středa 15. října 2014

2014: Koho volit ve druhém kole do Senátu?

Především kandidáty středopravicových demokratických a občanských stran. Tam, kde to nejde, tak kvalitní osobnosti. Jenže koho konkrétně, případně proč?

Myslím si, že ODS a TOP 09 dělají chybu, když proti kandidátům ANO automaticky podporují kandidáty ČSSD. Ne všichni sociální demokraté jsou skutečně demokraté. Zvlášť se o tom dá pochybovat u těch, co značnou část svého života strávili v KSČ.

Zároveň mezi kandidáty ANO jsou i takoví, kteří přemýšlejí středopravicově. A je docela dost dobře možné, že Babišova hvězda může pohasnout dříve, než funkční období těchto senátorů. Proto je důležité i zde rozlišovat. Koho bych volil v jednotlivých senátních obvodech v druhém kole?

3 - Cheb: Jiří Dufka (ANO). Sice je za Babiše, ale sám říká, že je středopravicový. Navíc jeho konkurent, přestože jej kromě Pirátů podpořili všichni ostatní kandidáti včetně ODS, byl nejen členem KSČ, ale i KSČM.

6 - Louny: Zdeňka Hamousová (ANO). Opět sice za Babiše, ale proti ní kandiduje Chládek. Ten není zrovna sociální demokrat, kterého by měla pravice podpořit.

9 - Plzeň-město: Lumír Aschenbrenner (ODS+KČ). Vypadá jako kvalitní pravicový kandidát.

12 - Strakonice: Martin Gregora (TOP+STAN).

15 - Pelhřimov: Ivo Jahelka (TOP+STAN). Navíc důležitý obvod, protože by bylo dobré, aby se nedostal současný předseda Senátu Milan Štech. Osobně si myslím, že by na takto vysokém postu měl být za ČSSD někdo reprezentativnější, než bývalý komunista a odborář.

18 - Příbram: Jiří Burian (ODS). Přestože oba kandidáti vypadají kvalitně, preferoval bych raději občanského demokrata.

21 - Praha 5: Pavel Žáček (ODS). Je docela dobře možné, že spíše vyhraje Láska, a i proto bych hlas dal raději Žáčkovi, který je navíc symbolem toho dobrého, co přinesl Listopad 89. Navíc je lepší v Senátu mít vzdělanější lidi. Láska by se hodil více do nějaké exekutivnější funkce. Tak jako tak se v tomto obvodě bohužel ukazuje, jak je škoda, když proti sobě v pražských obvodech jdou dva kandidáti, které bychom tam nejradši viděli oba.

24 - Praha 9: Tomáš Kladívko (ODS). Zde to opět vypadá, že vyhraje spíše Baudyšová. Jenže potřebujeme mít v Senátu více kvalitních lidí za ODS a méně lidí z ANO. I zde je škoda, že jeden z kvalitních kandidátů se nedostane.

27 - Praha 1: Zdeněk Schwarz (ODS) i Václav Hampl (KDU+SZ). Tady je to ještě horší. Chtěl bych tam oba.

30 - Kladno: Michaela Vojtová (TOP+STAN). Proti Dienstbierovi jasná volba. 

33 - Děčín: Zbyněk Linhart (STAN). Patrně kvalitní komunální politik vs. socialistický senátor, který byl léta v KSČ. Zde je volba taktéž jasná. 

36 - Česká Lípa: Jiří Vosecký (SLK).

39 - Trutnov: Adolf Klepš (TOP+STAN) i Jiří Hlavatý (ANO). Opět dva kvalitní kandidáti. Jeden s podporou demokratických stran ODS a KDU, druhý zase úspěšný miliardář s vůlí měnit naši zemi k lepšímu.

42 - Kolín: Milan Rak (ODS). Vypadá kvalitně, přestože jeho protikandidátka taky, ale bohužel je za ČSSD a v Senátu nejde jen o kvalitu osobnosti, ale i o program a ideje.

45 - Hradec Králové: Oldřich Vlasák (ODS). Tento politik občanských demokratů mě zaujal už při volbách do Evropského paralmentu. Zdá se, že patří mezi to lepší v ODS.

48 - Rychnov nad Kněžnou: Luboš Řehák (KDU-ČSL). Jeho socialistický protikandidát Antl sice získal v prvním kole drtivou podporu, ale to je docela logické, když jsou jeho programovou prioritou zvrácenosti typu zdanění restitucí církevního majetku, který komunisti, jichž byl před rokem 89 členem, sprostě ukradli.

51 - Žďár nad Sázavou: František Bradáč (KDU-ČSL). Mimo jiné 4 děti.

54 - Znojmo: Jiří Němec (KDU-ČSL). Dokonce 5 dětí.

57 - Vyškov: Roman Celý (KDU-ČSL). I tady 5 dětí.

60 - Brno-město: Zdeněk Papoušek (KDU-ČSL). Dobrý kandidát i ukázka toho, jak má vypadat kvalitní volební kampaň.

63 - Přerov: Jitka Seitlová (KDU-ČSL+SZ). Proti ministru dopravy za ANO jasná volba.

66 - Olomouc: Alena Šromová (KDU-ČSL).

69 - Frýdek-Místek: Jiří Carbol (KDU-ČSL). Úspěšný starosta, který je v kontaktu s obyčejnými lidmi, proti socanovi. I zde jasná volba.

72 - Ostrava-město: prázdný lístek. Zde je to zajímavé. Živnostník za ČSSD, nebo lékař za ANO?

75 - Karviná: prázdný lístek. I zde to asi vyjde nastejno. Dva lékaři z vládní dvojky ČSSD či ANO. Co s tím? Pozitivní aspoň je, že v druhém kole není komunista. A přestože senátor Radek Sušil za ČSSD vypadá, že je v pohodě, tak mě odrazuje to, že ho podporuje jeho kolega Antl, o němž byla výše řeč. Naopak o Martninu Gebauerovi se nedá nikde nic zjistit a vypadá to, že ho lidi na Karvinsku volili jen kvůli Babišovi.

78 - Zlín: Alena Gajdůšková (ČSSD). Zde má pravicový volič jasno. Navíc si myslím, že by to měla být právě Gajdůšková, kdo by měl být při současném rozpoložení předsedkyní Senátu. Taky je to tady souboj normalizačně-zemanovské vs. sociálně-demokratické levice. A přestože dle wiki byla i ona kandidátkou na členku KSČ, tak Čuba jím byl skutečně a poněkud déle - od roku 56.

81 - Uherské Hradiště: Pavel Botek (KDU-ČSL). Tady je škoda, že se nedostal Jan Pijáček, nicméně proti králi hazardu Valentovi je kandidát lidovců a obyčejných lidí jasnou volbou.

Více info o dalších kandidátech na idnes.cz.

Senátní duely na ČT24.

Pokud by zvítězili mí favorité, tak bychom měli novou třetinu senátorů za tyto strany:

KDU-ČSL (+SZ): 9 (10)
ODS: 7 (6)
TOP/STAN: 5 (4)
ANO: 2 (4-5)
ČSSD: 1 (3)
SLK: 1
nerozhodně: 2 (0)

Čísla v závorkách označují obvody, kde bych případně preferoval i jiného kandidáta.

Mám-li si tipnout, tak to nakonec dopadne takto:

ČSSD: 13 (17)
KDU-ČSL (+SZ): 7 (9)
ANO: 2 (5)
ODS: 2 (3)
TOP/STAN: 2
SLK: 1
SsČR: 0 (1)
SPO: 0 (1)

Čísla v závorkách označují, kolik to může být v případě vítězství v obvodech, kde to bude těšné.

Jestli vás děsí, že ČSSD může nakonec získat více senátorů, než kolik i premiér Sobotka předpokládal, tak běžte k volbám. Počítejte s tím, že tito zvolení senátoři nebudou schvalovat jen zákony v tomto volebním období, ale i v tom příštím. A to může být dříve, než si myslíme. A v úplně jiných barvách či jiném rozpoložení sil.

Čtěte také:


neděle 12. října 2014

Komunální a senátní volby 2014 - pozitiva a negativa

Pozitiva:

- voliči přestali volit ty, kteří jejich obce spravují špatně
- naopak ještě více podpořili ty, kteří to dělají dobře
- nebo ty, u nichž mají naději, že budou lepší než ti stávající

- např. u nás v Dobré získala radniční koalice Jiřího Carbola a Milana Stypky dohromady ještě větší podporu než minule (voliči kvalitní politiku umí podpořit)
- za ODS většinou uspěli jen ti, kteří jsou v ní skutečně slušní - a na těch to teď bude nutné odzdola stavět
- senátní kandidáti za skutečný střed, tedy KDU (+SZ, Piráty, STAN) mají v druhém kole více kandidátů než ANO

- za komunisty se nikdo do druhého kola nedostal (ani ve Znojmě či Karviné)
- úspěch Pirátů v Praze, Mariánských Lázních i v Brně
- úspěch Žít Brno a porážka Onderky


Negativa:

- někde přece jen zvítězil vyprázdněný marketing
- Babiš svůj vliv rozšířil o radnice velkých měst
- zdá se, že primátorkou Prahy se prostě stane Krnáčová
- naopak paradoxně nejméně špatná koalice může být v mém rodném Frýdku-Místku složená z ANO+KDU+KSČM - přestože ANO vyhrálo, je možné, že (neoblíbená) stávající koalice v čele s ČSSD by mohla pokračovat

- je škoda, že v mnoha senátních obvodech proti sobě ODS a TOP 09 stavěly vlastního kandidáta
- a taky to, že pravicoví voliči se stále ještě nechávají nachytat na antipravicové ANO
- a úspěch bojovníka s hazardem Matěje Hollana vyvažuje úspěch majitele Synotu Valenty

- volební neúčast tolika lidí je taky smutná - a přestože je to na jednu stranu dobře, protože aspoň chodí volit ti, co se o politiku více zajímají, tak se obávám, koho jednou budou volit ti, co dnes nevolí


Tak jako tak, celkově tyto volby ukázaly pozitivní trend v tom, že stále více lidí je ochotno ve svých obcích kandidovat a vybíráme si ty, kteří se osvědčili a dělají dobrou práci.

pátek 10. října 2014

Koho volit v komunálních a senátních volbách 2014?

Ty, které známe, kteří se osvědčili, kteří něco dokázali i mimo politiku. A k tomu mají dobrý program. Do senátu opozici. A koho konkrétně volit ve velkých městech a v různých senátních obvodech?

Praha: Trojkoalice SZ, KDU-ČSL a STAN. Kampaň mohli mít lepší, ale mají šanci ohrozit vládnoucí TOP 09 či k moci se deroucí ANO. Následně bych křížkoval kvalitní kandidáty v ostatních stranách. Zejména ty, kteří mají šanci přeskočit nekvalitní lídry těch stran, které by mohly mít primátora. Ostatně přemýšlím, jestli vůbec některá z pražských stran má na prvním místě někoho, kdo by si nezasloužil přeskočit.

