Zobrazují se příspěvky se štítkemMladí křesťanští demokraté. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMladí křesťanští demokraté. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 3. září 2013

Proč vstupuji do MKD (30. října 2008)



Touha po svobodě a utváření si vlastního názoru hraničícího až s paličatostí jsou faktory, které mě možná přivedly k politice.

Začalo to někde v šesté třídě, kdy jsem si začínal vytvářet vlastní politický názor (2002). V té době asi nebyla zrovna ideální politická situace, a tak se ze všech stran ozývalo, jak byli komunisti zlatí. Já jsem ještě nevěděl (tak jako, bojím se, většina našich občanů dosud), že zlatí nebyli, nejsou a zřejmě nebudou. V té době jsem viděl jen chleba za čtyři koruny, rekreace a bonboniéry zdarma. Neměl jsem povědomí o milionech obětí, které komunistické režimy napáchaly (a to se ještě jejich zvrhlá utopie nikde nerealizovala...). Později jsem projel další ideologie, jako je fašismus, nacismus a později sociální demokracii (2006). V té době jsem pochopitelně politice téměř vůbec nerozuměl - jak se tvoří, ideologicky, kdo za tím stojí atp. Snad mi má osobní zkušenost s naletěním na něco, o čem nic moc nevím, pomůže chápat lidi, kteří jsou v podobné situaci a jen nemají čas trávit hodiny na internetu hledáním pravdivějších informací. Nicméně po příchodu internetu do naší domácnosti jsem měl možnost začít si prostudovávat různé ideologie, složení stran, programů stran a jejích osobností, jak se politika jeví lidem, co ji z povzdálí sledují. Také jsem byl pod vlivem svobodných a demokraticky smýšlejících lidí, které jsem si oblíbil. Začal jsem objevovat nové směry a přes klasický liberalismus, libertarianismus a zelenou politiku jsem přešel k pravicovému konzervatismu a křesťanské demokracii, na jejichž pomezí se pohybují mé názory již delší dobu.

V souvislosti s tím a s přibývajícími sympatiemi a zájmem o politiku a politologii jsem objevil spoustu serverů - a tak také stránky mládežnických organizací. Nápad vstoupit do některé z nich se objevil na začátku prázdnin 2008, kdy jsem si řekl, že je načase začít žít aktivní politický život a nezůstat jen u psaní článků na vlastní stránky, které beztak nikdo nečte. Tím se prostě nic nezmění. Oslovil jsem proto Mladé konzervativce, Mladé křesťanské demokraty a Mladé liberály, kteří jsou mi ideologicky nejbližší.

Po několika schůzkách se zástupci MK a MKD jsem se rozhodl, že vstoupím do MKD už i z toho důvodu, že se snažím být realistou (čímž se inspiruju T. G. Masarykem) a domnívám se, že v blízké době se neobjeví nějaká absolutně ideální strana, kterou bych mohl podporovat. Práce členů mládežnické organizace je také pomoc v kampani mateřským stranám. Já v těchto podzimních volbách a také ve volbách do EP v roce 2009 (kdy už budu mít volební právo) podporuji KDU-ČSL, tudíž by bylo asi zvláštní být u MK (taky přezdívaných Mladí ODSáci) a podporovat jinou stranu.

Existuje tu ovšem obava, co když se ODS bude chtít třeba i s pomocí ČSSD zbavit KDU-ČSL a bude chtít vytvořit systém dvou stran. Na to bych si mohl odpovědět trochu optimisticky - proč by tou hlavní stranou nemohla být KDU-ČSL jako v Rakousku, Německu či Holandsku?

Se vstupem do MKD přichází spousta výhod, ať už je to účast na různých akcích, seminářích, besedách, předvolebních kampaních, výhoda při studiu na vysoké škole a tedy informace z první ruky, získání kontaktů na místní politiky (ne že bych si dělal naděje o jejich čestnosti atp.) ale také seznámení se s mnoha lidmi podobného věku s podobnými názory, před kterými člověk své názory nemusí skrývat, aby je neurazil, protože na většinu věcí existuje podobný názor a při účasti na akcích také s politology, novináři, historiky, sociology a dalšími intelektuálními elitami. Nemohu opomenout přípravu na reálnou politiku, do které by se později snadněji vstupovalo a vzhledem k tomu, že mi věci kolem mě nejsou lhostejné, je pozdější politická angažovanost velmi reálná - s tím spojené zlepšování komunikačních, rétorických, artikulačních, společenských a dalších schopností.

