Volit Korunu českou?

Hlavou státu by měl být ten nejlepší z nás. Někdo nadstranický. Kdo by nás spojoval. Kdo by nás vedl k vyšším hodnotám. Ke komu bychom mohli morálně vzhlížet. Řada vyspělých evropských zemí jsou parlamentní monarchie. Měli bychom se za krále lépe? A kdo by jím byl?

Což o to, idea českého království nezní špatně. Intuitivně dokonce možná cítíme, že by to tak mělo být. Češi až pobožně vzhlížejí ke své hlavě státu. Skoro se považují za její poddané. Možná by bylo lepší, kdybychom svého krále (nebo královnu) měli. Psychologicky to v nás stále je.

V čele státu by byl ten nejlepší z nás Čechů. Od narození prvotřídně vychováván a připravován pro svou elegantní roli. Z urozené rodiny. Byl by nad věcí. Nezatěžoval by nás politickými boji, ale naopak by objížděl republiku, pardon království a snažil se naslouchat svým občanům, pardon poddaným. Zajímal by se o jejich problémy, snažil by se nacházet řešení a svému lidu pomáhat.

Reálně bychom však byli republikou a občany. Jeho moc by nebyla odvozena ani z Vatikánu ani od Boha, ale z lidu. Byli bychom stále parlamentním zřízením. Dokonce s psanou ústavou. Mohlo by to být krásné. Taková pohádka na zemi. V zemi české, moravské i slezské.

Kdo by jím byl? Která dynastie by se stala tou dědičnou, jež by měla nárok na český trůn? Královna Kateřina? Zemanová? Měl by si onu dynastii zvolit lid v přímých královských volbách? Opravdu by si průměr zvolil toho nejlepšího? Nebo bychom to nechali Habsburkům? Což je asi politicky i historicky nereálné.

Volební kalkulačka

Jenže kandidující strana Koruna česká mi několikrát vyšla v (metodologicky úsměvné) volební kalkulačce. A to na prvním místě. Mají rozumné názory, program a možná i lidi. Jenže do parlamentu se nedostanou. Na rozdíl od jiných neparlamentních stran nemají šanci. Což je škoda. Jejich program je rozumně pravicový.

Ale kdo ví. Až si rozumní lidé uvědomí, že v demokracii se můžeme aristokraty - těmi nejlepšími, stávat všichni, třeba se urozené dynastie začnou objevovat. Třeba se Češi rozhodnou pro království až někdy za sto, dvě stě let.  Ostatně monarchie je docela nadčasová myšlenka, ne?

Mohlo by vás zajímat:

• Program Koruny české
• Předseda Václav Srb v Politickém spektru
• Webové stránky
• Informace na Wikipedii

Čtěte také:

• Měl by pravicový volič podporovat Babišovo ANO?
• Dopis Abrahama Lincolna učiteli svého syna
• Chcete lepší svět? Přestaňte se dívat na zprávyna Nově

Nizozemí - zajímavosti politického systému

- vznikla zde první burza a taky první burzovní krach (roku 1637)
- hlavní město je Amsterdam, ale hlava státu, vláda ani parlament zde nemají sídlo
- hlavou státu je královna Beatrix
- schvalování ústavních změn - nejdříve v každé z obou komor parlamentu musí změna ústavy získat 50 % + jeden hlas -> pokud získá tuto podporu, je parlament rozpuštěn a vyhlášeny nové volby -> po nich musí získat 2/3 většinou členů v každé z komor
- podle Ústavy je panovníkem vždy protestant (např. princezna Irena se svým sňatkem se španělským šlechticem Carlosem Hugem v roce 1964 vzdala za sebe i své potomky možnosti ujmout se kdykoli v budoucnu nizozemského trůnu z důvodu konverze ke katolictví)

- dlouhé sestavování vlády po volbách (klidně 100 až 200 dní)
- v poslední době dochází k rychlejšímu střídaní vlád a jejich pádům (zj. kvůli koaličním sporům), přesto ale platí, že kabinet vládne s mnohem větším konsensem parlamentních skupin, než je tomu v jiných zemích
- mocné poradní orgány - Státní rada (v jejím čele panovnice), Sociálně ekonomický výbor (SER), veřejnoprávní organizace
- vládu jmenuje vláda sama; jako kolektivní orgán vláda formálně neexistuje, jen jednotliví ministři
- vláda má pravomoc rozpustit parlament

- původně sociálně-náboženská segmentace společnosti - tzv. sloupy - dvě linie štěpení - konfesní (kalvinisté, katolíci, sekularizovaný blok) a třídní (liberální uskupení vyšších a socialistický blok nižších tříd) - s tím spojena nízká nebo téměř žádná fluktuace voličů

