 |
| http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=27319&picture=krajina |
Naše země je již přes dvacet let
formálně demokratická a svobodná. Oficiálně je zaručena rovnost lidí před
zákonem, existuje právní stát i svobodné tržní prostředí. Těžce bychom ale
hledali lidi, kteří by tvrdili, že tyto hodnoty existují i reálně. A co víc, že
by existovaly v našich myslích. Masarykovo „Tož demokracii bychom měli,
teď ještě nějaké ty demokraty,“ se zdá být v naší zemi již nadčasovým.
Nepřijde mi normální, abychom
měli vládu, která nemá podporu drtivé většiny občanů. Vláda ji sice má od
většiny sněmovny, tedy tu, kterou získala v minulých volbách. Nicméně ani
tam ta podpora nebyla příliš slavná. Třetina hlasů propadla. Třetina lidí ani
nešla volit. Lidé si ale stále stěžují, že jejich hlas není slyšet, že jejich
zájmy reálně nikdo neprosazuje. Můžeme se právem vymlouvat na volební systém.
Ale ten stejně nezměníme jinak, než volebním úspěchem v rámci tohoto
systému.
Inspirace pro Nigérii
Když jsem si četl článek
o jedné africké zemi, napadlo mě, že jsme na tom docela podobně. "K
ideální demokracii má ovšem Nigérie se svým politickým klientelismem, obrovskou
korupcí a silnou pozicí lokálních oligarchů stále velmi daleko." Připomíná
vám to něco?
Jenže na rozdíl od Nigérie jsme
na tom stokrát lépe. Nikdo nám nebrání zakládat nátlaková občanská sdružení,
lobbovat, zkusit štěstí v zavedených stranách, založit nové, veřejně se
vyjadřovat. Jsme taky národem vzdělaným, máme svobodný přístup k informacím,
téměř všichni jsme taky o dost bohatší než průměrný Nigerijec.
Myslím si, že je velice užitečné
se na naši situaci podívat zvenku. Právě pohledem na země, které jsou na tom
hůře, ale mají to v zásadě podobné. Mafiánské gangy využívající svou příležitost.
Příležitost v zemi, jejíž veřejnost je líná se skutečně starat o své politické
záležitosti, které stačí si zanadávat a vyžívat se v mentalitě oběti. A
přitom je to trochu zvláštní. Téměř každý občan dobrovolně investuje většinu
svých příjmů do organizace, která mu jeho těžce vydělané peníze rozkrade,
zbytečně přerozdělí nebo jinak vyplýtvá tam, kde by on očekával kvalitní a
efektivní práci pro dobro všech.
Co mohu udělat právě já?
Pokud máme Českou republiku rádi,
máme v úmyslu zde i nadále žít, pečovat o dědictví našich předků a
nestydět se, až ji budeme předávat svým potomkům a vnukům, hledejme místo
planého stěžování si na blbosti, které stejně nemůžeme ovlivnit, raději způsoby,
jak ji můžeme měnit každý den ze své aktuální pozice k lepšímu.
Inspirace je všude dost – např.
na tento blog jsem dal spoustu užitečných nástrojů a odkazů, jak lze naše
prostředí měnit každý den o kousek k lepšímu - http://myemigrovatnechceme.blogspot.cz/.
Psáno pro BigBlogger Lidovky.cz.
Další články autora naleznete na - http://miroslavnavrat.blogspot.cz/.
