pondělí 26. srpna 2013

Postkomunističtí Češi a jejich zahraniční krajané – co teď?



Nevím, jak vás, ale mě události v texaském Westu přiměly k jistému zamyšlení. O tom, jak bychom si mohli vzájemně více pomáhat a vůbec být v kontaktu s našimi krajany. Přestože si na Facebooku s jedním píšu, do té doby mi příliš nedocházelo, že v době globálně svobodného internetu, by té komunikace, předávání zkušeností či jiné pomoci mohlo být více.

Ať už to zavinil někdo předtím, nacisti, komunisti či jejich polistopadové politické produkty, ti nejlepší z našeho národa jsou pryč. Pokud neemigrovali, byli popraveni nebo umlčeni. Osobně často přemýšlím nad tím, jak to v naší zemi bude pokračovat dále. Z jednoho pohledu to pro nás vypadá dobře – podíváme-li se geograficky doleva, tak se zdá, že komunismus musel být na východě poražen, aby na západě mohl zvítězit (jak říká jeden slovenský křesťansko-demokratický myslitel a politik), že naše země je z druhé strany i mezi těmi východoevropskými na tom stejně nejlépe. Ale když si vyslechneme ty, kteří se po volbách v roce 2014 chtějí chopit moci, ať už jsou to socialisti, komunisti či jiní radikální populisti, za jejichž vlády budeme všichni zvolávat – zlatý Kalousek, tak jako dnes již někteří při pohledu na současného prezidenta Zemana začínají říkat – zlatý Klaus, tak nás optimismus lehce přejde.

A tak přemýšlím, zda bych i já emigroval, pokoušel se o odboj, nechal se zničit nebo umlčet. Co z toho by této zemi skutečně pomohlo nejvíce? Myslím si, že právě emigrace. Nic nedemonstruje stav současné české společnosti lépe, než když z naší normy, na kterou jsme zvyklí (malost, pesimismus, stěžování si, shazování lepších a aktivních atd.), začneme diskutovat s nějakým emigrantem, který je původem taky Čech, ale který měl tu poctu strávit velkou část svého života ve vyspělé kultuře. Často říkám, že zlepšení České republiky bych za jistých okolností mohl daleko lépe prospět tím, že bych jí pomáhal ze zahraničí. A něco na tom je. Můžeme sice chtít patřit k tomu nejlepšímu, co tato země nyní má, ale to nám těžko pomůže vytvořit si návyky, charakter, posilovat vůli či myslet v trošku širším obraze.

Těžko říct, zda máme my tady odsud naším krajanům co nabídnout. V každém případě mě napadá milion věcí, co bychom se od nich mohli učit my. Jak by nás mohli inspirovat, co vše by nám mohli poradit, jak by se mohli i pomocí internetu zapojit do zlepšování naší země a především vytváření svobodnější a vyspělejší společnosti u nás. Hodlám se v nejbližších dnech o ně trochu více zajímat, poznat další z nich na sociálních sítích a učit se od nich. Nejsme předurčeni k tomu, abychom tady shnili v zaostalosti, ale můžeme znovu objevit a prosadit to nejlepší, na co náš český národ (ať už bude kdekoliv na světě) kdy měl a bude mít.

Jsem rád, že mám možnost přispět svým textem do tohoto periodika a budu přemýšlet o dalších článcích, které by mohly jeho čtenáře zajímat. A možná bychom Svědomí mohli v současné české společnosti trochu více zpropagovat. Spousta schopných a často i mladých lidí o jeho existenci zatím vůbec neví.

Mirek Návrat

Autor je student politologie a psychologie na Masarykově univerzitě v Brně


Psáno pro Svědomí 3/2013

úterý 6. srpna 2013

10 způsobů, jak si ulehčit život na Facebooku

Facebook nám denně zabere mnoho času. Pokud si nevytvoříme vlastní pravidla, může se nám stát, že se po několika minutách přistihneme, jak jedeme pořád dolů a neustále nalézáme nové a nové vtipy, zajímavé odkazy, fotky, statusy, reklamy atp. Máme otevřených pět oken online chatu a vpravo nahoře jen sledujeme, kdo co lajknul, kdo co kde okomentoval a nejlépe se do takové diskuze taky zapojíme. Jenže, jak přestat prokrastinovat, ale přesto Facebook využívat? A to efektivně?

