Nevím, jak vás, ale mě události
v texaském Westu přiměly k jistému zamyšlení. O tom, jak bychom si
mohli vzájemně více pomáhat a vůbec být v kontaktu s našimi krajany.
Přestože si na Facebooku s jedním píšu, do té doby mi příliš nedocházelo,
že v době globálně svobodného internetu, by té komunikace, předávání
zkušeností či jiné pomoci mohlo být více.
Ať už to zavinil někdo předtím,
nacisti, komunisti či jejich polistopadové politické produkty, ti nejlepší
z našeho národa jsou pryč. Pokud neemigrovali, byli popraveni nebo
umlčeni. Osobně často přemýšlím nad tím, jak to v naší zemi bude
pokračovat dále. Z jednoho pohledu to pro nás vypadá dobře – podíváme-li
se geograficky doleva, tak se zdá, že komunismus musel být na východě poražen,
aby na západě mohl zvítězit (jak říká jeden slovenský křesťansko-demokratický
myslitel a politik), že naše země je z druhé strany i mezi těmi východoevropskými
na tom stejně nejlépe. Ale když si vyslechneme ty, kteří se po volbách
v roce 2014 chtějí chopit moci, ať už jsou to socialisti, komunisti či
jiní radikální populisti, za jejichž vlády budeme všichni zvolávat – zlatý
Kalousek, tak jako dnes již někteří při pohledu na současného prezidenta Zemana
začínají říkat – zlatý Klaus, tak nás optimismus lehce přejde.
A tak přemýšlím, zda bych i já
emigroval, pokoušel se o odboj, nechal se zničit nebo umlčet. Co z toho by
této zemi skutečně pomohlo nejvíce? Myslím si, že právě emigrace. Nic
nedemonstruje stav současné české společnosti lépe, než když z naší normy,
na kterou jsme zvyklí (malost, pesimismus, stěžování si, shazování lepších a
aktivních atd.), začneme diskutovat s nějakým emigrantem, který je původem
taky Čech, ale který měl tu poctu strávit velkou část svého života ve vyspělé
kultuře. Často říkám, že zlepšení České republiky bych za jistých okolností
mohl daleko lépe prospět tím, že bych jí pomáhal ze zahraničí. A něco na tom
je. Můžeme sice chtít patřit k tomu nejlepšímu, co tato země nyní má, ale
to nám těžko pomůže vytvořit si návyky, charakter, posilovat vůli či myslet
v trošku širším obraze.
Těžko říct, zda máme my tady
odsud naším krajanům co nabídnout. V každém případě mě napadá milion věcí,
co bychom se od nich mohli učit my. Jak by nás mohli inspirovat, co vše by nám
mohli poradit, jak by se mohli i pomocí internetu zapojit do zlepšování naší
země a především vytváření svobodnější a vyspělejší společnosti u nás. Hodlám
se v nejbližších dnech o ně trochu více zajímat, poznat další z nich
na sociálních sítích a učit se od nich. Nejsme předurčeni k tomu, abychom
tady shnili v zaostalosti, ale můžeme znovu objevit a prosadit to
nejlepší, na co náš český národ (ať už bude kdekoliv na světě) kdy měl a bude
mít.
Jsem rád, že mám možnost přispět
svým textem do tohoto periodika a budu přemýšlet o dalších článcích, které by
mohly jeho čtenáře zajímat. A možná bychom Svědomí mohli v současné české
společnosti trochu více zpropagovat. Spousta schopných a často i mladých lidí o
jeho existenci zatím vůbec neví.
Mirek Návrat
Autor je student politologie a
psychologie na Masarykově univerzitě v Brně
Psáno pro Svědomí 3/2013
