čtvrtek 29. prosince 2011

Připojte se k Matrixu, bude to úsporné!

Sice nemám tak moc rád konspirační teorie typu WTC, Bilderberg atd., ale člověk s kritickým myšlením musí být na pozoru. Je nás moc. Je toho málo! Teda prý. Dejme tomu, že žijeme ve světě s omezenými zdroji (pro fungování kapitalismu by tomu tak být mělo), že fakt nemůžeme pomocí nějakých vynálezů, chytřejší recyklace, efektivnějšímu a úspornějšímu životu dojít k trvalé udržitelnosti. Že nám dojde ropa, a bude problém, že budeme mít nedostatek vody, že bude spousta horka a sucha, zkrátka, že bude málo energie. Otázkou je – co bude další novinkou na Facebooku?

Nedávno jsme měli jen řeč, museli se stýkat osobně, pak jsme vymysleli hliněné destičky – bylo to efektivnější. Pak jsme začali s knihami, přes noviny a rádio došli k televizi. Dnes máme počítače a internet a nyní jsme na Facebooku. No řekněte, kdo z vás ho nemá? A kdo se na něj nepotřebuje každý den připojit? A komu nedělá radost, když může něco sdílet? Nebo najít sobě podobné lidi, s kterými se může navzájem dělit o zajímavé informace, které by mu jinak utekly? Kdo není rád za cílené reklamy přesně pro vaši osobnost? (Má to i svá úskalí – omezené soukromí, ale vyhovuje to jak marketérům, tak zákazníkům).

No a jak jsme tak přešli do virtuální reality, někteří mí vrstevníci občas okusí ještě i tu skutečnou (byť velmi pochybuji o tom, že jsou schopni to výrazně odlišit, když v ní pomalu vyrůstají). Další level budou 3D holoprojekce, ovládání počítače hlasem, kamaráděni se s roboty atd. No a co bude příště? No řekněte, nelíbilo by se vám, kdybyste se ráno nemuseli namáhat, vstávat z té vyhřáté postele a jít zapínat ten notebook nebo se natahovat pro ten chytrý telefon s internetem? Už byste nemuseli takto složitě zapínat Facebook, ten byste spustili pomocí myšlenek, mohli byste dál v klidu ležet a nenamáhat své svaly, svůj hlas, své oči. Jen byste leželi a myšlenkami komunikovali se svými přáteli na Facebooku. I když i ty myšlenky by se brzy chtěly proprokrastinovat.

Tak, to by možná ještě šlo a asi to není nic nereálného a většina uživatelů taková vylepšení nadšeně přijmou. CIA nebo KGB si nás stejně vyhledá i teď, pokud máme mobily, takže nějaké čipy v mozku by přece nemohly nikomu vadit…

Ale co by bylo potom? Jak vyřešit energetickou a potravinou krizi? Jak dát zlenivělým masám bez práce a pořádného vzdělání (byť s deseti tituly) to, co potřebují? Viděli jste Matrix? Proč nevytvořit věrohodnou virtuální realitu, kopii světa, ve které bychom měli všechno, co bychom chtěli? Ano, vzdali bychom se přirozenosti, skutečného života, pravdy, svobody, soukromí a dalších zpátečnických nesmyslů, ale komu to vadí už dnes? Plastické operace, umělé oplodnění, potrat místo antikoncepce, umělá smrt, humanoidní roboti, filmy, seriály, počítačové hry, virtuální světy?

To by přece mohlo vadit jen nějakým zpátečnickým humanistickým nebo křesťanským podivínům. A ty přece nikdy v historii nebyl problém nějak zlikvidovat, ne?

A co vy? Vlezete si do Matrixu dobrovolně, usadíte se v džungli s nelegálně drženými zbraněmi, nebo odletíte na jinou planetu?

úterý 27. prosince 2011

Bůh je tvrdý kapitalista, Ježíš levicový anarchista – a co my?

Pro křesťany je obtížné zvolit si, koho by měli volit. Vedou se velké diskuze o tom, zda křesťanství je pravicové nebo levicové. U nás volí katolíci levici (ač ta se křesťanství veřejně vysmívá) nebo střed (KDU-ČSL), vesměs jsou konzervativní. Protestanti jsou spíše liberální (asi jak kteří). V USA volí konzervativní pravici převážně protestanti (nebo mormoni), katolíci tam volí liberální levici. Ale čím to, že si část křesťanů myslí, že křesťanství je pravicové, a část si myslí, že je naopak velice levicové?

