Rakousko 2016: Volil bych Karla Habsbursko-Lotrinského

Rakouský lid musí vyslat signál do Vídně, Berlína a Bruselu. Proto bych nemohl volit Van der Bellena. Nicméně, nemohl bych volit ani FPÖ. Jak z toho ven?

V České republice máme v současnosti taktéž problematického prezidenta. Taky děláme tu hloupou věc, že jej volíme přímo. A to nás přivádí k otázce, proč jsou naše země vůbec republikami. Jako politický liberál věřím v ústavní a parlamentní režim. Ale vážně, nebylo by pro naše země lepší, kdybychom měli krále (nebo královnu) místo prezidentů?

Nemusíme být federace, jako jí tehdy po první světové válce mohlo být Rakouské císařství (či Rakousko-Uhersko). Ale mohli bychom být personální unií. Mohli bychom být svobodné a suverénní země s jednou hlavou našich států.

Stejně jako je Alžběta II. královnou Nového Zélandu, tak by mohl být Karel Habsbursko-Lotrinský králem českých zemí. A také králem Rakouska a možná i Slovinska nebo dalších zemí bývalého Rakouského císařství, které by si přály být ústavními a parlamentními monarchiemi místo republikami.

Hofer nebo Van der Bellen?

Vůbec Rakušanům nezávidím, že si nyní musejí vybírat mezi těmito dvěma možnostmi. Jejich elity selhaly a zdá se, že problém s masovou imigrací eskaloval. Jejich elity se svých lidí zřejmě zapomněly zeptat, zda s takovým množstvím imigrace skutečně souhlasí a zda je vůbec realistické se s tím vypořádat.

Samozřejmě, jsme Evropané, chceme být humanisté a od našich předků jsme zdědili velký pocit viny, takže cítíme povinnost pomáhat v tomto světě těm méně zvýhodněným. Ale taky jsme zdědili civilizaci, která nesmí být zničena. Ne pouze netolerantními kulturami uvnitř ní samotné, ale taky logickou radikální reakcí od domácího obyvatelstva.

Pokud by elity, a zejména ty středopravicové, nenechaly věci zajít až tak daleko, tak by si dnes Rakušané nemuseli vybírat mezi někým, kdo zřejmě stále nerozumí tomu, jaký ten problém je, a někým, jehož strana je velice problematická.

Co se mě týká, tak pokud bych mohl v těchto volbách dát svůj hlas, tak bych šel odevzdat vlastní hlasovací lístek, na který bych napsal jméno výše zmíněného krále, a zároveň bych doufal, že Hofer nebude tak špatný, a že elity ve Vídni, Berlíně a Bruselu začnou chápat, že se něco musí změnit dříve, než vznikne prostor pro daleko radikálnější strany, než je FPÖ.

In English - Austria 2016: I would vote for Karl Habsburg-Lothringen

Reakce na Zemanův projev

Za to, že jsme neslyšeli tak dobrý projev, jaký bychom slyšet mohli, nemůže pouze Zeman. Taky jsme nemuseli zavádět přímou volbu nebo kdysi dávno rušit království.

To dobré z výročního projevu hlavy státu:

- zdůraznil, že máme 2. nejnižší nezaměstnanost a 2. nejvyšší ekonomický růst v EU a našim zaměstnancům a zaměstnavatelům za to poděkoval

- řekl, že ne všechny sociální dávky jsou dobré, že např. příspěvek na bydlení je nesmysl

- představil svou vizi pro ČR - směřovat směrem ke skandinávským zemím - modelu na dvou pilířích - vysokých (a progresivních) daních + to, že se jejich výnos nerozkrade, ale investuje do lidí - do zdravotnictví, vzdělání, vědy, výzkumu atp.

- zkritizoval velkou část blízkovýchodních uprchlíků za to, že jsou to většinou zdraví mladí muži, kteří místo toho, aby se zbraní v ruce bojovali za svou zem, tak jen odlévají schopné lidi, a tím islámskému státu pouze pomáhají

- připomněl taky důležitou věc - že tahle země je naše a nemůže patřit všem (jinými slovy - o imigrační a integrační politice si máme rozhodovat v Praze)

To horší:

- jeho projev trošku působil i jako snaha přesvědčit Babiše, aby získal jeho podporu v příštích prezidentských volbách

- naše nynější (a dočasné) ekonomické úspěchy přisoudil mj. současné vládě, která se o ně ale asi nijak nezasloužila, spíše dělá vše pro to, abychom zase začali rapidně klesat

- zároveň s tím kritizoval předchozí pravicové vlády, nicméně je dost pravděpodobné, že jsou to právě ony a jejich nepopulární (sice ne vždy ideální) politika, jimž za současný stav vděčíme

- jeho vychvalování skandinávského modelu je problematické, protože nelze ignorovat to, že se od jeho přehnané verze v posledních letech spíše ustupuje, a zároveň s tím i to, že třeba takové Švýcarsko se svými nízkými daněmi je na tom patrně daleko lépe

- kritizovat masovou imigraci je sice na místě, ale bylo by vhodné, aby hlava státu říkala i to B - tedy, že naše země je sice naše a nemůže patřit všem, ale kvůli tomu nemusíme a nesmíme být primitivními rasisty

- ostatně ta generalizace, že uprchlíci utíkají do Evropy za sociálními dávkami a konspirace o tom, že je to řízená invaze, zní z úst hlavy státu poněkud přehnaně

- zábavné bylo ovšem i to, že když začal mluvit o letošním 17. listopadu, tak jsem čekal, že se v souvislosti s tím za něco omluví, ale místo toho nám řekl, že jej zpravodajské služby sice informovaly o tom, co bude na transparentech, ale zapomněl se zmínit, jak je možné, že už mu neřekly, kdo že to je ten Konvička

Obecně byla jeho řeč spíše výběrem osobních politických názorů, a nikoliv státnickým projevem hlavy státu. Chyběla tam inspirace v tom, v čem všem bychom mohli být lepší společností, a jak toho může každý z nás svou mravenčí prací dosáhnout.

Ale nenechme se otrávit, za pár dní máme ještě slovenského prezidenta a jeho projev.

Odkaz na ten Zemanův je zde.

Komunální volby = příležitost pro nový začátek

wikipedia (cc)

Můžeme volit. Od nejmenšího po největší. Svobodné volby jsou oslavou demokracie a měli bychom je využít naplno. Od komunálek, přes kraje, sněmovnu, prezidenta až po Evropský parlament.

2014: Obměna lidí v obcích a městech

Na mnoha radnicích i v zastupitelstvech stále sedí lidé, kteří tam nemají co dělat. Kteří nechápou politiku jako službu svým spoluobčanům, ale jako příležitost se na jejich úkor obohatit. Naším úkolem je takové rozpoznat a už je nevolit.

Je ale třeba si dávat velký pozor na to, kde se skrývají. Někde to může být snadné. Uvidíme je v bývalých velkých stranách - v ODS a ČSSD. Jenže v některých případech se spíše schovávají. Ti samí lidé si vytvořili značku, která zní marketingově lépe. A naopak někde už možná můžeme vidět, že i ODS se obnovila a kandidují za ni noví a slušní lidé.

