pondělí 21. listopadu 2011

Facebook 2015 - aneb slušný uživatel netají svoji polohu

Znáte to, ráno vstanete, zapnete počítač a dozvídáte se, že Facebook má pro vás další úžasnou aktualizaci. Tentokrát už se nemusíte sami těžce rozhodovat o tom, zda budete online či offline. Vše je již jednoduše rozhodnuto za vás. A pozor! Zdarma! A to se vyplatí! A proč je dobré být neustále online? Takové politicky nekorektní otázky se sice v nápovědě nedozvíte, ale i průměrnému hlupákovi je jasné, že to je přece pro vaši bezpečnost!

Naštěstí už nemusíte svým přátelům ani složitě vypisovat, že jste právě vstanuli a že jste spali pouze pět hodin, protože jste dokončovali seminárku až do půl druhé do rána. Facebook to o vás všechno ví a na vašem profilu jsou veřejně dostupné statistiky. Nemáte přece co tajit! Jste slušný a spořádaný občan, tedy promiňte -  uživatel. Ještě, že už nemusíte složitě zapínat svůj notebook jako před několika lety, ale na svém osobním přístroji ve tvaru hodinek na jedné z vašich rukou si pouze stisknete tlačítko (od nového roku bude prý stačit pouhá myšlenka) a celý váš počítač (od konglomerátu Apple-Microsoft, made in United States of Europe, owned by People of China) se rázem spustí. Samozřejmě z důvodu bezpečnosti si jej nemusíte z vaší ruky ani sundávat (nejste přece žádný zpátečník a nekorektní sprosťák a nic takového jako vaše ruka neexistuje, je to prostě jenom ruka, a koneckonců v nápovědě se nic o tom, že by se tento přístroj dal nebo mohl odstranit nepíše, tak proč byste to vůbec zkoušeli).

Nudíte se? Facebook už vám dávno objednal snídani podle směrnic z jednoho architektonicky zajímavého belgického města a samozřejmě poslal aktualizaci o této události vaším přátelům. Tak se aspoň podíváte, co zrovna dělá někdo z nich. Včera jste byli na pivu s vaším kamarádem Markem. Facebook není tak hloupý - jako my lidé - a tak první status, který vidíte je právě od Marka. Ani nad tím neuvažujete, kliknete na jeho profil, zjistíte, jestli ještě spí, jestli už správně snídal a když zjistíte, že ano, zkontrolujete, zda se ráno oblekl podle aktuální módy a zda si na klopu připl odznáček, který hovoří o tom, jaký významný den to dnes je - zrovna za práva zvířat na vlastní náboženské vyznání (přičemž v Evropě jsou jen mírně diskriminováni, ale všichni chápou, tady je to naprosto na místě, protože xenofobie je nepřínosná, takže žádné křesťanství).

Jenže proč nevyužít vysokorychlostního internetu, když je už naštěstí pro všechny zdarma. Ihned se přes aktuální satelitní video podíváte, jestli se váš kamarád nachází skutečně na tom místě, kde Facebook uvádí, nebo je vaše připojení přece jen o nějakou tu milisekundu pomalejší než ten zpátečnický reálný svět. Je zamračeno, ale to nevadí, protože Facebook není hloupý a okamžitě obraz přepnul na nejbližší kameru v HD rozlišení, poblíž které se váš kamarád zrovna nachází. No, jsou to sice veřejné záchodky v (jeho) bytě, ale proč by mu to mělo vadit?

A otázka pro vývojáře? Nezkusíme to dříve?

čtvrtek 17. listopadu 2011

Lze prosadit konzervativní utopii?

Politická teorie hovoří o tom, že konzervatismus vlastně ani není ideologií v pravém slova smyslu (tak jako liberalismus či socialismus), ale je mnohdy spíše postojem nebo sklonem. Hovoří se také o tom, že konzervatismus není doktrinální (že prostě nemá jasně daný program, kterého by se držel a ten prosazoval). Nicméně rád bych se zamyslel nad tím, jak by mohla ideální společnost podle určitého druhu umírněného postsekulárního konzervatismu ve 21. století vypadat – do jaké míry je to utopie, nebo realistická záležitost, posuďte sami.

Představte si dům na předměstí nějakého města. Je to krásný dům v příjemné a udržované čtvrti. Je sedm ráno a my se společně se slunečními paprsky pomalu blížíme do okna jídelny tohoto domu. U stolu sedí muž, naproti němu jeho žena a po stranách jejich nádherných pět dětí a všichni společně snídají zdravé, vydatné jídlo vyrobené nebo vypěstované nejlépe právě v podnicích z okolí a na nějakém poli za městem.