Podle křesťanství nám Bůh dal svobodu. Svobodu volit si dobro a zlo – a to neustále, sami za sebe. A taky za své volby poneseme zcela nevyhnutelně následky. Nevodí nás tedy za ručičku (jak si mnozí myslí), ale řekl nám – ty a ty principy vás přivedou ke spáse, tyto vás zničí – je na vás, abyste si vybrali! Vždyť z tohoto pohledu je Bůh-otec přece tvrdý liberální kapitalista, který nemá s těmi slabými a neschopnými žádné slitování (tedy do jisté míry, protože v jeho kapitalismu funguje právní řád – je nanejvýš spravedlivý).

A co Ježíš? Jaký vedl život? Nikde se nezastavil, všude vzbudil rozruch, nesmířil se s poměry, byl velký revolucionář. A co hlásala jeho revoluce? „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Vždyť to jsou velice levicové myšlenky, ne?  Starejte se o chudé, o nemocné! Nehromaďte bohatství! Nejsou i toto myšlenky, které inspirovaly rané socialisty?

A co chce Bůh tedy po nás, po lidech (po křesťanech)? Když otec je liberál a syn socialista (přehnaně řečeno), nechce po nás, abychom byli konzervativci? Abychom byli rozumem pravičáky a srdcem levičáky? Abychom uznávali, ctili a bojovali za ideály svobody, demokracie, právního státu a volného trhu (v tomto pořadí?)? Nechce po nás, abychom si z něj brali tak trošku příklad? Nastolili režim, který bude dávat lidem možnost konat dobré i špatné (tím kapitalismus i demokracie jsou), abychom k tomu měli svobodu, ale také nějaké funkční soudy, které budou trestat a napravovat ty, kteří všeobecná pravidla budou porušovat?

Jak bychom měli projevovat solidaritu? A je myslím patrné, že Bůh po nás nechce sociální darwinismus – tedy co nejefektivnější vylepšování genetického kódu tím, že ty chudé, nemocné, staré, nechtěné nebo hloupé necháme pochcípat. Ale jak to udělat? Vytvořit sociální systém a státní instituce, které se o ně budou starat, a my budeme mít pokoj? Když uvidíme žebráka na ulici, vzpomeneme si na neschopnou vládu, a jdeme dál? A není to tak trošku alibismus? Nechce po nás především, abychom se nejdříve sami za sebe snažili? Abychom se naučili, jak se nezávisle postarat sami o sebe, o svůj život, jak se zajistit? A pak vytvořili rodinu nebo neutíkali od té staré, a snažili si navzájem si všichni pomáhat? A co církve, charity a nadace? Neměly by i ty mít přednost před obcemi, městy, kraji, státem či evropským sociálním fondem?

Tak co, jaký je podle vás Bůh-otec, jeho syn a duch ve vás?

neděle 25. prosince 2011

Proč pravici do levicového Česka a demokracii do totalitního Ruska?

Někteří lidé se domnívají, že nám (vyspělému západnímu světu) není nic do vnitřních záležitostí totalitních zemí typu Ruska, Číny, KLDR apod. Že by nás vůbec nemělo zajímat pošlapávání lidských práv, zatýkání občanů z politických důvodů atd. Opravdu? Jako občany, jako lidi?

Zasahovat do vnitřní politiky suverénních zemí, nebo ne? A jakým právem? Mohli bychom argumentovat, že tyto země jsou členy OSN. A tudíž jsou povinny určitá práva, na kterých se členové OSN (a ti, kteří se jimi rozhodli být) shodli. A proto mají země, které jsou členy, právo kontrolovat a případně vymáhat, zda jsou skutečně lidská práva a svobody dodržovány. Protistrana by mohla argumentovat, abychom je tedy z OSN vyloučili.

Ale co my, Češi? Tolikrát osvobození díky zásahům cizích států? Co bylo té zlé Americe do toho, co se děje tady v sovětském bloku? Proč se sakra západ pletl do Hitlerovy suverénní politiky? Jaký názor na to mají ti, kteří jsou proti snaze západu vyvážet demokracii a lidská práva do totalitních zemí současnosti? Na obou stranách spousta demagogie a nepřesností, přiznávám. Je to složité.