Jinde je třeba volit místní hnutí - ať už nová či úspěšně vyzkoušená. I za Babišovo ANO v mnoha městech či obcích pravděpodobně kandidují lidé, kteří to myslí, ale budou i dělat dobře. Jinde ale na jeho kandidátkách možná najdeme staré mafiány nebo takové přeběhlíky ze zavedených stran.

Samozřejmě, že v komunálkách jde spíše o lidi. Volíme raději ty, které známe - i proto, že je můžeme znát osobně. Méně už si uvědomujeme, že jde i o program a ideje. Není pravda, že by chodník nebyl levicový či pravicový, protože politik má moc rozhodnout, z čích peněz se postaví. A to je čistě ideová záležitost.

Věřím, že pokud si zachováme demokracii, tak za čtyři roky dokážeme zvolit ještě lepší obecní zastupitelstva, než se nám to podaří už v těchto dnech. Že bude pokračovat trend, kdy obyčejní lidé začnou vstupovat do politiky, kdy do ní budou vstupovat mladí, kdy začneme více přijímat občanskou odpovědnost za správu veřejných záležitostí.

Do té doby ale budeme mít příležitost zamyslet se nad tím, jak lépe vyřešit volební systém i způsob financování našich obcí. Zda jej neposunout směrem, kdy by bylo možné křížkováním osobností napříč kandidátkami docílit toho, co od toho očekáváme. Zda nezavést přímou volbu starostů a primátorů. A zda to neudělat tak, aby si o tom každá obec mohla rozhodnout sama.

Ale taky se musíme zamyslet nad větší finanční autonomií našich obcí. Dnes se většinou jen přerozděluje. Díky nedávné změně rozpočtového určení daní více ve prospěch menších a méně bohatých obcí. Ze státního rozpočtu i skrze evropské dotace. Je to tak ale správně? Nebylo by pro demokratickou a zodpovědnou správu lepší, pokud by si o výši daní, z nichž jsou obce financovány, rozhodovaly ony samy? A tím měly možnost mezi sebou soutěžit, jako je tomu v některých západních zemích?

A uvědomme si ještě jednu věc. Politici spravující obec či město nám nevládnou ani nás neřídí. Jsou to občané, kteří naše obce pouze dočasně spravují. Pokud to budou dělat špatně, máme za čtyři roky možnost nahradit je lepšími. A když se někdo chlubí s tím, že bude MHD zdarma, tak se nenechme nechytat tím, že je to přece zdarma, protože to platí město. Protože ono město platíme my sami - skrze daně ze svých možná těžce a ideálně i poctivě vydělaných peněz.

Co nás čeká dál?

2016: Obměna lidí v krajích - po 2,5 letech vlády současné koalice, pokud zrovna nebudou předčasné sněmovní volby, asi budeme moct očekávat, že se z většiny krajských radnic začne stahovat ČSSD. Možná taky ne. A bude zajímavé sledovat, zda jejich oslabené koalice s komunisty v některých krajích doplní politici z ANO či Úsvitu.

Čeká nás také debata, zda nejsou současné kraje nesmyslné. Zda by neměly buď více kopírovat původní zemské uspořádání, nebo zda by neměly být nahrazeny daleko lépe kontrolovatelnými okresy (okresními radami a zastupitelstvy). A asi i to, zda bychom měli volit hejtmany přímo. I zda to nenechat na jednotlivých krajích. Nebo jestli by se krajské volby neměly konat v různých časech, aby se z regionálních témat nestala kampaň celostátní politiky. Ale i to, zda by se krajské volby neměly příště konat spíše zároveň s komunálními.

2017: Nová sněmovna - největší souboj o budoucnost naší země se samozřejmě svede zde. Budeme zemí řízenou autoritářskými populisty, kteří slibují modré z nebe, a občas udělají i něco, aby to vypadalo, že jej skutečně přinášejí? Nebo zemí svobodných a demokraticky smýšlejících občanů, kteří se sdružují do skutečných politických stran, které hájí jejich přirozené zájmy a politika je pro ně střetem programů a idejí?

2018: Nový prezident - mnozí si říkali, že po Klausovi už nemůže přijít nic horšího. Málokdo z nich je dnes přesvědčen, že by Zeman byl lepší. Nechci strašit, ale je možné, že i po Zemanovi může přijít někdo horší. Dokonce se někdo může pokusit i o takovou zvrácenost, že ve střední Evropě zavede prezidentský systém. Cožpak by Babišův či Okamurův diktát nebyl pro lid atraktivnější, pokud by byl posvěcen polonáboženskou aurou, kterou u nás funkce prezidenta již od dob Masaryka má?

Věřím ale, že vše bude jinak. Zavést zpět nepřímou volbu se v nejbližších letech asi nepodaří, omezit prezidentské pravomoci možná ano. Tak jako tak ale musíme už dnes začít přemýšlet nad tím, jakého chceme příštího prezidenta, a kdo by jím mohl být.

Podle mě - člověk vzdělaný, vyspělý, se schopností získat si dobré jméno i v zahraničí. Tím není Zeman, znovu Klaus, Okamura, Babiš a asi ani Keller. Mohl by jím ale být Michal Horáček, Jan Švejnar, Tomáš Sedláček, Zuzana Roithová atp. Ano, pravdoláskaři. Ale myslím si, že český prezident by měl být pravdoláskař.

2019: Evropští zástupci. Z našich obcí a měst, skrze kraje, sněmovnu a hlavu státu se dostáváme až po naše zástupce v Evropském parlamentu. Byl bych rád, kdybychom si příště více uvědomili, že nevolíme jen osobnosti nebo české strany, ale spíše celoevropské frakce a představu o tom, jaké pravomoci chceme přenést na celounijní úroveň, nebo které chceme přivést zase zpátky na tu národní.

Mezitím v letech 2014, 2016 a 2018 samozřejmě zcela obnovíme i náš Senát. Ten je důležitý jako pojistka. Jen s jeho pomocí můžeme měnit, nebo naopak bránit naši ústavu. Do něj máme příležitost volit lidi nezávislé na stranické loajalitě, lidi svobodomyslnější a díky volebnímu systému i bližší našemu regionu.

Tož demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty

Masarykovo heslo platí stále. Není pravda, že by se za 25 let nic neudělalo. Z komunistických trosek jsme se stali svobodnou a demokratickou zemí s právním státem a tržní ekonomikou. Stále více lidí začíná být politicky uvědomělých. Stále více z nás se chce do ovlivňování veřejných záležitostí zapojit. Dělejme to i nadále.

Nedávejme naši moc, naši dlouze vybojovanou svobodu do rukou těm, kteří ani nechápou její význam. Nejde jen o efektivitu a úspěšné řízení. Jde i o vzájemný respekt.