Brno: Žít Brno. Na rozdíl od hnutí ANO je kandidátka Matěje Hollana příkladem skutečného demokratického středu. Který jde zezdola. On sám udělal v rámci občanské společnosti spoustu práce a nyní přišel čas, aby přijal i politickou odpovědnost a on to udělal. Nutno říct, že každé město by potřebovalo svého Hollana. A pak má asi smysl křížkovat kvalitní lidi na ostatních kandidátkách, zejména v KDU.

Ústí nad Labem: PRO! Ústí. Lídrem tohoto hnutí je úspěšný podnikatel Martin Hausenblas, který do tohoto dnes nešťastného regionu vnáší pozitivní a konstruktivní přístup. Možná není od věci, aby i Ústí mělo jednou svého Baťu.

Ostatní větší města: Upřímně, nevím. Můžeme si udělat volební kalkulačku, ale nevím, jestli ta má na komunální úrovni nějakou vypovídací hodnotu. Spíše je třeba se informovat, jakou politiku dělali ti předchozí, jakou chtějí dělat ti ostatní, a především se dívat na konkrétní lidi - a ty pak vybírat i v ostatních stranách.

Frýdek-Místek: TOP 09. Neznám podrobnosti, ale za ty čtyři roky mi přišlo, že v rámci konstruktivní kritiky radnice v mém rodném a okresním městě to byla právě místní TOPka, kdo upozorňoval na to, co je špatně. Navíc by mohla zastupovat poctivé podnikatele, vzdělané, inteligentní, kreativní a občansky aktivní lidi.

Křížkoval bych ale i kvalitní lidi v ostatních stranách. Vypadá to na pokus o novou ODS, v KDU se taky najdou a pravděpodobně i v ANO. Důležité bude, aby bylo konečně moci zbavena ČSSD, a aby se tam nedostali místní kmotři a (polo)mafie s pěknými billboardy. Však místní vědí lépe než já, o kom mluvím.

Dobrá: Před čtyřmi lety byla má volba jasná - Aby Dobrá byla dobrá. A je nutno říct, že starosta Jiří Carbol společně s místostarostou Milanem Stypkou a dalšími udělali v obci spoustu práce. Konsolidovali finance, i díky prostředkům z EU opravili kostel, rekonstruovali školu, začaly se opravovat chodníky. Taky se zlepšil přístup obce směrem k občanům a místním spolkům a mohl bych pokračovat.

Kritizovat by se jistě také dalo. Některé věci by se nemusely platit z veřejných prostředků, ale mohli by si je občané zaplatit sami. Tak jako tak ale nevidím zásadní důvod, proč by stávající koalice neměla pokračovat. Ještě zvážím, zda neoznačím mladé z hnutí Lepší Dobrá, ale nejvíce křížků ode mě dostanou kvalitní kandidáti právě těchto tří hnutí.

Jak vlastně volit?

To je právě otázka. Jak nám na videu krásně vysvětlili vyučující z mé katedry, tak se zdá, že nejvíce se vyplatí zakřížkovat jednu stranu a následně zakřížkovat pár kvalitních kandidátů v těch ostatních. Byť je škoda, že to nebude mít takovou váhu, a že zároveň nemůžeme dávat preferenční hlasy v rámci námi preferované strany.

Ať už výsledek voleb v naší obci, městě či městské části dopadne jakkoliv, musíme si uvědomit jednu věc. Tyto a asi kterékoliv jiné volby nejsou nic jiného, než průzkum toho, jak kvalitní lidé v dané oblasti žijí. Na kolik jsou politicky vzdělaní a uvědomělí. Proto si nestěžujme, volme a přesvědčujme k dobré volbě i ostatní.

Koho volit do senátu?

Jak jsem psal v předchozím článku. Pro budoucnost svobody a demokracie v této zemi je důležité volit především kandidáty stran současné občanské, demokratické a parlamentní středopravé opozice. Tedy ODS a TOP 09. Tam, kde není pravděpodobné, že by se jejich kandidát mohl dostat do druhého kola, tak kandidáta lidovců. A ve většině případů nevolit hnutí ANO, protože není bezpečné, aby Babiš získával takovou moc.

Je škoda, že v některých volebních obvodech najdeme více než jednoho dobrého kandidáta, v jiných zase zvítězí někdo nekvalitní. Nebudu vypisovat všechny obvody, tak snad jen ty, kde jsou kandidáti, které bych rád mezi budoucími senátory viděl.

6 - Louny: Leo Steiner (KDU, SZ atp.)

9 - Plzeň-město: Ladislav Cabada (TOP 09)

15 - Pelhřimov: Ivo Jahelka (TOP 09)

21 - Praha 5: Pavel Žáček (ODS)

27 - Praha 1: Václav Hampl (KDU + SZ)

30 - Kladno: Lenka Kohoutová (ODS)

39 - Trutnov: Pavel Káňa (ODS)

42 - Kolín: Pavel Kárník (TOP 09)

45 - Hradec Králové: Oldřich Vlasák (ODS)

54 - Znojmo: Karel Podzimek (ODS)

57 - Vyškov: Zdeněk Šigut (TOP 09)

60 - Brno-město: Zdeněk Papoušek (KDU)

63 - Přerov: Jitka Seitlová (KDU + SZ)

69 - Frýdek-Místek: Jiří Carbol (KDU)

Ke svému obvodu jen krátký komentář. Ideálně bych rád volil Evu Pastuškovou z ODS a na druhém místě by asi byl i přes ne úplně férovou kampaň na Velké doberské Slavomír Bača za TOP 09. Pochybuju ale, že by v našem obvodě mohl uspět kandidát těchto dvou stran. Proto si myslím, že do druhého kola má šanci se dostat právě kandidát lidovců.

Jsem sice proti tomu, abychom volili kandidáty hnutí ANO, ale Stanislav Fridrich, který u nás za něj kandiduje, vypadá poměrně solidně. Naopak si myslím, že nemá smysl volit Martina Adamce, přestože sám bude pravděpodobně taky slušný člověk. Ale upřímně - proč potřebujeme v senátu lékaře, u něhož ani nevíme, jaké jsou jeho ideje, a proč kandiduje zrovna za toto (někdo znalý místních poměru by asi řekl - nedůvěryhodné) hnutí.

72 - Ostrava-město: Lukáš Curylo (KDU)

75 - Karviná: Vladislav Szkandera (KDU + KONS)

78 - Zlín: Petr Žůrek (STAN)

81 - Uherské Hradiště: Jan Pijáček (ODS)

Nakonec to vypadá, že hnutí ANO stejně příliš kvalitních kandidátů ani nemá. Přesto je pravděpodobné, že kvůli vyšší volební účasti zároveň s komunálními volbami budou méně politicky informovaní voliči preferovat kandidáty vládní koalice. Což je škoda, protože kvalitní osobnosti i dobrý program je někde jinde.

Zároveň jsem trošku nepochopil, proč Česká televize neudělala nějakou generální debatu k senátním volbám. Z věcného hlediska by byla potřeba. Nicméně možná je to dobře. Ona by příliš věcná asi nebyla a stejně by se v ní nediskutovalo o tom, o čem by se mělo.

Přestože k tomu volební systém svádí, tak senátní volby nejsou primárně o osobnostech nebo našem regionu. Jsou především o programu a idejích. V Senátu se rozhoduje o zákonech a má moc ovlivnit i zákon nejvyšší, tedy ústavu.

V komunálních volbách naproti tomu vůbec o celostátní politiku nejde. Tam neřešíme, zda podporujeme vládní koalici, opozici či někoho jiného. Jde nám o to, abychom volili ty, u nichž si můžeme být jistí, že se jim nebojíme svěřit starost o značnou část našich peněženek.

Čtěte také:


čtvrtek 9. října 2014

Komunální volby = příležitost pro nový začátek

wikipedia (cc)
Můžeme volit. Od nejmenšího po největší. Svobodné volby jsou oslavou demokracie a měli bychom je využít naplno. Od komunálek, přes kraje, sněmovnu, prezidenta až po Evropský parlament.

2014: Obměna lidí v obcích a městech

Na mnoha radnicích i v zastupitelstvech stále sedí lidé, kteří tam nemají co dělat. Kteří nechápou politiku jako službu svým spoluobčanům, ale jako příležitost se na jejich úkor obohatit. Naším úkolem je takové rozpoznat a už je nevolit.

Je ale třeba si dávat velký pozor na to, kde se skrývají. Někde to může být snadné. Uvidíme je v bývalých velkých stranách - v ODS a ČSSD. Jenže v některých případech se spíše schovávají. Ti samí lidé si vytvořili značku, která zní marketingově lépe. A naopak někde už možná můžeme vidět, že i ODS se obnovila a kandidují za ni noví a slušní lidé.

Jinde je třeba volit místní hnutí - ať už nová či úspěšně vyzkoušená. I za Babišovo ANO v mnoha městech či obcích pravděpodobně kandidují lidé, kteří to myslí, ale budou i dělat dobře. Jinde ale na jeho kandidátkách možná najdeme staré mafiány nebo takové přeběhlíky ze zavedených stran.

Samozřejmě, že v komunálkách jde spíše o lidi. Volíme raději ty, které známe - i proto, že je můžeme znát osobně. Méně už si uvědomujeme, že jde i o program a ideje. Není pravda, že by chodník nebyl levicový či pravicový, protože politik má moc rozhodnout, z čích peněz se postaví. A to je čistě ideová záležitost.

Věřím, že pokud si zachováme demokracii, tak za čtyři roky dokážeme zvolit ještě lepší obecní zastupitelstva, než se nám to podaří už v těchto dnech. Že bude pokračovat trend, kdy obyčejní lidé začnou vstupovat do politiky, kdy do ní budou vstupovat mladí, kdy začneme více přijímat občanskou odpovědnost za správu veřejných záležitostí.

Do té doby ale budeme mít příležitost zamyslet se nad tím, jak lépe vyřešit volební systém i způsob financování našich obcí. Zda jej neposunout směrem, kdy by bylo možné křížkováním osobností napříč kandidátkami docílit toho, co od toho očekáváme. Zda nezavést přímou volbu starostů a primátorů. A zda to neudělat tak, aby si o tom každá obec mohla rozhodnout sama.

Ale taky se musíme zamyslet nad větší finanční autonomií našich obcí. Dnes se většinou jen přerozděluje. Díky nedávné změně rozpočtového určení daní více ve prospěch menších a méně bohatých obcí. Ze státního rozpočtu i skrze evropské dotace. Je to tak ale správně? Nebylo by pro demokratickou a zodpovědnou správu lepší, pokud by si o výši daní, z nichž jsou obce financovány, rozhodovaly ony samy? A tím měly možnost mezi sebou soutěžit, jako je tomu v některých západních zemích?