Může se ale také stát, že středopravicový konzervatismus a křesťanská demokracie jsou pro mé ideologické zakotvení jen dočasný ostrůvek a za pár měsíců či let se má politická orientace změní. Asi by to nevadilo, protože je to jistě organizace demokratická, ze které jde kdykoliv vystoupit.

Proč je důležité nezačínat politiku shora? Myslím si, že je velmi dobré stavět na nějakých základech, mít cestu nahoru protkanou a nějak zakotvenou, mít různé spojence a přívržence, které si po cestě nahoru člověk může vytvořit, kdežto když začne ve velké politice jakoby na zelené louce, pomyslná dutá pyramida se může lehce zbortit.

A co jiné organizace. Mladá občanská platforma - považuji ji spíše za velmi pravicovou, na mě až moc, navíc nemá mateřskou stranu a to asi není to nejlepší řešení. Mladí sociální demokraté mi nejsou již ideologicky blízcí, navíc si nejsem jistý, zda berou politiku nějak vážně (jistě někteří ano), Mladí zelení mohou být sympatiční a v některých věcech blízcí mým názorům, ale v těch stěžejních asi ne a o KSM či nějakých mladých národovcech se není třeba v mém případě zmiňovat.

Budeme-li lidé s předsudky, a to já jako mladý a nevyzrálý člověk jsem ještě také, nabízí se otázka, zda mi nevadí křesťanští v názvu. Mám dojem, že mé předsudky již na takovéto úrovni nejsou, navíc se snažím hledat si cestu k teismu, už i proto čí je vítězství Česko jako symbol ateismu. Navíc jak v MKD, tak v KDU-ČSL není podmínkou být věřící, jen ctít křesťanské hodnoty, což zase takový problém není.

Na závěr bych rád deklaroval, že se vstupem do politiky budu stát na straně pravdy, hodnot strany, čestnosti atp. Nebudu podporovat špínu a špatnost chování jednotlivých lidí organizace, strany, klubu jen proto, že jsem s nimi ve straně. I když samozřejmě v některých situacích, které nebudou příliš vážné, a bude například před volbami nebo bude existovat podezření z účelového poškozování strany zevnitř atp., mohu být loajální. Také se budu snažit být velmi opatrný a pochopitelně budu velmi podezíravý ke svým kolegům a dalším, protože jak známe naše politické prostředí, pohybují se zde různí lidé, kteří sbírají cokoliv na kohokoliv, aby to mohli kdykoliv použít a v případě, kdy bude člověk prosazovat věc, která se jim nebude líbit, jistě dojde k vydírání. Věřím, že všichni slušní a čestní lidé, co ctí podobné hodnoty jako já, toto vše pochopí a pokud se naskytnou v situaci, že by něco fakt pokazili, nebudou to skrývat a budou se chovat zodpovědně.

Jistě, že i v KDU-ČSL je mnoho prospěchářů, zločinců a špatných lidí, ale je výzvou pro nás mladé, kteří chceme být slušnými, abychom se nenechali zastrašit, nepřistupovali na jejich hry a místo toho se naopak snažili je vytlačit do pozadí a na zodpovědná místa dosadili schopné a zodpovědné lidi hodné své funkce.

Středopravicová konzervativní a křesťansko-demokratická síla bude mít v následujících padesáti letech svou nezastupitelnou roli ve stále více se levicově-liberalizujícím světě podléhajícím materialismu, komerci a konzumnímu způsobu života. 

Návrat Miroslav, 26.9.2008 - 30.10.2008

čtvrtek 1. září 2011

Přestaňme si lhát v kauze Bátora


Bátora je prý nácek. Prý je slušný katolík a konzervativec. Prý je to nacionalista. Prý je to národní konzervativec. Kým tedy je? A kým je pro vás? Je nebezpečný? A pro koho?