Rodina se po ránu skvěle baví, děti projevují přirozenou a nenucenou úctu ke svým rodičům, všichni jsou k sobě navzájem zdvořilí a snaží se pro ty ostatní udělat, co jim na očích vidí – od úsměvu po podání misky s kvalitními, jedlými a křupavými rohlíky. Tato rodina také dokáže ocenit dar tohoto dobrého jídla a toho, že jsou všichni spolu a že mají vůbec příležitost užívat si daru života – svou upřímnou a uvědomělou vděčnost projevují společnou modlitbou a poděkováním.

Starší děti se připravují do školy, mladší se těší na skvělé dopoledne strávené se svou maminkou a manžel se s chutí chystá do své práce, která ho baví, kterou miluje a v které je dobrý. Nastartuje rodinné auto (sice je ojeté, ale to nevadí, tato rodina si uvědomuje, že je lepší investovat někde jinde), kromě starších dětí bere taky souseda, aby zbytečně neplýtvali (a nepotřebují k tomu ani žádné vládní nařízení nebo vyhlášku).

Samozřejmě, zatímco děti školou již povinné (byť mnoho lidí v té době využívá i domácí vyučování) si po ránu s hrdostí zazpívaly hymnu své země, ty mladší si užívají chvíle svého dětství strávené se svou matkou doma – hrají spolu různé hry, učí se dalšímu jazyku, hrají na hudební nástroje, kreslí si, čtou si pohádky (zkrátka dělají věci, které tak chybí dospělým). Samozřejmě spolu také vaří a uklízí (s čímž jim díky dobré výchově příkladem rádi pomáhají i ti starší a manžel).

Není to ale vše, rodina a čas s ní strávený a jak hodnotně strávený je v takové společnosti velice důležitý. Pro živitele rodiny je také velice důležitá jeho práce, jeho povolání, ve kterém vidí smysl a naplnění a díky tomu má také dostatek (nadbytek) peněz pro svou rodinu. Jak už jsem naznačil, taková rodina se velmi věnuje také dobročinným aktivitám – pravidelně dávají peníze i svůj čas charitě, mají svou rodinnou nadaci, přes kterou podporují např. vzdělávací projekty nejen ve své zemi, ale třeba také na jiných kontinentech, prostřednictvím čehož bojují se světovou chudobou – jsou si totiž plně vědomi toho, jaké mají zrovna oni to štěstí, že patří mezi deset, možná pět procent nejbohatších lidí této planety. Postsekulární rodina 21. století má také svou církev, které rovněž pravidelně přispívá.

Jsou to zodpovědní a uvědomělí občané, kteří sledují dění a vývoj ve své obci, účastní se zasedání obecního zastupitelstva (které připomíná spíše veřejné shromáždění občanů, než stranickou schůzi komunistické strany), zajímají se také o svůj region a velmi o svou zemi, na kterou jsou patřičně hrdí. Svou hrdost projevují i tím, že mají na domě vyvěšenou její vlajku, chodí volit a jsou i členy nějakého občanského sdružení a minimálně registrovanými příznivci (nejlépe členy) své blízké politické strany.

A jaké platí zákony v takové společnosti? Samozřejmě od hlavy státu (není-li to zrovna král) jsou všichni přes poslance, starosty, státní zástupce až po různé úředníky voleni přímo. V takové společnosti funguje právní stát (nejlépe na zvykovém právu), je zde vymahatelnost práva, soudci se řídí spíše zdravým rozumem, než formálními zbytečnostmi, vše je rychlé a efektivní.

Jací jsou politici? Jsou to obyčejní občané. Díky přímé volbě a většinovému systému a také institutu primárních voleb uvnitř jednotlivých stran (a s tím spojenému vysokému počtu členů a registrovaných příznivců těchto stran) se daří vybírat ty nejkvalitnější a nejschopnější kandidáty s potřebným morálním profilem pro vykonávání dané funkce, tito politici jsou také co nejblíže svým občanům, reprezentující svůj lokální volební okrsek.