A uvědomme si ještě jednu věc. Politici spravující obec či město nám nevládnou ani nás neřídí. Jsou to občané, kteří naše obce pouze dočasně spravují. Pokud to budou dělat špatně, máme za čtyři roky možnost nahradit je lepšími. A když se někdo chlubí s tím, že bude MHD zdarma, tak se nenechme nechytat tím, že je to přece zdarma, protože to platí město. Protože ono město platíme my sami - skrze daně ze svých možná těžce a ideálně i poctivě vydělaných peněz.

Co nás čeká dál?

2016: Obměna lidí v krajích - po 2,5 letech vlády současné koalice, pokud zrovna nebudou předčasné sněmovní volby, asi budeme moct očekávat, že se z většiny krajských radnic začne stahovat ČSSD. Možná taky ne. A bude zajímavé sledovat, zda jejich oslabené koalice s komunisty v některých krajích doplní politici z ANO či Úsvitu.

Čeká nás také debata, zda nejsou současné kraje nesmyslné. Zda by neměly buď více kopírovat původní zemské uspořádání, nebo zda by neměly být nahrazeny daleko lépe kontrolovatelnými okresy (okresními radami a zastupitelstvy). A asi i to, zda bychom měli volit hejtmany přímo. I zda to nenechat na jednotlivých krajích. Nebo jestli by se krajské volby neměly konat v různých časech, aby se z regionálních témat nestala kampaň celostátní politiky. Ale i to, zda by se krajské volby neměly příště konat spíše zároveň s komunálními.

2017: Nová sněmovna - největší souboj o budoucnost naší země se samozřejmě svede zde. Budeme zemí řízenou autoritářskými populisty, kteří slibují modré z nebe, a občas udělají i něco, aby to vypadalo, že jej skutečně přinášejí? Nebo zemí svobodných a demokraticky smýšlejících občanů, kteří se sdružují do skutečných politických stran, které hájí jejich přirozené zájmy a politika je pro ně střetem programů a idejí?

2018: Nový prezident - mnozí si říkali, že po Klausovi už nemůže přijít nic horšího. Málokdo z nich je dnes přesvědčen, že by Zeman byl lepší. Nechci strašit, ale je možné, že i po Zemanovi může přijít někdo horší. Dokonce se někdo může pokusit i o takovou zvrácenost, že ve střední Evropě zavede prezidentský systém. Cožpak by Babišův či Okamurův diktát nebyl pro lid atraktivnější, pokud by byl posvěcen polonáboženskou aurou, kterou u nás funkce prezidenta již od dob Masaryka má?

Věřím ale, že vše bude jinak. Zavést zpět nepřímou volbu se v nejbližších letech asi nepodaří, omezit prezidentské pravomoci možná ano. Tak jako tak ale musíme už dnes začít přemýšlet nad tím, jakého chceme příštího prezidenta, a kdo by jím mohl být.

Podle mě - člověk vzdělaný, vyspělý, se schopností získat si dobré jméno i v zahraničí. Tím není Zeman, znovu Klaus, Okamura, Babiš a asi ani Keller. Mohl by jím ale být Michal Horáček, Jan Švejnar, Tomáš Sedláček, Zuzana Roithová atp. Ano, pravdoláskaři. Ale myslím si, že český prezident by měl být pravdoláskař.

2019: Evropští zástupci. Z našich obcí a měst, skrze kraje, sněmovnu a hlavu státu se dostáváme až po naše zástupce v Evropském parlamentu. Byl bych rád, kdybychom si příště více uvědomili, že nevolíme jen osobnosti nebo české strany, ale spíše celoevropské frakce a představu o tom, jaké pravomoci chceme přenést na celounijní úroveň, nebo které chceme přivést zase zpátky na tu národní.

Mezitím v letech 2014, 2016 a 2018 samozřejmě zcela obnovíme i náš Senát. Ten je důležitý jako pojistka. Jen s jeho pomocí můžeme měnit, nebo naopak bránit naši ústavu. Do něj máme příležitost volit lidi nezávislé na stranické loajalitě, lidi svobodomyslnější a díky volebnímu systému i bližší našemu regionu.

Tož demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty

Masarykovo heslo platí stále. Není pravda, že by se za 25 let nic neudělalo. Z komunistických trosek jsme se stali svobodnou a demokratickou zemí s právním státem a tržní ekonomikou. Stále více lidí začíná být politicky uvědomělých. Stále více z nás se chce do ovlivňování veřejných záležitostí zapojit. Dělejme to i nadále.

Nedávejme naši moc, naši dlouze vybojovanou svobodu do rukou těm, kteří ani nechápou její význam. Nejde jen o efektivitu a úspěšné řízení. Jde i o vzájemný respekt.

A hlavně - uvědomme si, že většinu věcí si můžeme udělat my sami, v našich rodinách, domácnostech, sousedstvích, v rámci občanské společnosti nebo svobodné směny na trhu. K většině věcí v našich životech nepotřebujeme politiky ani stát. A tam, kde ano, máme nyní krásnou příležitost začít postupně znovu a zezdola. Udělejme to.

Čtěte také:


úterý 7. října 2014

Proč nevolit hnutí ANO do Senátu?

Zdroj: Wikipedia (cc)
Strana osobností, které něco dokázaly i mimo politiku, nebo nebezpečné populisticko-autoritářské hnutí? Občanské fórum, nebo Národní fronta? Obojí. Jenže jak to rozlišit?

Věřím, že většina lidí, co dnes fandí Babišovi, kandidují za něj nebo volí jeho hnutí, jsou slušní lidé, kteří to s naší zemí myslí dobře. Jsou naštvaní na to, že za téměř 25 let obnovené demokracie, svobody, právního státu i svobodného trhu stále nejsme na úrovni Rakouska, Švýcarska nebo Bavorska. Já také.

Udělala se spousta práce a málokdo ji dosud dokázal ocenit. Ale mohlo se udělat i více. A některé věci se dělat nemusely nebo neměly. Proto si myslíme, že nám bude líp s lídrem, který je podezřelý z toho, že spolupracoval s StB a dokáže se uživit a prosadit za každého režimu. Pardon, vlastně bych to mohl napsat jinak - s úspěšným podnikatelem, který nezištně dává práci spoustě lidí a myslí to s námi všemi jen dobře.

Proč je Babiš nebezpečný?

My Češi jsme si pořád nezvykli na to, že se za své zájmy můžeme (a musíme) postavit sami. Pořád hledáme nějakého vůdce a spasitele, který to udělá za nás. Teď jsme si vybrali Babiše. Chápu.

Jenže ten člověk - na rozdíl od mnoha z těch, kteří mu zatím stále věří, prostě není důvěryhodný. Tak obrovský střet zájmů jsme v naší zemi snad ještě nezažili. Tak velikou snahu ovládnout masová média od Listopadu také ne.

Musíme si uvědomit, že všechny ty věci, které očekáváme od Babiše a jeho hnutí, můžeme udělat i bez něj. A to bez odstraňování demokratických základů právního státu, bez omezování svobody projevu, bez likvidace malých a středních podnikatelů a tak podobně.

Jen počítejme. Dnes je to korporace, která je prý největším příjemcem veřejných dotací u nás. Pak klíčová ministerstva - financí, obrany, spravedlnosti či místního rozvoje. Troje noviny, jedno rádio, potraviny a léky. Chybí už jenom banka, veřejnoprávní televize, ministerstvo vnitra, tajné služby, vlastní prezident, ústavní většina a premiérské křeslo. Babišova moc by byla totální.

Jenže nevěřím, že by si tohle kdokoliv, kdo se ztotožňuje s idejemi hnutí ANO, přál. Nikdo nechce návrat před Listopad 89 ani nic horšího. Občané České republiky prostě chtějí, aby bylo líp. Aby byl stát lépe spravován. A lepšími lidmi.

Druhá vláda prezidenta Zemana?

Jaký ale může nastat další politický vývoj? Haškovo a Zemanovo křídlo v ČSSD se opět začne ozývat, lidovcům dojde ve vládě trpělivost, preference hnutí ANO budou optimální a Zeman bude chtít ještě naposledy znovu vládnout - se svojí druhou "úřednickou" vládou. Proč tedy nevyhlásit předčasné sněmovní volby na podzim 2016 zároveň s těmi krajskými? Prezident by si na chvíli vládnul a Babiš by se po nich stal konečně premiérem.

Jenže s kým by se spojil? S oslabenou ČSSD, s Úsvitem nebo něčím podobným a třeba se opřel i o komunisty? Ano, je pravděpodobné, že pokud bude Babiš jednou premiér, a to se zatím nedá vyloučit, tak jeho příští vládní koalice bude právě taková.

Tedy pokud lidovci včas odhadnou, kdy se postavit na stranu svobody a demokracie proti autoritářskému populismu. A právě tehdy by již nebyli stranou současné vládní koalice, ale byli by na straně dnešní občanské, demokratické a středopravé parlamentní opozice.

Koho tedy volit?

V těchto senátních volbách bude patrně spousta volebních obvodů, v nichž se do druhého kola mohou dostat zároveň kandidáti ČSSD a hnutí ANO. Ostatně částečně jsme to viděli i v doplňovacích volbách na Praze 10. Jenže kdo má šanci tyto dvě strany ohrozit?

Jsou obvody, kde se to může podařit kvalitnímu kandidátovi za TOP 09 nebo ODS. Jenže máme zároveň komunální volby, účast bude vyšší, pravicoví voliči budou v nevýhodě a v mnoha obvodech se kandidáti těchto dvou stran ještě navzájem vyruší. Nicméně tam, kde je to možné, a kde je pravděpodobné, že by se do druhého kola mohl dostat kandidát parlamentní pravicové opozice, tak má smysl jednu z těchto dvou stran volit.

Jenže pak jsou obvody, jako je ten můj - Frýdek-Místek. Může se u nás do druhého kola dostat někdo za TOP 09 či ODS? Obávám se, že nikoliv. A právě v těchto levicovějších obvodech je dle mého strategicky výhodné volit kandidáta lidovců i přesto, že bychom ideálně preferovali někoho jiného.

Za dva roky může být vše jinak. Bohužel je faktem českých politických dějin, že u lidovců člověk nikdy neví, na čí straně nakonec budou. Ale - minimálně v polovině případů, kdy se v uplynulých měsících symbolicky hrálo o podobu našeho polistopadového režimu, stáli na straně svobody a demokracie (Kalouskův fízl, protiruské sankce, snaha vyšachovat opozici z hlasování při opuštění sálu atp.).

A to nejen proti svým koaličním partnerům, ale i proti daleko nebezpečnější neformální koalici, kterou v dnešní sněmovně máme, a kterou tvoří kromě ČSSD a ANO ještě Úsvit a komunisti. A řekl bych, že když v naší zemi skutečně půjde o něco vážného, je pravděpodobnější, že na správné straně bude stát spíše senátor za KDU-ČSL, než senátor za socialisty či babišovce.

