nestačí.

Je tady obrovský prostor pro vytvoření skutečně pravicové strany. Takové, která bude dělat správné reformy, za které se postaví, a které bude vysvětlovat tak, aby jejich správnost a potřebnost pochopil i ten poslední člověk v zemi. Taková strana musí být postavena na jasných hodnotách, na kterých se většina jejích příznivců shodne, ale také si vymezí témata, na kterých se neshodne (např. EU, bioetické otázky, konkrétní výše zdanění, míra etatizace, míra sociálního státu atd.).

Musí to být strana uvědomělých občanů, ne kmotrů, ne stranických nul, ne poddaných. Česká republika má na to, aby se stala vyspělou, svobodnou a demokratickou zemí, kde volný trh, právní stát a dobrovolná solidarita nejsou prázdnými pojmy ani sprostými slovy, ale každodenně žitým a lety osvědčeným přesvědčením většiny občanů!

USA jsou prý za zenitem? Jaké ale mají ve skutečnosti názory dnešní Američané?

Spojené státy jsou již několik desítek let ekonomicky i vojensky nejsilnější zemí světa. Celý svět si však přeje, aby ty úspěšné Američany někdo zastavil, aby konečně zažili neúspěch, aby se jim nedařilo (přesně podle logiky, když zamezíme úspěchu jedničkáři, budou na tom pětkaři hned lépe). Často teď slyšíme, že Ameriku střídá Čína, že Spojené státy jsou na tom špatně a už se z toho nevzpamatují. Je tomu ale skutečně tak? Nebyli na tom ve 30. nebo 60. letech minulého století ještě daleko hůře? A jaké jsou názory a hodnoty amerických občanů dnes?

Je zajímavé tyto postoje sledovat a je škoda, že něco podobného nejsou výzkumné agentury zatím schopny udělat i u nás. Tak schválně, například s výrokem "jsem velmi vlastenecký" souhlasí 92 % Američanů. S výrokem "je mou občanskou povinností pokaždé volit" souhlasí 96 % lidí. S tvrzením "většina věcí, o kterých se diskutuje v hlavním městě, se mě osobně netýkají" NEsouhlasí 79 % z nich. S výrokem, že "je každého povinnost účastnit se aktivit ve své komunitě a řešit místní problémy," souhlasí 90 % Američanů.

O tom, že "volby dávají běžným lidem možnost vyjádřit se k tomu, jak dobře vlády fungují," je přesvědčeno 73 % obyvatel USA. Co se pak týká obecného národního sebevědomí, tak o tom, že "jako Američané vždy dokážeme najít způsob řešení našich problémů a získat to, co chceme," je přesvědčeno 70 % občanů. A teď něco, co bychom v České republice našli asi jen u málokoho - tedy 67% NEsouhlas s tvrzením, že "úspěch v životě je spíše determinován vnějšími silami, které jsou mimo naši kontrolu," stejně jako 67% NEsouhlas s názorem, že "tvrdá práce nabízí malou garanci úspěchu."

V odpovědích Američanů jde ale vidět i jejich zdravě rovnostářská a demokratická povaha, což v tomto případě vůbec není na škodu. Uvědomují si například problém toho, že "dnes je stále více pravdou, že bohatí bohatnou, zatímco chudí chudnou" (73% souhlas). A přestože, Američané silně "obdivují lidi, kteří se díky vlastní tvrdé práci stanou bohatí" (90% souhlas), na straně druhé s výrokem "obdivuji lidi, kteří jsou bohatí," NEsouhlasí 66 % z nich (a to dokonce i 52 % republikánů). "Naše společnost by měla udělat to nejnutnější, abychom se ujistili, že každý má rovnou příležitost uspět," je přesvědčení 84 % Američanů.

Ohledně rodinných otázek jsou názory obyvatel Spojených států takové: S výrokem - "zastávám staromódní hodnoty ohledně rodiny a manželství," souhlasí 71 % (dokonce 59 % demokratů). Pro někoho možná překvapivě při tomto výsledku bude znít postoj u dalšího výroku - tedy, že "ženy by se měly vrátit ke své tradiční roli ve společnosti," se kterým NEsouhlasí 82 % lidí (a dokonce ani 77 % republikánů). Podobně je mezi Američany silný NEsouhlas s diskriminací homosexuálů, kdy 82 % z nich NEsouhlasí s výrokem "gayům a lesbám by nemělo být dovoleno vyučovat na veřejných školách" a 76 % NEsouhlasí ani s tím, že  "by školní rady měly mít právo vyhodit učitele, o kterých se ví, že jsou homosexuálové."

