Postkomunističtí Češi a jejich zahraniční krajané – co teď?

Nevím, jak vás, ale mě události v texaském Westu přiměly k jistému zamyšlení. O tom, jak bychom si mohli vzájemně více pomáhat a vůbec být v kontaktu s našimi krajany. Přestože si na Facebooku s jedním píšu, do té doby mi příliš nedocházelo, že v době globálně svobodného internetu, by té komunikace, předávání zkušeností či jiné pomoci mohlo být více.

Ať už to zavinil někdo předtím, nacisti, komunisti či jejich polistopadové politické produkty, ti nejlepší z našeho národa jsou pryč. Pokud neemigrovali, byli popraveni nebo umlčeni. Osobně často přemýšlím nad tím, jak to v naší zemi bude pokračovat dále. Z jednoho pohledu to pro nás vypadá dobře – podíváme-li se geograficky doleva, tak se zdá, že komunismus musel být na východě poražen, aby na západě mohl zvítězit (jak říká jeden slovenský křesťansko-demokratický myslitel a politik), že naše země je z druhé strany i mezi těmi východoevropskými na tom stejně nejlépe. Ale když si vyslechneme ty, kteří se po volbách v roce 2014 chtějí chopit moci, ať už jsou to socialisti, komunisti či jiní radikální populisti, za jejichž vlády budeme všichni zvolávat – zlatý Kalousek, tak jako dnes již někteří při pohledu na současného prezidenta Zemana začínají říkat – zlatý Klaus, tak nás optimismus lehce přejde.

A tak přemýšlím, zda bych i já emigroval, pokoušel se o odboj, nechal se zničit nebo umlčet. Co z toho by této zemi skutečně pomohlo nejvíce? Myslím si, že právě emigrace. Nic nedemonstruje stav současné české společnosti lépe, než když z naší normy, na kterou jsme zvyklí (malost, pesimismus, stěžování si, shazování lepších a aktivních atd.), začneme diskutovat s nějakým emigrantem, který je původem taky Čech, ale který měl tu poctu strávit velkou část svého života ve vyspělé kultuře. Často říkám, že zlepšení České republiky bych za jistých okolností mohl daleko lépe prospět tím, že bych jí pomáhal ze zahraničí. A něco na tom je. Můžeme sice chtít patřit k tomu nejlepšímu, co tato země nyní má, ale to nám těžko pomůže vytvořit si návyky, charakter, posilovat vůli či myslet v trošku širším obraze.

Těžko říct, zda máme my tady odsud naším krajanům co nabídnout. V každém případě mě napadá milion věcí, co bychom se od nich mohli učit my. Jak by nás mohli inspirovat, co vše by nám mohli poradit, jak by se mohli i pomocí internetu zapojit do zlepšování naší země a především vytváření svobodnější a vyspělejší společnosti u nás. Hodlám se v nejbližších dnech o ně trochu více zajímat, poznat další z nich na sociálních sítích a učit se od nich. Nejsme předurčeni k tomu, abychom tady shnili v zaostalosti, ale můžeme znovu objevit a prosadit to nejlepší, na co náš český národ (ať už bude kdekoliv na světě) kdy měl a bude mít.

Jsem rád, že mám možnost přispět svým textem do tohoto periodika a budu přemýšlet o dalších článcích, které by mohly jeho čtenáře zajímat. A možná bychom Svědomí mohli v současné české společnosti trochu více zpropagovat. Spousta schopných a často i mladých lidí o jeho existenci zatím vůbec neví.

Mirek Návrat

Autor je student politologie a psychologie na Masarykově univerzitě v Brně

Psáno pro Svědomí 3/2013

10 způsobů, jak si ulehčit život na Facebooku

Facebook nám denně zabere mnoho času. Pokud si nevytvoříme vlastní pravidla, může se nám stát, že se po několika minutách přistihneme, jak jedeme pořád dolů a neustále nalézáme nové a nové vtipy, zajímavé odkazy, fotky, statusy, reklamy atp. Máme otevřených pět oken online chatu a vpravo nahoře jen sledujeme, kdo co lajknul, kdo co kde okomentoval a nejlépe se do takové diskuze taky zapojíme. Jenže, jak přestat prokrastinovat, ale přesto Facebook využívat? A to efektivně?

Níže uvádím 10 tipů, které používám, a které mi život na Facebooku výrazně ulehčily:

1) Vypnout si online chat. S lidmi, s kterými si potřebuju psát, můžu komunikovat pomocí zpráv a vyjde to v podstatě nastejno. Pokud potřebuju v dané chvíli komunikovat jen s jedním konkrétním člověkem, je zbytečné, aby mi začalo psát dalších deset lidí a vyrušovat mě s něčím, co v dané chvíli zrovna řešit nechci.

2) Vypnout si „Newsticker“. To je to vpravo nahoře, kde se nám neustále ukazuje, co kdo lajknul, co okomentoval atd. Vím o třech způsobech, jak se to dá udělat. Buď ten, který používám já, tedy zmenšení okna prohlížeče na takovou šířku, kde to samo zmizí (taky to pak vypadá líp). Nebo se to dá natáhnout nahoru, že přes celou plochu v pravém panelu máme pouze (samozřejmě vypnutý) chat. Třetí možnost je vpravo dole tlačítlo „Skrýt postranní panel“.

