Současní studenti Vám děkují, pane Prezidente!

Václav Havel byl mým prvním prezidentem a i od něj se vytváří má představa o tom, jaký by měl prezident naší země být. Byl to člověk, který měl v sobě filozofa, umělce i státníka. Byl to především člověk – v dobrém i horším slova smyslu – a tím si uměl získat lidi kolem sebe a taky tu přemýšlející, moudrost hledající a v lepší, svobodný a demokratický svět věřící část našeho národa. Rád bych mu ještě jednou poděkoval za všechno, co pro tuto zemi a pro celý svět udělal! Neměl jsem možnost se s ním setkat osobně, ale určitě bude jednou z hlavních osobností, kterým půjdu při případném dalším setkání mimo tento svět osobně poděkovat.

Krásně to řekl Dominik Duka na včerejším pohřbu, při kterém se prolínaly roviny občanské, náboženské, vojenské, státnické, ale i prostě lidské, že děkujeme Bohu za jeho život. Když hovořil zase o tom, že Václav byl člověk hříšný (a tedy špatný a zlý), říkal jsem si, že toto by mohlo některé lidi (kteří nesouhlasí s židovsko-křesťanskou filozofií pojetí člověka) docela pohoršit (třeba Petra Uhla), ale právě tady jsem si uvědomil, nakolik je tato filozofie odzbrojující.

Václav Havel udělal pro nás, současné studenty skutečně mnoho. Měl obrovský podíl na tom, že jsme se stali formálně svobodnou a demokratickou zemí. Děkuji mu za to, že dnes mohu studovat vysokou školu, která mě baví, že si budu moci vzít půjčku na případné školné a ještě si vybrat u které banky, že mohu svobodně diskutovat o tom, jestli by takové školné mělo být, že mohu beze strachu psát poslancům a ministrům a klidně jim vynadat a veřejně je kritizovat, pořádat a podepisovat petice pro nebo proti takovým věcem! A především – jako člověk, kterého oslovila vyspělost západní civilizace, mu chci poděkovat za začlenění naší země do struktur západního světa a za vytváření skvělé reputace České republiky.

Narážel jsem na to, že Václav Havel nebyl jenom dobrý. Můžeme se podívat na jeho mládí, na jeho milenky, na jeho ničení si vlastního zdraví nebo na jeho – podle mého názoru – politické chyby a slabosti – jako je nepotrestání komunistických zločinců atp.

V naší zemi se od neděle rozjížděly diskuze o tom, kdo a jak nejlépe uctívá památku Václava Havla. Myslím si, že všechny možné pocty jsou na místě, souhlasím s přejmenováním pražského letiště, se stavěním pomníků, se zapalováním svíček, s potleskem a cinkáním klíči. Nekřivdil bych možná ani některým jeho zarytým odpůrcům – jen Bůh a oni sami vědí, nakolik je jejich veřejně projevovaná úcta skutečně upřímná.

Co ale můžeme Václavu Havlovi dát my současní studenti, kteří žijeme ve svobodném a demokratickém světě?

Pojďme bojovat za ideály pravdy a lásky (a teď tím nemyslím sociálně-liberální ideologii), ale tyto pojmy jako neideologizované! Pojďme ve stopách jeho odkazu, mějme tu odvahu, tu moudrost, učme se těm lídrovským schopnostem, především se snažme zabránit odstranění demokracie, svobody, právního státu a svobodného trhu v naší zemi. A když se nám to nepodaří, vymysleme chytrý a efektivní způsob, jak znovu zvítězit!

A ještě bych se rád vyjádřil k údajné národní jednotě, která nás celý týden provázela. Ano, já jsem to tak cítil. Byl jsem hrdý na to, že jsem Čech, na to, co se lidem v této zemi před 22 lety podařilo, na to, že na pohřeb našeho prezidenta přiletěli významní státníci z celého světa, ale obávám se, že u většiny společnosti převládal jiný postoj – spíše jim vadilo, že ve zprávách nevidí své oblíbené bouračky a šukačky, báli se negativních (avšak zde skutečných) emocí, ignorovali to a především si neuvědomovali velikost a význam toho, co se vlastně stalo. Mám tedy obavu, že ona národní jednota a hrdost byla spíše u poměrně malé části naší společnosti – mezi svobodnými, demokratickými a férovými lidmi, kteří jsou spíše moudřejší, vzdělanější a mají širší vertikální i horizontální rozhled. A právě tím naším úkolem, jak můžeme uctít památku Václava Havla nejlépe, je to, aby takových lidí bylo do budoucna co nejvíce! Nejen v naší zemi.