Avšak kdybychom důsledně vyznávali názor, že vyspělé západní demokratické a svobodné státy nemají zasahovat do vnitřních záležitostí států z opačné strany, proč tedy zavádět pravicovou politiku do země, jejíž občané jsou přesvědčeni socialisté? Proč sakra chceme volný trh a svobodu jednotlivců v takové zemi, jakou je Česká republika? Co na to chudák suverénní levicový názor jejích občanů?

Možná bych to uzavřel tím, že jako občan země, která Americe dluží za třikrát nabytou svobodu a nezávislost, bych byl pro zásahy do vnitřních záležitostí cizích států, ale jako potenciální americký daňový poplatník, bych měl pochybnosti, jestli si za své těžce vydělané peníze nezajet raději na delší dovolenou, než je investovat do těch, kteří později neprojeví ani kapku vděku. A ano, snažme se, aby občané České republiky byli rozumem pravičáky (a možná srdcem levičáky) – tedy, aby volili nízké daně, ale dávali spoustu peněz na charitu a na vzdělání!

A za ty zásahy děkuji matkám padlých (nejen) amerických vojáků!

sobota 24. prosince 2011

Současní studenti Vám děkují, pane Prezidente!

Václav Havel byl mým prvním prezidentem a i od něj se vytváří má představa o tom, jaký by měl prezident naší země být. Byl to člověk, který měl v sobě filozofa, umělce i státníka. Byl to především člověk – v dobrém i horším slova smyslu – a tím si uměl získat lidi kolem sebe a taky tu přemýšlející, moudrost hledající a v lepší, svobodný a demokratický svět věřící část našeho národa. Rád bych mu ještě jednou poděkoval za všechno, co pro tuto zemi a pro celý svět udělal! Neměl jsem možnost se s ním setkat osobně, ale určitě bude jednou z hlavních osobností, kterým půjdu při případném dalším setkání mimo tento svět osobně poděkovat.

Krásně to řekl Dominik Duka na včerejším pohřbu, při kterém se prolínaly roviny občanské, náboženské, vojenské, státnické, ale i prostě lidské, že děkujeme Bohu za jeho život. Když hovořil zase o tom, že Václav byl člověk hříšný (a tedy špatný a zlý), říkal jsem si, že toto by mohlo některé lidi (kteří nesouhlasí s židovsko-křesťanskou filozofií pojetí člověka) docela pohoršit (třeba Petra Uhla), ale právě tady jsem si uvědomil, nakolik je tato filozofie odzbrojující.

Václav Havel udělal pro nás, současné studenty skutečně mnoho. Měl obrovský podíl na tom, že jsme se stali formálně svobodnou a demokratickou zemí. Děkuji mu za to, že dnes mohu studovat vysokou školu, která mě baví, že si budu moci vzít půjčku na případné školné a ještě si vybrat u které banky, že mohu svobodně diskutovat o tom, jestli by takové školné mělo být, že mohu beze strachu psát poslancům a ministrům a klidně jim vynadat a veřejně je kritizovat, pořádat a podepisovat petice pro nebo proti takovým věcem! A především – jako člověk, kterého oslovila vyspělost západní civilizace, mu chci poděkovat za začlenění naší země do struktur západního světa a za vytváření skvělé reputace České republiky.

Narážel jsem na to, že Václav Havel nebyl jenom dobrý. Můžeme se podívat na jeho mládí, na jeho milenky, na jeho ničení si vlastního zdraví nebo na jeho – podle mého názoru – politické chyby a slabosti – jako je nepotrestání komunistických zločinců atp.

V naší zemi se od neděle rozjížděly diskuze o tom, kdo a jak nejlépe uctívá památku Václava Havla. Myslím si, že všechny možné pocty jsou na místě, souhlasím s přejmenováním pražského letiště, se stavěním pomníků, se zapalováním svíček, s potleskem a cinkáním klíči. Nekřivdil bych možná ani některým jeho zarytým odpůrcům – jen Bůh a oni sami vědí, nakolik je jejich veřejně projevovaná úcta skutečně upřímná.

Co ale můžeme Václavu Havlovi dát my současní studenti, kteří žijeme ve svobodném a demokratickém světě?

Pojďme bojovat za ideály pravdy a lásky (a teď tím nemyslím sociálně-liberální ideologii), ale tyto pojmy jako neideologizované! Pojďme ve stopách jeho odkazu, mějme tu odvahu, tu moudrost, učme se těm lídrovským schopnostem, především se snažme zabránit odstranění demokracie, svobody, právního státu a svobodného trhu v naší zemi. A když se nám to nepodaří, vymysleme chytrý a efektivní způsob, jak znovu zvítězit!

