 |
| Zdroj: Wikipedia (cc) |
Jaké věci bychom měli v Evropě řešit z centra? Jednotně a společně? A jaké nechat na jednotlivých státech, nižších (samo)správních jednotkách či přímo na občanské společnosti?
No, správně bych se měl ptát naopak. Protože vše začíná svobodou a odpovědností jednotlivce, pokračuje skrze jejich dobrovolnou spolupráci, rodinu, místní společenství, spolky, občanská sdružení, neziskovky, firmy atp. Až pak jsou obce, kraje a (národní) státy. A až pak je EU. Případně i nad ní může něco být. Ale to by bylo na jinou debatu.
Zde je důležité - pár dnů před volbami do Evropského parlamentu, který o těchto věcech často také rozhoduje (a možná bude rozhodovat stále více), debatovat, jaké z nich se nám v Evropě vyplatí řešit společně na celounijní úrovni, a které bychom naopak měli nechat úrovním nižším. Ostatně EU je původně postavena na myšlence subsidiarity - že se nemá nic řešit výše, než je to nutné. To prosazují třeba i zelení, ačkoliv mám pocit, že tam, kde se jim to hodí, občas tento princip sami porušují.
Než se dostanu k věci, je dobré zmínit, že jsem se inspiroval v programech těch našich politických stran, které mají šanci se do Evropského parlamentu u nás dostat. Tedy např. TOP 09, ANO, ODS, KDU-ČSL, SZ, Piráti, ČSSD, Úsvit a Svobodní. Takže pokud níže ti, kteří je četli nebo vymýšleli, poznají své nápady, tak to není náhoda.
1) Co je rozumné řešit na celoevropské úrovni?
- odstraňování celních překážek mezi členskými zeměmi
- úsilí o bezbariérový vnitřní trh; odstraňování ochranářství
- co největší volný obchod a volný trh v rámci zemí EU
- možnost svobodně pracovat kdekoliv v EU
- odstraňování administrativních a byrokratických překážek
- úsilí o harmonizaci legislativních předpisů
- možnost občana členského státu volit v komunálních volbách po celé EU, pokud bydlí jinde
- postupné jednotné uznávání univerzitních diplomů
- existence soudu řešícího spory týkající se fungování EU
2) Co dalšího by mohlo být ještě rozumné řešit na celounijní úrovni?
- volný pohyb osob v rámci zemí EU (Schengen)
- program typu Erasmus
- a ten rozšířený i na střední školy
- veřejně přístupné výsledky vědeckých výzkumů placených z veřejných peněz
- právo EP navrhovat vlastní legislativu
3) Co se ale na úrovni EU naopak řešit nemá?
- společná zahraniční politika (postoj k Izraeli, USA, Kosovu, Rusku atp.)
- společná evropská armáda
- společná sociální politika (EU jako přerozdělovací sociální stát)
- společná zemědělská politika, kdy se z centra určuje, co se má pěstovat (výrobní kvóty na zemědělské komodity - cukr, mléko atp.)
- imigrační kvóty pro rozdělování přistěhovalců
- povinné kvóty pro ženy ve vedení soukromých firem
- soud, který by byl nadřazen nejvýše postaveným soudům členských zemí
- dosažení plné zaměstnanosti v celé EU
- společný antidiskriminační zákon
- společná vzdělávací politika
- společná politika v rámci rodinných vztahů (třetí pohlaví, homosexuální manželství atd.)
- společná zdravotní politika
- bankovní unie
- mechanismus na záchranu bank z evropských peněz
- jednotná regulace odměn bankéřů v EU
- záruky zaměstnání mladých v celé EU
- jednotné zákony a regulace proti kouření
- daňová harmonizace v EU (daň z příjmu FO a PO)
- jednotný tvar a název potravin a dalších výrobků
- financování evropských politických frakcí (stran) a jejich nadací z peněz EU
- právo na překlad do všech jazyků pro politiky a zaměstnance orgánů EU
- existence parlamentní televize
- informační kanceláře po celé EU
- 2 sídla Evropského parlamentu
- společná politika v sociálně-etických otázkách (eutanazie, potraty atp.)
