středa 29. srpna 2012

Opravdoví lídři se neřídí průzkumy. Opravdoví lídři je mění!


Chris Christie, guvernér amerického státu New Jersey, nám včera ukázal, jak vypadá brilantní projev po obsahové i formální stránce. Výrok v titulku je jen jedna z mnoha skvělých částí jeho projevu. Pojďme se podívat i na ty další, protože to je něco, co by i Češi potřebovali slyšet!



"Stát tady před vámi je pro mě něco velice neskutečného. Republikánský guvernér ze státu, kde je o 700 000 víc demokratů než republikánů, dává projev na našem celonárodním kongresu. Republikán z New Jersey tu dnes stojí před vámi."

"Jsem hrdý na mou stranu, jsem hrdý na svůj stát a jsem hrdý na svou zemi."

"Jsem synem irského otce a sicilské matky."

"Oni oba prožili těžký život. Otec vyrůstal v chudobě. Po tom, co se vrátil ze služby v armádě, pracoval v 50. letech v továrně. S tímto zaměstnáním a jako americký voják zvládl vystudovat na večerní univerzitě, aby se stal prvním člověkem ve své rodině, který dosáhl vysokoškolského diplomu. Náš první rodinný obrázek byl v den jeho promocí, s mojí mámou, rozzářenou vedle něj, šest měsíců těhotnou, když mě čekala."

"Máma také začínala z ničeho. Byla vychována svobodnou matkou, která musela jezdit každý den třemi autobusy, aby se dostala do práce. A máma trávila čas tak, jak ji bylo určeno - dítě vychovávající děti - její dva mladší sourozence. Byla pevná jako skála a vůbec nestrpěla hlupáky. Pravdou je, že si to nemohla dovolit. Říkala pravdu - bez obalu, přímo a bez mazání medu kolem pusy. 

Jsem její syn.

Byl jsem její syn, když jsem poslouchal "Darkness on the Edge of Town" s mými středoškolskými kamarády na břehu v Jersey.

Byl jsem její syn, když jsem se přestěhoval do garsonky s Mary Pat, abychom začali manželství, které dnes trvá 26 let.

Byl jsem její syn, když jsem trénoval své syny Andrewa a Patricka na hřištích v Mendhamu a když jsem s hrdostí sledoval, jak naše dvě dcery Sarah a Bridget pochodovaly se svými fotbalovými týmy v průvodu na Dni práce.

A jsem stále její syn i dnes, jako guvernér, řídící se pravidly, která mě naučila: říkat věci od srdce a bojovat za naše principy. Nikdy mě neučila, že mohu získat extra kredit za to, že budu prostě říkat pravdu.

Ta největší lekce, kterou mě máma naučila, byla nicméně tato: řekla mi - budou časy ve tvém životě, kdy si budeš muset vybrat mezi tím, být milovaný, a být respektovaný. Řekla mi - vždy si vyber to, že budeš respektovaný, protože láska bez respektu je vždy pomíjivá - ale respekt může vyrůst ve skutečnou, věčnou lásku."


"Naši otcové zakladatelé měli tu moudrost, aby věděli, že přijetí okolím a popularita jsou pomíjivé a že principy této země potřebují být zakořeněné v silách větších, než jsou vášně a emoce naší doby. Naši lídři se dnes ovšem rozhodli, že je důležitější být populární, dělat to, co je jednoduché a říkat "ano," místo toho, aby říkali ne, když "ne" je to, co je zapotřebí."

"Je to síla našich ideí, ne naší rétoriky, co lidi přitahuje k naší straně."

"Když máte lidi, kteří se starají více o to, aby byla udělaná práce, kvůli které byli zvoleni, místo aby se starali o své znovuzvolení, tak je možné pracovat společně, dosahovat zásadových kompromisů a mít výsledky."

"Naše problémy jsou obrovské a jejich řešení nebudou bezbolestná. Všichni musíme sdílet tu oběť. Jakýkoliv lídr, který nám bude říkat něco jiného, nám prostě neříká pravdu."

"Co o nás budou říkat naše děti a naši vnuci? Budou říkat, že jsme strčili hlavy do písku, že jsme se nechali utišit vytvořeným komfortem, který jsme získali, že naše problémy byly příliš velké a my příliš malí, že někdo jiný by měl něco změnit, protože my nemůžeme? Nebo budou říkat, že jsme povstali a udělali těžká rozhodnutí, potřebná k zachování našeho způsobu života?

Nevím, jak vy, ale já nechci, aby si mé děti a vnoučata musela v historických knihách číst, jaké to bylo žít v Americkém století. Já nechci, aby jejich dědictvím byla obrovská vláda, která vysokými daněmi, neúměrným utrácením a zadlužením přetížila a uvrhla skvělé lidi do druhořadého občanství. Já chci, aby žili v druhém Americkém století!"

"My jsme nikdy nebyli oběti našeho osudu. My jsme vždycky byli pány našeho vlastního!"


Takové lídry potřebuje nejen dnešní Amerika, ale i dnešní Česká republika! Přepis celého projevu naleznete zde - http://drudgereport.com/flashcc.htm

úterý 28. srpna 2012

Odpovědi na důležitá témata: Martin Fafejta


Sociolog Univerzity Palackého v Olomouci Martin Fafejta, který svou kandidaturu na funkci prezidenta ohlásil na počátku srpna na svém profilu na Facebooku, je sedmým uchazečem, který odpověděl na níže položené otázky.

Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?

Osobně se domnívám, že z geopolitického hlediska se Evropa musí sjednocovat, nemá-li se její role ve světě naprosto marginalizovat. Jsem příznivcem, takového federálního modelu, kde mají silnou roli jednotlivé národy a státy – modelem zastoupení by mohl být americký kongres, kde je v senátu zastoupen každý americký stát dvěma zástupci bez ohledu na velikost státu. Zároveň je nutno vytvořit centrální vládu s jasnými pravomocemi.


Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?

V současné geopolitické situaci je zřízení globální vlády nemožné, ať by byla totalitní nebo jakákoli jiná. Ať chceme či nechceme (a já chci), tak nám nezbývá než spoléhat na globální spolupráci nezávislých a suverénních států.


 Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?

Vzhledem ke svému vzdělání bych pro hledání odpovědi na tuto otázku vytvořil grémium odborníků ze všech stran názorového spektra.


Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově - ekonomy jaké ekonomické školy?)

V ČNB by měli být zastoupeni odborníci z různých ekonomických škol. I když já sám se považuji za ekonomického liberála, takže bych patrně (možná i nevědomky) dával přednost odborníkům s pravicovějšími názory.


Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?

V čele těchto institucí by měli být lidé schopní nezávislého rozhodování na mocenských a politických tlacích. Nemá smysl teď mluvit o konkrétních jménech, ale sám za sebe mohu říci, že jsem nikdy nesouhlasil s tím, jak k soudním institucím přistupoval Václav Klaus. Kupříkladu do Ústavního soudu bych navrhoval soudce, o kterých bych byl přesvědčen, že jsou schopni rozhodovat bez ohledu na vůli mocných a dalším kritériem by pro mě byl pevný a jasně prokazatelný postoj k lidským právům. Na druhou stranu jsem si vědom, že prezident ČR sice jmenuje prezidenta NKÚ, ale až poté, co jej navrhne Poslanecká sněmovna, takže pravomoci prezidenta ČR jsou v tomto ohledu omezené. V případě veřejných vysokých škol jsem pro vysokou míru jejich autonomie. Vzhledem k tomu, že nový návrh vysokoškolského zákona, který dával prezidentovi nové pravomoci vůči vysokým školám, nebyl schválen, jsou pravomoci prezidenta v tomto ohledu poměrně nízké a já myslím, že to je dobře.


Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?

Institut milosti je v českém prostředí tradiční, a proto bych jej neměnil. Milosti bych uděloval především z humanitárních důvodů a to pouze u těch jedinců, kteří projevili dostatečnou míru lítosti nad svými činy a nehrozí u nich, že je zopakují. Doufám, že moji kamarádi a sponzoři nebudou páchat trestné činy (tak jako je nepáchali dosud), ale pokud už něco spáchají, myslím, že budou vědět, že si trest zaslouží a o milost ani nepožádají. Tímto je o to i žádám.


 Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?

Prezident má využívat veto jen v krajních případech, kdy je přesvědčen, že litera či duch schváleného zákona by vedla ke zhoršení kvality života v ČR především s ohledem na lidská práva a svobodu slova.


Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?

