středa 26. října 2011

Investoři – vlastenectví, etika a solidarita

Investování je úžasná věc. Je to nástroj, jak se stát bohatším člověkem, jak si zajistit dostatečné pasivní příjmy a pak už se jen dívat na to, jak bohatneme. Existují různé druhy investování, z nichž některé jsou takové, že vyhrávají obě strany (investice do rozjíždějících se firem, realit), nebo i takové, které už připomínají spíše gembling (spekulace u tradingu).

Věděli jste, že si můžete „vsadit“ na to, že vaše země začne nyní krachovat? Že důležitá firma ve vaší zemi zažije silný pokles? Udělali byste to? Osobně mi takový způsob investování připadá jako nechutný, byť se na něm dá určitě velice dobře a bezpečně vydělat. Trošku se tam v takových případech vytrácí ten občanský rozměr. Mám pocit, že někteří investoři si neuvědomují právě to, že jsou zároveň i občany své země (a konec konců i obyvateli této planety).

A jak je to se vztahem investora k solidaritě? Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Toto je nejen přírodní zákon, ale i spočítatelný fakt. Jak se k tomu může postavit mladý člověk žijící ve střední Evropě s vyhlídkou důchodové almužny od 70 let svého života? Pokud má alespoň základní vzdělání – tedy umí číst, psát a počítat (nebo používat kalkulačku), jestliže má k dispozici internet nebo ví, kde je knihovna, tak se může vzdělávat dál. Může zjistit, že je docela snadné se stát bohatým (samozřejmě je jednodušší si chodit pro podporu na sociálku) a může se to začít učit.

Ano, mnoho z nás tato vize našeho budoucího života zaujme a mnoho z nás to tak udělá a zařídí se podle toho. Ale co ten zbytek? Co ta většina, která buď neumí ani to první, nebo nehodlá pokračovat v tom druhém, nebo prostě neuspěje? Mohli bychom se zachovat jako sociální darwinisté a říct – silnější a chytřejší přežije. Jenže o tom není člověk. Tak se chovají některá zvířata.

Jakou tedy může bohatý investor zvolit strategii, aby pomáhal těm méně bohatým, méně chytrým či méně informovaným, ale stejně jako on také hladovým a s chutí po důstojném životě? Měl by přesvědčit vládu, aby mu vzala 90 % jeho právem a těžce nabytých peněz a majetku a přerozdělila to mezi ty ostatní? Je toto ta správná cesta?

Osobně si myslím, že toto je silně nespravedlivá cesta, byť bude stále prosazována a mnohdy ke konečné smůle těch méně bohatých i prosazena. Vidím ale lepší cestu. Cestu toho, že my bohatší (pokud se tedy nenecháme odradit a staneme se jimi) budeme část svých peněz dávat na charity ve svém okolí, konkrétním lidem, kteří to budou potřebovat a kde budeme vidět konkrétní výsledky a budeme mít zpětnou vazbu. Že budeme mít své nadace, a jejichž pomocí budeme přispívat na projekty, které zvýší finanční inteligenci a všeobecnou vzdělanost dalších a dalších lidí.

Věřím, že řada z nás ráda a dobrovolně do svého investování a podnikání zapojí i ten patriotistický, morální a sociální rozměr a dokážeme všem falešným socialistům, že kapitalismus bez zbytečných regulací a neúměrného přerozdělování může fungovat a funguje, když jsou v něm morálně a sociálně zdatní lidé.

neděle 23. října 2011

Karel na Hrad? Proč ne!

Sympatický, slušný, bohatý, křesťan z urozené rodiny, zcestovalý, světaznalý, vtipný a upřímný. To je Karel Schwarzenberg. Takového prezidenta bychom všichni chtěli. Je tomu tak?

Byly časy, kdy se mi myšlenka, že by se nejznámější současný český kníže stal prezidentem naší země, zamlouvala. Dokonce jsem jej velice podporoval. Zejména jako ministra zahraničí v Topolánkově vládě, kde se stavěl proti ruskými tajnými službami placeným radikálně levicovým organizacím, které bojovaly proti americkému radaru.