Proto vyzývám ty, kteří to myslí s touto zemí opravdu dobře, kteří znají její historii i světové dějiny, kteří umí odolat lacinému marketingu a chtějí, aby se tato země zlepšovala, ale zároveň zůstala demokratická a svobodná, tak aby tam, kde není pravděpodobné, že může uspět kandidát pravicové opozice, volili strategicky raději lidoveckého kandidáta, a hlavně nevolili hnutí ANO, protože to by postupně mohlo být nebezpečné ne pro mafiány, ale pro nás všechny.

Čtěte také:


čtvrtek 12. června 2014

Stanislav Gálik: Poznání a vzdělávání miluju, ale i praxi, a proto podnikám

Studoval v USA, pochází ze Slovenska a žije v ČR. V současnosti vede organizaci Unifer, která propojuje talentované studenty s odborníky a firmami. Zároveň podniká a jednu ze svých firem nedávno prodal, a může si tak užívat finanční nezávislost. Do toho učí na univerzitě a jeho akademická práce vyšla i jako kniha. Jak to v necelých 28 letech všechno stíhá? A rozděluje vůbec život na práci a zábavu?

>> Celý rozhovor si můžete přečíst na Objevit.cz.

středa 11. června 2014

Strana svobodných občanů z hlediska politických idejí

Anotace: Často není jasné, jaké ideje politického myšlení se vyskytují v našich politických stranách. Tento text si bere za cíl prozkoumat politické ideje Strany svobodných občanů a podat odpověď na otázky: jakou politickou filozofii Svobodní zastávají; jaký směr v tradici svobody je jim nejbližší; nakolik a jestli vůbec jsou ovlivněni idejemi konzervatismu; zda je jejich euroskeptismus motivován klasickým liberalismem nebo nacionalismem; zda je u nich možné identifikovat nějaký vliv prvních českých liberálů; a na kolik je jejich klasický liberalismus slučitelný s důrazem na demokracii, navíc na demokracii přímou.

Celou mou bakalářskou práci si můžete přečíst na tomto odkazu.

středa 21. května 2014

Volím ECR, tedy ODS. Proč?

zdroj: ecrgroup.eu
Nevíte, koho volit a podle čeho se rozhodnout? Co tak nevolit české strany, ale evropské frakce? Je to těžké, ale myslím, že zatím bychom EU rušit neměli. Proč letos volit ODS a Svobodné? A koho dalšího?

V letošní debatě na ČT už to jednou zaznělo. Důvod, proč je nízká volební účast v evropských volbách, je ten, že lidé na jedné straně musejí investovat velké intelektuální úsilí do zjišťování toho, koho a podle čeho volit, a na druhé straně pak nevidí jasný výsledek své volby. Brusel (a Štrasburk) je prostě daleko.

Upřímně, běžnému občanovi, který zrovna nestuduje politologii, tyto volby vůbec nezávidím. Ze všech stran se na něj valí, že až 80 % naší legislativy pouze přijímáme z Evropské unie. Z toho by mohl usuzovat, že se jedná snad o volby nejdůležitější. Ale koho si z těch 38 stran jenom vybrat?

Samozřejmě, je možné podlehnout na podvědomí a emoce zaměřené kampani (zdravím voliče ANO), laciným slibům, mediálním tvářím, silným slovům, předvolebním výzkumům nebo se v lepším případě inspirovat volební kalkulačkou. Ať už tou od kohovolit.eu nebo od EUvox.

Nebo můžeme investovat několik hodin a přečíst si volební programy. Tedy alespoň od těch stran, které se tam mohou dostat. Některé z nich jsou docela kvalitní. Propracovaný program má TOP 09. Představu o podobě EU i o svém působení v Evropském parlamentu mají i Svobodní. Podobně je na tom i ODS, zelení či KDU-ČSL. Piráti nebo ČSSD zase sázejí spíše na programy svých evropských frakcí. V každém z těch programů je něco, v čem by se mohly vzájemně inspirovat, ale není v nich zdaleka vše, co by tam mělo být.

A tak se alespoň v tomto článku pokusím vysvětlit, proč jsem se letos rozhodl volit zrovna takto, jaké jsou další možnosti, koho kroužkovat, jak si budoucnost Evropy a Evropské unie představuju a konečně taky to, jaký je vlastně program ECR (Evropských konzervativců a reformistů).

Proč jsem začal být skeptický k současné EU?

Dlouhou dobu jsem byl nekritický fanoušek Evropské unie. Mám rád Ameriku, a pro takového Evropana může být snadné sklouznout k tomu, že bude chtít Spojené státy evropské. Jenže se zdá, že to jsou pohádky, z nichž je dobré vystřízlivět.

Současná EU si na sebe bere pravomoci, které jí nepřísluší. Ještě ani není federací, a už se chová jako centralizovaná říše. A to by možná federací ani být neměla. Zkrátka nutit soukromým firmám povinné kvóty, vydávat podrobné směrnice o podobě potravin nebo jejich názvu, plánovat, kolik zemědělských komodit se může vyrobit nebo mít dvě sídla Evropského parlamentu či jeho zbytečnou televizi, na kterou se nikdo nedívá, jsou věci, které by bylo dobré zarazit.

Je ale nutné si uvědomit, že současný euroskeptismus není jen jeden. Mám dojem, že ten máme například klasicky liberální, křesťansko-konzervativní, radikálně socialistický či třeba šovinisticko-nacionalistický. První z nich je z části i mým euroskeptismem.

Ten druhý chápu, a až v Evropě vznikne v některých tématech křesťansko-muslimská koalice, tak jej pochopí i levicoví liberálové. Třetí v současné EU poněkud postrádá smysl a existenci čtvrtého lze sice rozumět, ale zároveň je nutné si uvědomovat jeho nebezpečí.

Jenže jakou Evropu chci?

Bandu šovinisticko-nacionalistických států, které skrze protekcionismus došly až na pokraj dalších evropských válek? Nebo socialistickou říši, v níž je každý náš pohyb sledován, a každá naše aktivita musí být zaznamenána a hlavně schválena v Bruselu?

Nebo prostě jen evropský sociální stát? Či snad lákavou evropskou federaci s novým evropským národem nebo i bez něj? Nebo chci jen Evropu mezinárodně suverénních národních států, které se sdružují v unii, která je pouze ekonomickou organizací a zónou volného obchodu?

V předchozím článku podrobněji rozepisuju, proč se mi přese všechno jeví jako nejrozumnější možnost jiná. A sice idea vícerychlostní Evropy, kdy si některé státy mohou vytvářet měnové, fiskální či bankovní unie, ale ty ostatní nesmějí být nuceny do nich vstupovat, pokud nechtějí. Zároveň chci určitou reformu současné EU, ústup od centralizace a naopak důslednější využívání principu subsidiarity - tedy řešit věci na nejnižší úrovni, na jaké je to možné, a nikdy ne výše.

Co je rozumné na úrovni EU řešit?

To je zase otázka, kterou se podrobněji zabývám v jiném článku. A tak ve zkratce jen to nejzásadnější. Některé věci jsou jasné - svobodný trh a volný obchod, možnost studovat, pracovat a podnikat kdekoliv v EU, odstraňování administrativních a byrokratických překážek všeho druhu atp.

Na druhé straně je pár věcí taky docela jasných. EU by neměla plnit funkci centralizovaného sociálního státu, měla by upustit od tak rozsáhlého systému dotací, neměla by usilovat o daňovou harmonizaci, asi by neměla mít ani vlastní armádu a společnou zahraniční politiku a v žádném případě by se členským státům neměla plést do rodinného práva ani se za ně snažit řešit složité morálně-etické otázky atd.

Pak je ale spousta věcí, u nichž je těžké říct, zda bychom je na celoevropské/celounijní úrovni měli řešit či nikoliv. Máme poskytovat dotace ekonomicky slabším regionům v oblasti dopravní infrastruktury, vzdělání, životního prostředí, rekvalifikačních kurzů atp.? Měli bychom jednotně bojovat proti nekvalitním výrobkům, které ohrožují naše zdraví?

Tyto a další otázky jsou na velkou diskuzi. Ale tak povídat si v debatě u Václava Moravce o tom, co se děje na Ukrajině, nebo jak nás strašně štvou daňové ráje, aniž bychom přemýšleli, proč vlastně vznikají, je asi jednodušší.

Skutečná témata těchto voleb

Tyto evropské volby mají tři roviny. Ta první je to, o co v nich skutečně jde. Tedy, o čem Evropský parlament opravdu hlasuje. Podle toho, bohužel, volí málokdo. Druhá je symbolická. Dáváme najevo, jakou Evropu a jakou EU si přejeme mít, ačkoliv Evropský parlament v tom úplně klíčovou roli nehraje. A třetí - a podle té se bohužel asi rozhodujeme nejčastěji - vnitřní politika našeho vlastního státu.

Koho ještě nenaštval Babiš a kdo snese alzáka Teličku, tak to hodí ANO. Kdo je zase zvědavý na Kellera, ten to hodí ČSSD. Koho zaujme černá ovce přes palubu a všimne si, že Klára Samková už tam není, pro toho je Úsvit jasná volba. Jiní se za své peníze nechají nachytat nezvolitelnými stranami a většina ostatních bude volit ty své - tak nějak ze setrvačnosti.

Jenže to podstatné - jaké zákony, směrnice, nařízení atp. našim národním parlamentům odhlasuje parlament evropský, tedy i to, jak moc bude náš stát (či přímo EU) zasahovat do našich životů, to je to, o co v těchto volbách skutečně jde. A námi zvolení europoslanci mohou zamezit tomu, aby naši čeští poslanci pak pro různé - někdy samozřejmě sice dobré věci - ale někdy spíše nesmysly (a jak by řekli Svobodní - euronesmysly) nemuseli už jen povinně zvedat ruce.

ODS - poprvé a naposled?


Je to zvláštní. Ideově je mi ODS možná nejbližší. Chybělo jen málo a tehdy jsem vstoupil spíše do její mládežnické organizace. A přesto jsem ji ještě nikdy nevolil. Před pěti lety pro mě byla jasnou volbou EPP, Zuzana Roithová a moje tehdejší strana KDU-ČSL. Ale EU i moje vůle vidět ji kriticky a vytvořit si nezaujatý názor mě v letošních volbách přivedla voličsky jinde.

Trošku se bojím, že ODS uškodilo, že ze sněmovny na rozdíl od lidovců nevypadla úplně. Někdy to vypadá, že si její věrní ještě neuvědomili, že už nemají Topolánkových 40 %, ale prezidentských 2,5 či sněmovních 7,7. Bylo by skvělé, kdyby se Petru Fialovi podařilo stranu obnovit, ale zatím to spíše vypadá, že on se stává více jako ODS, nikoliv občanští demokraté více jako profesor Fiala. Ale uvidíme, třeba se to podaří a letos to nebude naposled.

Co je to vlastně ECR?

Jak naznačuji v nadpisu, nevolím ani tak ODS, jako spíše její evropskou frakci - European Conservatives and Reformists. A proto je na místě připomenout, co je vlastně jejím cílem a jaký má program. (I proto, že z toho krátkého sociálně-demokratického PDFka od ODSky se toho moc nedozvíme).