3) Zapínat Facebook na jiné než na hlavní stránce. Když jsem se chtěl vyhnout podvědomému sjíždění neustále dolů donekonečna a objevovat nové věci, které tam mí FB friends celý den přidávají, dal jsem si ve svém prohlížeči nahoru do záložek jako výchozí odkaz na Facebook jinou stránku. Osobně používám dvě – a to vlastní seznam Positive Motivation a potom druhou s mým vlastním profilem. Ta se hodí tehdy, když chci napsat nový status, sdílet něco zajímavého a hodnotného, ale nechce se mi klikat zbytečně dvakrát nebo odolávat pokušení při spuštění hlavní stránky Facebooku.

4) Nečíst nové statusy ode všech. Na Facebooku máme mnoho známých (záměrně píšu známých, příp. FB friends, protože český překlad slova přítel potom vede k tomu, že veřejně známá osobnost přijme žádost o FB přátelství, a nekritičtí fanoušci si ihned myslí, že se rázem připojili do okruhu nejbližších přátel dané celebrity). Jen málo lidí ale sdílí opravdu kvalitní věci. A jen hrstka z nich nás skutečně zajímá (rodina, nejbližší přátelé, veřejně známé osobnosti atp.). Proto je dobré vytvářet si seznamy přátel (např. rodina, politika, Best of Facebook atd.). Ten pro nás nejdůležitější si rovněž můžeme dát do záložek v prohlížeči.

5) Sdílet jenom kvalitní věci. Asi bych neměl pravdu, pokud bych řekl, že nikdo není zvědavý na to, kdy zrovna jdu na záchod, že jsem zvládl už osmou zkoušku, že je mi zrovna špatně, že mě zrovna naštval Zeman atp. Myslím si, že při sdílení takových věcí jen pro své nejbližší, to i může mít nějaký smysl. Ale pro všechny FB friends? Nebo i veřejně? Podle mě zbytečné. Každopádně, co naopak smysl má, je sdílení kvalitních věcí, které se jen tak nikde nedozvíme. Věci, které nějak souvisí s tím, čím se zabýváme, v čem jsme dobří, co by mohli naši FB friends ocenit a potřebovat.

6) Vypnout si upozornění skupin a událostí, které pro nás nejsou urgentní. Jsou sice takové, u nichž je pro nás důležité, aby každý příspěvek, který se tam objeví, byl v našem životě. Většina je však zbytečných. Přesto má Facebook jako výchozí nastavení to, že nás na ně upozorňuje.

7) Měřit si, kolik na Facebooku skutečně strávíme času. Když Filip Dřímalka říkal, že budeme překvapeni, kolik času tam skutečně trávíme, říkal jsem si, že je to blbost. Že tam prostě tolik času během týdne strávit nemůžu. Tvrdá data mě však šokovala. Pro to, jak zjistit, kolik času na počítači a na internetu během týdne strávíte, existuje zdarma program RescueTime.com.

8) Odhlásit se z Facebooku na svém smartphonu. Možná je zbytečné něco takového říkat, ale někdy máme pocit, že chceme žít online 24 hodin denně a bez toho to nepůjde. Jenže pokud chceme žít vyrovnaný a naplněný život, těžko se nám to podaří, budeme-li pořád online, neustále vyrušováni tím, co se tam děje. Děje se. A pořád. Nemá smysl mít zapnuté upozornění (a ještě snad s vibracemi nebo zvuky) na našem mobilu.

9) Ego surfing na Facebooku. Je dobré si občas projít, co o nás na Facebooku může kdo vidět. Jsou věci, které chceme, aby viděla veřejnost. Už málokdo si ale uvědomí, že to uvidí nejen známí známých na Facebooku, nejen česká veřejnost, ale taky kolegové, potenciální zaměstnavatelé, zaměstnanci, klienti, obchodní partneři, novináři, bezpečnostní složky států, ale taky celý svět, tedy i různé kultury, a i tito lidé umějí používat překladač. A potom je tady to, co chceme, aby viděli jen ti, které máme ve FB friends, naši kamarádí, naši blízcí, a to, co vidíme jenom my (např. to, když nám někdo hodí něco na Timeline nebo nás někde označí). Nastavme si soukromí, podívejme se na náš profil v režimu „Zobrazit jako“ a přemýšlejme, co o sobě vlastně chceme světu sdělit.

10) Nebo si Facebook zablokovat úplně. Existují stránky, které nám na námi stanovený čas vypnou v prohlížeči přístup k Facebooku úplně. Abychom jej mohli zapnout, musíme restartovat počítač, a to nás radši přejde chuť na Facebook. Osobně jsem to sice ještě nikdy nepoužil, možná proto, že výše uvedené body pomohou i tak, ale taky z toho důvodu, že když potřebuju něco dělat, tak je to často i na Facebooku.