Jaké jsou názory takové společnosti? A o čem se vedou hlavní politické spory? Většina lidí je proti potratům, proti eutanazii, jsou toho názoru, že manželství je sňatkem mezi mužem a ženou za účelem mít a vychovávat děti, váží si tradic a své historie, jsou hrdými vlastenci a většina lidí je velmi věřících. Hlavní spory se tedy vedou spíše např. o to, zda by potraty měly být zakázány nebo povoleny (všeobecný názor je, že je to vraždou vlastního dítěte, morálně ospravedlnitelnou snad jen v případě ohrožení zdraví matky dítěte, kde by mohli o život přijít oba jednotlivci). No a v tomto duchu se vedou i další spory – zda v té a té věci by měl stát více zasahovat do života občanů, nebo je nechávat na pokoji.

Muži mají možnost po střední škole navštěvovat tříměsíční vojenský výcvik, kde se naučí důležité věci (používání zbraně; jak ochránit sebe, svou ženu, rodinu a další spoluobčany; atd.), mnoho z nich je doživotně také členy aktivních záloh a mají před dětmi pečlivě schovanou zbraň i ve svém domově (protože je celospolečensky uznávané právo, že člověk má právo chránit svůj život a majetek před někým, kdo společenskou smlouvu nerespektuje).

Jak už jsem uváděl, stát v takové společnosti má velmi omezené pravomoci (nicméně v oblastech, kde už mu byly jeho občany svěřeny je má zase silné a jasné). Je řízen levně, efektivně a transparentně. Občané platí velmi nízké daně. Je zde snaha, aby stát plnil jen ty nezbytně nutné funkce, tudíž není třeba ani výrazných příjmů (a ani dluhů, což je i opatřeno v ústavě, že se dluhy dělat nesmí). Daň z příjmu je pouze symbolická, a aby byla co nejspravedlivější, tak je rovná. Majetkové daně jsou rovněž symbolické a odvádí se přímo obci, v které se dané nemovitosti nacházejí. Dědické a darovací daně považuje tato společnost za neopodstatněné. Daň z přidané hodnoty je také velmi nízká, rozdělená do více pásem, kde společensky a kulturně důležité věci (knihy, pomůcky pro vzdělávání atd.) mají nejnižší sazbu, kdežto ty společensky škodlivé (alkohol, cigarety) tu nejvyšší.

Je to společnost, kde funguje volný trh, který je v rozumné a nezbytně nutné míře regulován. Stát téměř neplní roli sociální, protože občan je veden jak v rodině, tak následně ve škole a veřejnoprávních médiích k osobní odpovědnosti za svůj život, tudíž se nejdříve snaží každý zabezpečit sám sebe a díky obrovské skutečné solidaritě občanů s těmi méně šťastnými a méně dochází k tomu, že většina občanů dává část svých příjmů charitám ve svém okolí, které tak mohou efektivně právě těmto lidem pomáhat nebo jim třeba dočasně pomoci dostat se zase zpátky na své nohy.

Ano, i v takové společnosti funguje státem garantovaný průběžný důchodový systém, který nemá výrazné obtíže, protože většina občanů má mnoho dětí a daná společnost netrpí populační krizí, ale mnoho občanů také rádo investuje do nemovitostí, firem či jinými způsoby, čímž se také zajišťují na své stáří nebo jen vytvářejí budoucí bohatství pro své potomky.

Hlavní páteří ekonomiky jsou malé firmy, drobní a střední podnikatelé, živnostníci, zemědělci, řemeslníci, ale také učitelé a vzdělanci, různí odborníci a poradci, v neposlední řadě i pracovníci ve službách či průmyslu. Celkově je zde výborné prostředí pro podnikání, minimální byrokracie a motivovaní zaměstnanci, kteří smysluplně využívají práva na své členství být v odborech.

Odvaha, čestnost, opravdovost, bohatství, solidarita, vytrvalost, sebevědomí, pokora, pravdomluvnost a zdvořilost jsou ctnosti, které jsou zde vysoce ceněné.

V této společnosti fungují rovná práva – ženy mohou volit, ale nepanuje zde agresivní feminismus, vztah muže a ženy je o spolupráci a vzájemném doplňování se, ne o soutěži, žena je ráda, když jí muž podrží dveře, navleče kabát nebo za ní zaplatí v restauraci. Mnoho žen je hrdo na to, že jsou doslova ženami v domácnosti – starají se o děti, vychovávají je, učí je, starají se o domácnost (ano dokonce umí vařit a pravidelně uklízí) a díky vzájemnému respektu jim s tím jejich manželé rádi pomáhají. Tyto ženy nejsou ani hloupé, ani nevzdělané. Dále se učí, mnoho z nich dokonce zvládá práci přes internet. Jsou věrnými manželkami, skvělými matkami a elegantními společnicemi.

