pondělí 5. prosince 2011

Satan v Brně. Čerti nám přinesli Halíka

Procházel jsem dneska kolem jednoho knihkupectví a najednou vidím ceduli, že po mé druhé přednášce bude autogramiáda Tomáše Halíka. Je to osobnost veřejného života, které si velmi vážím (avšak ne nekriticky) a jehož texty mě ovlivnily na mé cestě ohledně víry, tak jsem si říkal, že se na něj půjdu podívat. Ostatně nedávno jsem viděl naživo Klause, zítra uvidím Zemana, tak proč nepřidat další celebritu do sbírky. Je tedy Tomáš Halík skutečně takový nebezpečný demagog a nemá Petr Hájek přece jen v něčem pravdu?

Po mé třetí přednášce jsem se ke všemu dozvěděl, že v aule naší fakulty bude mít Tomáš Halík dokonce přednášku. Času jsem sice neměl nazbyt, ale myslím si, že člověk by měl být otevřený názorům a argumentům všech možných stran (pak je může lépe hodnotit), tak jsem tomu trochu času věnoval. Kdo by čekal, že na katolického kněze se v silně sekulární České republice sejde možná pár desítek skalních nadšenců, je v případě, že přijde na přednášku načas, nepříjemně překvapen plností sálu, absencí židlí a tím, že bude hodinku a půl stát. Ale co. Na mnohem méně hodnotnější celebrity lidé vydávají ještě větší oběti (zejména fanynky J. Biebera atp.).

Stovky lidí odpustí i 15minutové zpoždění, byť jsem si říkal, jestli to není taková demonstrace vlivu, síly a slávy od duchovní celebrity fanoušků pravdy a lásky a až zvláštní smání se jedné části sálu nad některými jeho slovy, které mně nepřišly vůbec vtipné ani úsměvné, jsem trošku nechápal (ale možná jsem si chtěl pouze zachovat racionální postoj a nenechat se manipulovat aurou pozitivních emocí).

Tomáš Halík se několikrát strefoval do katolických tradicionalistů, zastával se muslimů a bazíroval na hraně politické korektnosti, nicméně otázkou pro české křesťany (nebo lidi, které ty spory třeba baví a zajímají) je, která strana je ta správná? Je to snad tradicionalističtější křídlo Hájka, Dobeše, Bátory či Duky, nebo jsou to otevřenější a liberálnějších křesťané typu Halíka, Czendlika atd.? Podle čeho je chceme hodnotit?

Podle výsledků? Potom si myslím, že by mělo navrch v českých podmínkách právě liberální křídlo, které podle mě správně chápe, že sekulárně humanistickou (většinou intelektuální) společnost nezaujmou církevními dogmaty středověku, a kteří přivedou k víře či už přímo ke křesťanství určitě více lidí (je to můj odhad; jestli víte o nějakém průzkumu, budu za něj v diskuzi rád). Ale stačí to? Co ten člověk, který už hledal, na základě něčeho si řekl, že křesťanství je pro něj to pravé, možná i přímo katolická církev, bude mu to stačit?

Myslím si, že právě zde, v této fázi se hloubavější lidé dají spíše na stranu Michala Semína, Petra Hájka a dalších. Zde budou chtít víc. Zde už nebudou stačit humanistické ideály, sklony ke spiritualitě, snaha prosadit mír a lásku po celém světě. Zde nastanou ožehavější témata – tito lidé budou chtít řešit pronásledování křesťanů ve světě, budou chtít co nejvíce zamezit potratům, budou přemýšlet nad definicí manželství, budou se ptát, zda je islám skutečně mírumilovné a rovnoprávné náboženství.

Mohl bych zde rozebírat další věci, ve kterých s Tomášem Halíkem nesouhlasím (jeho odpor k pochodům pro život nebo odpor k expresivnějšímu vyjadřování víry u některých zj. amerických evangelických církví atp.), nicméně můj pohled je takový, že obě křídla jsou důležitá a mají zde své místo. Obě by se měla snažit co nejvíce působit na hledající či ignorující, a méně se hádat mezi sebou. Jde jim totiž v zásadě o to samé, avšak mají odlišné cesty (a obě jsou správné; jen ne vždy vhodně situované).