Víra Američanů je i přes současné nepříznivé trendy u mládeže stále silná. 76 % jich uvádí, že "modlitba je důležitá součást jejich každodenního života." 80 % tvrdí, že "nikdy nepochybuje o existenci Boha" a 74 % obyvatel je přesvědčeno o tom, že "každý se bude v Soudný den zpovídat před Bohem za své hříchy."

Názory na zahraniční politiku jsou rovněž zajímavé. 85 % lidí souhlasí s tím, že "pro budoucnost naší země je nejlepší, když budeme aktivní ve světových záležitostech," nicméně "měli bychom zaměřit méně pozornosti na problémy v zámoří, a více se koncentrovat na problémy, které máme doma" (83% souhlas).

V ekonomických a sociálních otázkách jsou pak názory Američanů takové: "Síla naší země je dnes nejvíce založena na úspěchu amerického podnikání" (72 %). Názor, že "vládní regulace obvykle udělají více škody než užitku" zastává 57 % lidí, nicméně 60 % z nich se zase ztotožňuje s výrokem, že "ekonomika volného trhu potřebuje vládní regulace takové, aby co nejlépe sloužily veřejnému zájmu."

S názorem, že "vláda by měla pomoci potřebným lidem i přes to, pokud by to znamenalo jít do větších dluhů" NEsouhlasí 57 % občanů a 72 % z nich je toho názoru, že "se lidé stali příliš závislí na vládních pomocných programech." 55 % se však domnívá, že "je povinností vlády postarat se o lidi, kteří se o sebe nemohou postarat sami."

Takže to jen tak ve zkratce takové malé nahlédnutí do americké mentality. Mnoho z nás si z toho vyvodí, že právě za těmito vybranými věcmi stojí úspěch této skvělé země a že pokud v tomto bude pokračovat, má jej zajištěn i nadále. A dá se předpokládat, že (především křesťané a svobodně smýšlějící lidé) budou stálou zásobárnou imigrantů pro USA i v blízké budoucnosti. Pokud to ovšem nedopadne tak, že tam lidé začnou jezdit za Obamovými sociálními výhodami, které by Ameriku nejspíše dostaly tam, kde se dnes nachází morálně i finančně zdevastovaná Evropa. A jak by asi na tyto otázky odpovídali dnešní Češi?

Podrobnější data a zdroj informací naleznete zde - http://www.people-press.org/files/legacy-detailed_tables/Detailed%20tables%20for%20Party%20ID.pdf

Reálná utopie? Aneb kam s tím světem?

Svoboda, demokracie, právní stát, volný trh, morálně silná, vzdělaná a vnitřně solidární společnost. Utopie? Kapitalismus bez morálky prý může být horší než socialismus nebo komunismus. I tak by se to dalo říct. I kapitalismus bez solidarity je otřesný. Proč ale někde může fungovat kapitalismus, a zároveň je o ty nemocné a chudé postaráno, aniž by bylo zavedeno nespravedlivé progresivní zdanění a stát se staral pomalu o kdeco?

Myslím si, že ve společnosti, která bude morálně silná (ať už díky křesťanství, humanismu nebo jinému hodnotovému systému, který je správný a funguje), je možné, aby fungoval volný trh. Aby byl stát co nejmenší. Aby zajišťoval jen ty nejzákladnější funkce. (Ostatně bych mohl říct, že desítky let nám to dokazovaly (snad nejen) USA - tedy před tím, než se jich chopila agresivní sekularizace a socialisti všeho druhu).

Zákon zisku - osobního prospěchu - bohatství jsou přece špatné, ne? A proč? Proč je špatné vydělávat miliony, a tím mít možnost dávat své bohatství na charitu, na dobročinné, vzdělávací účely? Jak je to potom se solidaritou? Když se stát nepostará o chudé, nemocné, postižené atd., tak se o ně nepostará nikdo (slyšíme z úst levicových demagogů). Ale opravdu? Ve vyspělé humanizované společnosti, která žije podle křesťanských zásad (ne nutně podle nějaké z křesťanských teologií)?

