Investování je úžasná věc. Je to nástroj, jak se stát bohatším člověkem, jak si zajistit dostatečné pasivní příjmy a pak už se jen dívat na to, jak bohatneme. Existují různé druhy investování, z nichž některé jsou takové, že vyhrávají obě strany (investice do rozjíždějících se firem, realit), nebo i takové, které už připomínají spíše gembling (spekulace u tradingu).
Věděli jste, že si můžete „vsadit“ na to, že vaše země začne nyní krachovat? Že důležitá firma ve vaší zemi zažije silný pokles? Udělali byste to? Osobně mi takový způsob investování připadá jako nechutný, byť se na něm dá určitě velice dobře a bezpečně vydělat. Trošku se tam v takových případech vytrácí ten občanský rozměr. Mám pocit, že někteří investoři si neuvědomují právě to, že jsou zároveň i občany své země (a konec konců i obyvateli této planety).
A jak je to se vztahem investora k solidaritě? Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Toto je nejen přírodní zákon, ale i spočítatelný fakt. Jak se k tomu může postavit mladý člověk žijící ve střední Evropě s vyhlídkou důchodové almužny od 70 let svého života? Pokud má alespoň základní vzdělání – tedy umí číst, psát a počítat (nebo používat kalkulačku), jestliže má k dispozici internet nebo ví, kde je knihovna, tak se může vzdělávat dál. Může zjistit, že je docela snadné se stát bohatým (samozřejmě je jednodušší si chodit pro podporu na sociálku) a může se to začít učit.
Ano, mnoho z nás tato vize našeho budoucího života zaujme a mnoho z nás to tak udělá a zařídí se podle toho. Ale co ten zbytek? Co ta většina, která buď neumí ani to první, nebo nehodlá pokračovat v tom druhém, nebo prostě neuspěje? Mohli bychom se zachovat jako sociální darwinisté a říct – silnější a chytřejší přežije. Jenže o tom není člověk. Tak se chovají některá zvířata.
Jakou tedy může bohatý investor zvolit strategii, aby pomáhal těm méně bohatým, méně chytrým či méně informovaným, ale stejně jako on také hladovým a s chutí po důstojném životě? Měl by přesvědčit vládu, aby mu vzala 90 % jeho právem a těžce nabytých peněz a majetku a přerozdělila to mezi ty ostatní? Je toto ta správná cesta?
Osobně si myslím, že toto je silně nespravedlivá cesta, byť bude stále prosazována a mnohdy ke konečné smůle těch méně bohatých i prosazena. Vidím ale lepší cestu. Cestu toho, že my bohatší (pokud se tedy nenecháme odradit a staneme se jimi) budeme část svých peněz dávat na charity ve svém okolí, konkrétním lidem, kteří to budou potřebovat a kde budeme vidět konkrétní výsledky a budeme mít zpětnou vazbu. Že budeme mít své nadace, a jejichž pomocí budeme přispívat na projekty, které zvýší finanční inteligenci a všeobecnou vzdělanost dalších a dalších lidí.
Věřím, že řada z nás ráda a dobrovolně do svého investování a podnikání zapojí i ten patriotistický, morální a sociální rozměr a dokážeme všem falešným socialistům, že kapitalismus bez zbytečných regulací a neúměrného přerozdělování může fungovat a funguje, když jsou v něm morálně a sociálně zdatní lidé.