A hlavně - uvědomme si, že většinu věcí si můžeme udělat my sami, v našich rodinách, domácnostech, sousedstvích, v rámci občanské společnosti nebo svobodné směny na trhu. K většině věcí v našich životech nepotřebujeme politiky ani stát. A tam, kde ano, máme nyní krásnou příležitost začít postupně znovu a zezdola. Udělejme to.

Čtěte také:

• Proč nevolit hnutí ANO do Senátu?
• Evropský sen. Jakou EU chcete?
• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?
• Chcete lepší svět? Přestaňte se dívat na zprávy na Nově!

Zajímavosti z politického systému Rakouska

- federativní parlamentní republika
- po válce rozdělena do čtyř okupačních zón pod vlastní správou
- komunisté zpočátku i ministry ve vládě, ve volbách tehdy pouze cca 5 %, od roku 1959 se již nedostali do parlamentu; v posledních volbách v roce 2008 pouze 0,8 %
- Figl, Klaus, Kreisky, Vranitzky, Klima; Jonas, Klestil - jména vybraných rakouských kancléřů a prezidentů...
- možnost volit i odvolat prezidenta přímo
- systém tzv. sociálního partnerství - povinné členství obyvatel v profesních komorách
- až na výjimky neustále velké koalice
- volební právo od 16 let
- vysoká volební účast (od 79 do 96 %)
- v referendu občané odmítli vstoupit do EU (50,5 % proti), podruhé již byli pro (66,6 %)

Zdroj: Říchová, B., Strahalová, Š.: Rakouská republika: systém sociálního partnerství v praxi. In: Říchová, B. a kol.: Západoevropské politické systémy. Praha 2009

Spasitel a Ďábel – proč si nezvolíme ty nejlepší?

http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=
218&picture=prazsky-hrad

Obě strany byly přesvědčeny, že volí někoho, kdo výrazně změní českou politiku. Obě strany měly za to, že pokud bude zvolen ten druhý, bude to katastrofa. Češi za největší problém naší politiky považují korupci, klientelismus i špatnou politickou kulturu. Proto si zvolili Zemana. Nelogické?

Po složitých úvahách jsem před prvním kolem došel k závěru, že nejlepší prezidentkou z devíti zbylých kandidátů by byla Zuzana Roithová. Proto jsem ji volil a doporučoval ostatním. I lidé v mém okolí často říkali, že by ji volili, ale nikdo ji nezná, a tak nemá šanci. Bylo by zajímavé udělat průzkum, kolik lidí nakonec volilo někoho jiného jen z této iracionální obavy. Po poslední debatě v show Václava Moravce jsem nabyl přesvědčení, že se nemusíme bát, že by „Karel“ v druhém kole nebyl, protože koncovka kampaně byla geniální a Fischer to prostě totálně projel. Inu, když chybí osobnost a vlastní názory, těžko to zakryjí falešné pohyby v reklamě.

Proč ale Karel Schwarzenberg nevyhrál? Vždyť po první debatě před druhým kolem, ve které Miloš Zeman předvedl vrchol nevkusu, jaký česká veřejná debata již dlouho nezažila, se zdálo, že nikdo soudný nemůže „důchodce z Vysočiny“ volit, a volba minimálně menšího zla je hotovou věcí. Volba bájného marketingového Karla. Pankáč coby konzervativec. Středový liberál coby kandidát pravice. Celebrita mladých. Ano, jsem toho názoru, že hodnotíme-li vyspělost Zemanova typického voliče číslem jedna na škále od 1 do 10, kde jedna je zaostalost a desítka západní demokratická vyspělost, zapálení fanoušci Karla by dostali pouze dvojku. Tedy o něco lepší, ale nic moc.

My, co jsme volili Karla Schwarzenberga jako menší zlo vůči Miloši Zemanovi s vědomím všech Karlových chyb, nedostatků, ale často i spíše levicových životních postojů, jsme tak nečinili bez obav. Tušili jsme, že onu západní vyspělost, intelektuálnost, úctu k tradicím, demokratičnost, slušnost či snad i ten konzervatismus si do něj spíše projektujeme. Že bychom to v něm spíše chtěli vidět, než že by to skutečně představoval. Byl to mýtus, ale ne tak velký jako u voličů Miloše Zemana. A přece u nich to mýtem být – bohužel – nemusí.

Ti jej volili, protože věřili, že snad hlasují o konci Kalouska a Nečase. O konci německé nadvlády v české vlasti. O člověku, který konečně zarazí korupci, který bude osvíceným vládcem, jenž nikdy nekradl a za jehož vlády byl jen růst a nebyla nezaměstnanost. Že hlasují o zastavení zdražování, o snižování daní, o zlepšení svého osobního přístupu k životu, o věčném vykoupení z nekonečného utrpení na tomto světě.

Přitom jim uniklo, že nic takového není v pravomocích prezidenta. Už neřešili, že Schwarzenberg se o svobodu v naší vlasti zasloužil více než kdokoliv jiný. Bylo jim jedno, že vyhnání německy mluvících občanů z naší země na principu kolektivní viny byl prostě zločin, který byl asi největší zhovadilostí, které se český národ kdy dopustil (snad tedy až na kolaboraci části českého obyvatelstva s nacisty či zvolení si katů z vlastních řad – komunistů).

Nechtěli vidět ani slyšet to, že z řad českých politiků je Zeman zřejmě největším zastáncem zvyšování daní (až na nižší sazbu DPH), že je napojen na lidi, kteří používají mafiánské praktiky, že jeho účet byl nejméně transparentní ze všech. Nevadilo ani to, že jeho arogance, demagogie, opakované lhaní, primitivní urážení, porušování slíbeného a hraní na ty nejprimitivnější lidské pudy byly tím, na čem byla postavena celá jeho kampaň, a co jej také dovedlo k vítězství. Konec konců nepomohly ani argumenty, že jeden člověk – k tomu s tak špatným charakterem – nebude spasitelem jejich života, že to musejí být oni sami, kdo změní svůj životní postoj z negativně destruktivního na pozitivně konstruktivní, že své spasení musejí minimálně z logiky věci hledat mimo tento svět.

Nakonec to jsme ale my, kdo se ve výše popsaném mýlí. Zemanovi voliči – ať už nějak podvědomě či snad s „výhodou“ neznalosti ústavy – tušili, že Zeman si s nějakými pravidly, které si on sám s nikým nedohodl, hlavu lámat nebude. Že za rok a půl tady pravděpodobně budeme mít oranžovo-rudou vládu, které on bude z Hradu šéfovat podobně (ale z přímého pověření lidu ještě o to více), jako to v uplynulých letech dělal Václav Klaus. Že bude agresivní, že bude přes svoje lidi navrhovat svoje zákony, že se bude pasovat do role tribuna lidu, který má velkou moc, který to tady pro svůj lid všechno změní.

A tak přemýšlím nad tím, zda jsme při vědomí stavu zralosti české občanské společnosti skutečně neměli nejdříve omezit prezidentovy pravomoci, a až pak udělat přímou volbu, zda skutečně nedojde k tomu, před čím mnoho demokratů a konzervativců varovalo. A zda již nenastal čas začít uvažovat nad znovuzavedením volby nepřímé.

