neděle 18. března 2012

Revoluce musí proběhnout ve stranách, ne na ulici!

"To je strašné! Všichni kradou! A obyčejný člověk živoří. Všichni politici kradou, bez rozdílu! Všichni jsou zkorumpovaní. Někdo by s tím měl něco udělat! Už je toho dost! To, kdybych tam byl já, tak s tím zatočím raz dva!" Poznáváte se? Opravdu byste také dokázali nepodlehnout moci, prestiži, vlivu, penězům, slávě, státním zakázkám pro své kamarády? A proč revolucí na ulici nedosáhneme změny k lepšímu, a raději bychom se měli snažit měnit naše stávající strany zevnitř?

Už jsem o tom psal v předchozích dvou článcích. Zkrátka, být naštvaný, přemístit se z hospody na náměstí a následně do televize nestačí. 22 let (když budeme důslední, tak 93 let) se snažíme zvrátit špatný vývoj v této zemi. A teď najednou - zázračná Holešovská výzva nebo snad zázračný Babiš, či snad předtím zázračná TOP 09 a Věci veřejné (a budeme-li důslední, tak předtím zázračný Zeman, Klaus nebo Havel, a když ještě důslednější, tak Gottwald, Beneš či Masaryk) - a všechno bude najednou růžové - prostě stačí svrhnout vládu a prezidenta, a ono už se to samo nějak vyřeší. Ne! Nevyřeší!

Ano, je to spojité. Špatní politici ovlivňují společnost, a špatná společnost vytváří špatné politiky (nebo dobří, dobrá dobré). Takže, co můžeme udělat už teď hned? Ono je to třeba řešit co nejdříve, na tom se shodneme. Spousta věcí je špatně a jestli to tak půjde dál, tak budeme mít velký problém.

V naší zemi je obrovský nedostatek v tom (a není to jen fenomén naší země), že politické strany mají strašně málo členů. A přitom to jsou ony, kdo kvůli tak obrovským pravomocem a vlivu státu v našich životech (který je ostatně v takové míře podle mě taky špatně) hrají v naší zemi takovou roli. A 99 % občanů v nich není!? Jak si sakra myslíte, že to můžete změnit? Jednou za čtyři roky ve volbách? To určitě! Proč nevyužít svůj vliv maximálně?

Máme tady spoustu pravicových, středových i levicových stran. Tak si vyberte! Nebo pokud už teď máte spoustu peněz, vlastních médií a tisíce dobrovolníků, tak si vytvořte vlastní. Možná si ale myslíte, že když do stran, které mají jen nějakých 20 nebo 30 tisíc členů vstoupí 100 000 dalších, tak nemůžete nic změnit. No, počítat umíte, takže nebudu napovídat.

Jaký ale máme důkaz nebo zkušenost, že to jde? Budu mluvit trošku z vlastní zkušenosti. Před několika lety jsem vstoupil do tehdy vládní strany (která v poměru co nejméně zlodějů v ní a nejsympatičtější ideje mi byla nejblíže). V této straně před pár měsíci také proběhla revoluce. Jen se zeptejte Pavla Bělobrádka nebo Mariana Jurečky, jak to dokázali, že to jde, že to má smysl a že tak to musíme dělat. Dnes jsou tito mladí politikové lídry třetí nejsilnější senátní strany u nás.

Takže, jak moc se zvýší váš vliv na dění v naší zemi, když se stane členy nějaké strany? Volit můžete stále, dokonce si můžete i vydělat pár stovek tím, že budete ve volební komisi plnit svou občanskou povinnost/ctnost a dohlížet na regulérnost voleb. Ale také se účastníte stranických schůzí, volíte orgány, které mají větší a větší vliv na dění ve vaší obci, kraji, zemi (či konec konců EU). Samozřejmě můžete také stoupat výš a stát se sami politikem. Ale důležité je, aby ty sta tisíce občanů v těch stranách byli především jako řadoví členové - v případě potřeby klidně připraveni zasáhnout do hry sami, ale věci ovlivňující. Členové, kteří budou přehlasovávat černé duše mafiánů, kteří naše strany jen zneužívají ke svým špinavým hrám nebo svému nelegálnímu byznysu.