Sympatický? Ano, svým způsobem je současný předseda TOP 09 velice sympatický – zejména, když přemýšlí se zavřenýma očima na důležitých konferencích třeba i v zahraničí. To je taková švejkovina, která v českém člověku vzbudí sympatie.

Slušný? Opravdu? Místopředseda vlády nadávky a urážky většinou použije tak, že s nimi většina souhlasí, ale nemusíme chodit daleko – magoři, v prdeli, černoprdelníci, paka, atd.

Mnozí argumentují, že Karel Schwarzenberg je bohatý a nemá tedy důvod, aby bral nebo dával úplatky. Ano, aby je přijímal, to jistě důvod nemá. K tomu, že je dával, se přiznal. Nevadí nám to? A nevadí nám také to, že korupci a klientelismus ze svého trůnu podporuje nebo prostě nechce vidět? Za jakým účelem byla založena TOPka? Co Kalousek?

Ještě bych se mohl dotknout skupiny Bilderberg a Schwarzenbergovy role v ní, jeho minulosti i okolností majetků rodu Schwarzenbergů, ale to už si zájemci jistě naleznou sami.

Osobně bych toto dokázal i přejít, protože ostatní kandidáti nebudou o moc lepší, ale jde tu spíše i o to, že za 2 roky a následných 5 až 10 let už bude současný ministr zahraničí pravděpodobně senilní a -nekorektně řečeno – starý na to, aby mohl zvládat funkci prezidenta této země.

Co na to členové TOP 09? Jak probíhala nominace? Byly primárky? Nebyl by lepším kandidátem třeba Gazdík? Kdyby měl víc odvahy?

pondělí 17. října 2011

Zdravý patriotismus vs. primitivní nacionalismus

Nic než národ! Čechy Čechům! Jsou toto hesla, která svědčí o národní hrdosti, o zdravém národním sebevědomí? Jak často je z úst českých nacionalistů slýcháme? A jsou tato hesla a lidé, kteří je hlásají nebezpeční? Jak bychom mohli zvýšit hrdost českých občanů na svůj národ a neohrozit při tom národy jiné a občany či imigranty z jiných národů na našem území? Máme vůbec právo říkat, že toto území je naše vlastnictví a nikdo jiný na něj nemá nárok? A co náš národ v Evropské unii?

Největší rozdíl mezi primitivním nacionalismem a zdravým patriotismem vidím v tom, že ten první agresivně vyzdvihuje svůj národ nad všechny ostatní, okolní národy nenávidí, nejraději by proti nim vedl válku nebo je i zničil. Takový nacionalista - byť si může říkat vlastenec - má rád svou zemi nejvíce v dobách zlých, kdy se blíží války a totalitní režimy. Toho druhého - zdravého patriota a skutečného vlastence a vzor vidím v průměrných Američanech - mají rádi svou zemi v dobách dobrých - ale i zlých - a snaží se ji milovat pro to, jaká je, že je jejich a jsou ochotni za ni bojovat a položit za ni klidně i svůj život. Vyznačuje se to tím, že na každém druhém domě visí vlajka jejich země. Když se zpívá národní hymna, tak se drží za srdce a nahlas zpívají. A především se snaží svou zemi zvelebovat doma a důstojně reprezentovat v zahraničí.

Rád bych se ještě dotkl sporu, zda vůbec máme právo na svůj národ a jaký to má vůbec smysl, když jsme všichni lidé a mohli jsme se narodit klidně někde úplně jinde. Myslím si, že pokud už by to nemělo nějaký vyšší smysl (a umím si představit, že má), bylo by národní sebeurčení v pořádku z čistě pragmatických důvodů. Člověk má tendenci se lépe starat o to, co je jeho, co má v osobním vlastnictví, k čemu má nějaký vztah a navíc potřebujeme nějaký systém, nějaké hranice a ohraničení, abychom neměli úplnou anarchii.