Níže uvádím 10 tipů, které používám, a které mi život na Facebooku výrazně ulehčily:

1) Vypnout si online chat. S lidmi, s kterými si potřebuju psát, můžu komunikovat pomocí zpráv a vyjde to v podstatě nastejno. Pokud potřebuju v dané chvíli komunikovat jen s jedním konkrétním člověkem, je zbytečné, aby mi začalo psát dalších deset lidí a vyrušovat mě s něčím, co v dané chvíli zrovna řešit nechci.

2) Vypnout si „Newsticker“. To je to vpravo nahoře, kde se nám neustále ukazuje, co kdo lajknul, co okomentoval atd. Vím o třech způsobech, jak se to dá udělat. Buď ten, který používám já, tedy zmenšení okna prohlížeče na takovou šířku, kde to samo zmizí (taky to pak vypadá líp). Nebo se to dá natáhnout nahoru, že přes celou plochu v pravém panelu máme pouze (samozřejmě vypnutý) chat. Třetí možnost je vpravo dole tlačítlo „Skrýt postranní panel“.

3) Zapínat Facebook na jiné než na hlavní stránce. Když jsem se chtěl vyhnout podvědomému sjíždění neustále dolů donekonečna a objevovat nové věci, které tam mí FB friends celý den přidávají, dal jsem si ve svém prohlížeči nahoru do záložek jako výchozí odkaz na Facebook jinou stránku. Osobně používám dvě – a to vlastní seznam Positive Motivation a potom druhou s mým vlastním profilem. Ta se hodí tehdy, když chci napsat nový status, sdílet něco zajímavého a hodnotného, ale nechce se mi klikat zbytečně dvakrát nebo odolávat pokušení při spuštění hlavní stránky Facebooku.

4) Nečíst nové statusy ode všech. Na Facebooku máme mnoho známých (záměrně píšu známých, příp. FB friends, protože český překlad slova přítel potom vede k tomu, že veřejně známá osobnost přijme žádost o FB přátelství, a nekritičtí fanoušci si ihned myslí, že se rázem připojili do okruhu nejbližších přátel dané celebrity). Jen málo lidí ale sdílí opravdu kvalitní věci. A jen hrstka z nich nás skutečně zajímá (rodina, nejbližší přátelé, veřejně známé osobnosti atp.). Proto je dobré vytvářet si seznamy přátel (např. rodina, politika, Best of Facebook atd.). Ten pro nás nejdůležitější si rovněž můžeme dát do záložek v prohlížeči.

5) Sdílet jenom kvalitní věci. Asi bych neměl pravdu, pokud bych řekl, že nikdo není zvědavý na to, kdy zrovna jdu na záchod, že jsem zvládl už osmou zkoušku, že je mi zrovna špatně, že mě zrovna naštval Zeman atp. Myslím si, že při sdílení takových věcí jen pro své nejbližší, to i může mít nějaký smysl. Ale pro všechny FB friends? Nebo i veřejně? Podle mě zbytečné. Každopádně, co naopak smysl má, je sdílení kvalitních věcí, které se jen tak nikde nedozvíme. Věci, které nějak souvisí s tím, čím se zabýváme, v čem jsme dobří, co by mohli naši FB friends ocenit a potřebovat.

6) Vypnout si upozornění skupin a událostí, které pro nás nejsou urgentní. Jsou sice takové, u nichž je pro nás důležité, aby každý příspěvek, který se tam objeví, byl v našem životě. Většina je však zbytečných. Přesto má Facebook jako výchozí nastavení to, že nás na ně upozorňuje.

7) Měřit si, kolik na Facebooku skutečně strávíme času. Když Filip Dřímalka říkal, že budeme překvapeni, kolik času tam skutečně trávíme, říkal jsem si, že je to blbost. Že tam prostě tolik času během týdne strávit nemůžu. Tvrdá data mě však šokovala. Pro to, jak zjistit, kolik času na počítači a na internetu během týdne strávíte, existuje zdarma program RescueTime.com.

8) Odhlásit se z Facebooku na svém smartphonu. Možná je zbytečné něco takového říkat, ale někdy máme pocit, že chceme žít online 24 hodin denně a bez toho to nepůjde. Jenže pokud chceme žít vyrovnaný a naplněný život, těžko se nám to podaří, budeme-li pořád online, neustále vyrušováni tím, co se tam děje. Děje se. A pořád. Nemá smysl mít zapnuté upozornění (a ještě snad s vibracemi nebo zvuky) na našem mobilu.