Jako člen strany se také účastním vnitrostranických anket, které dávají vedení strany zpětnou vazbu a představu o tom, jakým směrem by se naše strana (a následně naše země) měly ubírat. Mám možnost s vedením komunikovat (o to více v době sociálních sítí), navrhovat mu nové myšlenky, nápady, programové priority a samozřejmě také si jej volit, odvolávat a v případě potřeby a osobní zralosti také sám kandidovat.

"Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty," říkal Masaryk už před lety. Uvědomme si to prosím. My tu máme demokracii, svobodu, volný trh, právní stát, instituce občanské společnosti atd. - to že nefungují, fungují špatně nebo nedostatečně, je jen naší chybou, protože jsme je ještě nezačali naplno využívat. Pojďme do toho! Pojďme společně obnovit Českou republiku! Je to běh na dlouhou a složitou trať, ale těžko nalezneme lepší a efektivnější cestu.

Pokud si myslíte, že to dává smysl, že podobným způsobem můžeme společně všichni něco změnit, tak prosím tento článek nebo jeho myšlenky šiřte a sdílejte!

pátek 16. března 2012

Může revoluce v ČR něco změnit?

Revoluce vždy něco změní. Otázkou však je, zda to změní k lepšímu. Problém České republiky není ani tak v současné vládě, ani v politice či státních institucích. Ten základní a zásadní problém je ve společnosti samé. V každém jednotlivci, v hlavě každého z nás. Dalo by se říci, že jsme společensky, politicky a psychicky nemocní. No a dnešní protestující si myslí, že šokovou terapií - svržením vlády a prezidenta se něco vyřeší. Ano nebo ne?

Dejme tomu, že by se v následujících dnech do protestů začalo zapojovat stále více lidí. (Teď odhlédnu od toho, že v čele protestů je extrémní levice, protože důvod vyjít do ulic a chtít něco změnit má jistě každý občan). Tak třeba by se i povedlo svrhnout Nečasovu vládu (protože bude hlasování o nedůvěře a Věci veřejné se mohou zachovat všelijak). No, třeba by se pak podařilo sestavit úřednickou vládu nestranických odborníků (co na tom, že by jen přerušili členství ve straně po dobu funkce). Co by se tím změnilo?

Takovým oprávněným požadavkem, který by mohli občané vznést, by bylo vyhlášení nových, předčasných voleb, ale s tím, že se změní volební systém a třeba se posílí prvky přímé demokracie (i s možností zjednodušit institut referenda). No, ale co potom? Budou nové volby - zvolíme si ČSSD, která je schopna nás zadlužovat v době ekonomického růstu a méně korupčních kauz má jen proto, že byla u moci kratší dobu, ta bude vládnout s komunisty, a aby to bylo ještě šílenější, tak třeba i s Bobošíkovou. Ale co se tím změní? (Dobře, to je ta varianta, kde jsou jen nové volby bez změny volebního systému, ta horší je zrušení politických stran - a pak co? Všichni povinně do Národní fronty, pardon rady?).

Co ale ten argument, že ke změně poměrů v ČR stačí vyměnit politiky? Ano, je zřejmé, že kdyby na postech těch současných lidí (čest výjimkám!) byli lidé morálně silní, se silným pocitem osobní odpovědnosti, vnitřní integrity a slušnosti, tak by byla spousta věcí o mnoho lepší. A to nejen na funkci prezidenta, premiéra, ministrů, poslanců, hejtmanů, primátorů, ale také na pozicích šéfů různých úřadů, šéfů policistů, státních zástupců, soudců atd. (proto jsem pro jejich přímou volbu), ale problém je v lidských zdrojích. Vždyť my takové lidi nemáme! Komunisti je systematicky zničili a takoví lidé se teprve rodí. Nemáme staletí budovaný silný morální charakter. Kdokoliv tam dneska vleze místo nich, tak je jen otázkou času, kdy začne krást taky. Ale nemusí to být zase tak úplně pravda. 