- jednotná regulace (škodlivé) reklamy
- jednotné omezení pracovní doby (ve svátcích atd.)
- jednotné rušení poplatků za bankovní služby
- celoevropské referendum (lidová iniciativa)
- existence sociálních práv na úrovni EU
- plošný sběr a uchovávání osobních dat občanů
- (preventivní) centrální databáze biometrických údajů
- vytvoření nezávislé a veřejné ratingové agentury
- poskytování sociálního bydlení
- společný evropský prezident (přímo volený ve velké celebrity show jako v USA)
- nemožnost členských zemí mít nižší DPH (např. než 5 a 10 %)
4) Co bychom dále na úrovni EU spíše řešit neměli?
- investice ze společného rozpočtu EU
- společná politika zaměstnanosti
- společná azylová a imigrační politika
- samostatná evropská daň
- společná transakční daň
- dotace na místní kulturu
- evropské známky kvality pro výrobky
- zrušení roamingu po celé EU
- společná energetická politika
- společná antidumpingová politika
- jednotná regulace ne-fair-trade výrobků
- stejná kvalita stejného výrobku v celé EU
- informační kampaně o EU placené z peněz EU
- společná ochrana práv seniorů, matek, hendikepovaných atp.
- společné etické mantinely pro vědecký výzkum
- vytváření (dalších) pracovních míst
- nárok na předškolní vzdělávání v rámci celé EU
- evropské programy na zateplování budov a jiné energetické úspory
- dotace na jadernou energii či naopak zákaz členským státům ji dotovat
- společná podpora zemí ohrožených změnou klimatu či chudobou
- celoevropské právo na vysokorychlostní internet
- zrušení daňových rájů v rámci zemí EU
- celoevropské kampaně proti násilí na ženách atp.
- digitalizace archivů a knihoven po celé EU
- jednotné standardy pracovního prostředí
- jednotná evropská národní identita - umělé vytváření evropského národa
- společný svátek jako den Evropy/EU
- společné evropské kulturní projekty
5) Co je ale otázkou, jestli bychom to měli řešit společně?
- jednotné a propojené informační systémy (obchodní a živnostenský rejstřík atp.)
- koordinace vnější obranné politiky
- společná cla vůči nečlenským zemím
- společná vízová politika
- společná měna euro
- Evropská centrální banka
- společný fiskální pakt (tedy i dohled EU nad rozpočtovým procesem členských států + nutnost mít transparentní účetnictví atp.)
- dotace do dopravní infrastruktury
- dotace do životního prostředí
- dotace do vzdělávání
- společný postup vůči daňovým rájům
- standardizace účetních předpisů a postupů
- společná ochrana spotřebitelů + povinné info pro spotřebitele na výrobcích
- dotace na profesní rekvalifikace, kurzy atp.
- společná politika snižování emisí
- společná politika na ochranu životního prostředí
- nárok na stejný rozsah lékařské péče kdekoliv v EU
- podobná pracovně-právní legislativa v celé EU
- jednotný celoevropský patent
- omezení CO2 pro nová auta
- povinné označování spotřebičů energetickými štítky
- společný zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin
- společná vnitřní bezpečnostní politika
- jednotné zrušení/existence letního času
- společná vesmírná politika
- existence Evropského parlamentu
- společná protidrogová politika
- společný boj proti terorismu
- jednotné standardy pro hračky, obuv a další výrobky určené dětem
- jednotné podmínky pro čistírny odpadních vod
- jednotná akreditace zdravotnických zařízení
- jednotná pravidla označování léků nevhodných pro děti
- evropský průkaz postižených - pro slevy, sociální pomoc atd.
- celounijní povinnost webů veřejné správy být přístupné pro postižené atp.