Teď už je to na nás. Král ani Klaus nás nespasí!

Přestože mě šokovaly již záběry Václava Havla s Dalajlámou, kde jsem jej téměř nepoznal, ve skutečnosti jsem si nepřipouštěl, jaká bude Česká republika, až nás opustí. Pro dnešek bych zanechal sporů havlistů a klausistů, a raději se zeptal svého národa na to, jak si to představuje dál? Zkusíme ještě jednou ten komunismus – vždyť by nás zdevastoval jen ještě více než ten předchozí s jeho současnými mafiány, ne? Nebo nějakou formu fašismu? Bárta nebo Vandas? A co tak si zkusit vážit té mladé svobody, té mladé demokracie, toho volného trhu, který nám opět přinesl prosperitu, co tak začít konečně naplno využívat vládu práva? Co vy na to?

Jsem velice zvědav, jak tento národ bude na smrt prvního prezidenta své mladé republiky reagovat. Budou reakce hodny vyjádření amerického prezidenta? Nebo o něčem svědčí zrušení diskuzí pod články médií, v nichž se objevují největší zvratky? (Ten dvojsmysl může zůstat). Uvědomíme si už konečně, že Listopad 1989 byl pouze jedním krokem, jen jednou avšak velice významnou stopou na cestě za demokracií a svobodou? Pochopíme už konečně, že nebudeme-li si své volené zástupce hlídat a v případě jejich neschopnosti nebo všehoschopnosti je odvolávat, že se budeme neustále navzájem okrádat, tak se nic nezmění?

Začne nám už konečně vadit, že dáváme většinu svých těžce vydělaných peněz (teda já ještě tak moc ne) do rukou těch, kteří je buď rozkradou, promrhají nebo dají těm, kteří je nepotřebují, neváží si jich a ještě vám budou nadávat, že jim dáváte málo? (Teď zdaleka nemyslím jenom Romy). A bude nám to vadit i jinak než u piva? Stěžujete si, že tam ti nahoře jsou zloději, mafiáni, prospěcháři (pominu-li, že by se většina z nás mohla chovat podobně), ale jak se tam dostali? Kdo je zvolil? Vy? Tak trošku. Strany! A kdo volil ty strany? Vy! A kdo volí v těch stranách? Ti, kteří v nich jsou? A kde jste vy?

Vážení, tato země má problém. Už nejen vnitřní, ale vzhledem k problémům EU a mocenským ambicím nedemokratického Ruska (jehož část společnosti je dneska možná svobodnější a odvážnější než ta naše), ale především ten vnitřní. Začněte si prosím uvědomovat svoji odpovědnost, své občanské povinnosti a začněte něco dělat! Neděláte to konec konců pro sebe, vy si můžete večer zapnout Ordinaci v růžové zahradě a před tím si užít zvířátko nakonec nebo palec nahoru, ale ty vaše a naše děti, které ten večírek budou platit a uklízet po něm, už na takové věci nebudou mít vůbec čas!

A jestli se někdo zamýšlí nad tím, jak ty věci teda měnit, možná vás zkusím inspirovat. Je mi 20, jsem členem politické strany i jejího mládežnického sdružení. Sleduju aktuální dění. Nejen u nás, ale i ve světě. Čtu i média, která píší věci, které se od zaplacených a zkorumpovaných novinářů nedozvíte. Hlasuju v anketách na internetu. Když si myslím, že ten politik stojí za to, jdu mu pomoct s kampaní – rozdat letáčky a tak, přesvědčovat lidi na náměstí, rozeslat maily známým, sdílet něco na facebooku. No a taky ho jdu volit a ještě při tom dohlédnu na regulérnost voleb ve volební komisi (je to i placené, pokud vám nestačí pocit občanského jednání). Co ještě? Pomáhám matkám s kočárkem v tramvajích, pouštím sednout staré lidi, nekradu, snažím se nelhát. Ještě vlastně píšu tyto články, ono to vyjde nejen tady, přečtou si to známí na facebooku, někdo to sdílí, třeba to někoho osloví a zamyslí se. Ještě je super chodit na demonstrace a pochody. No však máte vlastní fantazii a plno dalších příkladů.