Svoboda - ale nejen ta formální, ale i osobní svobody - ne nároky, ale skutečná práva (daná Bohem, ne vládou). Tedy negativní svoboda - takový právní systém, který jen zakazuje, už nepřikazuje, co se má dělat. (To přikazuje mravní zákon ve mně, chtělo by se říci s Kantem).

Demokracie - nejlépe přímá - pocit přímé odpovědnosti a participace všech občanů za dění v jejich zemi.

K právnímu státu - a funkčnímu - tedy malému, ale zato silnému - také soukromé (osobní vlastnictví) - neboť jen k tomu pociťujeme tu největší osobní odpovědnost, vztah, cit.

A co národ? Patriotismus, vlastenectví. Globální vláda, nebo svět suverénních a nezávislých sebevědomých národů? Myslím, že to druhé je nevyhnutelností podle správnosti (byť to první třeba blízkou nevyhnutelnou realitou mocných současnosti).

Je to utopie? Je utopie vychovávat kvalitní, sebevědomé, samostatné, odpovědné a vzdělané občany pomocí médií, reklamy, knih, seriálů, filmů, vzdělávacího systému, náboženských a občanských organizací? A nakolik, jakým směrem a pro koho nás vychovávají tyto organizace v současnosti?

Ale, jestli máte lepší utopii (nebo reálnější), tak sem s ní. Je dobré mít mysl otevřenou.

Marco Rubio - druhý Reagan - o velikosti a úloze Ameriky

Ve Spojených státech nyní probíhá konference CPAC 2012, na které se sejdou politici, aktivisté, politologové, komentátoři a všichni, co mají co dočinění s konzervativní politikou. Na ní probíhají projevy všech těchto lidí. Naprosto úžasný projev měl v prvním ze čtyř dnů konference mladý floridský senátor kubánského původu Marco Rubio. Přikládám také odkaz na video z jeho projevu a vybírám jeho hlavní myšlenky - dovolte mi, abych vám představil názory pravděpodobně jednou budoucího prezidenta Spojených států amerických:

http://www.therightscoop.com/full-speech-marco-rubio-at-cpac-2012/

"Já jsem teď člen amerického senátu (aplaus), zatím netleskejte, dovolte mi říct - je to zajímavé místo. Když jsem se tam poprvé dostal a jeden skvělý muž mi řekl - víš, nejlepší věc na tom je - můžeš tu být 30 let a pořád budeš ten nejmladší člověk (smích, potlesk) - když jsem se tam poprvé dostal, tak jsem se tak díval okolo sebe a tam bylo všude plno lidí, které jsem vídával po léta v médiích a spoustu známých lidí všude okolo mě - kteří třeba kandidovali na prezidenta nebo tak - a vy se ptáte sami sebe - jak jsem se tu dostal? No, o 16 měsíců později se podíváte kolem sebe v té samé místnosti a začnete se divit - jak se tu dostali oni?"

‎"Základní argument, který vytváří náš národ, je důvod, proč někdo z nás je na tom hůře, než býval, je, že ostatním lidem se daří příliš dobře? Že ten jediný důvod, proč je na tom kdokoliv z nás lépe, je, že někteří lidé jsou na tom hůře? A ten jediný způsob pro některé lidi, jak vyšplhat nahoru, je strhnout ostatní lidi dolů? To je ten argument, který tento prezident tak jako nikdo před ním v moderní americké politice vytváří. A on to dělá, protože to je jeho kalkul, jak vyhrát volby. To je ten problém. To, na čem záleží, především, pokud kandidujete do toho nejvyššího úřadu v zemi. A ta idea některých lidí, že na tom budou lépe, pokud ostatní na tom budou hůře - to je to, v co věří ostatní země! To je ten typ myšlenkového procesu, kvůli kterému tady lidé přicházejí odjinud!"

"Většina Američanů jsou konzervativci! Víte, někdo se mě ptal - jak to víš, že Američané jsou konzervativci? (...) O čem jsou republikánské primárky? Ony jsou obvykle o tom základním - kdo je více jako Ronald Reagan. Demokraté nikdy nesoutěžili o tom, kdo je víc jako Jimmy Carter. Takže většina Američanů jsou konzervativci. Oni obvykle věří v Ústavu. (...) Tak o čem je konzervativní hnutí? Je to přímočaré přesvědčení, že prosperita je tvořena tím, že lidé mají svobodu a příležitost naplnit své sny."