A ještě bych se rád vyjádřil k údajné národní jednotě, která nás celý týden provázela. Ano, já jsem to tak cítil. Byl jsem hrdý na to, že jsem Čech, na to, co se lidem v této zemi před 22 lety podařilo, na to, že na pohřeb našeho prezidenta přiletěli významní státníci z celého světa, ale obávám se, že u většiny společnosti převládal jiný postoj – spíše jim vadilo, že ve zprávách nevidí své oblíbené bouračky a šukačky, báli se negativních (avšak zde skutečných) emocí, ignorovali to a především si neuvědomovali velikost a význam toho, co se vlastně stalo. Mám tedy obavu, že ona národní jednota a hrdost byla spíše u poměrně malé části naší společnosti – mezi svobodnými, demokratickými a férovými lidmi, kteří jsou spíše moudřejší, vzdělanější a mají širší vertikální i horizontální rozhled. A právě tím naším úkolem, jak můžeme uctít památku Václava Havla nejlépe, je to, aby takových lidí bylo do budoucna co nejvíce! Nejen v naší zemi.

neděle 18. prosince 2011

Teď už je to na nás. Král ani Klaus nás nespasí!

Přestože mě šokovaly již záběry Václava Havla s Dalajlámou, kde jsem jej téměř nepoznal, ve skutečnosti jsem si nepřipouštěl, jaká bude Česká republika, až nás opustí. Pro dnešek bych zanechal sporů havlistů a klausistů, a raději se zeptal svého národa na to, jak si to představuje dál? Zkusíme ještě jednou ten komunismus – vždyť by nás zdevastoval jen ještě více než ten předchozí s jeho současnými mafiány, ne? Nebo nějakou formu fašismu? Bárta nebo Vandas? A co tak si zkusit vážit té mladé svobody, té mladé demokracie, toho volného trhu, který nám opět přinesl prosperitu, co tak začít konečně naplno využívat vládu práva? Co vy na to?

Jsem velice zvědav, jak tento národ bude na smrt prvního prezidenta své mladé republiky reagovat. Budou reakce hodny vyjádření amerického prezidenta? Nebo o něčem svědčí zrušení diskuzí pod články médií, v nichž se objevují největší zvratky? (Ten dvojsmysl může zůstat). Uvědomíme si už konečně, že Listopad 1989 byl pouze jedním krokem, jen jednou avšak velice významnou stopou na cestě za demokracií a svobodou? Pochopíme už konečně, že nebudeme-li si své volené zástupce hlídat a v případě jejich neschopnosti nebo všehoschopnosti je odvolávat, že se budeme neustále navzájem okrádat, tak se nic nezmění?

Začne nám už konečně vadit, že dáváme většinu svých těžce vydělaných peněz (teda já ještě tak moc ne) do rukou těch, kteří je buď rozkradou, promrhají nebo dají těm, kteří je nepotřebují, neváží si jich a ještě vám budou nadávat, že jim dáváte málo? (Teď zdaleka nemyslím jenom Romy). A bude nám to vadit i jinak než u piva? Stěžujete si, že tam ti nahoře jsou zloději, mafiáni, prospěcháři (pominu-li, že by se většina z nás mohla chovat podobně), ale jak se tam dostali? Kdo je zvolil? Vy? Tak trošku. Strany! A kdo volil ty strany? Vy! A kdo volí v těch stranách? Ti, kteří v nich jsou? A kde jste vy?

Vážení, tato země má problém. Už nejen vnitřní, ale vzhledem k problémům EU a mocenským ambicím nedemokratického Ruska (jehož část společnosti je dneska možná svobodnější a odvážnější než ta naše), ale především ten vnitřní. Začněte si prosím uvědomovat svoji odpovědnost, své občanské povinnosti a začněte něco dělat! Neděláte to konec konců pro sebe, vy si můžete večer zapnout Ordinaci v růžové zahradě a před tím si užít zvířátko nakonec nebo palec nahoru, ale ty vaše a naše děti, které ten večírek budou platit a uklízet po něm, už na takové věci nebudou mít vůbec čas!