Mít či nemít?

Jsou lidé, kteří Facebook bojkotují. Často si říkám, že život bez něj by byl snadnější. Trvá to ale jen několik vteřin, než si uvědomím, jak mi usnadňuje život v jiných oblastech. Facebook není zlo sám o sobě. V podstatě je neutrální, a tak jako u jiných věcí záleží pouze na tom, k čemu jej my sami používáme a co z něj dokážeme vytěžit.

Čtěte také

• Chcete lepší svět? Přestaňte se dívat na zprávy na Nově!
• Životní styl T. G. Masaryka

Jak by měl vypadat Facebook prezidentského kandidáta?

Máme jich 9 a každý z nich má svůj profil na Facebooku. Ale umějí své profily využívat? Co by měli zlepšit? Jak by měl vypadat facebookový profil úspěšného politika v roce 2013? A kdo z kandidátů to zvládá nejlépe?

Úvodní fotka

- zabírá velkou plochu, může silně působit na emoce; zde patří hlavní motto, v pozadí barvy kampaně, logo; graficky by to mělo být na úrovni

- naopak zde nepatří fotografie kandidáta, zejména stejná jako profilová; nepatří zde ani webová adresa

Profilová fotka

- tady by měla být nejlepší fotka, jakou kandidát má; v průběhu kampaně se může střídat; měl by na ní být vidět celý obličej – takový, jakým chcete při prvních dojmech působit na voliče

Základní informace

- v této kolonce by mělo být napsané něco chytrého a originálního (třeba motto, hlavní heslo programu, vtipná hláška), něco, co kandidáta vystihuje, něco, čím na první pohled přesvědčí lidi, kteří rádi analyzují písmenka

- to, že je to stránka, to, kým je spravována, že umíte používat CAPS LOCK, že za vámi stojí iniciativa nebo jakou máte funkci nebo, že nevíte, co tady vyplnit, volič buď už ví, nebo ho to nezajímá

- co zde ale nesmí chybět -> funkční odkaz na vaši oficiální webovou stránku

Fotky

- držte se několika pravidel – fotky dávejte často, aktuální, z každé akce, na které se ukážete, dávejte je tam hned a hlavně s rozmyslem – přemýšlejte stylem – co by mohlo voliče zajímat, na které fotce vypadáte dobře, kterou tam radši nedávat, s kým se raději vůbec nefotit atd.

Fanoušci

- mějte co nejvíce fanoušků, dostanete se tak co nejblíže k lidem, můžete lépe cílit své reklamy zase na jejich přátele, ti zase uvidí, že se jim líbíte atd. Jak je zvýšit? Sdílejte – obrázky, fotky, názory, ankety

Události

- používejte i tento nástroj, lidé jej mají rádi, Facebook jim připomíná, že tehdy a tehdy budete tam a tam, dejte vědět o každé akci, na které se ukážete, navíc se to opět zobrazí i přátelům vašich fanoušků

Aplikace

- youtube – propojte si svůj účet

- volební mapa – usnadněte vaším voličům a fanouškům, aby vás našli

- poznámky – můžete použít i jako další způsob sdílení vašeho textu na webu či na blogu

- placky na profil a další aplikace – není lepší reklamy než osobní doporučení a to, když vás bude váš fanoušek nosit na své profilové fotce

Frekvence a obsah sdílení

- sdílejte denně, ale hlavně nebuďte otravní a buďte autentičtí – ty věci musí vyjadřovat vás, může to tam za vás sice dávat někdo z týmu, ale bylo by dobré, abyste o tom věděli, aby to nebylo něco, co byste nikdy neudělali

- a co všechno sdílet – fotky, videa, citáty, vlastní slova, články, tiskové zprávy a prohlášení, vystoupení v médiích, události, vtipy atd. – prostě to, co byste sdíleli se svými nejbližšími přáteli, abyste je pobavili a získali si jejich náklonnost

Nejnovější příspěvky ostatních uživatelů

- tuto funkci zde můžete nechat, ale počítejte s tím, že ji lidé budou využívat, že se vás budou ptát, že vás budou chválit, že vás budou kritizovat a nadávat vám

- odpovídejte co nejrychleji – není nic trapnějšího, než několik dní tam neodpovídat – volič si pak řekne – on  se o mě vůbec nezajímá – a nejen on, ale řekne to známým, a nejen těm, uvidí to i všichni ostatní, a ty můžete odradit

To se mi líbí

- ukažte svým voličům a fanouškům, co se vám líbí – zde je obrovský způsob si zase přes emoce získat sympatie – lajkujte to, co vás baví, co se vám líbí, co vám chutná, čemu fandíte, čemu věříte

O mně

- využijte maximálně všechny položky – ať se o vás voliči dozví co nejvíc – nikdy nevíte, která drobnost může u toho kterého voliče rozhodnout, nikdy nevíte, který volič může být ten rozhodující – a opět – buďte struční, věcní a sympatičtí

Duplicitní profily

- nemějte více profilů, zrušte ty ostatní; a abyste neztratili fanoušky, můžete je sloučit