"Konzervativní hnutí je tak, jako žádné jiné, hlavně o reformě daní. O jednoduchém daňovém řádu, který mohou lidé dodržovat. (...) My rozumíme tomu, že musíme mít daně. Musíte platit za národní obranu. (...) Musíte mít regulace, ale ty regulace musejí dávat smysl! Ony nemohou existovat jenom proto, aby ospravedlnily existenci nějaké agentury. Ony vás nesmějí vytvořit neschopnými soutěžit se zbytkem světa.

" (...) vláda, která utrácí více peněz, než kolik dostává. To je neudržitelné! Lidé se toho obávají. Rozpoznávájí, že pokud s tím něco neuděláme, řítíme se ke kalamitě. Podívejte se, co se děje v Evropě. To je naše budoucnost. A my nevíme, jak blízko to je. 6 měsíců nebo 6 let, ale ono to přichází. My to víme."

"Musíte být silní ekonomicky. Musíte být silný vojensky. A je tu ještě jedna věc, kde musíte být silní. A to jsou lidé, kteří musejí být silní. To, co dělá náš národ odlišným, jsou naši lidé. Naše velikost není daná naší vládou nebo našimi zákony nebo naším prezidentem a určitě ne naším kongresem. Síla našeho národa je odvozena od našich lidí. (...) A nemůžete mít silné lidi, pokud nemají silný charakter a silné morální hodnoty. A to znamená, že ve společnosti existují kritické insituce, které pomáhají rodinám vychovávat silné lidi. Jako církve, synagogy a komunitní skupiny. Vláda by neměla těmto institucím říkat, co mají dělat, a určitě by na ně neměla působit."

"Od druhé světové války tu nebyly další světové války. Jistě, byly tu konflikty. (...) ale svět je o moc lepší od doby, než jaký byl na začátku 20. století. Protože Amerika byla nejsilnější zemí světa. Dnes miliony lidí po celém světě jsou součástí střední třídy - kvůli rozvoji demokracie a svobodnému podnikání. A to se stalo samo? Je to ten přirozený stav člověka? Historie říká, že není. Pokud budete studovat historii, od jejího začátku, zjistíte, že převážná většina lidí žila pod represivními vládami, které jim říkaly, k jakému Bohu se mají modlit, která jim říkala, kdo mají být ještě před tím, než se vůbec narodili, mnohdy taky vybíraly, koho by si měli vzít. Toto bylo pravidlem napříč historií. Takže co se změnilo? Jak to, že rodiny, které po léta žily v chudobě, se nyní objevily v tomto? Ta odpověď je - šíření, ne pouze demokracie, ale systému svobodného podnikání. A proč se to rozšířilo? Rozšířilo se to proto, že ta nejsilnější země světa věřila v tyto věci, bojovala pro tyto věci, vyslovovala se pro tyto věci - a to nejdůležitější - byla příkladem těmito věcmi!"

‎"Naše armáda je tou nejsilnější sílou v lidské historii - a čas od času jsme ji museli použít. Ale to není tím naším největším příspěvkem. Náš politický systém, tak chaotický a špinavý, jak vypadá, ochránil práva a svobody, tak jako žádný jiný systém na světě. Ale to není ta nejlepší věc na Americe. Víte, co je tou nejmocnější věcí na našem národě? Je to ten americký příklad. Fakt, že kdekoliv jdete ve světě, lidé vědí, že tam je někdo jako oni, lidé, kteří žijí tady a dělají věci, které oni nemohou. (...) A víte, proč lidé dávají oběti a zápasí o demokracii a svobodné podnikání po celém světě? Protože oni vidí, co máme tady. Vidí na americkém příkladě, co může být."