K Číně a Rusku mám jakožto k autoritativním režimům velmi skeptický postoj. Rozhodně by ve vztahu k nim neměly převažovat ekonomické zájmy nad kritikou jejich postoje k lidským právům a svobodě slova. USA považuji coby kolébku liberální demokracie za přirozeného spojence ČR.


 Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?

Možnosti prezidenta přímo ovlivňovat českou ekonomiku nejsou příliš vysoké. Jak jsem již řekl, osobně se považuji za ekonomického liberála a takto bych se i stavěl k ekonomickým otázkám.


Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?

Jedním z řešení demografické krize je zvýšení odchodu do důchodu. Při současném stavu veřejného zdraví dnes odcházejí do důchodu lidé zdraví, schopní pracovat, velmi zkušení, jejichž schopnosti přicházejí odchodem do důchodu vniveč.  Nemá smysl provádět nějaké finanční pobídky pro zvýšení porodnosti, pouze se tím vytvářejí populační vlny, kdy v pár letech porodnost stoupne, aby zase klesla na původní úroveň. Tyto vlny pak způsobují problémy např. ve školství. Imigrace se nijak nebojím, je-li to imigrace za prací. Výzkumy všude ve světě ukazují, že pracující imigranti jsou pro ekonomiku cílové země přínosem. Plošně diskriminovat imigranty na základě toho, ze které kultury přicházejí, je nespravedlivé. Takto bychom mohli docílit stavu, kdy budeme odmítat jedince, kteří byli ve svých zemích diskriminováni právě proto, že se s tamější kulturou nesouhlasili a kupříkladu bychom odmítali i ty muslimy, kteří se k oficiálnímu Islámu staví kriticky.


 Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?

Současný stav je podle mého názoru nastaven realisticky. I když nastávají situace, kdy se nezasahuje tam, kde to třeba je, a ne tam, kde to třeba není, těžko lze za stávající situace vytvořit lepší systém.  Kritériem pro zásah je dle mého názoru situace, kdy skupiny, které jsou u moci, ohrožují na životě část populace své vlastní země.


Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?

S politickou korektností souhlasím v její původní podobě, kdy v ní šlo o odstranění výrazů, které měli pejorativní nádech (např. americké negro nebo české cikán) – to je podle mého názoru otázka slušného chování vůči druhým lidem. Pokud politická korektnost znemožňuje jakoukoli kritiku druhých lidí, jsem jejím odpůrcem.


 Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?

Nechápu, proč bych si měl myslet, že je dobré pronásledovat křesťany v muslimských zemích. Je nutno kritizovat pronásledování jakýchkoliv menšin. ČR se tradičně angažuje při kritice porušování lidských práv v (post)totalitních zemích jako je Kuba a Bělorusko. V případě Kuby jde někdy i proti míněné valné části EU. Ač ČR patří mezi státy s nejnižší mírou religiozity, rozhodně by se měla zasazovat i proti diskriminaci křesťanů.


Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?

Uvědomuji, i když se domnívám, že role prezidenta se v české společnosti dlouhodobě přeceňuje.

pondělí 27. srpna 2012

Odpovědi na důležitá témata: Jana Lysoňková

Před více než týdnem kandidaturu na funkci prezidenta vyhlásila rovněž kartářka, vědma a léčitelka Jana Lysoňková a stala se již sedmou uchazečkou, která odpověděla na níže položené otázky. Ty se týkají důležitých témat, na než bychom měli znát odpovědi.

  1. Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?
Evropská unie v této podobě je pro mě jako osobu nepřijatelná, mohu se považovat za euroskeptika.


  1. Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?
Zřízení globální vlády je opět jen hříčka k obohacování a prosazování zájmů určité skupiny lidí. Nesouhlasím s touto iniciativou, a pokud globální spolupráce, tak jedině v podobě nezávislých a suverénních států.


  1. Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?
ESM bych vetovala v každém případě, i když ho vláda, parlament, i senát v tichosti odsouhlasily.


  1. Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově - ekonomy jaké ekonomické školy?) Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?
Jména u těchto dvou otázek jsou v tuto dobu bezpředmětná. V každém případě ale jsou to oblasti pro odborníky.


  1. Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?
Četnost milostí a komu milost udělit nestojí na základě mé dobro vůle nebo klientelismu. Každá milost, která může být udělena, musí mít něco konstruktivního v sobě pro další lepší život.


  1. Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?
Každý zákon by měl být souborem pravidel, která mají sloužit lidem a společnosti, a být motorem pokroku a kreativity k lepšímu a bohatšímu životu. Pokud tyto vlastnosti zákon neobsahuje, nezbývá nic jiného, než ho vetovat a přepracovat.

  1. Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?
Základním posláním zahraniční politiky je posilovat mezinárodní postavení, ekonomický růst a bezpečnost České republiky. Tento přístup je v rozporu s aktivismem některých hlav států. 


  1. Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?
Česká ekonomika by se měla vrátit sama k sobě. Jsme národ šikovný a vynalézavý, a jsem si jistá, že obnovením vlastních pokladů kreativity a umu, například v průmyslu a zemědělství, jsme schopni být konkurence schopni na ekonomickém trhu, a tím zvednout životní úroveň v naší krásné zemi.


  1. Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?
Stárnutí populace v Evropě je vážný problém, který je způsoben znehodnocováním institutu rodiny a jeho nahrazováním individualismem. Imigracií lze řešit nedostatek kvalifikované pracovní síly, naopak manuální pracovníky je možné dovážet za určitým pracovním výkonem. Migrace nesmí probíhat podle scestné filosofie multi-kulti (bylo by nutné např. splnění zkoušek z jazyka, prokázání zaměstnání, beztrestnost, zkušební doba).


  1. Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?
Byl by život v Československu lepší, kdyby na agresi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 reagovala vojska NATO nebo by to destabilizovalo celý region, tak jak máme možnost vidět situaci po zásahu v Libyi?


  1. Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?
Taková, která odpovídá mým morálním hodnotám.


  1. Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?

Stejně tak jako na každé společenství lidí je možné na islám pohlížet skrze  Gaussovu křivku.(rozložení kvalit ve skupině) Bohužel tam kde křesťanští radikálové měli k dispozici jen luky a meče mají dnes islámští radikálové k dispozici bomby.


  1. Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?
Ano, uvědomuji si to.

USA jsou prý za zenitem? Jaké ale mají ve skutečnosti názory dnešní Američané?


Spojené státy jsou již několik desítek let ekonomicky i vojensky nejsilnější zemí světa. Celý svět si však přeje, aby ty úspěšné Američany někdo zastavil, aby konečně zažili neúspěch, aby se jim nedařilo (přesně podle logiky, když zamezíme úspěchu jedničkáři, budou na tom pětkaři hned lépe). Často teď slyšíme, že Ameriku střídá Čína, že Spojené státy jsou na tom špatně a už se z toho nevzpamatují. Je tomu ale skutečně tak? Nebyli na tom ve 30. nebo 60. letech minulého století ještě daleko hůře? A jaké jsou názory a hodnoty amerických občanů dnes?

Je zajímavé tyto postoje sledovat a je škoda, že něco podobného nejsou výzkumné agentury zatím schopny udělat i u nás. Tak schválně, například s výrokem "jsem velmi vlastenecký" souhlasí 92 % Američanů. S výrokem "je mou občanskou povinností pokaždé volit" souhlasí 96 % lidí. S tvrzením "většina věcí, o kterých se diskutuje v hlavním městě, se mě osobně netýkají" NEsouhlasí 79 % z nich. S výrokem, že "je každého povinnost účastnit se aktivit ve své komunitě a řešit místní problémy," souhlasí 90 % Američanů.

O tom, že "volby dávají běžným lidem možnost vyjádřit se k tomu, jak dobře vlády fungují," je přesvědčeno 73 % obyvatel USA. Co se pak týká obecného národního sebevědomí, tak o tom, že "jako Američané vždy dokážeme najít způsob řešení našich problémů a získat to, co chceme," je přesvědčeno 70 % občanů. A teď něco, co bychom v České republice našli asi jen u málokoho - tedy 67% NEsouhlas s tvrzením, že "úspěch v životě je spíše determinován vnějšími silami, které jsou mimo naši kontrolu," stejně jako 67% NEsouhlas s názorem, že "tvrdá práce nabízí malou garanci úspěchu."

V odpovědích Američanů jde ale vidět i jejich zdravě rovnostářská a demokratická povaha, což v tomto případě vůbec není na škodu. Uvědomují si například problém toho, že "dnes je stále více pravdou, že bohatí bohatnou, zatímco chudí chudnou" (73% souhlas). A přestože, Američané silně "obdivují lidi, kteří se díky vlastní tvrdé práci stanou bohatí" (90% souhlas), na straně druhé s výrokem "obdivuji lidi, kteří jsou bohatí," NEsouhlasí 66 % z nich (a to dokonce i 52 % republikánů). "Naše společnost by měla udělat to nejnutnější, abychom se ujistili, že každý má rovnou příležitost uspět," je přesvědčení 84 % Američanů.