- dotace do obnovitelných zdrojů energie z peněz EU
- jednotná legislativa pro silniční kontrolu, technickou prohlídku a měření emisí
- společný zákaz GMO krmiv pro zvířata
- evropské dotace na větší kvalitu přírody a zachování biodiverzity
- společná ochrana zvířat, kvality chovu atp.
- celounijní zákaz těžby břidlicového plynu atp.
- registr lobbistů v EU
- jednotná ochrana autorských práv
- cílená integrace lidí z třetího světa do evropské společnosti
Závěr
Raději nepočítejte, kolikrát jsem v tomto textu použil slova jako EU, jednotné, společné, unijní či evropské. Mohlo by to být i bez toho, ale to bychom mohli při čtení zapomenout, o co nám vlastně jde. Tedy rozpoznat, kterou z těch věcí je dobré na celounijní úrovni řešit.
Připomínám to proto, že pokud s něčím souhlasíme, je až příliš snadné sklouznout k tomu, že to budeme chtít prosadit v celé EU, aniž bychom si uvědomili, a) jestli není lepší to přenechat nižším úrovním, nebo b) jestli je to věc, která je skutečně veřejná, a nebylo by možné ji prosazovat pouze v rámci občanské společnosti.
Abych dal příklad, tak v prvním případě nemusíme být nutně proti evropskému modelu sociálního státu (a dokonce si můžeme myslet, že to je právě jedna ze součástí evropské identity - to, co nás civilizované Evropany odlišuje od zbytku světa), ale zároveň nemusíme hned chtít, aby se vytvořené a na daních vybrané bohatství přerozdělovalo centrálně přes Brusel do každé domácnosti, ale naopak můžeme požadovat, aby sociální politika zůstala v kompetenci členských zemí.
A v jiném případě zase můžeme být třeba Dánové a souhlasit s tím, aby stát uznával homosexuální manželství, ale nemusíme to samé nutit Polákům. Podobně by se nám totiž nemuselo líbit, pokud bychom byli třeba Švédové, a kdyby se Malťané znovu rozhodli zakázat rozvody a dokonce to prosadili v celé EU.
Zkrátka jde o to, že některé věci je opravdu rozumné na úrovni celé EU řešit, a některé ne. Pak je v tomto smyslu jedno, zda bychom byli tím, čím je EU dnes, nebo federací či jen sdružením volného obchodu.
Čeká nás velká diskuze o tom, jak by to celé vlastně mělo být. A smutné a varující je, že před těmito volbami v podstatě taková debata ani neproběhla. Asi ani proběhnout nemohla, ale bylo by to docela vhodné. Volby do orgánu, který prý ovlivňuje až kolem 80 % naší národní legislativy by si asi zasloužily více pozornosti.
Osobně jsem v tomto článku nevyčerpal zdaleka vše a mnoho z toho, co zde je, může být nepodstatné, ale některé věci je myslím důležité si uvědomit. Člen Svobodných, který by EU nejradši zrušil a založil znovu, i socialista, který by byl pomalu rád, kdyby Brusel rozhodoval o tom, jak se má doma bavit se svou manželkou, jsou nuceni přemýšlet a diskutovat o tom, co je skutečně potřebné.
Stejně tak u některých věcí je pro mě docela snadné říct, že by bylo lepší je řešit na celounijní úrovni (a možná by bylo snem liberála ve mně, kdyby se řešily i na celosvětové úrovni). U jiných věcí je zase snadné říct, že je naprostý nesmysl, aby se jimi řídila celá Evropa. Ale u mnoha je velmi těžké zaujmout jasný postoj. Zvlášť, pokud člověk neměl příležitost o těchto věcech ještě seriózně a pečlivě přemýšlet a diskutovat.
V každém případě se zdá, že nějakou EU potřebujeme. Zároveň je jasné, že ta současná už v mnoha věcech překračuje svoje pravomoci a dělá to, co už dělat nemá. Ale o tom, jak by Evropská unie měla být uspořádána, a koho v těchto volbách volit, se rozepíšu zase příště.