"Takže co se stane, pokud se oslabíme? Co se stane, pokud se oslabíme, protože bychom nemohli dále být tou nejlepší zemí světa? Co se stane, pokud se oslabíme, protože se naši lídři rozhodnou, že my nechceme být tou nejlepší zemí světa? Co se stane, pokud ustoupíme? To, co se stane, je, že opustíme prostor. A ten prostor bude zaplněn někým jiným. A kdo je ten někdo jiný? Jediní lidé, jediné národy, které to mohou nyní udělat, jsou národy, které nevěří ve věci, v které my věříme. Totalitní národy jako Čína a Rusko, které rozšiřují své zbraně, aby mohly vetovat ochranu Sýrie. Víte, proč jsou proti ochraně Sýrie? Protože si rezervují právo dělat to samé svým vlastním lidem, ty samé věci, pokud jejich vlády budou jednou ohroženy. A tak v tomto 21. století, kdo vyhraje? Čí ideje se budou šířit napříč planetou? Budou to naše ideje svobody, demokracie a svobodného podnikání? Nebo to budou jejich ideje státního podnikání a totalitarismu? To není pouze vojenský nebo politický konflikt. Je to příklad. Tou nejlepší věcí, kterou můžeme udělat pro svět je - být Amerikou! A to je to, co je v sázce. To je to, co si musejí Američané vybrat. To je to, o čem bude listopad. Prezident Spojených států vypadá, že je dobrý otec, že je dobrý manžel, ale on je strašný prezident! A tou základní otázkou toho všeho je, jaký národ tu necháme za sebou. A jaký svět."

"Dovolte mi skončit tím, že my Američané (...) neradi říkáme lidem, co by měli dělat. Nechceme řešit problémy někoho jiného. A upřímně někdy bychom neměli. My to nemáme rádi. My bychom preferovali pro každého, aby si prostě udělali ty samé závěry sami za sebe. A často to dělají - sledováním našeho příkladu."

"Naše velikost není dána pouze našimi lidmi nebo politickým systémem. Naše je velikost je daná také našimi požehnáními. Jsme požehnaný národ. Přemýšlejte, co nám Bůh dal. Národ bohatý na vše, co si jen umíte představit. (...) Přemýšlejte o vlastních životech. Možná jste tu přišlli odněkud jinud. Nebo vaši rodiče, nebo jejich rodiče. Ale přemýšlejte o tom, jak oni sem přišli a jak žili své životy. A jak vy žijete vaše. Já to dělám. Mí rodiče, můj otec, můj dědeček. Já si myslím, že oni byli lepšími lidmi, než jsem já. A přesto si nemohli splnit své sny. Proč? Co byl ten rozdíl mezi jimi a mnou? Tím rozdílem je to, že já jsem se narodil s tím privilegiem a poctou být občanem, toho jediného a nejlepší národa v lidské historii. Takže být Američanem je požehnání. A je to také odpovědnost. Odpovědnost nejen chránit Ameriku tady doma, ale i ujištění se, že věci, které tady děláme jsou příkladem pro zbytek světa."

"Amerika je světlem. Naším světlem. Vaším světlem. To, co děláte ve svých životech v každém jednotlivém dni. Světlem kažodenního Američana, který bez toho, aniž by mu vláda říkala, co má dělat, nečeká na vládu, aby mu říkala, co má dělat - jde a vezme si to pro sebe. Světlem každodenních lidí, kteří mají dobré nápady. A vezmou své celoživotní úspory a jdou si za tím nápadem. A ono to funguje. Světlem každodenních lidí, jejichž jména nikdy nebudete znát, jejichž příběhy nebudou nikdy řečeny, kteří nikdy nebudou mít své místo na předních stranách magazínů, ale dělají skutečný rozdíl ve skutečných životech skutečných lidí. Toto světlo. Světlo národa, který se zapojuje do světa a zapojuje se do něj vojensky - ať už s tím souhlasíte nebo ne - ne proto, že bychom chtěli jejich země. Nechceme, aby byl Afghánistán dalším státem. Chceme anektovat Irák? Ať už souhlasíte nebo ne, když Američané posílají své syny a dcery umírat do zámoří, dělají to pro svobodu ostatních lidí. A který jiný národ tohoto světa tohle kdy udělal?"

Současní studenti Vám děkují, pane Prezidente!

Václav Havel byl mým prvním prezidentem a i od něj se vytváří má představa o tom, jaký by měl prezident naší země být. Byl to člověk, který měl v sobě filozofa, umělce i státníka. Byl to především člověk – v dobrém i horším slova smyslu – a tím si uměl získat lidi kolem sebe a taky tu přemýšlející, moudrost hledající a v lepší, svobodný a demokratický svět věřící část našeho národa. Rád bych mu ještě jednou poděkoval za všechno, co pro tuto zemi a pro celý svět udělal! Neměl jsem možnost se s ním setkat osobně, ale určitě bude jednou z hlavních osobností, kterým půjdu při případném dalším setkání mimo tento svět osobně poděkovat.