Obecně jsem ale spíše toho názoru, že prezidenta bychom měli volit přímo s tím, že bude mít výrazně nižší pravomoci. Měl by být spíše takovým morálním vzorem pro českou společnost, ten nejlepší z nás, náš reprezentant ve světě. A příklad si můžeme vzít třeba z Finska, které nedávno do své ústavy zakotvilo, že prezident je volen přímo, ale jeho funkce je primárně ceremoniální.

Autor je studentem Politologie a Psychologie na Masarykově univerzitě v Brně a stálým spolupracovníkem Konzervativních listů.

Další články autora naleznete na www.mireknavrat.com.

Psáno pro Konzervativní listy.

Proč volím Roithovou a nevolím ostatní?

Dalo by se to shrnout do jedné věty – protože jako jediná má na to, aby byla prezidentkou. Ale to nestačí. Kromě toho, že splňuje většinu předpokladů pro tuto funkci, by mohl být dobrým prezidentem i Karel Schwarzenberg – to by však musel kandidovat před pěti lety.

Prezident u nás je především symbolickou hlavou státu. V běžném povědomí občanů je, že by měl být tím nejlepším z nás (a obávám se, že i výmluvou, když jím není, tak se přece můžeme chovat hůře než on). Je to asi dáno tím, že jsme se stále nesmířili se skutečností, že hlavou našeho národa není král, ale jen nějaký prezident. Především to ale učíme naše děti – ostatně obraz prezidenta ve třídách není jen tak. Podvědomě tedy očekáváme, že náš prezident bude slušný člověk, schopný a zkušený politik, možná ten nejlepší a nejčistší politik.

Je taková Zuzana Roithová? A jsou takoví ostatní kandidáti? Zuzana Roithová v Evropském parlamentu trvale prosazuje zájmy spotřebitelů, od začátku se stavěla proti dohodě ACTA a ze své pozice se zastala také utlačovaných křesťanů v islámských zemích. Má zkušenosti z působení na ministerstvu, v senátu i ve vedení strany. Dokázala také něco mimo politiku – kromě toho, že je matka a manželka, působila jako lékařka a manažerka nemocnice. Její hodnoty jsou formovány okolo desatera, má vlastní názor a kromě - na poměry české politiky drobné chybičky, za kterou ihned nesla odpovědnost a omluvila se – není známo, že by se jí dalo z hlediska síly charakteru něco vytknout.

Ostatně, když někdo komentuje všechny kandidáty, těžko něco špatného hledá na ní. Sbírání podpisů i financování kampaně měla také na jedničku – nejméně chyb a veřejný transparentní účet s tím, že peníze jí mohou posílat pouze občané – odmítla sponzorování firmami, občanskými sdruženími nebo stranickou pokladnou. A tak, když už potřebujeme, aby nám něco vadilo, může to být to, že je moc slušná. Skutečně nám to v české politice tak vadí?

Každopádně, abych jen nechválil. Taky mám obavu, že Zuzana Roithová je v době, kdy z idealistických snů o Evropské unii všichni v Evropě střízlivíme, až příliš proevropská. Avšak na rozdíl od vrcholných evropských úředníků a politiků se u ní tolik neobávám, že by nebyla schopna věc vidět kriticky a skutečně zodpovědně za Českou republiku k Evropské unii přistupovat.

A proč ne ostatní kandidáty?

Proč ne Karla Schwarzenberga – řekl bych, že tento kandidát měl ze všech nejlepší kampaň. Dokonce by mi bylo ctí být jednou součástí takového volebního týmu. Co je však problém této kampaně? Obal krabice je lepší než to, co je v ní. A vidíme to především v televizních debatách. Je to sice možná nekorektní – ale prezidentovi by mělo být rozumět, nemělo by být nutné jej co pár minut budit, neměl by se chlubit korupcí a měli bychom brát v úvahu i jeho benevolenci vůči lidem, s kterými založil stranu (jakkoliv TOP 09 byla dosud z hlediska politického marketingu nejgeniálnějším projektem české politiky). Ať se to tedy nám všem intelektuálům, umělcům či občasným příznivcům menšího zla líbí nebo ne – to, co vidíme v mediálním obrazu Karla Schwarzenberga je spíše jeho minulost. Tu bychom chtěli volit. Ale mysleme trochu i v přítomnosti a budoucnosti a zcela vážně si jej představme za 3, za 4 roky – kdo za něj bude toho času rozhodovat? Ti, kteří se nyní měli příležitost zviditelnit v klipech na jeho podporu?

Proč ne Janu Bobošíkovou – ano, její rétorika je jako vystřižená ze sjezdu amerických republikánů – zní jako skutečná pravicově konzervativní politička (hájení osobních svobod, právního státu, rodiny, vlastenectví atd.), dokonce to některými svými činy i žije – je podnikatelka, zásadová politička, je matkou i manželkou a dokonce (na české poměry překvapivě) není rozvedená. Detail je v tom, že pravicově konzervativní politik by těžko takovým způsobem obhajoval Benešovy dekrety, Helenu Vondráčkovou, žádal o podporu komunisty nebo za ně přímo kandidoval.

Proč ne Přemysla Sobotku – v ODS se mu prý přezdívá Nesmysl Sobotka. Osobně mi je nesympatický, nechtěl bych jej slýchat jako prezidenta. Jeho kandidátské postoje k EU jsou jiné, než jak probíhalo jeho hlasování. Obecně i jinak působí velmi neautenticky. V show Václava Moravce mi zase chvílemi přišlo, že Zeman je pravicovější než on. Prostě ODS měla přesvědčit třeba Miroslavu Němcovou (byť strategicky v době, kdy polovina občanů má beztak vymyté hlavy tím, že jsou přesvědčeni, že za jejich osobní, rodinné i jiné problémy může ODS, může být sázka na nevýrazného Sobotku dobrou volbou).

Proč ne Jana Fischera – na volební kalkulačce je mi sice ideově blízko, ale i přes pečlivě nacvičená gesta, uměle zlepšenou rétoriku a hru na slušného a zásadového politika, prostě bývalého kariérního komunistu, pro lobbisty úspěšného premiéra a nevýrazného úředníka, u nějž snad vše působí falešně, volit nehodlám.

Proč ne Miloše Zemana – pokud se naší zemi stane to neštěstí (a mohla by si za to sama), že by tito dva byli v druhém kole, nevím, který z nich by se pro mě stal tím velkým menším zlem – spíše bych občany burcoval ke vhození neplatného hlasovacího lístku, ale i přes velké umění vtipu, schopnost získat si masy, jeho v zásadě objektivní hodnocení práce českých novinářů, odvážné hodnocení islámu či vynikající rétorické schopnosti, není možné tolerovat napojení na (přívlastky vynechám) Šloufa, financování ruskou firmou Lukoil, netransparentnost financování vůbec, léta opoziční smlouvy nebo jeho často šílené levicové názory (třeba na vztah státu a církví). Navíc v případě jeho prohry v druhém kole se asi dočkáme slavného a definitivně neposledního odjezdu na Vysočinu, aby se za rok – coby lídr Zemanovců mohl vrátit zpátky a porazit (ironicky řečeno) přirozeného lídra (v pravicových kruzích přezdívaného) Dluhoslava Socbotku a jeho ČSSD.