V naší zemi je i dnes spousta slušných lidí, kteří by se mohli těchto zodpovědných pozic ujmout, kteří třeba nemají práci, ale chtěli by něco změnit - k lepšímu! Takže je dost možné, že kdyby na těchto místech byli takovíto lidé, tak bychom se tu měli všichni lépe. Jenže, proč tam ti lidé nejsou? Mají strach? Jsou zaneprázdnění sledováním Ordinace nebo Ulice?

Takže, třeba se povede lidem v této zemi donutit současné garnitury, aby se poroučely, spoustu z nich taky pozavírat (ale nutně pod podmínkou spravedlivého soudu!), třeba se dostanou do vedení této země. Podobně jako při takovém otřesu režimu v roce 1989, kdy se pak do vedení této země dostalo spousta slušnějších a schopnějších lidí - a pak se stáhli. Nebo zkazili.

Uvědomme si ale všichni jednu podstatnou a důležitou věc - je to dlouhodobý proces!

Vím, že si myslíte, že je třeba to řešit hned - že už toho máte prostě dost, ale dávejte si velký pozor na to, jací lidé se stavějí do čela těch protestů (a psychologové by mohli vykládat o tom, jaký typ lidí se do vedení přirozeně žene jako první)! Bude to trvat měsíce, roky, desetiletí, než bude naše země lepší. Od roku 1918 klesáme strmě dolů, někdy více, někdy méně. Vůle to otočit směrem nahoru bude stát spoustu práce, námahy, času, energie a sebeobětování! Ale do toho! A opatrně, důrazně a zodpovědně! A s vědomím, že zhruba 90 % světa je na tom stále hůře než my!

čtvrtek 15. března 2012

Naivní spodina v ulicích - komunistická kontrarevoluce?

Nejdříve bych se chtěl omluvit všem slušným lidem, kteří se právem nepovažují za spodinu, ale protestů se také z nějakých důvodů účastní. Pojďme se ale raději podívat na to, kdo tuto akci organizuje, co požaduje a co si od toho slibuje a také jakou roli v tom hrají média. A proč vlastně násilná revoluce nic nezmění a nemůže změnit? Tedy k lepšímu?

Holešovská výzva - pamflet spodiny, primitivních internetových diskutérů, nebo sofistikovaný a promyšlený tah bývalých StBáků a současných marketingovvých stratégů komunistů? (Můj názor - zřejmě obojí). Jen si přečtěte obsah - žvást levicových extrémistů.

Jak ale vypadá mediální manipulace ohledně této události? Takže, podle svého označení nezávislý portál Novinky.cz (internetová verze rudého Práva) - úžasné video, krásně emotivní, zpívaný chorál Któž sú Boží bojovníci a u toho pochodují desítky lidí směrem na Českou televizi. Češi v sobě objevili husitské sklony, nebo co? Ano, původně dobrá myšlenka (tedy podle toho, co nás učí učebnice dějepisu na základních školách), která se však zvrhla ve vyplenění naší země a morální devastaci.

Co Česká televize? Pokud jsem to z médií pochytil správně, tak do ulic nevyšlo ani 10 000 lidí (ano, i tak, jak to řeknu já, je v tom má interpretace, má manipulace, ale zde záměrně) - no a ČT píše o tom, že TISÍCE lidí pochodují Prahou. No, spíše stovky, ne?

Co Parlamentní listy? Ty už se jeví skoro jako pořadatelské médium. Zmanipulovaná anketa je více než vypovídající. Co když chce dát člověk NE, ale zároveň nepodporuje (podle mého názoru levicovou, socialistickou a mafiánskou) vládu Petra Nečase? To ale nelze, neboť možnosti jsou takové - Souhlasíte s protivládní demonstrací? 1) Ano, tuto vládu nechci; 2) Ano, ale s protestem před ČT nesouhlasím; 3) Ne, vláda provádí jen nutné reformy. To asi není třeba více komentovat.