Krásně to řekl Dominik Duka na včerejším pohřbu, při kterém se prolínaly roviny občanské, náboženské, vojenské, státnické, ale i prostě lidské, že děkujeme Bohu za jeho život. Když hovořil zase o tom, že Václav byl člověk hříšný (a tedy špatný a zlý), říkal jsem si, že toto by mohlo některé lidi (kteří nesouhlasí s židovsko-křesťanskou filozofií pojetí člověka) docela pohoršit (třeba Petra Uhla), ale právě tady jsem si uvědomil, nakolik je tato filozofie odzbrojující.

Václav Havel udělal pro nás, současné studenty skutečně mnoho. Měl obrovský podíl na tom, že jsme se stali formálně svobodnou a demokratickou zemí. Děkuji mu za to, že dnes mohu studovat vysokou školu, která mě baví, že si budu moci vzít půjčku na případné školné a ještě si vybrat u které banky, že mohu svobodně diskutovat o tom, jestli by takové školné mělo být, že mohu beze strachu psát poslancům a ministrům a klidně jim vynadat a veřejně je kritizovat, pořádat a podepisovat petice pro nebo proti takovým věcem! A především – jako člověk, kterého oslovila vyspělost západní civilizace, mu chci poděkovat za začlenění naší země do struktur západního světa a za vytváření skvělé reputace České republiky.

Narážel jsem na to, že Václav Havel nebyl jenom dobrý. Můžeme se podívat na jeho mládí, na jeho milenky, na jeho ničení si vlastního zdraví nebo na jeho – podle mého názoru – politické chyby a slabosti – jako je nepotrestání komunistických zločinců atp.

V naší zemi se od neděle rozjížděly diskuze o tom, kdo a jak nejlépe uctívá památku Václava Havla. Myslím si, že všechny možné pocty jsou na místě, souhlasím s přejmenováním pražského letiště, se stavěním pomníků, se zapalováním svíček, s potleskem a cinkáním klíči. Nekřivdil bych možná ani některým jeho zarytým odpůrcům – jen Bůh a oni sami vědí, nakolik je jejich veřejně projevovaná úcta skutečně upřímná.

Co ale můžeme Václavu Havlovi dát my současní studenti, kteří žijeme ve svobodném a demokratickém světě?

Pojďme bojovat za ideály pravdy a lásky (a teď tím nemyslím sociálně-liberální ideologii), ale tyto pojmy jako neideologizované! Pojďme ve stopách jeho odkazu, mějme tu odvahu, tu moudrost, učme se těm lídrovským schopnostem, především se snažme zabránit odstranění demokracie, svobody, právního státu a svobodného trhu v naší zemi. A když se nám to nepodaří, vymysleme chytrý a efektivní způsob, jak znovu zvítězit!

A ještě bych se rád vyjádřil k údajné národní jednotě, která nás celý týden provázela. Ano, já jsem to tak cítil. Byl jsem hrdý na to, že jsem Čech, na to, co se lidem v této zemi před 22 lety podařilo, na to, že na pohřeb našeho prezidenta přiletěli významní státníci z celého světa, ale obávám se, že u většiny společnosti převládal jiný postoj – spíše jim vadilo, že ve zprávách nevidí své oblíbené bouračky a šukačky, báli se negativních (avšak zde skutečných) emocí, ignorovali to a především si neuvědomovali velikost a význam toho, co se vlastně stalo. Mám tedy obavu, že ona národní jednota a hrdost byla spíše u poměrně malé části naší společnosti – mezi svobodnými, demokratickými a férovými lidmi, kteří jsou spíše moudřejší, vzdělanější a mají širší vertikální i horizontální rozhled. A právě tím naším úkolem, jak můžeme uctít památku Václava Havla nejlépe, je to, aby takových lidí bylo do budoucna co nejvíce! Nejen v naší zemi.

Teď už je to na nás. Král ani Klaus nás nespasí!