No, správně bych se měl ptát naopak. Protože vše začíná svobodou a odpovědností jednotlivce, pokračuje skrze jejich dobrovolnou spolupráci, rodinu, místní společenství, spolky, občanská sdružení, neziskovky, firmy atp. Až pak jsou obce, kraje a (národní) státy. A až pak je EU. Případně i nad ní může něco být. Ale to by bylo na jinou debatu.
Zde je důležité - pár dnů před volbami do Evropského parlamentu, který o těchto věcech často také rozhoduje (a možná bude rozhodovat stále více), debatovat, jaké z nich se nám v Evropě vyplatí řešit společně na celounijní úrovni, a které bychom naopak měli nechat úrovním nižším. Ostatně EU je původně postavena na myšlence subsidiarity - že se nemá nic řešit výše, než je to nutné. To prosazují třeba i zelení, ačkoliv mám pocit, že tam, kde se jim to hodí, občas tento princip sami porušují.
Než se dostanu k věci, je dobré zmínit, že jsem se inspiroval v programech těch našich politických stran, které mají šanci se do Evropského parlamentu u nás dostat. Tedy např. TOP 09, ANO, ODS, KDU-ČSL, SZ, Piráti, ČSSD, Úsvit a Svobodní. Takže pokud níže ti, kteří je četli nebo vymýšleli, poznají své nápady, tak to není náhoda.
1) Co je rozumné řešit na celoevropské úrovni?
- odstraňování celních překážek mezi členskými zeměmi
- úsilí o bezbariérový vnitřní trh; odstraňování ochranářství
- co největší volný obchod a volný trh v rámci zemí EU
- možnost svobodně pracovat kdekoliv v EU
- odstraňování administrativních a byrokratických překážek
- úsilí o harmonizaci legislativních předpisů
- možnost občana členského státu volit v komunálních volbách po celé EU, pokud bydlí jinde
- postupné jednotné uznávání univerzitních diplomů
- existence soudu řešícího spory týkající se fungování EU
2) Co dalšího by mohlo být ještě rozumné řešit na celounijní úrovni?
- volný pohyb osob v rámci zemí EU (Schengen)
- program typu Erasmus
- a ten rozšířený i na střední školy
- veřejně přístupné výsledky vědeckých výzkumů placených z veřejných peněz
- právo EP navrhovat vlastní legislativu
3) Co se ale na úrovni EU naopak řešit nemá?
- společná zahraniční politika (postoj k Izraeli, USA, Kosovu, Rusku atp.)
- společná evropská armáda
- společná sociální politika (EU jako přerozdělovací sociální stát)
- společná zemědělská politika, kdy se z centra určuje, co se má pěstovat (výrobní kvóty na zemědělské komodity - cukr, mléko atp.)
- imigrační kvóty pro rozdělování přistěhovalců
- povinné kvóty pro ženy ve vedení soukromých firem
- soud, který by byl nadřazen nejvýše postaveným soudům členských zemí
- dosažení plné zaměstnanosti v celé EU
- společný antidiskriminační zákon
- společná vzdělávací politika
- společná politika v rámci rodinných vztahů (třetí pohlaví, homosexuální manželství atd.)
- společná zdravotní politika
- bankovní unie
- mechanismus na záchranu bank z evropských peněz
- jednotná regulace odměn bankéřů v EU
- záruky zaměstnání mladých v celé EU
- jednotné zákony a regulace proti kouření
- daňová harmonizace v EU (daň z příjmu FO a PO)
- jednotný tvar a název potravin a dalších výrobků
- financování evropských politických frakcí (stran) a jejich nadací z peněz EU
- právo na překlad do všech jazyků pro politiky a zaměstnance orgánů EU
- existence parlamentní televize
- informační kanceláře po celé EU
- 2 sídla Evropského parlamentu
- společná politika v sociálně-etických otázkách (eutanazie, potraty atp.)