Taková společnost mezi sebe ráda přijímá nové lidi z celého světa, ale pouze takové, kteří deklarují, že skutečně chtějí žít v takové společnosti a takové kultuře a dennodenně to také dokazují. Není zde diskriminace, ale ani zbytečné kvóty.

V této společnosti má šanci opravdu každý, klade se důraz na rovné příležitosti a demokracii – i proto je velice podporováno veřejné vzdělání hrazené z veřejných rozpočtů.

Možná vám to připomíná i dnešní realitu některých částí světa (osobně si umím představit, že se tomu blíží třeba Bavorsko, Švýcarsko nebo mnohé oblasti ve Spojených státech).

A co vy? Líbí se vám taková společnost? Myslíte si, že je reálné k takové dospět, nebo je to pouhá utopie? A má pro konzervativce 21. století smysl, aby usiloval o prosazení takové společnosti v masovějším měřítku, nebo by si měl raději najít takové místo na zemi a začít to žít? A co takhle obojí?

neděle 13. listopadu 2011

Občané do ulic! Už je čas!

Zase se nám blíží 17. listopad. Už tomu bude 22 let, kdy se český člověk zvedl a šel vyjádřit svůj názor do ulic. Tehdy to byla spousta lidí, různé druhy lidí, ale všichni měli jedno společné – odstranit tehdejší zkorumpovaný, nespravedlivý a nemorální režim. O co by nám ale mělo jít nyní?

V naší zemi je formálně demokracie, svoboda, právní stát, tržní systém. Když říkám formálně, myslím tím ono pověstné Masarykovo – „Tož demokracii bychom měli, ještě by to chtělo nějaké ty demokraty.“ A já se ptám, kde jste? Chceme svobodu? Chceme demokracii? Chceme právní stát a spravedlnost? Chceme tržní systém, který bude fungovat?

Ve čtvrtek se do ulic nejen Prahy, ale nyní konečně i do více měst chystá spousta lidí z různých iniciativ, kteří mají různé názory na to, co by mělo současný marasmus v této zemi nahradit. V zásadě máme něco společného – jsme toho názoru, že nynější stav je neudržitelný a chceme jej změnit. Jak?

Do ulic půjdou komunisté, náckové, socialisti, zelení radikálové, anarchisté, ale také tam půjdou i obyčejní občané, kteří se nehlásí ani k jedné z těchto skupin. Já si však myslím, že by nás mělo být víc, že by slušný pravičák, který chce svobodu, demokracii, právní stát a kapitalismus, měl do ulic vyrazit také. Jeho cílem nemusí být svržení současného režimu (ten jeho zde formálně existuje, tudíž je šance jej prosadit i reálně). Jeho cílem může být pouze demonstrativní podpora ostatních v tom, aby se zajímali, aby dávali najevo svůj názor, aby se měnili, aby se zkrátka starali o věci v této zemi, protože jsou to oni, kdo za to nakonec všechno ponese odpovědnost a konec konců i následky.

Řada lidí řekne, že nemá čas, aby se o takové věci starali. Na to vám řeknu jen – já jsem student, potřebuji si vydělávat na nájem, na jídlo, potřebuji psát seminárky, číst spoustu literatury a učit se, potřebuji se vzdělávat také mimo svůj obor, protože chci mít dobře zajištěnou rodinu a vybudovat si dostatečné pasivní příjmy, abych mohl pomáhat svému okolí, abych se nemusel spoléhat na důchodovou almužnu (s kterou stejně mí vrstevníci verbálně nepočítají, ale už se nezamýšlejí nad tím, že i přesto, že ji mít nebudou, tak budou chtít někde bydlet a mít co jíst).

Přesto všechno, půjdu také do ulic. Je to svátek studentů. Je to oslava boje proti komunistické totalitě. Ale půjde mi také o protest proti zbytečně vysokým daním, proti nehorázným dluhům, proti korupci a klientelismu, proti socalismu pro bohaté – a pro kapitalismus! (Jsem si vědom, že v tom posledním se s mnoha lidmi v této zemi neshodnu, neboť levicoví extrémisté v této zemi vykonali své dílo velmi pečlivě.)

Ne, ve čtvrtek se nic moc nezmění, ale je to jeden z akčních kroků, který musíme všichni podniknout, pokud chceme žít v lepší zemi. Korupci neodstraníme tím, že zavřeme pár politiků, soudců, státních zástupců, policistů, novinářů či podnikatelů (což se nyní bude dít docela často). Korupci odstraníme jedině tak, že sami ve svých životech přestaneme lhát, že přestaneme krást a podvádět – a především přestaneme to tolerovat, když uvidíme, že to dělá někdo jiný.