Z její pražské deklarace můžeme například vyčíst, že jí jde o svobodné podnikání, volný a spravedlivý obchod, snížení daní, malou vládu, individuální svobodu a osobní odpovědnost. Ale také o národní prosperitu, že je pro ni důležitá rodina jako základ společnosti, a že se staví za suverénní integritu národních států proti federalismu EU.

Zkrátka jejím cílem není EU zrušit, ale reformovat. Kromě několika malých stran po celé Evropě a naší ODS jsou jejími členy i britští a polští konzervativci. Více se lze dozvědět na jejích stránkách.

Koho u ODS kroužkovat?

Bohužel v těchto volbách máme jen dva kroužky. Voličům ODS to zase tak vadit nemusí, protože ta stejně více europoslanců letos mít nebude. Jako dobrou volbu v jejím případě vidím Jana Zahradila a Oldřicha Vlasáka. Oba patří k nejaktivnějším českým europoslancům. Druhý kandiduje ze čtvrtého místa, ale po tom, co jsem si přečetl jeho životopis a trochu se s tímto nenápadným politikem alespoň online seznámil, si myslím, že má šanci ty před ním přeskočit. A pak může být dobrou volbou ještě i Edvard Kožušník.

Koho dál volit a koho nevolit?

Myslím, že je celkem jedno, pokud to v těchto volbách hodíme ODS nebo Svobodným. Podstatné je, abychom je volili, a jejich zástupci se tam dostali. Jedni jsou ECR, druzí možná budou EFD. První chtějí EU reformovat, druzí se bojí, že reforma již nebude možná, a tak bude nutné EU opustit, nicméně potom založit unii novou.

Ostatně můžeme být docela klidní, protože ani jedno se v následujících pěti letech asi nestane. A tak není nutné se bát, že hlasem pro Svobodné způsobíme rozpad EU a 26. května do českých zemí vtrhne Putin. Jde spíše o symboliku, o vzkaz a o signál, že nechceme větší centralizaci, větší moc státu v našich životech a ekonomice, že ale Evropskou unii chceme, avšak požadujeme, aby plnila jen ty funkce, které plnit má.

Pokud půjdeme podle evropských frakcí, tak kromě ECR a EFD (Evropa svobody a demokracie), máme ještě EPP (eurolidovce), jejichž členy jsou u nás KDU-ČSL a TOP 09, eurosocialisty (PES, u nás ČSSD), euroliberály (ALDE, u nás zřejmě ANO), eurozelené (u nás SZ, a pokud se nepletu, tak zatím asi i Piráti) a taky eurokomunisty a spoustu nezařazených (většinou euroskeptických nebo nacionalistických stran).

Když si člověk přečte program TOPky, tak dojde k názoru, že tak šíleně eurohujerský zase není. KDU-ČSL zase chce family-friendly politiku prosazovat i na celoevropské úrovni. Pokud ji chcete volit, doporučil bych kroužkovat třeba Tomáše Zdechovského či Honzu Novotného. V případě TOPky zase například Jaromíra Štětinu.

Smysl má podle mě volit i zelené nebo Piráty. Ne kvůli jejich programu, i když ten taky není na některých místech úplně šílený, ale spíše proto, že jsou to strany nového typu, které za sebou mají nějaké ideje a osobnosti a především voličský potenciál do budoucna.

Naopak bych nevolil ANO. Tedy ne pouze proto, že jejich program je takový akademicko-byrokratický newspeak, který by ani Orwell nevymyslel, ale kvůli Babišovi. Je sice super, že si občané konečně uvědomili, že nemá smysl stále dokola volit kmotrovské strany, že je třeba volit osobnosti a nová uskupení. Ale nemůžeme všechnu moc v zemi dát člověku, který ani sám neví, jestli s StB spolupracoval či nikoliv.

Samozřejmě volit socialisty nebo komunisty je úplný nesmysl. U těch prvních vás nemusím přesvědčovat. Tam si stačí přečíst jejich program. Tedy hlavně ten, který převzali a nekvalitně přeložili od evropských socialistů. A u těch druhých vás taky nemusím přesvědčovat.

Nevolte nezvolitelné strany - není to zdarma!

Na závěr chci ještě varovat před všemi ostatními stranami. Sice na kandidátkách některých z nich jsou zajímavá jména - Martin Uhlíř, Aleš Hodina, Zdeňka Mašínová, Vladimír Hučín atp., ale jde o něco jiného. Celkem chtělo kandidovat 39 stran, ale jen ty, které jsem uvedl výše, se tam mají šanci dostat. A skoro bych se i vsadil, že díky předpokládané nízké volební účasti i všechny z nich dostanou.

Jenže víte, proč kandiduje tolik stran? Pokud totiž přesáhnou určité procento hlasů, tak za každý získaný hlas dostanou od státu peníze. Ano, vaše peníze. Skoro to vypadá, že některé nezvolitelné strany to mají už přes 20 let jako docela výnosný byznys.

V těchto volbách nevolíme jen české národní zájmy. Jsme v situaci, kdy tak trošku neseme odpovědnost za podobu celé Evropy. Svým způsobem jsou tyto volby nejdůležitější, protože to, co se v Evropském parlamentu schvaluje, má dnes na naše životy obrovský dopad. A pokud víte, jakou chcete mít Evropu, pak přeji šťastnou volbu!

Čtěte dále:


pondělí 19. května 2014

Evropský sen. Jakou EU chcete?

zdroj: wikipedia (cc)
Centralizovaná totalitní říše, nebo válka šovinistických národů? Přísně omezená federace, nebo jen zóna volného obchodu? Sociální stát, nebo pouze vícerychlostní mezinárodní spolupráce? Jaká EU je ideální?

Evropa. To je to místo, kde by chtěl žít každý. Somálec, který neví, co je to právní stát. Vlastně neví ani, co je to stát. Číňan, jehož manželka a děti musejí pracovat 16 hodin denně. Ruský homosexuál, který by chtěl bojovat za lidská práva v západní neziskovce. Američan, který by chtěl bezplatnou zdravotní péči a vysokoškolské vzdělání zdarma.

Anebo Singapurec toužící po takové státní regulaci, že by neměl ani chvíli času na podnikání. Nebo třeba slovenský důchodce toužící být solidární s mnohem bohatším řeckým důchodcem. A konečně Řek chtějící obchodovat v jiné měně, než je euro.

Evropa, to je to místo, kde ctíme svobodu, demokracii, právní stát. Kde se naše solidarita projevuje nejen v nezištné pomoci druhým zakotvené v našem genetickém kódu díky dědictví křesťanství a humanismu, ale i v evropském modelu sociálního státu.

Kde si chráníme své životní prostředí, usilujeme o vysokou kvalitu života, víme, co jsou to práva spotřebitelů, ale také práva pracujících - na přiměřenou pracovní dobu, na placenou dovolenou, na nemocenské pojištění, na pojištění v nezaměstnanosti. Kde se dokonce staráme i o rekvalifikaci a o základní životní minimum nezaměstnaného.

Kde studenti mohou napříč kontinentem studovat a poznávat jiné kultury. Kde usnadňujeme život zdravotně postiženým. Kde každý může vyznávat, jakoukoliv víru chce. Kde se nikdo nemusí stydět za svou sexuální orientaci a kde nejsou potlačována základní lidská práva.

Ale také místo plné nesmyslných regulací a nařízení. Prostor pro vytváření nových a umělých nespravedlností. Prostředí vnucující novou morálku. Mentalita, kde stát se stává důležitější než jednotlivec. Kde je demokratický deficit a kde mají žně ti, co umějí nejlépe lobbovat.

Část světa, která je natolik zpohodlněná, že zde již není prostor pro individuální iniciativu, kde nad kulturou podnikavosti zvítězila kultura závislosti. Kde je obrovská nezaměstnanost - zejména mezi mladými. Kde velké národní státy válcují ty malé. Kde jsou problémy s nelegálními imigranty. Ale i s těmi legálními. Kde si stát na sebe vzal obrovskou odpovědnost v oblastech, do kterých mu nic není, a naopak není schopen svou roli plnit tam, kde je nejvíce potřebný.

Evropu a Evropskou unii můžeme vidět z mnoha úhlů. Cílem tohoto článku je nabídnout ty podstatné z nich a ukázat, proč jsou některé vhodné, a jiné nikoliv. Pojďme se podívat na budoucnost Evropy. Jaké její podoby se nabízejí?

1) Válčící šovinisticko-nacionalistické státy

Ti, kteří mají potřebu bojovat proti euroskeptikům, se často obávají, že pokud nebudeme usilovat o ještě větší integraci a ještě větší centralizaci, celá EU se rozpadne, bude po míru, každý stát si začne hrát sám na sebe, bude vypuštěn drak šovinistického nacionalismu a zase spolu v Evropě začneme válčit.

Teoreticky se to stát asi může. Ale je důležité, aby si tito lidé uvědomili, že dnes - více než kdy jindy - k tomu může vést právě umělé, předčasné a vynucené úsilí předávat EU ty pravomoci, které by měly zůstat jednotlivým členským státům.

Protekcionismus, cla, šovinismus. Nikdo rozumný si nemůže přát, aby se tento nebezpečný a zhoubný typ nacionalismu vrátil. Sice je to asi spíše díky NATO, a tedy Americe, že spolu evropské národy a státy dávno neválčí, ale i tak je idea, že máme v Evropě mír i díky ekonomické spolupráci, a tedy i díky EU, docela důležitá.

2) Centralizovaná totalitní říše

Opačný extrém, kterého se zase bojí mnozí dnešní euroskeptici, je taková EU, která by se stala totalitní diktaturou. Ostatně víme, že takové zřízení by mohlo mít (formálně) daleko menší demokratický deficit, než dnes. Klidně by se mohla zavést i přímá demokracie a celoevropská lidová iniciativa. Osvědčený to nástroj vlády totalitních diktátorů odnepaměti.

V čem je ale tato hrozba reálná? Plošné a preventivní uchovávání osobních dat a biometrických údajů, likvidace různých podnikatelů skrze cílené daně či naopak dotace, zákony prosazující jedinou správnou morálku, monopol na mediální propagandu, dítě patřící státu místo rodině atp.

Teď je samozřejmě otázkou, kdo by všem ostatním svou morálku chtěl vnucovat. Byli by to zeleně-progresivističtí-neomarxističtí levičáci? Nebo naopak tradicionalističtí-paternalisticko-konzervativní klerofašisti? Nebo co třeba za pár let stoupenci práva šaría? Nebo snad bájní neoliberálové v alianci s neokonzervativci, zednáři a samozřejmě přáteli státu Izrael?

3) Současnost

Ale dost srandy. Zjistit, jak je na tom Evropská unie v současnosti, není nic jednoduchého. Ostatně ne vždy za to mohou ti, kteří ji tvoří. Ty věci jsou zkrátka složité samy o sobě.