- jednotná regulace (škodlivé) reklamy
- jednotné omezení pracovní doby (ve svátcích atd.)
- jednotné rušení poplatků za bankovní služby
- celoevropské referendum (lidová iniciativa)
- existence sociálních práv na úrovni EU
- plošný sběr a uchovávání osobních dat občanů
- (preventivní) centrální databáze biometrických údajů
- vytvoření nezávislé a veřejné ratingové agentury
- poskytování sociálního bydlení
- společný evropský prezident (přímo volený ve velké celebrity show jako v USA)
- nemožnost členských zemí mít nižší DPH (např. než 5 a 10 %)
4) Co bychom dále na úrovni EU spíše řešit neměli?
- investice ze společného rozpočtu EU
- společná politika zaměstnanosti
- společná azylová a imigrační politika
- samostatná evropská daň
- společná transakční daň
- dotace na místní kulturu
- evropské známky kvality pro výrobky
- zrušení roamingu po celé EU
- společná energetická politika
- společná antidumpingová politika
- jednotná regulace ne-fair-trade výrobků
- stejná kvalita stejného výrobku v celé EU
- informační kampaně o EU placené z peněz EU
- společná ochrana práv seniorů, matek, hendikepovaných atp.
- společné etické mantinely pro vědecký výzkum
- vytváření (dalších) pracovních míst
- nárok na předškolní vzdělávání v rámci celé EU
- evropské programy na zateplování budov a jiné energetické úspory
- dotace na jadernou energii či naopak zákaz členským státům ji dotovat
- společná podpora zemí ohrožených změnou klimatu či chudobou
- celoevropské právo na vysokorychlostní internet
- zrušení daňových rájů v rámci zemí EU
- celoevropské kampaně proti násilí na ženách atp.
- digitalizace archivů a knihoven po celé EU
- jednotné standardy pracovního prostředí
- jednotná evropská národní identita - umělé vytváření evropského národa
- společný svátek jako den Evropy/EU
- společné evropské kulturní projekty
5) Co je ale otázkou, jestli bychom to měli řešit společně?
- jednotné a propojené informační systémy (obchodní a živnostenský rejstřík atp.)
- koordinace vnější obranné politiky
- společná cla vůči nečlenským zemím
- společná vízová politika
- společná měna euro
- Evropská centrální banka
- společný fiskální pakt (tedy i dohled EU nad rozpočtovým procesem členských států + nutnost mít transparentní účetnictví atp.)
- dotace do dopravní infrastruktury
- dotace do životního prostředí
- dotace do vzdělávání
- společný postup vůči daňovým rájům
- standardizace účetních předpisů a postupů
- společná ochrana spotřebitelů + povinné info pro spotřebitele na výrobcích
- dotace na profesní rekvalifikace, kurzy atp.
- společná politika snižování emisí
- společná politika na ochranu životního prostředí
- nárok na stejný rozsah lékařské péče kdekoliv v EU
- podobná pracovně-právní legislativa v celé EU
- jednotný celoevropský patent
- omezení CO2 pro nová auta
- povinné označování spotřebičů energetickými štítky
- společný zákaz pěstování geneticky modifikovaných plodin
- společná vnitřní bezpečnostní politika
- jednotné zrušení/existence letního času
- společná vesmírná politika
- existence Evropského parlamentu
- společná protidrogová politika
- společný boj proti terorismu
- jednotné standardy pro hračky, obuv a další výrobky určené dětem
- jednotné podmínky pro čistírny odpadních vod
- jednotná akreditace zdravotnických zařízení
- jednotná pravidla označování léků nevhodných pro děti
- evropský průkaz postižených - pro slevy, sociální pomoc atd.
- celounijní povinnost webů veřejné správy být přístupné pro postižené atp.