Uživatelské jméno

- za adresou facebook.com/ bylo něco jednoduchého a výstižného, níže lze vidět, jak to vypadá, když tam vhodné uživatelské jméno nemáte

Váš Facebook je opravdu něco jako vaše tvář, jeho prostřednictvím dáváte podvědomě najevo, jaký jste profesionál, jak dobrý tým si kolem sebe umíte zvolit, jak dokážete reagovat na výzvy 21. století a jak dobře a s jakým zájmem umíte komunikovat s těmi, které chcete již za pár měsíců reprezentovat ve funkci prezidenta. Řekl bych, že za rozhodnutím zejména mladých voličů bude i to, že si otevřou do jednoho prohlížeče všech devět facebookových profilů a budou porovnávat.

A jaké bych vašim profilům dal hodnocení od nejlepšího po nejhorší?

1. Karel Schwarzenberg - http://www.facebook.com/pages/Karel-Schwarzenberg/42479923924?fref=pb

2. Jan Fischer - http://www.facebook.com/janfischercz

3. Miloš Zeman - http://www.facebook.com/zemannahrad

4. Vladimír Franz prezidentem - http://www.facebook.com/VladimirFranzPrezidentem

5. Přemysl Sobotka - http://www.facebook.com/premysl.sobotka.ods

6. Jana Bobošíková - http://www.facebook.com/bobosikova

7. Prezidentka Táňa Fischerová - http://www.facebook.com/PrezidentkaTanaFischerova

8. Zuzana Roithová - http://www.facebook.com/zuzana.roithova

9. Jiří Dienstbier – http://www.facebook.com/pages/Ji%C5%99%C3%AD-Dienstbier/108703067269?fref=pb

Ještě je pár dnů pro zlepšení… Jak to vidíte vy? Mohl by vás nekvalitní Facebook odradit od volby kvalitního kandidáta?

Publikováno na: http://politickyporadce.blogspot.cz/.

Čeká nás revoluce introvertů?

V dnešní době médií, módních časopisů a sociálních sítí je téměř zločin být introvert. Masová společnost nás vede k tomu, abychom byli společenští, otevření, zábavní a povrchní. Kdo takový není, jako by nebyl. Dnes se ale stále více začíná mluvit o tom, že to jsou vlastně introverti, kdo má tu sílu a potenciál ovládat svět nebo řídit firmy. A jakou roli v tom hrají právě sociální sítě?

Jako introvert mám problém prosazovat své názory, nahlas říkat své myšlenky, být iniciativní ve skupině lidí, ale v online prostředí, kde v reálu je člověk třeba sám za svým notebookem, nicméně jeho mysl je v podstatě tam venku (ale zároveň není), je vyjadřování svých postojů a myšlenek pro mě o mnoho snazší. Introvert má tak daleko větší možnosti se vyjádřit. A budu asi velmi zaujatý, když řeknu, že introverti toho mají obvykle daleko více co říct. Jen to neudělají.

Vezměme si další příklad. Třeba nějaký diskusní seminář ve škole, na nějakém semináři, workshopu. Z dvaceti lidí mezi sebou začne diskutovat pět nejaktivnějších extrovertů. Samozřejmě, že po chvíli diskuze začne postrádat věcnost (opět jsem zaujatý), začnou mluvit spíše emoce, potřeby moci a vlivu a celkově se příliš nevyužije potenciál dané skupiny.

Co ale v té chvíli dělají introverti? Poslouchají, přemýšlejí, mají skvělé nápady, vidí, že diskuze by se měla ubírat jiným směrem, říkají si, že by do ní měli zasáhnout, ale nechce se jim, protože jejich komfortní zóna je pro ně víc než potřeba uplatnit svůj vliv v dané situaci, pak jsou z toho třeba i nervózní, začnou se nudit, přestane je to bavit. A výsledek? Nechci říkat procenta, ale tipnu si - 70 % skvělých myšlenek, nápadů, pádných argumentů nezazní. Tedy ony potom vlastně zazní - třeba v online diskuzích, na sociálních sítích, v písemných pracích nebo knihách. Protože tento způsob komunikace je pro introverty příjemnější.

Ještě bych ale zabrousil do politiky. Víme, že moc korumpuje a větší moc ještě více. Tudíž můžeme předpokládat, že v nějaké hypotetické době by existovali nějací mocní lidé, kteří by měli ambice ovládat svět (hypoteticky). A jak nejlépe ovládat masy? Přeci i tak, když vyjadřovat se budou povrchní extroverti (což bude in), a introverti, kteří mají co říct, budou mlčet. Ale to je samozřejmě jen hypotetická situace - vůbec nezapadající do dnešní mediální doby.

Na závěr chci říci, že díky stále větší možnosti online komunikace, rozšíření blogů a sociálních sítí (nebo z jiného pohledu stále oblíbenějších tréninků a kurzů na tzv. měkké dovednosti), může dojít k takové malé revoluci, revoluci introvertů, že svět bude lépe využívat své lidské zdroje.

Publikováno v Psychologii dnes 5/2012.