Proč ne Vladimíra Franze – intuitivně cítím, že lidé, kteří mají potřebu mít na sobě tetování, mají nějaký psychický problém – zkusím si o tom v psychologické literatuře nastudovat více, zda to třeba není jen typem osobnosti. Pokud se lidem, kteří by jej mohli volit, bude v pátek či sobotu chtít někam ven, tak asi dostane dost hlasů. Jeho kladem je to, že je vzdělaný a renesanční člověk, ale jeho problémem je, že kromě akademicky rozvláčných avšak nicneříkajících frází, neřekl snad ani jeden konkrétní politický názor (např. zde od 12. minuty). Navíc nemá politické zkušenosti, což se u nás dá sice - jak víme od bývalého ministra Bárty - klidně nastudovat přes víkend. Nutno uznat, že jeho kampaň coby reklama na vlastní operu byla docela povedená. Příště se možná dočkáme kandidatury šéfa ČEZu, Českých drah nebo marketingového ředitele nějaké firmy vyrábějící prací prášek.

Proč ne Táňu Fischerovou – z hlediska slušnosti je na tom podobně jako Zuzana Roithová, dokonce umí přemýšlet dále než někteří jiní kandidáti, není pragmatičkou v tom negativním slova smyslu – jako třeba Zeman, ale je idealistkou – třeba jako Havel. Nemá ráda komunistickou totalitu, pokud ale přemýšlíme o komunismu z trošku komplexnějšího hlediska a přečteme si program jejího utopického Klíčového hnutí, nastane nám na mysl, že působí trochu jako komunistka s lidskou tváří a jejím heslem by mohlo být – do kolchozů a proti imperialismu!

A proč ne Jiřího Dienstbiera – je to levičák. Ve všem. V ekonomických, zahraničně-bezpečnostních i sociálně-etických otázkách. Jistě, nejen v pražské ČSSD patří k tomu lepšímu, jeho slova o tom, aby se lidé sebrali, vstoupili hromadně do stávajících stran a přehlasovali kmotry, by si měl vzít k srdci každý občan. Samozřejmě ti, co mají rádi Vladka z Vyvolených, k Dienstbierovi mohou mít sympatie, nicméně jeho nevyzrálý přístup ke komunistům, silně levicové názory a svým způsobem i nízký věk nehrají pro něj.

A tak přestože ideově jsou mi blíže Přemysl Sobotka, dle aktuálních slov Jana Bobošíková, možná i Karel Schwarzenberg nebo Jan Fischer; přestože kdybychom se všichni spojili a volili Karla, tak bychom mohli z druhého kola vyšachovat neoblíbeného Fischera; a přestože mnozí zvládli kampaň lépe než ona, budu volit Zuzanu Roithovou. A kdo ví – třeba po všech televizních debatách, racionálním uvažování i po přihlédnutí k osobním sympatiím ze strany svobodných voličů bude mít Zuzana Roithová nakonec více hlasů než všemi doporučovaný předseda Kalouskovy strany a v druhém kole bude proti Zemanovi bojovat ona. A když si představíme debaty druhého kola, neměla by proti arogantnímu dinosaurovi elegantní dáma větší šanci než ospalý kníže?

Dále doporučuji:

Respekt: Kdo na Hrad

Článek z října 2011: Karel na Hrad? Proč ne!

Alexandra Alvarová: Klidně si jezte ropuchy, Karle. Ale bez nás.

David Rajmon: Jak si vybrat prezidenta

A pokud ještě stále hledáte podle čeho se rozhodnout, můžete použít následující tipy.

Odpovědi prezidentských kandidátů na zásadní otázky

V srpnu 2012 jsem psal článek o otázkách, na které je důležité, aby každý kandidát na prezidenta odpověděl. Následně jsem je všem tehdejším uchazečům rozeslal. Do té doby na ně reagovalo 13 z nich. Jana Bobošíková a Táňa Fischerová jsou stále ve hře. Přináším Vám tedy ještě jednou jejich odpovědi i tipy na to, kde se dají dohledat odpovědi zbylých sedmi kandidátů.

1) Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?

J. Bobošíková: Evropská unie v současné podobě je naprosté zdevastování dobré myšlenky všestranně výhodné spolupráce evropských zemí a odstraňování bariér volného pohybu zboží osob, kapitálu a pracovní síly. Namísto toho se dnes EU vyžívá v kvótách, regulaci, harmonizaci, standardizaci a bruselské centralizaci. Výhody evropské integrace jsou zatemněny naprosto katastrofální politikou evropských lídrů, která vede k trvalé ztrátě nejen konkurenceschopnosti Evropy vůči zbytku světa, ale k postupnému chudnutí občanů jednotlivých států EU. Cesta z této slepé uličky je pouze jedna. Návrat k demokratickým principům, návrat k rozhodování na úrovni národních států, návrat k vyrovnaným státním rozpočtům. Považuji se proto za eurorealistu. Určitě ne za eurofederalistu. K nim se řadí prakticky všichni relevantní prezidentští kandidáti. Tito lidé chtějí léčit nemoc Evropské unie podáváním ještě silnějších dávek jedu, který už dnes dusí její prosperitu a vede ke zcela novým animozitám a až k nenávisti mezi evropskými národy. Jestli je nezastavíme, čekají nás znovu krev, pot a slzy. Českou republiky nevyjímaje. I proto kandiduji na funkci prezidentky republiky.

T. Fischerová: Jsem člověk, který se nerad pohybuje v daných kolonkách, a proto se nezařadím do žádného z vašich chlívečků. Jsem pro zachování EU, (protože žádná jiná alternativa tady není), ale její postupnou proměnu, ve které by se oddělila ekonomika, politika a kulturní sféra a jednaly by samostatně. Evropu občanů a rozvoje regionů. Nadvláda ekonomiky dusí všechny a všechno.

2) Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?

J. Bobošíková: Globální vláda je nový utopismus. Jako vždycky se k myšlenkám, které vypadají na první pohled úžasně, hlásí snílci na všech kontinentech. Pak také ti, kteří si představují, že by to byla jejich vláda. Dějinná zkušenost nám jasně říká, že z těchto nerealistických vizí nikdy nic dobrého nevznikne. Globální vládu proto zásadně odmítám, ba co víc, považuji pohrávání si s těmito termíny za přímé ohrožení demokracie a lidské svobody. Zeleně-socialistickou totalitu považuji v současnosti za největší ohrožení lidské svobody. Ve jménu kolektivistického environmentalismu je lidstvo lákáno, aby se vzdalo ekonomického prosperity, aby uvěřilo, že zeměkouli a vše živé na ni ochrání samozvaná skupina těch, kteří si na rozdíl od většiny z nás uvědomují rizika a hrozby životnímu prostředí. Po nás se chce, abychom se jim pouze slepě podřídili. Globální spolupráce probíhá dnes každodenně na základě milionů kontaktů lidí po celém světě, které jsou díky moderním komunikačním technologiím jednodušší než kdykoli v minulosti. Podstatná část z nich jsou ekonomické kontakty, které lépe než všechny vlády a politici světa přispívají k zlepšení životní úrovně obyvatelstva. Jsem jednoznačným příznivcem intergovernmentalismu a odpůrcem supraracionalismu. Národní stát je pro mě vrcholem organizace společnosti a možností demokracie. Vyšší celky se už demokratické kontrole lehce vymknou a jsou pak podhoubím pro právě zeleně-socialistickou totalitu, pro nadřazený technokratismus a vůbec pro všemožné oškubávání občanských svobod.