- dotace do obnovitelných zdrojů energie z peněz EU
- jednotná legislativa pro silniční kontrolu, technickou prohlídku a měření emisí
- společný zákaz GMO krmiv pro zvířata
- evropské dotace na větší kvalitu přírody a zachování biodiverzity
- společná ochrana zvířat, kvality chovu atp.
- celounijní zákaz těžby břidlicového plynu atp.
- registr lobbistů v EU
- jednotná ochrana autorských práv
- cílená integrace lidí z třetího světa do evropské společnosti
Závěr
Raději nepočítejte, kolikrát jsem v tomto textu použil slova jako EU, jednotné, společné, unijní či evropské. Mohlo by to být i bez toho, ale to bychom mohli při čtení zapomenout, o co nám vlastně jde. Tedy rozpoznat, kterou z těch věcí je dobré na celounijní úrovni řešit.
Připomínám to proto, že pokud s něčím souhlasíme, je až příliš snadné sklouznout k tomu, že to budeme chtít prosadit v celé EU, aniž bychom si uvědomili, a) jestli není lepší to přenechat nižším úrovním, nebo b) jestli je to věc, která je skutečně veřejná, a nebylo by možné ji prosazovat pouze v rámci občanské společnosti.
Abych dal příklad, tak v prvním případě nemusíme být nutně proti evropskému modelu sociálního státu (a dokonce si můžeme myslet, že to je právě jedna ze součástí evropské identity - to, co nás civilizované Evropany odlišuje od zbytku světa), ale zároveň nemusíme hned chtít, aby se vytvořené a na daních vybrané bohatství přerozdělovalo centrálně přes Brusel do každé domácnosti, ale naopak můžeme požadovat, aby sociální politika zůstala v kompetenci členských zemí.
A v jiném případě zase můžeme být třeba Dánové a souhlasit s tím, aby stát uznával homosexuální manželství, ale nemusíme to samé nutit Polákům. Podobně by se nám totiž nemuselo líbit, pokud bychom byli třeba Švédové, a kdyby se Malťané znovu rozhodli zakázat rozvody a dokonce to prosadili v celé EU.
Zkrátka jde o to, že některé věci je opravdu rozumné na úrovni celé EU řešit, a některé ne. Pak je v tomto smyslu jedno, zda bychom byli tím, čím je EU dnes, nebo federací či jen sdružením volného obchodu.
Čeká nás velká diskuze o tom, jak by to celé vlastně mělo být. A smutné a varující je, že před těmito volbami v podstatě taková debata ani neproběhla. Asi ani proběhnout nemohla, ale bylo by to docela vhodné. Volby do orgánu, který prý ovlivňuje až kolem 80 % naší národní legislativy by si asi zasloužily více pozornosti.
Osobně jsem v tomto článku nevyčerpal zdaleka vše a mnoho z toho, co zde je, může být nepodstatné, ale některé věci je myslím důležité si uvědomit. Člen Svobodných, který by EU nejradši zrušil a založil znovu, i socialista, který by byl pomalu rád, kdyby Brusel rozhodoval o tom, jak se má doma bavit se svou manželkou, jsou nuceni přemýšlet a diskutovat o tom, co je skutečně potřebné.
Stejně tak u některých věcí je pro mě docela snadné říct, že by bylo lepší je řešit na celounijní úrovni (a možná by bylo snem liberála ve mně, kdyby se řešily i na celosvětové úrovni). U jiných věcí je zase snadné říct, že je naprostý nesmysl, aby se jimi řídila celá Evropa. Ale u mnoha je velmi těžké zaujmout jasný postoj. Zvlášť, pokud člověk neměl příležitost o těchto věcech ještě seriózně a pečlivě přemýšlet a diskutovat.
V každém případě se zdá, že nějakou EU potřebujeme. Zároveň je jasné, že ta současná už v mnoha věcech překračuje svoje pravomoci a dělá to, co už dělat nemá. Ale o tom, jak by Evropská unie měla být uspořádána, a koho v těchto volbách volit, se rozepíšu zase příště.