Osobně jsem o Ladislavu Bátorovi slyšel poprvé, když nedávno kandidoval za Suverenitu do senátu. Věděl jsem, že je lídrem akce D.O.S.T., o které jsem si svého času myslel, že je to extrémistická organizace – i když to jsou spíše předsudky kvůli loga a předním osobnostem, napojeným na tvrdou pravici – a naopak jsem mnohdy uvažoval, že jejich manifest taky podepíšu (zatím jsem nepodepsal, je to neslučitelné s jinou mnou podepsanou peticí – www.dostklause.cz). Říkal jsem si tehdy, že je zajímavé, že za Suverenitu kandiduje národní konzervativec.

Pak se o něm začalo mluvit jako o náměstkovi ministra Dobeše. Zvedla se vlna protestu, byl označen za fašistu a nacistu. Má mládežnická organizace - Mladí křesťanští demokraté, se za něj ústy předsednictva ihned postavila. To ji samozřejmě názorově velmi rozdělilo a někteří členové tehdy organizaci opustili, protože je pro ně osoba Ladislava Bátory nepřijatelná.

Začal jsem tedy názory a činy Ladislava Bátory studovat. Začal jsem odhalovat řadu lží a demagogie ze strany jeho odpůrců – podobně jako to levicoví radikálové dělali v případě jmenování Romana Jocha poradcem premiéra. To ve mně trochu vzbudilo sympatie k Bátorovi. Řekl bych, že je to nacionalista či národní konzervativec. Pravděpodobně je demokrat, ale zdá se, že národ je pro něj víc než demokracie.

S Ladislavem Bátorou v mnoha věcech nesouhlasím. Začíná to samozřejmě nekultivovaným vystupováním, které patří někam mezi tu nejhorší společenskou spodinu – za vše mluví jeho transparent – „Intelektuálové, jděte už do hajzlu“. Když se podíváme na tzv. „bátorismy“ – tak mám raději občanskou společnost než národní pospolitost; globální než lokální; profesionální armádu než povinnou vojenskou službu – zkrátka více mě oslovuje světovost než typicky česká provinčnost. Nemyslím si, že Němci a zastánci Václava Havla jsou pomalu největším nebezpečím našeho národa atd.

Na případu Bátora jsem si uvědomil, že mít Bátorovy názory, je naprosto v pořádku. Jsou prostě odlišné, než má většina vzdělaných a inteligentních lidí v Česku (což se pravda už asi nedá říct o té méně vzdělané a méně inteligentní části naší společnosti). Neznamená to ale, že by tyto názory byly nebezpečné natolik, že bychom je měli zakazovat nebo považovat za extrémistické. Prostě s nimi třeba nesouhlasíme. Mám totiž pocit, že pro řadu lidí poblíž středu politického spektra se stalo jednodušším někoho nazvat extrémistou, než rozumně diskutovat.

Ale je také možné, že i tato svým způsobem krajní pravice (protože krajní pravicí je právě nacionalismus nebo např. vyhraněný libertarianismus – nikoliv národní socialismus (nacismus a neonacismus), který má s pravicí společné jen to, že levicoví extrémisté (komunisté, socialisté, ekosocialisté a anarchisté) se na něj dívají přes celé spektrum napravo, ovšem, kdyby se podívali doleva, uvidí je mnohem blíž) je nebezpečná. A v čem? Není náhodou něco pravdy na tom, jak říká jeden český teolog (mnozí určitě poznají který) – tito lidé hrají na strunu těch lidí v naší společnosti, kteří nemyslí.

Co myslíte vy? Je Ladislav Bátora nebezpečný? A pro koho? Pro demokracii, svobodu, občanskou společnost? Západní civilizaci a globalizaci? Nebo jen pro extrémní levici?

čtvrtek 11. srpna 2011

Proč podporuji Pochod pro rodinu?