No a proč není třeba měnit vládu, politiku, ale společnost - a to zevnitř, každý sám u sebe? Chtělo by se říci, že počet revolucí, které v rámci lidské historie dopadly dobře, by se daly spočítat na prstech jedné ruky (avšak na ruce člověka, který má prsty amputované). Ale takové dvě, tři dobré revoluce by se našly - americká, britská a pak třeba ta sametová (byť to byl spíše způsob, jak si prospěcháři mohou ještě lépe nakrást nebo promyšlená taktika komunistů - ukážeme jim, že kapitalismus bez morálky, svoboda bez osobní odpovědnosti a demokracie bez demokratů nebude fungovat, a ti blbci si nás zvolí zpátky).

Takže jednoduché poselství, jak změnit tuto zkorumpovanou, prolhanou, zdemoralizovanou zemi plnou zlodějů a nevychovaných primitivů - ano, stále choďte volit, ale vybírejte - pečlivě a zodpovědně (vždy je koho, pokud si myslíte, že ne, pak je řada na vás - se předvěďte sami). Začněte se chovat slušně - sami před sebou, před Bohem, pokud v něj věříte, ve svých rodinách, v rámci své obce, při každodenním kontaktu s lidmi na ulici, v obchodech, v práci. Změňte se zevnitř. Začněte si věřit. Začněte si uvědomovat svoji občanskou odpovědnost za to, jak svět a naše země vypadá. Je to na vás! Jen na vás - je to o té každodenní mravenčí práci, jak o ní mluvil Masaryk.

A nevěřte zločincům. Rudým, oranžovým, modrým, fialovým ani jiným!

úterý 13. března 2012

Reálná utopie? Aneb kam s tím světem?

Svoboda, demokracie, právní stát, volný trh, morálně silná, vzdělaná a vnitřně solidární společnost. Utopie? Kapitalismus bez morálky prý může být horší než socialismus nebo komunismus. I tak by se to dalo říct. I kapitalismus bez solidarity je otřesný. Proč ale někde může fungovat kapitalismus, a zároveň je o ty nemocné a chudé postaráno, aniž by bylo zavedeno nespravedlivé progresivní zdanění a stát se staral pomalu o kdeco?

Myslím si, že ve společnosti, která bude morálně silná (ať už díky křesťanství, humanismu nebo jinému hodnotovému systému, který je správný a funguje), je možné, aby fungoval volný trh. Aby byl stát co nejmenší. Aby zajišťoval jen ty nejzákladnější funkce. (Ostatně bych mohl říct, že desítky let nám to dokazovaly (snad nejen) USA - tedy před tím, než se jich chopila agresivní sekularizace a socialisti všeho druhu).

Zákon zisku - osobního prospěchu - bohatství jsou přece špatné, ne? A proč? Proč je špatné vydělávat miliony, a tím mít možnost dávat své bohatství na charitu, na dobročinné, vzdělávací účely? Jak je to potom se solidaritou? Když se stát nepostará o chudé, nemocné, postižené atd., tak se o ně nepostará nikdo (slyšíme z úst levicových demagogů). Ale opravdu? Ve vyspělé humanizované společnosti, která žije podle křesťanských zásad (ne nutně podle nějaké z křesťanských teologií)?

Svoboda - ale nejen ta formální, ale i osobní svobody - ne nároky, ale skutečná práva (daná Bohem, ne vládou). Tedy negativní svoboda - takový právní systém, který jen zakazuje, už nepřikazuje, co se má dělat. (To přikazuje mravní zákon ve mně, chtělo by se říci s Kantem).

Demokracie - nejlépe přímá - pocit přímé odpovědnosti a participace všech občanů za dění v jejich zemi.

K právnímu státu - a funkčnímu - tedy malému, ale zato silnému - také soukromé (osobní vlastnictví) - neboť jen k tomu pociťujeme tu největší osobní odpovědnost, vztah, cit.

A co národ? Patriotismus, vlastenectví. Globální vláda, nebo svět suverénních a nezávislých sebevědomých národů? Myslím, že to druhé je nevyhnutelností podle správnosti (byť to první třeba blízkou nevyhnutelnou realitou mocných současnosti).

Je to utopie? Je utopie vychovávat kvalitní, sebevědomé, samostatné, odpovědné a vzdělané občany pomocí médií, reklamy, knih, seriálů, filmů, vzdělávacího systému, náboženských a občanských organizací? A nakolik, jakým směrem a pro koho nás vychovávají tyto organizace v současnosti?