A jestli se někdo zamýšlí nad tím, jak ty věci teda měnit, možná vás zkusím inspirovat. Je mi 20, jsem členem politické strany i jejího mládežnického sdružení. Sleduju aktuální dění. Nejen u nás, ale i ve světě. Čtu i média, která píší věci, které se od zaplacených a zkorumpovaných novinářů nedozvíte. Hlasuju v anketách na internetu. Když si myslím, že ten politik stojí za to, jdu mu pomoct s kampaní – rozdat letáčky a tak, přesvědčovat lidi na náměstí, rozeslat maily známým, sdílet něco na facebooku. No a taky ho jdu volit a ještě při tom dohlédnu na regulérnost voleb ve volební komisi (je to i placené, pokud vám nestačí pocit občanského jednání). Co ještě? Pomáhám matkám s kočárkem v tramvajích, pouštím sednout staré lidi, nekradu, snažím se nelhát. Ještě vlastně píšu tyto články, ono to vyjde nejen tady, přečtou si to známí na facebooku, někdo to sdílí, třeba to někoho osloví a zamyslí se. Ještě je super chodit na demonstrace a pochody. No však máte vlastní fantazii a plno dalších příkladů.

A jestli si stále myslíte, že jedinec stejně nic nezmění, tak ano, ten, který nic neudělá, ten nic nezmění. A myslete na Hitlera, takový jednotlivec jeden malinký zakomplexovaný, chudák taky nic nezměnil…

čtvrtek 15. prosince 2011

Prezident má být vzor! Něco jako volený král

Zdá se, že Češi si budou svého prezidenta konečně volit přímo. Ještě sice nevíme, který z nás 10,5 milionů by nás měl a mohl nejlépe reprezentovat, ale rád bych zde představil svůj názor na to, jaký by ten prezident měl být, psychologické důvody, proč by měl být pouze kladeč věnců a proč je důležité, aby byl volen přímo.

Jaký by tedy měl být? Podle mého názoru by to měl být především morální vzor. Ten nejlepší z nás. Hlava státu. Ten, na kterého se malé děti podívají, rodiče jim řeknou, jaký je, v čem si z něj mohou brát příklad, a děti pak prohlásí – mami, až vyrostu, tak budu prezident! Měli bychom vybírat kandidáta ani ne tak podle jeho politických názorů (byť ty budeme taky znát, s mnoha souhlasit s několika zase nesouhlasit), ale spíše podle jeho osobnostních a charakterových rysů.

Jaké by měl mít pravomoci? Není to zbytečná otázka? Není, ale je podružná. Důležitější je pro mě, kdo by měl být. Nicméně má představa o tom, jakou moc by tento prezident měl mít, je taková, že žádnou – měl by být kladečem věnců, nejlépe by měl pracovat za průměrnou mzdu (ideálně minimální, ale v Praze je draze, tak radši tu první), měla by to být výsostná funkce, zájem o ni by byl ne kvůli koryta nebo mocenským bojům, ale kvůli těm vyšším lidským potřebám – stát se vzorem pro společnost, mít na ni pozitivní vliv. Tento prezident by také měl být celé veřejnosti dokonale znám, měli bychom znát jeho majetkové poměry, jeho trestní rejstřík, jeho vzdělání a samozřejmě také podrobný životopis včetně určitých informací o jeho rodině a původu.

A proč je důležité, aby byl volen přímo? Jako myslet si, že 281 (z toho jen 81 volených přímo) našich zástupců je schopna jej vybrat lépe (nebo méně zkorumpovaně) mi přijde naivní, stejně jako představa – a monarchie je pěkná věc – aby byl vybírán geneticky – tedy dědičně (jakože král). Ale co si myslím, že je důležité – aby byl někým takovým, jako právě král je, něco jako král Miroslav, prostě slušný, spravedlivý, pracovitý a příkladný člověk, který umí nejen dobře reprezentovat svou zemi navenek, ale umí také být morálním vzorem svým občanům. A toto je důležité z jednoho důvodu (možná to tak mají i vyspělejší národy), ale Češi jsou strašně závislí na tom, jaký je jejich lídr (ono to tak funguje i v jiných organizacích) – a když jím bude mafián a zloděj, tak občané ho budou následovat, když to bude slušný člověk, věřím, že jej budou následovat také (a možná by se to dalo i historicky a psychologicky dokázat).

Sami se zamysleme, jaký vliv na současný marasmus a korupci v naší zemi má to, že si obyčejní lidé v hospodě u piva nebo u bulvárních zpráv (ano myslím i Události ČT) řeknou – když může krást Klaus, tak já můžu taky.

neděle 11. prosince 2011

Obešli bychom se bez práce?