T. Fischerová: Jsem zásadně proti jakékoli globální vládě. Centralizace moci je šílenství. Jsem pro vzájemnou spolupráci jednotlivých oblastí, založenou na rovných svobodně vyjednaných smlouvách.

3) Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?

J. Bobošíková: Evropský stabilizační mechanismus je snahou zbavit se odpovědnosti za fatálně katastrofální rozhodnutí zavést jednotnou evropskou měnu. Je snahou přenést nekonečné náklady na záchranu eura na všechny státy eurozóny, potažmo celé EU. Pro Českou republiku nemá přijetí ESM naprosto žádné pozitivum. Naopak, znamená obrovské zatížení pro státní rozpočet ve chvíli, kdy bychom museli přijmout euro. A to se může stát, protože k přijetí eura jsme se zavázali a česká vláda odmítá alespoň se pokusit o vyjednání výjimky, která by nás této povinnosti zbavila. Souhlasím s názorem slovenského ekonoma Josefa Kolára, že přijetí ESM je ekonomickou vlastizradou. Proto bych jej jako prezidentka rozhodně vetovala. Současný model řešení evropské dluhové krize je neudržitelný. Pro zejména proto, že vítězí politika nad ekonomikou. Evropští lídři do projektu eura neinvestovali svůj veškerý politický kapitál a teď nemohou přiznat, že se mýlili. Proto budou zadluženou euro zachraňovat za každou cenu, ať to stojí, co to stojí. Bude to stát hodně, prosperitu Evropy, ožebračení daňových poplatníků a k záchraně eura to stejně nepovede. Stačí, aby začaly fungovat ekonomické zákony a řešení je na světě. I když bude pro občany zadlužených států velmi tvrdé.

T. Fischerová: Myslím, že je třeba odpustit většinu dluhů a dovolit státům, aby se jejich ekonomika mohla postavit zase na nohy. Dluhy mají platit ti, kdo je udělali. Je třeba zmenšit velké banky a oddělit obchodní a investiční financování. Současné modely nápravy krizi nevyřeší.

4) Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově - ekonomy jaké ekonomické školy?)

J. Bobošíková: Současnou bankovní radu ČNB považuji za velmi kvalifikovanou a dobře vybranou. Pokračovala bych ve výběru lidí z prostředí, z něhož pocházejí současní členové rady. Pokud jde o jejich zaměření, určitě by se rekrutovali spíše z monetaristických než keynesiánských kruhů.

T. Fischerová: Poradila bych se o tom s důvěryhodnými lidmi z této oblasti. Žádný člověk nesnědl všechnu moudrost světa.

5) Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?

J. Bobošíková: Situace u Ústavního soudu je naprosto opačná než u bankovní rady. Senát dětinským odporem vůči prezidentovým návrhům způsobil, že někteří ústavní soudci nabyli pocitu nadřazenosti nad ústavou a nad demokraticky zvolenými institucemi tohoto státu. Odmítnutí zvolení excelentních právníků se schopností uvažovat v kategoriích přirozeného práva a pohybovat se přitom v ústavních mantinelech (Pavlíček, Balaš, Sváček, Koudelka) poznamenalo negativně činnost soudu.

T. Fischerová: Poradila bych se s lidmi, kteří jsou důvěryhodní a zkušení a hledala bych osobnosti odborné a mravné, nikoli politiky. Těm patří Parlament.

6) Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?

J. Bobošíková: Udělování milostí je jedním z nejobtížnějších a nejcitlivějších povinností či spíše práv prezidenta republiky. Tento institut má u nás tradici a z toho důvodu bych jej nerušila. Pokud budu zvolena, chci při jejich vyřizování spolupracovat s organizacemi, které se dlouhodobě věnují např. stavu české justice a nejsou napojeny na žádné lobbyistické skupiny. Za všechny jmenuji třeba Spolek Šalamoun.

T. Fischerová: Institut milosti má své místo, proto tady odevždy existoval. Musí se však jednat uvážlivě. Nepochybně bych milosti konzultovala s ministerstvem spravedlnosti.

7) Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?

J. Bobošíková: Účastnila bych se v podstatně větší míře jednání vlády i Poslanecké sněmovny, proto by členové vlády i poslanci znali moje postoje k projednávané tématice. Domnívám se, že by se proto dalo alespoň v některých případech prezidentskému vetu předejít.

T. Fischerová: Konzultovala bych s ústavními právníky, kdy a za jakých okolností má prezident vracet zákony. Určitě bych se nesnažila prosazovat vlastní názor, ale hledat soulad s ústavou.

8) Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?

J. Bobošíková: Hájila bych zájmy České republiky ve vztahu ke všem zemím, včetně těch největších. Zájmem České republiky je ve vztahu k velkým zemím ekonomická spolupráce a možnost našich firem uplatnit se na jejich trzích. Tomu by měla být česká zahraniční politika podřízena.

T. Fischerová: Prezident není z ústavy odpovědný za výkon své funkce. Odpovědná je vláda. Z toho vyplývá, že prezident musí spolupracovat s vládou. Jinak respektuji lidská práva a domnívám se, že se zeměmi, kde se lidská práva masově porušují, se nemají tato práva zobchodovat. Jinak se chováme jako farizejové. Jednotlivé země si do toho dosaďte.

9) Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?

J. Bobošíková: Úlohou prezidenta je pomáhat otvírat trhy cizích zemí, vytvářet možnosti především pro export našich výrobků a služeb. Jinak má stejně jako vláda a stát (a zejména orgány EU) zasahovat do ekonomiky co nejméně.

T. Fischerová: Prezident nemá žádné reálné pravomoci. Nemůže podniknout v praxi nic, než promluvit v Parlamentu. Já jsem však přívržencem alternativ a tak bych nepochybně pořádala nějaké diskuse a podporovala nové pohledy na ekonomiku i politiku.

10) Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?

J. Bobošíková: Demografická krize je hlavně hrozbou pro penzijní systém. Nejsem příznivcem organizované imigrace. Důležitá je svoboda pohybu osob a pracovní síly v rámci Evropské unie a přesná a nikoho nediskriminující pravidla pro země mimo EU. Na druhou stranu je jednoznačnou úlohou státních orgánů bránit se rizikům, která z imigrace hrozí. A že některé islámské země jsou zdrojem rizik, to je očividné.