Ale, jestli máte lepší utopii (nebo reálnější), tak sem s ní. Je dobré mít mysl otevřenou.

pátek 2. března 2012

Budoucí integrace levicových a pravicových stran u nás

Zhruba jen 2 % opravněných voličů v České republice jsou členy nějaké politické strany. V posledních sněmovních volbách kolem 3 milionů lidí dokonce ani nešlo k volbám. A z těch, co šli, tak téměř milion hlasů propadl. Máme tady desítky malých stran napravo i nalevo. Velké strany jsou zkorumpované. Občan má pocit, že nemůže nic ovlinit. Ale kdyby tomu tak bylo, tak to není demokracie. Tak tedy - co s tím?

Začněme nalevo. Říká se, že levicoví voliči jsou stádnější, proto tu donedávna existovaly snad jen čtyři levicové strany - ČSSD, KSČM a pak třeba Humanistická strana nebo drobky typu Strana demokratického socialismu či národní socialisté. Nyní je však vše jinak. Strana zelených se posunula doleva. Vznikli Zemanovci a dnes i Paroubkovci. Extrémní radikalizace některých křídel uvnitř komunistů pravděpodobně povede k jejímu rozštěpení na antidemokratickou extrémistickou stalinistickou skupinku, a na umírněnější křídlo spíše moderních demokratických socialistů. No a pak na levici ještě můžeme do určité míry zařadit i Bobošíkovou a Babiše a určitě bychom našli další drobky.

Co napravo? Zde máme ODS, TOP 09, obtížné to bude s VV - ty se rozštěpí nebo zaniknou. Se skřípěním zubů na obou stranách můžeme napravo zařadit i KDU-ČSL. Patří zde i SNK ED a pak celá řada malých pravicových stran - Svobodní, Konzervativní strana, Koruna česká, Pravý blok, Právo a spravedlnost, různé další drobky, a je dost možné, že další budou přibývat. Ještě nevíme, jakou kariéru chystá Václav Klaus, jestli Mirek Topolánek s Dalíkem nedostanou zase chuť vstoupit do politiky nebo jakou integritu si udrží TOP 09.

Jaká ale může vést cesta k tomu, aby miliony hlasů nespadlo do koše? Jak můžeme zaručit zvýšení počtu členů našich politických stran? (Nebo počet registrovaných příznivců). Myslím si, že tou cestou je spojení pravicových a spojení levicových stran každé do jednoho ze dvou velkých celků. Pracovně si to nazvěme třeba Levicové hnutí a Pravicové hnutí. V rámci těchto dvou politických subjektů by však existovalo několik různých ideových, mocenských, zájmových, stavovských či jiných frakcí a ty by mezi sebou, snahou získat si hlas členů a registrovaných příznivců soutěžily o získání co největšího vlivu či moci.

Ano, v těchto dvou hlavních stranách by probíhaly vnitřní primárky, ve kterých by si jejich příznivci a voliči vybírali toho, kdo nakonec získá nominaci a půjde do boje proti kandidátovi z opoziční strany. To by zaručilo daleko větší chuť občanů participovat a být aktivní v rámci jednotlivých stran - protože pokud by u toho nebyli, tak by mohl vyhrát někdo hloupý, neschopný, zkorumpovaný nebo jim ideově nesympatický.

A samozřejmě, že k takovému fungování by se hodil většinový volební systém. Vždyť jaké probíhají primárky v našich stranách dnes? Pár funkcionářů s budoucími vítězi veřejných zakázek se dohodnou, jaké bude pořadí kandidátek. Jaké probíhají primárky do senátních nebo prezidentských voleb? Chtěli byste je?

No a pak je tu ještě otázka co s extrémisty. Ty by tak bylo snadnější eliminovat. No a potom je tu ještě problém s těmi středovými, nezávislými atd. Ale nemyslím si, že velký. Ostatně klidně ty hlavní strany mohou být tři (tak jako tři hlavní strany mají ve Finsku, Estonsku atd.) nebo si prostě vsadí na jednu z těch dvou hlavních či to risknou proti nim sami za sebe.