Ohledně rodinných otázek jsou názory obyvatel Spojených států takové: S výrokem - "zastávám staromódní hodnoty ohledně rodiny a manželství," souhlasí 71 % (dokonce 59 % demokratů). Pro někoho možná překvapivě při tomto výsledku bude znít postoj u dalšího výroku - tedy, že "ženy by se měly vrátit ke své tradiční roli ve společnosti," se kterým NEsouhlasí 82 % lidí (a dokonce ani 77 % republikánů). Podobně je mezi Američany silný NEsouhlas s diskriminací homosexuálů, kdy 82 % z nich NEsouhlasí s výrokem "gayům a lesbám by nemělo být dovoleno vyučovat na veřejných školách" a 76 % NEsouhlasí ani s tím, že  "by školní rady měly mít právo vyhodit učitele, o kterých se ví, že jsou homosexuálové."

Víra Američanů je i přes současné nepříznivé trendy u mládeže stále silná. 76 % jich uvádí, že "modlitba je důležitá součást jejich každodenního života." 80 % tvrdí, že "nikdy nepochybuje o existenci Boha" a 74 % obyvatel je přesvědčeno o tom, že "každý se bude v Soudný den zpovídat před Bohem za své hříchy."

Názory na zahraniční politiku jsou rovněž zajímavé. 85 % lidí souhlasí s tím, že "pro budoucnost naší země je nejlepší, když budeme aktivní ve světových záležitostech," nicméně "měli bychom zaměřit méně pozornosti na problémy v zámoří, a více se koncentrovat na problémy, které máme doma" (83% souhlas).

V ekonomických a sociálních otázkách jsou pak názory Američanů takové: "Síla naší země je dnes nejvíce založena na úspěchu amerického podnikání" (72 %). Názor, že "vládní regulace obvykle udělají více škody než užitku" zastává 57 % lidí, nicméně 60 % z nich se zase ztotožňuje s výrokem, že "ekonomika volného trhu potřebuje vládní regulace takové, aby co nejlépe sloužily veřejnému zájmu."

S názorem, že "vláda by měla pomoci potřebným lidem i přes to, pokud by to znamenalo jít do větších dluhů" NEsouhlasí 57 % občanů a 72 % z nich je toho názoru, že "se lidé stali příliš závislí na vládních pomocných programech." 55 % se však domnívá, že "je povinností vlády postarat se o lidi, kteří se o sebe nemohou postarat sami."

Takže to jen tak ve zkratce takové malé nahlédnutí do americké mentality. Mnoho z nás si z toho vyvodí, že právě za těmito vybranými věcmi stojí úspěch této skvělé země a že pokud v tomto bude pokračovat, má jej zajištěn i nadále. A dá se předpokládat, že (především křesťané a svobodně smýšlějící lidé) budou stálou zásobárnou imigrantů pro USA i v blízké budoucnosti. Pokud to ovšem nedopadne tak, že tam lidé začnou jezdit za Obamovými sociálními výhodami, které by Ameriku nejspíše dostaly tam, kde se dnes nachází morálně i finančně zdevastovaná Evropa. A jak by asi na tyto otázky odpovídali dnešní Češi?

sobota 25. srpna 2012

Odpovědi na důležitá témata: Slávek Popelka


Jako šestý v pořadí na mé otázky odpověděl Slávek Popelka, odpůrce minulého i současného režimu, který se v poslední době stal pro českou veřejnost známý svým březnovým vystoupením v pořadu Hyde Park. Jeho kandidatura je pro mě také pouze pár dní starou novinkou a média jí dosud nevěnovala příliš pozornosti.

Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?

Evropská unie je dnes už spíše přítěží, hlavně pro malé země jako je ČR. Jsem pro vystoupení z Unie a pro vyslovení požadavku náhrady škody za likvidaci značné části naší ekonomiky.

Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?

Lidstvo se dostává do fáze, kdy planetární vláda bude nezbytností. Ta by ale měla rozhodovat  jen o záležitostech majících globální dopad, ne o vnitřních záležitostech jednotlivých zemí, které musí zústat svobodné a nezávislé.  Předpokladem pro vytvoření celosvětové vlády je také to, že bude složena z nejlepších zástupců obyvatel planety, ne z bankéřú a představitelů nadnárodních korporací...

Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?

ESM považuji za nepřijatelný, rozhodně bych proti  jeho přijetí vystupoval. Dluhy ať platí ten, kdo je udělal.

Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově - ekonomy jaké ekonomické školy?)

Peníze  budou postupně ztrácet hodnotu, budou se hroutit i takové měny jako je euro a dolar. V ne příliš vzdálené budpoucnosti tyto instituce ztratí  věštšinu svého vlivu, proto až tolik nezáleží na tom, kdo je povede... 

Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?

Jmenoval bych takové lidi, kteří se těší důvěře a vážnosti ve svém okolí. Takové, kteří nemají přebujelé ego a kromě svého rozumu naslouchají také intuici...

Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?

S prezidentskými milostmi je třeba nakládat velmi obezřetně. Byl bych pro udělení milosti například těm, kteří se dopustili svého prvního trestného činu pod tlakem existenční nouze. Uvažoval bych např. také o udělení milosti panu Kájínkovi, mnohé okolnosti naznačují, že není vrahem....
Kupčení s milostmi, kterého jsme 
byli svědky u současného prezidenta, považuji za nehoráznost a důvod k okamžité abdikaci...

Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?

Zákony které škodí naší republice a lidem, kteří ji obývají, budu vetovat pokaždé. Poslancům vždy přednesu svůj pohled na věc u důležitých zákonů majících dopad na kvalitu života lidí.

Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?

Vážím si těchto zemí a respektuji je. Ale i ony se musí naučit témuž ve vztahu k ČR.

Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?

Naše ekonomika by měla být obrazem obrovského tvůrčího potenciálu našich lidí. Nemusíme být levnou montovnou pro zahraniční firmy. Podpořím výzkum a vývoj nových technologií a výrobků nového životního stylu... Jsem pro obnovení soběstačnosti v produkci potravin, obnovu tradičních odvětví našeho průmyslu.

Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?

Pokud náš stát vytvoří lepší ekonomické podmínky mladým rodinám,  bude podporovat porodnost,  nebude nutno nic dalšího v této oblasti řešit...Míšení kultur není šťastným řešením, vidíme to v mnoha západních zemích, které šly touto cestou.

Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?

OSN je nezbytné reformovat, příliš velký vliv v něm mají USA a další supervelmoci. NATO je třeba zrušit, budoucnost lidstva nepatří válkám a násilí, toho už bylo dost..
Nadnárodní organizace mohou zasahovat jen v globálních záležitostech a ve prospěch celku, tedy lidstva.

Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?

Prezident má především hájit zájmy své země a jejích obyvatel, pokud se je někdo /např. politické strany/ snaží poškodit, musí veškerá korektnost  jít stranou.

Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?

Kdekoliv jsou lidé pronásledováni kvůli svému přesvědčení či víře, je nutno se jich zastat.

Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?

V případě sého zvolení rozhodně nehodlám být pouhým kladečem věnců. Udělám pro svou zemi a její obyvatele co bude v mých silách. Více informací o mých názorech se můžete dozvědět na www.slavekpopelka.albums.cz.

čtvrtek 23. srpna 2012

Cenzura prezidentských kandidátů na Wikipedii


Na české Wikipedii existuje stránka, která se věnuje tématu přímé prezidentské volby v roce 2013 - Volba prezidenta České republiky 2013. Vzhledem k tomu, že stále více lidí (oprávněně) nevěří oficiálním médiím, snaží se hledat si informace sami a Wikipedie může být dobrým pomocníkem pro ty, kteří chtějí pouze suchá a nezkreslená fakta. I proto se snažím objektivně a nezaujatě na této stránce pracovat a kdykoliv se dozvím něco nového, co by mohlo občany/voliče/uživatele zajímat, přidám to tam.

Před pár dny jsem se dozvěděl o existenci uchazeče o funkci prezidenta Josefa Tomana. S formou ani obsahem jeho kandidatury příliš nesouhlasím, nicméně o to větší pro mě bylo překvapení, že z českých médií jsem o člověku, který kandidaturu podle svých slov ohlásil již 3. února, neslyšel dosud ani slovo. (Tedy ono to není ani tak překvapivé, jako spíše pohoršující).