T. Fischerová: Všem pronásledovaným bychom měli pomáhat. Jinak se obecně musíme snažit najít jiné a funkční modely, aby lidé nemuseli ze svých zemí utíkat. To není snadné a je to na dlouho, přesto se to nesmí vzdávat.

11) Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?

J. Bobošíková: Omezování státní svrchovanosti jednotlivých zemí je velice nebezpečné a její akcelerace zejména díky tlakům evropských politiků na posilování pravomoci orgánů EU je jednou z hlavních hrozeb pro demokracii. O oprávněnosti zásahů mezinárodních organizací, např. i ozbrojených, lze diskutovat pouze tehdy, zabrání-li takový zásah eskalaci násilí a zbytečnému zmaření lidských životů. I tady ale platí, že méně je více a že jde skutečně o zcela krajní prostředek.

T. Fischerová: To je složitá otázka a není na ni stručná odpověď. OSN by se měla také postupně měnit, dnes není funkční.

12) Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?

J. Bobošíková: Pod politickou korektností si určitě nepředstavuji to, co skupina lidí, která nám svým vlivem v médiích chce předepisovat, co smíme říkat a co ne. Pod politickou korektností si představuji nepoužívání například vulgarismů z úst politiků, které našim strážcům korektnosti mnoho nevadí.

T. Fischerová: Otázce nerozumím.

13) Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?

J. Bobošíková: Náboženská nesnášenlivost bohužel přežívá i v 21 století. Prezident může použít spíše diplomatické prostředky, aby v tomto směru něco vykonal.

T. Fischerová: Nelíbí se mi pronásledování žádné lidské bytosti, ať je to křesťan, žid nebo muslim.

14) Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?

J. Bobošíková: Ústavní pravomoci prezidenta znám velmi dobře. Za ty samozřejmě nese hlava státu svou odpovědnost, jako každý politik. Prezident má navíc odpovědnost za obecný stav společnosti, za společenskou atmosféru a především za obranu státních zájmů. Ta je zcela mimořádná a s nikým jiným nesrovnatelná.

T. Fischerová: Prezident má ve skutečnosti malé pravomoci, ale je odpovědný za svoje chování i slova, která vyřkne tak, jako každý člověk. Jeho odpovědnost je ovšem větší, protože jeho slova slyší víc lidí.

Odpovědi ostatních kandidátů lze nalézt v mnoha debatách, rozhovorech, volebních testech nebo různých anketách. Řadu odkazů můžete nalézt také v mém předchozím článku o tom, jak si vybrat prezidenta.

Mezi kandidáty, kterým se nepodařilo získat potřebný počet podpisů, ale odpověděli na mé otázky, byli kromě Tomia Okamury i Ladislav Jakl, Klára Samková, Tomáš Vandas, Josef Toman, Slávek Popelka, Jana Lysoňková, Martin Fafejta, Jan Šinágl, Milan Zelený a Rut Kolínská. Všem jim – a taky Táni Fischerové a Janě Bobošíkové - ještě jednou děkuji.

Jak si vybrat prezidenta?

Co najdete v tomto článku? Odkazy na testy, debaty, klíčové rozhovory, financování kampaní a mediální speciály, které vám pomohou vybrat si toho pravého.

Mnoho informací o kandidátech i samotné volbě je možné dozvědět se i na české Wikipedii. Díky volební kalkulačce si můžete změřit, jak máte k jednotlivým kandidátům blízko v různých otázkách a tématech. Podobný test lze nalézt i na Volbomatu a odlehčený test je na blogu Data na serveru iHNED.cz.

Prezidentských debat se konalo hned několik. Ne všichni se účastnili všech. Hlavní televizní debatou bude Prezidentská superdebata moderovaná Václavem Moravcem, která se uskuteční ve čtvrtek 10. ledna (den před volbami) ve 20 hodin a uvidíme ji na ČT24 i na ČT1. Další diskuze, kde ještě uvidíme všech devět kandidátů pohromadě, se bude konat v úterý 8. ledna v 16:30 online prostřednictvím iDNES.cz.

V pátek jsme mohli na Prima Family sledovat – dle mého velice neseriózní a zmanipulovanou – debatu dvou favoritů výzkumných agentur. Česká televize připravila jednotlivé debaty vždy se třemi kandidáty podle pořadového čísla. Záznamy všech jednotlivých debat, které se v různých médiích dosud konaly, můžete sledovat zde.

Média nám připravila také své speciály – z těch multimediálních – Volejte prezidentovi na Pětce, Den s prezidentským kandidátem či Interview ČT24 na České televizi, Hledá se prezident s Českým rozhlasem, čtyři z nich byli i u Jana Krause a na Stream.cz jsme mohli sledovat Závod o Hrad.

Speciály v elektronických médiích můžete nalézt na tomto místě - iDNES.cz; Cesta na Hrad na TN.cz; ČT24; portál Českého rozhlasu; Lidovky.cz zase zpovídaly známé osobnosti a server Demagog.cz zkoumal pravdivost výroků kandidátů v pořadu Hyde Park.

A potom se můžete zapojit do různých anket na sociálních sítích, podívat se na transparentnost kampaní, pročíst si weby, které se volbě dále věnují - nebo prostě googlovat.

Další články nejen k prezidentským volbám naleznete na serveru Politický poradce.

Proč Češi potřebují volit tatíčka prezidenta?

Přestože máme parlamentní systém, prosadili jsme si, že budeme svého prezidenta volit přímo. Říká se, že lidé byli znechuceni tím, jak probíhaly poslední dvě prezidentské volby, že si myslí, že volba bude důstojnější, když si prezidenta zvolí sami. Je to možné. Nicméně, já se domnívám, že ty důvody, proč bychom měli v naší zemi mít přímo voleného prezidenta, jsou i jiné, psychologické.

Lidé si již v dětském věku vybírají své vzory. A právě prezident (nebo třeba policista atd.) je hlavním z nich. Snad každé aspoň trochu ambiciózní malé dítě si někdy přálo být prezidentem. „Až vyrostu, budu pan prezident,“ říkají rodičům. Prezidenta u nás i dospělá populace do značné míry bere jako vzor. Češi si až naivně myslí, že prezident je nějaký spasitel, a když tam bude slušný a morálně vyspělý člověk, i druzí se snad začnou chovat tak, jak by se na vyspělou a demokratickou zemi slušelo. Určitě je to i námět pro nějaký výzkum, v němž by se zkoumaly korelace mezi morálními kvalitami prezidenta a morální vyspělostí daného národa během jeho pobytu ve funkci, případně i krátce po ní.

Prezident podle mého názoru tedy musí být spíše takový „volený král“ (nebo královna). Zkrátka ctnostný člověk, který půjde celému národu (a třeba i těm ostatním) příkladem. Měl by to být ten nejslušnější, nejkvalitnější a nejschopnější člověk v zemi. A toho bychom si z nás 10,5 milionů měli vybrat. A je pak otázkou, proč se zrovna Češi tak moc potřebují upínat k onomu tatíčkovi prezidentovi. Někdo by za tím hledal Freuda, jiný zase chybějícího Boha. Ale třeba je za tím jen ona tradice vycházející z naší historie – sv. Václav, Karel IV., Jiří z Poděbrad, Tomáš G. Masaryk či Václav Havel.