Umíte si to představit? Ráno vstanete a… nemusíte do práce. Nemusíte jít podnikat. Nemusíte ani řešit, kolik peněz vydělávají vaše akcie nebo nemovitosti. Pokud jste se narodili do chudších poměrů, nemusíte se ani starat, jestli dnešní boj o kousek zbytků pro vaše děti přežijete. Nemusíte se stresovat kvůli penězům. Potravin, oblečení či nejnovější elektroniky si můžete pomocí automatu vyrobit, kolik jen chcete. Nemyslím to teď technicky ale společensky – šlo by to? Fungovala by společnost, kdybychom nemuseli pracovat? A co bychom vlastně celé dny dělali?

A tak si to představte – ráno se vzbudíte a co teď? Víte vy osobně, co byste rádi dělali? Zapnuli byste televizi a až do večera se dívali na zábavné pořady, filmy a seriály? Večer se podívali, co je nového ve zprávách? Během dne byste zavolali na svého osobního robota, aby vám vždy přinesl vaše oblíbené nezdravé jídlo a pití. Byli byste tak zpohodlnělí, že na přátele, rodinu či sousedy byste si neudělali ani chvilku času? Děti byste taky neměli, protože jestli je vláda chce, tak ať si je vyrobí ve zkumavce nebo naklonuje? Skutečně by to takto muselo v případě nenutnosti pracovat pro vydělávání peněz vypadat?

Nebylo by to spíše tak, že byste konečně měli více času na své blízké? Na budování vztahů ve svých rodinách, se svými přáteli, na lepší výchovu vašich dětí? Na četbu pro všechny dostupných knih o tom, jak je nejlépe vychovávat? Neměli byste konečně čas na svou zahrádku? Neměli byste konečně čas na svůj osobní rozvoj? Na to, abyste si mohli oblékat oblečení, které vám padne, nechat si udělat účes, který vám sluší, aniž byste se museli obávat, že vás to zruinuje? Nenašli byste si konečně čas na objevení svých silných stránek, svého talentu, na možnosti, jak co nejlépe svou osobností pomoci světu? Jak se naplno projevit? Nechtěli byste se konečně naučit hrát na váš oblíbený hudební nástroj? Co cizí jazyky? Zajímala vás někdy filozofie a historie? Co objevování nových krajin? Nechtěli byste cestovat? Nechtěli byste zažívat všechny ty skvělé věci, na které kvůli nutnosti chodit do práce a vydělávat peníze nyní nemáte čas a pravděpodobně ho ani nikdy mít před svou smrtí nebudete?

Jak se vám to líbí? Abych předešel nedorozuměním, nemluvím tady o žádné utopii. Člověk je dobrý a zlý, a tak to zůstane a je správné, aby to tak zůstalo. Tedy dobro i zlo bude v takové realitě existovat. I politika. Jsem přesvědčen, že kapitalismus, svoboda a demokracie dokáže tomu, kdo chce a kdo bude skutečně usilovat o své sny, přiblížit se k nim – ba je i překonat – nejlépe ze všech systémů, které jsme kdy měli a vyzkoušeli. Jenže. Měli jsme také všelijaké mory, hladomory (ty máme ve většině světa pořád), různé nemoci – ale toto všechno se zlepšuje, na tom všem pracujeme, s tím vším bojujeme. Proto se ptám – neměli bychom přijít na něco, jak můžeme z hmotných statků vytvořit ty neomezené, jako je například vzduch? Vždyť už se nám podařilo vymyslet tolik objevů!

Možná namítneme – ale práce je jediný smysl života pro většinu lidí. Co by potom dělali? Jak by vyplnili svůj čas? Neutopili bychom se v konzumu a plytké zábavě? Je dost možné, že spousta lidí by – především zezačátku – začala ze svých neomezených automatů (replikátorů) vyrábět spousty a spousty zbytečností, přejídali by se atd. (Jen ještě upozorním, že všechnu nutnou práci za nás dělají roboti – ano pracují pro nás, zneužíváme je pro své potřeby, jsou to jen věci, které nemají svá práva – přestože neomarxistická levice by jim je beztak chtěla udělit, avšak toto bychom nesměli dopustit, jinak by to byl náš konec – umělá inteligence bude chytřejší, my jí však musíme vládnout). Pracovali bychom tedy jen pro zábavu. Někoho baví stavět domy, má na to zrovna chuť, chce se to naučit, tak vypne pár robotů a pustí se do práce. A potom ještě k myšlence, zda by naprostý dostatek základních i nadstandardních materiálních potřeb neznamenal konec dějin, přikládám na konci článku video k zamyšlení, že i tak máme ještě co dělat.