Přestože mě šokovaly již záběry Václava Havla s Dalajlámou, kde jsem jej téměř nepoznal, ve skutečnosti jsem si nepřipouštěl, jaká bude Česká republika, až nás opustí. Pro dnešek bych zanechal sporů havlistů a klausistů, a raději se zeptal svého národa na to, jak si to představuje dál? Zkusíme ještě jednou ten komunismus – vždyť by nás zdevastoval jen ještě více než ten předchozí s jeho současnými mafiány, ne? Nebo nějakou formu fašismu? Bárta nebo Vandas? A co tak si zkusit vážit té mladé svobody, té mladé demokracie, toho volného trhu, který nám opět přinesl prosperitu, co tak začít konečně naplno využívat vládu práva? Co vy na to?

Jsem velice zvědav, jak tento národ bude na smrt prvního prezidenta své mladé republiky reagovat. Budou reakce hodny vyjádření amerického prezidenta? Nebo o něčem svědčí zrušení diskuzí pod články médií, v nichž se objevují největší zvratky? (Ten dvojsmysl může zůstat). Uvědomíme si už konečně, že Listopad 1989 byl pouze jedním krokem, jen jednou avšak velice významnou stopou na cestě za demokracií a svobodou? Pochopíme už konečně, že nebudeme-li si své volené zástupce hlídat a v případě jejich neschopnosti nebo všehoschopnosti je odvolávat, že se budeme neustále navzájem okrádat, tak se nic nezmění?

Začne nám už konečně vadit, že dáváme většinu svých těžce vydělaných peněz (teda já ještě tak moc ne) do rukou těch, kteří je buď rozkradou, promrhají nebo dají těm, kteří je nepotřebují, neváží si jich a ještě vám budou nadávat, že jim dáváte málo? (Teď zdaleka nemyslím jenom Romy). A bude nám to vadit i jinak než u piva? Stěžujete si, že tam ti nahoře jsou zloději, mafiáni, prospěcháři (pominu-li, že by se většina z nás mohla chovat podobně), ale jak se tam dostali? Kdo je zvolil? Vy? Tak trošku. Strany! A kdo volil ty strany? Vy! A kdo volí v těch stranách? Ti, kteří v nich jsou? A kde jste vy?

Vážení, tato země má problém. Už nejen vnitřní, ale vzhledem k problémům EU a mocenským ambicím nedemokratického Ruska (jehož část společnosti je dneska možná svobodnější a odvážnější než ta naše), ale především ten vnitřní. Začněte si prosím uvědomovat svoji odpovědnost, své občanské povinnosti a začněte něco dělat! Neděláte to konec konců pro sebe, vy si můžete večer zapnout Ordinaci v růžové zahradě a před tím si užít zvířátko nakonec nebo palec nahoru, ale ty vaše a naše děti, které ten večírek budou platit a uklízet po něm, už na takové věci nebudou mít vůbec čas!

A jestli se někdo zamýšlí nad tím, jak ty věci teda měnit, možná vás zkusím inspirovat. Je mi 20, jsem členem politické strany i jejího mládežnického sdružení. Sleduju aktuální dění. Nejen u nás, ale i ve světě. Čtu i média, která píší věci, které se od zaplacených a zkorumpovaných novinářů nedozvíte. Hlasuju v anketách na internetu. Když si myslím, že ten politik stojí za to, jdu mu pomoct s kampaní – rozdat letáčky a tak, přesvědčovat lidi na náměstí, rozeslat maily známým, sdílet něco na facebooku. No a taky ho jdu volit a ještě při tom dohlédnu na regulérnost voleb ve volební komisi (je to i placené, pokud vám nestačí pocit občanského jednání). Co ještě? Pomáhám matkám s kočárkem v tramvajích, pouštím sednout staré lidi, nekradu, snažím se nelhát. Ještě vlastně píšu tyto články, ono to vyjde nejen tady, přečtou si to známí na facebooku, někdo to sdílí, třeba to někoho osloví a zamyslí se. Ještě je super chodit na demonstrace a pochody. No však máte vlastní fantazii a plno dalších příkladů.

A jestli si stále myslíte, že jedinec stejně nic nezmění, tak ano, ten, který nic neudělá, ten nic nezmění. A myslete na Hitlera, takový jednotlivec jeden malinký zakomplexovaný, chudák taky nic nezměnil…

Volili byste takovou stranu?