Opravdu globální totalita vyřeší všechny problémy lidstva?

Lidé jsou špatní! Současný systém je neudržitelný! Současná podoba kapitalismu nemůže nadále fungovat! Potřebujeme novou, chytřejší, stabilnější planetu! Chytřejší vládnutí. Parlamentarismus je zastaralý, zkostnatělý a nevyhovující! Svět se mění! V roce 2012 se stane něco velkého! Musíme se připravit! Čemu z toho věříte a co skutečně musíme?

Takže, nežijeme zdravě ani udržitelně. Jíme nezdravá nebo nekvalitní jídla. Většina světa žije v chudobě a je hladová. My si mezitím žijeme v luxusu, konzumu a nevděčnosti. Někdo by s tím měl něco udělat, ne? Co dál? Ničíme životní prostředí a podle nějakých vědců tím způsobujeme globální oteplování. A je nutné zakročit rychle, účinně a globálně! Nesmíme být egoisti a myslet jen na naši osobní svobodu nebo zpátečnické osobní vlastnictví, přece. Většina lidí jsou hlupáci. Chtělo by to vládu odborníků, elit, nadprůměrně inteligentních a vzdělaných lidí, kteří vědí lépe - než tito hlupáci - co je pro tyto hlupáky dobré. 

Něco tak zpátečnického, zaostalého a neefektivního (když přidáme špetku demagogie a neznalosti - i xenofobního a rasistického) jako je národ, je třeba nahradit něčím jiným - interaktivnějším. Něčím, co lépe zajistí prosazování předem vytyčených globálních cílů. Ano, globální vláda by to vyřešila. My, tady na západě jsme tak bohatí, zbytečně bohatí (a ani si to nezasloužíme, protože přece my - lidé - patříme přírodě, ne ona nám), takže komu by mohlo vadit, že vytvoříme spravedlivější společnost? Vyřeší se tím chudoba, sociální spravedlnost a nerovnost mezi lidmi.

Takže jak to provést? Několik let musíme do mládeže hustit v učebnicích, médiích, seriálech, filmech, počítačových hrách a reklamách, že už to vlastně všechno je. Proč by pak někdo protestoval proti zavádění něčeho, co již vlastně existuje? Jenže, jak to podat, aby to bylo velkolepé? No jo, čísla umí být mocná. Co třeba vymyslet příběhy o konci světa v roce 2012? Dokonalé. Sice nenastane konec světa, ale konec světa takového, jaký jej dnes známe. Konec světa zlého - zpátečnického, kapitalistického, egoistického. Světa chudoby, nemoci a zneužívání přírody. A nastane ráj. Zelenorudý ráj. Ráj, ze kterého není úniku. Není, protože každý je sledován. Máme Facebook, máme Google, máme mobily. Kdo nemá, dostane třeba čip, nebo ho taky můžeme zlikvidovat. Ostatně, kdo není na Facebooku, jako by nebyl. Je to dokonalá manipulace.

A co je na tom nejlepší? Lidé to budou chtít. A ti, kteří to budou prosazovat, budou přesvědčeni o tom, že dělají dobrou věc. Protiargumenty nebo důkazy o špatnosti toho všeho nebudou poslouchat, nebudou je chtít slyšet. Bude to nepohodlné. A o pohodlí jde především - vše musí být hladké, dokonalé, konformní.

Těšíte se? Většině lidí to asi bude jedno. Pokud budou mít chléb a hry, tak se přizpůsobí. Životní úroveň se jim sice sníží, ale na to už si zvykli při této umělé ekonomické krizi. Peníze budou dostávat pořád - efektivně, elektronicky - spravedlivě. Jen už nebudou svobodní.

A teď otázka - děje se to? Není to jen další hloupá konspirace, která postrádá jakékoliv důkazy? (Byť těch by se našlo dost, vč. svědectví, indicií a racionálních úvah). A jak se proti tomu bránit, pokud se to skutečně chystá, když ani nevíme, jestli se to skutečně děje? A není právě v tom ta dokonalost?

Oakeshott, Hayek, Burke nebo Čapek a Orwell nám možná ve svých knihách napoví...

http://www.youtube.com/watch?v=zjGdWMVvMG4&fb_source=message

Pokrok, který odmítneme

Již nějakou dobu máme svobodné bádání a s tím by se dalo říct, že technologický pokrok nelze zastavit. Avšak nyní více než kdykoliv jindy v historii hrozí, že obavy humanistických spisovatelů a filozofů se stanou realitou. Je docela možné, že brzy budeme schopni uměle vyrábět lidi (no já si myslím, že to nejde, protože věřím na dualitu duše a těla), že se budeme stávat kybernetickými organismy, nainstalujeme si do svého těla nejen čipy (aby mohl Facebook a Google a následně vlády lépe určit naši polohu), ale také technicky vylepšíme naše mozky, tak aby mohly mít IQ třeba 10 000. A proč ne?

