Paříž 2015 - co s tím?

zdroj: wikipedia (cc)

Všichni jsme čekali, že to přijde. Báli jsme se, že to bude na více místech najednou, dnes můžeme být rádi, že tentokrát to bylo pouze v Paříži. Je to strašné, nemělo se to stát, a všichni teď cítíme solidaritu s Francií a blízkými obětí. Je to blízko a mohli jsme to být my nebo někdo z našich známých.

Taktéž má skoro každý potřebu se k tomu vyjádřit, a neubráním se jí ani já a to, co napíšu, se asi mnoha lidem nebude líbit:

1) Není to pouze útok na Francii, na Evropu nebo na Západ, je to útok na celé lidstvo.

2) Svět si už nadále nemůže dovolit mít v Bílém domě slabé vůdce typu Obamy, Clintonové či Kerryho.

3) Všechny země světa, především ty západní, ale i naši spojenci na Blízkém východě, i Rusko, ostatně mohla by se zapojit i Čína a Indie, se musí spojit a konečně zničit IS jednou provždy.

4) Evropa si musí začít chránit vnější hranice i vnitřní bezpečnost (nesmíme dopustit, aby nám tu nadále volně běhali lidé, které bezpečnostní složky důvodně podezřívají z napojení na teroristy); pokud nebudeme schopni dělat to jednotně, tak si to budou muset začít dělat jednotlivé státy samy, bohužel.

5) Evropa ale musí zůstat Evropou, nesmíme dopustit, abychom na jeden radikální extremismus reagovali druhým radikálním extremismem - musíme se vyvarovat kolektivní viny, musíme rozlišovat.

6) Muslimy, které v Evropě již máme, nesmíme házet do jednoho pytle, ale naopak musíme ty, kteří chtějí žít s námi a v souladu s našimi zákony a hodnotami, přesvědčit, že jsou s námi na jedné lodi, že je neobětujeme honu na čarodějnice.

7) Ostatně, kdybychom to dopustili, tak bychom je pouze nahnali do náruče extrémistů, a to skutečně není v našem zájmu. Raději sledujme hashtag #‎NotInMyName‬.

8) Země, kde zatím výrazná muslimská menšina není (Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Pobaltí atp.), nesmí opomíjet ani fakt, že pravděpodobnost teroristických útoků extrémních islamistů je menší v zemi, kde je méně muslimů, a proto se nemůžeme divit, pokud v těchto zemích budeme preferovat imigraci ne-muslimů, a pokud budeme přednostně přijímat uprchlíky spíše z řad křesťanů atp., nebo že lidé u nás budou chtít návrat hraničních kontrol se severozápadními zeměmi Evropy, bohužel.

9) Zároveň ale nesmíme zapomínat na to, že máme internet, a že první islamistický extrémista může být klidně nějaký naštvaný rodilý Čech, protože našim nepřítelem není náboženství nebo etnikum, ale zvrácená ideologie, která to náboženství zneužívá, aby mohla vraždit a ničit naši civilizaci.

10) Co se týká uprchlíků, tak je ostudné, jak se k této situaci staví náš prezident a velká část veřejnosti, naše země může a měla by přijmout daleko více lidí; ale jak už jsem psal, musíme mít právo si vybírat a česká vláda má zodpovědnost ty lidi prověřovat.

11) Není na místě zesměšňovat obavy místních lidí, že mezi uprchlíky mohou být skrytí bojovníci islámského státu; ale tito lidé si musí uvědomit i to, že právě před takovými psychopaty většina uprchlíků utíká, a je naší morální povinností jim pomoci.

12) Zároveň s tím je nepřijatelné, abychom v Evropě dopustili nesmyslné mechanismy typu přerozdělovacích kvót, které může chtít vynucovat jen někdo, kdo si přeje rozpad Evropské unie nebo nástup fašistických extrémistů do vedení členských států; je to nejen politicky naprosto neprozíravé, nejen porušení suverenity členských států, ale je to nesmysl i vůči uprchlíkům a i z hlediska praktického vynucení toho, aby zůstávali tam, kde je někdo pošle.

13) Taktéž musíme důsledně rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickými imigranty; uvědomit si, že ti první se do svých zemí budou moci vrátit, např. až v Bílém domě bude sedět někdo schopný a dokáže společně s ostatními zlo v jejich zemích porazit.

14) Naše země se nemohou uzavírat ani vůči ekonomické imigraci, ale musíme trvat na tom, aby integrace nově příchozích do našich společností proběhla skutečně tak, že se ti lidé budou chtít stát jedněmi z nás, že přijmou naši kulturu, náš jazyk, že budou respektovat naše zákony.

15) Nesmíme dopustit, aby se integrace nepovedla, aby vznikla ghetta a chudí a kulturně vykořenění lidé, které pak snadno rekrutují teroristé; to ale znamená, že i my se k těm imigrantům, kteří u nás chtějí poklidně žít (ale mají třeba jinou barvu kůže nebo vyznání) budeme chovat tak, abychom je do náruče teroristů nenahnali.

16) Na západě bychom se taky měli zamyslet nad tím, jak dneska fungujeme, že i my sami často nemáme pevné hodnoty, že naše společnosti jsou rozbité, že v našich myslích a představách (ať už ve filmech, seriálech, knihách či počítačových hrách) často žijeme v tom, co pak vídáme v Paříži, New Yorku, Londýně, Madridu či v Norsku.

17) Řešením islamistického teroru nebo chudoby méně rozvinutých zemí není ani to, že celý blízký východ a Afriku nastěhujeme do Evropy, Ruska či Ameriky; řešení musíme hledat především tam - poskytovat skutečnou rozvojovou nebo i vojenskou pomoc, a taky přestat chránit bohaté ekonomiky pomocí dovozních cel, dotací a podobných nesmyslů, které jen brání tomu, aby se lidé po celém světě mohli vymanit ze systémové chudoby.

18) Kromě hrozby terorismu islámského státu a dalších extrémistů a kromě hrozby narůstajícího hnědého fašisticko-náckovského extremismu u nás se musíme mít na pozoru i před těmi, kteří první hrozbu podceňují, ale i před tím, abychom se ve jménu boje proti teroru nevzdali našich svobod a soukromí tam, kde to není nutné.

Jsme ve válce, kterou musíme vyhrát, a našim nepřítelem nejsou jen teroristé, ale i náš vlastní strach.