Přidal jsem jej tedy mezi uchazeče s odkazem na zdroj jeho kandidatury z jeho oficiálních webových stránek a informaci o vyhlášení kandidatury z mého blogu na idnes.cz, kde jsem tento fakt uvedl, protože jsem jej v tomto případě jako nezávislý publicista zjistil přímo od pana Tomana, neboť se mi nepodařilo jej v českých médiích dohledat. Také jsem jej přidal do časové osy.

Co se však nestalo. Četa cenzorů zasáhla. Odvolávájí se na pravidla Wikipedie, která jsou v tomto případě splněna, protože fakt, že pan Toman kandidaturu vyhlásil a že o tom infomovalo nezávislé médium (blog na idnes.cz), je splněn. Mám ale trošku takové podezdření, že zde jde o něco jiného. A pokud si přečteme některé názory pana Tomana, tak se toto podedření ještě zvyšuje. Mohl by být prostě pro mnohé nepohodlný.

Co z toho ale plyne? Podle pravidel těchto Wikipedistů je pan Toman nevýznamný (významnost asi určují oni, ne signatáři jeho prezidentské petice), proto nemají občané právo, aby o něm Wikipedie nezávisle informovala. Podle nich rovněž pravdivá informace z nezávislého blogu na idnes.cz je asi nepodstatná - "Na Wikipedii se nesmí používat primární zdroje, jejichž informace není dostupná prostřednictvím seriózního vydava…"

Takže čistě teoreticky, kdyby se v zemi, která většinu své historie prožila v cenzuře svobodného tisku, náhodou stalo, že se všichni seriózní vydavatelé (tu serióznost opět určuje kdo?) rozhodnou, že budou nějakého uchazeče o prezidentský post cenzurovat, tak se prostě nemají občané možnost o něm nic dozvědět. A to by si člověk myslel, že Wikipedie má sloužit ke svobodnému sdílení informací!

pondělí 20. srpna 2012

Odpovědi na důležitá témata: Josef Toman


Přináším odpovědi dalšího uchazeče o funkci prezidenta. O jeho kandidatuře jsem se dozvěděl dokonce až včera a na otázky reagoval ihned. Svou kandidaturu ohlásil 3. února 2012 na svých webových stránkách.

Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou VĚTŠÍ INTEGRACE A FEDERALIZACE - ANO, nebo naopak? A jak? Jste spíše EUROFEDERALISTOU, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?

Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? ANO. Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze GLOBÁLNÍ SPOLUPRÁCE NEZÁVISLÝCH A SUVERÉNNÍCH STÁTŮ - ANO?

Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Ne. Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize? VIDÍM V TOM NĚCO JINÉHO, NEŽ PREZENTUJÍ MÉDIA. SLABŠÍ – JIŽNÍ STÁTY ZÁPADNÍ EVROPY UDĚLALY DLUHY, TY PENÍZE PODPOŘILY JEJICH STÁTY. DNES SE JIM TY DLUHY ODPOUŠTÍ. BUDUJÍ SE 2 EVROPY, ZÁPADNÍ A VÝCHODNÍ. KDYBYCHOM MĚLI VÁDY, KTERÉ BY NÁS CHTĚLY POVÝŠIT DO ZÁPADNÍ A NE NÁSILNĚ CPÁT DO VÝCHODNÍ, VLASTENECKÉ VLÁDY, NADĚLALY BY NEJVĚTŠÍ MOŽNÉ DLUHY, TAK, ŽE BY VYBUDOVALY REPUBLIKU, POTOM BY SE JIM TY DLUHY ODPOUŠTĚLY, JAKO ŘECKU.

Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově - ekonomy jaké ekonomické školy?) LIBERÁRNÍ EKONOMICKÉ PROFESORY

Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? UNIVERSITNÍ PROFESORY Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově? MUSÍ TO BÝT VLASTENCI, KTEŘÍ BUDOU ROZVÍJET NAŠE ŠKOLSTVÍ, NAVYŠOVAT JEHO AKADEMICKOU ÚROVEŇ

Jak často se chystáte udělovat milosti? ČASTO Souhlasíte vůbec s tímto institutem? ANO Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory? NE

Jak často budete vetovat zákony? ČASTO Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem? ANO

Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím? PŘÁTELSKÁ KE VŠEM, NEMÍSIT SE DO JEJICH VNITŘNÍCH VĚCÍ, JEDNAT S NIMI JAKO S ROVNÝMI PARTNERY

Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout? PLNÁ ZAMĚSTNANOST, ZRUŠENÍ MINIMÁLNÍ MZDY, ÚROVEŇ DANÍ ČI DOTACÍ DLE PROSPĚŠNOSTI ČI ŠKODLIVOSTI

Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? NEMÁME NEDOSTATEK OBYVATEL.Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře? PODPORUJI EMIGRACI VYSOCE KVALIFIKOVANÝCH ODBORNÍKŮ, TO, Z JAKÉ KULTURY POCHÁZÍ, NENÍ DŮLEŽITÉ.

Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné? 99% KRIZÍ JE UMĚLE VYTVOŘENÝCH, ABY ZÁSAH MOHL BÝT UČINĚN. ZASAHUJE SE, KDE SE TO HODÍ, NE KDE JE TŘEBA. ZAOSTALÉ ZEMĚ POTŘEBUJÍ TOTALITNĚJŠÍ LEVICOVÉ REŽIMY, KTERÉ MUSÍ LIDI ŘÁDNĚ VZDĚLAT. POTOM JE TŘEBA JEJICH SYSTÉMY ZLIBERALIZOVAT.

Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti? ZÁLEŽÍ NA TOM, CO JE TÍM MÍNĚNO. V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEBUDU KAM VÍTR TAM PLÁŠŤ. MÉ POLTICKÉ NÁZORY JSOU VYHRANĚNÉ, VLASTENECKÉ, NETYPICKÉ PRO POLITIKA, NEJSOU POLITICKY KOREKTNÍ A JAKO PREZIDENT JE NEBUDU MĚNIT. AŤ MĚNÍ SVÉ TI, KTEŘÍ PŘES 20 LET NIČÍ REPUBLIKU.

Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky? JSEM PROTI JAKÉKOLI DISKRIMINACI.

Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost? SAMOZŘEJMĚ, TĚCH LOUTEK JSME JIŽ MĚLI DOST, JE ČAS PRO SKUTEČNOU ZMĚNU.

neděle 19. srpna 2012

Odpovědi na důležitá témata: Tomáš Vandas

Jako čtvrtý na důležitá témata týkající se pravomocí prezidenta České republiky odpověděl předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas. 


Jaký je Váš postoj k Evropské unii? Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?
Jsem jednoznačně euroskeptikem a odmítám další prohlubování Evropské integrace.
Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?
Takovou vizi - globální vládu - odmítám. Jsem pro spolupráci samostatných a nezávislých států.
Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?
K tomuto tématu odkazuji na můj článekhttp://www.dsss.cz/evropska-stabilizacni-past


Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově - ekonomy jaké ekonomické školy?)
Takové kandidáty, kteří by podporovali zachování koruny jako národní měny a prosazovali by politiku ekonomické reality, nikoliv závislosti na Bruselu.
Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?
Tyto personální otázky zatím nebudu zveřejňovat.
Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?
Institut milosti je výlučnou prezidnetksou pravomocí, a ta by se neměla stát nikdy protekcí pro kamarády či známé a dokonce být jakýmsi obchodem.
Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?
To je samozřejmě odvislé od kvality jednotlivého zákona.
Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?
Politika rovnovážná, suverénní a nikoliv poddajná a ohebná.
Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?
Orientovat se na všechny zajímavé trhy a partnery, nikoliv jen jedním směrem, jako tomu bylo po roce 1989. Prezident moc pravomocí v tomto směru nemá, spíše tedy apelovat prohlášeními a celkovým postojem.
Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?
Jednoznačně podporu kvality života našich občanů a vytvoření podmínek pro rozvoj rodiny. Imigrací tento problém řešit nelze, ten kdo to tvrdí, jedná proti zájmům naší země.
Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?
Pro žádnou suverénní zemi není jakékoliv zasahování velmocí či mezinárodních institucí přijatelné.
Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?
Míra politické korektnosti je snaha v našich podmínkách určit, co se smí říkat a co ne. Je to jakýsi nástroj na umlčení nepohodlných názorů.
Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?
To můžeme pouze odsoudit prohlášením, jakékoliv jiné pravomoce zde nejsou.
Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?
Já si především uvědomuji odpovědnost za tuto zemi a její budoucnost.