Otázka je, nakolik je výběr toho nejctnostnějšího z nás, té skutečné hlavy (ale snad i srdce) našeho národa jen marketingovou bitvou zákulisních hráčů za spolupráce médií a výzkumných agentur. Nicméně máme před sebou ty nejúspěšnější z vybraných a teď půjdeme volit…

Publikováno v Psychologii dnes 1/2013.

Jak by měl vypadat Facebook prezidentského kandidáta?

Máme jich 9 a každý z nich má svůj profil na Facebooku. Ale umějí své profily využívat? Co by měli zlepšit? Jak by měl vypadat facebookový profil úspěšného politika v roce 2013? A kdo z kandidátů to zvládá nejlépe?

Úvodní fotka

- zabírá velkou plochu, může silně působit na emoce; zde patří hlavní motto, v pozadí barvy kampaně, logo; graficky by to mělo být na úrovni

- naopak zde nepatří fotografie kandidáta, zejména stejná jako profilová; nepatří zde ani webová adresa

Profilová fotka

- tady by měla být nejlepší fotka, jakou kandidát má; v průběhu kampaně se může střídat; měl by na ní být vidět celý obličej – takový, jakým chcete při prvních dojmech působit na voliče

Základní informace

- v této kolonce by mělo být napsané něco chytrého a originálního (třeba motto, hlavní heslo programu, vtipná hláška), něco, co kandidáta vystihuje, něco, čím na první pohled přesvědčí lidi, kteří rádi analyzují písmenka

- to, že je to stránka, to, kým je spravována, že umíte používat CAPS LOCK, že za vámi stojí iniciativa nebo jakou máte funkci nebo, že nevíte, co tady vyplnit, volič buď už ví, nebo ho to nezajímá

- co zde ale nesmí chybět -> funkční odkaz na vaši oficiální webovou stránku

Fotky

- držte se několika pravidel – fotky dávejte často, aktuální, z každé akce, na které se ukážete, dávejte je tam hned a hlavně s rozmyslem – přemýšlejte stylem – co by mohlo voliče zajímat, na které fotce vypadáte dobře, kterou tam radši nedávat, s kým se raději vůbec nefotit atd.

Fanoušci

- mějte co nejvíce fanoušků, dostanete se tak co nejblíže k lidem, můžete lépe cílit své reklamy zase na jejich přátele, ti zase uvidí, že se jim líbíte atd. Jak je zvýšit? Sdílejte – obrázky, fotky, názory, ankety

Události

- používejte i tento nástroj, lidé jej mají rádi, Facebook jim připomíná, že tehdy a tehdy budete tam a tam, dejte vědět o každé akci, na které se ukážete, navíc se to opět zobrazí i přátelům vašich fanoušků

Aplikace

- youtube – propojte si svůj účet

- volební mapa – usnadněte vaším voličům a fanouškům, aby vás našli

- poznámky – můžete použít i jako další způsob sdílení vašeho textu na webu či na blogu

- placky na profil a další aplikace – není lepší reklamy než osobní doporučení a to, když vás bude váš fanoušek nosit na své profilové fotce

Frekvence a obsah sdílení

- sdílejte denně, ale hlavně nebuďte otravní a buďte autentičtí – ty věci musí vyjadřovat vás, může to tam za vás sice dávat někdo z týmu, ale bylo by dobré, abyste o tom věděli, aby to nebylo něco, co byste nikdy neudělali

- a co všechno sdílet – fotky, videa, citáty, vlastní slova, články, tiskové zprávy a prohlášení, vystoupení v médiích, události, vtipy atd. – prostě to, co byste sdíleli se svými nejbližšími přáteli, abyste je pobavili a získali si jejich náklonnost

Nejnovější příspěvky ostatních uživatelů

- tuto funkci zde můžete nechat, ale počítejte s tím, že ji lidé budou využívat, že se vás budou ptát, že vás budou chválit, že vás budou kritizovat a nadávat vám

- odpovídejte co nejrychleji – není nic trapnějšího, než několik dní tam neodpovídat – volič si pak řekne – on  se o mě vůbec nezajímá – a nejen on, ale řekne to známým, a nejen těm, uvidí to i všichni ostatní, a ty můžete odradit

To se mi líbí

- ukažte svým voličům a fanouškům, co se vám líbí – zde je obrovský způsob si zase přes emoce získat sympatie – lajkujte to, co vás baví, co se vám líbí, co vám chutná, čemu fandíte, čemu věříte

O mně

- využijte maximálně všechny položky – ať se o vás voliči dozví co nejvíc – nikdy nevíte, která drobnost může u toho kterého voliče rozhodnout, nikdy nevíte, který volič může být ten rozhodující – a opět – buďte struční, věcní a sympatičtí

Duplicitní profily

- nemějte více profilů, zrušte ty ostatní; a abyste neztratili fanoušky, můžete je sloučit

Uživatelské jméno

- za adresou facebook.com/ bylo něco jednoduchého a výstižného, níže lze vidět, jak to vypadá, když tam vhodné uživatelské jméno nemáte

Váš Facebook je opravdu něco jako vaše tvář, jeho prostřednictvím dáváte podvědomě najevo, jaký jste profesionál, jak dobrý tým si kolem sebe umíte zvolit, jak dokážete reagovat na výzvy 21. století a jak dobře a s jakým zájmem umíte komunikovat s těmi, které chcete již za pár měsíců reprezentovat ve funkci prezidenta. Řekl bych, že za rozhodnutím zejména mladých voličů bude i to, že si otevřou do jednoho prohlížeče všech devět facebookových profilů a budou porovnávat.

A jaké bych vašim profilům dal hodnocení od nejlepšího po nejhorší?

1. Karel Schwarzenberg - http://www.facebook.com/pages/Karel-Schwarzenberg/42479923924?fref=pb

2. Jan Fischer - http://www.facebook.com/janfischercz

3. Miloš Zeman - http://www.facebook.com/zemannahrad

4. Vladimír Franz prezidentem - http://www.facebook.com/VladimirFranzPrezidentem

5. Přemysl Sobotka - http://www.facebook.com/premysl.sobotka.ods

6. Jana Bobošíková - http://www.facebook.com/bobosikova

7. Prezidentka Táňa Fischerová - http://www.facebook.com/PrezidentkaTanaFischerova

8. Zuzana Roithová - http://www.facebook.com/zuzana.roithova

9. Jiří Dienstbier – http://www.facebook.com/pages/Ji%C5%99%C3%AD-Dienstbier/108703067269?fref=pb

Ještě je pár dnů pro zlepšení… Jak to vidíte vy? Mohl by vás nekvalitní Facebook odradit od volby kvalitního kandidáta?

Publikováno na: http://politickyporadce.blogspot.cz/.