- členové Státní rady a soudci Nejvyššího soudu jsou sice jmenováni doživotně, v praxi však končí v 70 letech odchodem do důchodu
- výrazné pravomoci jednotlivých obcí - přičemž polovinu financí získávají přerozdělováním z centra podle počtu obyvatel a druhou polovinu z místních daní
- starosty vybírá z centra královna; jsou jmenováni na šest let a pokud se ke konci tohoto období neobjeví návrh na jiného starostu, je stávající prakticky automaticky potvrzen ve své funkci na další období

- podobně jako v Izraeli je i zde proporční volební systém vytvořen tak, že existuje pouze jeden volební obvod na celém území (a k poměrnému volebnímu systému se z dvoukolového většinového svého času přešlo na základě konsensuální dohody všech stran) - volič může měnit pořadí kandidátů na kandidátce své strany
- neexistuje spodní hranice pro vstup do dolní komory (takže i strany, které získají 1,3 %, se dostávají do parlamentu)
- kampaň si strany financují z vlastních zdrojů - od státu pouze tzv. nepřímé dotace - podpora činnosti stranických "výzkumných" ústavů, rozhlasového vysílání v době voleb atd.
- volební kampaň trvá 43 dní - od okamžiku, kdy jsou kandidáti nominováni
- existence politické strany Zelená levice (GroenLinks), která vznikla jako federace čtyř, původně samostatných, malých levicových stran: CPN - Komunistické strany Nizozemska, PSP - Pacifistické socialistické strany, PPR - Politické strany radikálů a EVP - Evangelické lidové strany

K poslechu vyspělá hudba z Maastrichtu:
http://www.youtube.com/watch?v=cO6EFEgPm5k

Zdroj:

Říchová, B.: Nizozemské království: od konsensuální demokracie k polarizovanému systému vládnutí. In: Říchová, B. a kol.: Západoevropské politické systémy. Praha 2009

Prezident má být vzor! Něco jako volený král

Zdá se, že Češi si budou svého prezidenta konečně volit přímo. Ještě sice nevíme, který z nás 10,5 milionů by nás měl a mohl nejlépe reprezentovat, ale rád bych zde představil svůj názor na to, jaký by ten prezident měl být, psychologické důvody, proč by měl být pouze kladeč věnců a proč je důležité, aby byl volen přímo.

Jaký by tedy měl být? Podle mého názoru by to měl být především morální vzor. Ten nejlepší z nás. Hlava státu. Ten, na kterého se malé děti podívají, rodiče jim řeknou, jaký je, v čem si z něj mohou brát příklad, a děti pak prohlásí – mami, až vyrostu, tak budu prezident! Měli bychom vybírat kandidáta ani ne tak podle jeho politických názorů (byť ty budeme taky znát, s mnoha souhlasit s několika zase nesouhlasit), ale spíše podle jeho osobnostních a charakterových rysů.

Jaké by měl mít pravomoci? Není to zbytečná otázka? Není, ale je podružná. Důležitější je pro mě, kdo by měl být. Nicméně má představa o tom, jakou moc by tento prezident měl mít, je taková, že žádnou – měl by být kladečem věnců, nejlépe by měl pracovat za průměrnou mzdu (ideálně minimální, ale v Praze je draze, tak radši tu první), měla by to být výsostná funkce, zájem o ni by byl ne kvůli koryta nebo mocenským bojům, ale kvůli těm vyšším lidským potřebám – stát se vzorem pro společnost, mít na ni pozitivní vliv. Tento prezident by také měl být celé veřejnosti dokonale znám, měli bychom znát jeho majetkové poměry, jeho trestní rejstřík, jeho vzdělání a samozřejmě také podrobný životopis včetně určitých informací o jeho rodině a původu.

A proč je důležité, aby byl volen přímo? Jako myslet si, že 281 (z toho jen 81 volených přímo) našich zástupců je schopna jej vybrat lépe (nebo méně zkorumpovaně) mi přijde naivní, stejně jako představa – a monarchie je pěkná věc – aby byl vybírán geneticky – tedy dědičně (jakože král). Ale co si myslím, že je důležité – aby byl někým takovým, jako právě král je, něco jako král Miroslav, prostě slušný, spravedlivý, pracovitý a příkladný člověk, který umí nejen dobře reprezentovat svou zemi navenek, ale umí také být morálním vzorem svým občanům. A toto je důležité z jednoho důvodu (možná to tak mají i vyspělejší národy), ale Češi jsou strašně závislí na tom, jaký je jejich lídr (ono to tak funguje i v jiných organizacích) – a když jím bude mafián a zloděj, tak občané ho budou následovat, když to bude slušný člověk, věřím, že jej budou následovat také (a možná by se to dalo i historicky a psychologicky dokázat).

Sami se zamysleme, jaký vliv na současný marasmus a korupci v naší zemi má to, že si obyčejní lidé v hospodě u piva nebo u bulvárních zpráv (ano myslím i Události ČT) řeknou – když může krást Klaus, tak já můžu taky.