Publikováno také na: AC24.

pondělí 13. srpna 2012

Odpovědi na důležitá témata: Klára Samková


Suplujeme novináře aneb skutečná témata prezidentské volby

Pod tímto názvem uveřejnil své otázky prezidentským kandidátům na svém blogu na idnes student politologie a psychologie MU, pan Miroslav Návrat. Tyto otázky považuji za vysoce relevantní. Jsem ráda, že byly (konečně někým) položeny a vyslovuji svůj respekt přemýšlivému mladému muži, který tak učinil místo starých politických a komentátorských mazáků.
Jsem přesvědčena, že tyto otázky mají/musí být zodpovězeny. Učinila jsem tak podle svého nejlepšího vědomí, svědomí a znalostí.


Jaký je Váš postoj k Evropské unii?
Měli bychom jít cestou větší integrace a federalizace, nebo naopak? A jak? Jste spíše eurofederalistou, eurorealistou, euroskeptikem či přímo euronihilistou?

Jsem eurorealistickou euroregionalistkou, což se asi nejvíce blíží eurofederalismu. Určující pro svébytnost toho kterého „státu“ je jazyk a kultura. Garantem přežití kultury a mentálně příjemného životního prostoru, který ta která kultura vytváří, je, v jistém směru bohužel, stále národní stát. Bude ještě trvat hodně dlouho, než bude nalezen alternativní model k národnímu státu. Dovedu si představit, že Spojená Evropa se stane garantem svébytnosti jednotlivých národních kultur a národů, avšak zatím nepokročila ani milimetr k tomu, aby si pro tuto svou roli vytvořila důvěryhodné nástroje.
Jsem přesvědčena, že být Čechem není v rozporu s tím, být Evropanem, ba naopak být Evropanem je obohacující pro češství – a naopak.

Ke slučování Evropy do několika velkých celků směřuje Evropa od doby rozpadu Římské říše, a proto považuji její dnešní sjednocování a sbližování národních států za velmi přirozené a jsoucí v souladu s atraktorem dějin.
Evropa byla vlastně – minimálních posledních 1000 let – jednotná vždy, a to na základě křesťanství, které je její základní ideologií. Ačkoliv si to neuvědomujeme, křesťanství a jím nastolená kultura je jednotícím prvkem Evropy a zůstane jim i poté, když by se Evropa stala někde zcela někde částečně ateistickou.

To, že jsem pro jednotnou Evropu, která si hýčká jednotlivé odlišné regiony, však neznamená, že jsem nadšenou vyznavačkou Posvátného Bruselu. Přemíra administrativy a hyperregulace, hysterická snaha o nastolení stejnosti v kupě jednotlivostí je cestou do pekel – je to boj v dávno prohrané bitvě. Sjednocená Evropa musí být řízena na základě obecných principiálních standardů, respektujících regionální odlišnosti.

Zatracování evropské byrokracie však neznamená zatracování společné Evropy. Je nutno si uvědomit, že hyperregulace a hyperinflace právních norem není problémem jen v legislativě Evropské Unie. Je to obecná nemoc všech států, a o bez ohledu na to, zda patří do oblasti anglosaského či kontinentálního práva. Toutéž nemocí trpíme i my na naší lokální české úrovni, americká legislativa i legislativa EU. To je problém, který je nutno systémově řešit. Je nutno najít způsob, jak nastavit fungování společnosti, aniž by se stále dál rozvíjel fraktál do nekonečna se opakující legislativní regulace.



Jaký je Váš postoj ke zřízení globální vlády? Byli byste ochotni v zájmu údajné záchrany planety přistoupit i na zeleně-socialistickou totalitu? Jak by měla vůbec globální spolupráce probíhat? Mělo by být spíše globální vládnutí, nebo naopak pouze globální spolupráce nezávislých a suverénních států?

Jelikož jsem velkým fanouškem sci-fi, tak si dovedu globální vládu představit velmi dobře :-). Její nastolení totiž popsal Isaac Asimov v povídkách „Já, robot“ a jak to s ní chodí, popsal i v sérii „Nadace“. Za připomínku stojí i důvody, které jsou v Nadaci popsány a které vedly k rozpadu Říše: „...A předvídáte její zhroucení? – K takové předpovědi dospěli matematici.....pád Říše...je ovšem zákonitým důsledkem zvyšující se byrokracie, poklesu inciativy, utvrzení kastovnictví, potlačení zvídavosti...“ Tolik Harri Sheldon... (str. 29 kultovního 1. českého vydání Nadace z r. 1990, které hrdě vlastním).
Z uvedeného je zřejmé, že pro úspěšnou globalizaci, ke které tak jako tak směřujeme, je nutno najít řešení problémů, které máme zcela shodná s Říší. A zatím ta řešení nemáme.

Co se týká „zeleně-socialistické totality“, tak žádná totalita nemůže zachránit ze zcela systémových a fundamentalistických důvodů naprosto nic.... Abych se držela sci-fi: dovedu si představit, že by se všechny státy uměly spojit za účelem vyřešení jednorázového úkolu, jako na příklad invaze mimozemšťanů (viz Den Nezávislosti) nebo hrozící pád meteoritu (viz Armageddon). Ostatně od doby, kdy začal Hollywood točit sci-fi, máme nepřetržitá školení v branné výchově, ani jsme si nevšimli, že....



Co Vy a ESM (Evropský stabilizační mechanismus)? Vetovali byste jej? Jak se vůbec stavíte k řešení evropské dluhové krize?

Pro mne jako osobu postiženou dvěma doktoráty z právní teorie je zřejmé, že ESM posiluje Evropskou Unii jako státního útvaru, je zřeknutím se části státní suverenity, tedy, že jeho vytvoření je krokem k federalizaci Evropy. Jelikož jsem v zásadě, co se generálního budoucího směřování týká, zastáncem Evropy jako podstatně kompaktnějšího útvaru než je dnes, mohlo by se zdát, že jsem příznivcem ESM. Není tomu tak. Moje přesvědčení osoby, vládnoucí pouze domácím rozpočtem a řídící rozpočet pouze malé firmy s cca 15ti zaměstnanci a bez formálního ekonomického vzdělání se totiž naprosto vzpírá uvěřit tomu, že jednotlivé státy, které dnes čelí zásadním ekonomickým problémům, si za to tak říkajíc „mohou sami“. Že Řekové jsou rozežraní, Španělé líní, Portugalci tupí, Taliáni tančí a zajímá je jen fotbal a Ferrari a Irové se dosud nevzpamatovali z bramborového hladomoru z poloviny 19. století. To je prostě nesmysl. Všechny tyto bazální problémy zemí, kterých je stále více a více, poukazují na to, že v současných finančních strukturách se skrývá zcela zásadní systémová vada, která znemožňuje správné fungování zatím jen částečně sjednocené Evropy. Hledají se léky. Rozdělit Evropu opět na jednotlivé nepropojené státy je dle mého názoru krokem zpět. Přijmout ESM ve formě, ve které je předkládán nyní, znamená podle mně prohloubení oné systémové vady, a to pravděpodobně bez toho, aby tato vada byla byť jen pojmenována. To je nepřijatelné.
Takže abych se dobrala konkrétní odpovědi:
Za nyní nastavených podmínek bych ESM rozhodně vetovala.
A pánům ekonomům vzkazuji: tak chlapci ještě jednou znova – a lépe, prosím...



Koho byste jmenovali do rady České národní banky? (Pokud ne jména, pak alespoň typově či ideově - ekonomy jaké ekonomické školy?)

Především bych si dala poradit a o této věci bych vedla celonárodní diskusi. To platí o všech funkcích, ve kterých má prezident takto rozsáhlé pravomoci. Víc hlav víc ví. Neříkám, že bych se všemi radami řídila, to ani není možné, leč praxe uplynulých let, kdy se na top-top funkcích zjevovaly osoby podle toho, kdo koho znal po klientelistických sítích, považuji za naprosto nehorázné.

Od všech profesionálů na těchto nejvyšších postech bych též nekompromisně vyžadovala, aby svoje ideje a principy svých úvah uměli vysvětlit a popsat bez odborného newspeaku, jasně, nezastřeně a bez rozporu s elementárním selským rozumem.

Co se ideového změření ekonomických škol týká, je nutno vycházet z mého vlastního ideového zaměření, které je mírně konzervativního charakteru. Velmi mi konvenují názory Dana Arielyho, potěšila jsem se dílem Tima Harforda a Thomase E. Woodse jr. Z čehož poměrně logicky vyplývá, že pro rady z oblasti ekonomie bych klepala na dvířkách Ludvig von Mises Institutu... Jeho heslo „Neustupuj před zlem, ale ještě odvážněji proti němu bojuj“ mi více než konvenuje.