Osobně by mi to přišlo jako podvod. A podvod podle mě nemá smysl. A taky bychom tím ztráceli to, co nás dělá lidmi. Takže taková možnost jednou bude (možná brzy, možná už je). Někteří to (současného člověka) budou brát pouze jako logický mezičlánek v evoluci mezi zvířetem a superroboty. Ostatně transhumanistické hnutí již dávno existuje. A kdo vůbec říká, že příroda a technika jsou tu pro člověka? Vždyť ony mají přece smysl i bez nás! Nebo ne? (Za sebe říkám, že ne).

Co tak nechat se naklonovat? A kolikrát? A co genetické úpravy? A co rození dětí? Není to dnes strašně složité, namáhavé a bolestivé? Co kdybychom to mohli udělat nějak jednoduše? Umělé oplodnění, ale i umělé zrání v nějakém ideálním prostředí. A co tak si ještě dopředu naprogramovat, jaké by to dítě mělo být?

Slyšeli jste o 3D tiskárnách? Dneska to sice ještě nejde, ale za pár let třeba bude možné vytisknout si přesnou kopii jakéhokoliv jídla. Přinese vám ho robot a vy se nemusíte ani zvedat s postele. Ostatně, proč byste to dělali, když máte Facebook zabudovaný v hlavě a ovládáte jej pomocí myšlenek?

Zkrátka a dobře, ve 21. století se mnoho věcí může změnit. Může se změnit celá podstata lidství. Sice se rád dívám na seriál Futurama, ale myslím si, že některé věci by měly zůstat pouze v naší fantazii a literatuře.

A co s kapitalismem? Nepřežije se? Myslím si, že brzy budeme na takové technologicky vyspělé úrovni, že nebudeme muset chodit pracovat (nebo podnikat, investovat), abychom si mohli žít na vysoké noze. Že replikátory čehokoliv, které bude mít každý doma, nám budou moci s malým množstvím energie vytvořit cokoliv (a byl bych rád, kdyby toto vědci co nejdříve vymysleli). Nicméně zabývám se otázkou, zda je člověk schopen žít mimo kapitalismus. Zda by mohla taková společnost fungovat. Jestli by se neudusila ve věčném konzumu. Kolik lidí by dokázalo pochopit, že to je konečně příležitost začít se věnovat těm skutečně důležitým věcem, na které jim dnes mnohdy nezbývá čas (rodina, koníčky, osobní rozvoj, četba, hra na hudební nástroje, kultura, poznávání, filozofování, duchovní život, zdravý životní styl atd.).

 Ano, záměrně přecházím fázi, kdy by velké korporace svůj druh kapitalismu tvrdě bránily, kdy by takové věci byly dostupné jen nejbohatším lidem za velké peníze, ale ptám se – neodmítli bychom i tento pokrok? Nezůstali bychom u kapitalismu? (Osobně si myslím, že to není nutné, protože podstata člověka je, že je dobrý i špatný, ale zároveň je rozdíl mezi vyspělostí a úrovní chování Angličana a Ukrajince, tudíž podle mě – kultivace je možná, byť nikdy nebude – a je to tak správně – dokonalá).

No a co s pokrokem, který už tu dnes máme? Antikoncepce, potraty, eutanazie, výběr sexuální orientace i pohlaví, nadstandardní sociální stát, geneticky modifikované potraviny? Co s tím? Není na čase již nyní některé pokroky odmítnout? Co tak se vrátit k lidské (tím nemyslím zvířecí) přirozenosti?

Připojte se k Matrixu, bude to úsporné!

Sice nemám tak moc rád konspirační teorie typu WTC, Bilderberg atd., ale člověk s kritickým myšlením musí být na pozoru. Je nás moc. Je toho málo! Teda prý. Dejme tomu, že žijeme ve světě s omezenými zdroji (pro fungování kapitalismu by tomu tak být mělo), že fakt nemůžeme pomocí nějakých vynálezů, chytřejší recyklace, efektivnějšímu a úspornějšímu životu dojít k trvalé udržitelnosti. Že nám dojde ropa, a bude problém, že budeme mít nedostatek vody, že bude spousta horka a sucha, zkrátka, že bude málo energie. Otázkou je – co bude další novinkou na Facebooku?

Nedávno jsme měli jen řeč, museli se stýkat osobně, pak jsme vymysleli hliněné destičky – bylo to efektivnější. Pak jsme začali s knihami, přes noviny a rádio došli k televizi. Dnes máme počítače a internet a nyní jsme na Facebooku. No řekněte, kdo z vás ho nemá? A kdo se na něj nepotřebuje každý den připojit? A komu nedělá radost, když může něco sdílet? Nebo najít sobě podobné lidi, s kterými se může navzájem dělit o zajímavé informace, které by mu jinak utekly? Kdo není rád za cílené reklamy přesně pro vaši osobnost? (Má to i svá úskalí – omezené soukromí, ale vyhovuje to jak marketérům, tak zákazníkům).