A jestli si stále myslíte, že jedinec stejně nic nezmění, tak ano, ten, který nic neudělá, ten nic nezmění. A myslete na Hitlera, takový jednotlivec jeden malinký zakomplexovaný, chudák taky nic nezměnil…

Témata přímé prezidentské volby 2013

Jaký by měl být nový český prezident? Co by měl přinést a co od něj očekáváme? Proč je pro nás tato funkce tak důležitá? Jaké by měl mít pravomoci a co by mělo být hlavními tématy přímé prezidentské volby 2013?

Ano, chci přímou volbu prezidenta. Ostatně jsem pro přímou volbu všech možných dalších veřejných činitelů - od správců pokladen, volebních komisařů, starostů a primátorů, místních šéfů policistů (obdoba šerifů), státních zástupců, poslanců, senátorů, ředitelů veřejnoprávních médií až po toho prezidenta. Přímo si u nás nyní volíme pouze senátory a tyto volby by stejně měly být správně prohlášeny za neplatné kvůli směšně nízké volební účasti. Pak si volíme strany a kroužkujeme předem určené stranické kádry, kteří za nás dosazují všechny ostatní. Tomu neříkám demokracie. Ale zpět k prezidentovi.

Náš národ je příliš fixovaný na svou hlavu. Skoro každý by v mládí chtěl být prezident a pro téměř všechny je prezident jeho vzorem. Toto někteří z nich nepochopili. Tato funkce bude mít v české krajině asi navždy určitý monarchistický přídech a nevidím na tom nic špatného. O to víc je však nutné si dobře vybírat. Z čeho to pramení? Kde bychom měli hledat vzor pozitivních vlastností budoucích prezidentů? Ať už to byl ochránce a bojovník Sámo, moudrý praotec Čech, selští Přemyslovci, svatý Václav jako symbol slušnosti, budovatel, vzdělanec a velikán Karel IV., osvícený Jiří z Poděbrad či vzdělaný a odvážný Tomáš Masaryk nebo světem uznávaný Václav Havel, vždy hledáme ten vzor. Myslím si, že věty typu "když může krást Klaus, já můžu taky" hodně stojí za tím, proč je naše země nyní mezi lídry světové korupce.

Jaký by ale měl být? Osobně si za ideál prezidenta představuji člověka vzdělaného, odvážného, inteligentního, moudrého - takového, který umí mluvit (spisovně a slušně) a je výborným státníkem. Měl by také být mistrem v etiketě, ale především v morálce. Měl by to být lídr, který dokáže strhnout davy - ale ke správným věcem. A samozřejmě - pojďme takového najít. A až ho najdeme, tak ho zvolme. A až ho zvolíme a bude nás reprezentovat, nechme se jím i inspirovat. Učme se od něj. Chovejme se jako on. Podporujme ho. Snažme se být ještě lepší. I kdybychom to měli dělat z čistě pragmatického hlediska, že nikdy nevíme, kdy budeme povoláni do služby pro naši zemi a volba padne právě na nás. Jsme totiž všichni Češi, občané České republiky a každý z nás má právo se jednoho dne prezidentem stát. Ale buďme především slušnými občany. Budujme každým dnem naši zemi mravenčí prací - ne jak to říkal bolševik, ale jak to říkal Masaryk!

Samozřejmě, že bych byl také rád, aby měl můj prezident podobné názory jako já - tedy aby byl umírněný konzervativec, ale když bude splňovat předchozí kritéria, nebude mi vadit, když bude umírněný liberál či umírněný sociální demokrat.

A co se týká pravomocí - u nás má prezident především reprezentativní funkci a nevidím důvod, proč bychom na tomto i v případě přímé volby měli něco měnit. Prezident je pro Čechy vzorem, ne úředníkem, ne vládcem.