Co se týká konkrétních „osob a obsazení“, tak jedno tlačítko „zrychlené volby“ by na mém mobilu pravděpodobně obsadilo telefonní číslo Tomáše Prouzy – pokud by mu to ovšem nebylo zásadně proti mysli.


Koho byste jmenovali do čela Ústavního soudu? Nejvyššího soudu? Nejvyššího kontrolního úřadu? Byl by Váš výběr lidí do čela veřejných univerzit ovlivněn ideově?

Kdo tvrdí, že výběr do takových míst, jako jsou zde jmenována, není vůbec ovlivněn ideově, přiznává, že je tento výběr ovlivněn klientelisticky. Což naprosto odmítám. Ve věci justice mám tu výhodu, že ji dlouhodobě sleduji a poměry, které v ní panují, mi jsou známy. Jsem skutečně znechucena tím, že stále cca 1/3 soudců soustavy obecných soudů (tedy mimo Ústavního) jsou bývalými členy KSČ, přičemž směrem k vyšším instancím koncentrace houstne. Pravou oázou je Nejvyšší správní soud, který vznikl až v roce 2003 a jeho předsedovi, JUDr. Baxovi, se tam podařilo shromáždit tým zcela mimořádných lidí. Navíc tento soud není nucen rozhodovat o přímých politických otázkách, jako tomu je u soudu Ústavního, což mu umožňuje pracovat lépe. Provázanost s minulými strukturami také vidím jako zcela úhlavní překážku vzniku Nezávislé soudcovské rady, s jejíž existencí -  včetně docela rozsáhlých samosprávných pravomocí – bych za jiných okolností ráda souhlasila. Takže co se týká NSS – prosím hlavně nesahat!!

Co se týká Ústavního soudu, tam je situace skutečně kritická.... V současné době schází dva ústavní soudci, do konce roku přibude třetí a dále příští rok končí sedm ústavních soudců. Kde vzít tolik odborníků na Ústavu? Velmi jednoduše: mezi mladými lidmi.... Pomalu nám ke kýžené čtyřicítce zrají třicátníci (a třicátnice), kteří se už pěknou řádku let potulují mezi Berkeley, Harvardem, Oxfordem, a Horní Dolní Lhotou k mamince na buchty :-), povětšinou to jsou lidé, kteří tvoří stálé jádro okolo blogu „Jiné právo“ nebo se jím alespoň mihnou. Po večerech studují, co tomu kterému problému říká chicagský soudce Posner a co na to říká Australský ústavní soud. Lituji, že český Ústavní soud si nepodržel hranici pro funkci soudce 35 let, která ovšem pro federální Ústavní soud byla šita na míru mému milému – leč bohužel později zavražděnému – příteli Ernestu Valkovi, prvnímu předsedovi federálního Ústavního soudu. Jsem přesvědčena, že mezi těmito lidmi již vyrostl dostatek velmi schopných kandidátů na místo ústavního soudce. V každém případě bych žádala jak kandidáty, tak širokou veřejnost, aby se sami o funkci hlásili či vhodné kandidáty doporučovali. O předsedovi Ústavního soudu mohu říci pouze to, že by to musel být člověk nejen kapacitně velmi zdatný, ale musel by též mít jisté představy o „margináliích života“, tedy o organizačně-technickém fungování Ústavního soud, které dnes považuji za krajně neodpovídající potřebám doby. A musel by to být velmi pracovitý člověk, požívající úcty ostatních. Jsem přesvědčena, že vynikajícím předsedou Ústavního soudu by byl prof. Pavel Holländer.

V obsazení funkce předsedy Nejvyššího soudu mám jistou konkrétní představu z řad soudců nižších soudů. Jméno však nechci uvádět, protože dotyčný nemá ani potuchy o tom, že mi „padnul do oka“ a neznám se s ním osobně, leč pouze na základě jeho práce. V každém případě to musí být velmi silná a přitom přemýšlivá osobnost, která ustojí mimořádné tlaky, které na ni vyvine nejen veřejnost, ale především jeho kolegové ze soudů, zejména ze samotného Nejvyššího soudu. Osobní statečnost je podmínkou nutnou, nikoliv však postačující.

Nejvyšší kontrolní úřad je pro mne osobně bolestivou záležitostí, neboť jeho první prezident Lubomír Voleník byl nejen můj kolega z Federálního shromáždění, ale kamarád i osobní rádce. Ronald Reagan sice říkával, že „nenahraditelných jsou plné hřbitovy“, ale stav, ve kterém se NKÚ nachází nyní, mne utvrzuje v přesvědčení, že některé lidi je doopravdy velmi obtížné nahradit. Prezident NKÚ nemůže být příchozím z oblasti „politiky všedního dne“. Musí to být kompetentní a morálně odolná osobnost. Konkrétního kandidáta momentálně nemám vybraného.

Veřejné (státní) university jsou bolavé téma dlouhodobě. Jistěže by můj výběr rektorů těchto univerzit byl ovlivněn ideově, a to ideou vzdělání. Jsem si rámcově vědoma obrovských systémových problémů, kterým dlouhodobě neúspěšně čelí naše vysoké školství. Shoduji se s názory, zastávanými významným rakouským filosofem Konradem Paulem Liessmannem a prezentovanými v jeho knížce „Teorie nevzdělanosti“. Rektory našich vysokých škol bych hledala mezi lidmi, kteří toto moje ideové směřování sdílejí a jsou dostatečně rozvážní a pracovití, aby na dlouhé cestě, kterou je třeba k posílení obecné vzdělanosti ujít, vytrvali.




Jak často se chystáte udělovat milosti? Souhlasíte vůbec s tímto institutem? Budete jej brát jako obchod pro své kamarády, sponzory?

Milosti jsou vztaženy ke slovu „milosrdnost“ a právě toto hledisko by bylo úhelným kamenem, na kterém bych stavěla jak otázku milostí, tak amnestií. Dnešní doba je velmi nemilosrdná a považuji to za jeden z jejích největších nedostatků. Lidé si neumí odpouštět ve všedních záležitostech a z toho také plyne, že z milostí se staly úkony, u kterých je pochybnost, zda nejsou předmětem obchodu. Udělování milostí není otázka četnosti – budu udělovat málo nebo moc nebo vůbec. Je to otázka každého individuálního případu. Této agendě bych se s ohledem na svou profesi asi věnovala hodně osobně a pravděpodobně bych kromě prostudování spisu trvala na osobním setkání s každým odsouzeným ještě před tím, než bych milost případně udělila. Již z tohoto odhodlání pramení jisté limity v četnosti udělení milostí. S udělením milosti mám jednoznačně svázáno – a to ze strany odsouzeného – slovo pokání. Bez toho bych nebyla udělení milosti nakloněna, a to ani v případě, když by tak zvané „sociální okolnosti“ byly velmi nepříznivé. Konec konců, v „nepříznivých sociálních“ okolnostech žije řada lidí, co se ničím neprovinila, takže nevidím důvod, proč by pouhé „nepříznivé sociální okolnosti“ měly být důvodem pardonu.
K otázce kamarádů a sponzorů v souvislosti s udělováním milostí se k coby zcela irelevantní nevyjadřuji.
Všechny udělené milosti bych považovala za nutné osobně veřejně odůvodnit.



Jak často budete vetovat zákony? Budete se snažit prosadit tímto způsobem i svůj pohled na jednotlivá témata schvalována parlamentem?

Opět zde není hlediskem „jak často“, ale proč. S ohledem na svoji profesi bych neměla problém zákonodárnému sboru kvalifikovaně oponovat, ale funkci prezidenta vidím spíše v roli preventivní. Jestliže by Parlament zjistil, že na příklad „přílepkový zákon“ mu prostě nepodepíšu, i kdyby to mělo být v různých zákonech 50x za sebou, tak – alespoň doufám – od této praktiky upustí. Co se týká jednotlivých témat, tak na řadu z nich mám svůj názor a pravděpodobně bych neváhala jej prezentovat, avšak úlohou prezidenta je poukazovat na koncepční a úhelné filosofické otázky, které s legislativou souvisí. Očekávala bych, že stejně jako já ve funkci prezidenta bych naslouchala důvodům vlády a parlamentu, i tato ústavní tělesa by naslouchala argumentům mým.


Jaký je Váš postoj k USA, Číně, Rusku? Jak by měla vypadat česká zahraniční politika ve vztahu k těmto zemím?