9) Ego surfing na Facebooku. Je dobré si občas projít, co o nás na Facebooku může kdo vidět. Jsou věci, které chceme, aby viděla veřejnost. Už málokdo si ale uvědomí, že to uvidí nejen známí známých na Facebooku, nejen česká veřejnost, ale taky kolegové, potenciální zaměstnavatelé, zaměstnanci, klienti, obchodní partneři, novináři, bezpečnostní složky států, ale taky celý svět, tedy i různé kultury, a i tito lidé umějí používat překladač. A potom je tady to, co chceme, aby viděli jen ti, které máme ve FB friends, naši kamarádí, naši blízcí, a to, co vidíme jenom my (např. to, když nám někdo hodí něco na Timeline nebo nás někde označí). Nastavme si soukromí, podívejme se na náš profil v režimu „Zobrazit jako“ a přemýšlejme, co o sobě vlastně chceme světu sdělit.

10) Nebo si Facebook zablokovat úplně. Existují stránky, které nám na námi stanovený čas vypnou v prohlížeči přístup k Facebooku úplně. Abychom jej mohli zapnout, musíme restartovat počítač, a to nás radši přejde chuť na Facebook. Osobně jsem to sice ještě nikdy nepoužil, možná proto, že výše uvedené body pomohou i tak, ale taky z toho důvodu, že když potřebuju něco dělat, tak je to často i na Facebooku.

Mít či nemít?

Jsou lidé, kteří Facebook bojkotují. Často si říkám, že život bez něj by byl snadnější. Trvá to ale jen několik vteřin, než si uvědomím, jak mi usnadňuje život v jiných oblastech. Facebook není zlo sám o sobě. V podstatě je neutrální, a tak jako u jiných věcí záleží pouze na tom, k čemu jej my sami používáme a co z něj dokážeme vytěžit.

Čtěte také

neděle 4. srpna 2013

Dopis Abrahama Lincolna učiteli svého syna

Vím, bude se muset učit,
že všichni lidé nejsou spravedliví,
že všichni lidé nejsou upřímní.

Učte ho však také,
že ke každému ničemovi najdeme jednoho hrdinu,
že na každého sobeckého politika
je i jeden oddaný vůdce.

Učte ho, že na každého nepřítele
je i jeden přítel.

Vím, nějaký čas to potrvá,
učte ho však, můžete-li,
že jeden vydělaný dolar
má mnohem větší hodnotu než pět nalezených.

Učte ho umět prohrávat
i těšit se z vítězství.

Veďte ho k tomu, ať nezávidí.
Učte jej tajemství tichého smíchu.

Nechť se brzy naučí,
že nejsnadněji se porážejí tyrani.

Učte jej, můžete-li, kouzlu knih,
dejte mu však i čas
na rozjímání o letu ptáků na obloze,
včelek na slunci
a kvítků na zelené stráni.

Ve škole ho učte,
že neúspěch je mnohem úctyhodnější
než podvod.

Naučte ho věřit svým vlastním nápadům,
byť by mu každý říkal, že se mýlí.

Učte ho být vlídný k vlídným lidem
a přísný k přísným.

Pokuste se dát mému synovi
sílu, aby nešel s davem,
když ostatní chytají jeho vítr.

Učte jej naslouchat každému člověku.
Učte ho však také, aby vše, co slyší,
prosíval sítem Pravdy
a bral si jen to dobré, co jím projde.

Naučte ho smát se, když je smutný,
učte jej, že za slzy se stydět nemusí.
Učte ho, ať z cyniků si tropí žerty
a vyvaruje se přílišné laskavosti.

Učte jej, ať sílu svých svalů i hlavu
prodá těm, co dávají nejvíc,
avšak nikdy ke koupi nenabízí
své srdce či duši.

Naučte ho neposlouchat řvoucí dav
a povstat a jít do boje,
když si myslí, že je v právu.

Buďte k němu vlídný,
ale nehýčkejte ho,
neboť jen ohněm se kalí dobrá ocel.

Nechť má odvahu být netrpělivý
a trpělivost být odvážný.

Vždy ho učte,
ať v sebe pevně věří,
neboť pak bude mít pevnou víru v lidstvo.

Je to velký úkol,
ale uvidíte, co je ve Vašich silách!

Vždyť je to skvělý klouček – můj syn!

Zdroj české verze: http://www.sinagl.cz/phpbb2/viewtopic.php?p=13&sid=05ee05a606daf3ac7c81835a8556984e

English source: http://leadershipinc.com/lincolns-letter-to-sons-teacher/601/comment-page-1


Čtěte také

čtvrtek 1. srpna 2013

Chcete lepší svět? Přestaňte se dívat na zprávy na Nově!

