Dopis Abrahama Lincolna učiteli svého syna

Vím, bude se muset učit,
že všichni lidé nejsou spravedliví,
že všichni lidé nejsou upřímní.

Učte ho však také,
že ke každému ničemovi najdeme jednoho hrdinu,
že na každého sobeckého politika
je i jeden oddaný vůdce.

Učte ho, že na každého nepřítele
je i jeden přítel.

Vím, nějaký čas to potrvá,
učte ho však, můžete-li,
že jeden vydělaný dolar
má mnohem větší hodnotu než pět nalezených.

Učte ho umět prohrávat
i těšit se z vítězství.

Veďte ho k tomu, ať nezávidí.
Učte jej tajemství tichého smíchu.

Nechť se brzy naučí,
že nejsnadněji se porážejí tyrani.

Učte jej, můžete-li, kouzlu knih,
dejte mu však i čas
na rozjímání o letu ptáků na obloze,
včelek na slunci
a kvítků na zelené stráni.

Ve škole ho učte,
že neúspěch je mnohem úctyhodnější
než podvod.

Naučte ho věřit svým vlastním nápadům,
byť by mu každý říkal, že se mýlí.

Učte ho být vlídný k vlídným lidem
a přísný k přísným.

Pokuste se dát mému synovi
sílu, aby nešel s davem,
když ostatní chytají jeho vítr.

Učte jej naslouchat každému člověku.
Učte ho však také, aby vše, co slyší,
prosíval sítem Pravdy
a bral si jen to dobré, co jím projde.

Naučte ho smát se, když je smutný,
učte jej, že za slzy se stydět nemusí.
Učte ho, ať z cyniků si tropí žerty
a vyvaruje se přílišné laskavosti.

Učte jej, ať sílu svých svalů i hlavu
prodá těm, co dávají nejvíc,
avšak nikdy ke koupi nenabízí
své srdce či duši.

Naučte ho neposlouchat řvoucí dav
a povstat a jít do boje,
když si myslí, že je v právu.

Buďte k němu vlídný,
ale nehýčkejte ho,
neboť jen ohněm se kalí dobrá ocel.

Nechť má odvahu být netrpělivý
a trpělivost být odvážný.

Vždy ho učte,
ať v sebe pevně věří,
neboť pak bude mít pevnou víru v lidstvo.

Je to velký úkol,
ale uvidíte, co je ve Vašich silách!

Vždyť je to skvělý klouček – můj syn!

Zdroj české verze: http://www.sinagl.cz/phpbb2/viewtopic.php?p=13&sid=05ee05a606daf3ac7c81835a8556984e

English source: http://leadershipinc.com/lincolns-letter-to-sons-teacher/601/comment-page-1


Čtěte také

• Životní styl T. G. Masaryka
• Dva vlci v nás

Jde jim jen o vlastní prospěch! Že by projekce v praxi?

Zdroj: http://instagram.com/mireknavrat

Češi jsou přesvědčeni, že lidem, kteří vstupují do veřejného prostoru, a stávají se tak politiky, jde jen o vlastní zviditelnění, o nabytí majetku či o získání moci. Odhalil to průzkum společnosti CVVM, podle něhož tyto názory zastává drtivá většina občanů (kolem 90 %). Není to ovšem pouze ukázka jednoho z nejznámějších pojmů v psychologii – projekce?

O projekci víme, že je to tendence připisovat druhým lidem vlastnosti a schopnosti podle nás samotných. Češi v tomto průzkumu ani tak nevypovídají o svých volených zástupcích, jako o sobě samotných. Často se setkávám s tím, že si tzv. obyčejní lidé stěžují, jak jsou ti jejich politici špatní, že by tam měli být lepší. A když přijde řeč na ně samotné - proč s tím tedy něco neudělají, proč nedají všanc své vlastní jméno, svou pověst a osobní značku, dozvídáme se něco v tom smyslu, že oni sami by si tam nakradli ještě více, akorát by to dělali chytřeji.

Ano, není to pouze o lidech, je to začarovaný kruh. Nemůžeme mít lepší politiky, než jsme my sami, protože v parlamentní demokracii si volíme sami sebe, své reprezentanty. Zároveň však tito reprezentanti ovlivňují nás samotné, jdou nám příkladem. Zvlášť u nás, kde prezidenta stále považujeme za nějakého krále, který tady je od toho, aby zajistil věčnou spravedlnost na zemi.

Přitom, kdybychom se vzdali naší naivní představy, že volený politik má být někdo svatý a bezchybný, kdybychom je přestali všechny házet do jednoho pytle – žvanit o tom, že všichni jsou stejní a všichni kradou, kdybychom si uvědomili, že demokratický politik není příslušník nějaké zvláštní nedotknutelné kasty, ale je to běžný občan, obyčejný člověk, jeden z nás, kterého si na nějaký čas volíme, aby se staral o veřejné záležitosti, tak by se i u nás politická kultura rapidně zlepšila.

Slušní a schopní lidé by se přestali bát do politiky vstupovat, protože by se jejich společenský status ze dne na den nezměnil z uznávaného vědce, špičkového chirurga či úspěšného podnikatele na úroveň prostitutky, tedy poslance.