Jsme součástí jistých nadnárodních uskupení, a to jmenovitě Evropské Unie, NATO, Schengenské úmluvy a doufám, že časem, po stabilizaci Eura, budeme i členy eurozóny, takže základní kritéria zahraniční politiky jsou dána tímto rámcem.
Co se týká mého osobního poměru k uvedeným mocnostem, tak platí následující:

AD USA: Je módou tuto zemi nyní velmi kritizovat. Je skutečností, že i USA samotné se v současné době neúspěšně potýkají s řadou systémových problémů, které jsou obdobného či stejného charakteru, jako jsou ty, kterými trpí i zbytek zemí euro-amerického kulturního okruhu, tedy i nás. To však nic nemění na základní skutečnosti, že Evropa v uplynulých 100 podvakrát uvrhla sebe samu i převážnou další část světa do zásadních existenciálních problémů v podobě dvou světových válek, a bylo by otázkou, zda by se vůbec byla schopna sama s těmito problémy vypořádat, kdyby nebylo USA. Takže i přes jisté velmi konkrétní výhrady je můj vztah k USA kladný.

AD Čína: můj vztah k této zemi je primárně ovlivněn tím, že se jedná o zemi se stále panujícím komunistickým režimem. Jsem tedy vůči této zemi v postavení velké nedůvěry, a to přes nesmírný respekt, který pociťuji vůči její tisícileté kultuře. Právě na Číně se ukazuje, jak velký je rozdíl mezi tržní ekonomikou a demokracií. V roce 1989 jsme bláhově předpokládali, že tržní ekonomika a demokracie jedno jest. Čína nám každodenně připomíná, že se jedná o dvě zcela odlišné záležitosti. To je varování pro české země dnešních dnů velmi aktuální. Chápu naše podnikatele, kteří mají zájem se podílet na ekonomickém rozvoji a obchodu s Čínou, avšak domnívám se, že i v této oblasti je potřeba opatrné bdělosti.

AD Rusko: při pohledu na Rusko nezapomínám, že to byla právě tato země, která pod jhem komunismu úpěla nejdéle a na komunistickou nadvládu doplatila strašlivou devastací, desítkami milionů lidských obětí a obrovskými kulturními ztrátami. Rusové pro mne nikdy nebudou jen komunisté. Toto vědomí i soucitu s ruským národem však bude vždy zároveň provázeno zvukem rachotu ruských tanků, jedoucích po naší ulici v srpnu 1968.  Nemohu přehlédnout, že Rusko je velmoc, postavená na obchodu se surovinami, velmoc, ve které panuje vše jiné než demokracie a svoboda slova. Pakliže jsem ohledně Číny nabádala k obezřetnosti, pak ve směru k Rusku to s ohledem na relativní geografickou blízkost platí alespoň dvojnásob.

P.S. Zeměkoule se globálně otepluje, ale zatím to, prosím, na mě neříkejte....
P.P.S. Darwin na to v zásadě kápnul, ale to už na mě neříkejte vůbec....



Jakým směrem by se měla orientovat česká ekonomika? Co proto ve své funkci hodláte podniknout?

Poněkud nejasné pro mne je, co je míněno slovem „orientace“. Geografická ve směru hospodářské spolupráce? Ideologická? Česká ekonomika by se měla zejména orientovat směrem tak, aby fungovala, a to ve směru rozvoje místních zdrojů. Vždy mne velmi popuzoval systém investičních pobídek, které v zásadě považuji za diskriminační vůči českým podnikatelům. I když chápu, že pohyb kapitálu je dnes celosvětový, velmi vnitřně protestuji proti zneužívání práva ve formě různých umělých offshorových v podstatě podvodných sídel společností. Jisté rozpaky ve mně vzbuzují smlouvy o zamezení dvojího zdanění, o nichž si nejsem jista, zda náhodou nesouží k pravému opaku než bylo to, k čemu byly uzavírány, totiž, zda pod jejich ochranou nedochází k významnému odlivu zde vytvořeného kapitálu.

Nebyla bych nikterak šťastna ze zásahů státu do podnikání občanů, a to zejména ne systémem nyní hojně používaných podzákonných norem. Vidím-li vyhlášku Ministerstva financí, případně jeho metodický pokyn, úroveň mého volního ovládání se snižuje.
Nejlépe je ekonomika nastavena tím, že tržní prostředí funguje v rámci pevně daného právního rámce, netrpícího různými legislativními smrštěmi, s předvídatelným, rychlým a vymahatelným právem. V zemi panujícího práva vzkvétá ekonomika nejlépe.
Z hlediska geografické spolupráce jsem toho názoru, že by nemělo jít o nějaké globální „nájezdy“ českého exportu do jednotlivých geografických regionů, ale o dodávání výrobků s vysokou přidanou hodnotou do globální sítě po celém světě. Vždy mne mrzelo, že jsme „bez boje“ vyklidili řadu tradičních českých a československých odbytišť, zejména pak v oblasti strojírenství. 
Je otázka, do jaké míry může prezident podporovat a ovlivňovat ekonomickou prosperitu země – spíš bych byla otevřená návrhům ze strany exekutivy, co mohu pro tuto oblast udělat. Jako ženu by mne velmi těšilo při oficiálních příležitostech prezentovat oděv českých návrhářů a návrhářek, stejně jako výrobky českého textilního průmyslu. Obávám se ostatně, že pod záminkou reprezentace České republiky by z mého prezidentského platu položka podstatně větší než nepatrná odešla za účelem utrácení za oděvy na příklad z  textilií vyráběných podnikem Veba dle návrhů Liběny Rochové, Heleny Fejkové, Kláry Nademlýnské a dalších.


Jak by se podle Vás měla řešit demografická krize? Měli bychom nedostatek obyvatel řešit imigrací? Pokud ano, měli bychom si vybírat, tedy např. diskriminovat imigranty z islámských zemí, kteří nemají blízko k naší kultuře?

Na otázku „demografické krize“ se dívám z hlediska globálního pohledu na celou zeměkouli a z tohoto pohledu je zřejmé, že se žádná „demografická krize“ nekoná, naopak Zeměkoule musí čelit devastujícímu přetížení nekontrolovatelně se množícím lidstvem. Nedomnívám se, že by se České země musely do tohoto kvantitativního boomu zapojit, zájem bych měla spíše o kvalitativní nárůst kladných vlastností a schopností populace, obývající Českou republiku. Pro mne je každý člověk bytostí s nezadatelným právem na existenci a nejlepší rozvoj osobních vlastností, a to ve prospěch jak jeho samotného, tak společnosti, takže k nějakým paušálním postojům jak na povel plodit či neplodit mám doopravdy hodně daleko. Jsem přesvědčena, že pokud bude naše země investovat do vzdělání a účelného využívání lidských zdrojů, pokud bude podporovat iniciativní rozvoj životních aktivit každého jedince, pokud sejme ze svého obyvatelstva uměle naložené břímě různých nesmyslných omezení, tak žádný „nedostatek obyvatelstva“ vůbec nehrozí. Problém je v tom, že dnes je systém v naší zemi nastaven tak, že i člověk, který chce být řádným občanem, nechce porušovat zákony a naopak je chce dodržovat, je doslova vháněn do nejrůznějších problémů. Má co dělat, aby vůbec mohl čelit realitě všedního dne, takže již nemá sílu se starat o věci veřejné a o něco jiného, než je jeho bezprostřední přežití na alespoň trochu snesitelné ekonomické úrovni. Umělé zaměstnávání občanů různými pseudopovinnostmi, včetně umělého nastavení rodinného práva na konflikt mezi rozvádějícími se manžely a partnery, považuji za takový žrout energie a potenciálu našich obyvatel, že postupný úbytek absolutního počtu obyvatelstva proti tomu vnímám jako marginální.

Azylové řízení a azylovou politiku České republiky považuji za dlouhodobě nekoncepční, místy až protizákonnou – v rozporu s přijatými mezinárodními úmluvami -  a v řadě případů výrazně poškozující Českou republiku na mezinárodním poli. O této věci dost vím, neboť jsem koncem 90. let pracovala dva roky jako členka rozkladové komise Ministerstva vnitra pro azylové řízení. Posléze jsem byla v souvislosti s případem bratrů Haroajanových po zásluze vyhozena, neboť jsem tehdejšího ministra vnitra, Dr. Václava Grulicha osobním dopisem upozornila, že soustavným nerespektováním doporučení své rozkladové komise (sestávající ze samých právníků) opakovaně porušuje mezinárodní dohody.