Někdo by řekl, že jsme nyní někde mezi prvním a druhým extrémem. Do určité míry by měl asi pravdu. Navíc jsme skoro federací. Už jsme málem měli i evropskou ústavu, taky máme evropskou hymnu, vlajku a měnu a někteří tvrdí, že i evropského prezidenta.

Ti se také se dokonce považují za hrdé Evropany, občanství EU je pro ně důležitější než to národní a klidně by neváhali tvrdit, že existuje něco, jako je evropský národ. Dokonce by mu přiřkli i vlastní armádu, celní politiku a s jeho vlajkou šli bojovat za protekcionismus do celého světa. Ovšem samozřejmě ten evropský (tedy unijní).

Říká se, že kolem 80 % legislativy, kterou přijímají naše národní parlamenty, je ve skutečnosti pouze fraškovitá hlasovací mašinérie, a to všechno jsou jen nařízení, které už předtím přijal Evropský parlament. Ten, který ty zákony však ani nevymyslel, protože (zatím) nemá zákonodárnou iniciativu.

Není zde prostor vysvětlovat detaily toho, jak současná EU funguje. Ostatně sám tomu nerozumím o moc více než ti, kteří se tváří, že ano. Podstatné však je, že národní státy dnes existují, stejně jako národy a národnosti. Ale v praxi funguje EU jako taková hybridní a velice složitá federace na pomezí supranárodní a mezinárodní organizace členských zemí.

4) Vícerychlostní Evropa

Někteří navrhují, aby integrace v rámci Evropy probíhala nenuceně a postupně. Kdo ještě nechce být v EU, tak nemusí. Kdo chce mít jen společný volný obchod a bezcelní politiku či být jen součástí vnitřního trhu EU, klidně může. Pokud chce někdo přijmout jako svou měnu euro, taky není problém.
Kromě měnové unie, ale může vstoupit i do té fiskální a konečně taky bankovní. A určitě půjde jít ještě dál.

Taková EU nemusí být jen ekonomickou organizací. Může v některých věcech být organizací i politickou. Avšak zůstává zde mezinárodní suverenita jednotlivých členských zemí. Ty nejsou spolkovými státy EU, ale mají vlastní zahraniční politiku a samy se svobodně rozhodují, jaké pravomoci budou řešit společně s ostatními na úrovni EU, a jaké nikoliv.

5) Evropská federace

The United Nations of Europe či The United States of Europe? Vlaječka, hymna, euro, evropský prezident, ústava. Ta je důležitá. Jasně vymezuje výkonnou, legislativní a soudní moc. Máme evropský parlament, evropskou vládu i evropského prezidenta.

Toho volíme přímo. Ve velké show vybíráme celebritu, která si bude podávat ruku s Obamou či Putinem, budou na sebe mít číslo na soukromý mobil a celé to bude prostě cool. Oficiálním jazykem EU bude angličtina, místní dialekty (pardon národní jazyky) postupně vymizí. Bude se uvažovat, že i na olympiádách nebo na mistrovství světa v hokeji už nebudeme soutěžit jako jednotlivé státy, ale pod jednou evropskou vlajkou.

Dokonce budeme mít i veřejnoprávní evropskou televizi. Místní strany už nebudou relevantní, budeme mít ty evropské. Budujeme nejen evropskou federaci, ale i nový evropský národ. Slavíme taky svátek Evropy. Dokonce už nespoléháme na Američany a zřídili jsme si vlastní evropskou armádu. Jako jednotná Evropa teď konkurujeme Číně, Americe, Rusku, Indii i islámskému světu. Zkrátka jsme federace - evropský superstát! Lákavé, co?

6) Evropský sociální stát

Ale můžeme jít ještě dál. Proč zůstávat na celoevropské úrovni jen u laissez faire formy malého státu, jak připouštěl i klasický liberál F. A. Hayek. Když už máme moc, tak ji musíme pořádně využít. Vykašlat se na nějaký zpátečnický a neoliberální princip subsidiarity a prostě to všechno řídit shora. My socialisté nahoře už několik staletí víme lépe než náš řadový člen Pepa tam někde z Horní Dolní, jak by měl vypadat jeho svět.

Nevím, na kolik je francouzský, britský či německý dělník uvědomělý o socialistické internacionále a mezinárodní dělnické solidaritě natolik, že by byl pro něco takového. Sice se tak obrovská míra solidarity s dělníkem českým, slovenským, maďarským či bulharským nedá vyloučit, ale z povahy socialismu se obávám, že by ti západní brzy přišli na to, že by to nebylo v jejich zájmu.

Vytvořit z EU sociální stát je zajímavá myšlenka. Zejména tedy pro nízkopříjmové skupiny obyvatel z východní, tedy té chudší části EU. Západní státy jsou přece bohatší, a my jsme jeden evropský stát a jeden evropský národ, a tak bychom měli být navzájem solidární. (Ono to zní šíleně, ale ohledně záchrany Řecka nebo velkých bank z peněz daňových poplatníků takto přece argumentovali i ti evropští politici, kteří se označují za pravicové, byť je možná částečně omlouvá jejich maoistická minulost).

A tak bychom přerozdělovali. Od bohatších k méně bohatším. Zavedli bychom velké progresivní daně. Třeba klidně i 90 %. Možná bychom mohli jít ještě dál. Znárodnit evropské firmy, zavést jednotnou minimální mzdu aspoň tak vysokou, jak si hlupáci Švýcaři odmítli odhlasovat v referendu, nebo třeba udělat dotace na umělá pracovní místa pro mladé.

Taky bychom mohli odstranit demokratický deficit ve firmách, hlasovat o odměnách manažerů nebo rovnou zavést všeobecný občanský příjem. Pak už jen stačí, až nějaký uvědomělý socialista za pár let prohlásí, že EU je málo, že je třeba udělat sociální stát z celého světa, a pohádky bude konec.

7) Zóna volného obchodu

Úplně jinou koncepci Evropy si ale můžeme představit v tomto pojetí. Každý národní stát opět nabude svou státní suverenitu ve všech těch oblastech, v nichž ji v minulosti podstoupil Evropské unii. Klidně by ty věci mohly ony státy nechat, jak jsou, a měnit je až postupně, jak budou chtít.

Jenže mnohé funkce EU jsou důležité. Volný bezcelní obchod, volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu. Možnost pracovat, zakládat životnost, podnikat, používat diplom i v jiných zemích Evropy atd. atd. Zkrátka opět by bylo výhodné nějakou tu unii států vytvořit.

A tak by vznikla unie nová, ale tentokrát by plnila jen ekonomickou funkci. Byla by zónou volného obchodu a volného trhu. Nemusela by mít společnou zemědělskou politiku, jednotnou regulaci každého výrobku, dotaci na úplně cokoliv atp. Jenže, co z toho je nejlepší?

Existuje evropský národ?

Potká se takhle Pražák pracující v neziskovce placené z veřejných prostředků s dvakrát chudším ostravským truhlářem pracujícím na živnost a povídají si, co mají jako Češi společného. Jeden říká "vo" a druhý zase "bo" (tedy "o" a "protože"). Zkrátka, pokud se zrovna nepotkali při příjezdu autobusu s českými hokejisty, kteří právě vyhráli zlato, nebo při jiné příležitosti v zahraničí, kde jsou naštvaní na nefunkční služby, a s radostí zjistili, že slyší mluvit někoho česky, tak toho moc nenajdou. Ale něco přece.

Jenže když se potká Francouz a Fin v Americe, o čem si budou povídat? Chytnou se kolem ramen, namalují si na tvář evropské vlaječky a začnou si zpívat Ódu na radost? Budou si povídat o přínosech francouzského osvícenství? Nebo snad o Lize mistrů? Mluvit společným jazykem (jakým?) a smát se typickým evropským vtipům? Asi těžko.

I když něco by možná přece jen našli. Sedli by do nejbližší kavárny a mohli by se Američanům vysmívat, že nemají povinné veřejné zdravotní pojištění, že mají drahé vysokoškolské vzdělání, že si musejí sami šetřit na stáří. Že jsou Američané tak přehnaně vlastenečtí, tak šíleně závislí na svobodě, tak moc je pro ně důležité náboženství - a ještě k tomu křesťanství. Mohli by se jim smát, jak posílají své mladé muže umírat za hlupáky Evropany ustupující před Hitlerem.

Jednou se možná něco takového, jako je evropský národ, vytvoří. Je však zaprvé otázkou, zda to není zbytečné. A zadruhé na to není vůbec třeba spěchat. A už vůbec to nepůjde vytvořit nějakým nařízením shora. No, nepůjde, asi by šlo, ale to by se dělat nemělo. I proto, že to nemusí dopadnout dobře. Vnucovat národnost a zrovna v Evropě... Dobrý pokus, jak EU rozložit zevnitř.

A co evropský sen?

Dejme tomu, že dnes ještě nemáme evropský národ a nehleďme na to, zda kdy mít budeme. Pojďme se podívat, jestli nemáme alespoň ten evropský sen. Američané svůj American Dream mají.

Pro ně je to idea, že ať už se člověk narodí do chudé rodiny nebo prostě jen do Ameriky přijede jako chudý imigrant, tak skrze svoji vlastní píli díky svobodě, demokraticky smýšlející společnosti a tržní ekonomice se může dostat až na úplný vrchol sociálně-ekonomického žebříčku. A neřešme teď, že a proč už Amerika taková asi dávno není.

Ale co náš European Dream? Možná bychom se mohli trochu opičit a chlubit se, jak tady máme sociální stát. Že je jedno, do jaké rodiny se člověk narodí, ale díky bezplatnému školství může každý Evropan získat dobře placenou a pohodlnou práci a následně si užívat bezstarostné a důstojné stáří (Tedy asi jen do té doby, než si čínský voják přijede nechat splatit své dluhy, zamiluje se do Evropanky a zalíbí se mu více metrů čtverečních pro jeho novou rodinu).

Kdybychom to dovedli do extrému, tak Američanův sen by byla osobní svoboda a zodpovědnost, tvrdá práce navzdory nepříznivému osudu, spolehání se na vlastní síly a hluboká mravnost a zbožnost, zatímco pro rozmazleného Evropana by to byla vysoká minimální mzda, členství v odborech, právo co 14 dní stávkovat, vysmívat se pánbíčkářům nebo mít MHD zdarma pro seniory.

Jenže o tom evropský sen není. Ten může být úplně o něčem jiném. A bude podobně mytologický a ke skutečnosti možná ne úplně uctivý jako každý jiný sen. Zkrátka máme mír a neválčíme. Můžeme mezi sebou svobodně obchodovat, cestovat, žít na druhém konci světadílu, a to vše při zachování vysokého životního standardu.

Jakou EU tedy chtít?

Myslím si, že kromě prvních dvou by se docela dobře žít nebo alespoň přežít  dalo skoro ve všech typech, které jsem výše uvedl. Nejlepší by asi byly tři z nich, a to vícerychlostní EU, evropská federace nebo pouze ekonomická organizace jako zóna volného obchodu.