Rád bych vám představil principy (program) jedné strany v Orange County poblíž Los Angeles v USA. Můžeme si je v hlavě převést na jedinečnou českou situaci, ale pro autentičnost nabízím pokus o doslovný překlad.

Principy

Nezcizitelná práva: Věříme, že lidská „práva“ pocházejí od našeho Stvořitele a právo na život, svobodu a spravedlnost nemohou být legitimně udělena ani odebrána člověkem.

Samospráva: Věříme, že jedinou odpovědí na současný morální úpadek, se kterým se náš národ potýká, je návrat k těm přesvědčením a morálním standardům, na kterých otcové zakladatelé vytvořili Ústavu. Věříme společně s tvůrci tohoto dokumentu, jak prezident Adams uvedl, že „tato Ústava nebude fungovat bez věřících lidí.“ Rozumíme tomu, že koncept samosprávy začíná s tím, že člověk nejprve vládne sobě, pak v rodině, ve svém okolí, v rámci státu a až pak na celonárodní úrovni.

Vzdělání: Věříme v práva rodičů na kvalitní vzdělání pro své děti. Podporujeme volbu rodičů vytvářet soutěž mezi školami. Musíme se ujistit, že žádná škola nebo unie učitelů nemůže ohrozit vzdělávání našich dětí nebo jejich vývoj nějakou politickou agendou na úkor vzdělání naší budoucí generace.

Daně: Věříme, že federální daňový systém je na americké lidi příliš přísný a zároveň odrazuje od investování a ekonomický růst. Věříme, že na ekonomický růst orientovaná daňová politika, která by postupně eliminovala trestající daně z příjmu a posunula náš daňový systém ve směru pouze daní z přidané hodnoty.

Svoboda podnikání: Věříme v systém svobodného podnikání jako nejlepší naději pro každého člověka, jak naplnit své ekonomické naděje a sny. Víme, že volný trh je tím nejefektivnějším a nejméně nákladným systémem pro zajištění té nejlepší kvality zboží a služeb za tu nejnižší cenu směrem k zákazníkovi. Budeme podporovat pouze ty, kdo podporují systém svobodného podnikání pomocí legislativy, která by redukovala a eliminovala otravné vládní zásahy na trhu.

Rodina: Věříme, že tradiční americká rodina, která je definována jako pokrevní svazek všech zúčastněných osob, manželství muže a ženy a/nebo adopce, je tím základním kamenem americké společnosti a vláda má povinnost chránit integritu rodinné jednotky pomocí legislativy a daňové politiky.

Posvátnost života: Věříme, že nenarozené dítě je plnohodnotná lidská bytost, která si zaslouží plnou právní ochranu.

Národní obrana: Věříme v silnou a důslednou národní obranu. Věříme ve vítězství nad tyranií, a ne dohodu s ní v jakékoliv její podobě nebo filozofii.

Právo nosit zbraně: Věříme v bezvýhradné právo našich občanů držet a nosit zbraně bez dotěrné ruky vlády.

Práva obětí: Věříme v koncept práv obětí nad právy jakéhokoliv zločince. Podporujeme systém restitucí jako zastrašujícího prostředku zločinnosti a recidivy.

Omezení funkčního období: Věříme, že veřejná služba je výsada. Podporujeme omezené funkční období pro veřejné činitele, ne jako ideál, ale jako nutnost pro odrazení kariéristických politiků. Je to lid, kdo by měl vládnout, ne elity s malou odpovědností.

Národní suverenita: Věříme, že v Americe první program, na který by se vláda měla nejdříve soustředit je blahobyt a ochrana amerického lidu. Nevěříme v obchodní protekcionismus, ale podporujeme takové politické lídry, kteří budou prosazovat takovou politiku, která vytvoří spravedlivé a soutěživé obchodování.

Decentralizovaná vláda: Věříme v sílu jednotlivce více než v sílu státu. Věříme, že pouze mladá vláda skutečně slouží těm nejpotřebnějším.

Má nějaká strana u nás podobný program? Tyto principy jsou hodnotami Republikánské strany v Orange County v americké Californii. Možná se vám bude lépe číst originál - http://www.ocgop.org/principles. Co na ně říkáte? Jak se vám líbí? Volili byste takovou stranu?