Co se týká „diskriminace“ kohokoliv, ať z islámských zemí ať odjinud, pro udělování azylu a vůbec celou imigrační politiku České republiky bych měla pro České země vskutku neotřelý návrh: což takhle tyto mezinárodní úmluvy dodržovat padni komu padni? Už jsme pomalu zapomněli na to, že dobrý zákon a dobrá mezinárodní úmluva život jak jedince, tak státu zjednodušuje a nikoliv komplikuje.


Nakolik si myslíte, že by měly mezinárodní organizace (OSN, NATO, jednotlivé vlády) zasahovat do záležitostí cizích států? Kdy to podle Vás je, a kdy není přijatelné?

Domnívám se, že zde je opět velmi malé pole pro individuální iniciativu prezidenta, neboť jsme vázáni mezinárodními dohodami, úmluvami a v neposlední řadě též obecnou slušností, která platí či měla by platit jak mezi jednotlivými lidmi, tak mezi státy.
Dlouhodobě sleduji, že proti „nemístnému zasahování mezinárodních organizací“ se vlády bouří vždy tehdy, když svoje mezinárodní závazky porušují. To je najednou na přetřesu „koncepce“ a „závaznost“ až pusa bolí.
Mezinárodní standardy mají být dodrženy. Já mám ovšem oprávněné pochybnosti, zda Česká republika tyto standardy dodržuje. Na příklad existuje řada rozhodnutí Rady pro lidská práva OSN, která odsuzuje Českou republiku za porušování Všeobecné deklarace lidských práv. Protože však Rada nemá sankční pravomoci, o těchto záporných rozhodnutích Ministerstvo zahraničí ČR před českou veřejností mlčí. Česká republika opakovaně – a v některých oblastech systémově – porušuje i Úmluvu o lidských právech a svobodách, o čemž svědčí několik set rozsudků Evropského soud pro lidská práva ve Štrasburku. Nápravě těchto evidentních systémových vad – na příklad té, která se týká právní úpravy postavení dětí po rozvodu rodičů – se Česká republika naprosto nevěnuje a raději se nechá znovu odsoudit v dalším zcela shodném případu. Za takových okolností je otázka, zda máme právo poukazovat na to, zda „zasahování“ do našich vnitřních záležitostí jiným státem či mezinárodní organizací není oprávněné.

Co se týká zasahování jednoho státu do vnitrostátních záležitostí jiného státu, dovolím si vysvětlit svůj postoj takto: existuje určitá – relativně velmi nízká – úroveň ochrany lidských práv a demokratického řízení státu, která prostě musí být za každou cenu dodržena, a to na celém světě bez ohledu na to, kterého státu se to týká. Úroveň takové ochrany je totiž pojmovým znakem celého lidského společenství na této planetě, a pokud je i tato úroveň porušena, je ohrožena úroveň organizace celé lidské společnosti na celé zeměkouli. Úroveň vládnutí v té které zemi je z hlediska celého lidského společenství tak zvaným veřejným statkem. Brutální pošlapávání lidské důstojnosti ve kterémkoliv státě se v zásadě dotýká i všech států ostatních. Toto jsou ovšem pouze teoretické úvahy, které v jednotlivých konkrétních případech velmi konkrétních úvah o oprávněnosti či neoprávněnosti zasáhnout do vnitrostátních poměrů té které země. Míra tohoto zásahu je vždy diskutabilní a individuální. Pokud bych se měla pokusit o konkrétnější vyjádření, mohu jako příklad uvést, že „humanitární bombardování Bělehradu“ skutečně není mým šálkem čaje.




Jako reprezentant České republiky, jaká je podle Vás optimální míra politické korektnosti?

Co je to politická korektnost? Míra konformity?
V případě prezidenta republiky je nutno mít na paměti jedno: míra jeho „volního působení“ je převelice omezená, neboť prezident má být průsečík často i zcela protichůdných zájmů: skinheadů a Romů – případně anarchistů, letničních církví a Římskokatolické církve, pravice a levice, vzdělanců a hloupých, zdravých a nemocných...a také v neposlední řadě reprezentantem lidí, kteří jsou tak zvaně „obyčejní“.  Z tohoto hlediska jsou vyloučeny jakékoliv excesy.

Pokud se pod pojmem „korektnost“ skrývá pozitivní diskriminace kohokoliv – žen, národnostních menšin, zaměstnanců, prostě kohokoliv, tak tu v jakékoliv formě naprosto odmítám. To je můj stálý názor již desítky let. Lidé si jsou rovni v jediné věci – V LIDSKÉ DŮSTOJNOSTI. Jinak si jsou lidé přirozeně nerovni, což však z nikoho nedělá nehodnotného jedince. Mentálně retardovaný člověk má z hlediska lidské důstojnosti stejnou hodnotu jako špičkový vědec. Protože je člověk. Na druhou stranu do reprezentačního družstva basketbalistů těžko prosazovat poměrné zastoupení Asiatů jen proto, „aby to bylo korektní“. Lidé jsou různí a velmi často na první pohled (ba ani na druhý) není vidět, v čem spočívá jejich kvalita. Kdo jsme my, abychom to mohli soudit?

Podle mého nejhlubšího přesvědčení spočívá „míra korektnosti“ v jediném: v tom, aby nikdo nebyl diskriminován pro to, že má nějakou vlastnost, kterou nemůže ovlivnit. Příkladmo aby byl homosexuál diskriminován kvůli něčemu, o čem bylo rozhodnuto chemickými poměry v děloze jeho matky asi šest týdnů po početí, považuji za neakceptabilní. Proti takovému hodnocení bych vždy vystupovala. Dožadovat se kvůli tomu výhod považuji za neakceptabilní rovněž. Také bych proti tomu vystupovala.



Jak se postavíte k pronásledování křesťanů ve světě, zj. v islámských zemích? Je to podle Vás dobře, nebo budete v této věci podnikat nějaké kroky?

Jsem věřící křesťan, členka Starokatolické církve, což mne činí pro odpověď na tuto otázku méně nezávislou. Obecně je pro mne jakékoliv pronásledování kohokoliv kvůli jakémukoliv náboženskému vyznání nepřijatelné a jako prezidentka bych na jakékoliv toto pronásledování upozorňovala a svůj velmi výrazný nesouhlas bych důrazně artikulovala. Co se týká vztahu křesťanů a islámu, jsem přesvědčena, že je zde obrovské – a zcela nevyužité – pole pro diplomacii. V něm je potřeba neustále zdůrazňovat tři aspekty:
1)    všichni jsme děti jednoho Boha, což se týká i třetího z „abrahamovských“ náboženství, judaismu. Boj vyznavačů islámu proti křesťanům je bojem proti vyznavačům jejich vlastního Boha, Alláha, byť uctívaného jiným způsobem.
2)    mezi slušnými lidmi platí zásada reciprocity. Jestliže se v Evropě množí mešity jako houby po dešti, není možné, aby vlády islámských zemí tolerovaly jakékoliv násilí na křesťanech. EVROPA JE V ZÁSADĚ KŘESŤANSKÁ, vlajka Evropské Unie je tvořena dvanácti hvězdami, které se objevily nad hlavou Panny Marie Vítězné. (viz zjevení sv. Jana, 12,1). Není možné s Evropou obchodovat a požívat plody vědecko-technického pokroku euro-americké křesťanské civilizace a zároveň na svém území křesťany vraždit.
3)    V zásadě se vždy za všech okolností vyplatí chovat se SLUŠNĚ. Což nikdy neznamená chovat se SLABOŠSKY.



Uvědomujete si, že nejste pouhými kladeči věnců, že máte reálné pravomoci a za svá rozhodnutí a vyjádření ponesete reálnou politickou odpovědnost?

Předně bych chtěla rehabilitovat kladení věnců. Každá společnost žije nejen realitou všedních dnů, ale i svými symboly. Na symbolech záleží. Symboly jsou, stejně jako třeba dopravní značky, piktogramy, kterými se řídíme, aniž bychom museli zdlouhavě slabikovat jednotlivá slova. Kladení věnců je důležité. Vždy a v každém případě bych velmi zvažovala, na kterém místě bych je kladla. Pohříchu je v současné době mnoho míst, na kterých věnce měly být položeny, a přesto jsou ta místa opuštěná. Jestliže je úlohou prezidenta být do značné míry symbolem, pak nechť je ten symbol dobře čitelný, dobře viditelný a artikulovaný a nechť je tato symbolická funkce naplňována s veškerou vážností.

Reálné politické odpovědnosti si jsem velmi dobře vědoma a k nesení jejího břemene mám jeden velmi praktický manuál. Říká se mu Ústava.