No a jak jsme tak přešli do virtuální reality, někteří mí vrstevníci občas okusí ještě i tu skutečnou (byť velmi pochybuji o tom, že jsou schopni to výrazně odlišit, když v ní pomalu vyrůstají). Další level budou 3D holoprojekce, ovládání počítače hlasem, kamaráděni se s roboty atd. No a co bude příště? No řekněte, nelíbilo by se vám, kdybyste se ráno nemuseli namáhat, vstávat z té vyhřáté postele a jít zapínat ten notebook nebo se natahovat pro ten chytrý telefon s internetem? Už byste nemuseli takto složitě zapínat Facebook, ten byste spustili pomocí myšlenek, mohli byste dál v klidu ležet a nenamáhat své svaly, svůj hlas, své oči. Jen byste leželi a myšlenkami komunikovali se svými přáteli na Facebooku. I když i ty myšlenky by se brzy chtěly proprokrastinovat.

Tak, to by možná ještě šlo a asi to není nic nereálného a většina uživatelů taková vylepšení nadšeně přijmou. CIA nebo KGB si nás stejně vyhledá i teď, pokud máme mobily, takže nějaké čipy v mozku by přece nemohly nikomu vadit…

Ale co by bylo potom? Jak vyřešit energetickou a potravinou krizi? Jak dát zlenivělým masám bez práce a pořádného vzdělání (byť s deseti tituly) to, co potřebují? Viděli jste Matrix? Proč nevytvořit věrohodnou virtuální realitu, kopii světa, ve které bychom měli všechno, co bychom chtěli? Ano, vzdali bychom se přirozenosti, skutečného života, pravdy, svobody, soukromí a dalších zpátečnických nesmyslů, ale komu to vadí už dnes? Plastické operace, umělé oplodnění, potrat místo antikoncepce, umělá smrt, humanoidní roboti, filmy, seriály, počítačové hry, virtuální světy?

To by přece mohlo vadit jen nějakým zpátečnickým humanistickým nebo křesťanským podivínům. A ty přece nikdy v historii nebyl problém nějak zlikvidovat, ne?

A co vy? Vlezete si do Matrixu dobrovolně, usadíte se v džungli s nelegálně drženými zbraněmi, nebo odletíte na jinou planetu?

Facebook 2015 - aneb slušný uživatel netají svoji polohu

Znáte to, ráno vstanete, zapnete počítač a dozvídáte se, že Facebook má pro vás další úžasnou aktualizaci. Tentokrát už se nemusíte sami těžce rozhodovat o tom, zda budete online či offline. Vše je již jednoduše rozhodnuto za vás. A pozor! Zdarma! A to se vyplatí! A proč je dobré být neustále online? Takové politicky nekorektní otázky se sice v nápovědě nedozvíte, ale i průměrnému hlupákovi je jasné, že to je přece pro vaši bezpečnost!

Naštěstí už nemusíte svým přátelům ani složitě vypisovat, že jste právě vstanuli a že jste spali pouze pět hodin, protože jste dokončovali seminárku až do půl druhé do rána. Facebook to o vás všechno ví a na vašem profilu jsou veřejně dostupné statistiky. Nemáte přece co tajit! Jste slušný a spořádaný občan, tedy promiňte -  uživatel. Ještě, že už nemusíte složitě zapínat svůj notebook jako před několika lety, ale na svém osobním přístroji ve tvaru hodinek na jedné z vašich rukou si pouze stisknete tlačítko (od nového roku bude prý stačit pouhá myšlenka) a celý váš počítač (od konglomerátu Apple-Microsoft, made in United States of Europe, owned by People of China) se rázem spustí. Samozřejmě z důvodu bezpečnosti si jej nemusíte z vaší ruky ani sundávat (nejste přece žádný zpátečník a nekorektní sprosťák a nic takového jako vaše ruka neexistuje, je to prostě jenom ruka, a koneckonců v nápovědě se nic o tom, že by se tento přístroj dal nebo mohl odstranit nepíše, tak proč byste to vůbec zkoušeli).

Nudíte se? Facebook už vám dávno objednal snídani podle směrnic z jednoho architektonicky zajímavého belgického města a samozřejmě poslal aktualizaci o této události vaším přátelům. Tak se aspoň podíváte, co zrovna dělá někdo z nich. Včera jste byli na pivu s vaším kamarádem Markem. Facebook není tak hloupý - jako my lidé - a tak první status, který vidíte je právě od Marka. Ani nad tím neuvažujete, kliknete na jeho profil, zjistíte, jestli ještě spí, jestli už správně snídal a když zjistíte, že ano, zkontrolujete, zda se ráno oblekl podle aktuální módy a zda si na klopu připl odznáček, který hovoří o tom, jaký významný den to dnes je - zrovna za práva zvířat na vlastní náboženské vyznání (přičemž v Evropě jsou jen mírně diskriminováni, ale všichni chápou, tady je to naprosto na místě, protože xenofobie je nepřínosná, takže žádné křesťanství).