Uvědomme si, že začít musíme každý sám u sebe. Že nic neměnící nadávání na ty, kteří to dělají špatně, správu našich veřejných záležitostí nezlepší ani neulehčí naším rodinným rozpočtům. Že naopak věcné a poctivé přemýšlení o problémech, kterým rozumíme, užitečné rady lidem, kteří mají svěřenou moc, jejich pečlivé rozlišování a především využívání všech demokratických nástrojů, včetně těch internetových, může naši zemi posunout zase o něco k lepšímu.

Miroslav Návrat,
autor je studentem Politologie a Psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně

Vyšlo v měsíčníku Psychologie dnes 5/2013

Oni si zvýšili platy! To nás přece zruinuje!!!

Ano, souhlasím s vámi - zvýšit si platy v době, kdy je většina občanů přesvědčena, že se jim snižuje životní úroveň, kdy vláda nesmyslně zvyšuje daně a udělat to vše ještě ve společnosti, která je přesvědčena, že politici by měli za svou práci pobírat snad jen almužnu (zatímco kdyby tam byli oni (pivní kecálisti) sami, tak by si samozřejmě nakradli ještě více), je ze strany vlády mírně řečeno hloupé a neprozíravé. Snad to nejsou ony očekávané a potřebné nepopulární kroky. Ale proč nám to tak vadí?

Pokud se nějakému občanovi nelíbí, že si jeho volený zástupce zvýšil plat, a má pocit, že to dělá neoprávněně, existuje jednoduché řešení - prostě si zjistěte, který politik pro danou věc hlasuje, a příště ho nevolte!

Co je však horší? Závist a nenávist! A to téměř třídní, minimálně stavovská. Vzhledem k tomu, že žijeme v demokratické zemi, panuje zde naprosto mylná představa, že politici jsou nějaká vyvolená privilegovaná nesmrtelná skupina, nějací "zlí oni", zatímco jsme tu "hodní my". A tito "oni" se "nám" údajně snaží neustále škodit, a my proti "nim" musíme bojovat (a taky proti "nim" nemůžeme nic udělat)! 

Ne, vážení, takhle demokracie nefunguje! Jsme tady my všichni a my všichni si volíme své zástupce (zaměstnance), které příště volit nemusíme. Takže pokud má někdo pocit, že máme ty zástupce špatné, nechť bere na vědomí, že máme jen takové politiky, jako jsme my sami, tedy skutečně naše zástupce. A někdy si říkám, že na to, jací jsme my občané, máme ty politiky ještě zatraceně dobré!

A už se budu opakovat, když znovu upozorním na to, jak si občané často stěžují, že se o ně politici zajímají jen před volbami, a pak čtyři roky nic. Sáhněme si prosím všichni do svědomí - kolik času věnujeme politikům my sami? Mnozí z nás se začnou zajímat až ve volební místnosti, někteří ani volit nejdou. 

A argument, že na to nemáme čas, protože přece musíme vydělávat peníze, abychom mohli platit daně, je asi tak platný, jako si stěžovat, že v obchodě necháváme moc peněz, zatímco máme na schránce hrdě napsáno, že reklamní letáky, které by nám mohly pomoci ušetřit stovky korun ročně, nechceme. Naši volení zástupci-politici jsou (bohužel) zodpovědní za mnoho miliard korun, které tvoří desítky procent našich daní!

Je proto v našem nejlepším zájmu se o naše politiky zajímat celé volební období - a pokud chceme mít více peněz (tedy platit nižší daně), musíme si volit zodpovědnější, čestnější a schopnější zástupce!

A co tak nákupní centrum ve tvaru haly?

Město, sponzoři, velký byznys atd. se dohodli, že zbourají podle názorů mnohých jednu z kulturních památek Frýdku-Místku. Že prý tam máme málo supermarketů, tak potřebujeme jedno nové velké nákupní centrum. Dobře, supermarketů máme na počet obyvatel údajně nejvíce z celé republiky, dokonce jsme snad jediné středně velké město na světě, které má hned dvě městská centra, tak proč nebudovat třetí... Jenže opravdu je nutné zbourat víceúčelovou halu? Ještě v situaci, kdy s tím nejen občané města, ale i lidé v širším okolí poměrně silně nesouhlasí?

Tehdy se to rozhodlo ještě v době, kdy občané stále spali. Kdy politici si mysleli, že jsou vládci, kteří si budou dělat, co je pro ně dobré, a občané jim do toho nebudou kecat. Doba se však trošku změnila! Lidé si i v této relativně zaostalé (na druhé straně však zase relativně vyspělé) části světa začínají uvědomovat, že to je jejich město, že politici jsou jejich zaměstnanci, ne vládci. Začínají se angažovat, vytvářet petice, požadovat referenda.

Všichni víme, že lobby supermarketů je v naší zemi obecně silnější, než schopnost našich politiků odolat tlakům jejich úplatků. Dobře. Politici schopni takovým tlakům odolávat se nám teprve rodí. Ostatně policisté, státní zástupci a soudci, kteří by politiky toho neschopné posílali do vězení, se rodí také. Takže mě napadlo - co udělat prozatím takový kompromis?

Starou halu zbourejte, ale postavte ji v tom samém tvaru na tom samém místě znovu - a v ní ony supermarkety, obchody, kanceláře, byty atd. Vedle se postaví hala Polárka pro dva tisíce lidí, a všichni budeme doufat, že se hokejové družstvo Frýdku-Místku nikdy nedostane do extraligy, abychom ji nemuseli nafukovat. Co vy na to?

Autor je předsedou Mladých křesťanských demokratů v Moravskoslezském kraji.