OK, možná tekutý bulvár sledujete na Primě, to je celkem jedno. Vraždy, přepadení, bouračky, nevěry, rozkrádačky – zkrátka drsné emocionální porno. Člověk, který to denně nesleduje, a jednou se na to podívá, prožije za třicet minut více emocí, než za celý rok. Ve svém životě ale o nic nepřijdeme, pokud se na to dívat nebudeme.

Právě naopak. Jestliže všechny emoce tohoto světa prožijeme každý den o půl osmé, těžko nám zbude energie na naše skutečné emoce. A tak zatímco mrháme čas u nešťastných příběhů druhých lidí, zjišťujeme, že se tyto příběhy začínají pomalu stávat i nám. V Ulici, v Ordinaci nebo jiné pokleslé továrně na příjmy spousty lidí, jenom ne ty vaše, vidíme, že je normální být nevěrný, že je normální druhé pomlouvat za zády, že je normální žít špatný, nespokojený život jako hloupá ovce, která se jen přizpůsobuje tomu, co si myslí, že chce dav. O co horší je pak procitnutí, že jednotlivec na druhém i kterémkoliv jiném konci onoho davu dělá přesně totéž. Žije cokoliv, jen ne svůj vlastní a svobodný život.

Svět bez bulváru a cizích emocionálních dramat

A tak si to představme – mentální svět, ve kterém by neexistoval bulvár, svět, ve kterém bychom nevěděli, kde se kdo naboural, kde kdo přepadl nějakou banku nebo bezmocnou stařenku, kde někdo rozkradl nějakou dotaci. Nic z toho se do našeho života nevkrádá, a my přesto žijeme dál. Může to být skvělé, že? Už možná tušíte, jak by se asi zvýšila kvalita našeho života, kdybychom se třeba měsíc bez toho všeho obešli. A víte co? My to tak udělat můžete!

Nikdo nás nenutí, abychom se na ten odpad dívali. Tedy, není to tak úplně pravda – nikdo kromě nás samotných a našeho zlozvyku tomu vždy podlehnout. Jenže za konzumaci přehnaných emocí (a většinou negativních) nám zpravidla nikdo nedá ani korunu. To spíše my pak podvědomě na základě shlédnutých reklam jich několik zbytečně vydáme. A naše peníze jsou náš čas, energie a nadání, které bychom mohli využít jinak a lépe.

Svět bez zpráv – ale vždyť nebudu nic vědět!

To je to, co nás napadne ihned, když začneme přemýšlet, že bychom se na to přestali dívat. Uvědomme si ale, že zprávy bulvárního typu – Nova, Prima, Blesk, ale dnes i Česká televize a mnohé další (ostatně seriózních médií u nás moc nemáme) – nám žádné informace nedávají. Že podstatné informace o tom, jaká globálně významná událost nebo jaký důležitý zákon prošel parlamentem a vyjde v platnosti, se dozvíme i tak a patrně někde jinde.

Konzumace emocí je pro nás důležitá. Co s tím?

Problém těchto zpráv je i to, že jsou převážně negativní a náš návyk na pasivní konzumaci audiovizuálního obsahu je stále silný. Protože silné emoce potřebujeme zažívat i nadále, doporučil bych jako odvykací kůru místo bulvárních zpráv několik věcí:

- videa na TED.com
- videa na Values.com
- motivační, inspirativní, vizualizační, relaxační videa na YouTube
- přepnout program třeba na Primu Zoom a zakoukat se do nějakého zajímavého dokumentu
- jít si kreslit, hrát na hudební nástroj, zahrát si hry, které zvyšují naši inteligenci
- jít do přírody a vnímat tvary, barvy a zvuky přítomného okamžiku
- číst si zajímavou knihu, která nás někam posune nebo jinak obohatí
- povídat si s rodinou či přáteli
- učit se cizí jazyk
- dívat se na online kurzy světových univerzit
- studovat novou oblast, která nám umožní začít se živit tím, co nás baví

Máte tipy na další zajímavé věci? Podělte se o ně s námi v diskuzi níže. O to, čím jste svůj život obohatili, když jste jej přestali ochuzovat nesmyslným tekutým bulvárem.

Přeji mnoho štěstí při zlepšování kvality vašeho života!

Čtěte také