Jenže proč nevyužít vysokorychlostního internetu, když je už naštěstí pro všechny zdarma. Ihned se přes aktuální satelitní video podíváte, jestli se váš kamarád nachází skutečně na tom místě, kde Facebook uvádí, nebo je vaše připojení přece jen o nějakou tu milisekundu pomalejší než ten zpátečnický reálný svět. Je zamračeno, ale to nevadí, protože Facebook není hloupý a okamžitě obraz přepnul na nejbližší kameru v HD rozlišení, poblíž které se váš kamarád zrovna nachází. No, jsou to sice veřejné záchodky v (jeho) bytě, ale proč by mu to mělo vadit?

A otázka pro vývojáře? Nezkusíme to dříve?

Humor do Bílého domu

Pátý v pořadí. Tentokrát v Tampě na Floridě. Přenášený CNN. Pořádaný společně s Tea Party Expressem. Televizní souboj republikánských kandidátů na amerického prezidenta.

Tak tato debata mě příjemně překvapila - mnozí se vrátili do hry... Herman Cain vtipkoval o tom, že mu lidé občas říkají, že nikdy nebyl politikem, a neví tak, jak to ve Washingtonu funguje - a že jim na to říká, že to ví - že to tam nefunguje; Newt Gingrich zase pěkně uzavřel spor dvou guvernéru o to, kdo vytvořil více pracovních míst tím, že řekl, že pracovní místa vytvářejí lidé v těch daných státech, ne guvernér - a o tom to je...

Dobrá otázka na konzervativního libertariána Rona Paula - představte si asi 40letého dobře zajištěného čilého člověka, který se rozhodne, že je zdravý, a tak si nebude platit žádné zdravotní pojištění, ale najednou se mu něco vážného stane a on bude potřebovat drahé zdravotní ošetření - kdo to má zaplatit? Měla by ho společnost nechat zemřít? - a odpověď - (v to smyslu, že) ještě když tyto zdravotnické programy (Medicaire, Medicaid) nebyly, tak se v rámci např. církve o každého svého bližního postarali a nenecháli ho zemřít, protože se jako jednotlivci máme starat o sebe, své rodiny a lidi ve svých společenstvích (církvích, komunitách)...

V určitých chvílích mi začínal být Ron Paul velice sympatický a souhlasím s ním v tom, že by USA nyní měly dávat své finance (či dluhy) na něco jiného než na ochranu občanů jiných států po celém světě, protože prostě mají samy své velké problémy, které musejí vyřešit a ty mají pro ně větší prioritu. Ovšem jeho názory na zahraničně-bezpečnostní politiku znějí jako z úst radikálního levičáka, hipísáka nebo islámisty. Ron Paul si zřejmě - stejně jako oni - myslí, že důvodem pro to, proč jde z islámistů a dalších extrémistů po celém světě strach a musíme se před nimi bránit, je to, že se USA angažují v tamních zemích (jakože rýpou do vosího hnízda). Rick Santorum mu na to docela trefně odpověděl, že tito lidé nás (USA, západní civilizaci) chtějí zničit (a ohrožují) pro naše hodnoty, kterým věříme - pro naši svobou a příležitosti, pro to, kdo jsme.

Otázka imigrace - shoda na tom, že imigrace je správná věc (vždyť na tom je postavena velikost Ameriky), avšak je nutné, aby byla podle jasných pravidel a zákonů; tedy žádná ilegální imigrace. Také to, že angličtina musí zůstat jediným oficiálním jazykem Spojených států a syn italských imigrantů, kandidát Rick Santorum úžasně ukázal, jak taková legální imigrace vypadá, kdy jeho otec přijel do USA a byl hrdý na to, že se učí anglickému jazyku a že se může stát součástí nového národa - asimilovat se. Je tedy nutné naučit se jazyk dané země, znát její historii a ústavu, to je americký způsob imigrace, zdůraznila kandidátka Michele Bachmannová.

Co byste přinesli do Bílého domu?

Na závěr pořadu moderátor položil kažédmu z osmi kandidátů odlehčující otázku v tom smyslu, že předchozí prezidenti si do Bílého domu něco přinesli a i tím se stali legendrání - např. Obama zdravou kuchyni atd. Pokusím se o přibližnou parafrázi. Newtu Gingrichovi jsem bohužel nerozuměl.

Santorum: S manželkou máme 7 dětí, takže další ložnici.

Paul: Košík zdravého rozumu, kurz rakouské ekonomie, který by naučil lidi něco o ekonomických cyklech a proč se tvoří inflace, krize a všechy problémy s nezaměstnaností.

Perry: Tu nejkrásnější, nejpřemýslivější a nejneuvěřitelnější první dámu této země, která sedí právě támhle.

Romney: Bustu Winstona Churchilla, který je mým hrdinou.

Bachmannová: Kopii Deklarace nezávislosti, Ústavy a Listny základních práv.

Cain: Smysl pro humor, protože Amerika je příliš napjatá.

Huntsman: Manželka mě za to zabije, ale svou motorku Harley Davidson.

Přehled fanoušků na Facebooku:

Rick Santorum: 27 729

Newt Gingrich: 147 595

Ron Paul: 238 807

Rick Perry: 157 784

Mitt Romney: 1 107 676

Michele Bachmannová: 462 249

Herman Cain: 175 518

John Huntsman: 570