A co když ztratíme svoji identitu v Evropské unii? Potom bych se ptal, co je tou naší identitou? Co nás spojuje? Co jsou myšlenky českého národa? Jak zní český sen? A bylo by to skutečně ohroženo, kdybychom byli v rámci EU?

Náš národ dokázal velké věci. Mnohokrát se i vzdal, ale pojďme se společně semknout a vymyslet to, na co bychom jako Češi mohli být hrdí, najděme to, co nás přiměje mít ruku na srdci a hlasitě zpívat naši hymnu, učme to pak naše děti na školách a v médiích, vyvěsme si doma českou vlajku a buďme na sebe hrdí po celý rok – ne pouze tehdy, když několik z našich úžasných kluků vyhraje mistrovství světa v hokeji!

A na závěr – Bůh žehnej České republice!?

Psáno pro Nový hlas - http://kdu.ecpaper.cz/rijen2011/#page=16-17
 


čtvrtek 6. října 2011

Potřebujeme školné? Jako v Plzni?

Vláda se údajně chystá zavést školné na veřejných vysokých školách. Zpočátku to znělo docela rozumně – budou studentské půjčky, které si budou studenti splácet, až si začnou ve svém oboru později vydělávat. Jaký má ale školné na veřejných vysokých školách v naší zemi smysl? A co na to méně bohatí?

Argumenty pro školné – že když nás bude stát určité peníze, začnou si studia mladí lidé více vážit a vůbec se tím celkově zvýší úroveň vysokých škol u nás – jsou celkem rozumné. Mají však jedno velké ale – totiž českou realitu. Podívejme se např. na plzeňská práva – jsou snad studenti a celková úroveň vzdělanosti v tomto případě lepší tím, že si za ně „studenti“ zaplatí?

Druhým aspektem je, že komunisti zničili v této zemi inteligenci (oni to před nimi důsledně dělali už jiní), tudíž dnes je docela běžné, že ti chytří, vzdělaní a nadějní mladí lidé v této zemi (mí vrstevníci) nepocházejí z bohatších rodin (na české poměry). Ostatně se to stává i ve vyspělejších zemích, že někteří bohatí lidé si myslí, že peníze jsou více než morálka, vzdělanost či schopnost se učit - a jejich děti pak podle toho vypadají. U nás je to ale ještě několikrát znásobené. A čest výjimkám!

Proč bychom tedy my z méně bohatých rodin měli vyhazovat zbytečné peníze za školné, které má ten hlavní problém – že nemá žádný smysl? Určitě by vláda byla v lepší pozici, kdyby stát jako instituce dokázal zabránit rozkrádaní našich těžce vydělaných peněz (korupce, státní zakázky), zbytečnému plýtvání (nesmyslná a přebujelá byrokracie) a rozhazování (sociální oblast). Pak bychom se mohli bavit o tom, jestli je správné, aby se mladí lidé takto zadlužovali. Ono je to asi jedno, protože většina z nich se potom stejně zadluží všude možně a celý zbytek života budou finančně zápasit, protože to tak mají v hlavě nastavené.

Ale nyní jsem zaznamenal, že snad vláda nechce ani odložené, ale přímé školné – což by bylo jistě velice zajímavé – i když možná by na to banky chytře zareagovaly nějakou zvýhodněnou půjčkou, což je docela pro-tržní a možná to je i jejich lobby.

Závěrem – jako člověk, který věří, že kapitalismus je lepší systém než socialismus, bych byl pro školné – a ono na soukromých školách je a je-li jejich nabídka lepší než nabídka veřejných škol, tak tam pojďme (jakože u nás není). Ovšem jako člověk, který se snaží hledat zdravý rozum a zdravě pragmatická řešení, jsem proti němu, protože – jak už jsem zmiňoval výše – nemá v této zemi pro veřejné vysoké školy žádný smysl a zřejmě by bylo i kontraproduktivní.