Současný stav není příliš vyhovující. Zároveň se obávám, že zůstat pouze u subsidiární federace se zeměmi, jako je Francie, a nestávat se postupně centralizovanou říší s přerozdělovacím státem, není moc reálné. Všechno to rozpustit a začínat úplně znovu, taky nemusí být úplně ideální řešení.

Proto se jako nejlepší možnost (či nejméně nejhorší) v tuto chvíli nabízí dát současné EU ještě jednu šanci. Tedy prosazovat její reformu a koncept vícerychlostní Evropy při zachování suverenity členských zemí (národních států) a důsledně prosazovat princip subsidiarity. Tedy alespoň zatím.


Dále čtěte:


neděle 18. května 2014

Co je a co není rozumné řešit na úrovni EU?

Zdroj: Wikipedia (cc)
Jaké věci bychom měli v Evropě řešit z centra? Jednotně a společně? A jaké nechat na jednotlivých státech, nižších (samo)správních jednotkách či přímo na občanské společnosti?

No, správně bych se měl ptát naopak. Protože vše začíná svobodou a odpovědností jednotlivce, pokračuje skrze jejich dobrovolnou spolupráci, rodinu, místní společenství, spolky, občanská sdružení, neziskovky, firmy atp. Až pak jsou obce, kraje a (národní) státy. A až pak je EU. Případně i nad ní může něco být. Ale to by bylo na jinou debatu.

Zde je důležité - pár dnů před volbami do Evropského parlamentu, který o těchto věcech často také rozhoduje (a možná bude rozhodovat stále více), debatovat, jaké z nich se nám v Evropě vyplatí řešit společně na celounijní úrovni, a které bychom naopak měli nechat úrovním nižším. Ostatně EU je původně postavena na myšlence subsidiarity - že se nemá nic řešit výše, než je to nutné. To prosazují třeba i zelení, ačkoliv mám pocit, že tam, kde se jim to hodí, občas tento princip sami porušují.

Než se dostanu k věci, je dobré zmínit, že jsem se inspiroval v programech těch našich politických stran, které mají šanci se do Evropského parlamentu u nás dostat. Tedy např. TOP 09, ANO, ODS, KDU-ČSL, SZ, Piráti, ČSSD, Úsvit a Svobodní. Takže pokud níže ti, kteří je četli nebo vymýšleli, poznají své nápady, tak to není náhoda.

1) Co je rozumné řešit na celoevropské úrovni?

- odstraňování celních překážek mezi členskými zeměmi
- úsilí o bezbariérový vnitřní trh; odstraňování ochranářství
- co největší volný obchod a volný trh v rámci zemí EU
- možnost svobodně pracovat kdekoliv v EU
- odstraňování administrativních a byrokratických překážek

- úsilí o harmonizaci legislativních předpisů
- možnost občana členského státu volit v komunálních volbách po celé EU, pokud bydlí jinde
- postupné jednotné uznávání univerzitních diplomů
- existence soudu řešícího spory týkající se fungování EU

2) Co dalšího by mohlo být ještě rozumné řešit na celounijní úrovni?

- volný pohyb osob v rámci zemí EU (Schengen)
- program typu Erasmus
- a ten rozšířený i na střední školy
- veřejně přístupné výsledky vědeckých výzkumů placených z veřejných peněz
- právo EP navrhovat vlastní legislativu

3) Co se ale na úrovni EU naopak řešit nemá?

- společná zahraniční politika (postoj k Izraeli, USA, Kosovu, Rusku atp.)
- společná evropská armáda
- společná sociální politika (EU jako přerozdělovací sociální stát)
- společná zemědělská politika, kdy se z centra určuje, co se má pěstovat (výrobní kvóty na zemědělské komodity - cukr, mléko atp.)
- imigrační kvóty pro rozdělování přistěhovalců

- povinné kvóty pro ženy ve vedení soukromých firem
- soud, který by byl nadřazen nejvýše postaveným soudům členských zemí
- dosažení plné zaměstnanosti v celé EU
- společný antidiskriminační zákon
- společná vzdělávací politika

- společná politika v rámci rodinných vztahů (třetí pohlaví, homosexuální manželství atd.)
- společná zdravotní politika
- bankovní unie
- mechanismus na záchranu bank z evropských peněz
- jednotná regulace odměn bankéřů v EU

- záruky zaměstnání mladých v celé EU
- jednotné zákony a regulace proti kouření
- daňová harmonizace v EU (daň z příjmu FO a PO)
- jednotný tvar a název potravin a dalších výrobků
- financování evropských politických frakcí (stran) a jejich nadací z peněz EU

- právo na překlad do všech jazyků pro politiky a zaměstnance orgánů EU
- existence parlamentní televize
- informační kanceláře po celé EU
- 2 sídla Evropského parlamentu
- společná politika v sociálně-etických otázkách (eutanazie, potraty atp.)

- jednotná regulace (škodlivé) reklamy
- jednotné omezení pracovní doby (ve svátcích atd.)
- jednotné rušení poplatků za bankovní služby
- celoevropské referendum (lidová iniciativa)
- existence sociálních práv na úrovni EU

- plošný sběr a uchovávání osobních dat občanů
- (preventivní) centrální databáze biometrických údajů
- vytvoření nezávislé a veřejné ratingové agentury
- poskytování sociálního bydlení
- společný evropský prezident (přímo volený ve velké celebrity show jako v USA)
- nemožnost členských zemí mít nižší DPH (např. než 5 a 10 %)

4) Co bychom dále na úrovni EU spíše řešit neměli?

- investice ze společného rozpočtu EU
- společná politika zaměstnanosti
- společná azylová a imigrační politika
- samostatná evropská daň
- společná transakční daň

- dotace na místní kulturu
- evropské známky kvality pro výrobky
- zrušení roamingu po celé EU
- společná energetická politika
- společná antidumpingová politika

- jednotná regulace ne-fair-trade výrobků
- stejná kvalita stejného výrobku v celé EU
- informační kampaně o EU placené z peněz EU
- společná ochrana práv seniorů, matek, hendikepovaných atp.
- společné etické mantinely pro vědecký výzkum

- vytváření (dalších) pracovních míst
- nárok na předškolní vzdělávání v rámci celé EU
- evropské programy na zateplování budov a jiné energetické úspory
- dotace na jadernou energii či naopak zákaz členským státům ji dotovat
- společná podpora zemí ohrožených změnou klimatu či chudobou

- celoevropské právo na vysokorychlostní internet
- zrušení daňových rájů v rámci zemí EU
- celoevropské kampaně proti násilí na ženách atp.
- digitalizace archivů a knihoven po celé EU
- jednotné standardy pracovního prostředí

- jednotná evropská národní identita - umělé vytváření evropského národa
- společný svátek jako den Evropy/EU
- společné evropské kulturní projekty

5) Co je ale otázkou, jestli bychom to měli řešit společně?

- jednotné a propojené informační systémy (obchodní a živnostenský rejstřík atp.)
- koordinace vnější obranné politiky
- společná cla vůči nečlenským zemím
- společná vízová politika
- společná měna euro

- Evropská centrální banka
- společný fiskální pakt (tedy i dohled EU nad rozpočtovým procesem členských států + nutnost mít transparentní účetnictví atp.)
- dotace do dopravní infrastruktury
- dotace do životního prostředí
- dotace do vzdělávání

- společný postup vůči daňovým rájům
- standardizace účetních předpisů a postupů
- společná ochrana spotřebitelů + povinné info pro spotřebitele na výrobcích
- dotace na profesní rekvalifikace, kurzy atp.
- společná politika snižování emisí

- společná politika na ochranu životního prostředí
- nárok na stejný rozsah lékařské péče kdekoliv v EU
- podobná pracovně-právní legislativa v celé EU
- jednotný celoevropský patent
- omezení CO2 pro nová auta

- povinné označování spotřebičů energetickými štítky
- společný zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin
- společná vnitřní bezpečnostní politika
- jednotné zrušení/existence letního času
- společná vesmírná politika

- existence Evropského parlamentu
- společná protidrogová politika
- společný boj proti terorismu
- jednotné standardy pro hračky, obuv a další výrobky určené dětem
- jednotné podmínky pro čistírny odpadních vod

- jednotná akreditace zdravotnických zařízení
- jednotná pravidla označování léků nevhodných pro děti
- evropský průkaz postižených - pro slevy, sociální pomoc atd.
- celounijní povinnost webů veřejné správy být přístupné pro postižené atp.
- dotace do obnovitelných zdrojů energie z peněz EU

- jednotná legislativa pro silniční kontrolu, technickou prohlídku a měření emisí
- společný zákaz GMO krmiv pro zvířata
- evropské dotace na větší kvalitu přírody a zachování biodiverzity
- společná ochrana zvířat, kvality chovu atp.
- celounijní zákaz těžby břidlicového plynu atp.

- registr lobbistů v EU
- jednotná ochrana autorských práv
- cílená integrace lidí z třetího světa do evropské společnosti

Závěr

Raději nepočítejte, kolikrát jsem v tomto textu použil slova jako EU, jednotné, společné, unijní či evropské. Mohlo by to být i bez toho, ale to bychom mohli při čtení zapomenout, o co nám vlastně jde. Tedy rozpoznat, kterou z těch věcí je dobré na celounijní úrovni řešit.

Připomínám to proto, že pokud s něčím souhlasíme, je až příliš snadné sklouznout k tomu, že to budeme chtít prosadit v celé EU, aniž bychom si uvědomili, a) jestli není lepší to přenechat nižším úrovním, nebo b) jestli je to věc, která je skutečně veřejná, a nebylo by možné ji prosazovat pouze v rámci občanské společnosti.

Abych dal příklad, tak v prvním případě nemusíme být nutně proti evropskému modelu sociálního státu (a dokonce si můžeme myslet, že to je právě jedna ze součástí evropské identity - to, co nás civilizované Evropany odlišuje od zbytku světa), ale zároveň nemusíme hned chtít, aby se vytvořené a na daních vybrané bohatství přerozdělovalo centrálně přes Brusel do každé domácnosti, ale naopak můžeme požadovat, aby sociální politika zůstala v kompetenci členských zemí.

A v jiném případě zase můžeme být třeba Dánové a souhlasit s tím, aby stát uznával homosexuální manželství, ale nemusíme to samé nutit Polákům. Podobně by se nám totiž nemuselo líbit, pokud bychom byli třeba Švédové, a kdyby se Malťané znovu rozhodli zakázat rozvody a dokonce to prosadili v celé EU.

Zkrátka jde o to, že některé věci je opravdu rozumné na úrovni celé EU řešit, a některé ne. Pak je v tomto smyslu jedno, zda bychom byli tím, čím je EU dnes, nebo federací či jen sdružením volného obchodu.