A jaká budou témata? Máme vůbec nějaká? Jistě, někteří extrémisté a populisté typu Paroubka či Bobošíkové nepochopí, o čem takové volby jsou a začnou tam cpát věci, které se mají řešit ve sněmovních volbách. Takže těmi tématy určitě nebude důchodová, zdravotní či sociální reforma. Nebudou se řešit ani daně ani dálnice atd. Zkrátka prezident nebude kandidovat s programem, ve kterém by měl věci, které ve své funkci nemůže ovlivnit nebo zařídit. Co ale slibovat (a následně plnit - nebo být odvolán či znovu nezvolen) může? Určitě vizi toho, jaká chce být a kam chce naše země do budoucna směřovat. Mohl by morálně podpořit kulturu, vzdělanost či charakter našich občanů, svobodných jednotlivců. Sice by mohl i nastínit vizi toho, jak by si určité kroky vlády a parlamentu na témata výše představoval, ale tato funkce by mu neměla sloužit jako prostředek pro zajištění si budoucí politické kariéry v důchodovém věku.

Jakého prezidenta chcete vy? Šli byste do toho vy osobně? Kdo vyhraje v roce 2013? A bude vůbec přímá volba? Jaká témata jsou důležitá pro vás?

Sním o zemi, kde hrdinové nebudou nazýváni vrahy

Hrdinové odcházejí, zločinci zůstávají i nadále ve sněmovně a ještě jim rostou preference. Je to mu již rok, co zemřel československý hrdina Milan Paumer a nyní zemřel další ze skupiny bratří Mašínů Ctirad (Radek) Mašín. Český velvyslanec v USA i ministr obrany budou účastni na jeho pohřbu. Komunistická a socialistická opozice nesouhlasí, ale nejen ona. Společnost je rozdělena. A neměli bychom se stydět, že náš hrdina na vlastní přání nebude pohřben v naší zemi?

Ano, účastníci třetího odboje, odvážní chlapci ze skupiny bratří Mašínů jsou hrdinové! Můžete prskat, můžete manipulovat, můžete nesouhlasit, ale to je tak všechno, co na tomto faktu změníte.

Dokonce demokratická strana – ČSSD – má problém s tím, že vláda chce této skupině – jedněm z mála našich hrdinů – udělit vyznamenání. Tuto odvahu již před časem projevil bývalý premiér Topolánek. Naopak zbabělost v této věci projevili oba čeští prezidenti Václav Havel i Václav Klaus. Ale není to jen česká komunisty zmanipulovaná nebo věc jinak nechápající levice, která nesouhlasí s tím, že se jedná o hrdiny. Někteří sice nemají tu drzost nazývat je vrahy, ale poměrně často se setkáme i s tím, že příznivci pravice jejich odboji nerozumí a nedokážou jej ocenit.

A teď se zeptám těch, kteří jste o jejich činnosti něco četli – např. Odkaz od Barbary Masin, kteří jste na toto téma mnohokrát diskutovali a četli různá fakta a různé názory, kteří jste jejich čin pochopili, kteří si uvědomujete, že svoboda je důležitější než život – nestydíte se – tak jako já – za český národ, že jeden z mála našich hrdinů nebude pohřben v jeho rodné zemi, bývalé vlasti – a to na vlastní přání?

Za to americká společnost si svých hrdinů vážit umí – a jedním z amerických hrdinů byl i Ctirad Mašín – protože bojoval v americké armádě a bude tak pohřben jako válečný veterán se všemi poctami.

Divíte se, proč se vlastně Mašíni odmítají vrátit zpátky do České republiky? I za cenu, že už svou vlast nikdy neuvidí? Pojďme se třeba zamyslet nad tím, proč je v české justici 70 % soudců s komunistickou minulostí – včetně předsedy soudu ústavního, proč komunistům neustále stoupají preference, proč vládnou v několika krajích, proč slušnost je v naší zemi slabostí a malost a podfukářství naopak ctností, proč se ohledně činů skupiny bratří Mašínů odvíjejí hysterické diskuze?

Řeknu to tedy znovu – a věřím, že se všemi svobodnými lidmi – sním o zemi, kde hrdinové nebudou nazýváni vrahy.