V sobotu 13. srpna máme v našem hlavním městě na výběr hned dva pochody – jsou jimi českou LGBT komunitou pořádaný Prague Pride – pochod hrdosti homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů a tím druhým je Pochod pro rodinu pořádaný Mladými křesťanskými demokraty a Hnutím pro život. A který si vybrat? A proč?

Osobně jsem se minulý rok – jako člen Mladých křesťanských demokratů – zúčastnil právě prvního ročníku Pochodu pro rodinu, který se konal v Brně. Bylo na něm přes 100 lidí – od mladých křesťanských demokratů, konzervativních členů KDU-ČSL, přes rodiny s dětmi až po aktivisty konzervativního hnutí Akce D.O.S.T.

Vnímal jsem tento pochod jako podporu tradiční rodiny (tedy ne jako akci namířenou proti homosexuálům – byť z podstaty věci zastánci homosexuálního manželství z jejich řad by mohli propagaci tradiční rodiny (muž, žena a děti) vnímat jako útok na sebe). Ve chvíli, kdy se k pochodu přidala skupinka mladíků s (pro homosexuály pravděpodobně) urážlivými obrázky, požádal je předseda MKD Petr Jurčík, aby odešli. A odešli. Po Brně se tehdy scházela také řada holohlavých neonacistů s logy Dělnické strany. Je tedy Pochod pro rodinu fašistickou akcí?

Ano, pochodu se zúčastní i nacionalisté (či národní konzervativci) typu Ladislava Bátory, kterého osobně po prostudování si všech možných informací a faktů (nikoli názorů levicových extrémistů) nepovažuji za ztělesněného Hitlera a ani si nemyslím, že by byl (např. v porovnání se svého času váženým místopředsedou dolní komory našeho parlamentu V. Filipem, jeho kolegou J. Paroubkem nebo jejich socialistickým kolegou T. Vandasem) výrazným nebezpečím pro českou demokracii – a to i přesto, že s ním v mnoha věcech – jako postsekulární konzervativec – velmi nesouhlasím. Takže stejně jako to, že se k lidové iniciativě Tea Party v USA přihlásila i zanedbatelná skupinka jednotlivců z řad extrémistů – neznamená to, že akce konzervativců různého druhu na podporu rodiny by byla akcí českých maloměsťáckých fašounů z druhé republiky, jak se i někteří středoví liberálové obávají.

A proč se vůbec Pochodu pro rodinu zúčastním? Možná máte na dění v České republice a její budoucnost podobný názor. Naše země vymírá. Rodí se strašně málo dětí. Mladí lidé si je nechtějí pořizovat. A pokud, tak nejlépe ze zkumavky. Je to totiž nepohodlné. Plínky a tak. Polovina manželství je rozvedených. Nejen mladá generace je nevychovaná, dnes už i nevzdělaná. Mladí lidé se čím dál častěji párují mezi sebou navzájem – než aby hledali partnery opačného pohlaví (to pod vlivem „tolerantní“ výchovy o homosexualitě na školách – možná i tímto je myšlen ten homosexualismus). Když už do něčeho tak zvrhlého, jako je heterosexuální vztah (o absurditě tohoto dobře pojednává seriál Will a Grace, kde je nenormální nebýt homosexuál) anebo se dokonce chtějí vzít, tak už jen čekají až (nebo spíše kdy) je ten druhý podvede. Děti bychom nejraději dali do státních nápravných zařízení – tedy jeslí a staré rodiče do obdobného zařízení pro seniory.

Rodina je základem vyspělého státu západní civilizace. A rodina že není ohrožena? Možná ji až tak neohrožuje homosexualismus (i když při pozorování nejen svých vrstevníků si tím nejsem tak jistý), ale podpora Pochodu pro rodinu je – si myslím – morálně správnou věcí, protože to, o co by nám v naší společnosti do budoucna mělo jít, je spokojená rodina tvořená manželským párem – mužem a ženou – a aspoň 4 dětmi. Není totiž od věci vnímat to, že někteří muslimové se vyjadřují v tom smyslu, že tentokrát Evropu dobyjou dělohami svých žen.