Čeká nás velká diskuze o tom, jak by to celé vlastně mělo být. A smutné a varující je, že před těmito volbami v podstatě taková debata ani neproběhla. Asi ani proběhnout nemohla, ale bylo by to docela vhodné. Volby do orgánu, který prý ovlivňuje až kolem 80 % naší národní legislativy by si asi zasloužily více pozornosti.

Osobně jsem v tomto článku nevyčerpal zdaleka vše a mnoho z toho, co zde je, může být nepodstatné, ale některé věci je myslím důležité si uvědomit. Člen Svobodných, který by EU nejradši zrušil a založil znovu, i socialista, který by byl pomalu rád, kdyby Brusel rozhodoval o tom, jak se má doma bavit se svou manželkou, jsou nuceni přemýšlet a diskutovat o tom, co je skutečně potřebné.

Stejně tak u některých věcí je pro mě docela snadné říct, že by bylo lepší je řešit na celounijní úrovni (a možná by bylo snem liberála ve mně, kdyby se řešily i na celosvětové úrovni). U jiných věcí je zase snadné říct, že je naprostý nesmysl, aby se jimi řídila celá Evropa. Ale u mnoha je velmi těžké zaujmout jasný postoj. Zvlášť, pokud člověk neměl příležitost o těchto věcech ještě seriózně a pečlivě přemýšlet a diskutovat.

V každém případě se zdá, že nějakou EU potřebujeme. Zároveň je jasné, že ta současná už v mnoha věcech překračuje svoje pravomoci a dělá to, co už dělat nemá. Ale o tom, jak by Evropská unie měla být uspořádána, a koho v těchto volbách volit, se rozepíšu zase příště.


David Vikar: Když padnete na dno, nezapomeňte na svůj příběh

Jeho firma dělá výstroje pro ty nejlepší české a dnes už i světové hokejisty. Byl to Davidův dětský sen. Z počátku se mu ale všichni vysmáli. V tvrdé konkurenci přece nemůže prorazit. Podařilo se. Užíval si to. Pak přišla zrada a krach. Do dluhů a na úplné dno. Šla po něm i mafie. Jenže on to nevzdal. Věřil svému snu a dnes je na tom jeho firma nejlépe, jak kdy byla. Co je tajemstvím jeho úspěchu? Jak to překonal? A v čem se můžeme inspirovat i my?

>> Celý rozhovor s Davidem Vikarem si můžete přečíst na Objevit.cz.

čtvrtek 27. března 2014

23letý milionář Libor Hoření: Peníze nejsou cílem, ale prostředkem k dosažení něčeho hodnotnějšího

Na vysoké škole, na níž studoval, dnes učí. Vlastními internetovými projekty se mu daří vydělávat natolik, že se dnes může počítat mezi milionáře. V současnosti vyvíjí internetovou aplikaci, díky níž si budeme moci vybírat oblečení přímo na míru. Známý je i tím, že zaměstnává svého otce. Vtip je v tom, že je mu teprve 23 let. Konec konců je přesvědčen, že to, čemu věříme, si k sobě přitahujeme. V čem tkví tajemství Liborova úspěchu?

>> Celý rozhovor s Liborem Hořením si můžete přečíst na Objevit.cz.

pátek 21. března 2014

Křesťanská demokracie

Často máme zmatek v některých pojmech politických idejí. Snažil jsem se tedy udělat si v tom trošku přehled a podívat se, jak to je alespoň podle (anglojazyčné) Wikipedie. Jaké jsou znaky (západoevropské) křesťanské demokracie?

Křesťanská demokracie:
- (Evropa - Německo, Nizozemí, Švýcarsko atp.)
- syntéza křesťanských ideálů a demokracie
- ovlivněna konzervatismem a katolickým sociálním učením
- sociálně konzervativní v kulturních, sociálních a morálních otázkách
- podpora sociálně-tržního hospodářství
- tradiční morální hodnoty (proti stejnopohlavnímu manželství, potratům atp.)
- zdůrazňování křesťanského dědictví dané země
- křesťanská etika
- opozice vůči sekularizaci společnosti (a státních institucí)
- vývoj společnosti má být evoluční, ne revoluční
- důraz na zákon a pořádek
- odmítnutí komunismu
- otevřenost ke změnám ve struktuře společnosti
- ne nutně podpora statusu quo
- důraz na lidská práva
- na individuální iniciativu
- jednotlivec je ale součástí komunity a má vůči ní odpovědnost
- sociální spravedlnost
- solidarita
- podpora sociálního státu
- podpora regulace tržních sil
- avšak podpora tržní ekonomiky

- snaha o vytvoření humánní společnosti
- udržitelný lidský rozvoj
- důraz na rodinu
- ochrana přírodních zdrojů
- subsidiarita
- důraz na důstojnost lidské bytosti
- důraz na všeobecné právo na vzdělání

Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Christian_democracy
http://www.idc-cdi.com/

PS. Výpisky vznikly v rámci prokrastinace práce na bakalářce. Případné nepřesnosti klidně uvádějte na pravou míru v diskuzi.


Sociální a moderní americký liberalismus

Často máme zmatek v některých pojmech politických idejí. Snažil jsem se tedy udělat si v tom trošku přehled a podívat se, jak to je alespoň podle (anglojazyčné) Wikipedie. Jaké jsou znaky sociálního (též levicového či moderního amerického) liberalismu?

Sociální liberalismus:

- balancování osobní svobody a sociální spravedlnosti
- podpora tržní ekonomiky
- rozšiřování občanských a politických práv a svobod
- vládní politika proti chudobě
- veřejná zdravotní péče a vzdělání
- idea, že dobro společnosti (komunity) je v harmonii se svobodou jednotlivce

Zdroj:
http://en.wikipedia.org/wiki/Social_liberalism


Moderní americký liberalismus:

- sociální liberalismus v kombinaci se sociální spravedlností a smíšenou ekonomikou
- právo na potraty pro ženy
- homosexuální manželství
- vládní programy pro vzdělávání a zdravotní péči
- keynesiánská ekonomická teorie
- národní prosperita vyžaduje vládní management makroekonomiky
- snaha držet nezaměstnanost nízko
- mít zvládnutou inflaci
- mít vysoký růst
- snaha o vítání nových idejí bez rigidních reakcí
- důraz na občanská práva
- starost vlády o zdraví, bydlení, vzdělání, práci a svobody lidí
- víra v relativně rovno(stářskou) společnost
- podpořenou institucemi, které omezují extrémy bohatství a chudoby
- víra v demokracii, občanské svobody a vládu práva
- snaha vytvořit ekonomickou příležitost dostupnou pro všechny
- ochrana životního prostředí
- pozitivní diskriminace menšin
- multilateralismus a podpora mezinárodních institucí
- podpora individuálních práv oproti korporátním zájmům
- proti daňovým úlevám pro bohaté
- snaha vytvořit společnost jako "brotherhood of mankind"
- spolupráce s odbory
- vysoké daně
- snaha nastolit prosperitu vládními zásahy
- vytvoření "social security"
- vytváření pracovních míst vládou
- stimulace ekonomiky
- utrácení na dluh (později snaha o vyšší daně pro bohaté a fiskální stabilitu)
- upuštění od zlatého standardu
- dotační programy
- opozice vůči socialismu (ve smyslu státního vlastnictví výsledků produkce)
- na rozdíl do evr. soc. dem. nebyli pro znárodňování průmyslu, ale pouze jeho regulaci pro veřejný prospěch
- snaha vyrovnávat zájmy mezi pracujicími a managementem korporací
- dotace pro umění
- ekologický aktivismus
- antikomunističtí ve světě
- boj proti rasové segregaci
- zřizování různých vládních ochranných agentur (EPA atp.)
- boj proti globálnímu oteplování
- přijímání evoluce
- proti tomu, aby mohly velké korporace sponzorovat politické strany atp.
- "promotion of fairness"
- pomoc těm, kteří si sami nemohou pomoci
- ochrana těch, kteří se sami nemohou bránit
- naplňování vlastního života (možnost dělat si, co chceme; nezasahování lidem tzv. do ložnice)
- starání se o sebe sama, protože jedině tak můžeme pomáhat ostatním
- ochrana amerických zájmů
- důraz na americkou výjimečnost

Zdroj:
http://en.wikipedia.org/wiki/Modern_liberalism_in_the_United_States

PS. Výpisky vznikly v rámci prokrastinace práce na bakalářce. Případné nepřesnosti klidně uvádějte na pravou míru v diskuzi.

 

Neomarxismus a Nová levice

Často máme zmatek v některých pojmech politických idejí. Snažil jsem se tedy udělat si v tom trošku přehled a podívat se, jak to je alespoň podle (anglojazyčné) Wikipedie. Jaké jsou znaky neomarxismu a tzv. Nové levice?

Neomarxismus:

- post-marxistická ideologie
- vychází z kritické teorie Frankfurtské školy, existencialismu atp.
- místo materiálna již spíše psychologie a kultura; význam sociálních věd
- kritika nadměrné spotřeby
- utlačovaná již není dělnická třída, ale "domněle utlačovaní":
- lidi na sociální podpoře
- ženy
- nebělošští přistěhovalci
- homosexuálové a jiné sexuální menšiny
- rasové a některé náboženské menšiny
- národy třetího světa
- narkomani atp.
- ... viníkem jejich útlaku je západní civilizace a její hodnoty, od nichž je třeba lidi osvobodit
- kulturní marxismus a kritika hodnot západní civilizace (kapitalismu, nacionalismu, blízké rodiny, genderových rolí, rasy a jiných forem kulturní identity ... které ospravedlňují a zachovávají hierarchii)
- politická korektnost
- multikulturalismus

- vykořeněnost a pocit nesounáležitosti se společností a pocit vzdoru vůči ní
- utopismus - boj proti lidské přirozenosti
- boj proti autoritě, establishmentu
- proti církvi, proti křesťanství
- infiltrace těchto idejí do lidí skrze školství
- prosazování sexuální výchovy
- boj proti patriarchální rodině
- označování tradicionalismu a konzervatismu za autoritářský fašismus
- snaha osvobodit jednotlivce z pout přirozeného řádu
- sklony k hedonismu, odmítání smířit se s nevyhnutelnou realitou
- proti tělesným trestům
- snaha o to, aby učitel nebyl silnou autoritou
- proti tomu, aby rodiče byli autoritou
- proti absolutní pravdě; mravní a hodnotový relativismus
- proti předsudkům a stereotypům
- proti tzv. zdravému rozumu

Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Neomarxismus
http://www.tedeum.cz/3_2010/neomarxismus_032010.htm


Nová levice
- v 60. až 70. letech v anglosasském světě
- reformy v oblasti homosexuálních práv, potratů, genderových rolí, drog atp.
- asociováno též s hippie hnutím a protiválečnými protesty
- nový feminismus
- nový environmentalismus

Zdroj:
http://en.wikipedia.org/wiki/New_Left

PS. Výpisky vznikly v rámci prokrastinace práce na bakalářce. Případné nepřesnosti klidně uvádějte na pravou míru v diskuzi.