A já se vás tedy ptám (třeba se jen zamyslete nebo klidně napište do komentářů), dokázali byste najít smysl života, i kdybyste nemuseli pracovat pro peníze? Jaký by byl? Neutopili byste se v bezedném konzumu? Na co byste konečně měli čas? Je to podle vás dosažitelné? Myslíte si, že by to bylo lepší? Těšíte se?




pondělí 5. prosince 2011

Satan v Brně. Čerti nám přinesli Halíka

Procházel jsem dneska kolem jednoho knihkupectví a najednou vidím ceduli, že po mé druhé přednášce bude autogramiáda Tomáše Halíka. Je to osobnost veřejného života, které si velmi vážím (avšak ne nekriticky) a jehož texty mě ovlivnily na mé cestě ohledně víry, tak jsem si říkal, že se na něj půjdu podívat. Ostatně nedávno jsem viděl naživo Klause, zítra uvidím Zemana, tak proč nepřidat další celebritu do sbírky. Je tedy Tomáš Halík skutečně takový nebezpečný demagog a nemá Petr Hájek přece jen v něčem pravdu?

Po mé třetí přednášce jsem se ke všemu dozvěděl, že v aule naší fakulty bude mít Tomáš Halík dokonce přednášku. Času jsem sice neměl nazbyt, ale myslím si, že člověk by měl být otevřený názorům a argumentům všech možných stran (pak je může lépe hodnotit), tak jsem tomu trochu času věnoval. Kdo by čekal, že na katolického kněze se v silně sekulární České republice sejde možná pár desítek skalních nadšenců, je v případě, že přijde na přednášku načas, nepříjemně překvapen plností sálu, absencí židlí a tím, že bude hodinku a půl stát. Ale co. Na mnohem méně hodnotnější celebrity lidé vydávají ještě větší oběti (zejména fanynky J. Biebera atp.).

Stovky lidí odpustí i 15minutové zpoždění, byť jsem si říkal, jestli to není taková demonstrace vlivu, síly a slávy od duchovní celebrity fanoušků pravdy a lásky a až zvláštní smání se jedné části sálu nad některými jeho slovy, které mně nepřišly vůbec vtipné ani úsměvné, jsem trošku nechápal (ale možná jsem si chtěl pouze zachovat racionální postoj a nenechat se manipulovat aurou pozitivních emocí).

Tomáš Halík se několikrát strefoval do katolických tradicionalistů, zastával se muslimů a bazíroval na hraně politické korektnosti, nicméně otázkou pro české křesťany (nebo lidi, které ty spory třeba baví a zajímají) je, která strana je ta správná? Je to snad tradicionalističtější křídlo Hájka, Dobeše, Bátory či Duky, nebo jsou to otevřenější a liberálnějších křesťané typu Halíka, Czendlika atd.? Podle čeho je chceme hodnotit?

Podle výsledků? Potom si myslím, že by mělo navrch v českých podmínkách právě liberální křídlo, které podle mě správně chápe, že sekulárně humanistickou (většinou intelektuální) společnost nezaujmou církevními dogmaty středověku, a kteří přivedou k víře či už přímo ke křesťanství určitě více lidí (je to můj odhad; jestli víte o nějakém průzkumu, budu za něj v diskuzi rád). Ale stačí to? Co ten člověk, který už hledal, na základě něčeho si řekl, že křesťanství je pro něj to pravé, možná i přímo katolická církev, bude mu to stačit?

Myslím si, že právě zde, v této fázi se hloubavější lidé dají spíše na stranu Michala Semína, Petra Hájka a dalších. Zde budou chtít víc. Zde už nebudou stačit humanistické ideály, sklony ke spiritualitě, snaha prosadit mír a lásku po celém světě. Zde nastanou ožehavější témata – tito lidé budou chtít řešit pronásledování křesťanů ve světě, budou chtít co nejvíce zamezit potratům, budou přemýšlet nad definicí manželství, budou se ptát, zda je islám skutečně mírumilovné a rovnoprávné náboženství.