Ale potřebujeme také tu změnu strukturální a loutkovou. Musíme změnit některé zákony (bankovní gembling, finanční ústava, vlastnictví akcií, zadávání veřejných zakázek, volební systém, atd.). Potřebujeme také vyměnit současnou vládnoucí garnituru, potřebujeme na klíčové pozice v této zemi dostat slušné lidi, kterým budeme moci důvěřovat, ale které budeme také pravidelně prověřovat a v případě potřeby odvolávat.

Vážení občané, máme spoustu možností, jak můžeme něco změnit – čtěte informace (ne bulvární nebo populární zprávy), pište články, pište petice, posílejte e-maily, sdílejte to na sociálních sítích, mluvte s lidmi ve vašem okolí, pořádejte demonstrace a choďte volit! Tím to všechno můžeme změnit a posunout k lepšímu. Nikdo jiný to za nás neudělá. Možností máme skutečně mnoho.

Osobně vidím velký potenciál také v iniciativách www.ano2011.cz, www.neo2011.cz, www.nfpk.cz, http://verejnostprotikorupci.cz/ nebo také v novém předsedovi poučené strany KDU-ČSL, Pavlu Bělobrádkovi.

Ve čtvrtek 17. listopadu pojďme všichni demonstrativně do ulic našich měst!

středa 2. listopadu 2011

Sociálně-konzervativní liberalismus

Je liberalismus ještě relevantní? Známe liberalismus klasický či moderní (sociální). Napadla mě však ještě jedna verze, která by mohla být pro mnohé lidi zajímavá. Nazval bych ji sociálně-konzervativním liberalismem. Co si pod tímto zdánlivě si protiřečícím pojmem představit?

Z čeho vychází klasický liberalismus? Podle Heywooda jsou základními prvky liberalismu – důraz na jednotlivce, svobodu či rozum. Liberalismus také věří v pokrok a má rád univerzalismus, toleranci a rozmanitost. V neposlední řadě je to také spravedlnost. Liberální stát je také charakterizován tím, že zdrojem legitimity je konsenzus ovládaných, existuje v něm ústavní vláda a funguje zde právní stát.

Důležité je také vnímání svobody jako negativní, respekt k osobnímu vlastnictví, oddělení politické moci od náboženství a přesvědčení, že stát je nutné zlo.

Stačí však pouze tento liberalismus (mnohdy nazývaný také neoliberalismem či pravicovým libertarianismem)? Nechybí zde sociální, hodnotový či vlastenecký rozměr? A jak by to mohlo vypadat s nimi?

Proč konzervativní?

Sociálně-konzervativní liberál by mohl věřit všemu předchozímu a zároveň by uznával důležitost příslušnosti k danému národu a byl by na něj hrdý. Mohl by také zároveň vyznávat konzervativní hodnoty, jako je například odpor k potratům, eutanazii, homosexuálnímu manželství, státní sexuální výchově či adopci dětí homosexuálními páry. Aby zůstal liberál, mohlo by mu být svým způsobem i jedno, zda jsou tyto věci zaopatřeny legislativně. Například by všemi možnými liberálními prostředky bojoval proti potratům (osvěta, kampaně, diskuze, atd.), ale už by např. nepožadoval jejich zákonný zákaz či kriminalizaci.

Druhým rozměrem je třeba to, že by takový liberál byl hluboce věřícím křesťanem, měl by 5 dětí a byl své ženě 100% věrný. Celkově by se choval slušně a umírněně.

A proč sociální?

Takový liberál by si velice uvědomoval důležitost solidarity s těmi méně šťastnými, které přirozené podmínky (špatné výchozí prostředí, špatná výchova atd.) velmi znevýhodňují, a chtěl by jim pomoci. Takový liberál by samozřejmě chápal, jak funguje volný trh, byl by třeba vzdělaný, a věděl tak, jak získávat obrovské finanční bohatství. Takový liberál by dával velkou část svých prostředků na vzdělávací projekty, na charitu či skutečně potřebným v jeho okolí. Ano, byl by srdcem velice levicový, avšak stále by požadoval malý liberální stát, který by primárně plnil roli právní a bezpečnostní, ale už méně (ideálně vůbec) by řešil záležitosti sociální, vzdělanostní, kulturní či jiné.

Jen si teď trošku říkám, zda to, pod čím si v českých poměrech dokážu představit pojem sociálně-konzervativního liberála, není ideál amerického konzervativce. Co myslíte?