Mohl bych zde rozebírat další věci, ve kterých s Tomášem Halíkem nesouhlasím (jeho odpor k pochodům pro život nebo odpor k expresivnějšímu vyjadřování víry u některých zj. amerických evangelických církví atp.), nicméně můj pohled je takový, že obě křídla jsou důležitá a mají zde své místo. Obě by se měla snažit co nejvíce působit na hledající či ignorující, a méně se hádat mezi sebou. Jde jim totiž v zásadě o to samé, avšak mají odlišné cesty (a obě jsou správné; jen ne vždy vhodně situované).

čtvrtek 1. prosince 2011

Jaké máme globální cíle?

Ano, všichni teď řeší finanční krizi, problémy s národní identitou atd., ale i to možná velice souvisí s tím, jaké jsou vůbec globální hodnoty nebo cíle naší planety. Podle některých už zde dnes máme globální vládu, OSN a jeho instituce něco takového připomínají a reálnou moc beztak drží nadnárodní korporace. Nicméně pojďme se zamyslet nad tím, co máme jako všichni lidé, obyvatelé (později se dostanu k tomu, proč ne občané) této planety společného a jakou budoucnost chceme pro své děti vytvořit.

Co je v zájmu všech lidí této planety? (Nyní vycházím z paradigmatu, že je dobré hledat dobro pro co nejvíce lidí; a neřeším, zda jim to dobro má někdo vnucovat, či si jej mají obstarat sami). Je to mír? Osobně si myslím, že světový mír (byť to zní až úsměvně – a nechci spekulovat, jestli za to můžeme my cynici nebo soutěže krásy) je hodnotou či přáním, o které jde každému člověku.

Asi se taky všichni shodneme na tom, že nechceme být hladoví, že chceme mít nějaké bydlení, že chceme být zdraví. (Ovšem samozřejmě se neshodneme – a podle mě je to zcela v pořádku – na tom, jakými cestami se k tomu dostaneme). Co ještě je takovým společným globálním zájmem (pokud ho tedy hledáte, pokud myslíte jako humanista a „světoobčan“)? Je to trvale udržitelný rozvoj? Ať už v oblasti životního prostředí, tak ve sféře udržitelné porodnosti?

Jakou roli hraje zvyšování vyspělosti, vzdělanosti a inteligence lidstva? Jak důležité je kulturní porozumění a určitá míra tolerance? Do jaké míry jsou univerzální globální hodnotou svoboda, lidská práva, dodržování určitých pravidel?

Pakliže se shodneme, že alespoň některé z výše uvedených hodnot či principů jsou vlastní všem lidem této planety, že jsou našimi cíli, otázkou zůstává, jakými cestami a prostředky je budeme naplňovat. Chceme globální vládu bez existence suverénních národních států? Nebo chceme globální spolupráci jednotlivých svobodných zemí? Měla by o blahu lidstva rozhodovat úzká skupinka (nějakými mechanismy volených či dosazovaných) úředníků, správců, manažerů či politiků? Skutečně je toto tím nejlepším a nejefektivnějším řešením? Protože to, co si myslím, že musíme hledat, je právě takové řešení, které funguje.

Dnes neusilujeme o kapitalismus, svobodu, demokracii proto, že je to nějakým naším úzkým partikulárním zájmem, ale proto, že se v historii nejvíce osvědčily (do jisté míry je toto konzervativní přístup v liberálním poli). Jako velký zastánce a obhájce kapitalismu (ale morálního a odpovědného) si myslím, že dokážeme-li přijít na efektivnější ekonomický systém (který by byl dlouhodobě udržitelný a zároveň by dokázal vytvořit více dobra pro více lidí), tak bychom na něj měli přejít (byť zde zůstává otázka, jak ho vyzkoušet). Ovšem debata, zda jím kapitalismus dnes skutečně je (či zda dnes žijeme v kapitalismu) by byla na samostatný článek.

Proč si myslím, že určitý návrat k národním státům (a tedy globální spolupráce) je lepší, než globální vláda? Osobně nevím, kde bych žádal o azyl. Osobně se obávám, že máme-li s demokracií a svobodou tak malé historické zkušenosti – a to (většinou) pouze naše euroamerická menšina v tomto světě, je naivní se domnívat, že by při takovéto vládě byly naplněny naše humanistické ideály.

Takže řekněme si, co jsou naše (nadčasové) globální cíle a hodnoty, spolupracujme tam a těmi způsoby, které jsou efektivní a hlavně správné. A nejen Masarykova pověstná mravenčí práce, ale i heslo – mysli globálně, jednej lokálně – jsou pro náš současný svět a jeho budoucnost velice výstižné.